Azzum

Azzum

"Kapitánův deník

Hvězdné datum 59871,3

Po dvou letech strávených v doku je Paladin konečně připraven pustit se do své první akce. Velení flotily nás posílá na dvoutýdenní testovací misi, která má ověřit možnosti lodi a posádky. V podstatě se jedná o okružní cestu po prostoru federace. Naší první zastávkou bude stanice Farpoint, odtamtud budeme pokračovat k bývalé kolonii Aibor prime a dál podél hranic s Romulany a Klingony. Na základnu Mckynley bychom se měli vrátit k hvězdnému datu 59909,4. Konec záznamu."

Na můstku lodi panovalo učiněné boží dopuštění. Z panelů a přepážek koukaly spousty měřičů a externí diagnostické přístroje dovezené ze stanice Mckynley pracovaly na plné obrátky. Desítky techniků se jako mravenci proháněli útrobami lodi a kontrolovali, prohlíželi, opravovali a když skončili pustili se do toho znovu a znovu. Jediná místnost unikla tomuto předstartovnímu běsnění, kapitánova pracovna, kde za těžkým dubovým stolem, který sem vůbec nepatřil, seděl muž v uniformě Hvězdné flotily a popíjel brandy. S nohama na stole, novou lodí a posádkou si Ian McCoy připadal jako bůh. Všechno jde podle plánu, říkal si v duchu. Ještě před rokem jsi hochu velel lodi pro průzkum hlubokého vesmíru a teď tohle. Ta nejdokonalejší loď co flotila splodila, pod pláštěm z nejpevnějších slitin kilometry nejdokonalejší technologie. Prototip skokového pohonu, naquadová torpéda a spousty dalšího. Najednou se ozval zvonek na dveřích a Ian málem upadl. Během svého snění se totiž začal ve svém křesle houpat, jak měl ve zvyku.

"Dále." Odpověděl.

Dveře se ze zasyčením otevřely a do pracovny vešel vulkánec a v ruce nesl padd. Kapitán na něj chvíly zíral a potom ho posuňkem ruky přizval, aby se posadil do menšího křesla naproti.

"Komandér Sozef se hlásí do služby, pane!" Odpověděl vulkánec a posadil se. Divné, poznamenal v duchu Ian, nikdy jsem si nemyslel že vulkánci sedí.

"Pan Sozef, vítejte na palubě. Co říkáte na loď?" Řekl kapitán a natáhl se pro padd který mu komandér přinesl.

Očekávaje zřejmě něco jiného při prvním rozhovoru s kapitánem Sozef znejistěl, pokud je to u vulkánce vůbec možné.

"Má, velice zajímavou technologii."

"Ano to má..." Odpověděl kapitán automaticky a dál studoval pracovní záznamy komandéra Sozefa. Až po chvilce opět promluvil.

"Ale, bojoval jste v Dominionské válce jako druhý důstojník na USS Arizona. Třída Akira že?"

"Ano pane, bohužel loď byla zničena v bitvě o systém Chin'toka."

"Hmm, také jste se zůčastnil bitvy o Zemi proti Borgům, tentokrát na USS Eridani. Jediný kdo přežil."

Kapitán odložil padd a podíval se na Sozefa.

"Tak komandére, rád bych vám ujasnil několik pravidel. Za prvé, když budete plnit své povinosti tak jak máte, budeme spolu dobře vycházet jinými slovy

jak ty na mě tak já na tebe. A za druhé, máte nejakého koníčka?" Zeptal se kapitán.

"Ve volném čase se zabývám komparativní xenobiologií." Odpověděl Sozef.

Já myslel něco normálního, zasténal v duchu Ian.

"Dobrá komandére můžete odejít a ještě jednou vítejte na palubě."

Sozef se zvedl a odešel, kapitán McCoy osaměl ve své pracovně.

Během čtyřiadvaceti hodin po příchodu posledního člena posádky na palubu byl Paladin připraven opustit dok.

Ian McCoy se zvedl ze svého křesla v pracovně a prošel dveřmi na můstek. "Kapitán na můstku." Vyštěkl šéf bezpečnosti Wynn a postavil se do pozoru tak prudce až kapitán dostal strach aby si nezlámal páteř. Samozřejmě se všichni ostaní na můstku postavili do pozoru rovněž. Kapitán usedl do svého křesla a vydal povel pilotovi: "Pane Lawe, uvolněte svorky."

"Svorky uvolněny!" Odpověděl Law bleskově.

"Čtvrtinová impulsní rychlost! Na vysokou orbitu." Rozkázal kapitán.

"Kapitáne letová kontrola nám dává zelenou." Ozval se od panelu komunikace poručík Darril.

"Fajn." Usmál se Ian. "Tak jim ukážeme co náš kluk umí. Pilote kurz

stanice Farpoint, warp devět."

Sotva ta slova vypustil z úst loď vystřelila jako z praku a během jediného úderu srdce prosvištěla okolo Pluta.

Během jedné hodiny byl Paladin na oběžné dráze okolo Farpointu. Posádka provedla zběžnou kontrolu systémů a plavba pokračovala podle plánu ke kolonii Aibor prime. Tentokrát loď pokračovala v plavbě šestou nadsvětelnou rychlostí. Kapitán McCoy předal velení druhému důstojníkovi a odešel na obchůzku lodi. Jako první se zastavil ve strojovně. Vykročil z turbovýtahu a zamířil si to do středu hlavní strojovny. Když došel na místo opřel se o zábradlí okolo hlavního warp jádra a sledoval bleděmodrou záři dokud ho nevyrušil šéfinženýr Prex.

"Všechno šlape jako hodinky kapitáne, na téhle lodi to snad ani jinak nejde." Pochvaloval si Prex.

"To rád slyším poručíku. Kdy začnete provádět testy naquadového reaktoru?" Zeptal se kapitán a nevědomky upřel zrak na šéfinženýrovo modré čelo, hned jak si to uvědomil zahleděl se 'normálním' směrem.

"Právě probíhá startovací sekvence. Hodlám zatížit jádro nad devadesát procent a zjistit jak se chová odpojené od warp jádra." Odpověděl Bolian.

"Chcete se dívat?" Zeptal se vzápětí.

"Ne, ani ne. Myslím že si zajdu na holopalubu." Odpověděl kapitán a odešel. Cestou ze strojovny se stavil v hangáru kde provedl inspekci všech deseti runaboutů. Všechna plavidla byla v perfektním stavu přesto však na nich technici a inženýři neustále něco vyměňovali a spravovali. Kapitánova obchůzka pokračovala od skladišť přez hydroponickou zahradu, astrometriku a muniční sklad až nakonec došel na ošetřovnu. Doktor zrovna prováděl kontroly nějakých vzorků když se otevřely dveře.

"Á, kapitán McCoy, jdete na prohlídku. Právě včas." Zvolal doktor.

Prohlídka, krucinál úplně jsem na to zapomněl, zaklel v duchu kapitán.

"Ehm, ano." Zalhal a sednul si na biolůžko.

Doktor si na vozíku přivezl nádobíčko a prohlídka začala. Nebyl to vůbec neobratný pohotovostní zdravotnický hologram v těle androida jak by se dalo čekat, naopak byl mnohem lepší než většina lékařů, které Ian za svůj život poznal. Hvězdná flotila to zřejmě považovala za velmi vtipné, když umístila na Paladin hologramoidního androida. Vnější vzhled byl navržen podle nejslavnějšího PZH v historii flotily, toho hologramu který sloužil pod kapitánem, teď už admirálem, Janewayovou na USS Voyager. I jeho matrix a osobnostní podprogramy byly na podobné bázi, jenom upravené pro pozitronický mozek.

"Tak, hotovo! Jste zdravý jako Targh!" Usmál se android.

"Děkuji doktore."

Ian seskočil z biolůžka a odešel. Z ošetřovny chtěl jít do své kajuty, ale to si hned rozmyslel a zamířil na holopalubu. Došel k panelu ovládání, naťukal pár povelů, dveře se otevřely a kapitán McCoy vstoupil na Dorged III. chvíli se jen tak bos procházel po nekonečných krystalických plážích, potom se posadil pod pokroucenou palmu a poručil si vychlazený Coca-Cole podobný nápoj podávaný v kokosovém ořechu se spoustou brček a deštníčků. Usrkával pití a s hlavou opřenou o kmen pozoroval líně se povalující vlny. Pomalu ale jistě usínal. Zdál se mu sen. Stál uprostřed rozlehlého prostranství a rozhlížel se okolo, ať už šel kamkoliv všude okolo něj se donekonečna táhla rovná a jednotvárná země. Podíval se vzhůru k nebi a zjistil že sleduje svůj vlastní obraz v gigantickém zrcadle. Najednou zaslechl hlas volající jeho jméno

Iane, Iane.

"Iane, notak vstávej kapitáne!" Cloumal se spícím velitelem poručík Rodow. Kapitán McCoy něco ze spaní zamumlal a pomalu otevřel oči, lekl se svého vědeckého důstojníka a vylil si obsah kokosového ořechu do klína.

"Ah, Rexi co tady děláš. Máš být na můstku." Řekl kapitán a zvedl se ze země.

"Jo, a ty nemáš chrápat v simulátoru." Odsekl poručík.

"Už mám po službě." Dodal vzápětí.

Ian kopnul do kokosového ořechu a ten se odkutálel dolů po pláži.

"Myslel jsem že zajdeme na panáka, nebo jsi zapomněl že máme na lodi hospodu." Komentoval jeho počínání Rex vlastním jménem Alexander. Mezitím si Ian nazul boty.

"Rekreační cetrum, přesněji řečeno." Odpověděl kapitán. "A, jo, zajdeme na panáka, je to jediná část lodi která unikla mojí inspekci."

Rex poplácal svého velitele po zádech a oba vyšli ze simulátoru. Sotva se za nimi dveře zavřely proměnil se Dorged III. ve velikou místnost se zlatými mřížemi po stěnách.

Jak tak kráčeli koridory lodi a nižší důstojníci a členové posádky je zdravili přemýšlel Ian o tom snu, který měl, než ho jeho přítel vzbudil.

"Ty, kapitáne, jak dlouho budeš týhle lodi vlastně velet?" Vytrhl z přemýšlení poručík svého velitele.

"Podle rozkazu až do penze." Odpověděl McCoy.

"Aha, já myslel že máš tuhle plechárnu vzít jenom na zkušební plavbu a potom převzít velení na Nevadě."

"Jó, to já taky, ale Nevadu dostal nějakej Harry Kim. A ocenil bych kdybys přestal říkat mojí lodi 'plechárna', ano."

"Jasně, promiň šéfe."

Oba přátelé vstoupili do turbovýtahu a namířili si to na třetí palubu. Po malé chvilce výtah opět zastavil a oba vstoupili do koridoru. Pokračovali v cestě až do veliké místnosti ve které se měla podle představ konstruktérů posádka scházet a debatovat o nesmrtelnosti chrousta. Iana i Rexe zaskočilo množtví návštěvníků.

"Pane jo. Tady je snad celá loď." Komentoval nával Ian.

"Na to že máš na palubě jenom osmset lidí celkem slušný skóre na první den plavby." Odpověděl Rex.

Než mu stačil kapitán odpovědět rozječela se polachová siréna. Nečekaje na reakci ostatních se kapitán McCoy otočil na patě a zmizel v turbovýtahu. O chvíli později se vyřítil na můstek. Komandér Sozef zrovna vstával z kapitánského křesla a přecházel k vlastní stanici.

"Hlášení!" Vyštěkl McCoy.

"Dálkové senzory právě zachytily energetickou signaturu odpovídající borgské krychli, pane!" Dostalo se mu odpovědi od nadporučíka Wynna. Koutkem oka si Ian všiml že se na můstku objevil i Rex.

"Kde?" Zeptal se kapitán a usedl do svého křesla.

"Nad Aibor prime, pane!"

"Poručíku Darrile spojte se s velením flotily a informujte je o situaci. Pane Wynne aktivujte štíty a nabijte nquadová torpéda!" Rozkázal kapitán a otáčel se v křesle k tomu komu zrovna vydával rozkazy.

"Proč zase Aibor prime, tam už jednou byli." Řekl Rex.

"Velení neodpovídá, pane!" Zvolal poručík Darril.

"Za jak dlouho budeme v dosahu jejich senzorů?" Otočil se Ian ke komandéru Sozefovi.

"Během pěti minut, pane." Odpověděl Sozef.

"Kapitáne!" Ozval se poručík Darril. "Mám signál z Aibor prime!"

Sotva ta slova uslyšeli všichni na můstku stichli jako pěna.

"Cože máte?" Zeptal se nevěřícně kapitán.

"Ano, pane! Signál z kolonie na Aibor prime." Potvrdil poručík.

"Kolonie na Aibor prime byla zničena během poslední Borgské invaze do prostoru federace, kapitáne." Řekl Sozef.

"K čertu! Alexi proveď multispektrální sken okolí do vzdálenosti deseti světelných let."

Rex přikývl a pustil se do horlivé činnosti, skloněn nad svůj panel. Po chvíli se opět ozval.

"Zaznamenávám všude okolo lodi velké množství chronitonové a tachionové radiace."

"Cesta časem!" Zamumlal kapitán a vzápětí dodal: "Pane Darrile okamžitý radiový klid! Pilote všechno stát! Wynne vypněte štíty a zbraně a zapněte maskovací zařízení!"

Jeho rozkazy byly okamžitě provedeny.

"Tak pánové, jak já to vidím něco hodilo Paladin devět let do minulosti." Pronesl kapitán na celý můstek.

"Logický předpoklad, kapitáne. S vaším dovolením půjdu do astrometrické laboratoře a provedu průzkum okolí. Pro případ že by se v blízkosti naší lodi skrývaly další časové anomálie." Řekl Sozef.

"Ano běžte. Nadpručíku sledujte činnost Borgů a srovnávejte je s historickými údaji, chci vědět jestli jsme nějak nenarušili časovou osu. Darrile vypněte ten kravál!"

Poplachová siréna utichla a kapitán přešel ke stanici nadpručíka Wynna. Během následující hodiny sledovali jak Borgové masakrují Aibor prime, i to jak byli napadeni federální flotilou když krychle míjela Mars. Ian McCoy sledoval jak kosmická loď Enterprise porušila rozkazy, opustila neutrální zónu a vyrazila zemi na pomoc. Během dramatické bitvy o Zemi sledoval jak posádka USS Defiant byla zachráněna kapitánem Picardem, zničení borgské krychle a únik jejich záchraného plavidla do časového výru a jeho pronásledování odvážlivci z Enterprise.

V okamžiku kdy Enterprise zmizela v časovém výru se celá loď začala otřásat. Kapitán se snažil dostat do svého křesla, když konečně usedl, ozval se poručík Rodow. "Kapitáne, nalevo od přídě se otevírá masivní gravimetrická trhlina, táhne nás to dovnitř!"

"Motory naplno vzad!" Zařval kapitán a snažil se překřičet sílící rámus.

"Impulsní pohon mimo provoz!" Zakřičel v odpověď praporčík Law.

Vzápětí se po můstku rozlehl příšerný randál, Ian na své malé obrazovce viděl že anomálie trhá plátování trupu, na vnějším plášti lodi již byly desítky trhlin.

"Převeďte energii do pole strukturální integrity!" Volal kapitán.

Ozvala se exploze která přehlušila jeho rozkaz. Inženýrská stanice explodovala a doslova roztrhala na kusy praporčíka co se od ní snažil uniknout. Potom se ze stropních podpěr můstku utrhla halda trosek a zasypala kormidlo a nebýt jeho rychlé reakce zabily by padající kusy praporčíka Lawa. Kapitán se snažil dostat ke kormidlu, ale sotva vstal došlo k daší explozi. Podlaha pod Ianovýma nohama se otevřela a zelenomodré plameny olízly strop můstku. Ucítil horko z exploze a pak jeho vědomí pohltila tma.

Mezitím se nikým neřízený Paladin hnal uprostřed anomálie napříč časem.

Vesmír zešílel a týral beztak zničenou loď na jejím marném boji o přežití. Všude okolo lodi hrála příšerná kakofonie zvuků a barev. Tísíckrát namáhaný kov sténal, obvody vypadávaly a lidé umírali. Jeden z motorů Paladina se utrhl a necelých sto metrů od trupu explodoval, nárazová vlna zasáhla levobok a nadělala do pláště stovky děr. A pak, najednou, jako na něčí rozkaz běsnění utichlo. Zničený Paladin byl milosrdně vyhozen z časového výru a bezvládně plul černou nicitou vesmíru.

Kapitán McCoy se pokusil pohnout, ale sotva tak učinil projela mu celým tělem příšerná bodavá bolest. Necítil kde ho to bolí, jediné co vnímal byla intenzita bolesti. Hmatal rukou po svém těle tak dlouho, dokud nenarazil na ostrý výčnělek kovu který trčel z jeho levého boku. Opatrně uchopil výčnělek a prudce trhnul. Nic. Železo se ani nehnulo, jenom další příval nesnesitelné bolesti donutil kapitána zavít. Na druhé straně můstku zaznamenal Ian jakýsi pohyb.

"Hej! Je tam někdo?" Zavolal kapitán.

"Kapitáne?" Ozval se slabý hlas plný strachu.

Ian v něm poznal praporčíka Chatterbridge.

"Můžete se pohnout hochu?"

"J-já nemám nohu pane!" Zakvílel praporčík.

"Zůstaňte v klidu zkusím se k vám dostat." Rozkázal kapitán doufaje, že praporčíka uklidní. Znovu se pokusil vytrhnout kov ze svého těla, ale marně, před očima se mu bolestí dělaly rudá kola a Ian málem omdlel. Na chvíli zanechal pokusů o své osvobození a rozhodl se že bude pro oba nejlepší, když spolu budou mluvit, aby jeden ani druhý neztratil vědomí.

"Vidíte ještě někoho z posádky pane Chatterbridgi?" Ozval se po chvíli kapitán.

"Ano pane, je tu, kousek od mě, poručík Rodow." Odpověděl praporčík.

