Moje srdce  (kapitola 1.)

Admirál flotily Jean-Luc Picard seděl za stolem své pracovny a přemýšlel o tom, jak vyřešit problém s převelením poručíka Dena Aliho, ale přerušil ho zvonek.

„Dál,“ řekl Picard.

Do pracovny vešel komandér Endy Riker, syn Williama Rikera.

„Pane, jsem tu nový a řekli mi, že k vám mám jít. Jmenuji se Endy Riker, můj otec vás pozdravuje, vzpomínáte si na něj?“ řekl Riker.

„Na vašeho otce se nedá zapomenout. Posaďte se, pomůžete mi s touto záležitosti,“ odvětil Picard.

„Děkuji.“ A obrátil si židli a posadil se na ní.

„Sedáte jak váš otec,“ postřehl Picard.

„Ano, o co jde, pane,“ zeptal se Riker.

„Jde o to, že se tu vyskytly potíže s převelením poručíka Dena Aliho. Všichni, kterých jsem se ptal, ho nechtějí, poslední možnost je Enterprise,“ odpověděl Picard.

„Tak ho tam pošlete, a proč ho jinde nechtějí?“ odvětil Riker.

„Asi to tak udělám, je trošku psychicky labilní,“ odvětil Picard.

„Myslím, že je to Crusherova loď,“ řekl Endy.

„Půjdu tam s ním, musím se o něj postarat,“ řekl Picard.

„Můžu jít s vámi? A bude tam i můj otec a vaši přátelé. Budete tam ale také kvůli diplomacii s Alarema, že ano?“ řekl Riker.

„Můžete jet se mnou,“ odpověděl Picard a po pravdě ano.

„Můžete výpravět o smrti Beverly Crusherové, byl jsem ještě dítě, když umřela, a máma o tom moc nemluví. Vím, že to pro vás bylo a je těžké, prosím,” řekl Riker.

„Ano, budu, půjdeme jinam. Znám místo, kde i má bolest nebude taková,” řekl Picard.

„Stalo se to na této planetě, proto jste tady zůstal a přijal místo tady a schováváte se tu před světem, mám pravdu, že ano? odtušil Riker.

„Ano, ano,“ přiznal smutně a přitom se zeptal Picard. „Kde jste se to dozvěděl? Od své matky nebo od otce?”

„Od otce. Matka i po těch letech byla otřesená. Půjdeme?”

„Nedivím se. Já jsem ještě teď. Ano, půjdeme”.

A vyšli. Endy věděl kam jdou až moc dobře. A přesně tam došli. A byl to hřbitov.

„Je tady pohřbená?” řekl Endy.

Picard jen přikývl a začal vyprávět...

pokračování příště…