Ztráty povoleny

Kapitola první

Deník kapitána Molinera

Švihl jsem svým světelným mečem a rozsekl velké výhledové okno kanceláře. Dovnitř se vehnal ledový poryv větru, který mě i mého protivníka málem strhl ven. Nepříjemná myšlenka, dolů to bylo skoro tři sta pater. Soustředil jsem se dál na souboj. Naše čepele se zkřížily až z nich začaly sršet jiskry. Udělal jsem riskantní, ale přesný výpad vpřed a vyrazil rukojeť meče svému sokovi z ruky. Síla mého úderu ho srazila na zem, jeho meč oknem odletěl pryč. Boj byl u konce a vítězství bylo mé.

Tohle odreagování jsem potřeboval. Posledních několik dní na Thunderchildu nepatřilo k nejklidnějším. Naše loď dorazila do systému Kenaris, kde vypukala jedna válka za druhou mezi sousedními planetami. Obyvatelé patřili ke stejnému druhu, původně se vyvinuli pouze na jedné z nich, Kenaře III. Již před dávnou dobou vyspěla jejich technologie k vesmírným letům a část lidí kolonizovala sousední planetu. Od incidentu mezi vládnoucími rody před několika staletími však málokdy dokázaly tyto dvě civilizace koexistovat bez násilí. Nyní však oba planetární vladaři požádali Federaci o pomoc při vyjednání míru a velení poslalo mě a mojí loď, abychom jim posloužili jako prostředníci.

Bohužel to znamenalo, že Thunderchild převážel zvláštního velvyslance, který měl vést jednání. Ambasador Senek z Vulkánu byl znám pro své úspěchy na poli hvězdné diplomacie. Poté, co jsem měl nyní možnost ho poznat jsem nechápal, jak je to možné. Ten zelenokrevný studený čumák nebyl s ničím spokojen. Pořád si na něco stěžoval, od vybavení jednacího sálu až po posádku samotnou.

Potřeboval jsem si zkrátka pročistit hlavu a Hvězdné války mě jako obvykle nezklamaly.

Namířil jsem světelný meč svému protivníkovi před obličej.

„Jste zatčen, kancléři Palpatine. Útlak Sithů je u konce jednou pro vždy.“

Možná jsem to nedokázal říct tak osudově, jako Mace Windu na velkém plátně, ale stejně mi přišlo, že to bylo působivé.

Zaslechl jsem, jak se dveře do Palpatinovy kanceláře otevřely. Na tenhle okamžik jsem se těšil. Teď dojde k mému střetu s Anakinem Skywalkerem, v této simulaci ztvárněným naším kormidelníkem. Již jsme tento scénář přehrávali několikrát a poručík Tardis hrál Anakina výborně. Možná to bylo proto, že mu byl trochu podobný. Nemyslím jen fyzicky. Tardis byl skvělý pilot, odvážný bojovník a stejně jako mladý Skywalker trochu rebel, který je pyšný na své schopnosti.

Každopádně tento duel patřil k našim oblíbeným.

„ Nerada vás ruším kapitáne, ale velvyslanec Senek si vás žádá na neodkladnou schůzku.“

Otočil jsem se a ve dveřích místo Tardise stála Chalia Raxal, lodní poradkyně. Ne že bych jí nerad viděl, ale do mého příběhu sotva zapadala.

„ Kdo je to, nějaký další zrádný rytíř Jedi?“ Tázal se odzbrojený kancléř Palpatine.

„ Počítači, zastav program.“

Okolní svět se na můj povel zastavil a postava kancléře zamrzla. Deaktivoval jsem svůj světelný meč.

„ Poradkyně, díky za zprávu. Ale proč jste nepoužila lodní interkom?“ Chalia se pousmála.

„ Zkoušela jsem to, ale někdo ho musel omylem odpojit.“

Tardis. To mu bylo podobné. Věděl, že si potřebuji od všeho odpočinout a tak odpojil holopalubu od zbytku lodi, aby nás při naší zábavě nikdo nerušil.

„ Chápu. Dohlédnu na to, aby se to neopakovalo. Co zase chce náš ctěný host?“ Bylo mi jasné, že Senek má další ze svých obskurních stížností.

„ Má nějaký problém ohledně připravované hostiny pro delegáty. Prý to musí probrat s vámi

osobně.“

Jako vždycky. Ten Vulkánec byl noční můra.

„ Dobrá, řekněte mu, že jsem u něj za deset minut, ať počká v mé pracovně.“ Poradkyně soucitně kývla, věděla, že z velvyslance nejsem nadšený.

„ Vyřídím, kapitáne.“

S tím odešla a nechala mě v nyní zastavené simulaci paláce na Coruscantu.

Ještě chvíli jsem tam stál a čekal, až se mi po přerušeném souboji zklidní smysly. Nic naplat, vzdálenou galaxii budu muset zachraňovat někdy jindy.

„Počítači, ukončit program.“

S tím jsem odešel převléknout se do uniformy a vyslechnout si Senekův problém.

******

„ Kapitáne, vaše posádka mi opět dokazuje, že není kompetentní pro misi tohoto druhu.“

Velvyslanec Senek stál naproti mému stolu v pracovně, ruce složené za zády a díval se na mě studeným párem očí. Zhluboka jsem se nadechl a snažil se zůstat v klidu, i přes jeho neustále urážky.

„ Co máte za problém tentokrát, velvyslanče?“ Senek se nenechal pobízet.

„ Váš ferengský...vedoucí lodního baru nepřipravuje pokrmy na hostinu ve správném pořadí.“

Měl jsem dojem, že si ze mě utahuje.

„Prosím?“

„ Specifikace jednotlivých chodů hostiny pro delegáty i jejich postup přípravy jsem mu doručil osobně. Když jsem ho byl nyní zkontrolovat, zjistil jsem, že nedodržuje časový harmonogram přípravy jednotlivých jídel.“

Čeho se ještě ve velení hvězdné lodi dočkám.

„ Promiňte, velvyslanče, ale to už je snad trochu přehnané. Sám jsem se díval na plánovaný průběh hostiny. Všechna jídla mají být prostřena na stole ještě než delegáti dorazí. Nikdy se o postupu vaření nic nedozvědí. Není jedno, v jakém je náš kuchař připravuje pořadí?“

Vulkánec pouze pozvedl obočí.

„To zcela jistě není, kapitáne. Kdyby se to náhodou dozvěděli, bylo by to porušením jejich kodexu. Je to pro ně velice vážná věc.“

Bylo mi jasné, že nemá cenu se přít.

„Dobrá, já s Garminem promluvím, aby při další přípravě dodržoval zadané...pořadí.“ Senek lehce přikývl.

„ To by bylo velmi žádoucí.“

Pořád jsem nechápal, proč je takovej pedant. Jasně, Vulkánci jsou perfekcionisti, ale co je moc, to je moc.

„ Seneku, nic mi do toho není, ale neberete si to vše trochu moc k srdci?“ Velvyslanec se zamračil.

„ K srdci kapitáne? Beru svou misi velmi vážně. Jakýkoliv detail je důležitý. Dynastie Jarmok a Trisal jsou ve vzájemném sporu už víc než dvě staletí. Za tu dobu proběhlo několik vojenských konfliktů, které stály desetiticíce životů.“

To mi prostě nešlo na rozum.

„ Stejně je to celé zvláštní. Vždyť jsou to titíž lidé, mají stejné kořeny. To je baví jít si pořád po krku kvůli nějakému sporu v minulosti?“

Senek zavrtěl hlavou.

„ Obyvatelé planet se tím zcela jistě...nebaví, kapitáne. Uvítali by, kdyby došlo k trvalému usmíření.“

Tím spíš jsem byl vším zmaten.

„ Tak proč nechávají své papaláše, aby je tahali do svých osobních sporů?“

„ Vy to nechápete, kapitáne. Kultura Kenaranů je jiná než vaše nebo moje. Jejich králové jsou pro ně skoro svatí, monarchie je zde absolutní. Jakkoli se jim můžou zdát spory vládců malicherné, nikdy se jim nepostaví. Je to v nich zakořeněné po generace.“

Tomu jsem rozuměl až příliš dobře. I na mém rodném světě kdysi byla vládnoucí třída. Nebylo lehké dosáhnout rovnosti Bolianů a překonat strach a přirozenou podřízenost k vyšším vrstvám. Ale stejně, u nás nikdy nedocházelo k takovýmhle válkám.

„K demokracii je někdy dlouhá cesta.“ Senek mi však opět oponoval.

„ Ale oni už demokracii měli, kapitáne. Před několika staletími existovalo na Kenaře krátké období takzvané mediální demokracie.“

Tenhle termín jsem ještě neslyšel.

„Období čeho?“

Velvyslanec se dal do vysvětlování.