Iana polilo horko, když si uvědomil že jeho dlouholetý přítel a spolužák z akademie nejspíš nežije.

"Jak je na tom?" Zeptal se nejistým hlasem kapitán.

"Žije, hrudník se mu zvedá, ale je v bezvědomí, má poraněnou hlavu." Díky bohu, ulevil si Ian v duchu.

"Do prdele!" Zavstekal se kapitán a sáhnul po komunikátoru, proč ho to nenapadlo dřív.

"Kapitáne?" Řekl Chatterbridge udivený kapitánovým projevem.

Kapitán McCoy klepl do komunikátoru. "Kapitán posádce: ohlašte se někdo!" Ticho, nikdo neodpovídal. Znamená to že je jeho posádka mrtvá a on a chudák praporčík na druhém konci můstku jsou jediní kdo přežili? Copak stráví zbytek života na lodi se sedmisty devadesáti sedmi mrtvolami? Tuhle myšlenku si Ian nechtěl připustit. Znenadání se z komunikátoru ozval hlas komandéra Sozefa.

"Tady je komandér Sozef, kapitáne. Míříme se záchranou četou na můstek, vydržte." Řekl jeho hlas.

"Bože, ani nevíš jak rád tě slyším ty kluku ušatej." Zašeptal kapitán.

"Nerozuměl jsem kapitáne, opakujte to prosím." Řekl Sozef.

"Pospěšte si, je tu spousta zraněných!" Odpověděl Ian.

O pět minut později sbírala záchraná četa zbylé osazenstvo můstku. Nehodu přežilo deset ze čtrnácti důstojníků. Nejhůř ze všeho vyšel praporčík Chatterbridge, mladík přišel ne o jednu ale o obě nohy. Padající nosník mu obě končetiny uřízl. Rex a nadporučík Wynn vyvázli s několika zlomeninami. Ian konečně zjistil proč nemohl vytrhnout kovový úlomek ze svého těla. Jednoduše proto že kovový úlomek se nezabodl do něj ale on se nabodl na odlomený konec zábradlí. Kapitána i ostatní přeživší naložili na nosítka a jednoho po druhém přenesli do strojovny, dočasného velitelského centra. Když procházeli koridory lodi na cestě ke strojovně, pozoroval ležící kapitán okolo procházející členy posádky. Všichni měli špinavé a unavené obličeje. Spousta z nich měla v provizorních obvazech ruku nebo nohu, mnohdy i hlavu.

Když ho konečně položili s nosítky na zem zastavil kapitán odcházejícího Sozefa a nerad položil otázku: "Jaké jsou ztráty?"

"Během našeho přesunu zahynulo dvaasedmdesát členů posádky, pane." Odpověděl Sozef a odešel. Sedmdesát dva! Ian ztěžka polkl, tohle je na tý práci nejhorší, když lidi který ti věří umřou jen tak, přemýšlel kapitán, čert aby to vzal. Netrvalo dlouho a ke kapitánovi přišla zdravotní sestra a vyměnila provizorní obvazy, kterými ovázal Sozef kapitánovo zranění na můstku. Potom chtěla ošetřit i ostatní zranění, ale McCoy jí zarazil.

"Není to tak hrozný, radši se postarejte o někoho kdo to potřebuje víc." Sestra chvíli váhala, ale potom kývla, vstala a odešla k dalšímu pacientovi. Najednou vedle sebe zaslechl Ian známý hlas. "Jseš celej, kapitáne?" Patřil Rexovi.

Ian se opatrně posadil a podíval se na svého přítele. Rex měl obličej špinavý od sazí a zaschlé krve, kapitán komentoval jeho vzezření slovy: "Kruci Alexi, ty vypadáš přesně tak jak já se cejtim."

Alex se usmál zvedl se z nosítek a řekl: "Budeš se tu jen tak válet, nebo pujdem něco dělat?"

"Jo, najdem Sozefa. Pomoz mi vstát." Odpověděl Ian.

Alex pomohl svému kapitánovi na nohy a když se ho chystal pustit spatřila je sestra, která předtím ošetřovala kapitánova zranění a přiběhla blíž, aby kapitána položila zpět na nosítka.

"Kapitáne, nesmíte vstávat!"

Místo odpovědi se o ní kapitán opřel a kývnul ke stanici kde stáli komandér Sozef a šéfinženýr Prex.

Jak se belhal blíž zaslechl Ian Sozefa jak říká: "...a jakmile se nám podaří zprovoznit hlavní jádro obnovíme energii do astrometriky, potom..."

"Žádná astrometrika!" Přerušil ho kapitán. "Jakmile zapnete jádro zprovozníte fázerové banky 3 - 7, štíty a podporu života!"

Sozef i Prex se otočili a podívali se na kulhajícího kapitána kterak je podpírán sestrou které se pod jeho vahou podlamovala kolena.

"Kapitáne." Řekl Sozef zatímco si Ian sedal na stoličku za panelem naproti nim. "Mnohem logičtější by bylo prohlédnout pomocí časových senzorů okolí lodi jestli není v blízkosti další podobná anomálie."

"Tohle vám možná říká logika, ale mě zkušenost radí připravit loď co nejlépe na nejhorší možný scénář." Odpověděl Ian.

"A ten je?" Zeptal se Prex.

"Borgové."

"Mohu vědět jak jste došel k tomuto závěru kapitáne?" Zeptal se druhý důstojník.

"Jednoduše

když jsme se blížili k Aibor prime proletěla loď dírou v čase a na druhé straně jsme zaznamenali Borgy." Vysvětlil Ian.

"Uznávám že se jedná o zajímavou náhodu, ale není žádný důvod domnívat se, že by Borgové napadli Paladin v této chvíli." Oponoval Sozef.

"A za druhé

jakmile borgové proletěli časovým výrem po bitvě o Zemi my jsme se ocitli tady."

Sozef se zarazil, chvíli mlčel a potom dodal: "Uznávám, že jisté souvislosti tu jsou a proto nejen z toho důvodu bychom měli zprovoznit astrometriku." Kapitán McCoy pochopil, že svého druhého důstojníka jen tak neodbude. "Tak dobře zapněte tu astrometriku, ale to ostatní má prioritu! A kde je vůbec doktor?"

"Na ošetřovně došlo k explozi a jeho energetický systém se vyzkratoval, moji inženýři už na tom pracují." Odpověděl Prex.

Kapitán kývnul a s pomocí poručíka Rodowa se odbelhal zpět na nosítka. Sotva ho položil Rex na nosítka kapitán zavřel oči a usnul. Potom se otočil od svého přítele a šel pomáhat s opravou astrometriky. Během následujících deseti hodin pracovala posádka pilně na opravě lodních systémů. V koutku strojovny se skupinka techniků a komanér Sozef skláněli nad kybernetickým tělem svého palubního lékaře.

"Tak, hotovo můžeme to zkusit." Řekl jeden z techniků, poručík Anasazov. Sozef uchopil doktorův vršek hlavy a opatrně namontoval plešku zpátky na její místo. Android chvíli ležel a potom se jeho oči prudce otevřely a doktor se posadil.

"Jeeeeeee..." Začal zpívat doktor. "Kde to jsem?" Zeptal se normálním hlasem po chvíli.

"Ve strojov..." Začal Sozef.

"A, nechte mě hádat máme problémy." Řekl doktor, vstal a seskočil na podlahu posetou střepy. Okamžitě zamířil k nejblišímu pacentovi a zavolal si k sobě sestřičku s lékarnou. Během následující hodiny ošetřil on a jeho personál skoro tři stovky zraněných.

Zatímco doktor ošetřoval a kapitán McCoy spal podařilo se Alexandru Rodowovi zprovoznit astrometriku. Ihned začal provádět průzkum oblasti. Ale nic nedávalo smysl, žádné souhvězdí neodpovídalo databázi a to ani zrcadlově obrácené pro případ že by se dostali až tak daleko.

"Krucinál..." Cedil Alex mezi zuby a dál týral senzory. Potom ho konečně napadla spásná ale i hrůzná myšlenka. Zkusil aplikovat posuny hvězd vzhledem k časovému údobí a došel k příšernému zjištění.

"Doprdele práce!" Zaklel hlasitě sotva si přečetl výsledky. Ihned zavolal interkomem komandéra Sozefa. O pět minut později vešel vulkánec do laboratoře.

"Co jste zjistil poručíku?" Zeptal ještě ve dveřích.

"Už vím kde jsme." Odpověděl poručík.

"Skvělá práce pane Rodowe. Tak jaká je tedy naše pozice?"

"Jsme přibližně jeden světelný rok hluboko uvnitř Romulanského území."

"Zkusím se spojit s jejich strážními stanicemi a ..." Začal Sozef.

"Oni vám stejně neodpoví!" Skočil mu do řeči Rex.

"Nerozumím vám poručíku."

"No, Romulané vám neodpoví protože tu ještě nejsou a ani nikdo jiný koho známe." Řekl Rex a podíval se Sozefovi do očí. "Tak tomu bude ještě dalších devadesát milionů let, pane." Dodal po delší odmlce.

Ian nevěřil svým uším, když mu to jeho druhý a vědecký důstojník zdělili. Seděl v křesle v pracovně šéfinženýra a nevěřícně kroutil hlavou, v ruce držel záznamy senzorů z astrometriky.

"Devadesát osm milionů let! Doufám že je to zlá noční můra ze které se probudíme." Řekl kapitán.

"To bohužel není pane." Odpověděl Sozef.

"Jak na to reaguje posádka?" Zeptal se Ian.

"Nic neví, zatím jsme se to rozhodli držet v tajnosti." Odpověděl Rex.

Kapitán se podíval na svého šéfinženýra. Chudák bolian seděl kousek od něj s hlavou v dlaních. Prex měl ženu a dva syny v kolonii na Marsu. Mars nebyl tak daleko, ale jeho rodina byla vzdálena devadesát osm milionů let evoluce. Kapitán se zaklonil v křesle a chvíli upřeně pozoroval strop. Posléze řekl: "Posádce řekněte, že jsme se ztratili někde v gama kvadrantu a bez skokového pohonu nám to domů chvíli potrvá, pravdu se dozví až přijde čas." Nechtěl lhát posádce, ale kdoví co by to provedlo s jejich morálkou, kdyby znali pravý stav věci.

"Rozchod!" Zavelel Ian.

Všichni se rozešli za svou prací. Sozef, Rex a Trevor Wynn pomáhat s opravami, praporčík Law a poručík Darril pomáhat doktorovi. Jenom Prex zůstal na místě dál s hlavou v dlaních. Ian se zvedl z křesla, bolestivě sykl, když se ozvalo zranění na boku a přešel k bolianovi, opřel se o konzolu vedle něj a řekl: "Nebojte se Prexi. Svou rodinu uvidíte a nebude to tak dlouho trvat."

"To doufám." Řekl Prex smutným hlasem plným úzkosti.

"Můj syn má za týden narozeniny." Dodal po chvíli šeptem.

Ian nemusel mít doktorát z psychologie, aby věděl, že jeho šéfinženýr nemá daleko ke zhroucení. Vstal, rozhodl se ho nechat o samotě. Nikdo neviděl, že hned potom co kapitán McCoy opustil jeho kancelář se šéfinženýr rozplakal.

Jak čas plynul McCoyovo zranění se zahojilo a opravy jeho lodi pokračovaly podle plánu. Loď měla dostatek energie pro podporu života, simulátory, štíty a zbraně. Stále jí však chyběla ta jedna utržená warp gondola. Tým poručíka Prexe se již tři dny snažil marně zprovoznit skokové jádro. Byla to marná práce, dva ze tří yanitiových krystalů praskly a jeden rozhodně nestačil k vygenerování skokového bodu. Na čistě uklizeném a opravném můstku seděl kapitán McCoy ve svém křesle a pročítal si denní hlášení. Warp pohon je vážně poškozen, transwarp se bez normálního warpu ani nehne a skokový pohon je zřejmě navždy zničen. Potom vzal Ian do ruky další padd, to bylo týdení hlášení. Stálo tam, v kolonce ztráty, 72 mužů a žen bylo zabito, 109 vážně zraněno. V tu chvíli si kapitán McCoy vzpomněl na nebohého praporčíka Chatterbridge. Rozhodl se, že mladého praporčíka navštíví. Zvedl se z velitelského křesla, předal můstek nadporučíku Wynnovi a nastoupil do turbovýtahu. Za pár okamžiků se ocitl na ošetřovně.

Vstoupil do místnosti a rozhlédl se. Hledal buď doktora nebo někoho kdo by mu řekl kde praporčíka najde.

"Potřebujete něco kapitáne?" Ozval se za ním doktorův hlas.

Kapitán se otočil a řekl: "Ano, hledám praporčíka Chatterbridge."

"Jistě, ubohý chlapec, již jsem dal připravit náhradní končetiny, dnes se je hodlám připojit." Pokýval doktor hlavou.

"Mohl bych s ním mluvit?" Zeptal se kapitán.

"To záleží na tom, jestli on bude chtít mluvit s vámi, je trochu zahořklý." Ani se mu nedivím, poznamenal Ian v duchu.

Doktor kapitánovi pokynul aby ho následoval. Procházeli dlouhou řadou plně obsazených biolůžek na nichž lěželi ve zbídačeném stavu členové Ianovy posádky. Konečně došli s doktorem k lůžku kde byl paporčík Paul Chatterbridge. Mladík ležel a upřeně pozoroval strop skelnýma očima, v ruce držel padd. Kapitán přistoupil k biolůžku a poslal doktora pryč. "Jak se vám daří mladíku?" Zeptal se kapitán. Idiote, tos nemohl položit jinou otázku, jak se mu asi daří, vynadal si kapitán v duchu. "Fajn!" Odsekl praporčík.

"Doktor říká, že dostanete nové nohy, brzo už zase budete tancovat jako dřív, Paule."

"Fajn!" Tohle byla zřejmě praporčíkova nejoblíbenější odpověď.

"Nesmíte vidět všechno tak černě, hochu. Znám spoustu lidí co dopadli mnohem hůř." Řekl kapitán. Pravda byla, že neznal nikoho kdo by dopadl ještě hůř než praporčík, kromě těch kteří jsou mrtví.

"Například?" Zeptal se praporčík.

"Nó." Přemýšlel kapitán. "Lord Nelson, například."

Praporčík se za celou tu dobu co u něj kapitán stál poprvé mírně pousmál. "Horacio Nelson přišel o ruku, je sice pravda že porazil francouze ale taky umřel před šestisty lety." Komentoval praporčík.

"Hmm, tak třeba kapitán Picard, toho dostali Borgové. To je horší než přijít o ruku."

"Tak za prvé, Picarda dostali ze spárů společenstva jeho lidi, a za druhé, já přišel o obě nohy."

"To jo, vás ale ze spárů invalidity vysvobodí doktorovo umění, pane."

Praporčík se usmál. Nálada se mu viditelně zlepšila.

"Kapitáne co se vlastně stalo s lodí?" Zeptal se praporčík.

"Jenom menší prostorová anomálie, hodilo nás to gama kvadrantu, za pár týdnů jsme zase doma." Zalhal McCoy.

"Doktor říkal něco o tom že, jsme proletěli časovým vírem a jsme milion let v minulosti, je to pravda?"

Asi tomu robotovi promáznu paměť, zauvažoval Ian.

"Jistě že není." Odpověděl kapitán.

No jasně není to milion ale devadesát osm milionů, zařval Ianův vnitřní hlas.

"Fajn!" Vrátil se praporčík ke své oblíbené odpovědi.

"Ještě se za vámi stavím chlapče." Řekl kapitán a odcházel.

"Díky, pane!" Řekl mladík nahlas.

Když Ian McCoy míjel doktora věnoval androidovi nevraživý pohled a opustil ošetřovnu. Cestou zpět na můstek potkal Ian svého přítele Rexe. Oba srovnali krok a zamířili na můstek.

"Tak, co budeme dál dělat, kapitáne?" Zeptal se poručík.

"Jak, co budeme dělat. Najdeme cestu domů, tedy do správného času." Odpověděl Ian.

"Hmm, jak já to vidím tak to se hned tak nestane."

"Jak to?"

Alex si odkašlal a pokračoval.

"Dokončil jsem analízu záznamů. Nevipadá to dobře šéfe. Ať se na to díváš jak chceš."

"Mužeš mluvit srozumitelněji?" Požádal ho kapitán.

"No, podle údajů které nasbíraly senzory, byla ta anomálie která nás sem dostala přírodního původu. To znamená že je hodně malá šance něco takového zopakovat."

"Já to nechci zopakovat, já chci vědět jestli se to ještě objeví."

"Jo to objeví. A znovu to udělá díru do struktury časoprostoru, ale jakmile do toho cokoliv vletí půjde to jedním směrem. A hádej kudy."

"Do minulosti." Konstatoval suše Ian.

"Jo! Do minulosti." Odpověděl Rex.

Mezitím oba dva došli k turbovýtahu a kapitán ho zavolal.

"Jinými slovy chceš říct, že až znovu najdeme tu anomálii máme další šanci o sto milionů let propásnout svojí dobu."

Rex kývnul a oba dva nastoupili do výtahu a zamířili na můstek. Během cesty vzhůru se kapitán zamyslel co bude dál. Pokud se jim nepodaří vrátit loď zpět do jejich času může se posádka někde usadit a založit vlastní civilizaci. Nebo se z Paladina stane generační loď a bude pokračovat v plavbě.

Výtah zastavil a dveře na můstek se otevřely. Nadporučík Wynn vstal aby uvolnil místo kapitánovi. Když Ian usedal do kapitánského křesla ozvalo se za ním pípnutí z taktické stanice. Wynn okamžitě zkontroloval údaje. "Kapitáne, z pravoboku se k nám blíží loď!"

Tady taky něco žije? Zeptal se Ianův vnitřní hlas.

"Poplach!" Zavolal kapitán. Rozječela se poplachová siréna a můstek se zahalil do rudého světla. Dveře turbovýtahu se otevřely a komandér Sozef vešel na můstek, okamžitě usedl na své místo.

