xmas lightslcars
logo

Konflikt 2: V rouše beránčím

Autor:
James F. Kirk
Archivováno dne:
30. 4. 2007
Délka:
8 775 slov (39 min.)
Stav povídky:
nedokončená
Přístupnost:
obecná
Varování:
žádné
Seriál (svět):
nezařaditelné
Období:
Hlavní postava(y):
cpt. Filip D. Cleary, ltcmdr. Joketsu Yamori, lt. Lara Croft, cmdr. Auriel, ltcmdr. T'Shriek
Kategorie:
napětí
Pokračování:
volné pokračování
Spoiler:
žádný
Stručný obsah:

obsah nebyl autorem zadán

divider
Poznámka autora:

Čtenáři si určitě všimli, že povídka obsahuje postavu por. Lary Croft, která původem dozajista není ze světa ST. Nicméně, Tomb Raider jakožto crossover napsán není. Neberte to, prosím, jako mé zanedbání, dlouho jsem nad tím uvažoval. Důvod, proč jsem povídku neuvedl jako crossover je ten, že krom výše zmíněné postavy se v povídce nic ze série Tomb Raider nevyskytuje, od dalších postav po vlastní reálie. Prosím za pochopení.

divider
Prohlášení:

Star Trek a související značky jsou majetkem společnosti CBS Studios Inc. a Paramount Pictures Corp. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.

divider

Konflikt 2: V rouše beránčím (James F. Kirk)

„Kapitánův deník, hvězdné datum…“

Sakra, pomyslel si Cleary naštvaně. K čemu chce velení vědět, co se dělo, když jich tam stejně polovina

byla?

Poplach!“

Světla na můstku zčervenala. Na hlavní obrazovce se objevilo výústění transwarp tunelu. A hned poté z něj vystoupila krychle.

Stav systémů?“

Obranné systémy na sto procentech.“

Torpédomety nabity. Fázery čekají na váš rozkaz, pane.“

Soustřeďte se na energetická centra. Palte!“

„…během bitvy jsme neutrpěli žádné ztráty na životech. Doktorka Bleedová nahlásila pouze sedm lehčích zranění následkem rozbitého holoemitoru na palubě šedesát tři, sekce C.“

Cleary se podíval po svém stole. Po těch letech, co byl kapitánem, i po těch šesti měsících, co byl oddělený od zbytku světa, kancelářská práce stále patřila k jeho nejméně oblíbeným. Ťuknul na svůj odznak.

„Komandére Auriel, tady Cleary.“ Ozval se jemně zkreslený ženský hlas.

„Co potřebujete, kapitáne?“

„Už jsou dokončeny analýzy škod na lodi?“

„Ano, pane.“

„Potřeboval bych jejich výsledky co nejdřív, komandére. Cleary konec.“

Krychle se doslova rozprskla pod náporem palby. Skvěle, pomyslel si Cleary. Tahle loď je opravdu…

Na hlavní obrazovce se objevily tři další transwarp tunely. Cleary si hned uvědomil, že mnoho dalších jich ještě přijde.

Zaměřte výstupy všech dalších transwarp tunelů a palte, nečekejte na můj rozkaz.“

Podívala se na černý, matný reproduktor. Z něj se ozývalo neurčité chrčení. Občas se ozvalo pípnutí. Zamračila se. Chrčení se najednou změnilo na změť táhlých zvuků a praskání. Už po třetí. A potom se ozvalo zase uniformní chrčení.

„Počítači, analyzuj údaje spektrometru od časové značky sedm celých osm jedna do značky osm celých devět. Hledej opakované vzory. Ignoruj signály se signaturou Hvězdné flotily.“

„Pracuji…“

To vím.

Otočila se na židli ke stolu. Zvedla PADD. Ještě jednou si prošla, jestli se nepřehlédla ohledně místa a času původu signálu. Ne, bylo to opravdu správně.

„Analýza dokončena.“

Na obrazovce se objevilo několik řádků. Mezi nimi byly jasně poznatelné slabé odrazy záblesků pulsarů a cefeid. Všechny dobře znala. Až na jeden. Na rozdíl od ostatních se neopakoval pravidelně. Byl umělý.

„Croftová nadporučíku Joketsu.“

„Slyším.“

„Mohla byste prosím přijít do laboratoře šestnáct? Potřebovala bych, abyste se na něco podívala.“

„Na cestě.“

Ještě jednou se zadívala na poslední vyhledaný záznam.

„Počítači, přehraj položku šest.“

Cleary počítal. Dvacet šest. Tolik transwarp signatur se podařilo umlčet, před či po výstupu

z transwarpu. Byl ohromen schopnostmi lodě, ale nedával to najevo. Další záblesk na hlavní obrazovce. Dvacet sedm. Víc se nepodařilo zjistit. Žádné další transwarp tunely, nebo signatury. Žádné další zničené senzorové bóje. Bylo po bitvě.

Hlášení.“

Nemyslel, že by někdy tohle slovo slyšel raději.

„Dále.“

Do kapitánovy pracovny vstoupila Auriel.

Není na lodi ani dva dny a se stihl zařídit, napadlo ji, když uviděla všemožná hlášení položená na stole. Snad zvládne celou posádku. I loď.

„Nesu hlášení o škodách, pane.“

„Skvěle, komandére.“

Natáhla ruku s PADDem, Cleary jej převzal.

„Také zde mám hlášení ohledně výkonu jader. Nadporučík Qa’Tah má určité problémy se synchronizací výkonu jádra tři s ostatními, myslel, že byste o tom měl vědět.“

„Jistě, děkuji, komandére. Podívám se na to hned, jak bude čas.“ Auriel se napůl otočila k odchodu, ale pak se zastavila.

„Ještě něco, komandére?“ stihl se zeptat Cleary.

„Ano, pane. Musím se vám omluvit za to, co jsem vám řekla před bitvou. V bitvě loď zvládáte dobře,

pane.“

„Děkuji, komandére.“

Cleary si sedl do křesla ve své pracovně. Poprvé po půl roce, bylo to zvláštní. Zlomek vteřiny si na to znovu zvykal.

Počítači, přímé spojení na admirála Patricksona, frekvence Flotily šedesát sedm charlie.“

Požadována autorizace stupeň devět.“

Cleary čtyři alfa pí šest.“

Počítač zapípal. Autorizace byla přijata. Chvíli trvalo, než přenos začal.

Tady Patrickson. Co potřebujete, kapitáne?“

Pane, měli bychom přesunout všechny účastníky jednání a to co nejdřív.“

Nemyslím, že by to bylo rozumné, kapitáne. Může to zdržet jednání o dny nebo týdny.“

Borgové vědí, kde jsme, pane. Je jen otázka času, kdy se objeví další a tentokrát je nemusíme odrazit.“ Patrickson se zamračil.

Máte pravdu, kapitáne. Předám vaše doporučení diplomatickému sboru. Patrickson konec.“

Ozval se typické zasyčení otevíraných dveří.

„Copak se děje, poručíku?“

„Na spektrometru jsem našla signál, který se nepřirozeně opakuje. Nejdřív jsem ho skoro nezaznamenala, na světelném spektru jde jen o slabou výchylku. Když jsem ho ale převedla na nosnou vlnu a oddělila šum mikrovlnného pozadí, vyšlo mi tohle.“

Lara spustila záznam. To, co se ozvalo, způsobilo Yamori mrazení po zádech.

„Poručíku, nahrajte mi ten záznam na PADD. A nikomu o něm neříkejte.“

Pochyby jsou strašné potvory.

Praporčík se podíval do sklenice se svým nápojem. Byla skoro prázdná. Na dně se líně převalovalo trochu narůžovělé tekutiny. Zatočil se sklenicí a pak jedním gestem do sebe celý zbytek nalil. Zašklebil se. Alkohol v pití byl silný.

„Nechcete dolít?“ ozval se známý hlas kousek nad ním. Praporčík se podíval za hlasem. Ten prázdný výraz dost dobře znal. Ne že by z toho byl nadšený.

„Jo… Kapka by se hodila.“

Hrdlo láhve cinklo o skleničku. Těžká modrá tekutina postupně naplnila praporčíkův pohár. Jeho nový společník se posadil naproti němu.

„Je to dobrý ročník.“ Praporčík se napil.

„Urrgh… Je to síla.“

„Ročník 2399. Jeden z nejlepších.“

Společník se otočil na židli směrem k oknu a založil ruce na hrudníku.

„Jak jdou přípravy?“ Praporčík se napil znovu.

„Jsme hotovi. Stačí jen říct a dáme věci do pohybu.“ Společník se usmál.

„Skvěle. Až dopijete, přinesu vám další láhev.“ Zvedl se a odešel.

Yamori sundala víčko porcelánové konvičky. Dovnitř vložila několik umně smotaných čajových lístků a pak je zalila připravenou horkou vodou. Kajutou se pomalu začala šířit vůně zeleného čaje. Na svůj japonský stolek položila dva kalíšky. Zvedla víčko a přičichla ke sraženým parám čaje, které se zachytily pod ním. Čaj se louhoval dobře. Zazněl dveřní zvonek.

„Vstupte.“

Za dveřmi stál člověk, kterého už dlouho neviděla. Zdvořile se uklonil.