„ Stalo se to na úsvitu jejich kosmického věku. V té době jejich pokrok v komunikačních zařízeních a informačních technologiích dalece předběhl všechna ostatní odvětví vývoje. Kenarané si vypěstovali takřka závislost na předávání informací. Touha po všeobecné rovnosti a informovanosti jednotlivce vedla k převratu a ukončení vlády monarchů. Byla nastolena demokracie, vláda lidmi volených jedinců. Jenomže tady se dostala k moci jejich mediální mašinérie. Každý mocný politik si musel dávat pozor na jakékoliv rozhodnutí. Jediný krok vedle a protistrana ho pomocí novinářů v očích veřejnosti doslova zničila. Každý se tak bál cokoli udělat, systém se stal bezzubým. Toho rychle využili zkorumpovaní úředníci v zákulisí, kteří mohli tahat za nitky mediálně ovládaných politiků a rozkrádat zdroje celé planety. Toto období trvalo téměř století a Kenaranská civilizace se téměř sama zničila. Pak se obyvatelé dalším převratem vrátili zpět k monarchii a zároveň se vzdali své posedlosti informacemi. Zjistili, že i když má vládnoucí třída své vrtochy, alespoň mají věci pod kontrolou a své lidi někam vedou.“

Zdálo se mi neuvěřitelné, že se něco takového mohlo stát. Ale každá civilizace co jsem poznal má své období, kdy vymýšlí nové a nové způsoby, jak si házet klacky pod nohy. Ostatně, tuším že jsem v nějakém historickém textu ještě na akademii četl, že se na Zemi počátkem 21.století stalo něco podobného.

„ Chápu. Ale přesto, tihle konkrétní monarchové vedou své lidi do války. Řekněte mi, velvyslanče, proč se vlastně ty dva rody perou?“

Senek se chvíli ošíval, než začal mluvit.

„ Je to...delikátní problém.“ Byl jsem ještě víc zvědavý.

„ Možná nevedu jednání, ale jsem kapitán téhle lodi. Rád bych měl všechny informace.“ Vulkánec překonal své rozpaky.

„ Dobrá, kapitáne. Studoval jsem všechny historické záznamy jejich světů. Před 215 lety se na Kenaře III konala slavnost k příležitosti narozenin jejich krále, Ternira z dynastie Trisal. Pozvána byla samozřejmě i vladařka Kenary IV, královna Rejina Jarmocká. Při přípravě královské hostiny zjevně došlo k jistému...incidentu.“

Ten ušatec měl evidentně problém se vymáčknout.

„ K jakému incidentu, velvyslanče? Tak to vysypte.“

„ Královna Rejina byla poněkud...požitkářsky založená dáma. Během příprav hostiny svedla královského kuchaře.“

Čekal jsem všechno možné, ale tohle mi nepřišlo zrovna jako hrdelní zločin.

„ A kvůli tomu ten humbuk?“

Velvyslanec si zjevně přál být někde jinde. Tváře mu zezelenaly, jak se mu do nich nahrnula krev, i přes jeho vulkánské sebeovládání.

„ Ne tak docela. Rejina přiměla kuchaře ke...kopulaci přímo v královské kuchyni. Během jejich společné aktivity zcela obnažená...rozsedla královský Lek'Nor, hlavní chod a dárek pro krále Ternira.“

Čekal jsem co Senek řekne dál. Nastala chvíle trapného ticha a mě náhle docvaklo, že to je

ono. Strávil jsem vojenskou službou ve flotile skoro 25 let, na Thudenrchildu jsem byl kapitánem 800 lidí. I když jsem se snažil spíše o přátelský způsob velení, vždy jsem si udržel nad věcmi kontrolu. Až doteď. Tohle jsem nevydýchal.

„ Děláte si ze mě prdel.“

Senek byl tímto výrazem zcela vyveden z míry. Obočí mu zmizelo v jeho pečlivě učesaných vlasech a podíval se na mě téměř znechuceně. Pokusil jsem se atmosféru zmírnit, i když sám jsem měl potíže s akceptováním této informace. Bylo to směšné, takové historce bych se normálně rozesmál na celé kolo – kdyby neměla za následek utrpení dvou světů.

„ Omlouvám se, velvyslanče, ale...to chcete říct, že spolu dvě planety vedou války, lidé umírají, civilizace krvácí jenom proto, že nějaká vášnivá lady si sedla holým zadkem oslavenci na jeho narozeninovej dort?!“

Velvyslanec vypadal, že se už s mým emocionálním výbuchem srovnal.

„ Poněkud barvitě ale přesně řečeno, kapitáne.“

Kdybych nevěděl, že Vulkánci nežertují, nevěřil bych tomu.

„Ale to je šílený.“

„ Dle vašich měřítek možná, pane. Ale jak jsem říkal, Kenaranská kultura bere jídlo velmi vážně.“

Teď už jsem chápal jeho bazírování na postup našeho kuchaře. Radši opravdu půjdu Garminovi říct, aby dodržel všechny pokyny. Jinak tihle blázni ještě vyhlásí válku i Federaci.

Kapitola druhá

Deník barmana Garmina

Banket probíhal ve velkém stylu. Tři dlouhé stoly se prohýbaly pod vahou všech nejrůznějších pokrmů a nápojů. Číšníci kmitali mezi hosty a servírovali jim vybrané lahůdky, připravené přesně podle dodaných receptů. Celá společnost se dobře bavila, ať už u stolů, nebo ve skupinkách postávajících u oken či korzujících prostorem. Oba vůdci planetárních kultur i jejich doprovody nechali zjevně své spory za dveřmi mého baru.

Tak mi to vyhovovalo. Ze své pozice za barovým pultem jsem sledoval všechen ten cvrkot a přátelsky se usmíval.

Kdyby mě teď mohl vidět otec, lalůčky by mu zbělely závistí. Vždycky si ze mě utahoval, že nemám dostatečný cit pro obchodní příležitosti a když jsem se rozhodl otevřít si bar na lodi Federace, jeho opovržení dosáhlo vrcholu. Spolu se zbytkem mé rodiny a přátel doma na Ferenginaru se mnou prakticky přerušil kontakt. Nechápal to.

Jenomže já měl prostě lidi rád. Jejich druh mě fascinoval. Někdy byla ta jejich morálka i pro mě únavná, ale hned na to z nich najednou byli ti nejtvrdší vyjednavači, jaké jsem poznal. A že jsem vyrůstal v hlavním městě nejprotřelejších obchodníků v kvadrantu, co by kamenem dohodil od Věže obchodu.

Pravda je, že na Thunderchildu zas tolik příležitostí k transakcím nebylo. Ale občas se naskytla lukrativní příležitost a tohle mohla být jedna z nich. Dva vládci z bohatých planet vedou svá jednání tady na lodi a já, Garmin, jsem jejich hostitel. To by v tom byl čert, abych neudělal pár slušných kšeftů, nebo alespoň nezískal slibné konexe do budoucna.

Samozřejmě jsem byl jako člen posádky v první řadě loajální kapitánovi. Určitě bych neuzavíral dohody, co by ohrozily loď nebo misi. Což znamenalo žádné obchodování se zbraněmi. Ale o to jsem stejně neměl zájem. Válka je sice dobrá pro obchod, ale na mě je to moc špinavé lathinium. Jak říkají lidé, kdo si hraje se sirkami, ten se spálí.

Přesto, je tolik jiných možností. Stačí když budu ve správný moment na správném místě, nebo vyslechnu toho správného mocnáře.

Jako na podporu mých myšlenek zamířil k baru přímo sám vládce Kenary IV, král Jernik.

Posadil se na jednu z židlí a předtím se důkladně rozhlédl, že ho nikdo z delegátů nesleduje. Vycítil

jsem svou příležitost a přitočil se k němu.

„ Můžu něco nabídnout, veličenstvo?“

„ Ne děkuji, barmane. Vlastně jsem vám přišel vzdát hold za připravenou recepci. Jídlo je vynikající.“

Od Kenaranského vládce to už něco znamenalo. To však zjevně nebylo vše, co měl panovník na srdci. O něco ztišil hlas a pokračoval.

„ Vy nejste ve flotile, že ne?“

Zavětřil jsem šanci a ztišil i svou úroveň hlasu.

„ Ne, pane. Jsem svobodný obchodník. Mohu být snad něčím nápomocen?“ Král souhlasně kývl.

„ Možná. Zjišťoval jsem si něco o vaší pozici na lodi. Mám rád Ferengy, mají vždy otevřenou mysl příležitostem. To jistě doceňuje i váš kapitán. Jste muž, kterému naslouchá.“

Snažil se mi zalíbit, bylo jasné že chce něco důležitého.

„ Ano, moje občasné rady už mu mnohokrát pomohly, mám jistý vliv.“

„Výborně. Tohle musí zůstat jen mezi námi, ale, kdybyste mu poskytl správnou radu, zjistíte, že nebudu nevděčný.“

Teď jsem si příliš nebyl jist, kam míří.