"Zaměřte senzory krátkého dosahu a pořádně je proskenujte!" Rozkázal kapitán.

"Naše senzory nemůžou proniknout pláštěm té lodi." Ozval se Sozef.

"Tak je zkuste zavolat." Přikázal Ian.

Poručík Darril se sklonil nad svůj panel a horlivě pracoval.

"Bez odezvy!" Řekl po chvilce.

Najednou se ozval nadporučík Wynn: "Pane, zaznamenávám energetickou špičku na přídi plavidla. Můžou to být zbraně!"

Znenadání z přídě cizího plavidla vyšlehl zelenorudý blesk a zasáhl štíty federální lodi. Na můstku se všichni snažili udržet na nohou. Ian křečovitě svíral opěrky svého křesla.

"Lawe! Leťte..."

Kapitán nedokončil větu kvůli slabému výbuchu u technické stanice. Pilot Ice Law však nepotřeboval vědět co se mu kapitán snažil zdělit. Chytil se svého panelu a zadal maximální možnou rychlost. Paladin se ani neotočil, okamžitě se protáhl v malou čárku a ta potom zmizela v bílém záblesku. "Hlášení!" Vyštěkl kapitán a narovnal se v křesle.

"Štíty, senzory dlouhého dosahu, fázery a podpora života na palubách tři až osm mimo provoz." Odpověděl Sozef klidně.

"Pronásledují nás?" Zeptal se kapitán a otočil se k vědecké stanici.

Rex odmítavě zakroutil hlavou.

"Dobře." Vydechl kapitán a vstal. Přešel k pilotovi a zadal kurs směrem k Zemi. "Jenom to udržujte!"

"Kapitáne!" Ozval se nadporučík Wynn. "Na signatuře jejich zbraní je něco divného."

"Divného, divného, nemůžete to upřesnit?" Zavrčel McCoy.

"Počítač tu energii porovnal s databází a našel podobnost."

Ian zpozorněl.

"Podobnost s naším časovým úsekem? Náhoda." Řekl Sozef.

Kapitán přešel k nadporučíku Wynnovi a postavil se vlevo od něj. Sozef se také zvednul a přešel k němu zleva.

"Podle databáze se to shoduje se zbraněmi které používá rasa 8472." Řekl Wynn.

"Náhoda." Konstatoval kapitán.

"Možná, pane. 8472 je přece jedna z nejstarších ras kterou známe." Oponoval nadporučík.

"To ale neznamená, že žili v alfa kvadrantu sto milionů let před lidmi a potom se přestěhovali do tekutého prostoru."

"Admirál Janewayová nám přece přivezla rozsáhlé pojednání o životě a historii tohoto druhu. Není prostě možné, že ne všechno je pravda." Následovala chvíle ticha a potom nadporučík pokračoval.

"V pojednání se píše, že rasa 8472 se už v tekutém prostoru vyvinula. Ale loď kterou jsme viděli není ta samá kterou používají v budoucnosti. Tahle není aerodinamická, má warp, je z kovu a ..."

"A to podle vás znamená že se vyvinuli tady?" Skočil mu do řeči kapitán.

"Mmm, ano pane." Odpověděl nejistě Wynn.

"Zajímavá hipotéza." Konstatoval Sozef.

Kapitán se opřel o konzolu a chvíli přemýšlel.

"Dobře, zatím udržujte kurs k Zemi. Svoláme poradu vyšších důstojníků na 17:00 a já jdu zdělit posádce pravdu."

Sozef kývnul a odešel ke své stanici, Wynn se znovu začal věnovat svému stanovišti. Kapitán odešel do své pracovny, posadil se za stůl, zapnul interkom a propojil se s celou lodí. Ozvalo se kolísavé hvízdání oznamující že promluví kapitán. O okamžik později se po lodi rozléhal hlas kapitána McCoye.

"Posádko, pozor! Přišel čas vás informovat o situaci do které jsme se dostali. Během našeho letu ke kolonii Aibor Prime jsme proletěli anomálií která nás neuvrhla do kvadrantu gama jak vám bylo tvrzeno. Naše pozice je stejná ale čas se změnil. Nalézáme se stále v kvadrantu alfa ale zhruba devadesát osm milionů let před přítomností. Naše situace je kritická, proto jsem se rozhodl uplatnit směrnice Hvězdné flotily pro plavidla ztracená za extrémních podmínek a to s okamžitou plantostí. Konec hlášení."

Ian ukončil vysílání a opřel se do křesla.

O dvě hodiny později se celý velící tým shromáždil v zasedací místnosti kolem kulatého stolu. Na stole se povalovaly hromádky paddů s ůdaji, nákresy a spoustou dalších dat. Všichni čekali jenom na kapitána McCoye.

Naštěstí na sebe nenechal dlouho čekat. Vstoupil do místnosti, posadil se a vzal do ruky první padd.

"Tak. Jak reaguje posádka na naší situaci?" Zeptal se kapitán a opět padd položil.

"Celkem dobře. Jsou rozrušení a mají strach, ale to je řekl bych normální." Odpověděl Rex.

"Dobře." Pokýval hlavou kapitán.

"A teď k vážnějším záležitostem. Co ta loď která po nás střílela?"

"Senzory neobjevily žádná další plavidla v okruhu dvou světelných let."

Odpověděl nadpoučík Wynn.

"Kapitáne. Hipotéza pana Wynna je pravdivá, já a doktor jsme prošli genetické vzorky rasy 8472 a porovnaly je s biosignály pilotů toho plavidla. Až na pár drobných detajlů se jedná o příslušníky téhož druhu." Ozval se Sozef.

"Já myslel že nemůžeme proniknout jejich trupem." Řekl kapitán.

"To ano ale v okamžiku kdy po nás vystřelili naše senzory prohlédly dovnitř. Sice jenom na krátkou chvíli, ale i to stačilo abychom zanalizovali celkem slušně její posádku. Byli tam jenom dva piloti a potom dalších přibližně sedmdesát známek života neznámého původu." Odpověděl Rex.

"Sedmdesát? Na tak malou loď?" Pochyboval Ian.

"Výsadkové síly." Poznamenal Wynn.

"Tak dobře dál dávejte pozor na senzory. Wynne, vy projdete ještě jednou záznamy ze senzorů a zkusíte mi najít nějakou slabinu v jejich obraně. Návrhy mi předložíte do zítřka do dvaceti nula nula." Rozkázal McCoy. "Ano pane." Přitakal Wynn.

Kapitán si poposedl vzal do ruky padd s hlášeními z technické sekce a podíval se na Prexe.

"Co dělá skokové jádro?" Zeptal se.

"To už dá dohromady jenom zázrak. Dva ze tří krystalů jsou na kousky, vedení plasmy shořelo na uhel a ochranný obal je oslabený o tři mikrony." Odpověděl bolian.

Kapitán zdusil nadávku a pokračoval: "Co transwarp? Kdy budete moci spravit tu utrženou gondolu?"

"Transwarp nahodíme až nahodíme normální warp. K opravě té gondoly budeme potřebovat asi měsíc."

"Tak dobře až tu skončíme nastavte kurs k Vulkánu, Lawe. Tam se schováme." Přikázal kapitán a znovu odložil padd. Praporčík kývnul na souhlas.

"Teď k tomu co budeme dál dělat." Řekl kapitán. "Návrhy?"

Chvíli bylo ticho. Potom se ozval doktor, osoba nejméně nadaná ve věcech temporální fyziky.

"Nemůžeme prostě vyvolat nějaký časový ohyb který by nás hodil zpět?"

Rex se usmál a otočil se k doktorovi.

"Bohužel doktore, analíza záznamů ukázala, že se jednalo o velmi zvláštní přirodní jev. Takže ten váš ohyb se nám asi nepovede."

Android pokrčil rameny a zamumlal: "Jsem doktor, ne Einstein."

"No ať je to jak chce musíme počítat s tím, že tu asi nějakou dobu zůstaneme. Takže, než se nám podaří najít cestu domů, co kdyby jsme zkoumali alfa kvadrant?" Řekl poručík Darril.

"Zajímavý nápad poručíku." Konstatoval kapitán.

"Můžeme třeba prohlédnout zárodek mlhoviny Mutara." Navrhnul Rex.

"To budeme létat od planety k planetě a zkoumat? Proč radši něco neuděláme?" Zeptal se praporčík Law.

"A co máme podle vás dělat, praporčíku?" Otočil se k němu Sozef.

"No, já jsem o tom uvažoval a na něco jsem přišel."

Kapitán se na praporčíka nechápavě podíval.

"Proč třeba nenecháme někde nějaký záznam který by vysvětloval naši přítomnost tady. Naši předci v budoucnosti ho najdou a můžou zabránit tomu aby se Paladin dostal do sto milionů let vzdálené budoucnosti. Myslím nějákou schránku s informacemi a instrukcemi."

Kapitán zavrtěl hlavou a pravil: "Tak zaprvé

nemůžeme vědět co ta schránka spůsobí s těmi kdo jí najdou. Mám na mysli to že na Zemi ji nechat nemůžeme, jakmile totiž dojde k posunům zemské kůry může to schránku zničit nebo pohřbít hluboko pod zem. A jestli ji necháme na jiné planetě třeba na Vulkánu nebo Qo'noSu mohli bychom ovlivnit populaci planety. A to je zase v rozporu se základní časovou směrnicí."

"Nehledě na to, že pokud by se to, co navrhujete podařilo, poručíku, došlo by k vymazání zkušebního letu Paladina a my bychom se nedostali do minulosti a nemohli schránku nebo zprávu umístit." Vložil se do hovoru Sozef.

Prapočík Law pokčil rameny a pokračoval v navrhování.

"Musí být jiný způsob."

"A sice?" Zeptal se pochybovačně Rex.

"Mno, já nevím zrovna mně nic nenapadá." Zamumlal prapočík.

Během následující hodiny důstojníci probírali možnosti, teorie a fakta. Kapitán McCoy se pomalu během jejich debaty probíral hromádkou paddů. Sozef seděl a vypadal že se ho nic z toho netýká, občas se ozval a nějakou logickou poznámkou donutil debatující strany začít úplně od začátku. Šéfinženýr Prex seděl víceméně tiše na svém místě a zaobíral se vlastními myšlenkami. Pokud se někdo boliana na něco zeptal odpovídal stroze a jasně. Doktor, vzhledem k tomu že něměl jak přispět do rohovoru mlčel a pozoroval své kolegy. Nakonec Ian konstatoval že celou debatu v podstatě vedou jediní čtyři důstojníci. Nadporučík Wynn, poručík Rodow, který 'nadhazoval' ostatním témata, poručík Darril který se svými bouřlivými teoriemi o časové kontinuitě bavil nadporučíka Wynna a pilot lodi, praporčík Law. Když kapitán poradu po hodině ukončil, rozešli se všichni do svých kajut. Všichni s vyjímkou Sozefa a nadporučíka Wynna, kteří měli ještě službu na můstku.

"Kapitánův deník

Hvězdné datum 59956,1

Je tomu již měsíc co je moje loď uvězněna devadesát osm milionů let v minulosti. Posádka svou novou úlohu přijala celkem dobře. Pomalu ale jistě se začínají, řekl bych, aklimatizovat na naší situaci. Ihned poté co se našemu šéfinženýrovi podařilo zprovoznit warp pohon a konečně tak obnovit i transwarp nám vyvstal nový problém. Před několika dny naše dálkové senzory zaznamenaly skupinku pěti plavidel ve vzdálenosti zhruba šestnácti světelných let, ve směru Země. Nejzvláštnější z toho všeho je že ona plavidla mají pravděpodobně základnu někde na orbitu Marsu nebo přímo na planetě. Plavidla mají stejnou konfiguraci trupu jako to které na nás zaůtočilo krátce po našem příletu. Rozhodl jsem se zachovat naší pozici na orbitu 40 Eridani. Také jsem povolil poručíku Rodowovi navštívit budoucí Vulkán. Konec záznamu."

Poručík Rodow seděl na kraji malého jezírka a do zkumavek zbíral vzorky slizu který se jednou vyvine do dvounohé ušaté podoby člověka. Od okamžiku kdy požádal kapitána o svolení navštívit budoucí vulkán uběhly již tři dny. Pětičlená výprava již nasbírala dostatek vzorků. Jakmile jeho spolupracovníci ukončí topografické mapování terénu a on sběr těchto vzorků, nasednou všichni do runaboutu a ten se obtížen nákladem vrátí na Paladina. Pečlivě zkumavku zašrouboval a uložil do malého šedivého kufříku, ten zaklapnul a jeho popruh si hodil přez rameno. Pomalým krokem se vracel k provizornímu táboru. Během cesty potkal praporčíka T'Rol, mladou vulkánku, která se přihlásila k expedici dobrovolně.

"Á, praporčíku. Nasbíral jsem vám předky." Uchechtl se Rex a poplácal kufřík na boku.

"Nepochybně." Odpověděla chladně T'Rol.

"Našla jste něco zajímavého?"

"Prováděla jsem průzkum řas na dně jezírka ve čtverci sedm."

Mezitím oba překročili malou vyvýšeninu za níž ležel tábor. Pokračovali dál k runaboutu a jedné malé provizorní budově postavené pár metrů od pravoboku. Přivítal je jediný člen týmu, vojín Yang. Ostatní nebylo vidět.

"Zdravím pane. Mám vám vyřídit že vojín Feral a praporčík Woodová jsou na průzkumu oblasti deset a vrátí se prý o něco později."

"Díky Yangu. Dokončil jste mapování?" Zeptal se Rex. T'Rol mezitím zašla dovnitř runaboutu.

"Ano pane. Zjistil jsem, že tady jednou bude náhorní plošina Gol. Dvěstě metrů na severozápad bude stát nějaký chrám a taky jsem zjistil kde se narodí Surak."

"Kdo?" Zeptal se Rex.

"Surak. Velký vulkánský myslitel, nebo tak nějak." Odpověděl Yang.

Rex zavrtěl hlavou a zašel do runaboutu se trochu najíst. Yang zůstal venku s ůmyslem pochlubit se příteli Feralovi se svým objevem.

Poručík Rodow vešel do zadní části lodi vyhrazené pro posádku, nyní přeměněné v pětimístnou ložnici. Přikročil k replikátoru a poručil:

"Zeleninový salát a jahodový čaj!"

Salát a jahodový čaj bylo jeho nejoblíbenější jídlo už od základní školy. Když jednou jedli spolu s Ianem v jídelně na akademii a on si poručil tuto kombinaci Ian to nazval, 'celkem zajímavým návrhem na biologickou zbraň'. Usedl za stůl a začal pojídat salát a úpíjet čaj. Znenadání se zvenčí ozval smích. Rex položil vidličku a šel se podívat před runabout co se děje. Zrovna se vrátil zbytek týmu a on hned pochopil důvod veselí. Vojín Feral byl od hlavy k patě pokratý zeleno hnědým blátem. Při bližším pohledu Rex zjistil, že vojín někde potratil levou botu i s ponožkou a když se otočil zády všiml si, že má na zadnici roztrženou uniformu. Díra odhalovala Feralovo bílé pozadí nyní zamazané směsí bláta a slizu. Zatímco se Yang válel smíchy a Feral se šel zkulturnit, zeptal se Rex praporčíka Woodové co se stalo.

"Spadnul do baheního jezírka když zbíral vzorky. Potom..." Woodová se začala smát, když se uklidnila pokračovala ve vysvětlování: "Potom, potom uklouzl na tom slizu co za sebou trousil a spadl obličejem do bláta." A začala se znovu smát.

"A nakonec, mu podjela noha když jsme se vraceli a natrhnul si kalhoty o skálu." Dodala nakonec. Teď se začal smát i poručík.

V okamžiku kdy Feral procházel okolo Rexe, ten ucítil štiplavý zápach. Párkrát mávnul rukou aby odehnal odér a vrátil se zpět do lodi aby dojedl salát. Sotva však vstoupil do ložnice na runaboutu, uvítal ho nevábný parfém vojína Ferala. Okamžitě ho přešla chuť na jídlo, vzal proto salát a vložil ho zpět do replikátoru. Přikázal počítači reciklovat pokrm. Potom uchopil do ruky šálek s čajem a zašel se podívat do kokpitu kde zrovna T'Rol pracovala na navigátorově konzoli. Posadil se na sedadlo u vědecké stanice a vyvolal z paměti mapy nasbírané vojínem Yangem. Vojín se nemýlil, přistáli přesně třista devadesát metrů od jihovýchodního okraje náhorní plošiny Gol. Znenadání se zvenčí ozval křik volající Rexovo jméno. Poručík položil nedopitý šálek s čajem na konzoli a vyšel se podívat ven.

"Co se děje?!" Zeptal se vojína Yanga.

Vojín i poručík Woodová ukazovali na oblohu. Rex zvednul zrak a spatřil jak se nad planinou asi kilometr od nich vznáší obrovská loď ve tvaru disku. Plavidlo mělo po obvodě řadu tičovitých výstupků a na jeho spodní části byly patrné nějaké dvěře vedoucí do útrob lodi.

"Nestůjte tu jako telata! Letíme pryč!" Zařval Rex, odhodil šálek s čajem a vrhnul se do lodi. Oba dva důstojníci ho následovali. Sotva se ocitli v kokpitu přikázal poručík Rodow T'Rol okamžitě odletět.

"Mapování ještě není komp..." Začala T'Rol protestovat.

"Na mapy zapomeňte, a startujte!" Odsekl Rex.

Jakmile motory zahučely ozvala se praporčík Woodová od taktické stanice:

"Senzory nezaznamenávají žádnou hmotu ani energii!"

Runabout se odlepil od země a nabíral rychlost. Cizí plavidlo zpozoravolo malý člun a změnilo kurs. Pomalu se jako titán valilo za svou kořistí. Jakmile runabout vstoupil do termosféry vyslalo pronásledující plavidlo tenounký bleděmodrý paprsek směrem k prchající lodi.

"Štíty slábnou!" Ozvala se Woodová.