„Konichiwa, Yamori-san.“

Yamori vstala a odpověděla stejným způsobem.

„Konichiwa, kenchou-sama.“

„Nejdu nevhod?“ zeptal se, když uviděl její kimono. Všiml si, že bylo upraveno pracněji než bylo obvyklé. Dokonce více než bylo obvyklé u Yamori. Z doby svého velení na Galaxy si Cleary pamatoval, že kimono nenosila často, jen když k tomu měla dobrý důvod. Ve světle těch několika svíček, které osvětlovaly kajutu, nedokázal dobře rozeznat, co měla položené na stolku. Ale podle vůně poznal přesně, oč se jedná.

„Ne, je dobře, že jsi přišel brzo. Pojď dál.“

Když se zavřely dveře, Cleary se rozhlédl. Jak se jeho oči adaptovaly na přítmí, viděl čím dál víc detailů vybavení kajuty. Nebyl překvapen, ani nečekal, že bude. Bylo skoro stejné jako to, co si pamatoval na své předchozí lodi.

„Rád tě zase vidím, Yamori.“

„Já také. Mohu ti nabídnout čaj?“

„Díky.“

„Posaď se,“ ukázala mu na polštář u stolu. Sama se posadila proti němu. Nalila čaj do kalíšků, pak mu podala ten jeho. Cítil, že obsah voní po citrónu. Nechal ji, ať se napije první, jak se dle bontonu slušelo.

„Pověz, kenchou-sama, jak se ti líbí tvoje nová loď?“

„Je…“ Cleary chvíli hledal správné slovo. „…neuvěřitelná.“ Napil se čaje. V chuti krom citrónového aroma poznal bylinné přísady. „Díval jsem se do záznamů užšího velení. Nikdo tě sem nepřidělil. Jsi tu na vlastní žádost, mám pravdu?“

„Máš.“

„A jak se tobě líbí moje nová loď?“

„Přijde mi jako plýtvání prostorem. Moc velká, žádná elegance…“ významně se usmála.

„Nechám degradovat konstruktéra,“ odpověděl suše v předstírané vážnosti a znovu se napil. Ucítil náznak kouřové hořkosti.

„A já myslela, že ti Auriel bude vyhovovat.“

„Auriel je konstruktér?“ Cleary nedokázal zamaskovat překvapení. „Nepřišla mi jako kancelářská

krysa.“

„Velela konstrukčnímu týmu.“

„To by měla být ve strojovně. Aspoň, že není Vulkánec.“

„Velení myslelo, že místo prvního důstojníka pro ni bude lepší. Moc ti nesedne, viď?“

„Nevěří mi.“

„Má starost o loď. Je ještě pořád v pokusné fázi.“

„Prague vypadá, že funguje bez problému. Testovali ji šest měsíců, to by jim mohlo stačit.“

„Neslyšel jsi o Independence?“

„Ani slovo.“

„Explodovala při testu transwarpu.“

„To mi taky mohli říct.“ Zamračil se. „Dobrý čaj. Jaký to je?“

„Směs čajů a vousatky citronové.“

„Zajímavé. Co jsi vlastně dělala těch šest měsíců? V záznamech máš, že jsi opustila službu potom, co

mě zbavili velení na Galaxy.“

„Tak různě.“

„Nedělám záznam, Yamori.“

„Pracovala jsem v jedné čajovně.“

Cleary se vědoucně zatvářil. „Jak to, že jsi zpátky ve Flotile?“

„Někdo na tebe musí dát pozor,“ ušklíbla se Yamori.

„To určitě,“ zasmál se. Zvedl svůj prázdný kalíšek. „Smím ještě?“

„Jistě.“

„Díky.“ Jeho výraz zvážněl. „Ale počítám, že jsi mě nezavolala jen kvůli čaji a neformálnímu rozhovoru.“

Dolila mu čaj. „Ne, to ne.“ Otočila se a vzala do ruky PADD. „Tohle zachytily senzory během borgského útoku. Poručík Croftová to našla při analýze na spektrometru.“

Hned, jak mu to podala, se napila. Cleary svůj kalíšek položil na stůl. Chvíli pročítal. Čím déle mu to trvalo, tím více znepokojeně se tvářil. Pak PADD položil.

„Yamori, je to to, co si myslím?“

„Nejspíš. Signaturu jsem ověřovala několikrát. Proč by někdo posílal borgský signál ze stanice flotily?

Neznáme obsah, ale…“

„Byl skrytý a kódovaný,“ zamračil se Cleary. „Myslím, že ten čaj budeme muset dokončit jindy.“

Vál ledový vítr. Sfoukával ze zasněžených skal poprašek, který ji bodal do tváře. Snažila se to nevnímat, stejně jako pár set metrů prázdnoty pod sebou. Na to, že byla takhle vysoko, to bylo skvělé počasí na lezení. Na levou tvář jí svítilo slunce. Všude kolem ní se leskl led. Nemít antireflexní brýle, nejspíš by ji to už dávno oslepilo. Podívala se nad sebe. Ledopád se zužoval. Kousek nad ní byla skála, které by se dalo dobře chytnout. Skrčila se a pak se vymrštila směrem k ní. Chytila se pravou rukou. Prsty jí kousek sklouzly, než se jí konečky podařilo pořádně zapřít.Trochu se zhoupla. Ucítila, jak se zvýšila hladina adrenalinu. Usmála se. Bylo to přesně to, co potřebovala. Kousek výš byla puklina. Na povrchu byl led, ale pod ním byla vidět skála. Zapřela se nohama, aby získala ztracenou stabilitu. Pořádně si prohlédla místo, kam bude dávat ruce. Zapřela se a odrazila. Levou rukou se trefila přesně do pukliny. Nohama se dotkla ledopádu. Když se chystala zapřít, ozval se praskavý zvuk.

„Ne, to…“

Okraj pukliny, kterého se držela, se ulomil. Pokusila se druhou rukou chytit okraje, ale jen se smýkla po ledu. Začala rychle přepadat dozadu. Pak ztratila kontakt se stěnou i nohama.

„Sakra!“

Její výkřik se několikrát odrazil v ozvěně zpátky. Vzala do ruky kotvu, namotala trochu provazu a …

„Poručíku Croftová, dostavte se do mé pracovny.“ Kapitán Cleary.

V lepší chvíli se vážně ozvat nemohl.

„Ano, pane. Počítači, ukončit program.“

Hory zmizely, sníh přestal bodat do tváře, vzduch se ohřál. Dokonce její zimní výbava se změnila zpátky na uniformy hvězdné flotily. Zmizelo úplně všechno. Ani dopad necítila. Prostě najednou ležela na podlaze simulátoru. Znechuceně se zvedla a odešla z místnosti.

Cleary se zvedl z křesla. Rozhlédl se po své pracovně. Oproti Galaxy byla více vyzdobená. Na kraji stolu stála zlatý model Prague. Dokonalý do posledního detailu. Na stěně viselo několik zasklených perokreseb. Jeden raketoplán a tři lodě. Všechny stejného jména. Nádherná díla, která by v některých menších sbírkách zabírala čestná místa. Plaketa se jmény všech, kteří se na stavbě lodi podíleli. Vybroušená z křišťálu,

s vyzlaceným textem. A za stolem křeslo, vyrobené na zakázku u nejdražších nábytkářů a čalouníku Andorie. Byl to přepych. Přesto měl ze své kanceláře svíravý pocit. Chyběla tam jedna věc, kterou si u své pracovny na Galaxy cenil.

Okno...

Věděl, že můstek a tím pádem i jeho pracovna byly hluboko uvnitř lodě z bezpečnostních důvodů.

V historii Hvězdné Flotily byl nejeden případ, kdy byla loď skoro bez bitvy vyřazena z boje jediným přesným zásahem paluby jedna. U Prague se to stát nemohlo. Můstek byl na palubě dvacet šest.

Zazvonil zvonek. Otočil se. Ještě, než odpověděl, si všiml modrého lemování dveřních rámů.

„Vstupte.“

Za dveřmi byla poručík Croftová.

„Jsem zde na váš rozkaz, pane.“ Dveře se za poručíkem zavřely.

„Předpokládám, že víte, proč jsem si vás zavolal.“

„Ano, pane. Záznam ze spektrometru.“

„Správně. Řekla jste o něm někomu?“

„Krom nadporučíku Joketsu nikomu, pane.“

„Dobře jste udělala, poručíku. Podle analýzy nadporučíka Joketsu může ten signál vyvolat bezpečnostní rizika nejen pro tuto loď.“

„Pane?“

„Veškeré informace ohledně vámi detekovaného signálu a vše, co teď bylo nebo bude řečeno, podléhá autorizaci stupeň deset, s výjimkou nadporučíka Joketsu. Veškeré údaje o všech vámi provedených analýzách údajů spektrometru od bitvy a záznamy senzorů z též doby chci mít během dvou hodin tady na stole. Originály smažte.“

„Nerozumím, pane. Nesmím říct veliteli svého oddělení o svém nálezu?“

„Nesmíte o něm říct vůbec nikomu, poručíku, pokud vám nedám přímý rozkaz.“

„Pořád nevím, o co se jedná, pane...“

„Ten signál, který jste našla, byl umělého původu, o tom víte.“

„Ano, pane.“

„Víte o něm něco víc?“

„Ne, pane. Nadporučík Joketsu mi výsledky své analýzy nesdělila.“

„Má borgskou signaturu.“

„Pane...?“ Ve tváři poručíka Croftové se na nepatrnou chvíli ukázal úlek. „Proč by někdo...“

„To bude třeba vyšetřit, poručíku. Vzhledem k vašim zkušenostem budete spolupracovat

s nadporučíkem Joketsu na údajích senzorů. Vaším úkolem bude zjistit, odkud přesně signál ze stanice vyšel.“

„Pane, ale kvůli tomu budeme muset mít záznamy z více lodí, a proto bude třeba…“

„To už nechte na mě, poručíku. Odchod.“

V baru bylo dost rušno. Stejně jako ostatní části lodě byl i on značně velký.