„ Správnou...radu, veličenstvo?“

„ No ovšem, radu na čí stranu se ve válce přiklonit. Loď vašeho kapitána je velmi mocná. S jeho pomocí by moje flotila rozdrtila tu Trisalskou pakáž jednou pro vždy.“

Nemohl jsem uvěřit svým uším.

„ Ale já myslel, že jednáte o míru, požádali jste Federaci...“ Král si odfrkl.

„ Nebuďte směšný, mír není a nikdy nebude. Celé jednání je jen fraška. Já i můj protivník tady hledáme jediné a to možnost zvrátit rovnováhu sil. S vaší pomocí se jistě Federace přikloní na mojí stranu.“

Bylo to šokující. Tento vladař toho zjevně o Federaci moc nevěděl. A pokud byla pravda, co říkal, tak panovník druhé strany také ne. Bylo mi však jasné, že jeho názor nezměním. Kdybych se mu to pokusil vymluvit, nevěřil by mi. Proto jsem s ním dál hrál jeho hru.

„ Rozumím. Co mi nabízíte?“

Jernik se pousmál v naději, že našel spojence pro svůj plán.

„ Pokud se vám to podaří, tak vyhraju. Pomůžete ukončit vleklou válku a přinést lidem mír.

Dynastie Jarmok vám to nezapomene. Zařídím vám exkluzivní licenci na veškerý obchod Kenaranské civilizace s okolními světy.“

Neuvěřitelné. Až tak si mé případné pomoci cenil. Málem se mi z toho zatočila hlava. Práva zastupovat celou civilizaci bylo něco, o čem se i většině Ferengů mohlo jen zdát. Během okamžiku jsem však vystřízlivěl ve svých úvahách. Nebylo to možné, a i kdyby bylo, stejně bych do něčeho takového nešel. Navenek jsem však zachoval kamennou tvář a hluboce se uklonil.

„Výsosti, to je štědrá nabídka. Udělám, co bude v mých silách.“ Vladař pouze lehce kývl.

„ Věděl jsem, že s vámi můžu počítat. Díky za váš čas. Zatím na shledanou, pane Garmine.“

S tím odkráčel a nechal mě stále strnulého stát za barem. Bylo mi jasné, jak vážnou se situace právě stala. Musím to oznámit kapitánovi. Pořád jsem ještě doufal, že třeba měl pravdu jen z poloviny, že alespoň jedna strana je pro myšlenku míru. Tuto naději o několik minut později zbořil král Kenary III Tristanor, když za mnou přišel a vyslovil mi takřka identickou nabídku.

******

„To je absolutně vyloučené! Měsíc Mendar je pod správou dynastie Jarmok už přes století!

Rozhodně se ho nehodláme vzdát.“

Zahřímal král Jernik přes jednací stůl. Tristanor se nenechal zahanbit.

„ Je pod vaší správou jen proto, že jste se ho lstí zmocnili! Byl to Teres z Trisalu, který jako

první Kenaran vstoupil na toto těleso. Historicky patří nám!“

Suše jsem polkl a dál sledoval eskalující situaci. Ne, jednání se vůbec nevyvíjelo dobře.

Takto se handrkovali o každém bodě navrhované mírové smlouvy už přes dvě hodiny. Velvyslanec Selek si stále zachovával svůj vulkánský klid a snažil se celou situaci ukočírovat. Možná to bylo i proto, že jako jediný v místnosti nevěděl o pravém stavu věcí.

Kapitán Moliner zachmuřeně mlčel a stejně jako já pouze přihlížel. Před začátkem jednání jsem mu stihl říct o svých rozhovorech s oběma monarchy. Samozřejmě ho to nepotěšilo, ale možná stále doufal v nějaký zázrak. Ten však evidentně nepřicházel.

Moliner mě přizval k mírovému jednání poté, co jsem ho informoval. Senek z toho byl sice trochu na rozpacích, ale kapitán ho přesvědčil, že mé diplomatické zkušenosti nasbírané během nesčetných obchodních jednání se můžou hodit. A jelikož oba vládci neměli námitek (bezpochyby oba doufali, že se v jednání přikloním na jejich stranu a přesvědčím Federaci vstoupit do konfliktu), souhlasil zdráhavě s mojí účastí.

Jernik evidentně došel k závěru, že nastala jeho chvíle a hodlá poodkrýt karty. Místo svého protivníka obrátil svou pozornost na kapitána, Seneka a mě.

„ Kapitáne Molinere, velvyslanče. Jak jste si jistě mohli všimnout z názorů mého...oponenta, jeho přístup je naprosto nekonstruktivní. Viditelně nemá zájem o mír. Já a moje planeta naproti tomu, bychom ideu stability uvítali. Kdyby se Federace a hvězdná flotila uvolila nám pomoci...“

Významně na mě pohlédl a očekával, že ho podpořím. Mlčel jsem. Místo toho promluvil Tristanor.

„ Při vší úctě k mému kolegovi, jsou to jeho názory, které jsou zcela pomýlené a naši hostitelé si museli všimnout děr v jeho logice.“

I on mě počastoval dlouhým pohledem. Senek stále netušil pravý stav událostí a snažil se situaci zklidnit.

„ Pánové, oba máte jistě hodnotné argumenty podporující vaše stanoviska. Ale jak zmínil král Jernik, Federace tu přece je od toho aby...“

To už bylo na kapitána Molinera zjevně moc. Dvě hodiny žvanění o ničem bez vyhlídky, že se to změní. Věděl, že je to fraška a nehodlal v ní pokračovat. Rázně se postavil a udeřil rukou do stolu.

„Tak dost, všichni!“

Velvyslanec zmlkl a tvářil se zaskočeně, oba vládci jakoby se pod silou kapitánova hlasu trochu skrčili do svých židlí. Moliner neměl náladu na hrátky.

„ Kličkujeme ve slepé uličce a ztrácíme tu všichni čas. Mám věrohodné svědectví. Od začátku ani jednomu z vás nešlo o mír, jen o to nás obalamutit, abychom vám pomohli proti druhé straně! Nehodlám tu sedět a dál se dívat na váš slovní duel, který vám Senek píská. Pokud vám šlo o to získat si spojence, šetřete dechem. Zjevně Federaci málo znáte. Nepřidáme se na ničí stranu, ani já, ani moje loď ani nikdo z flotily. Je vám to jasné?!“

Po tomto výbuchu kapitánova hněvu všichni zmlkli. Senek vypadal šokovaně a oba panovníci po mě vrhali nevraživé pohledy. První se vzpamatoval král Trisal.

„ Vyjádřil jste se velmi jasně, kapitáne. Vaše škoda, mohli jste si udělat přátelé. Ale máte pravdu, tady už si nemáme co říct. Vracím se okamžitě na svou loď a domů zmobilizovat flotilu. Žádný mír nebude!“

S tím vstal a vydal se ke dveřím. Jernik na svou reakci nenechal čekat.

„ Pro jednou má Trisal pravdu. Vaše...diplomatické služby již nebudou potřeba. I já se jdu připravit. Teď už nebudou žádná jednání. Sbohem kapitáne, pane velvyslanče.“

Otočil se na podpatku a následoval Trisala ze dveří. Zůstal jsem s kapitánem a Senekem sám. Velvyslanec vypadal, že konečně našel svou ztracenou rovnováhu.

„ Kapitáne Molinere, můžete mi vysvětlit, proč jste narušil a zničil tohle jednání? Co jste to předkládal za spekulace? Teď už je k jednacímu stolu nedostaneme. Je tu reálná hrozba počátku války, kvůli vám.“

Moliner však byl stále v ráži a nenechal se jen tak peskovat.

„ Seneku, to nebyly žádné spekulace, ale čistá fakta. Tady pan Garmin mě informoval o

rozhovorech, které vedl s oběma panovníky. Chtěli udělat přesně co jsem řekl, přetáhnout Federaci na svou stranu. Jednání od začátku ani jeden z nich nebral vážně. Nemělo šanci na úspěch.“

Velvyslanec se poprvé od začátku debaty otočil na mě.

„ Tuto informaci jste měl předat mě, ne kapitánovi. Jsem Federací pověřený vyjednavač v této záležitosti. Je to moje mise a měl jsem rozhodnout, jak naložím s těmito fakty.“

Je pravda, že jsem o tom uvažoval. Ale raději jsem šel nejdříve za kapitánem, přeci jen, znal jsem ho a věřil mu. To že už nestihl Seneka před začátkem jednání informovat, byla jiná věc.

Kapitán si byl mého dilematu vědom a tak nenechal Seneka, aby mě koupal.

„ Garmin je člen posádky Thunderchildu a jako takový podléhá mému velení a mé zodpovědnosti, velvyslanče. Bylo jen logické, že své poznatky sdělil mě.“

Senek vysvětlení vzal na vědomí a věnoval se dál Molinerovi.