Loď poskočila a vojín Feral který se snažil dostat na místo upadl na podlahu. Další cuknutí srazilo zvadajícího se vojína znovu na zem, udeřil hlavou o přepážku a zůstal ležet v bežvědomí na zemi.

"Tady je raketoplán šest, volám Paladin. Jsme napadeni! Potřebujeme pomoc! Opakuji

tady je raketoplán šest..." Křičel do vysílačky vojín Yang.

Mezitím loď pronásledovatelů přeletěla nad runabout a na jejím spodku se otevřel kruhový otvor. Z něj vyšlehl rozšiřující se paprsek bleděmodrého světla a uchopil plavidlo pod sebou.

"Zaměřte zdroj toho paprsku a palte z předních fázerů!" Rozkázal Rex.

Než však stačil někdo jeho rozkaz vykonat ztratila celá posádka lodi vědomí a jejich těla i s lodí byla přenesena do útrob diskovitého plavidla, které záhy zmizelo zpět od atmosféry budoucího Vulkánu.

V okamžiku kdy poručík Rodow sbíral vzorky na okraji baheního jezírka, stál Ian McCoy před zrcadlem a vykonával ústní hygienu. Odložil kartáček vypláchl si ústa a oblékl vrchní díl uniformy. Jakmile vyšel z kajuty zamířil si to do rekreačního centra-jídelny na třetí palubě. Usadil se k jednomu stolu v rohu jídelny a službukonající pobočník mu donesl jídlo. Během konzumace lívanců s javorovým sirupem si Ian s úsměvem vybavil Rexe kterak jí svůj zeleninový salát a všechno to zapíjí jahodovým čajem. Sotva dojedl snídani ozval se interkom a hlas nadporučíka Wynna pravil: "Kapitán na můstek!" Kapitán odložil příbor, vzal talíř odnesl ho reciklovat do replikátoru a vykročil na můstek. Nastoupil do turbovýtahu a vyjel o tři podlaží výš. Jakmile se před ním otevřely dveře turbovýtahu pravil: "Dobré ráno pánové! Co je nového?"

"Něco přerušilo spojení s výsadkem na Vulkánu." Oznámil Wynn.

"Co dělá těch pět lodí nad Marsem?" Zeptal se kapitán.

"Zmizely ze senzorů asi před hodinou, pane." Odpověděl poručík Darril.

"Proč jste mi to nehlásili?" Chtěl vědět McCoy.

"Měl jsem zato že je přestalo bavit nás špehovat a stáhli se." Obhajoval se Wynn.

"Krucinál, Wynne!" Zabručel kapitán. "Poplach!"

Rozječela se poplašná siréna a rudá světla ozářila můstek. Ian klepl do komunikátoru.

"Kapitán komandéru Sozefovi

okamžitě se hlaste na můstku!"

Vulkánec neodpověděl, protože v okamžiku kdy ho kapitán zavolal vstupoval na můstek. Usedl na své místo a začal prohlížet data ze senzorů.

"Jako duch." Poznamenal tiše Ian.

"Pane Lawe, leťte k Vulkánu." Přikázal kapitán.

Paladin opustil svou pozici a hnal se k cíli.

"Darrile, zkoušejte zavolat výsadek!" Řekl Ian.

"Ano, pane!" Přitakal poručík.

Po malé chvilce se ozval praporčík Law.

"Jsme na místě, kapitáne."

"A výsadek?" Zeptal se Ian.

"Na senzorech nic není." Odpověděl komadér Sozef.

Kapitán rozhodl poslat na planetu výsadek. A tak se osmi člená skupina transportovala na planinu do míst kde měl být tábor prvního výsadku. Našli však jen jednu opuštěnou provizorní budovu, otisk runaboutu v zemině, stopy bláta smíchaného se slizem a jeden rozbitý hrnek s jahodovým čajem. Kapitán McCoy se nehodlal vzdát tak snadno a vyslal na planetu dalších dvacet lidí. Pátrání nepřineslo žádný úspěch, kromě stop objevených první záchranou skupinou nenašly další týmy nic. Kapitán McCoy rozhodl posbírat vybavení zanechané na planetě a nastavil kurs k Zemi.

Zatímco výsadkové skupiny z lodi Paladin pátraly po svých ztracených druzích. Diskovité plavidlo již bylo na půl cesty ze systému 40 Eridani na planetu která jednou bude známá jako Mars.

Ve veliké kruhové místnosti ze šedého kovu byli ke stěnám připoutáni čtyři členové výsadku z runaboutu číslo šest. Každý z nich měl kolem krku masivní železný kruh ke kterému vedl řetěz zapuštěný do podlahy uprosřed místnosti. Ruce a nohy měly připoutány ke stěně za sebou dalším, tenčím řetězem. Na druhém konci místnosti přímo naproti praporčíkovi T'Rol, byly dveře ze stejného šedého kovu jako celá místnost. Obrys dveří se dal snadno rozeznat díky čtvercovému průhledu ve výši očí a fosforeskujícímu rámu.

Po několika hodinách přišel k vědomí první zajatec, poručík Rodow. Opatrně zvedl hlavu a pokusil se pohnout. V pohybu mu však bránily řetězy na nohou a na rukou. Nohy měl pevně spoutané, ale rukama si dosáhl ke krku aby nahmatal kovový límec. Rozhlížel se po místnosti a zkusil se probudit vojína Yanga který mu byl nejblíže. Najdednou si všiml jak se T'Rol pomalu pohnula, zavolal na ni.

"Praporčíku! Slyšíte mě?"

T'Rol zvedla hlavu a podívala se směrem k Rexovi.

"Ano, pane. Kde to jsme?"

"Dobrá otázka. Můžete se hýbat?"

T'Rol se zkusila pohnout. Bezvýsledně, potom vyzkoušela pevnost řetězů. Odolaly její nadlidské síle. Krátce nato se k vědomí probudili i vojín Yang a praporčík Woodová. Rex se všech optal jestli jsou v pořádku. Byli.

"Kde je Max?" Zeptal se Yang, myslel tím vojína Ferala.

"Nemám ponětí. Možná ho někde vyslýchají." Odpověděl poručík Rodow a znovu vyzkoušel pevnost řetězů. Rex čekal, že řetězy zůstanou pevně vězet ve zdi, místo toho se všechny rozpynuly jako pára nad hrncem. Všechny, až na ty, které měli kolem krku. Nečekaje toto uvolnění spadli všichni členové výsadku na podlahu. Rex se zvedl, přešel doprostřed místnosti kde byly ukotveny řetězy a zkusil ten svůj uvolnit. Po nezdařeném pokusu požádal T'Rol aby vyzkoušela svou sílu,ale i ona selhala. Teprve teď si poručík všiml, že jim všem chybí komunikátory a hodnostní označení. Po zběžné prohlídce se ukázalo, že z jejich oděvů byly odstraněny všechny kovové součásti. Rex znovu vyzkoušel pevnost řetězů a polohlasně, velmi neslušně, zaklel. Jako odpověď na jeho kledbu se se zaskřípěním otevřely dveře a dovnitř vstoupili dva tvorové humanoidního tvaru. Postavili se každý na jednu stranu dveří a doširoka se rozkročili. Oba dva byli stejně visocí jako Rex, v rukou svírali dlouhé zeleno-černé tyče které na konci hořely jasným rudým plamenem. Oblčeni byli do tmavě stříbrné látky a na nohou měli černé holinky. Než poručík stačil cokoliv říct, vstoupil do místnosti další, úplně stejný tvor. Vzal svou tyč do jedné ruky a mávnul s ní směrem od výsadku k zadní části místností. Přitom promluvil zvláštním hrdelním jazykem: "Dotax!" Z pohybů a chováni se dalo usoudit že chce aby se všichni zajatci přesunuli dozadu. Rex mávnul na svoje podřízené a všichni ustoupili pár kroků vzad. Hned jak se zastavili strážce uchopil tyč do obou rukou a do místosti vstoupil další tvor. Tento však měl zhruba polovinu velikosti strážců a sahal jim sotva do pasu. Měl hlavu neůměrně velkou tělu a hůlkovité ruce a nohy. Jeho oči vypadaly jako dvě fazole položené na ležeto v polovině jeho obličeje. Ústa byla jenom tenká linka kousek pod malým výstupkem který byl nosem. Tvoreček byl oblečen do stejné látky jako všichni strážci ale neměl žádné boty, byl bos. V ruce držel malou kovovou věcičku ve které Rex rozpoznal komunikátor Hvězdné flotily. Cizinec chvíli stál a pozoroval výsadek. Nakonec Rex usoudil že je čas navázat první kontakt a promluvil: "Jsem poručík Alexander Rodow z federální vesmírné lodi Paladin. Rád bych věděl proč tu mě a mé, lidi zadržujete!"

Tvoreček lehce kývnul a sklonil hlavu na pravou stranu. Když ji opět narovnal otevřel ústa a promluvil.

"Gahat! Puš kro ob! Kang tor."

V okamžiku kdy otevřel ústa si Rex všiml, že je má plná malých drobounkých pilovitých zoubků postavených ve třech řadách.

Rex ukázal na komunikátor a pravil: "Tahle věcička nám..."

Naž stačil vysvětlit výhody tlumočníka, strážce stojící vedle pidimužíka popadl svou tyč a vykročil k Rexovi.

Přiblížil se a vší silou udeřil poručíka tyčí do hlavy. Rex ucítil příšernou bolest, popadl se za hlavu a padnul v bezvědomí k zemi. Z nosu, očí a uší mu tekla krev. Potom se strážce ohnal po vojínu Yangovi a srazil ho k zemi. Znenadání k němu vykročila T'Rol a vyzkoušela vulkánský nervový stisk. Strážný zavyl jako tisíc ďáblů a upadl na kolena, jeho zbraň mu vypadla z ruky a on se držel za krk. Než však stačila T'Rol sebrat tyč, zbývající strážní ji a praporčíka Woodovou ztloukli do bezbědomí. Potom zbývající dva strážní chytli každý dva členy výsadku za nohu a táhli je pryč z místnosti. Takto se celý výsadek dostal přez dlouhou síť chodeb, přepážek a dveří až do veliké haly zhruba uprostřed diskovitého plavidla. Tam byli k sobě opět připoutáni řetězem a odneseni na vyvýšené pódium. Na pódiu je jejich strážní pohodili na zem a přivolali další jedince svého druhu, tito byli ale oblečeni do červených overalů se zelenýmy botami. Každý z nich se postaral o jednoho vězně. Pečlivě ošetřili jejich zranění, hlavně poručíkova a všechny je vysvlékli donaha.

Když se Rex a ostatní probudili zjistili, že stojí úplně nazí na jakémsi pódiu uprostřed davu lidí. Poručík si všiml dalších dvaceti plošin rozesetých po hale. Stáli na nich desítky roztodivných tvorů, taktéž zakovaných v řetězech. Praporčík Woodová se snažila zakrýt svou nahotu, tím si však vysloužila pouze ránu od svého dozorce. T'Rol vše přijala s chladností sobě vlastní. Najednou z davu vystoupil pidimužík se kterým se výsadek setkatl v cele a promlouval k osazenstvu pod sebou, důstojníci flotily mu kupodivu rozuměli.

"Dámy a pánové, mám pro vás nejčerstvější zboží." Ukázal na Rexe s T'Rol. "Tento mladý samec. Silný a odolný." Přistoupil k poručíkovi a otočil ho zády k davu. "Je to vynikající koupě, může sloužit jako otrok ve vašich dolech nebo jako milenec vaší dcery. Jeho svalstvo z něj dělá ideálního zápasníka, dámy a pánové." Otočil poručíka zpět.

Rexovi vzkypěla krev v žilách, neměl sebemenší zájem na tom skončit jako něčí otrok. Bleskovou reakcí zaskočil jak pidimužíka a tak strážné. Vzal do rukou řetězy které mu poutaly ruce, ohnul je a vytvořil smyčku kterou utáhl kolem tenkého krku otrokáře. Ten se chvíli zmítal ale v okamžiku kdy do pourčíka začali pohůnci mlátit tyčemi zvrtla se mu noha na kraji pódia. Jeho páteř zapraskala jako suchá větev a on padl mrtev k zemi. Otrokáři zuřivě bušili do Rexe. Najednou se z davu vynořila postava cele zahalená do bílého pláště a zavolala na otrokáře kteří mlátili Rexe.

"Dost! Všechny je koupím!"

Otrokáři ustali v mlácení. Poručík Rodow se kousek poodplazil a T'Rol se k němu sehnula ve snaze jakkoli mu pomoci. Jakmile však otrokáři spatřili že se k němu blíží popadli řetěz který měla kolem krku a strhli ji na zem. "Kolik?" Zeptal se jeden z otrokářů navzdory protestům davu.

"Sto tisíc trinů na hlavu." Odpověděl cizinec v bílém.

Dav stichl, sto tisíc neměl nikdo z nich. Žádná další nabídka se neozvala. Otrokáři popadli řetězy poručíka Rodowa, T'Rol vojína Yanga a praporčíka Woodové a odvedli je dolů z pódia. Zavedli je dlouhou chodbou na konci haly zpět do cely ve které se ocitli prvně. Vrátili jim jejich uniformy ale bez bot.

O dvě hodiny později palčivá bolest v hlavě poručíka Rodowa konečně ustala. T'Rol ho s pomocí vojína Yanga oblékla do uniformy. Rex teď seděl opřený o stěnu a se zavřenýma očima odpočíval. Najednou se otevřely dveře a dovnitř vešli dva strážní. Opět se postavili po stranách vchodu a nechali mezi sebou projít bostavu v bílém plášti. Yang se snažil nahlédnout pod kápi ale nedařilo se. Cizinec si stoupl kousek od ležícího poručíka a pravil: "To byl nerozumný kousek, otroku."

Hlas měl hrubý a zdálo se že unuděný. Rex se na něj podíval a odfrkl si. "Já takové chování netoleruji. Ještě něco zkusíš a všichni zemřete!" Pokračoval cizinec.

"Teď mě následujte!"

"Tak kde kruci jsou? Přece se nevypařili!" Zuřil kapitán.

"Senzory nezaznamenaly žádná další plavidla v okolí sta světelných let." Odpověděl Sozef klidně.

"Už toho mám dost! Hrabeme se v písku na Marsu už hodiny a pořád nic."

Kapitán přecházel po můstku lodi jako lev v kleci. Od okamžiku kdy přiletěli k Marsu nenašli nic než skály a prach, žádná stopa po pěti plavidlech ani po runaboutu. Paladin navštívil za uplynulý den všechny planety sluneční soustavy včetně větších měsíců a raketoplány stále ještě pátrají po stopách na Phobosu, Deimosu, Měsíci a Zemi.

"Možná je to čistě můj názor ale mám dojem že si s námi někdo hraje." Řekl nadporučík Wynn.

"Taky si myslím, kapitáne." Přidal se Darril.

Kapitán něco nesrozumintelně zabručel a potom pronesl nahlas: "Tak dobře vy vědátoři. Jaké máte plány?"

"Počkáme." Odpověděl Wynn.

"Počkáme? Co je tohle ..." Začal kapitán ale vzápětí mu došlo co oba zamýšlejí.

"Ahá. Že mě to nenapadlo taky. Pilote, sestupte do atmosféry a udržujte nás kilometr nad povrchem. Zapnout maskování!"

"Kde mám přistát?" Zeptal se praporčík Law.

Kapitán chvíli přemýšlel a potom řekl: "Valles Marineris, šest kilometrů na severozápad od kráteru Da Vinci!"

Paldin prošel atmosférou a zamaskoval se. Pomalu neviděn klouzal k povrchu Marsu až se nakonec zastavil kilometr na dně gignatického kaňonu. Loď tiše levitovala na dně kaňonu a její posádka prohledávala pomocí senzorů okolí a pátrala po stracených druzích.

"Zaznamenávám slitinu titanu a tricesia!" Ozval se druhý důstojník od vědecké stanice.

Kapitán vyskočil z křesla a přešel k Sozefovi.

"Kde?"

"Pavonis Mons, severní úbočí, šestset metrů pod povrchem." Odvětil vulkánec.

"Můžete určit přesněji o co se jedná?"

"Bohužel ne kapitáne. Vulkán je v ranném stádiu své aktivity, to stíní naše senzory."

"Hmm. Sledujte to dál a hlašte mi změny. Počkáme." Řekl kapitán a odešel do své pracovny. Tam přešel k replikátoru a poručil si brandy. Posadil se a položil nohy na stůl. Opřel se do křesla a se zavřenýma očima odpočíval. Jeho odpočinek pomalu ale jistě přecházel ve spánek. Zrhuba po půl hodině probudil Iana McCoye hlas jeho druhého důstojníka. Kapitán se zvednul a následoval Sozefa na můstek. Senzory zjistily, že slitina titanu a tricesia bylo plavidlo ukryté na úbočí marťanské sopky. V okamžiku kdy kapitán usedal do svého křesla cizí plavidlo odstartovalo a vysokou podsvětelnou rychlostí mířilo z planety.

"Následujte je!" Rozkázal Ian pilotovi.

Ve vzdálenosti tříset kilometrů od Marsu přešlo cizí plavidlo s Paladinem v závěsu na warp a mířilo do sektoru který vejde ve známost jako Archanis. "Kapitáne naše senzory zaznamenávají slitinu durania a unitalu v nákladovém prostoru té lodi." Řekl Sozef.

"Odmaskovat! Zavolejte je!" Přikázal Ian.

Sotva se Paladin odmaskoval, diskovité plavidlo zastavilo.

"Odpovídají." Ozval se poručík Darril od komunikace.

"Na obraz!"

Na veliké obrazovce v čele můstku se objevila tvář která vyplňovala celý monitor. Obličej pokrývaly zrohovatělé, nazlátlé šupinky. Oči měly barvu rezavého železa a na hlavě nebyly patrné žádné uši nebo nos.

"Co si přejete?" Dotázal se cizinec.

"Jsem kapitán Ian McCoy z lodi federace Paladin. Rád bych vám položil několik otázek." Řekl mírně kapitán.

"Já jsem Glor tak se ptejte, pane kapitáne."