„No, a potom ten Andorián chytl toho Tellarita pod bradou, zvedl ho kousek nad podlahu a na celé kolo zařval: Tady není horko!“

Celý hlouček se na rozesmál. Atkinson, který je už chvíli pozoroval, zatřásl hlavou, a pak se také usmál.

Podobné vtipy v jeho posádce moc často slyšet nebyly. Obecně si všímal, že Clearyho posádka je mladší. Jak fyzicky, tak na duchu. Otočil se zpátky k baru.

„Tureckou kávu. Silnou.“

„Etiopská je lepší,“ ozval se zpoza něj varovný hlas. Atkinson se ohlédl.

„Myslel jsem, že nemáš zrovna nejlepší zkušenosti s kávou, Filipe,“ odpověděl veselým tónem.

„S pěstováním,“ opravil ho Cleary a stoupl si k baru. „Jak se vede?“

„Tak teda dvě etiopské,“ změnil objednávku Atkinson. „Provádíme ještě opravy, bitva nám dala trochu zabrat. Ale to by to nebyla Enterprise, aby něco nevydržela. Co ta tvoje loď?“

„Chceš po kapitánovi, aby objektivně hodnotil svoji loď?“ Oba se vědoucně usmáli.

„Ne, jasně že ne. Na to, že Prague velíš teprve druhý den jsi s ní srostl dost rychle, jen co je pravda.“

„Je to šikovná holka.“

Číšník před ně položil dva porcelánové šálky plné husté hnědočerné tekutiny. Ještě se z ní kouřilo.

„Tohle je káva?“ zašklebil se Atkinson. Cleary si přičichl.

„Jo, tohle je káva.“

Atkinson se tedy napil. Na chvíli se zastavil, pak prudce polkl.

„Silná…“

„Jo.“ Cleary zvedl svoji kávu a s chutí se napil. Atkinson položil hrnek.

„Ale není to kafe, kvůli čemu jsi měl zavolal sem, co?“

„Ne.“ Cleary zvážněl. „Budu potřebovat záznamy senzorů Enterprise od doby, kdy přiletěla Prague k DS20 do chvíle, kdy jsme zničili poslední krychli.“

Atkinsonův výraz zvážněl.

„Co se děje?“

„Jamesi, potřebuju, abys o tom nikomu neřekl, dokud ti nedám vědět.“

„Děsíš mě. Co se sakra děje?“

„Naše senzory zachytily signál z DS20 v době, kdy se konala konference.“

„A?“

„Byl skrytý a zakódovaný, nejdřív jsme si toho nevšimli. Měl borgskou signaturu.“ Atkinson se zamračil.

„Jestli je to vtip, tak za moc nestojí, Filipe.“

„Nedělám si legraci.“

Atkinson se chvíli díval Clearymu do očí.

„Dobře. Dostaneš ty záznamy. Ale proč o tom nesmím nikomu říkat?“

„Protože ten, kdo vyslal ten signál, může být na palubě některé z lodí konvoje.“

Yamori se rozhlédla po vědecké sekci. Astrometrika byla prostě příliš velká. Na chvíli si zkusila představit, jak velká bude příští třída lodí Flotily. Usmála se. Vstoupila do klece vnitřního výtahu, který se pomalu rozjel směrem k střednímu vysunutému patru. Na rozdíl od ostatních bylo kolem více dveří do postranních laboratoří než přístrojů. Když výtah dorazil, vešla do spektrometriky. Uvnitř už byla její spolupracovnice. Poručík Croftová stála u jedné z konzolí. Na obrazovce bylo pár grafů.

„Poručíku,“ pozdravila pokývnutím hlavy Yamori.

„Madam,“ odpověděla Lara.

„Na čem teď pracujete, poručíku?“

„Analyzuji záznamy senzorů, abych zjistila délku a přesný začátek vysílání signálu. Může nám to pomoct, pokud získáme záznamy dalších lodí.“

Yamori přišla blíž k terminálu.

„Zaměřte se na tuhle složku,“ ukázala na graf, který vypadal nepříjemně povědomě. Lara vyťukala na terminálu pár příkazů. Složka se zvýraznila, ostatní grafy pohasly.

„Bylo by možné zvýraznit tuhle část?“ Yamori se dotkla obrazovky v místě nepatrného vychýlení. Část křivky zežloutla.

„To je začátek opakování signálu, madam. Tam začíná nosná vlna.“

„Je signál celistvý, poručíku?“

„To je právě ten problém. Není. Zdá se, že to, co jsme našly předtím, je jen část většího celku.“

Yamori se zamračila. „Tohle by chtělo kryptografa…“ Otočila se na Laru. „Máte nějaké znalosti kryptografie?“

„Pouze základní, madam.“

„Já taky,“ zašklebila se. „Opakuje se zvýrazněná část?“

„S malými odchylkami, ano.“

Cleary se posadil na postel ve své kajutě. Bylo to zvláštní. Ještě před týdnem ho v jeho ložnici obklopovaly zvuky vlnobití na nedalekém pobřeží. Teď bylo kolem ticho. Dokonalé, mrtvé. Veškerý hukot mechanismů lodě byl buďto natolik vzdálený, že až ke kapitánovi nedoléhal, nebo ho odblokovaly stěny místnosti. A ještě ke všemu mu po lodi mohl pobíhat někdo, kdo radši zradil, než aby nechal alianci projít. Zradil Borgům.

„Počítači, hudbu.“

Začala hrát počítačem náhodně vybraná skladba. Ozvaly se klavír. Hudba zněla smutně.

„Počítači, co se přehrává?“

„Hlavní téma ze Schindlerova seznamu, repríza.“

No to teď tak potřebuju.

„Počítači, zastav přehrávání. Spusť jinou skladbu, něco veselejšího.“

„Specifikujte.“

„Něco zpívaného, optimistický text.“

Počítač potvrdil příkaz. Ozvala se kytara a hned po ní hlas.

It’s been a long road getting from there to here…“ To je lepší. „Počítači, jaká skladba se teď přehrává?“

It’s been a long time, but my time is finally near…“

Hudba trochu utichla, ale přehrávání nepřestalo.

„Where my heart will take me, televizní úprava.“

I will see my dream come alive and thus I will touch the sky…“

Zaposlouchal se.

And they’re not gonna hold me down no more nor they’re not gonna change my mind…“

Ozvalo se zapípání a pomalu se otevřel interkom.

Podíval se na obrazovku. Požadována autorizace stupeň deset. A navíc to bylo na zakódovaném kanále.

„Počítači, pozastav přehrávání…“

Dotkl se panelu s aktivačním indikátorem.

„Cleary čtyři alfa pí šest.“ Spustil se přenos.

„Volám ve špatnou chvíli, Filipe?“

„Ne, dobrý, Jamesi. Co pro mě máš?“

„Žádnou ženskou tam nevidím… No dobře.“ Atkinson zvedl PADD před obrazovku. „Mám ty údaje, které jsi chtěl. Máš tam někdo kolem padd?“

„Jo.“

„Posílám ti ty informace...“ z interkomu se ozvalo několik pípnutí, „…teď.“

Na spodní části obrazovky se objevil stavový ukazatel datového toku. Během krátké chvíle se celý naplnil a zmizel. PADD zablikal a oznámil, že úspěšně přijal a zpracoval informace.

„Mám to. Díky Jamesi.“

„Jo.“ Atkinson se otočil, ale hned potom se podíval zpátky. „A koukej si najít ženskou.“ Zazubil se. Pak přenos skončil.

Srandisto.

Zvedl se.

„Počítači, zvyš intenzitu osvětlení na osmdesát procent.“ Udělal pár kroků, vzal svrchník uniformy a oblékl si ho.

„Počítači, kde se nachází poručík Croftová?“

„Astrometrika, laboratoř sedmnáct.“

Důstojník se zvedl. Za deset minut mu začínala služba na můstku. Srovnal si uniformu a rozešel se ke dveřím, když se ozval jeho odznak.

„Ano?“

„Pane, nejspíš tady máme malý problém.“

„Praporčíku?“

„Kapitán právě přijal kódovanou transmisi z Enterprise.“

„A?“

„Trvala jen tři čtvrtě minuty, ale během ní dostal velké množství dat.“

„Zajímavé. Kam míříte, praporčíku?“

„Pane, takhle velké množství dat s největší pravděpodobností pochází z lodních systémů.“ Zamračil se. To mohlo znamenat hrozbu.