„ Máte pravdu, kapitáne. Jsem rád, že jste si vědom své zodpovědnosti. Protože na tu zcela jistě dojde, až bude rada Federace poslouchat hlášení o průběhu této mise, ať už skončí jakkoli.“

Molinera to nijak nezastrašilo. Jako kapitán si byl následků svých činů dobře vědom. I když to někdy vypadalo, že jedná impulzivně, jako před pár minutami když seřval oba mocnáře, věděl do čeho jde. Natolik jsem ho už znal.

„ Ušetřete mě konstatování věcí, které jsou jasné Seneku. Mise neuspěla, nemohla uspět. Za chvíli se obě jejich flotily střetnou a já nechci být u toho až to přijde. Thunderchild odlétá.“

Senek však nesouhlasil.

„ Právě naopak, kapitáne. Musíme se pokusit ještě napravit škody, které jste způsobil.“ Moliner se tentokrát tvářil překvapeně.

„ Co chcete ještě udělat? Už nás tady nechtějí, sami to řekli. Snad vám nemusím připomínat směrnici o nevměšování?“

Velvyslanec zůstával naprosto klidný. Já tiše přihlížel, byl jsem stejně jako Moliner zvědavý, kam míří.

„ Vyjádřili se, že už nemají zájem o naše diplomatické služby. Ty jim pro tuto chvíli opravdu poskytovat nebudeme. Ale jejich civilizace nás požádala o pomoc při řešení situace, takže budeme jednat i nadále v duchu této žádosti a v souladu s našimi směrnicemi. Musíme zchladit horkou krev, kterou jste rozbouřil.“

Moliner nechápal, já také ne.

„Jak?“

„Thunderchild zaujme pozici mezi oběma planetami. Necháte vypustit své letky stíhačů, aby vytvořily obranný perimetr, přes který se jedna flotila nedostane k druhé. Nenecháme je bojovat mezi sebou.“

To bylo šílenství, ten Vulkánec se snad zbláznil. Mé myšlenky vyjádřil kapitán nahlas.

„ To nemyslíte vážně, Seneku. Bez ohledu na to, že váš výklad směrnic je v tuto chvíli hodně svérázný, znamenalo by to extrémní riziko pro mé piloty. Co když se jejich flotily nenechají blokádou zastavit a rozhodnou se přes naše lodě prostřílet ke svému nepříteli?

Senek nehnul ani brvou.

„ Pak bude bohužel prolita krev. Ale naše lodě jsou pokročilejší než jejich. Poradíte si s případným útokem s minimálními ztrátami. Oba vůdci snad potom pochopí, že je válečné počínání marné. A jelikož nedojde k přímému boji jednoho z nich proti druhému, budou snad přístupnější vrátit se k jednání.“

Nemohl jsem uvěřit, že kdy Vulkánce uslyším mluvit tak cynicky. A to se říká, že my Ferengové jsme pragmatici. Kapitán také vypadal, že se v něm krve nedořezá.

„ Chcete nastrčit mojí posádku jako terče pro vybití jejich válečných choutek?! V žádném případě, tohle vám nedovolím. Jste možná zmocněným velvyslancem ale jednání skončilo.

Neohrozím bezpečnost ani jednoho ze svých lidí kvůli vašemu šílenému plánu.“ Senek si stále zachovával svůj stoický klid. Ten chlap mi byl vážně protivnej.

„ Ale ano, kapitáne, ujišťuji vás že přesně to uděláte, chcete-li kapitánem zůstat. Mám k této operaci svolení od vedení flotily. Jak víte, studoval jsem pozadí celé místní situace. Upozornil jsem velení na možnost, že strany nemusejí dojít k dohodě bez komplikací a přednesl jim tento plán

blokády předem. Doufal jsem že na něj nedojde, ale vždy je lepší mít v záloze, jak lidé říkají, plán

B. Flotila souhlasila. I proto byla pro tuto misi zvolena Thunderchild, jako nosič stíhačů jste na toto vhodně vybaveni. Klidně si to ověřte u admirála Janewayové, chcete-li. Nyní mě omluvte, jistě máte spoustu práce. Kenaranské flotily vyrazí za několik hodin, ať jsou vaši stíhači připraveni.“

S tím odkráčel a nechal nás s kapitánem o samotě v konferenčním sálu. Chvíli jsme jen oba koukali do prázdna beze slova. Pak promluvil Moliner.

„ Ten zelenokrevnej bastard! Jeho logika, jednání a plán B! Vypočítal, že budou minimální ztráty, skvělý.“

Nevěděl jsem, co mu na to mám říct. I několik mých obchodních jednání skončilo neslavně, ale tohle bylo něco jiného. Moje kšefty nikdy nedělaly rozdíl mezi válkou a mírem. Mezi životem a smrtí.

„ Kapitáne, mrzí mě to. Je to i moje vina. Snad kdybych včas informoval i velvyslance...“ Moliner mě přerušil.

„Nesmysl Garmine. Nic by s tím nezmohl a ty to víš. Jednání bylo od začátku odsouzeno k nezdaru, přesně jak vám to ti králové řekli. Jsou to oba stejní zabedněnci. Doufal jsem, že když na ně trochu pustím hrůzu, bude to mít větší efekt než Senekovo zdvořilé plkání, které nás točilo v kruhu. Nebylo co ztratit.“

Celá ta situace mi přišla bláznivá.

„ Kapitáne, není to absurdní? Totiž, říkal jste mi, že jde o spor pouze mezi těmi dvěma a jejich dynastiemi, proč za to mají platit dvě planety s miliony obyvatel?“

Moliner hořce poznamenal.

„ Každá válka je trochu absurdní, Garmine. Ale máš pravdu, tentokrát jsme narazili na něco extra. A moje posádka je kvůli tomu v nebezpečí.“

Nevěděl jsem, jak bych mu mohl pomoct.

„ Je to barbarské. Tohle nedělají ani ti klingonští opičáci. Sice bojují pro každej plivanec ale jednotlivci a jejich rody si alespoň řeší spory sami mezi sebou. I když jsou ty jejich rituální souboje a výzvy brutální přežitek, zjevně mají své výhody.“

Moliner mi jen nepřítomně kýval, dokud jsem neřekl poslední větu.

„ Rituální souboj...to je ono! Chce to všechno správně načasovat a zařídit, ale to by mohlo jít. Garmine, jsi génius!“

S novým elánem mě poplácal po ramenou a rychle odešel. Neměl jsem tušení, o čem to mluví. Snad ví, co dělá a ať už má jakýkoliv plán, doufal jsem že vyjde. I když bych pravděpodobně nepřišel k osobní úhoně, na posádce Thunderchildu mi záleželo a nerad bych je viděl zbytečně umírat v cizí válce.

Nehledě na to, že čím méně bylo bojových misí, tím víc posedávali piloti u mě v baru. Co se mě týkalo, mír je dobrý pro obchod.

Kapitola třetí

Deník šéflékařky Mary Ann Thompsonové

„ Jen pojďte dál, poradkyně, za chviličku jsem u vás.“

Pokynula jsem Chalii Raxal, zatímco jsem pročítala poslední hlášení o připravenosti svého personálu. Poradkyně udělala pár váhavých kroků a dveře se za ní se zasyčením zavřely. Nemusela jsem být telepat jako ona, abych poznala, že se jí na ošetřovnu vůbec nechce. Chalia Raxal neměla pravidelné prohlídky nijak v lásce, ale předpisy na lodi platí pro každého.

„ Dobrý den, doktorko. Já vím, že teď máte spoustu práce. Příprava na nadcházející akci a tak. Můžu přijít jindy.“

To jí bylo podobné. Jakoby nevěděla, že se stejně nemůže vymlouvat donekonečna.

„ Žádný problém, Chalio. Kenaranské flotily se teprve připravují k odletu ze svých planet, pokud opravdu nakonec dojde k boji, nebude to dřív než za několik hodin. Jsme připraveni, můžu se

vám plně věnovat.

Poradkyně rezignovaně kývla a přešla do mé ordinace k vyšetřovacímu stolu. Snažila jsem se jí trochu povzbudit.

„ Není se čeho bát, já vás neukousnu.“ Chalia se lehce pousmála.

„ Vy doktoři jste všichni stejní. Podobné řeči máte vždycky.“ Vypnula jsem svůj terminál, vzala lékařský trikordér a přešla k ní.

„ Předpokládám, že čerpáte z vlastní zkušenosti. Neříkáte to náhodou i vy svým pacientům?“

„ Zásah, Marry Ann. Ale moje metody se týkají pouze duševní pohody, nešťouchám do svých klientů kdečím.“

Začala jsem se skenováním.

„ Já přece taky nejsem žádná vražedkyně. Stůjte klidně. No vida, to bylo starostí. Jste zdravá. Odložte si.“

Chalia stále neochotně začala sundavat svou uniformu, až přede mnou zůstala jen v prádle. Evidentně zase trochu přibrala od poslední kontroly. Více pohybu a méně čokolády by jí udělalo dobře. Ale nekomentovala jsem to, měli jsme dohodu. Já jí nepředhazovala nadváhu, ona na oplátku udržovala tajemství o mé orientaci.