"Před několika dny se při průzkumu jedné plantey ztratili členové mojí posádky." Pokračoval Ian.

"A co s tím mám já společného?"

"Plavidlo na kterém se moji lidé nacházeli v době únosu zaznamenaly naše zenzory ve vašem nákladovém prostoru."

Glorův obličej sebou neptarně culk a potom pokračoval.

"No a?"

"Rád bych věděl jak se tam dostalo a kde jsou mí lidé."

"Nevím o jaké lodi to mluvíte, v našem nákladovém prostoru je jenom nějaký šrot." Řekl Glor a začal vypadat rozrušeně.

Království za betazoida, postěžoval si Ian v duchu.

"Pak vám určitě nebude vadit když si ten šrot prohlédneme."

"Taková drzost! Bude mi to vadit! Jste velice nezdvořilí vy lidé." Vyprskl cizinec.

A mám tě hajzlíku!

"Jak víte, že jsme lidé?" Zeptal se Ian klidně.

Znenadání obrazovka zhasla a ukazovala jen diskovité plavidlo. Glorova loď se počala pomalu ale jistě vzdalovat od Paladina a nabírat rychlost.

"Akcelerují, brzy přejdou na warp." Ohlásil praporčík Law.

"Vlečný paprsek!" Rozkázal Ian.

"Jsou moc velcí táhli by nás za sebou." Odpověděl naporučík Wynn.

"Zaměřte fázery na jejich pohon a vyřaďte ho!"

Paladin na kapitánův orzkaz vystřelil a diskovité plavidlo zastavilo.

"Přímý zásah, zastavili!" Hlásil Sozef.

"Zavolejte je znovu." Řekl klidně kapitán.

"Bez odezvy." Odpověděl Darril.

"Převádějí energii do zbraní!" Ozval se znenadání Wynn.

Kapitán se mírně pousmál a otočil se k taktické stanici, pokrčil rameny a pravil: "Tak, vyřaďte zbraně."

Paladin znovu vypálil.

"Volají nás." Řekl s úsměvem poručík Darril.

"No prosim." Zamumlal tiše kapitán.

Na monitoru se znovu objěvila šupinatá tvář.

"Proč po nás střílíte? Nijak jsme vám neublížili." Ječel Glor.

"Kde jsou mí lidé?" Zeptal se tiše Ian ignorujíce šupinatcovy výlevy.

"Já nevím už jsem je prodal!"

"Prodal!!" Zařval nevěřícně kapitán.

"Ano za čtyřista tisíc trinů!" Odpověděl klidně otrokář.

"Není to zboží, jsou to živé bytosti!" Komentoval dění Sozef.

"To záleží na úhlu pohledu." Pokýval hlavou Glor.

"Vyy,... Kde jsou teď?" Zuřil kapitán.

"Jak to mám vědět?"

"Určitě máte obchodní záznamy." Vložil se rozhovoru Sozef.

"Ty nevedeme, kvůli takovým jako vy!"

"Požaduji informace které nám pomohou nálézt naše kolegy. Okamžitě!" Přikázal McCoy.

"Ts! Něco za něco!" Odsekl šupinatec.

"Fajn!" Zavrčel kepitán. Prohlédnul si údaje na svojí konzoli vedle křesla a otočil se k nadporučíku Wynnovi.

"Wynne, vyřaďte jejich štíty! Sozefe, zaměřte jejich palubní počítač a přeneste ho k nám!"

Rozkazy byly okamžitě splněny. Fázery zničily generátory štítů diskové lodi a transportéry ukradly jádro počítače.

"Co si to dovolujete, jak máme přežít bez počítače?!" Prskal otrokář.

"Vaše loď je schopná vydržet bez primárních systémů celý rok. Takže dokud se nevrátíme s našimi lidmi zůstanete tady. Pokud nám ovšem nechcete říct kde jsou." Komentoval otrokářovo zuření kapitán.

"A vrátíte mi počítač?" Zeptal se cizinec.

"A vrátím vám počítač."

"Koupil je doktor Hatuno, ze systému Glodakis. Dvacet světelných let odsud." To je moc snadná odpověď, pozanamenal v duchu Ian.

"Vy lžete!"

Otrokář vypadal vyplašeně.

"Proč bych vám lhal?"

"Pane Lawe leťte pryč." Rozkázal kapitán.

Sotva začal praporčík Law ťukat do konzole otrokář změnil notu.

"Dobře, dobře, počkejte!" Zaječel.

"Ještě něco?" Otočil se k němu kapitán.

"Koupil je nějaký Ezhita na pokusy." Odpověděl rezignovaně Glor.

"Kde ho najdeme?" Zeptla se Sozef.

"To nevím, vážně. Vraťe mi ten počítač." Škemral šupinatec.

"Zvážím to!" Odsekl kapitán a vypnul spojení.

Pohodlně se opřel do křesla a podíval se na Sozefa který nevypadal nijak nadšeně kapitánovým počínáním.

"Hlavně mi neříkejte že se vám to nelíbilo."

"Byl to krajně nelogický čin." Odpověděl Sozef.

"Ale bylo to účinné." Skočil jim od rozhovoru nadporučík Wynn.

Kapitán se usmál a zkontroloval údaje na svém panelu.

"Máte v úmyslu jim jádro jejich počítače vrátit?" Zeptal se po chvilce Sozef.

"Ano, samozřejmě, nejsem zloděj. Jen co najdeme náš výsadek vrátíme se a postaráme se o ně. Pokud je do té doby nenajdou jejich kolegové." Usmál se Ian. Sotva dokončil prohlížení dat na panelu, kapitán se zvednul a mířil k turbovýtahu.

"Jdu prohlédnout náš náklad. Máte můstek komandére."

Rex čekal, že když je cizinec v bílém plášti koupil od otrokáře, budou mu on a jeho podřízení sloužit. Nestalo se tak. Místo toho byli ihned po příletu do bydliště tohto tvora umístěni do jakéhosi výběhu. Veliké prostranství pod širou oblohou o rozloze pěti fotbalových hřišť, obehnané destimetrovým zělezobetonovým plotem s ochozem navrchu. V ohradě bylo přibližně dalších dvěstě vězňů. Čtyřem členům výsadku byla přidělena malá přikrčená budova u severního konce hradeb. Celou dobu, od jejich zajetí až po trh s otroky neviděli nebo neslyšeli nic o vojínu Feralovi. Když se jeho přítel, vojín Yang, chtěl zeptat cizince v bílém na osud svého přítele, byl brutálně zbit do bezvědomí jeho tělesnou stráží. Nyní ležel zbídačený vojín na jediném lůžku v rohu místnosti, která byla vlastně celou budovou. T'Rol se snažila z dostupných zdrojů ulevit nebožákovi v jeho bolestech. Marně. Brutalita dozorců zřejmě způsobila vojínovi rozsáhlá vnitřní poranění.

Zatímco T'Rol ošetřovala Hutou Yanga, procházel se Rex a praporčík Woodová po ohradě mezi ostatnímy vězni. Zrovna procházeli kolem skupinky otrhaných vězňů kteří nad něčí skloněni mezi sebou horlivě debatovali. Po chvilce se ukázalo že středem jejich zájmu bylo tělo ležící v prachu a blátě u jejich nohou. Obrali nebožáka o všechno ce se dalo zužitkovat

boty, části oblečení, osobní věci a z neznámého důvodu mu někdo ořezal vlasy. "Zvířata!" Zašeptala s odporem praporčík Woodová.

Rex její emocionální výlevy igoroval a pokračoval dál v obchůzce. Během hodiny měl v paměti vrytou mapu celého jejich vězení. Když se vraceli zpět do domku, ozval se na ochozech jekot připomínající poplachovou sirénu na Paladinovi. Vězni se rozletěli do svých domků jako když střelí do hejna holubů. Přez liduprázdné nádvoří se teď k domku kde byl výsadek blížila skupinka deseti tvorů vzhledem nejvíce připomínající dvounohé ještěry. Místo kůže bylo jejich tělo pokryto nazlátlými šupinkami a oči měli světle rezavou barvu. V rukách svírali ještěři zbraně nejvíce připomínající romulanské pulsní diruptory.

Bez jediného slova se nahrnuli do domku a začali odvádět výsadek k místu odkud přišli. Jeden z nich se snažil donutit vstát vojína Yanga, ten však pouze zaskučel když se ho strážný pokusil zvednout. Šupinatec ho popadl za levou ruku a táhl ho jako pytel za sebou. Když se procesí dostavilo na místo , objevil se před nimi v mihotavé záři muž v bílém. Rex, doufaje ve slitování ukázal na vojína Yanga a řekl: "Ten muž potřebuje ošetřit!"

Jeden ze strážných nečekaně přistoupil k ležícímu vojínovi a vypálil dávku z disruptoru. Yangovo tělo sebou naposledy škublo a potom znehybnělo navždy. "Už ne!" Zavrčel hrdelním hlasem strážný.

Rexe zaplavila zlost. Skočil po strážci který zabil vojína Yanga. Než se však stačil dostat dostatečně blízko srazil ho další strážný k zemi. Strážce tušíce krvavou zábavu začal pažbou své zbraně mlátit poručíka do obličeje. Než však stačil dát druhou ránu zarazil ho jeho pán.

"Dost! Nepoškoďte je! Až s nimi skočím dělejte si co chcete."

Šupinatec zavrčel a postavil Rexe na nohy. Chvíli nato se všichni kromě mrtvoly vojína Yanga rozpylunuli v mihotavé záři transportéru. Když se opět zhmotnili, zjistil Rex že stojí v bíle zařící místnosti která zřejmě sloužila jako laboratoř. Šupinatí strážci je dostrkali na kruhové výstupky u stěny místnosti. Tam zůstali stát dokud muž v bílém nestiskl spínač na nedalekém panelu. Ze stropu sjely tři skleněné válce a zavřeli tak zbytek výsadku do obřích zkumavek. Z důstojníků Hvězdné flotily se tak během okamžiku staly laboratorní krysy. Rex a ostatní čekali dlouho než se něco začalo dít. Zhruba po hodině se otevřely dveře na druhém konci místnosti, kterých si předtím nikdo nevšiml. Dovnitř vstoupil humanoid vzhledem velmi podobný člověku, pouze s tím rozdílem že jeho oči zářily cele bílou barvou. Oblečen byl do přiléhavé černé kombinézy která kopírovala kontury jeho těla. Za ním vstoupilo do místnosti šest cizinců zahalených od hlavy k patě do bílého pláště, jako ten který zavřel výsadek do zkumavky.

Cizinec který přivedl výsadek do laboratoře byl zřejmě velmi vážený, protože se mu všichni příchozí hluboce poklonili. Poté co on úklonu opětoval shrnuli si všichni pláště z hlavy. Jednalo se o stejnou rasu jako byli strážní pouze tito měli kůži na hlavě, zejména kolem očí a úst, potřenou červenou barvou. "Pánové jsem rád že jste se dostavili tak rychle." Promluvil jejich velitel.

"Doufám že to bude stát zato pane Thrale." Řekl jeden ze šestice.

"To bude, to opravdu bude." Odpověděl nadšeně Thral.

"To jsou zajímavé exempláře." Řekl další a přistoupil ke zkumavkám.

"Vskutku, pane Blekate." Řekl Thral.

"Začneme s výzkumem." Pronesl ten kterému říkali Blekat.

Na jeho pokyn strážní vyvedli ze zkumavek praporčíka Woodovou a postavili ji do prostřed kruhu zvědavců který se utvořil v rohu místnosti. Mladá praporčice nebyla nijak nadšená když ji hlouček rádoby vědátorů začal zkoumat a osahávat. Nakonec byla náslilím položena stůl který vyjel z podlahy uprostřed místnosti. Tam ji strážní připoutali ruce a nohy do rohů stolu a hlavu pouze uchytili tak, aby se nezmítala. Sotva uvazování skončilo přistoupilo ke stolu sedm vědátorů a počali studium praporčíka Woodové.

"Její kardiopulmunární systém je velmi slabý." Řekl Blekat.

"Zato její mozková tkáň má zajímavou stavbu." Zamumlal další cizinec, který se jemnoval Dies.

"To ano, ale to je všechno. Její obrané prostředky jsou velmi omezené, tato rasa nemá účinou ochranu proti většímu množství známých chorob." Řekl Thral.

"Pokud pánové dovolíte, zkusil bych aplikovat virovou nákazu a sledoval reakce imunitního systému." Navrhnul Dies.

Vědci kývli na souhlas a Dies vytáhl ze sáhybů svého pláště dlouhou tenkou trubičku a přiložil ji na krk zmítajícího se praporčíka. "Zatím bez reakce." Řekl Thral.

"Ale ne, už se začíná něco dít." Poznamenal další vědec jménem Kletak.

"Ano, máte pravdu virus napadl její kognitivní centra a smyslové perceptory." Přitakal Blekat.

"Vidíte tuhle reakci? Tady, v malém mozku." Mumlal fascinovaně Dies.

"Úchvatné, ten malý mozek nyní slouží jako ochraná bariéra, nákaza se přestala šířit." Pozanamenal Thral.

"Použijte další dávku a já paralizuji malý mozek." Nabídl se Blekat.

Dies přiložil další injekci ke krku nebohého praporčíka. Reakce byla okamžitá

Woodová se začal potit a z úst jí počala téct bílá pěna. Její tělo sebou cukalo, jak jen to pouta dovolovala.

"Ano, infikace pokračuje." Řekl Kletak.

"To je nádherné." Zasmál se Thral.

Celou scénu z povzdálí sledovali Rex a T'Rol. Ve chvíli kdy se praporčík Woodová začala zmítat důsledkem druhé injekce, začal Rex zuřivě bušit do skla a křičel: "Vy prasata!"

T'Rol rezignovaně sklonila hlavu a přiložila dlaně na sklo.

Jeden z vědců si všiml chování zbývajících exemplářů a upozornil na to své kolegy. Ti zanechali své odporné zábavy a přešli před zkumavku poručíka Rodowa.

"Zřejmě k ní cítí náklonost. Je toasi jeho družka." Řekl Kletak.

"Hm, to si nemyslím řekl bych že se za ní cítí zodpovědný." Namítnul Thral. "To nechápu." Oponoval Kletak.

"Od okamžiku kdy jsem je koupil od otrokáře, všichni mu prokazovali úctu a poslouchali jeho rozkazů."

"To je nezáživné, vrátím se ke studiu té samice." Řekl Kletak a odešel zpět ke stolu s praporčíkem. Všichni vědci až na Diese následovali jeho příkladu. "Běžte napřed pánové já si udělám pár poznámek." Řekl Dies a vytáhl ze záhybů svého pláště malý kovový oválek zhruba deset centimetrů dlouhý a začal diktovat záznam.

"Dies do záznamu

potvrzuji svůj původní předpoklad. Tento druh se zřejmě vyvinul z primátů, není mi však známá žádná planeta či jiné zařízení kde by probíhal vývoj tohoto druhu."

Zatímco mluvil zbytek vědců dál mučil praporčíka Woodovou. Vědec jménem Kletak použil další injekci aby vyřadil centra kontroly bolesti a jednoduše uřízl pravou ruku. Polomrtvý praporčík reagovala poze slabým stenem. Dies pokračoval v diktování záznamu: "Tento jedinec je velice zajímavý. Jeho chování ukazuje na velitelský, vůdčí tip. Zřejmě vůdce smečky nebo náčelník."

Rexovi došla trpělivost a začal z bezmoci imitovat Diese. Opřel se rukama o stěnu svého vězení a začal parodovat vědce před sebou: "Rodow Paladinovi. Provedl jsem první kontakt s úplným idiotem. Mozek o velikosti zaječích varlat s iq houpacího koně."

"Troufáš si otroku." Zasyčel Dies vyvedený z míry Rexovým chováním. Znovu zvedl svůj záznamník a pokračoval: "Tento jedinec má zřejmě mnohem více rozvinutou schopnost imitace než předchozí exemláře. Pravděpodobně se jedná o ojedinělý úkaz. Také ví něco satiře a parodii. Nebýt jeho podřadnosti byl by z něj s trochou péče schopný sluha."

To Rexe naštvalo a tak nasupěně pokračoval: "Ten blb nechápe ani nejjednodušší výhružky. Po pořádné nakládačce by mohl zítra dostávat snídani nitrožilně."

Mezitím hlouček vědců u stolu rozřezal tělo praporčíka Woodové. Thral zkoumal její orgánové uspořádání a s pomocí skleněné pinzety se přehraboval v jejích vnitřnostech. Poručíka Rodowa zachvátila slepá zuřivost. Zařval a vší silou udeřil do skla před sebou. Jediným výsledkem jeho snažení bylo oplzlé zasmání vědce Diese a zlomené prsty. T'Rol stála dál se rukama na skle a se skloněnou hlavou.

Kapitán McCoy zkoumal počítačové jádro ukradené z otrokářské lodi. Dva metry dlouhý válec teď ležel na zemi ve strojovně a vedlo z něj do stěny spousty kabelů. Prex se Sozefem se hrabali ve vnitřním uspořádání počítače a vyměňovali a spojovali obvody a paměťové bloky. Přeze všchnu snahu se jim nedařilo proniknout do databáze. Získali sice přístup k hlavnímu softwaru ale ten byl bez informační databáze obsahující všechna důležitá data k ničemu.

"Mám to!" Řekl Prex a zasunul do panelu ve stěně strojovny kabel vedoucí z cizího počítače. Ozvalo se zatrilkování a mimozemský počítač zahučel.

"Výborně Prexi!" Zvolal kapitán. "Přetáhněte jejich záznamy k nám."

Inženýr naťukal do konzole pár povelů a během okmažiku byla celá databanka z otrokářské lodi uložena v počítači Paladina.

Kapitán si na šéfinženýrově počítači prohlížel databázi Glorova počítače. Glor byl pouze dodavatelem, který chytal tvory po celém kvadrantu a potom je každý měsíc prodával zájemcům z celé galaxie. Devadesát procent jeho klientely tvořil budoucí druh 8472 který bral otroky na pokusy do zařízení, která se dala přirovnat k nacistickým táborům smrti.