„Určitě víte, kde data kapitán nechá zpracovat. Postarejte se o to.“

„Ano, pane.“

„Přesněji to nejde, poručíku?“ zeptala se Yamori.

„Bohužel, madam,“ odpověděla Lara. „S tím, co máme, víc nezjistím. Potřebujeme záznamy další lodi.

Nebo nějaké další vodítko.“

Yamori se zamračila. „Pokuste se najít něco nestandardního. Cokoliv.“

„Ano, madam.“

„Neruším?“ ozval se hlas od vchodu do laboratoře. Yamori a Lara se otočily.

„Nikoliv, kapitáne,“ odpověděla Lara jako první.

Cleary vešel dovnitř. Když se zavřely dveře, zvedl ruku. Držel v ní datový modul.

„Mám ty záznamy, jak jsme o nich mluvili, poručíku.“

„Co je to?“ zeptala se Yamori.

„To, co potřebujete.“

Yamori se usmála. „Vidím, že jsi se snažil, Filipe.“

„Jo. Jak daleko jste pokročily?“

„Víme zhruba, kdy vysílání začalo. Co se týče jeho počátků v prostoru, to je horší… Podařilo se nám omezit možnosti na několik lokací stanice, ale dokud toho nebudeme mít víc… „

„Máme,“ přerušil Yamori kapitán.

„… a teď když máme víc, můžeme to upřesnit. S trochou štěstí na pár desítek metrů.“

„Tak se do toho pusťte.“

Yamori se otočila směrem na Laru.

„Pokračujte v hledání, poručíku. Já teď půjdu do spektrometrické laboratoře provést stejné hledání, jako vy předtím.“

„Ano, madam.“

„Filipe,“ přikývla Yamori a odešla z laboratoře. Cleary se postavil k hlavnímu panelu.

„Co přesně teď provádíte, poručíku?“

Lara přešla k dalšímu z vedlejších panelů a něco vyťukala.

„Hledám další nepravidelnosti v záznamech, pane.“

„A tohle je…?“ Cleary ukázal na žlutou vlnovku před ním.

Yamori vešla do hlavní místnosti astrometriky. Všude kolem bylo hodně rušno. I když Prague nepracovala na žádném vědeckém úkolu, údaje senzorů byly cenné.

Kdo hledá, najde, pomyslela si.

Otevřely se dveře vedle ní. Vyšel z nich technik, málem do ní narazil. Vypadal dost nervózně.

„Dávejte pozor, praporčíku,“ zasmála se.

„Ano, madam,“ odpověděl a velmi rychle odešel.

„To je začátek signálu, který byl vysílán ze stanice, pane.“

„Není celý?“

„Nikoliv. Signál byl zjevně přerušovaný, byl to nejspíš další způsob, jak ho maskovat, pane.“ Cleary zatřásl hlavou. Takhle to dál nejde…

Zablikalo osvětlení, těsně po tom se ozvalo zadunění. Loď s sebou zatřásla. Bylo cítit, jak Prague vypadla z warpu. Oba málem spadli. Pak se ozvalo ohlášení změny stavu na pohotovost.

„Můstku, co se…“

Laboratoří se ozval vysoký zvuk.

Lara i Cleary se otočili směrem za zdrojem. Zvuk začal zvyšovat frekvenci.

„Poručíku!“

Cleary skočil směrem k Laře a srazil ji k zemi.

„Pane…?“

Zvuk přešel ve vysoký pískot. Pak se zablesklo, ozvala se hlasitá rána. Cleary se přikrčil, aby chránil poručíka tělem a rukama si zakryl hlavu. Místností se rozletěly střepiny, části stěny, kusy obvodů. Z místa výbuchu začal klesat řídký kouř.

„Poručíku, jste v pořádku?“

„Ano, pane…“

Naskočilo nouzové osvětlení. Lara si všimla, že Cleary má levé oko celé červené. Oběma slabě pískalo

v uších.

„Pane…“ Její hlas, byť to řekla z těsné blízkosti, slyšel jako velice vzdálený.

„To je dobré, poručíku. Nemám žádné vážné zranění.“ Opatrně se postavil.

„Ne, nemám. A vy poručíku?“ Opřela se o ruce a mírně usmála.

„Jsem v pořádku.“

Natáhl ruku a pomohl Laře vstát. Pak se podíval směrem, kde před krátkou chvílí byla stěna. Teď tam

byla skoro půl metru široká díra až do vedlejší laboratoře. Z ještě žhnoucích okrajů čouhaly do všech směrů zkroucené vodiče. Cleary se zamračil. Ve výrazu měl vztek. Otočil se a opatrně, aby si něčím neprobodl chodidla, došel ke dveřím. Ty se neotevřely. Panel vedle nich nesvítil. Rozhlédl se okolo. Napravo dole u podlahy byla dvířka. Klekl si a otevřel je. Za nimi bylo ruční ovládání. Zkusil zabrat. Ozvalo se zasyčení, ale dveře zůstaly na místě. Zvedl se, opřel se o ně rukama a zatlačil. Posunuly o se pár centimetrů.

„Budu tady potřebovat trochu pomoct, poručíku. Máte menší prsty, zaberte za škvíru.“

Když to zkusili společně, rozšířili mezeru zhruba o délku paže. Nechali dveře tak a oba se protáhli dál. Hlavní místnost astrometriky byla skoro celá v pořádku, krom dveří vedlejší laboratoře, které výbuch vyrazil. O kousek vedle seděla Yamori. Byla bledá, držela se za pravou ruku, obličej měla zkřivený bolestí. Prsty, kterými se držela za zraněné místo, měla od krve. Cleary k ní přišel, sedl si před ni.

„Poručíku, přineste lékárničku.“

Došla pro ni. Když ji vytahovala ze schrány, všimla si něčeho zvláštního na obrazovkách terminálů.

Obraz problikával a přeskakoval, na všech stejně.

Auriel vzala další PADD. Tři z dvanácti kontrol procesorů senzorového bloku vůbec nedoběhly, a další dvě ohlásily výpadek. Vzala tužku a ťukla párkrát na obrazovku, aby srolovala záznam poslední kontroly.

Nejdříve se objevovaly zelené řádky, pak se začaly vyskytovat žluté a nakonec se dostala k červenému. Selhání napojení na databázi vzorů objektů. Opět. Ne, že by to bránilo funkci senzorů, jen by na nich nikdo nic nepoznal. V jednom z dvanácti případů, nejmíň…

„Počítači, stav vstupních portů databáze vzorů objektů.“

„Port 72379A v pořádku. Port 72379B v pořádku. Port … Nelze splnit.“ Auriel se zarazila.

„Počítači, opakuj.“

„Nelze splnit.“

Ozval se slabý hukot, jak se rozjelo chlazení jednotlivých částí, které byly doposud vypnuté.

„Počítači, stav hlavní příkazové pipeline.“

„Čekejte… Systém uzamčen.“

Cože?

Auriel si bleskurychle nechala zobrazit seznam bloků hlavního počítače. Jednotlivé systémy se začínaly zamykat. Ťukla na odznak, ale než stihla něco říct, otřásla se loď. Ucítila, jak loď vypadává z warpu. PADD ukázal, že několik důležitých systémů bylo vypnutých, včetně veškeré komunikace. Překvapivě zůstávaly zapnuté senzory a zbraně, jen naskočil požadavek autorizace příkazu. Auriel okamžitě došlo, co se děje. Vzala PADD a začala zuřivě zadávat příkazy. Systém je nejdřív odmítal, ale potom se jí podařilo, o co se snažila.

Systémy zbraní a senzorů byly uzamčeny. Sedla si a oddechla. Pak ji napadlo vyjet si seznam příkazových pipeline k jednotlivým systémům. Výsledek se jí vůbec nelíbil. Největší aktivita byla právě na přístupech zbraní a senzorů.

„Pane…“

Cleary se podíval jejím směrem.

„Co to sakra…“ rozhlédl se po všech obrazovkách. Pak si to uvědomil. Stiskl odznak. Ozval se jiný zvuk, než bylo normální. Zkusil to ještě jednou, se stejným výsledkem. Zatřásl hlavou.

„Poručíku, tu lékárničku, počítače vyřešíme, až se podaří zastavit to krvácení.“ Rozhlédl se okolo.Ze všech směrů se na ně díval bezpočet vědců.

„Je tady nějaký doktor?“ zakřičel, aby ho bylo dostatečně slyšet. Nikdo se neozval, až po chvíli o patro výš odpověděl nesmělý hlas.

„Jsem exobiolog, pane…“

„Bude to muset stačit, pojďte sem.“

Po žebříku slezl mladý muž v bílém plášti.

„Ale o lidech toho moc nevím, pane…“

„Dobrá, který druh je člověku nejblíž?“

„Bajorani, pane…“

„Dobře. Máte tady zraněnou bajoranku. Jak byste ji léčil?“

„No…“

„Neříkejte mi to, udělejte to!“

„A-ano, pane.“

Muž přisedl k Yamori. Podíval se na ránu.

„Máte tady někdo lékařský trikordér?“ Lara sáhla k opasku a vytáhla svůj.

„Jen vědecký.“

„Bude muset stačit.“ Exobiolog vzal trikordér a pokusil se ho otevřít, ale ruce se mu natolik rozklepaly, že jej málem upustil.