Před telepatem pochopitelně takovou věc neutajíte. Když jsme se seznámili, nemohla pochopit, proč něco takového skrývám. Na Zemi, stejně jako na Betazedu a většině planet Federace takové věci po staletí nikdo neřešil. Mohla bych si v klidu užívat a koukat po tolika ženách, kolik by se mi zamanulo. Pokud by ovšem mí rodiče nepatřili k těm pár katolíkům, co jich ještě na Zemi zbylo. Jejich víra pro ně byla posvátná. Už tak těžce nesli, že jsem se rozhodla sloužit na hvězdné lodi. Dceru lesbičku létající vesmírem by nevydýchali. Tak jsem to skrývala. Před rodinou, přáteli, hvězdnou flotilou i členy posádky. Před všemi kromě Chalie. Mnohokrát jsme spolu o tom hovořili. Ujišťovala mě o mizivé šanci, že se rodiče něco dozvědí, když si tu a tam s někým na lodi začnu. Já však nechtěla riskovat, i když žít v osamění bylo někdy těžké.

Pobavilo mě, jak se Chalia snažila zatahovat břicho, když jsem jí prohmatávala. Snad mi chtěla poskytnout příjemný pohled na nahé ženské tělo. Nebo byla jen marnivá, jako jsme ostatně všechny. Ne že by na tom záleželo. I bez pár kil navíc by nebyla můj typ. Navíc, byly jsme kolegyně a kamarádky. Dokončila jsem prohlídku.

„ Tak hotovo. Můžete se obléct. Nebylo to tak zlé, ne?“ Poradkyně se s vděčností oblékla.

„ Díky, Mary Ann. Alespoň tohle mám za sebou.“

Věděla jsem, kam míří. Mise na které jsme byli se mi taky nezamlouvala. Každá válka je hrozná a za dobu mé služby na Thunderchildu mi prošlo ošetřovnou až příliš mnoho tváří.

„ Co ty si o tom myslíš, Chalio? Dojde k boji?“ Poradkyně smutně pokrčila rameny.

„ Nevím, ale vypadá to tak. Nezbývá než doufat, že kapitán vytáhne nějakého králíka z klobouku.“

S tím jsem mohla jen souhlasit. Moliner byl dobrý chlap. Pokud je nějaký způsob, jak to celé zastavit, věřila jsem, že ho najde.

„ Už se mu to párkrát povedlo. Na shledanou, poradkyně. Až to celé skončí, zajdem na

kávu?“

Chalia se na odchodu otočila.

„Ráda. Zatím.“

Vrátila jsem se ke svému terminálu a začala pročítat poslední hlášení od flotily. Mé

soustředění narušila poručík Kenar Jala, mladá bajoranská doktorka, která mi přinesla PADD se seznamem léků. Přidělili jí sem před několika týdny z akademie na první misi. Byla přátelská a schopná. A taky moc hezká. Její roztomile zvrásněný bajorský nos tvořil příjemný doplněk k tmavomodrým očím a plavým vlasům. Měla drobnou postavu ale všechny křivky na správných místech. Navíc pořád s úsměvem. Snažila jsem se na to nemyslet, ale bylo to těžké.

„ Doktorko Marry Ann, mám tady ten soupis zásob. Od posledního doplnění na hvězdné základně 13 máme plné sklady, vše jsem osobně zkontrolovala a roztřídila.“

Převzala jsem PADD a usmála se.

„ Díky, Jalo. Odvedla jste dobrou práci. Snad nebudou tyhle přípravy zapotřebí, ale kdyby ano, jsem ráda že vás mám ve svém týmu.“

Kenar Jala se trochu zarděla. Vypadala nádherně bezbranně.

„ Cením si toho. I za tu krátkou dobu co jsem u vás jsem se toho spoustu naučila. A moc dobře se mi s vámi spolupracuje, jestli nevadí, že to říkám.“

Kdyby jen věděla, co se mi teď honí hlavou. Tohle by mohlo být nebezpečné. Je důležité udržovat na pracovišti přátelské vztahy, ale nesmím dopustit, aby se mi věci vymkly z rukou.

Obrátila jsem svou pozornost k několika zkumavkám na svém stole.

„ Jsem ráda, že se vám u nás líbí. Ale teď mi promiňte, Jalo, musím tohle donést do laboratoře na rozbor.“

„ Neobtěžujte se doktorko, já to ráda udělám.“

Naklonila se přese mě pro stojánek se vzorky. Ucítila jsem vůni jejího parfému. Když se narovnávala zpět, bezděky jsem se jí otřela rukou o zadek. Byl to náhlý impuls. Jala si mého cíleného pohybu nevšimla, pouze dokončila svůj pohyb a zatvářila se provinile.

„ Promiňte.“

Co byla pro ní jen nehoda, znamenalo pro mě výstražné znamení. Přece nejsem puberťačka co se neumí ovládat. Proklínala jsem se. Rychle jsem zahnala všechny představy a stáhla se do profesionální ulity.

„ Nic se nestalo. Děkuji, poručíku, to bude vše.“

Jala byla možná trochu překvapená náhlým ochladnutím mého tónu, ale nedala to nijak znát.

Naopak, ve své bezelstnosti zjevně doufala, že bychom mohli dál rozvíjet profesionální přátelství.

„ Ano. Doktorko Mary Ann, napadlo mě, mám už po službě a pokud se nemýlím, taky už končíte. Nezašla byste se mnou do baru na večeři? Ráda si popovídám o té nové metodě buněčné regenerace, co jste mi včera ukazovala.“

To bylo to poslední, co jsem potřebovala. Nechtěla jsem jí urazit, ale taky jsem nemohla takhle pokračovat. Bála jsem se sama sebe. Tohle se musí vyjasnit hned teď.

„ Je mi líto, poručíku. Obvykle nevečeřím s nižšími důstojníky pod svým velením. Nehodí

se to.“

Kenar Jala se zarazila a párkrát zamrkala.

„ Ale já myslela, že jsme...“

Pak nabyla sebekontrolu a opětovala můj chladný pohled.

„ Jistě. Promiňte, madam. Příjemný večer.“

Stále rozhozená se otočila a odkráčela. Nechápala, proč jsem jí takhle odpálkovala. Bylo mi

mizerně. Vypnula jsem počítač a odešla z prázdné ošetřovny.

******

V pohodlí své kajuty jsem se trochu uklidnila. Usedla jsem ke klavíru a dala průchod svému smutku. Hudba vždycky dovedla pohladit mou duši.

Kapitán Moliner byl trochu překvapený, když jsem ho při nástupu na loď požádala, zda si sebou můžu vzít pravé pozemské křídlo. Nic ale nenamítal, snažil se aby jeho lidé měli pokud možno vše, co jim život na lodi dělá příjemným.

Nechala jsem prsty na klaviatuře žít vlastním životem a přemítala. Byla to chyba, samozřejmě, nechat se ovládnout svojí touhou. Ale člověk není stroj a pocity se nedají vypínat na přání. A to jak jsem se potom zachovala bylo sice v danou chvíli nutné, ale Kenar Jalu to určitě ranilo. Musím se jí omluvit. Snad dokážu v našem vztahu najít nějaký rovnovážný bod. Nebýt zbytečně odtažitá a přitom nepřekročit hranici.

Až se sejdu s Chalií, řeknu jí o tom. Třeba mi poradí. Možná je na čase trochu popustit uzdu, kterou jsem si sama uvázala. Bylo mi jasné, že i kdybych se k tomu odhodlala, poručík Jala

pravděpodobně mou náklonnost neopětuje. Navíc byla kolegyně, všechny mé instinkty mi říkaly, že se to nehodí. Ale kdyby přece, možná by byla šance, jak takové malé zpestření života na lodi udržet pod pokličkou. Ta představa byla vzrušující.

Pak jsem si však uvědomila, jak malá ta šance je. Jala byla Bajoranka a její národ byl velmi duchovně založen. Pravděpodobně byla stejně ortodoxní ohledně mužských a ženských vztahů, jako moji rodiče. Ach jo, proč vždycky zakázané a nedosažitelné ovoce tolik láká?

Mé myšlenky přerušil zvonek na dveře mé kajuty. Přestala jsem hrát.

„Vstupte.“

Na prahu stál kapitán Moliner.

„ Promiňte, že vás ruším po službě, doktorko.“

Jeho návštěva byla nečekaná, jistě však důležitá. Moliner určitě nebloumal po kajutách své posádky jen tak pro nic.

„ Nic se neděje, kapitáne. Pojďte dál.“ Kapitán vešel dovnitř a pohlédl na klavír.