Ianovi se v mysli vybavil obraz jak se oplzlý vědátor sklání nad zmrzačeným tělem jeho přítele. Nevědomky pevněji sevřel opěrky křesla a pokračoval v prohlížení.

Kapitán zabrousil i do kulturní databáze a vyvolal si informace o rase 8472. V součastnosti si její příslušníci říkají Ezhitové. Což v překladu do standartního jazyka Federace znamená

bozi, nebo nejvyšší. Všechny ostatní rasy považovali Ezhitové za podřadné a jak ukazovaly záznamy často pořádaly monstrózní tažení proti 'nižším' druhům. Dvě třetiny těchto tažení končili krvavou lázní ve které Ezhitové během okamžiku vyhladili celé desítky mimozemských druhů. Zbytek končil porážkou Ezhitské armády.

Ian si vyhledal jména a pozice táborů smrti celkem jich byl v alfa kvadrantu pět ale nejblíže se nacházel jenom jeden. Tábor Anagar. Kapitán převedl údaje o kursu do pilotovy stanice na můstku a klepl do komunikátoru.

"Kapitán můstku. Pane Lawe právě jsem vám poslal souřadnice, nastavte kurs a přejděte na transwarp, stupeň tři!"

"Rozumím!" Odpověděl praporčík.

Kapitán se otočil k Prexovi se Sozefem a řekl: "Jdu na můstek. Hlašte mi pokud najdete něco zajímavého."

Sozef kývnul a Prex se otočil zpět ke svojí práci.

Když kapitán vstoupil na můstek nadporučík Wynn vstal a přešel ke svojí konzoli. Kapitán se posadil a za ním se ozval Wynn: "Pane. Mám výsledek analýzy těch lodí."

Ian se otočil a vzal si od nadporučíka podávaný padd.

"Jejich lodě mají slabé štíty, ale slitina ze které je pancéřování odolá přímému zásahu kvantovým torpédem."

"Ano pane. Myslel jsem, že pokud se nám podaří přemodulovat fázery na proměnlivou frekvenci s rotačním průmětem, mohli bychom zasáhnout jejich generátory štítů."

Kapitán si na paddu vyhledal příslušnou stať a po přečtení údajů nevěřícně řekl: "Mají živé generátory štítů!"

"Ano pane. To bylo těch sedmdesát známek života které jsme nemohli identifikovat." Odpověděl nadporučík.

Najednou se ozval praporčík Law: "Kapitáne. Jsme na pozici."

Ian se otočil zpátky k čelní obrazovce a řekl: "Žlutý poplach. Prohlédněte okolí a hledejte známky lidského nebo vulkánského života."

Chvíli bylo ticho které bylo jen tu a tam narušeno pípáním z různých stanic. "Zaznamenávám strukturu na orbitu druhé planety, slitina odpovídá Ehitským lodím. Průměr pětset devadesát metrů a silný zdroj energie neznámého typu." Řekl Wynn.

"Známky života?" Zeptal se kapitán.

"Ano. Zaznamenávám tisíc Ezhitů, pak dalších stodeset humanoidních forem, většina z nich velmi slabá."

No aby nebyla, po tom mučení se divím že ještě někdo žije. Řekl v duchu kapitán a vzpoměl si na Ezhitské způsoby 'výzkumu' jejichž podrobné popisy našel v otrokářském počítači. McCoy se chtěl zeptat jak vypadá povrch planety, ale než stačil něco říct ozval se znovu nadporučík Wynn: "Také tam vidím jednu lidskou známku života a jednu vulkánskou!"

Ian si poposedl a předlkonil se v křesle, rukama se opřel o kolena a řekl: "Darrile, zavolejte je!"

Poručík chvíli pracoval a potom se na monitoru před kapitánem objevil tvor velmi podobný otrokáři Glorovi. Pouze s tím rozdílem, že tento měl místa kolem očí a úst potřena červenou barvou. Seděl v masivním křesle z bílého dřeva s bohatými hustě vyřezávanými reliéfy. Ian na něm rozeznal hady podobné pozemským a další tvory podobné gryfonům.

"Co si přejete?" Zeptal se cizinec jeho hlas byl hurbý.

Ian se představil: "Jsem kapitán Ian McCoy z lodi federace Paladin."

"Já jsem vrchní arkan Impéria Ezator, Thral."

"Před několika dny byli členové mojí posádky uneseni mužem jménem Glor a následně převezeni sem."

"No a?" Zaptal se Thral.

"Žádám jejich okamžité navrácení."

Thral se začal smát, jednou rukou se popadl za břicho a druhou ruku položil na masivní opěrku křesla vytvarované do podoby dračí hlavy s obřím zobákem. "Nevidím na této situaci nic směšného a v zájmu zachování míru a dobrých vztahů vás ještě jednou žádám o vydání mých lidí." Řekl kapitán.

Sotva Ian domluvil Thral se přestal smát jako když utne a upřel na kapitána zlostný pohled plný pohrdání.

"Ty prašivý čubčí synu! Snad si nemyslíš že já, budu poslouchat rozkazy nějakého ubožáka, který by se měl přede mnou plazit nahý a lízat výkaly z mých bot! Skloň se před svým bohem! Otroku!"

Ian se narovnal v křesle a zabodl se očima do Thralovy tváře.

"Ten prašivý otrok tě teď může jediným rozkazem zničit, bože!" Řekl pohrdavě kapitán a potom rozkázal nadporučíku Wynnovi zničit obrané systémy stanice. Paladin vypálil z fázerů a Thral se i se svým trůnem zachvěl.

"Bez efektu! Způsobili jsme minimální škody, jejich obrané prostředky jsou stále funkční." Zašeptal nevěřícně nadporučík.

Thral se znovu začal smát.

"Vydíš!" Říkal mezi jednotlivými výbuchy smíchu. "Tvé zbraně jsou ti k ničemu, pse!"

Ian vstal z křesla a otočil se k taktické stanici.

"Počítači aktivuj odpalovací systém naquadových torpéd! Autorizace McCoy 352 AT!" Přikázal počítači.

"Systémy aktivní, nabito jedno torpédo!" Odpověděl počítač.

Naporučík Wynn zadal do konzole několik povelů a kývnul na kapitána. Kapitán se otočil zpět ke šklebícímu se Thralovi.

"Tak co mi předvedeš teď?" Zeptal se posměšně Thral.

"Pal!" Řekl kapitán místo odpovědi.

Paladin vypustil z odpalovací rampy jedinou drobounkou zlatou hvězdičku a ta bleskovou rychlostí zasáhla stanici před sebou. Sotva se naquadové torpédo dotklo stanice, vyšlehlo oslnivé bílé světlo, které zalilo monitor na můstku Paladina. Než stačil počítač stáhnou jas, světlo zmizelo. Na místě zásahu zel desetimetorý otvor ze kterého šlehaly zelenorudé plameny. Spousta jiskření a drobounkých explozí naznačovala ničivost torpéda.

Ve chvíli kdy torpédo zasáhlo stanici se Thral na můstku chystal znovu posmívat kapitánu McCoyovi. Jakmile došlo k explozi byl obrovskou silou vyhozen z křesla,které bylo následně zasypáno haldou trosek. Svůj let zastavil o protější stěnu, kde zůstal bezvládně ležet.

Tělo praporčíka Woodové leželo opuštěné na operačním stole a skupinka věců se nyní zabývala spoutaným poručíkem Rodowem. T'Rol stále stála se dlaněmi přiloženými na sklo, v okamžiku kdy strážci vyváděli Rexe ze zkumavky, přitiskla se čelem ke stěně. Jejím úmyslem již od začátku byl pokus o ovládnutí mysli tvora s bílíma očima, který úváděl vědce do místnosti. T'Rol se podařilo proniknout do jeho mysli. Vulkánská etika něco takového považovala za hrdelní zločin, ale v zájmu přežití se T'Rol musela snažit ovládnout mysl tvora. Bylo to proti všem zásadám které jí učili a vštěpovali již od dětství. Pomalu ale jistě se Azzum, tak se tvor jmenoval, blížil k místnosti kde mají strážní uloženy zbraně. Stál kousek ode dveří když se podlaha pod jeho nohama zachvěla. T'Rol ztratila spojení a Azzum si uvědomil, že se ho někdo pokusil ovládnout. Náhle se v něm ozývaly dva hlasy. Jeden, ten silnější, našeptával Azzumovi že jeho jediným cílem se sloužit svému pánu, svým bohům. Ale ten druhý byl hlas ještě z doby kdy byl Azzum svobodný a ať byl sebeslabší, stačil nato aby zažehl ve zmučené otrokově mysli touhu po svobodě, kterou nyní nemohlo nic uhasit. Vědec Dies se s injekční stříkačkou přibližoval k Rexovu krku aby aplikoval to samé sérum, které zabilo praporčíka Woodovou. Poručík se zmítal v pevném sevření strážců když se znenadání ozvala příšerná rána a stropní světla zablikala. Dva ze strážců odběhly z místosti. Injekce se od Rexova krku vzdálila a Dies zamumlal: "Jak má dělat svojí práci když se mi třese země pod nohama!"

V místnosti společně s vědci zůstali už jen dva strážní. Jeden který držel Rexe a druhý u vchodu do místnosti. Rex vycítil příležitost. Povolil napnuté svaly a klesnul na kolena, když se ho strážce snažil postavit, vší silou ho nakopl do rozkroku. Nemělo to účinek jaký čekal,strážce bolestivě cuknul. Hlouček vědců se rozestoupil. To stačilo aby si poručík uvolnil ruce a pravým hákem zasáhl strážného do jeho šupinaté čelisti. Ten o krok ustoupil a popadl dirsuptor který mu visel u pasu. Než však stačil vystřelit přikročil k němu vědec Kletak a vrazil do jeho krku injekci s červeným obsahem, jeho kolegové na něj vytřeštěně zírali. Strážny v okmažiku znehybněl a padnul k zemi jako podťatý. Když totiž T'Rol ztratila kontrolu nad myslí otroka Azzuma, zaměřila své mentální schopnosti na jednoho náhodně zvoleného vědce. Donutila ho zlikvidovat strážce,který svíralporučíka Rodowa, nečekala však,že se poručík pustí do strážce ještě dřív. Nyní jeden strážný ležel mrtev na zemi a druhý se zbraní přiloženou k líci postupoval k Rexovi. Vědec Dies zasyčela rozběhl se k poručíkovi s úmyslem vrazit mu injekci s jedem do těla. Než se dostal dostatečně blízko zasáhla ho do prsou žhavá střela. Strážný se zastavil a otočil se čelem ke dveřím kde stál Azzum svírající v ruce disruptor ukradený z muničního skladu. Strážný zaraženě zpomalil a to se mu stalo osudným. Azzum je otrok, nemůže se vzepřít bohům, svým pánů. Proletělo mu hlavou chvilku před smrtí.

Rex se sehnul a vzal si od zabitého strážce u svých nohou jeho zbraň. Znenadání ucítil na levém rameni bodnutí, prudce se otočil a srazil pažbou vědce který mu do ramene vrazil injekci. Než stačil zareagovat skočil Azzum s neartikulovatelným výkřikem do místnosti a začal kolem sebe pálit jako šílenec, okamžitě zasáhl dva vědce, kteří s černou dírou v hrudi padli k zemi, ostatní se rozprchli do různých stran. Azzum se hnal za nimi a s nadávkami je pronásledoval a zabíjel. Mezitím Rex šel osovbodit T'Rol. Přistoupil ke zkumavce a udeřil pažbou do skla, ozvalo se jenom neškodné zadunění. Potom se poručík pokusil sklo prostřelit. T'Rol pochopila rychle, sehnula se k zemi a rukama si chránila hlavu. Rex vystřelil a stěna zkumavky se rozletěla na všechny strany. Natáhl ruku k praporčici stočené do klubíčka na dně zkumavky a pomohl jí ven. Azzum už dorážel posledního vědce. Místo aby ho zastřelil, rozbil mu hlavu pažbou na krvavou kaši.

"Jejich energetický systém kolísá." Hlásil nadporučík Wynn.

"Senzory zaznamenaly osm blížících se Ezhitských lodí." Řekl Sozef který se během chvilky po útoku dostavil na můstek.

Kapitán se otočil k nadporučíkovi a řekl: "Sestavte výsadek! Deset lidí po zuby ozbrojených, povedu je!"

"Kapitáne vzhledem k situaci byste neměl..." Začal Sozef protestovat.

"Já znám nařízení." Umlčel ho kapitán a mířil k turbovýtahu. "Máte můstek!" Když o pět minut později vcházel do transportní místnosti stálo všech deset mužů připravených. Šéfinženýr Prex kontroloval ovládání transportéru a čekal na kapitánův rozkaz.

"Nasavte fázery na omráčení a střílejte jen na můj rozkaz!" Přikázal Ian a postavil se na plošinu.

Když jeho výsadek nastupoval na bílé kruhy na plošině dodal kapitán: "Zády k sobě."

Všech jedenáct mužů se zhmotnilo uprostřed místnosti s trůnem odkud se Thral posmíval kapitánovi. Thral v místnosti nebyl. Potom všichni pokračovali dlouhou chodbou navígujíce podle Ianova trikordéru. Když se přesunuli o dvě podlaží a půlku základny dál zaslechli střelbu. Kapitán dal rozkaz k pomalému postupu vpřed. Tiše se plížili až nakonec stanuli v zákrutu chodby a spatřili zdroj střelby. Chodba se ohýbala v úhlu zhruba čtyřiceti pěti stupňů a na jejím konci byly dveře které nyní zaházené kusy podpěr a nosníků sloužili jako provizorní barikáda. Před barikádou se povalovalo osm těl Ezhitských strážců a za nimy se u stěn krčilo dalších pět a zuřivě pálili po všem co se ve dveřích odkrylo. Ian kývnul na dva vojíny vedle sebe a všichni tři na kapitánovo mávnutí vyskočili zpoza rohu. Fázery zasyčely a všech pět strážců padlo v bezvědomí k zemi. Střelba na barikádě ustala a zpoza harampádí se vynořila postava v černé kombinéze a v rukou svírala disruptor zřejmě ukradený strážcům. Ian namířil na cizince fázer a chystal se vystřelit když mu v tom zabránil známý hlas vycházející zpoza barikády.

"Iane, ne! To je přítel!"

Rex vyskočil a přešel k výsadku z Paladina následován T'Rol. Oba dva na sobě měli špinavou a potrhanou uniformu a byli bez bot.

Ian přešel ke svému příteli a položil mu ruku na rameno.

"Rád tě vidím kamaráde! Vás také praporčíku. Kde jsou ostatní?"

Rex sklonil hlavu a přešel ke stěně kde se opřel.

"Mrtví. Umučili je." Zašeptal.

Kapitán jadrně zaklel a kývnul na vojína za sebou.

"Vy a Blair prohledáte místnost. Ramirezi vy je budete krýt."

Oslovení vojíni se odebrali splnit rozkaz.

"Musíme co nejdřív zmizet, letí sem jejich posily." Řekl kapitán.

Rex se na něj podíval a v očích mu hořeli ohníčky nenávisti.

"Nejdřív najdu tu sviňi co zabila moje lidi!" Zavrčel.

"Na to nemáme čas! Letíme pryč, za chvíli tu bude pěkně dusno!" Odpověděl kapitán rázně.

Rex se otočil zády ke kapitánovi a začal odcházet.

"Alexi, stůj!" Řekl kapitán.

Rex dál pokračoval chodbou až do místnosti, ostatní členové výsadku ho následovali. Když Ian vstoupil do místnosti za svým přítelem viděl ho jak stojí u kovového stolu a s rukama opřenýma o jeho okraj se sklání nad nějakým tělem. Přistoupil blíž aby se podíval o koho se jedná. Sotva zahlédl uniformu Hvězdné flotily a obličej praporčíka Woodové. Udělalo se mu špatně od žaludku. Hrudník mladé praporčice byl otevřený a většina jejích tělních orgánů, včetně srdce a plic byla rozložena vedle mrtvoly. V otevřeném hrudníku se povalovaly zapomenuté, odložené nástroje které tam nechali rádobyvědci. Ian přistoupil ke svému příteli a chystal se říct nějaká slova útěchy, když v tu chvíli se z chodby ozvalo několik výstřelů. Vojín který hlídal u dveří dostal zásah do ramene a jeho kolega ho vtáhnul do laboratoře. Do dveří se nahrnulo šest strážců a začalo pálit na výsadek. Naštěstí se všichni stihli schovat dostatečně rychle za nějaký stůl nebo konzoli. Rozpoutala se zuřivá přestřelka ve které oddíl Hvězdné flotily rychle získal převahu a všech šest strážných se povalovalo na zemi v bezvědomí. Výsadek se na kapitánův rozkaz začal zvedat a přesouvat do místnosti s trůnem odkud se měli vrátit na Paladina.

Ian se otočil a chtěl promluvit na Rexe, ale jeho přítel společně s cizincem kterému říkali Azzum se ztratili. Kapitán se zeptal T'Rol jestli neviděla poručíka Rodowa. Odpověď byla negativní a tak kapitán rozkázal že všichni až na něj a dva členy oddílu se vrátí na loď. Jakmile se zbytek výsadku odebral do místonosti s trůnem vyrazil Ian a dva vojíni hledat pohřešované. Rex s Azzumem v patách proběhl po přestřelce dveřmi kolem omráčených Ezhitů, okolo místnosti s trůnem dál do útrob stanice. Míjely desítky prázdých cel a laboratoří. Jak postupovali stále hlouběji do útrob stanice sílil v poručíku Rodowovi pocit nenávisti. Další dveře kterými prošli je uvedly do veliké místnosti zařízené stejně jako laboratoř. Pouze s tím rozdílem že podstavce na zkumavky byly mnohem větší. Ten největší měl v průměru deset metrů. A v oné místnosti konečně nalezli cíl svého hledání.