„Dejte mi to,“ vzala si Lara trikordér zpátky. „Co mám hledat?“

Cleary se rozhlédl po místnosti. Obrazovky přeskakovaly všechny stejně. Nepotřeboval áčkovou odbornost v počítačích, aby věděl, že je to chyba astrometrického počítače. Všimnul si, že o dvě patra výš dva vědci otevřeli skříň terminálu a pokoušeli se připojit PADD. Z výpisu posádky si pamatoval, že na lodi má několik specialistů na počítače, třeba by mohli... Vyběhl k nim nahoru.

„Pánové…“

Než stihl doříct větu, jeden z vědců se okamžitě postavil do pozoru. Nadechl se, že podá hlášení, ale Cleary ho zastavil.

„Z toho, co tady děláte, předpokládám, že máte zkušenosti s počítačovými systémy. Na čem pracujete?“ Druhý vědec ani nehnul brvou a dál se vrtal v optických spojích. První ale okamžitě spustil.

„Snažíme se napojit na systémy astrometrického počítače, pane!“ Cleary se musel usmát.

„Pohov. Jak jste pokročili?“ Vědec dál stal rovně jako pravítko.

„Podařilo se nám napojit k příkazové rutině, ale je zamčená nějakým externím programem. Snažíme se prolomit do jeho systémového rozhraní a vydat příkaz k vypnutí…“

„Teď jsem ho vydal,“ dodal suše druhý vědec. Všechny obrazovky najednou ztmavly. „Blbý ale je, že budem muset restartovat tenhle poč, hlavní příkazová pipeline má dost.“

„A jak dlouho to potrvá?“ odtušil jádro problému Cleary.

„Naběhnutí do plný funkčnosti tak půl hodiny, tenhle poč není stavěnej na rychlý starty, má běžet furt.“ Cleary se zamračil, to nebyla dobrá zpráva.

„Rychleji by to nešlo?“

„Co zamýšlíte, pane?“ zeptal se vědec v pozoru s těžko skrývaným nadšením.

„Zkusit použít astrometrický počítač k tomu, abych zjistil, co se děje na lodi.“ Stojící vědec se zamyslel, ale ten, co pracoval s obvody, nehledal odpověď dlouho.

„K tomu ale nepotřebujem naběhnout do plnýho stavu, stačí rozjet tu pipeline, jádro a ovladače astrometrickejch senzorů.“

„A to nezabere víc, než pět minut!“ doslova zajásal první vědec.

„Tak to berte jako prioritu.“

Auriel zapojila optický kabel do PADDu. Na jeho obrazovce se najednou objevil nespočet řádek z výpisu běhu. Pak začaly obíhat z obrazovky pryč, nahrazovány stovkami dalších. Chvíli se na tom nic

neměnilo. Potom se na obrazovce objevilo okno s několika grafickými řádky. Stav jednoho, na první pohled nevýznamného procesu. Ale na ten druhý…

No konečně.

Byl aktivní, ale to ještě nic neznamenalo. Auriel si otevřela jeho spojení do paměti a chvíli probírala, než našla blok, který byl aktivní až příliš. Konec se přepisoval velice rychle, ale začátek byl pořád stejný.

Nechala si provést výpis na proměnné. PADD chvíli pracoval, a pak se začaly objevovat jednotlivé položky. Hromada identifikátorů, ukazatelů na datové bloky v paměti… A pak se objevily zajímavější údaje. Na první pohled poznala, že se tam střídají identifikátory procesů, a zatím to nejdůležitější. Povolení či odepření přístupu. Našla to, co hledala.

Zapípal panel vedle dveří do sálu. Potom znova a ještě jednou. Pak bylo chvíli ticho. Nakonec se

z druhé strany ozval výstřel z fázeru. Panel vedle dveří zhasnul. Dveře se trochu pootevřely, tak, aby tam ten, co byl za nimi, mohl strčit prsty.

„Kdo je tam?“ zeptala se nahlas Auriel.

„Komandére, vy jste tady?“ Poznala hlas druhého a vědeckého důstojníka, nadporučíka T’Shrieka.

„Pomohla byste mi prosím otevřít ty dveře?“

Cleary seběhl zpátky dolů. Exobiolog vypadal klidnější, Lara pomocí trikordéru a vybavení lékárničky pomalu hojila Yamořino zranění. Yamori seděla uvolněněji, za ránu se už nedržela

„Jak je na tom?“

„Je to lepší,“ odpověděla Lara. „Zastavili jsme krvácení, ale na zhojení celé rány bychom ji museli vzít na ošetřovnu.“

Yamori pomalu otevřela oči. Podívala se kolem sebe.

„Co se stalo…?“

Cleary si kleknul vedle ní.

„V místnosti vedle nás něco vybouchlo, nejspíš bomba.“

„To si pamatuju…“

„Klid, Yamori.“

„Asi vím, kdo to udělal...“ Clearyho to tvrzení překvapilo.

„Jsi si jistá?“

„Viděla jsem…“

„Kapitáne,“ přerušila je Lara. „Měli bychom ji nechat v klidu, nevíme, co by se mohlo stát.“

„Ne…“ odpověděla jí Yamori. „Byl to praporčík… Technik, hodně pospíchal… Byl nervózní…Vyšel z té místnosti.“

Exobiolog se podíval Laře na trikordér.

„Tak, tohle už by nejspíš bylo dobré ovázat… Myslím.“

Lara vytáhla obinadlo a gázu a opatrně ránu ovázala. Hned poté se ze shora ozval nadšený hlas.

„Máme to, pane!“

T’Shriek se po kratším zápasu s vchodem konečně dostal dovnitř.

„Tedy… Nečekal jsem, že tady bude takový hluk.“

„Normálně není,“ odpověděla mu Auriel. „Co vy tady?“

„Všechny terminály, na které jsem narazil, byly zatuhlé, nebo vůbec neběžely. Tak mě napadlo, že ten výbuch mohl poškodit hlavní počítač.“

Auriel se otočila zpátky ke své práci. Zvedla PADD, který předtím napojila skrz optický kabel.

„Naštěstí ne. Ale o moc lepší to není.“

„To se dalo předpokládat. Zjistila jste už, v čem je problém?“ Zvedla jiný PADD, na kterém byla základní systémová diagnostika.

„Někdo nebo něco se snaží získat kontrolu nad lodními systémy. Zdá se, že na to využil trojského

koně.“

„Trojského koně? Jak by ho dostal do počítače?“

„To zatím nevím. Rozhodně to musel být někdo zatraceně zkušený…“ Na obrazovce PADDu, který

držela, se objevila změna.

„Co se děje?“

„Nevím přesně. Něco se stalo s počítačem astrometriky, odpojil se od hlavního.“

„To ale pro loď moc neznamená,“ odpověděl T’Shriek.

„To ne, lodní systémy odtamtud nejdou… Nadporučíku, vy máte odbornost A2, jestli se nepletu.“

„Ve výpočetních systémech, ano. Nejsem vědecký důstojník jen kvůli mým špičatým uším,“ usmál se.

„Skvěle.“ Auriel mu podala PADD. „To byste mi tady mohl pomoct.“

„Tak, pánové, jak to vypadá?“

„Vidíme skrz astrometrické senzory, pane!“ ohlásil nadšeně první vědec.

„Problém je, že nemáme spojení s hlavním počem, takže nevíme, co vidíme. Ale můžem to zobrazit tady na terminálu.“

„Lepší než nic. Dokážete zobrazit celou loď?“

„Jo, ale moc toho neuvidíte. Tohle kotě je pro jeden malý monitor prostě moc velký.“ Cleary se ohlédl za sebe.

„A hlavní holoemitor byste dokázali zprovoznit?“

„Určitě!“

„Mlč už chvíli, prosimtě,“ odkázal prvního vědce do patřičných mezí druhý. „Můžem, ale bez spojení s databází vzorů vobjektů můžem vidět jen změť šíleností, nebo taky vůbec nic.“

„Za pokus to stojí. Proveďte.“

Malou chvíli se hrabal v obvodech. Pak vzal PADD, zapojil ho na jeden z mnoha optických kabelů a pak na něm něco vyťukal. Uprostřed místnosti se ukázal obraz - a naštěstí zobrazoval tak, jak měl.

„Výborně, pánové.“

Byla vidět část Prague, horní mezeru mezi talíři.

„Mohli byste ukázat celou loď?“

Vědci neodpověděli. Místo toho druhý vyťukal dalších pár příkazů. Ukázala se celá loď, Cleary na ni viděl ze předu shora. Všiml si, že se něco děje u nosníku jedné z gondol na levoboku. Vypadalo to jako proud nějakého plynu. Cleary na něj ukázal.

„Přibližte to.“

Když se změnil obraz, Clearyho zamrazilo. Zhruba uprostřed nosníku unikala do vesmíru plasma. Od místa úniku se oběma směry táhla velká trhlina. Její okraje byly spálené.

Auriel vytáhla z PADDu jeden optický kabel a zasunula do něj jiný. Po krátké chvíli inicializace se jí na obrazovce objevila hromada prapodivných znaků. T’Shriek pracoval vedle na něčem jiném, připojený k jinému modulu.

