Nucený pobyt u nás

Kosmik se ocitl na orbitě planety Země. Kocour pomalu stáčel směr letu někam na pevninu.

"Počkej" chtěl ho zastavit Rimmer "Musíme zjistit, kde by bylo nejbezpečnější přistát, nemůžem letět jen tak baj voko a doufat, že neskončíme v Josefově."

"Ale ne, stejně nevíme nic o Zemi před sjednocením, Amíci to hrozně tutlaj" namítl Čechov "Kde přistanem, tam přistanem, dobře?"

"Já souhlasim" řekl Lister.

"Já taky" řekl Kocour.

"Nemám nic proti" nestranně pronesl Kryton.

Tak přistávali. Pořád níž a níž. Když byli asi 1 000 metrů nad zemí, začali rozpoznávat domy a zahrady, všechno bylo krásné, ne jako v budoucnosti. Pak se krajina začala měnit. Nekonečné lesy z paneláků připomínaly spíše domino. Město se opět změnilo, moderní stavby, mysleli si, že jsou někde v Americe, ale pak se začali objevovat gotické, renezanční, barokní, románské a různé jiné stavby. Teprve teď viděli pravou krásu Prahy stověžaté. Kryton zaparkoval Kosmika asi 20 metrů nad zemí. Monitor ukazoval 3. března 2013, 6 hodin odpoledne. Ostatní už vstali a chystali se na transport, ale Kryton je zadržel: "Ale pánové, ještě nikam nechoďte, nevíme, co jsou tihle lidi zač" a ukázal na lidi na Václaváku.

"Tak dobře, co jsou zač?" ptal se otráveně Rimmer.

Kryton chvíli něco hledal na počítači a pak začal vysvětlovat: "Jsme nad Českou republikou, přesněji nad hlavním městem Prahou."

"Česká republika?" ptal se Lister "Neni to ta země, kde se tolik kradlo a jak se tam řiká ode zdi ke zdi?"

"Ano, pane, je."

"Proč se to tak řiká?" ptal se Čechov.

"No" začal s vysvětlením Kryton "Protože tady pořád vládne někdo jiný. Nejdřív to byl Hitler, pak Ru... Sověti a v téhle době Amíci."

"Sověti" nechápal Kocour.

"Sovětský svaz byla jedna ze dvou velmocí studené války..."

"Hele, co mělo bejt to Ru.. a paks to opravil na Sověty?" zeptal se Čechov.

"Lhací režim" zapnul Kryton jeden ze svých nových režimů "Rumuni, pane."

"Je mi to jasné, už nechci nic slyšet."

"Dobře, dobře, to bysme tady mohli bejt do zítřka, jdeme!" řekl Rimmer.

"Počkejte" zastavil je Kryton.

"Co zas?"

"O Češích je tu uvedena spousta zajímavích informací, ale dvě z nich byste určitě meli vědět dřív, než sestoupíte na povrch. Tak za prvé: Češi kradou. A za druhé: Češi nemají rádi Rusy."

"Sakra! Tak to je v háji!" zaklel Čechov.

"Nebojte se, pane Čechove, stačí, když nebudete pít vodku a mluvit rusky."

"No a jak mam asi mluvit? Vietnamsky?"

"Ale to je výborný nápad! Netušil jsem, že umíte vietnamsky."

"Taky že ne! Teda jenom univerzální odpověď: nemišesky."

"Pane, to není vietnamsky, správně se to vyslovuje "Neumím česky" a je to česky."

 

Posádka Kosmiku se transportovala někam za roh, kam není moc vidět.

"Tak, rozdělíme se..." navrhl Kryton.

"Tak to teda ne" odporoval Rimmer.

"Máš nějakej problém?" zeptal se ho Lister.

"Jo, mam, s ním já dělat nebudu" a ukázal na Kocoura.

"To jsem k ničemu?" zeptal se pohoršeně Kocour.

"Jsi zcela egocentrický, při prvních potížích utečeš, staráš se jen o sebe, jsi ješitný, sobecký, narcistický a posedlý sám sebou."

"To jsou moje nejlepší vlastnosti!"

"Pánové!" okřikl je Kryton "Já a pan Kocour se podíváme tady do východní Prahy a pan Rimmer, pan Čechov a pan Lister se podívají do západní Prahy."

"Tak to ne, s timhle magorem já do party nejdu!" řekl na to Čechov a ukázal na Rimmera.

"No ovšem, přece nepujdeš po party s někým jako je Rimmer" řekl Rimmer ruským přízvukem "Co si o sobě ti Rusáci myslej?" řekl si už pro sebe.

"Tak hele.."

"Tak dost!" zvýšil hlas Kryton "Já a pan Rimmer projdeme západní část Prahy a pan Lister, pan Čechov a pan Kocour projdou východní část Prahy, domluveno?

"Jo" souhlasili všichni a rozdělili se jak navrhoval Kryton.

 

"Nic si z toho nedělej" řekl Lister Čechovovi "Rimmer už je od přírody takovej, profesionální provokatér. No fakt. Mě jednou přivázal za vlasy ke sloupu a spustil požární poplach. Málem jsem skončil na operaci mozku."

"Ale to neni to samý, jako když má něco proti tvímu národu."

"No, to ne" uznal Lister.

"Hele, to já vim moc dobře" řekl Kocour "Normálka jsem šel po chodbě a potkal jsem toho mamlase a řikám normálně nazdar a on na to dobrý večer ty hloupá páchnoucí podebraná kočičí nádhero."