„ Krásná věc, opravdu. Měla byste někdy vystoupit před posádkou. Udělalo by jim to radost.“

Zavřela jsem kryt klaviatury.

„ Hraji raději jen sama, pane. Na vystoupení před lidmi bych si netroufla. Co pro vás můžu udělat?“

Moliner neodpověděl hned. Když to udělal, tvářil se vážně.

„ To o co vás teď požádám jde mimo záznam. Pokud mi pomůžete, zahladíte o tom stopy ve výkazech a zůstanete tak z obliga. Když by se to řešilo, popřete svou účast.“

Zjevně šlo o něco velkého. Určitě se to týkalo téhle mise, kapitán se chystal udělat něco, co se flotile líbit nebude. Znala jsem ho, nebude to poprvé. A právě proto jsem věděla, že má určitě dobré důvody a že, jak je jeho zvykem, se teď snaží zatáhnout do toho co nejméně lidí. Nemělo smysl se s ním přít, když se rozhodl. Pokud mu pomůžu, bude to podle jeho pravidel. A já mu chtěla pomoct.

„ Dobrá kapitáne. Máte mé slovo.“

Moliner vděčně pokývl svou modrou hlavou.

„ Díky. Potřebuji kompletní lékařské záznamy těch dvou vladařů. Bioskeny transportérů, fyziologii, prostě všechno. Pošlu pro to ráno do vaší kanceláře, nahrajte to do jednoho z PADDů s hlášením o stavu připravenosti lékařského personálu.“

Neměla jsem tušení, co má v plánu a bylo mi jasné, že mi to neřekne.

„ Ano, kapitáne. Připravím to pro vás.“

„ Díky, Mary Ann.“

„ Za co, pane? Hlášení o stavu připravenosti je moje povinnost.“ Moliner se usmál.

„ Dobrou noc, doktorko.“

„ I vám, kapitáne.“

S tím odešel a nechal mě mému osamění a zmatku. K myšlenkám na Kenar Jalu se připojilo přemítání nad současnou situací a nad tím, jakého králíka to vlastně teď pomáhám Molinerovi vytáhnout z klobouku. S očekáváním následujících událostí jsem se uložila ke spánku. Třeba se mi bude zdát o Jale. To pomyšlení se mi líbilo.

Kapitola čtvrtá

Deník Naďi Krylovové

Doletěla jsem na zadané souřadnice a sledovala, jak ostatní stíhači mé letky zaujímají svá místa v blokační linii. Mise probíhala přesně podle plánu. Ne že by se mi ten plán zrovna zamlouval. Dělat ze sebe živý štít, aby se dvě vesmírné flotily pod vedením posmtychtivých králů nemohli vzájemně rozstřílet nebyla moje představa o službě Federaci.

Se svojí letkou jsem prošla spousty střetů, ale to jsme alespoň bojovali sami za sebe.

„ Tak jsme na místě, Hellcat. Teď nezbývá než dřepět a sledovat, co ti blázni nakonec udělají.“

To se hlásil poručík Tardis, jako obvykle svým vybraným slovníkem. Ale i v jeho humoru byla znát hořká pachuť. Stejně jako já si o naší roli v tomto konfliktu myslel své.

„ Musíme doufat, že si to ještě rozmyslí, Keemune. Snažme se vypadat hrozivě a nebezpečně. Možná bys jim měl pustit nějakou z těch metalových písní. Určitě by utekli zpět na své planety.“

Na druhé straně komunikační frekvence se Tardis jen zasmál. To už se ale v dohledu objevily obě Kenaranské flotily. Jejich křižníky ani stíhače nevypadaly, že se nechají zastavit. Štíty měli zdvižené a zbraně nabité. V čele každé z obou znepřátelených formací letěly vlajkové lodě s vymalovaným erbem jejich rodů na trupu.

„ Všem jednotkám, tady je Hellcat. Už jsou tady, připravte se. Nikdo nevystřelí, dokud nebudeme napadeni.“

Nerada jsem si hrála na hliněného holuba, ale měli jsme je zastrašit, ne provokovat. V mém komunikátoru se ozval hlas kapitána Molinera.

„ Komandére, hlášení. Jaká je situace Kenaranských lodí?“

„ Nevypadá to dobře, kapitáne. Připravují se prolomit naši blokádu. Nabíjejí zbraně. Musím končit, pane.“

Čekala jsem, že nám Moliner už jen popřeje štěstí a ukončí spojení. Místo toho vysílání Thunderchildu pokračovalo, k mému překvapení už ne ke mně. Zaslechla jsem kapitánův hlas na naší frekvenci.

„ Moliner Tardisovi. Zahajte operaci Millenium Falcon, ihned!“

„Rozumím, pane. Jdu na to.“

Než jsem se stačila otázat, o co se jedná, vyrazila stíhačka poručíka Tardise jako střela z formace a zamířila k velící loďi dynastie Jarmok.

„ Hellcat Keemunovi, co to sakra děláš?“

Do komunnikátoru mi opět zazněla jedna z jeho šílených písní, které si pouštěl, když se soustředil na let.

„ Promiň Hellcat, nemám čas na vysvětlování. Kapitánovy rozkazy.“

I kdybych chtěla, už bych ho nedokázala dohonit a tak jsem jen sledovala, co bude následovat. Tardisův stroj se řítil přímo proti vlajkové loďi a z jeho phaserů vystřelil svazek energie, zatímco prosvištěl nad jejich můstkem. Nechala jsem otevřenou frekvenci, abych mohla sledovat co se děje.

„ Tardis Thunderchildu, zahajuji první transport!“

Po tomto krátkém hlášení se jeho stíhačka jako blesk otočila a zamířila skrz naší blokádu k druhé flotile. To se už Jarmocké stíhačky snažily ho zastavit, Tardis však manévroval s obratností sobě vlastní. V mžiku oka už stejným způsobem jako prve nalétl na velitelský křižník Trisalu.

„ Druhý transport dokončen, pane!“ Na to reagoval Moliner.

„ Skvělá práce, poručíku. Teď už to nechte na mě. Zařaďte se zpět do formace a počkejte na další vývoj.“

„ Ano, pane.“

Zatímco se Tardisův stroj vracel na své místo, všimla jsem si, že obě flotily přerušují své útoky. Jako by je něco pořádně rozhodilo. Jejich lodě zmateně kroužily sem a tam a přeskupovaly své pozice.

„ Hellcat Keemunovi, můžeš mi už vysvětlit, co znamenala ta eskapáda?“ Tardis však opět nebyl příliš sdílný.

„ Kapitánův tajný plán. Madam, doporučuji zapnout si obrazovku a sledovat vysílání z Thuderchildu, které by mělo každým okamžikem začít.“

Nic jsem nechápala, ale udělala jsem co mi poradil. A opravdu, po zapnutí přijímače se na obrazovce objevila transmise z mé mateřské lodi. Nejdřív jsem tu místnost nepoznávala, pak mi

došlo, kde jsem jí viděla. Bylo to v jednom těch oblíbených kapitánových filmů. Velící centrum nějaké té stanice, Hvězdy zkázy nebo tak podobně. Holopaluba, došlo mi vzápětí.

V rozích místnosti jsem zahlédla oba mocnáře. Koukali zmateně kolem sebe. Když si všimli jeden druhého, ihned začali prohledávat své uniformy. Zjevně sahali po zbraních. Ty jim však evidentně Tardis během transportu odfiltroval. Pomalu mi začínalo docházet, co to vlastně Moliner naplánoval. Jako potvrzení mých myšlenek se z reporoduktoru ozval Molinerův hlas.

„ Vítejte na Hvězdě Smrti, vážení vladaři. Dovolil jsem si pozvat vás na tento program, abyste si mohli takříkajíc...vyrovnat své účty.“

Králové se začínali vzpamatovávat ze šoku, který jim způsobil Tardis únosem z jejich lodí.

První promluvil Jernik.

„ To je neslýchané, kapitáne! Co to má znamenat? Okamžitě mě vraťte na mojí loď!“ Moliner si evidentně svůj moment převahy vychutnával.

„ To mám v úmyslu udělat, v ten pravý čas. Není žádný důvod, aby obě vaše planety trpěly kvůli vašim malinechrným sporům. Proto jsem pro vás nechal vytvořit toto místo. Máte možnost si to vyřídit jednou pro vždy. Duel, který vás čeká bude na život a na smrt. Ten kdo vyhraje, bude volný. Pošlu ho okamžitě zpět na jeho loď.“

Na podporu jeho slov se ve vzduchu před oběma vládci zhmotnily dva světelné meče. Moliner zjevně vyřadil bezpečnostní protokoly a opravdu po nich chtěl, aby se utkali jako jeho oblíbení rytíři řádu Jedi. Nezmohla jsem se na slovo. Kapitán pokračoval.

„ Věřím, že pro vás nebude problém pochopit, jak tyto zbraně fungují.“ Tristanor se opovržením díval na připravené bojiště.