Vyťukala pár příkazů. Na PADDu se objevil indikátor běhu. Změť znaků se postupně začala měnit na mnohem lépe čitelnou řadu příkazů. To, co viděla, dávalo dohromady úplně obyčejnou inicializaci procesu, ale to, na co byla zvědavá, mělo být schované někde hluboko uvnitř zdrojového kódu.

T’Shriek si něco zašeptal. Znělo to trochu nadšeně.

„Něco se vám podařilo, nadporučíku?“

„Ano, madam,“ odpověděl, aniž by se otočil od obrazovky. „Získal jsem přístup ke monitorování vnitřního stavu některých systémů. Ještě v tom mám trochu chaos, ale třeba nám to dá trochu přehled o tom, co s děje na lodi.“

„Pánové, ten externí program, o kterém jste mluvili, jaký má účel?“ zeptal se Cleary vědců.

„Těžko říct. Je to trojský kůň, a ten se dá použít na hromadu věcí.“

„Například?“

„Fyzické zničení hardwaru, odstavení části funkčnosti, vzdálená kontrola…“

„Vzdálená kontrola…?“

Cleary se otočil zpátky k hologramu.

Poškodil jen warp. Nechce, aby loď odletěla pryč. Chce něco úplně jiného…

A pak mu to došlo.

Zbraně.

Podíval se na vědce.

„Dal by se takový trojský kůň použít k ovládnutí zbraňových systémů?“ Druhý vědec na chvíli přemýšlel.

„Zbraňové systémy jsou zatraceně dobře chráněné, ten trojský kůň by musel být zatraceně dobrý, ale technicky…“

„To mi stačí.“

Seběhl zpátky dolů. Exobiolog seděl vedle poručíka a přes rameno se jí díval na trikordér. Lara ještě zkoumala, jestli se rána nereaguje na léčbu špatně, ale těsně, než přišel Cleary, s úlevou zjistila, že je vše v pořádku. Cleary si k nim přisedl.

„Yamori, jak se cítíš?“

„Líp. Ale ty vypadáš hůř než předtím.“

„Obávám se, že ten, kdo tohle vyvolal, chce použít lodní zbraně, ještě nevím k čemu.“ Poručík chtěla něco říct, ale kapitán ji gestem zastavil v nádechu.

„Musíme varovat ostatní lodě, ale bez komunikace to půjde těžko. Máme hangár plný snad funkčních komunikačních jednotek, ale jestli ten někdo má pod kontrolou zbraně…“

„Chápu. Myslím, že bych zvládla předělat komunikátor, abys mohl ovládat raketoplán na dálku… Tedy, zvládla bych to, mít obě ruce v pořádku…“

Lara si sundala komunikátor.

„Řekněte mi, co mám udělat.“

„Výstupní hodnota mínus jedna, vstup čtyřicet sedm… Tady.“

T’Shriek přesunul prst po obrazovce PADDu. Některé obrazovky okolo se rozsvítily. Auriel přestala s tím, co dělala, a rozhlédla se po místnosti.

„Co jste udělal…?“

„Obešel jsem některé vstupy trojského koně. Vidíme do některých systémů. Nemáme ještě přístup pro zápis, ale máme možnost přečíst stav. Vidíme.“

„Do jakých systémů?“

„Podpora života, energetická síť a některé další autonomní systémy. Žádné systémy v přímé kontrole hlavního počítače, jestli se chtěla zeptat na tohle.“

„Pořád je to něco…“ Auriel se podívala blíž na obrazovku, kde se před chvílí rozsvítila mapa spotřeby energie. „Podle tohoto je loď poškozena na nosníku gondoly sedm… Něco se taky stalo v astrometrice…A torpédomety…“

„Co je s torpédomety?“ zeptal se T’Shriek.

„Všechny jsou zapnuté a na maximální spotřebě…“

„To by bylo všechno, poručíku, zaklopte komunikátor.“ Lara udělala, co jí Yamori řekla.

„Když připojíte ještě jeden komunikátor ke konzoli v hangáru, budete z ní moct ovládat jeden raketoplán. Ale…“

„Ale?“ zeptal se Cleary.

„Má to omezený dosah, výkon komunikátoru není velký. Pár kilometrů, víc ne, a to když nebude mezi hangárem a raketoplánem žádná překážka.“

„Nepotřebujeme ten raketoplán dostat daleko, jen tak, aby mohl vysílat.“

„Pořád tam bude to silové pole…“ dodala polohlasně Yamori.

„A to udělá se signálem co?“

„Podstatně ho to zeslabí, pokud ho to neodstíní úplně.“

„Dal by se vliv pole nějak odstranit?“

„No…“

Do řeči jim skočila Lara.

„Teoreticky by to šlo, kdyby se použil deflektor raketoplánu, aby vyzařoval nadionové částice, tím by se oslabilo silové pole a signál by mohl projít…“

„Nezpůsobilo by oslabení silového pole únik atmosféry?“ Lara se zamyslela.

„Ne nutně… Ale budeme muset být opatrní.“

„Budeme?“

„Půjdu s vámi, pane.“

Cleary chtěl něco namítnout, ale Lara ho přerušila.

„Zvládnu deflektor nastavit mnohem rychleji a přesněji než vy, pane.“

„Dobrá, poručíku, půjdete se mnou. Vemte si potřebné vybavení.“

Cleary se zvednul a odešel k nástěnné zbrojnici. Vzal si pulsní pušku. Lara si vzala kufřík s vědeckými nástroji a zbraň stejného místa jako před ní Cleary. Ten si pak ještě znovu sedl k Yamori.

„Mám na tebe ještě jednu prosbu.“

„Jakou?“

„Dokázala bys popsat toho praporčíka?“

„Tohle je divné…“ řekla si pro sebe Auriel.

„Co?“

„Astrometrika. Spotřebovává příliš mnoho energie, ale trojský kůň se určitě rozšířil i tam… Co by mohl způsobit v astrometrice?“

„Nic moc,“ odpověděl T’Shriek. „Jsou tam laboratoře, holoemitory, vědecké replikátory… Nic, co by mohlo ohrozit loď nebo posádku. Pokud virus nepřetáhl vojenskou databázi, ale žádný replikátor tam není dost velký na to, aby replikoval autonomní zbraně a žádný tam není schopný replikovat nanotechnologii.

S výbušninami by to nejspíš bylo horší, ale to už by tam astrometrika…“

Auriel T’Shrieka zarazila. „Výbušniny… V astrometrice je část, která nespotřebovává žádnou energii.

Můžeme ji nějak porovnat s plány té místnosti?“

„Ne z hlavního počítače, ale něco z toho, co tady máte, by to mohlo obsahovat…“ Auriel bez odpovědi zvedla několik PADDů, než našla, co hledala.

„Tady, na tom to je.“

Vzala kabel a spojila PADD s jiným. Chvíli něco dělala. Když s tím skončila, její výraz se změnil.

„Tohle ne…“

„Co jste našla, komandére?“

Ukázala obrazovku T’Shriekovi a ukázala prstem zhruba doprostřed.

„Někdo odpálil pár laboratoří pomocí tohohle replikátoru.“

„Podle čeho tak soudíte?“

„Vypadá to, že jsou tam přerušená vedení energie, a ta jsou hodně hluboko ve stěně. I kdyby to někdo vypnul, pořád by byly zapnuté dveřní kontroly, modul replikátoru pro rozpoznání hlasu. Ale nic z toho tam

energii nespotřebovává. A kdyby někdo odstavil přísun energie, vypnul by celý okruh, ne jen tři laboratoře. Nenapadá mě nic jiného, co by tohle mohlo způsobit, než výbuch…“

„Nejspíš máte pravdu. Ale proč by to někdo dělal?“

Cleary několikrát zatáhl za páku vedle výstupu z Jefferiesova průlezu.

„Tady by to mělo být.“

Výstup se pomalu rozevřel. Když vylezli ven, uviděli několik raketoplánů a na druhé straně sálu silové pole. Za ním byly jen hvězdy, a někde v dálce rozeznávali romulanskou loď, jednu z konvoje.

„Taky bych řekla,“ dodala poručík.

Cleary si stoupl k nejbližší konzoli. Byla v úsporném režimu, svítilo na ní jen několik kontrolek. Cleary klepnul na jednu z nich. Konzole se celá rozzářila. Nejdůležitější byl nápis v levém horním rohu. Systém připraven.

„Konečně něco dobrého tenhle den…“

Když zvedl hlavu, viděl Laru, jak otvírá raketoplán.

„Je vypnutý, poručíku?“

Vstoupila do vnitřku malého plavidla a rozhlédla se kolem sebe. Všechny kontrolky byly ztmavlé. Sáhla na hlavní panel, zkusila několik kontrolek. Nic se nestalo. Vykoukla ven.

„Vypadá to tak, pane.“

„Skvěle, máme náš vysílač. Spojte komunikátor s raketoplánem tak, jak říkala nadporučík Joketsu.“

„Podle tohoto jsou zničené nebo poškozené tři laboratoře. Které to vlastně jsou?“ Auriel si prohlédla plány.