Thral stál v čele skupinky strážných kteří se po příchodu Rexe a Azzuma poschovávali za vybavení kolem sebe. Jenom Thral zůstal stát jako přimražený a nevěřícně sledoval dva vetřelce kteří se vzepřeli jeho moci. Za celý jeho život potkal hodně odbojných jedinců ale žádnému se nepodařilo uniknout z laboratoře a napáchat takovéto škody. Boj v místnosti uvázl na mrtvém bodě, strážní se krčili za terminály a převrácenýmy stoly a oba dva útočníci za sloupem podpírajícím střed haly. Jeden pálil na druhého a nikdo nebyl schopen postoupit. Tak to šlo až do doby kdy do místnosti vtrhl kapitán McCoy a dva členové oddílu Hvězdné flotily. Sotva se otevřely dveře a strážní spatřili další nepřátele celé palba se přesměrovala ke dveřím. Ian a jeho podřízení se taktak stačili schovat a proto nebyl nikdo zraněn. Z relativního bezpečí začal McCoyův oddíl opětovat palbu. To dalo Azzumovi šanci kterou potřeboval. Vyběhl zpoza sloupu a zabil ty strážné, kteří leželi omráčení na zemi. Rex pocítil v okamžiku kapitánova příchodu nesnesitelnou bolest v zadní části hlavy. Položil disruptor vedle sebe a opřel se o sloup. Dýchalo se mu těžce a potil se. Konečně začala působit injekce kterou mu vrazil do ramene jeden z vědců v laboratoři. Objevilo se pálení a přišerná bolest v žaludku, pomalu ztrácel vědomí a v ústech cítil krev.

Rex se svíjel bolestí a Azzum pomalu kráčel k osamocenému Thralovi. "Stůj otroku!" Zařval Thral doufaje ve že se mu podařil Azzuma zastrašit. Ten místo odpovědi sevřel pevněji zbraň a dál se blížil ke svému bývalému vězniteli.

"Řekl jsem ..." Začal Thral, ale nedokončil Azzum stiskl spoušť a uprostřed Thralova čela se objevila malá černá dírka.

Nyní se již kapitán McCoy skláněl nad svým přítelem a zběžně zjišťoval jeho stav. Nahmatal slábnoucí puls a poručil oběma vojínům aby mu pomohli poručíka přenést.

Když se chystali odejít otočil se Ian k Azzumovi a pravil: "Můžete jít s námi. Po tom co se tu stalo se k vám nebudou chovat moc dobře až zjistí že jste nám pomáhal."

Azzum strnul a se skloněnou hlavou přemýšlel. Zajali ho jako chlapce, dvacet let jeho života bylo naplněno strachem a úctou ke svým věznitelům. Zapomněl jak chutná svoboda, nevěděl co bude dělat až bude volný. Ve světě kde nemusí nikomu sloužit, kde nejsou bozi. Svět bez bohů a otroctví, to bylo to, co zlákalo Azzuma aby odpověděl kývnutím na kapitánovu otázku.

"Dobře." Přitakal kapitán a oba odešli z místnosti. Oba členové bezpečnostního oddílu s poručíkem Rodowem na provizorních nosítkách, následovali kapitána a jeho nového spojence. Procházeli zpět dlouhými chodbami až nakonec došli do místnosti s trůnem kde je transportní paprsek přenesl na Paladina.

Sotva byl kapitán McCoy na palubě přikázal Sozef přejít na transwarp a loď zmizela v hlubokém vesmíru. Nakonec se vynořila o dvěstě světelných let dál.

"Kapitánův deník

Hvězdné datum 59975,1

Již týden se úspěšně schováváme pře plavidly Ezhitů která se nás snaží polapit po celém kvadrantu. Naší největší výhodou je fakt, že ezhitské senzory nedokáží proniknout naším maskováním. Řídíce se podle úsloví: 'Pod svícnem je největší tma', příkázal jsem zadat kurs k Zemi. Bohužel se musíme přes dvěstě světelných let plazit warpem šest. Co se týče stavu našeho hosta, otroka jménem Azzum kterého jsme zachránili z Thralova vězení, je více než uspokojivý. Jeho majitel mu nedopřával nijak zvlášť dobrou péči. Doktor objevil spousty přechozených vnitřních zranění a zánětů. Azzum je také hodně podvyživený a podle všeho je jeho inteligence na úrovni desetiletého chlapce. Tedy ve věku kdy byl zajat Ezhity a donucen otročit. Jakmile se zotaví rozhodne se zůstane-li nebo odejde z naší lodi. Konec záznamu."

Azzum seděl na biolůžku a pozoroval doktora, který se mu snažil vysvětlit základy pravopisu. Šlo to hodně těžko, doktor učil standartní jazyk federace který Azzum nikdy předtím neslyšel. Přestože databáze otorkářského počítače byla velmi obsáhlá nepodařilo se nikomu najít informace o druhu S'hyktů. Azzumovi se pletla slova, měl dobrou výslovnost se silným cizím přízvukem, dával dohormady části svého jazyka a části jazyka který se ho snažil android naučit. Takže když místo věty: 'Dnes svítí slunce' vybalil na doktora: 'Rak deem dones svidi, tha taeas' odhodlaný lékař pouze razignovaně sklonil hlavu. Doktor se snažil Azzumovi oživit základy jeho jazyka ale pár frází a neůplná slovní zásoba na něco takového zdaleka nestačila. Učení cizího jazyka šlo pomalu, ale zato matematika a vůbec početní vědy stejně tak jako fyzika se všemi teoretickými předměty které se chtěl sám od sebe naučit mu nedělala větší problémy než Sozefovi. Během dvou dnů od svého příchodu na palubu věděl všechno o teorii Einstenových - Rozenových mostů, Hawkingově teorii chaosu a dokonce se pokusil přepsat Saralovo pojednání o kvantové fizyce. Kromě věd teoretických jevil zájem i velké množství bojového umění. To se učil rovněž sám a za jeden den se naučil Kung fu. Po skončení hodiny s doktorem šel Azzum do kajuty kterou mu kapitán přidělil a poručil si v replikátoru jídlo. Jídlo bylo věcí která se S'hyktovi na lodi líbila nejvíc. Karate, Mokbara, Hawking a Einstein, to všechno šlo stranou když došlo na jídlo. Na posezení byl schopen spořádat to co tři lidé ohromady za jeden den. Navzdory jeho nenasytnosti přibral za týden pouze pět kilo. Po jídle ji ještě chvíli pročítal padd se základy programovacího jazyka a potom si šel lehnout. Usnul bez problémů a spal aniž by ho budily zlé noční můry ve kterých figuroval Thral, bič a mučírna, ale urpostřed noci kolem půl druhé ráno se probudil vyděšený, spocený a s příšerným bolením hlavy. Tak jak šel spát, v šedém pižamu, vyběhl bos na chodbu a mířil na ošetřovnu. Když vstoupil dovnitř doktora nikde neviděl, a tak se rozhodl porozhlédnout se po něm. Prošel kolem prázdných biolůžek až do laboratoře kde konečně našel androida kterak stojí ve výklenku a odpočívá. Jemně položil doktorovi ruku na rameno a zatřásl s ním. Slabé zatrilkování oznamovalo že se android probral.

"Ach, co se děje?" Zeptal se.

"Mám bolesti." Řekl Azzum.

Doktor sestoupil z výklenku a došel si pro trikordér. Mezitím se Azzum posadil na nejbliší biolůžko. Doktor ho chvíli prohlížel, potom sklapl trikordér a řekl: "Jste úplně zdravý. Co přesně jste cítil?"

"Moje hlava bolela."

"No, podle mě jste jeden z nejzdravějších lidí na palubě. Nebyla to prostě zlá noční můra?"

"Ne. Já nemám sny už dlouho."

"Ať je to jak chce, myslím, že by vám neuškodilo pořádně se prospat. Dám vám nějaký prostředek proti bolení hlavy a vy si půjdete lehnout." Pravil doktor a došel si pro injekční stříkačku. Obsah vstříknul do Azzumova krku a poslal ho do kajuty. Azzum odešel z ošetřovny a mířil do své kajuty. Jak procházel koridory v mysli se mu z čista jasna objevovaly obrazy, slyšel zvuky. Viděl vojáky s meči a slyšel ryk boje. Tak jako začaly, halucinace ustaly v okamžiku kdy vstoupil do své kajuty. Nejrve chtěl zajít na ošetřovnu a říct všechno doktorovi, ale potom si prostě lehl do postele a usnul. Po nějaké chvíli se mu začal zdát sen:

Stál na ledových pláních a vítr ho šlehal do tváří. Byla mu zima a třásl se. Ale i on stejně tak jako jeho druhové soustředili myšlenky na jediný cíl

na bitvu která je čekala. Potom když konečně nastoupili na místa objevil se muž kterému dávali do rukou své životy, říkali mu Kurr, jeho jméno znali všichni jeho nepřátelé a děsili se ho. Muž kterému rovno není v boji se mu nikdo nevyrovnal, jedni říkali démon jiní zase posel boží. Pak konečně přišel okamžik na který čekala celá statisícová armáda, rozkaz k útoku. Býčí rohy umístěné nahoře ve skalách zavřeštěly, jejich hlas byl tak mocný že všechny do posledního pukly. To už se ale dole v údolí jako lavina valilo sto tisíc mužů v čele s jediným válečníkem jako řeka roztavené oceli. Při běhu mávali zbraněmi a vzájemně se povzbuzovali bojovými pokřiky svých klanů. Jeden jako druhý a přece jiní, nepřátelé spatřivše jejich sílu a odhodlaní začali couvat nejprve jeden, potom dva, deset, sto a nakonec se celá jejich armáda obrátila na bezhlavý úprk. Jejich pán však své otroky ovládal mnohem lépe než by si kdokoliv z nich pomyslel. Vytáhl ze záhibů svého pláště světlo, rudé jako hořící krev, ale krev Kurrova lidu nebyla rudá, byla zelená, proto kouzlo nepůsobilo na ty kterým bylo určeno ale na spřátelené vojáky temnoty. Konečně se prchající vojska temného pána obrátila, sic se strachem v srdcích ale přesto se vrhla na nepřítele. Řady pěších se srazily jako mořský příboj a zbraně zařinčely. Běžel s ostatními dolů po svahu a když se jeho bratři srazili s nepřítelem zastavil se v běhu stejně jako tisícovky dalších a vytáhl dlouhý luk pověšený na zádech. Založil šíp, natáhl tětivu, zamířil a vypustil smrt. Šíp opsal oblouk a dopadl daleko do nepřátelských řad, byl by přísahal že zrovna ten jeho šíp zajel hluboko do srdce jednoho s těch psů. Potom vypustili další salvu a jěště jednou, pak luky odhodili na zem vytasili dlouhé meče a s křikem se vrhli do bitevní vřavy před nimi. Pevně svíral jílec meče a při první příležitosti začal rozdávat rány napravo i nalevo, co rána to zásah. Jednomu rozsekl lebku až mu jeho mozek postříkal obličej. Druhý se mu připletl do rány tak nešikovně že skončil na zkrvavené zemi podupané škorněmi vojáků rozseknutý na dva kusy. Bojoval dlouho, předlouho, jeho síla byla nevyčerpatelná jako síla horského býka. Pak se náhle v řadách nepřátel objevil jiný bojovník a ten...

Azzum se s výkřikem posadil na posteli. Byl spocený a unavený, hlava ho bolela mnohem víc než před tím. Pokusil se zvednout a dojít na ošetřovnu ale nohy ho zradily a on upadl. Podlaha ho udeřila do hlavy jako veliká palice a Azzum ztratil vědomí.

Tak ho našel ležícího v bezvědomí poručík Rodow a přivolal lékaře. O hodinu později stáli, Rex, kapitán McCoy a doktor na Azzumem ležícím na biolůžku. Android prohlížel svého pacienta a přitom mluvil k ostatním.

"Dnes v jednu hodinu a dvacet pět minut, přišel na ošetřovnu. Stěžoval si na bolesti hlavy, tak jsem mu dal nějaké utišovadlo a poslal ho spát."

"To je zajímavé doktore, ale proč jsem tu já?" Zeptal se kapitán.

Doktor si Iana zavolal uprostřed snídaně, Rex přišel hned jak se dozvěděl že je Azzumovi zle.

"Normálně by nebyl důvod vás volat, ale při bližší prohlídce jsem objevil v jeho mozku implantát." Řekl doktor a přešel ke konzoli stojící u stěny.

"K čemu slouží?" Zeptal se Rex.

"Podle mého názoru se jedná o zařízení mající za úkol potlačovat některé mozkové funkce." Odpověděl android a vyvolal schéma implantátu.

"Možná si ho takhle Thral podrobil." Pokýval hlavou kapitán.

"Řízení myšlenek. Neřekl bych, implantát totiž nezasahuje do žádného důležitého mozkového centra. Azzum může normálně provádět všechny úkoly které mu zadáme. Prakticky vzato je ta věcička úplně zbytečná."

"Tak co vlastně kontroluje?" Zeptal se Rex.

"Centra odkud je ovládáno mimosmyslové vnímání a telepatie."

"Takže Thral mu dal do mozku tuhle věc, aby zarazil jeho telepatickou aktivitu." Řekl Rex. "Proč?"

Kapitán chvíli mlčel a potom řekl: "Včera jsem si prohlížel informace o Thralovi z Glorovy lodi. Zjistil jsem že Thral byl jedním z vůdců Ezhitů, sám vedl několi velkých invazí na nižší druhy. Krom pokusů na živých bitostech měl ten prasák ještě další zálibu. Pokaždé když si podrobil nějakou rasu, vzal z jejího středu vládnoucí orgán a z toho si potom udělal své vlastní služebníky. Služebnictvo s královskou krví."

"Chceš říct, že Azzum je král nějakého porobeného národa?" Zeptal se nedůvěřive Rex.

"Ne král, ale potomek krále, nebo vládce." Odpověděl Ian.

"Král který slouží svému pokořiteli, nejpotupnější trest který dokázal Thral vymyslet." Řekl doktor.

Zatímco trojice debatovala, Azzum pomalu přicházel k vědomí. Hlava už ho nebolela, ale jeho mysl byla stále zaplavována desítkami obrazů a zvuků. Znenadání se prudce posadil a vykřikl: "Kurr!"

Všichni až na doktora se lekli. S'hykta seděl na lůžku a pozoroval kapitána McCoye. Doktor se k Azzumovi přiblížil snažíce se prohlédnout ho pomocí trikordéru. Jakmile se jeho ruka natáhla k Azzumovi, neviditelná síla srazila androida na podlahu. S'hykta seskočil z biolůžka a mířil ke dveřím. Když se mu kapitán a poručík Rodow postavili do cesty ve snaze ho zastavit, srazila je na podlahu stejná síla jako doktora. Když se kapitán zvedal z podlahy zrovna se zavíraly dveře na ošetřovně.

"Kapitán bezpečnosti

zadržte Azzuma!" Klepl do komunikátoru a mířil z ošetřovny. Za ním pádil Rex s doktorem v patách.

Azzum procházel chodbami lodi jako náměsíčný. Dva členové ostrahy se mu postavili do cesty, srazil je na zem a pokračoval dál v cestě do hlavní strojovny.

Dveře strojovny se otevřely a Azzum vstoupil dovnitř. Cestu mu přehrazovalo deset mužů v čele s šéfinženýrem Prexem. Zarazil se a nedůveřivě si prohlížel muže před sebou.

"Stůjte!" Přikázal Prex.

Dveře strojovny se znovu otevřely a vpustily dovnitř kapitána McCoye, poručíka Rodowa a tým ostrahy vedený nadporučíkem Wynnem. Azzum se otočil ke kapitánovi a zaječel: "Nejsme mrtví!"

Kapitán se chystal něco říct ale Azzum pokračoval. "Zaplatíš za mou ženu, démone!"

Pak na chvíli strnul, ruce měl volně spuštěné podél těla a hlavu skloněnou tak aby mu nikdo neviděl do očí. Když hlavu zvedl, spatřil Ian že bílá záře jeho očí pohasla a byla vystřídána nečím co se dalo nejlépe přirovnat k planoucímu černému ohni. Z Azzumových očí stoupaly temné plameny ne nepodobné ohni. Tento oheň však nehřál ani nestudil. Prostě plápolal a zakrýval bílou barvu očí.

"Omračte ho!" Příkazal kapitán a všichni ozbrojenci naráz vypálili. Proti všem očekáváním se paprsky fázerů Azzuma ani nedotkly. Místo rovné přímky opsaly oblouk a navzdory všem fyzikálním zákonům omráčily všechny kteří drželi v ruce zbraň. Inženýři i tým ostrahy padli jako podťatí k zemi a Azzum pokračoval přez ležící techniky k warp jádru. Místo aby se sklonil a podlezl zábradlí, napjal své duševní síly a roztrhl zábradlí tak aby mohl projít. Oba konce potom ohnul a cesta byla volná. Udělal krok a dotkl se obalu jádra.

"Ne!" Zařval a udeřil pěstí do obalu. Chvíli poté warp jádro zhaslo. Azzum se otočil a rozhlížel se po hale strojovny. Viděl jak se inženýr Prex zvedá na nohy a natahuje se po nejbližším fázeru. Znovu ho srazil na zem a potom zamířil k naquadovému reaktoru. Došel až k velikým masivním dveřím které oddělovaly místnost naquadového jádra od zbytku strojovny. Telepaticky ohnul pláty dveří a bez problémů prošel dovnitř. Krok za krokem se blížil k zlatě zářící kouli uprostřed místnosti. Prošel ochranýmy silovými poli jako by tam nebyla a přistoupil k průhlednému obalu reaktoru. Přiložil ruce a nechal se pohltit zlatou září.

Kapitán se probral z bezvědomí a rozhlédl se kolem. Prex a jeho mužil leželi v bezvědomí na zemi stejně tak jako deset členů lodní ostrahy i se vým velitelem a Rexem. Sebral ze země fázer, rozhlížel se kolem a hledal Azzuma. U řízení prostředí nikdo nebyl, dveře byly neporušené. Něco rozervalo zábradlí kolem hlavního warp jádra, které bylo odpojené. Otevřené dveře do komory naquadového reaktoru. Stanice rozvodu energie beze škod a ...