"Hele, támhle je kari restaurace!" změnil téma Lister, který už minimálně 4 hodiny nepozřel kari a měl z toho absťák. Tak se rozběhl přímo k restauraci.

Kocour a Čechov se na sebe nechápavě podívali a rozběhli se za Listerem.

"Nemůžeš si tady koupit kari" řekl mu Čechov hned, jak Listera dostihli.

"A můžeš mi prosímtě říct proč?"

"Tady neberou libry a ani neumíme česky."

"Nojo, to je fakt, jak se tady domluvíme?" zeptal se Kocour.

"No, tak to fakt nevim. Ledaže..." řekl Lister.

"Ledaže co?"

"No, čeština je přece taky slovanskej jazyk, ne..."

"Tak to ne, v žádném případě!" zamítl to Čechov.

"Proč ne?" zeptal se Kocour.

"Ty neznáš ty vtipy o Češích a Rusech?"

"Ne."

"Hele, myslíš, že uměj španělsky?"

"Ty jo?"

"Sí."

"No, tak třeba někdo jo." řekl Lister a šel si do směnárny vyměnit 40 liber.

Kocour se mezitím zeptal Čechova "Hele, a jaký jsou vlastně ty vtipy o Češích a Rusech?"

"Různý" odpověděl Čechov "Ale většinou hrozný."

"Jako třeba?"

"No, tak třeba tenhle: Civilizovaná poprava.

Ztroskotá takhle loď a moře na ostrov tradičně vyvrhne jednoho Čecha, Američana a Rusa. Do půl hodiny se objeví smečka lidojedů a všechny tři odvedou do tábora. Tam jim náčelník říká lámanou francouzštinou, že se bude snažit jim pobyt zpříjemnit zvyklostmi moderní civilizace, takže budou popraveni v abecedním pořadí na moderním přístroji. S těmi slovy strhne velkou plachtu a odhalí zarezlou gilotinu..

Američan poklekne, prostrčí hlavu otvorem, cvak, gilotina sjede dolů a zarazí se jen kousíček nad krkem. Tak ho vyndají a náčelník říká, že Bohové se slitovali a on jejich přání respektuje a splní onomu muži tři přání. Američan nelení a požádá o loď, pár veslařů a kufr perel. Je mu vyhověno..

Pak přijde na řadu Čech. Taky má štěstí a gilotina se zarazí těsně nad ním. I on má nárok na splnění tří přání. Tak povídá:.

"Tak zaprvé bych taky chtěl loď. Zadruhé šest veslařů na ni. Za zatřetí, nemáte tu desítku klíč? Já bych vám tu gilotinu spravil."."

"Hahaha" popadá se za břicho Kocour, ale pak si uvědomil, o co jde a řekl "promiň."

"To nic, jsem na to zvyklej" řekl na to Čechov, ale nebyla to pravda, je sice pravda, že se mu to stává často, ale nezvyknul si na to. Naopak, trápilo ho to čím dál víc. Ale co se dalo dělat. To, co jednou jsi, nezměníš.

Lister se už vracel ze směnárny a už z dálky mával na své kamarády 1 218 českými korunami.

"Schovej to, nebo ti to šlohnou, jsme přece v Česku" varoval ho Čechov.

"Hele, to je dobrý, tam maj ale dobrej kurz za 40 jsem vyfasoval 1 218, to je fakt super!" povykoval nadšeně Lister "Sakra, kde mam ty prachy?"

"Neřikal jsem to? To jsou ti Češi..."

"Ale jak to? Dyť jsem to teď držel! Jsou fakt ďábelský!" za nimi odcházela partička "velmi opálených" mladíků. To už si Lister uvědomil, na čem je. "Tak hele, naval to zpátky!"

"A co jako?" odpověděl jeden zloděj.

"Ty prachy, cos mi šlohnul."

"Tak tenhle pán si eště vymejšlí, že krademe! Hej, Dežo, vraž mu jednu."

Ale Dežo už Listerovi nestihnul jednu vrazit, protože Čechov vytáhl fázer "Nikdo ani hnout!"

"A co nám tahle hračka může udělat?" ptal se posměšně jeden zloděj.

Čechov místo odpovědi vystřelil z fázeru na odhozenou prázdnou konzervu, ta okamžitě explodovala.

"Dobře, dobře" ustupoval Dežo a vytáhl z kapsy těch 1 218 Kč. Když partička zlodějů odešla, Kocour řekl "Teda, Češi vážně kradou jako straky!"

"Tohle nebyli Češi" zapřel to Čechov.

"Kdo teda?" zeptal se Lister.

"Los gitanos."

"Co?"

"Ale, to je jedno."

 

Na večer se posádka Kosmiku sešla na Václaváku a přenesli ze zpět na svoji loď. U večeře Kryton zahájil debatu: "Tak co, líbilo se vám v Praze?"

"Děláš si srandu?" ptal se ho Čechov "Dyť se tam krade jako nikde jinde."

"Jo, je to hrůza" přidal se Rimmer "Slušnýho člověka nenechaj chvíli na pokoji!"

"Češi jsou holt udavači" řekl Lister.

"Kleptomani" dodal Čechov.

"Závistiví" dodal Kocour.

"Vlezprdelové" dodal Rimmer.

Za večer bylo vyjmenováno spoustu českých vlastností, jako třeba: xenofobie, šovinismus, lakota, alibismus, rasismus, a nepočítaně dalších.

"Samý pěkný vlastnosti" shrnul to nakonec ironicky Čechov.

"Tomu říkáš pěkný?" zeptal se Kocour, který nepochopil, že to bylo ironicky.

KONEC