„Jaderná mikrotechnika, biochemická laboratoř – tam došlo k výbuchu – a spektrometrika, nic důležitého.“ Položila PADD před sebe. „Nedává to smysl.“

„Pro toho, kdo to udělal, to určitě smysl mělo. Možná nešlo o zařízení, ale o lidi uvnitř…“ Auriel se podívala na T’Shrieka.

„To snad ne… Můžete zjistit, kdo tam v tu chvíli byl?“

T’Shriek se podíval na svůj PADD. Třikrát klepnul na obrazovku, pak zatřásl hlavou.

„Ne, k záznamům senzorů pořád nemám přístup.“

„Sakra…“

„Komandére… Možná bychom se měli soustředit na zprovoznění vnitřní komunikace.“ Auriel se na něj nechápavě podívala.

„Mohou tam být ranění, ale na ošetřovně nikdo neví, kde se co stalo,“ odpověděl T’Shriek. „Někdo by jim to měl dát vědět.“

Obrazovka komunikace raketoplánu se rozsvítila. Chvíli zobrazovala průběh inicializace, pak se rovnou objevila indikace připojení externího zařízení. Lara položila svůj komunikátor a stiskla jej. Pak se vyklonila do vstupu.

„Zapojeno, kapitáne.“

Cleary mezitím stihl udělat svoji část. Na konzoli se objevila žádost o spojení. Když ji povolil, objevil se symbol spojení.

„Yamori, tohle máš u mě,“ řekl si Cleary pro sebe. Zvedl hlavu. „Tady to funguje, poručíku. Co raketoplán?“

Lara se podívala zpátky dovnitř. Komunikace ukazovala symbol datového přenosu. Pak vystoupila ven.

„Raketoplán je připravený, pane.“ Zavřela vstup.

„A deflektor?“

„To udělám z té konzole, bude to rychlejší.“

Cleary udělal krok bokem. Když poručík začala, nedávalo mu to zpočátku smysl. Samozřejmě, v jaderné fyzice se trochu vyznal, ale přeškolení, které před léty prodělal, bylo specializované na chemii.

Netrvalo dlouho, a deflektor raketoplánu se zapnul. Když pak Lara ťukla na aktivační indikátor, z deflektoru vyšlehl paprsek, který připomínal hodně průhlednou zmenšeninu lodního fázeru. Výboj zasáhl silové pole. Místo střetu jasně zazářilo, pole začalo přeskakovat. Klepla na konzoli ještě několikrát. Jas se snížil.

„Tak… To by mělo být ono. Raketoplán je váš.“

Cleary si stoupl zpátky ke konzoli. Viděl, že nadionový tok byl plně stabilní, stejně jako výkon pole.

„Skvělá práce, poručíku,“ neodpustil si pochvalu Lařiny práce.

„Udělat fázer z deflektoru není tak těžké. Horší je ho přitom nespálit.“

Usmál se, po předešlém dni mu to přišlo vtipné. Pak přepnul obrazovku na konzoli na pilotní ovládání pro raketoplán. Stroj se pomalu zvednul z podlahy. Pak ho Cleary navedl skrz silové pole a přesně v poli ho otočil. Pro jistotu se podíval na stav datového přenosu z komunikátoru. Signál držel.

„Poručíku, až tohle skončí, máte u mě večeři,“ řekl věcně, jako by to byla prostě další část jejich spolupráce.

Lara se usmála. Cleary mezitím vzdálil raketoplán od lodě dost na to, aby mohl začít vysílat. Stisknul svůj komunikátor.

„Tady je kapitán Cleary z USS Prague. Na lodi došlo k sabotáži. Držte se…“ Raketoplán zasáhlo torpédo. Bez zapnutých štítů byl okamžitě zničen.

Obrazovka spotřeby energie problikla. Ukázalo se místo, kde došlo k prudkému zvýšení požadovaného příkonu. Auriel si toho okamžitě všimla.

„To snad ne!“

„Co se děje, komandére?“ nechápal T’Shriek.

Auriel ukázala na obrazovku, přesně doprostřed místa, kde byl před chvílí jasný bod.

„Tenhle torpédomet právě vystřelil!“

„To bylo torpédo?“ zeptala se nevěřícně Lara.

„Transfázové,“ procedil skrz zuby Cleary. Udeřil rukou do konzole. Takhle by to nešlo!

„Jak to víte?“

„Mám tady telemetrii ze senzorů.“

„Nemohla naskočit aktivní ochrana lodě?“ zkusila Lara to nejméně drastické možné vysvětlení.

„Transfázová torpéda potřebují dva kilometry letu, aby zaměřila cíl. Raketoplán byl od lodi sotva sto metrů, to už by aktivní ochrana musela vzít fázerem. Někdo vystřelil to torpédo ručně…“ Cleary se podíval někam neurčitě nad sebe, pak hned zpátky na konzoli. Chvíli se přehraboval v záznamu senzorů raketoplánu. Potom ukázal na jeden řádek.

„Tady. Torpédomet třicet jedna.“

Lara nepotřebovala být telepat, aby věděla, co má kapitán v plánu.

„Jdu s vámi.“

„Nepřipadá v úvahu, poručíku. Vrátíte se do astrometriky.“

„Pane?“

„Nevíme, kolik a kterých jich u toho torpédometu může být a …“

„No právě, pane!“ nenechala ho domluvit. „Budete potřebovat někoho, kdo vám bude krýt záda.“

„Poručíku. Jakou máte praxi nebo výcvik v boji?“

„Základní výcvik na Akademii, pane, ale…“

„Tak vidíte. Jděte do astrometriky a dejte pozor na nadporučíka Joketsu.“

„Ale pane…!“

„To je rozkaz, poručíku.“

„Určitě to byla střelba, komandére? Nemohl to být výboj v blízkém vedení nebo něco podobného?“ pokoušel se T’Shriek uklidnit Auriel. Neúspěšně. Auriel zvětšila obraz na mapě energetické spotřeby tak, aby byla vidět struktura torpédometu. Pak vrátila záznam kousek zpátky a pustila těsně před chvílí, než začala růst spotřeba oblasti. Několik cívek střelné šachty na začátku se rozsvítilo, pak další směrem k plášti lodě, ty původní potom zase zhasly a tak se místo vysoké spotřeby posunulo prudce směrem ven.

„Určitě to byla střelba,“ dodala Auriel.

„Zatraceně…“ zaklel T’Shriek. „Víme, na co se střílelo?“

„Ne. Senzory jsou pořád mimo kontrolu, zamčené.“

„Co zbraně?“

Auriel se podívala na PADD, vyjela si stav jednotlivých bloků systému.

„Zbraně taky…?“

„Automatická obrana?“

„Je vypnutá.“

„To je hodně zlé,“ zareagoval T’Shriek. Zvedl se a vyšel směrem k výstupu z místnosti.

„Kam jdete, nadporučíku?“ nechápala Auriel.

„K tomu torpédometu, samozřejmě. Když jsou zbraně pořád zamčené, někdo z něj musel vypálit ručně.“

Paluba 40. Cleary doufal, že dalšími průlezy už nebude muset lézt, ale uvědomoval si, že tady to nejspíš neskončí. Místnost manuálního ovládání torpédometu třicet jedna nebyla daleko. Překvapovalo ho, že nikde nebyl nikdo, kdo by hlídal „venku“, a když došel až ke dveřím, tak že to až sem šlo tak hladce. Kdyby nevěděl, kde hledat, tak by to nejspíš minul.

A v to nejspíš ten někdo doufá.

Vchod byl samozřejmě zamčený. Ne jen tak na autorizaci. Dveřní panel nesvítil, skříňka vpravo dole byla svařena tak, aby nešla otevřít.

Yamori říkala, že to je technik… Zdálo se, že po dobrém to nepůjde… Tak to půjde po zlém.

Zajistil pulsní pušku, otočil ji, vzal oběma rukama, napřáhl se a vší silou udeřil proti spáře mezi křídly dveří. Jeho rána sklouzla po silovém poli.

Bylo mu šílené vedro. Už musel sestřelit jeden raketoplán nejspíš s někým na palubě. A teď se ještě musel hrabat v zaměřovacích senzorech torpédometu. V duchu si nadával. Měl strach. V místnosti kolem něho svítilo jen červené světlo. Na to, aby mohl předělat obvody jak potřeboval, mu to stačilo. Podařilo se mu rozchodit autonomní režim zbraně. Přenést torpédo na odpalovací rampu. Všechno šlo dobře, dokud někdo nevypustil ten zatracený raketoplán. Nemohl zaměřit torpédo senzory, a přístup k fázerům neměl. Musel torpédo nechat chvíli stát zapnuté v šachtě, aby měl jistotu, že raketoplán zničí jediným úderem. Předtím, než torpédo vypustil, na trikordéru zjistil, že uvnitř cíle byla poručík Croftová. Na okamžik zaváhal, jestli to nemá zastavit a na všechno se vykašlat, ale už bylo pozdě. Nemohl s tím skončit. Dělal to přece pro Federaci…

Ozval se zvuk nárazu na silové pole, co vztyčil za dveřmi.

Ne, to ne, to ne, to ne, to ne…Musím to udělat rychle, než…

Spojil poslední pár kabelů. Naskočila obrazovka senzorů torpédometné stanice.