„ Nehodláme se účastnit vašich her, musíme vybojovat válku!“ Moliner ho umlčel.

„ Možná bych vám měl říct, že náš rozhovor i obraz je přenášen do celé soustavy. Každá vaše loď, každá domácnost je vám nyní svědkem. Bojíte se snad přímého boje podle mých pravidel? Pokud máte strach jeden z druhého, jak se opovažujete chtít, aby vaši poddaní odvedli špinavou práci za vás?! Jste jejich vůdci, nebo ne? Ukažte jim, jací doopravdy jste.“

Snad to bylo úderností kapitánova projevu, nebo tím, že po jeho konci nechal Moliner do éteru pustit jednu z bojových písní z Hvězdných válek, podmanivý Duel of fates. Každopádně, oba vladaři tváří v tvář faktu, že je sledují jejich světy, odložili poslední zbytky sebekontroly a popadli světelné meče. Jejich čepele zaplály a souboj začal.

Trisatanor i Jernik byli zjevně v dobré kondici a bojových umění znalí muži. Zakrátko si oba osvojili neobvyklé zbraně a s neuvěřitelnou rychlostí na sebe sypali jeden úder za druhým.

Byla to neuvěřitelná podívaná. Úplně jsem zapomněla, jakou bláznivost kapitán udělal, kolik předpisů tímhle porušil. Bez dechu jsem sledovala jejich klání.

Tristanor provedl agresivní výpad na pravou ruku svého protivníka.

„ Zabiju tě, zničím tebe i tu tvou podřadnou rodovou linii!“ Jernik vší silou úder odrazil a odhodil Tristanora proti stěně.

„ To se ještě uvidí. V jednom má ten federál pravdu. Teď se konečně dokáže, kdo z nás dvou je lepší!“

Tristanor se oklepal a vrhl se zpět do boje.

„ Správně, vítěz může být jen jeden.“ Jernik prudce švihl svým mečem.

„ Ano, a nemůže být pochyb o tom, kdo to bude.“

Dál už ani jeden z nich nepromluvil. Ozývaly se už pouze rány prokládané výkřiky a funěním obou soků. Oba vládci bojovali s čím dál menší opatrností a stále zuřivěji. Ani jeden z nich už se pořádně nekryl, už jen bezhlavě švihali svými meči po tom druhém. Pak, v jediném momentu obě jejich čepele zasáhly zároveň. Tristanor i Jarmok se skáceli k zemi. Bylo po všem.

S očima stále upřenýma na obrazovku ukazující dvě padlá těla jsem v pozadí zaslechla hlas kapitána Molinera.

„ Kapitán Krylovové. Vraťte se na palubu, rušíme blokádu. Už jí nebude zapotřebí.“

A opravdu, obě flotily se zjevně začaly stahovat každá ke své planetě. Stále v šoku jsem

svolala svojí letku a v čele formace je vedla zpět na mateřkou loď. Nevím, kolik toho ještě za svojí službu zažiju, ale na tohle nikdy nezapomenu.

******

„Rozumím tomu správně, kapitáne, že jste nařídil jednomu ze svých pilotů, aby unesl vladaře dvou suverénních planet, zavřel jste je na holopalubu a nechal je se vzájemně zabít nějakými...paprskovými šavlemi ze science fiction?“

Admirál Janewayová nevypadala, že má náladu na vtipy. Seděla jsem spolu s poručíkem Tardisem po Molinerově boku v jeho pracovně a přihlížela rozhovoru s velením. Kapitán navzdory uplynulým událostem vypadal, že má dobrou náladu.

Ne, že by se věci vyvinuly tak špatně. Když odmyslím ten šílený duel dvou monarchů, vlastně vycházely výborně. Během několika dnů po souboji se Kenarané sešli na společném jednání a brzy se dohodli na trvalém míru. Do vedení Kenary III i IV byla zvolena nová dynastie, kterou obyvatelé obou planet uznávali a jejíž hlavní představitel se jevil jako velmi rozumný muž.

Nicméně, bylo jasné, že kapitánova kovbojská diplomacie těžko půjde omluvit jakýmkoliv s předpisů, co jich flotila má. S tím si však Moliner zjevně nezatěžoval a s klidem Janewayové odpověděl.

„ Světelnými meči, ano madam, přesně tak.“

„ A vy, komandére Krylovová, jste jako první důstojník toto odsouhlasila?“ Než jsem mohla promluvit, přerušil mě kapitán.

„ Komandér o ničem nevěděla. Celá akce byla provedena pouze na můj přímý rozkaz a jedinými aktéry jsem já a poručík Tardis.“

Tardis si evidentně z ničeho hlavu nedělal, jak vždycky. Byla jsem však překvapená, že i Moliner to bere na lehkou váhu. Admirál kývla hlavou.

„ Budiž. Je vám doufám jasné, že jste porušil alespoň tucet směrnic flotily i Federace?“ Moliner pouze poukázal na předchozí fakta.

„ Při vší úctě madam. Původní rozkazy od vás, které mi přednesl velvyslanec Senek byly také ve značném rozporu s běžným uplatňováním směrnic. Ta blokáda obou flotil.“

To musela admirál uznat.

„ Pravda, ovšem vy jste byl při vykládání si zadání mise ještě mnohem...kreativnější. Když o něm mluvíte, kde je vůbec velvyslanec?

„ Již není na palubě, madam. Opustil Thunderchild krátce po tom incidentu a je na cestě runaboatem zpět na velitelství. Jistě u vás brzy bude.“

Ve skutečnosti než Senek odletěl, stačil nám udělit peprný proslov na téma insubordinace, svéhlavost a diplomatický skandál. Až se vrátí na Zemi, jistě to všechno přednese velení. Kapitán však ani z toho neměl strach. Byl si evidentně jist svou pozicí. Janewayová pokračovala.

„Za normálních okolností bych vás oba hnala před vojenský soud, je vám to jasné?“ Oba muži odpověděli unisono, dokonce i Tardis si odpustil své vtípky.

„ Ano, madam.“

„ Nicméně, byla jsem kontaktována nově zformovanou spojenou vládou Kenaranů. Vyjádřili velký dík za vaší intervenci a doufají, že byste mohl fungovat jako jejich prostředník, kdyby v budoucnu žádali o členství ve Federaci.“

Moliner se jen usmál. Věděla jsem, že to co admirál popisuje je jen slabý odvar atmosféry na Kenaře III i IV. Kapitán Moliner byl vnímán jako národní hrdina. Slyšela jsem, že dokonce chtějí v obou hlavních městech planet postavit jeho sochu.

„ Jsem poctěn jejich důvěrou, madam.“ Admirál výhružně vztyčila prst k Molinerovi.

„ Aby bylo jasno, kapitáne. Tentokrát vám to vyšlo. Ale v budoucnu buďte opatrnější, nerada bych viděla, jak se spálíte.“

„ Rozumím admirále. Budu si dávat pozor.“

Tím byla věc zjevně vyřízená. Kapitánovi to opravdu prošlo.Janewayová vypadala

spokojeně.

„ A mimo záznam, vlastně bych vám měla pogratulovat, Molinere. Misi jste splnil a hrozbu války zažehnal. Předpokládám, že teď už se Thunderchild může vrátit ke svým běžným povinnostem. Čeká vás taktické cvičení s Andorijskou flotilou.“

Moliner teď už byl zcela uvolněný, potvrdilo se, že plán prošel. A i když si pravděpodobně na něj Senek bude stěžovat, admirál už ho uklidní.

„ Děkuji, madam. Nicméně, rád bych požádal, zda by Thunderchild nemohla zůstat ještě pár dní na Kenaře. Nová vláda pořádá oslavy k uzavření míru. Byli jsme pozváni na celý jejich průběh.“

Admirál byla i v tomto Molinerovi po vůli.

„ Tak dobrá, kapitáne, zasloužíte si pár dní odpočinku. Teď si uvědomuji, nový vladař Kenary mi při našem rozhovoru o těch oslavách říkal. Včera prý bylo velké zahájení. Doufám, že jste Federaci důstojně reprezentoval.“

Vzpomněla jsem si na včerejšek a snažila se udržet kamennou tvář. Vedle sebe jsem viděla, že Tardisovi se to rozhodně nedaří. Potutelně se usmíval, až se raději před admirálem omluvně rozkašlal. I Molinerovi hrál na rtech malý úsměv, když ze své zásuvky ve stole vytáhl podvazkový pás od jedné z hlavních aktérek slavnostního zahájení, který mu včera přistál v klíně. Držel ho pečlivě mimo záběr kamery a Janewayové pouze řekl.