Samozřejmě, technik…

Cleary zaklel. Měl to předpokládat, obzvláště když na chodbě nikdo nehlídal. Naštěstí to zbraň vydržela.

Tak to zkusíme hezky po staru…

Nastavil pušku na maximální výkon, stoupl si na druhou stranu chodby a stiskl kohoutek. Zbraň začala vydávat zvuk. Nejdřív byl nízký, tichý, ale rychle se nabíral jak na výšce, tak na intenzitě. Jak ukazatel stavu na vršku zbraně dosáhl maxima, kohoutek pustil. Z pušky vylétl zářící chuchvalec směsi energie a hmoty, který se po krátkém letu naplno opřel do silového pole.

Přenesl do šachty další torpédo. Třásly se mu ruce. Doufal, že teď jen zaměří, zmáčkne to správné tlačítko a pak bude po všem. Pak se ozval zvuk, který nechtěl nikdy v životě slyšet. Byl slyšet i přes dveře. Vylekal se. Tam na druhé straně to někdo myslí vážně, smrtelně vážně. Pokazil zaměřování, tak to zkusil znovu. To už se mu podařilo. Pak se ozval z druhé strany výstřel, potom dopad projektilu na silové pole a skrz něj do dveří. Emitor pole zajiskřil a vyhořel. Technik uskočil bokem. Byl k smrti vyděšený.

Tohle se přece nemělo stát… Říkal, že všechno půjde hladce!

Sáhl na svůj fázer.

Ne, přece nikoho dalšího z Flotily nezabiju…

Nevěděl, co dál. Jednal instinktivně, neuvažoval. Rychle si klekl ke svému nářadí a vzal ten nejtěžší kousek, který našel.

Pole výstřel nevydrželo. Myslel, že by výstřel mohl rozrazit i veřeje, ale nestalo se tomu tak. Očividně jim ale dal zabrat. Cleary se znovu rozpřáhl a vzal pažbou pušky dveře znovu. Prolomily se, a spadly na druhou stranu.

Stoupl si vedle dveří. Tak se to přece vždycky dělalo. Napřáhl se a doufal, že jednou ranou toho někoho na druhé straně omráčí. Ozvala se další rána, veřeje se prohnuly od sebe a pak propadly dovnitř. Jakmile uviděl někoho napůl padat za nimi, máchl proti němu svým kusem nářadí.

Cleary sílu rány trochu přehnal, a tak se neudržel na místě, udělal krok za padajícími dveřmi. Vlevo od sebe zahlédl stín pohybu, instinktivně uhnul. Těsně kolem něj prolétl kus něčeho kovového, poznal jen, že to muselo být dost těžké. Zasáhlo to jeho zbraň, vyrazilo mu ji to z ruky. Otočil se a zároveň napřáhl, a než útočník stihl vyrovnat sílu své zbraně, tak ho vší silou podaroval svým pravým hákem.

Kus nářadí byl prostě příliš těžký, technik to neustál. Pořád se mu ale podařilo tomu druhému vyrazit zbraň. Jak ho síla máchnutí strhla dopředu, všiml si, na koho to vlastně útočí.

Kapitán…?!?

Než stihl udělat cokoliv dalšího, ucítil ránu do levé části obličeje. Připadal si, jako by mu na tváři přistála hvězdná loď. Zajiskřilo se mu před očima, zadunělo v uších. Úder zvrátil směr jeho pádu, a technik spadl dozadu.

Útočník se okamžitě zhroutil k protější stěně. Cleary si uvědomil, jak moc síly do rány dal, když mu doslova poskočily kůstky v dlani. pak si všiml, že nepřítel přesně odpovídá tomu praporčíkovi z technického

oddělení, kterého Yamori popsala. Když se Cleary po úderu narovnal zpátky, všiml si, že na obrazovce senzorů torpédometu byla Selina loď. Na obrazovce vedle byl raketoplán.

Praporčík se pohnul, levou rukou se chytil za čelist. V pravé ještě pořád držel svůj kus nářadí. Cleary udělal pár kroků k technikovi a levou nohou stoupl na jeho ‚zbraň‘.

„Nedělej si to ještě horší.“

Až pak si praporčík uvědomil, co se vlastně stalo. Okamžitě nářadí pustil.

„Pa…pane… já…“

„Co sis sakra myslel, že děláš?“ Cleary nedokázal zadržet hněv. „Torpédovat raketo…“ Nedokončil větu, všiml si rozevřeného trikordéru pod obrazovkou se stavem torpédometu. Mezi jiným na jeho displeji viděl

‚por. Croftová‘.

„Tys vystřelil na ten raketoplán i když sis myslel, že tam někdo je? Sakra, co si…“ Praporčík kupodivu okamžitě pookřál.

„Ten raketoplán byl prázdný, pane? Já nikoho nezabil?“

„Máš obrovské štěstí, že tam byl jen její komunikátor. To na věci ale nic…“ Praporčík se najednou podíval někam za Clearyho a rychle sáhl na svůj fázer.

„Nech…!“

Místností proletěl výstřel z fázeru. Cleary se podíval odkud vyšel. Stál tam T’Shriek, mířil na praporčíka. Cleary nevěděl, co říct. Okamžitě se podíval zpátky. Praporčík nedýchal. Cleary mu přiložil prsty na krční tepnu. Necítil žádný tep. Zvedl jeho pravé víčko. Zornička byla plně roztažené. Praporčík byl mrtvý.

Cleary se prudce obrátil na T’Shrieka.

„Proboha, proč jste ho zabil? Sakra proč?!?“ T’Shriek až teď sklopil zbraň.

„Sahal na fázer, pane.“

Cleary se nadechl, aby něco řekl, ale nevěděl co. Místo toho se napřáhl a udeřil pěstí do stěny. Znova a potom ještě jednou. Až pak se zastavil. Chvíli se vydýchával. Naposledy mu někdo umřel před očima, když… Ne. Nechtěl na to myslet. Chtěl, aby už bylo po všem. Skoro minutu bylo úplné ticho. Pak Cleary ukázal na ovládání torpédometu.

„Nadporučíku… Vypněte to, než si všimnou, že na ně míříme.“

T’Shriek došel k ovládání. Na okamžik zaváhal. Pak stiskl jednu kontrolku. Z obou obrazovek zmizely zobrazené lodě a pak celý panel ovládání pohasl. Hned potom se ozval jeho komunikátor.

„Nadporučíku, zdá se, že vnitřní komunikaci se mi podařilo zprovoznit.“ Cleary se neptal. Poznal Aurielin hlas.

„Kapitánův deník, dodatek. Krátce po zprovoznění vnitřní komunikace se komandéru Auriel podařilo izolovat trojského koně a přepnout hlavní počítač do diagnostického stavu, díky čemuž poté postupně odblokovala jednotlivé části systému. Technická sekce urychleně pracuje na opravách nosníku gondoly sedm. Poškozené laboratoře budou opraveny, až dorazíme do soustavy Rigel, kde budou dokončena alianční jednání. Utrpěli jsme jednu ztrátu. Praporčík Marchena byl zabit v průběhu havárie. Krom toho došlo k jednomu zranění. Podle doktorky Bleedové může praporčík Joketsu nastoupit do služby zhruba za týden.“

Cleary položil PADD. Úřednická řeč byla únavná. Vedle ležela kondolence. Cleary vynechal veškeré zmínky o sabotáži – nechal Marchenu zemřít při opravě poškození lodě. Jeho rodina bude i tak trpět dost.

Otočil se na židli od stolu. Jeho pohled upoutaly kresby minulých lodí se stejným jménem. Přemýšlel, jestli se něco podobného stalo i jejich kapitánům. Psát první kondolenci druhý den ve velení…

Ozval se dveřní zvonek. Cleary se zvedl ze židle.

„Vstupte.“

Do kapitánovy pracovny vešla poručík Croftová, nesla PADD.

„Předpokládám, že jde o výsledky analýzy dat z Enterprise.“

„A celkový výsledek porovnání s našimi a staničními záznamy, pane.“ Podala Clearymu PADD. Nepodíval se, co tam je, jen jej položil na stůl.

„Předpokládám, že vše ukazuje na praporčíka Marchenu.“

„Ano, pane.“

Cleary zatřásl hlavou.

„Něco se vám nezdá, pane?“

„Víte, poručíku… Marchena neměl schopnosti, aby dokázal naprogramovat toho trojského koně. Neměl znalosti na to, aby jej nepozorovaně dostal do počítače…“

„Možná byl lepší, než co o něm říkají záznamy, pane.“ Cleary se rychle, trpce usmál, ale pak jeho tvář zase zvážněla.

„Ano, jistě. Ale pořád je tu ještě jedna věc, která tam nesedí.“

„Jaká, pane?“

„Ten signál, co jste našla, byl podle našich záznamů vyslán z obytné části stanice. Takže tam vysílač musel Marchena donést. Jenže na to, aby takový signál mohl vyslat, nouzový maják nestačí. Kde se tedy praporčík dostal k vojenskému subprostorovému vysílači?“

pokračování příště…

divider

CZ Kontinuum Star Trek fan klub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.

© 2000–2024 Webdesign: Samuel David Thorn, CZ Kontinuum Star Trek fan klub; Pozadí: Simply Pastel Night Sky by Ali Ries (Casperium)