„ Ano já...byl jsem, čestným hostem.“

Byl to vskutku velkolepý večer, hlavně jeho zlatý hřeb, kde Moliner ukořistil svou trofej. Nová vláda prokázala svůj smysl pro humor a nadhled. Hlavním bodem včerejší zábavy, která se odehrávala v královském paláci na Kenaře III, byla totiž striptýzová show. Tři nádherné tanečnice převlečené za královnu Rejinu, původkyni oné dávné nevraživosti, se předvedly v plné parádě. A ve finálové části představení, kdy se zbavily posledního kousku ošacení, za bouřlivého potlesku každá z nich usedla do jednoho z pečlivě upečených Lek´Norů. Jelikož se jedná o obdobu pozemského patrového dortu se šlehačkou, byla to vkustku podívaná.

Následovala divoká tancovačka, která trvala dlouho do noci. Několik členů naší posádky, včetně Molinera, se v dovádění nenechalo zahanbit. Mě na takové věci moc neužije, tak jsem odešla tak brzy, jak jen to bylo společensky únosné. Překvapilo mě však, že se mnou se na loď vrátil i Tardis. Poručík byl obvykle králem každé zábavy, navíc díky jeho roli v celé akci a brilatnímu pilotování ho místní uctívali skoro jako kapitána. Rozhodně by neměl nouzi o, jak tomu říká „víno, ženy a zpěv“. Prý však už měl něco domluveného. Dál jsem v tom nešťourala, ale bylo to zvláštní. Vrátila jsem se myšlenkami zpět do kapitánovy pracovny. Admirál právě dokončovala s kapitánem poslední detaily jeho hlášení.

„ Takže kapitáne, mějte se dobře. Šťastný let a vyvarujte se problémů.“ Moliner naznačil zasalutování.

„ Ano madam, díky. Thunderchild konec.“

Když admirál Janewayová zmizela z obrazovky, Tardis se rozesmál.

„ Prošlo to, ono nám to prošlo. Kapitáne, jste ďábel.“ Moliner se také pousmál.

„ No, měli jsme i trochu štěstí. Pořád nevím, jak by situace vypadala při pravděpodobnějším scénáři, totiž, kdyby jenom jeden z těch cvoků zabil druhého. Asi by i tak zavládl mír, protože už by neměl proti komu vést své posmytichtivé tažení. Ale pochybuji, že by odeslal flotile takhle pozitivní odezvu na naší akci, jako se tomu stalo teď.“

Tardis jenom mávl rukou.

„ Vy byste si i tak poradil, pane.“

„ To se naštěstí nedozvím. Každopádně, odvedl jste kus práce, poručíku. Byla to mistrná pilotáž.“

Mé letecké eso se lehce začervenalo.

„ Díky, pane. To patří k službě.“

Byla jsem ráda, že vše dobře dopadlo, jednu věc jsem si však s kapitánem musela vyjasnit.

„ Poručíku, když nás teď omluvíte, ráda bych s kapitánem ještě něco probrala.“

Tardis se podíval na mě a na Molinera. Náhle pochopil, o co mi jde.

„ Jistě, madam. Kapitáne.“ Moliner opětoval pozdrav.

„ Odchod, poručíku.“

Zůstali jsme sami. Dívala jsem se na kapitána, evidentně se mu do následujícího rozhovoru moc nechtělo. Přesto však mu bylo jasné, že je nevyhnutelný.

„ Pane, ráda bych věděla, proč jste mě nezasvětil. Jsem váš první důstojník, o takovém plánu jsem měla vědět.“

Moliner si povzdechl.

„ Jak jsem řekl admirálovi, celá akce byla na mojí odpovědnost. Nechtěl jsem do něčeho takového nikoho dalšího zatahovat. Tardise jsem potřeboval, aby provedl ten transport, ale nikdo další o tom nevěděl. Chtěl jsem vás ušetřit problémů.“

Ráda bych tomu věřila, ale nebyla to celá pravda.

„ To byl jedinný důvod, pane?“ Kapitán si promnul bradu.

„ Vás nikdo snadno neošálí, Naďo. Byl to hlavní důvod.“ A bylo to tady.

„ A ty další?“

„ Dobrá, řeknu vám to na rovinu. Jste moje pravá ruka a probírám s vámi všechny akce a mise, tak jak to má být. Bez vás bych nemohl Thunderchild řídit, jste pro mě nedocenitelná. Ale uznejte sama. Ještě ani ne před měsícem jste za mnou běhala kvůli každému nedopnutému knoflíčku a porušení regulí. Jsem moc rád, že jste se nad to dokázala povznést, myslím že jste teď mnohem lepší osoba. Ale tohle byl plán který, jak řekla admirál, porušoval alespoň tucet směrnic. Kdybyste byla na mém místě, řekla byste svému předpisovému prvnímu důstojníkovi o něčem takovém?“

Tak a teď jsem to měla. Nebylo co dodat, měl pravdu. Ještě nedávno bych při náznaku takového plánu proskočila stropem. Ale v jednom se kapitán mýlil a bylo pro mě důležité, aby to pochopil.

„ Děkuji za upřímnost, kapitáne. Myslím, že vás chápu. Nicméně, chci abyste něco věděl. I v době, kdy jsem ještě byla, jak říkáte posledlá předpisy, bych vás nikdy nepodklopla. I když se s vámi občas nepohodnu, vím, kde je mé místo. Po vašem boku. Jste můj kapitán, máte mou plnou důvěru. Ráda bych si zasloužila tu vaší.“

Moliner z toho byl zjevně trochu v rozpacích. Přejel si rukou přes svou bezvlasou modrou hlavu a trochu si odkašlal.

„ To je...dobré vědět. Děkuji vám, Naďo. A nebojte, mou důvěru máte. Slibuji, že až příště vymyslím nějakou bláznivou eskapádu, dám vám vědět.“

Podal mi ruku a já ji přijala.

„ Domluveno, pane. Děkuji vám.“

Chystala jsem se k odchodu, Moliner mě však ještě zastavil.

„ Naďo, dnes večer pokračují oslavy v paláci na Kenaře IV. Obyvatelsvo mě požádalo o spolupráci na dnešním programu. Doufám, že přijdete.“

Netušila jsem, jakou spolupráci kapitán myslí, ale ráda si odpočinu od služby.

„ Budu tam, pane. Jestli se můžu zeptat, jaký program to bude?“ Moliner se lišácky usmál.

„ Kenarany zjevně zaujalo, kde jsem vzal inspiraci pro tu bojovou simulaci jejich bývalých vládců. Řekl jsem jim o Hvězdných Válkách, moc je naše kultura zajímá. Dnes večer se bude v hlavním sále královského paláce promítat Epizoda IV. Budu vám držet místo.“

To jsem si mohla myslet. Sice jsem už viděla všechny díly kapitánovy oblíbené ságy (za těch šest měsíců mé služby na Thunderchildu už se konalo několik promítání) a nijak mě to neoslovilo, ale už jsem to slíbila. Navíc, třeba tomu přeci jen přijdu na chuť.

A kromě toho může být zajímavé sledovat dopad dávné pozemské kultury na Kenarany. Jen doufám, že si tam nevytvoří vlastní skupinu vyznavačů řádu Jedi. Ten jeden stoupenec, který velí

naší loďi, je myslím pro naší galaxii víc než dost.

******

Královský sál byl plný lidí a další ještě přicházeli. Seděla jsem v první řadě po boku Molinera, který už spokojeně chroupal popcorn. Přivezl si ho sebou z Thunderchildu, prý to byla běžná součást filmové kultury. Na pár historických záběrech jsem ho viděla, nikdy však neměl svítivě modrou barvu jako ten, co si vkládal do úst kapitán.

Sledovala jsem, jak se jednotlivá sedadla plní Kenarany i členy naší posádky. Bezděky jsem mezi přicházejícími tvářemi zahlédla poručíka Tardise. K mému překvapení přicházel s Chaliou Raxal. Nemohla jsem tomu uvěřit. Ti dva nevypadali, že jen přišli společným transportem. Tardis se choval jako gentleman (nikdy bych nemyslela, že něco takového umí), přisunul poradkyni židli a došel jim oběma pro nápoje.

Tak proto se Tardis tak rychle pakoval z té včerejší slávy. Zahlédla jsem, jak se vrátil k jejich místům a Chalia mu něco tiše řekla. Tardis celý zrudnul. Náš palubní rebel a lamač srdcí byl najednou jako beránek. Moje už tak dobré mínění o poradkyni se ještě zvýšilo. Jak ta si dokáže chlapa obtočit, úžasný. Možná si za ní někdy dojdu pro radu nebo dvě. Každopádně, byla jsem ráda za ně za oba. Chalia vypadala mnohem spokojeněji, než jak jsem jí za poslední měsíce viděla a Tardisovi jenom prospěje, když ho takováhle žena bude trochu kočírovat.

Přestala jsem je špehovat a věnovala svou pozornost začínajícímu programu.

Světla v sále zhasla a opona odhalila velké plátno. Pohodlně jsem se opřela v křesle a nechala se unášet začínajícím příběhem...

A long time ago, in a galaxy far, far away...

KONEC