Otevřené dveře do komory naquadového reaktoru!

Ian vyskočil na nohy a s fázerem v ruce pomalu postupoval proti stále sílící zlaté záři. Uvnitř místnosti se v bezprostřední blízkosti rýsovala matná postavička která se rozpaženýma rukama dotýkala reaktoru. Jakmile se ocitl ve dveřích zamířil Ian fázerem na trup postavy.

Máš jenom jeden pokus chlape, tak to neposer. Řekl Ianův vnitřní hlas. Jediný zásah do obalu nquadového reaktoru a celá loď vylezí do povětří. Znovu zamířil a stiskl spoušť. Jasný oranžový paprsek zasáhl Azzuma a ten se zhroutil na zem. Záře naquadového reaktoru pohasla a Ian přešel k ležící postavě. Černá záře Azzumových očí zmizela a byla nahrazena bílou barvou. Kapitán nechal Azzuma ležet na podlaze a přešel do sálu strojovny kde začal probouzet Prexův tým a potom zavola doktora. Android dal přenést S'hyktu na ošetřovnu a tam až do večera prováděl spousty testů. Azzum se ten den neprobral, kapitán nařídil ponechat na ošetřovně stráž pro případ že by se znovu pokusil ohrozit loď.

Mezitím se desítky inženýrů snažily sprovoznit warp jádro. Naquadový reaktor zůstal nepoškozen. Celkové škody bylo jedno zničené zábradlí, zničené dveře a zlomená noha. Také zůstalo velkou záhadou Azzumovo chování.

Když šel kapitán McCoy spát, přikázal doktorovi informovat ho o každé změně stavu bezvědomého na ošteřovně. Jakmile Ian ulehl do postele a začal usínat ozval se zvonek na dveřích. Zkoušel ho ignorovat, ale nakonec se zvednul přetáhl přez sebe župan a šel otevřít. Ještě napůl usínající došel ke dveřím a otevřel. Nečekaje na kapitánovo pozvání vstoupil do místnosti Rex.

"Musíš jít se mnou!" Začal podávat kapitánovi jeho uniformu.

"Ne. Já se musím vyspat." Zabručel kapitán a zamíři do ložnice.

Rex ho vzal za rameno a do ruky mu strčil kalhoty.

"Oblíkni se!"

"Hele, já tu velím. A já říkám,...dobrou." A znovu mířil do postele.

Poručík ho znovu zastavil.

"Azzum spí..."

"To bych taky rád." Přerušil ho kapitán.

"Ale dva metry nad podlahou!" Dokončil Rex a kapitán McCoy si konečně začal oblékat uniformu.

Když o minutu později došli na ošetřovnu, viděli doktora kterak pobíhá kolem Azzumova těla které se bez zjevného důvodu vznášelo zhruba dva metry nad podlahou ošetřovny. Opodál stál Sozef a prohlížel údajena trikordéru. Rozespalý kapitán a poručík Rodow k němu přišli.

"Jak to dělá?" Zeptal se kapitán.

"Dobrá otázka." Řekl suše komandér. "Žádné stopy energie ani silového pole." Kapitán si pormnlu kořen nosu a zeptla se: "A co telepatická aktivita?" Komandér prověřil příslušné údaje. "Negativní."

I po osmi hodinách stále visel Azzum nad podlahou a byl prohledáván pomocí senzorů. Na kapitánovu žádost prověřil doktor implantát v lebce levitujícího S'hykty. Stále byl beze změn. V mozkové aktivitě se neobjevilo jediné zakolísání žádné známky telepatie. Tudíž žádné vysvětlení. Během poledne druhého dne se na ošetřovně vystřídalo několik skupin inženýrů, což doktor těžce nesl, a neustále skenovaly a měřily. Jak čas plynul nikdo neby schopen přijít na možné vysvětlení. Padlo několik teorií kterak zbránit levitaci ale žádná nebyla za těchto podmínek uskutečnitelná. Ani po dvou dnech se nikdo nedobral jakéhokoliv cíle. Doktor se pokusil a Azzumem hnout ale ten poletoval na místě a ani transportér se na něj nemohl zaměřit. Když uplynul týden bezvýsledných pokusů a bádání, konečně přišel Azzum k vědomí. V pátek ve dvě hodiny ráno, zrovna během střídání směny techniků spadl obličejem na biolůžko pod sebou. Jednoduše se probudil a na nic si nepamatoval. Hned po zdlouhavém výslechu v kapitánově kanceláři, strávil půl dne na ošetřovně kde z něj doktor udělal střed svého zájmu. Ať už byla snaha jakákoliv ani Azzum ani nikdo jiný, nedokázal přijít na důvod. On sám si nevzpomínal co se dělo během jeho transu. Stále tvrdil že spal a zdál se mu sen.

Ian seděl ve společnosti svého přítele ve své kajutě. Oba dva drželi v rukou skleničky a tu a tam upily brandy. Nikdo z nich už dobrou hodinu nepromluvil. Nakonec ticho narušil Rex. "Co se mu vlastně zdálo?"

"Komu?" Zamumlal kapitán.

"Pánu bohu." Zaůpěl Rex.

"Jo tomu. Máme na palubě cvokaře, tak sem mu zařídil sezení."

Další chvíle trapného ticha.

"A teď k tomu co trápí nás." Pronesl Rex a podal si poloprázdnou lahev aby si dolil.

"Proč? Něco se děje?" Kapitán do sebe jedním douškem vyprázdnil sklenici.

"Jo, ty se děješ. Co je s tebou?"

"Se mnou? Nic."

"Hele, kapitáne, znám tě dost dlouho na to abych věděl že se něco děje. Tak o co de?"

Ian vstal a došel do malé skříňky vedle replikátoru pro další lahev brandy. K smrti nesnášel sintehol, jak vždycky tvrdil, když tě po tom nebude bolet hlava tak to nepij. Otevřel lahev a nalil si do skleničky až po okraj. "Tak já ti řeknu co se děje!" Prudce se otočil ke klidně sedícímu Rexovi a se kleničkou udělal gesto které zahrnovalo celý vesmír, přičemž samozřejmě polovinu alkoholu vylil na podlahu.

"Děje se to, že tahle, blbá loď je v bůh ví jaký prdeli a já, její velitel, nemá ani šajn jak ji dostat zpátky. To se děje."

Rexovi už dávno došlo, že je kapitán opilý, ale nikdy tolik nevyváděl když se trochu napil.

"My víme kde jsme dokonce i kdy." Odpověděl klidně Rex. Bylo lepší se s opilým Ianem McCoyem nehádat.

"Jo, to je ten problém!" Kapitán do sebe hodil celou sklenici brandy a svalil se do křesla.

"Časem určitě na něco přijdeme. Konec, konců, už jsme byli v horších situacích."

"Fakt? Nevzpomínám si že bysme se někdy nějak dostali do minulosti. Co?" "To zrovna ne, ale, vzpomínáš si na Sebador."

"Jo." Zamumlal tiše Ian. Planeta Sebador, Ianovo první velení a Rexova poslední šance jak neskončit ve vězení. Při průzkumné misi v hlubokém vesmíru zachitila Ianova loď, Gregory Benford, tísňové volání ze Sebadoru. Planeta byla pustá a prázdná a taky to byla past. Hned jak se přenesli na povrch byl celý výsadek povražděn rasou Verosixanů. Zachránit se podařilo jenom kapitána McCoye. Potom následoval útěk ze systému a dlouhý, krvavý návrat domů. Z dvouset mužů a žen zahynulo sto šedesát pět členů posádky. "Důrag, thaj Seš." Ian zašeptal heslo které křičeli Verosixané během boje. "Zemřete, bezvěrci." Přeložil Rex.

Trvalo dlouho než někdo opět promluvil. Seděli další hodinu a stále upíjely alkohol. Hlavou se jim honily myšlenky na všechno co zažili,viděli a neudělali.

"Už toho mám dost." Řekl kapitán a položil sklenici na stolek.

"Čeho?" Zeptal se Rex a dolil si.

"Všeho! Už mi leze krkem neustálé bojování, jekot sirény, časové anomálie, Ezhitové, Borgové, ty, já, tahle loď. Prostě všechno."

Je na mol. Řekl si Rex.

"Na všechny kteří tu nejsou s námi, na ztracené kamarády." Pozvedl Ian znovu sklenici a ťukl si s Rexem. Kapitán se napil a hned sklenici znechuceně odložil.

"Vždyť já nepiju."

"Hele hochu jak to bude s Azzumem?" Zeptal se Rex aby aby zavedl hovor pryč než se dotkne citlivějších témat. Hlavou mu proletělo jméno

Christine.

"Doktor říká že je normální, tedy zdráv." Pokrčil rameny kapitán.

"Podle mě není normální když někdo spí nad svojí postelí."

"Udělali jsme co se dalo. Teď je na něm jak rozhodne, jestli zůstat nebo odejít. Pokud znovu neohrozí loď, může tu zůstat. Sozef říká že má neuvěřitelné znalosti na poli kvantové fyziky, teorie relativity a spoustu dalších blbinek. Jenom pořád ještě nezvládá pravopis."

Ian se natáhl po lahvi, ale byla prázdná. Chtěl vstát a dojít pro další ale pak od toho upustil. Ticho pomalu ale jistě vyplňovalo celou místnost, Ian usínal a Rex začal pociťovat neblahý efekt alkoholu. Bylo hodinu před půlnocí když se poručík zvedl a odešel od chrápajícího kapitána do své kajuty.

Další ráno na můstku Ian seděl celou dobu v křesle. Hlava ho pořád bolela a všechny běžné zvuky mu připadaly jako hromobití. Apaticky si pročítal denní a týdenní hlášení spolu se zprávami z různých sekcí lodi. Když konečně odložil poslední padd na můstek vstoupil komanér Sozef. Přešel ke kapitánově křeslu a položil na jeho opěrku další hlášení. Tentokrát se jednalo o Azzuma. Projevoval abnormální nadání na prakticky každou vědu ke které se dostal. Bez problémů zvládal to, co dalo zabrat i těm největším mozkům federace. Probděl noc na ošetřovně a neustále kreslil do papírů které mu doktor zreplikoval. Zaznamenával vzorce které ho napadaly, aby je mohl později vypočítat. V současné chvíli pracoval na příkladu který mu uložil šéfinženýr Prex, a sice spočítat hodnotu čísla pí na všechna desetiná místa. "Copak mu nikdo neřekl že to nejde spočítat?" Zeptal se kapitán.

"Ano. Říkal jsem že vyřešení onoho příkladu je nemožné, ale trval na tom." Odpověděl Sozef.

A v tu samou chvíli se dveře na můstek otevřely a dovnitř vstoupil Azzum s doktorem a třemi ozbrojenými muži. Usmíval se a v ruce svíral velký kus pomuchlaného papíru. Pomalu přešel ke komandéru Sozefovi a podal mu hustě popsaný list. Sozef uchopil papír a zadíval se na něj. Na jeho tváři se vystřidal ledový klid s údivem. Ian natáhl ruku pro papír, chtěl vědět co jeho druhého důstojníka udivilo. Drobounká písmenka pokrývala obě dvě strany, ale na jedné z nich byl v pravém dolním rohu zakroužkovaný výsledek. "Rodičko boží." Zamumlal nevěřícně kapitán a otočil se k Azzumovi. "Víte co jste právě dokázal?"

"Já spočítal, co mi pan Prex dal." Odpověděl Azzum klidně.

Na papíře bylo totiž celé číslo pí, až dokonce.

"Má to jedenáctset desetinných míst." Řekl nevěřícně kapitán. "Právě jste pokořil Einsteina, Cochrana, Suraka a vůbec všechny vědce a myslitele kteří kdy existovali."

Azzum pokrčil rameny a řekl: "Jsou to jen čísla."

"Dobře." Pokýval hlavou kapitán. "Sozefe, ukažte mu Shiganův paradox. Uvidíme jak si s ním poradí."

Vulkánec kývnul a odešel s Azzumem a jeho doprovodem zpátky na ošetřovnu. Shiganův paradox byl další záhada vesmíru. Jeho tvůrce, darmocký Llanor Jeriba Shigan nebyl žádný vědec, byl to voják. Válečník, a jak tvrdil, paradox ho napadl na jednom zabláceném bitevním poli před dvaceti lety. Vědci federace pracovali dnem i nocí, ale nikdy se jim nepodařilo přijít na kloub Shiganově paradoxu. Paradox se zabývá velikostí vesmíru. Podle této rovnice má všechno, tedy i vesmír, své hranice. Sama rovnice má kolem osmiset řádek a po dosazení všech činitelů, faktorů a dat pracoval i ten nejlepší počítač Hvězdné flotily dva měsíce a stejně došel k jedinému výsledku

rovnice je neřešitelná. Stejně tak jako číslo pí.

Následujících deset hodin čekal kapitán ve své kajutě na výsledek Azzumova snažení. Přecházel po kajutě jako lev v kleci a diktoval záznam do svého osobního deníku. V okamžiku kdy ukončil záznam ozval se zvonek na dveřích. "Dále." Řekl Ian a posadil se do křesla.

Dveře se otevřely a vstoupil Sozef doprovázen Azzumem a jeho stráží. Kapitán si všiml na Sozefově tváři udiveně-uraženého výrazu. A naopak na Azzumově bylo vidět trimfální výraz. Zázračný počtář svíral v ruce padd který podal kapitánovi. Přesně v okamžiku kdy se kapitánovy prsty dotkly okraje paddu, rozječela se poplašná siréna.

Ne, už ne, už toho mám dost! Zakřičel Ianův vnitřní hlas. Ale to už kapitán opouštěl dveře kajuty a mířil na můstek.

Sotva se dveře na můstek otevřely a McCoy se posadil do svého křesla hlásil nadporučík Wynn skupinu lodí na dálkových senzorech. Přesněji čtyřicet Ezhitských lodí směřujících k Zemi. Paladin byl vzdálen ještě tři hodiny od země, stejně jako nepřátelská flotila. Kapitán dal okamžitě svolat poradu, všichni, kromě doktora se sešli v zasedací místnosti.

"Jaké je složení Ezhiteské flotily." Zeptal se Ian.

"Čtyřicet lodí. Třicet devět malých plavidel a jedno další, které bych nazval vlajkovou lodí." Odpověděl Wynn.

"Proč letí zrovna k Zemi?" Zeptal se Rex.

Kapitán vstal a přešel k panelu na stěně kde vyvolal mapu sektoru nula nula jedna.

"Letí k Zemi aby nás dostali." Ian se šel znovu posadit.

"Takže o nás ví?" Ozval se praporčík Law.

"Maskováním jejich senzory neproniknou. Neznám způsob jak by se o nás mohli dozvědět." Namítnul Wynn.

"Neměli bychom zapomínat na odcizený raketoplán. Mohli z jeho databáze získat spoustu map." Řekl Sozef.

Kapitán vážně pokýval hlavou. "A také možná dostali mapy území federace.

Zjistili kde leží naše hlavní sídlo a vyrazili aby..."

"Ho zničili!" Dokončil horlivě poručík Darril.

"Kriste pane!" Zamumlal nevěřícně Rex. "Vážně si myslíte že chtějí zničit Zemi?"

Než stačil kapitán odpovědět, ozval se Sozef. "To náš příchod způsobil změnu časového kontinua. V tomto případě by bylo nejlogičtější jejich flotilu nějak odlákat. Protože zničení Země by v budoucnu zabránilo vzniku lidské rasy, tedy i federace a nás."

"Ale to je paradox." Usmál se Rex.

"Ať je to jak chce, musíme se jich nějak zbavit. Odlákáme jejich síly od Země a pak se jich zbavíme." Řekl kapitán.

"Jak?" Chtěl vědět Wynn.

"Uděláme ze sebe volavku, zvýšíme výkonnost warp pole a vypneme maskování." Navrhnul Prex.

"Dobrý nápad." Konstatoval kapitán. "Kurs na Wolf 359, pilote."

Praporčík Law kývnul a vstal. Porada se začala rozcházet. Všichni kromě kapitána odešli na svá stanoviště. Když se místnost vyprázdnila přešel Ian k nástěnnému panelu a začal listovat databází Glorovy lodi. Hledal jakou koliv zmínku o rase S'hyktů. Chtěl si informace najít už dávno před tím, ale nikdy na to nebyla vhodná chvíle. Po chvilce hledání narazil na odkaz podobného jména, a sice informace o rase Sýktů. Kromě jména a několika zběžných údajů databáze neobsahovala nic přesnějšího.

"Jejich kurs je stále beze změn. Pořád míří k Zemi." Hlásil nadporučík Wynn od taktické stanice. Již hodinu se na sebe snažili přilákat Ezhitskou flotilu, bez úspěchu.

"Už nás přece musí vidět." Řekl netrpělivě kapitán.

"Možná nás vidí, tuší náš záměr odlákat je od domovského světa a jednoduše nás ignorují." Vmísil se do hovoru Rex od vědecké stanice.

Na můstku zavládlo ticho, na tomhle výroku něco bylo. Ezhitská strategie během nájezdů a invazí by něco takového nevyvracela, ovšem, ani nepodporovala. Tak či onak chování jejich lodí bylo velice zvláštní. Uplinula další hodina marného lákání mimozemské flotily a Ianovi pomalu docházela trpělivost. Znenadání se ozval po kapitánově boku komandér Sozef: "Kapitáne, zbývá padesát osm minut do doby kdy Ezhitské lodě dosáhnou země. Pokus o odlákání se nezdařil. Navrhuji tedy přejít na transwarp a pokusit se je odlákat přímo na místě."

"Zrovna jsem myslel na něco jiného, komandére, ale v podstatě se shodneme. Poletíme k Zemi, ale jejich flotilu neodlákáme, nýbrž přímo napadneme." Ticho, chvíli se ozývalo jenom pípání od jednotlivých stanic. Potom opět promluvil Sozef.

"Jedna loď proti čtyřiceti? Velmi nelogický čin."

"Komandér má pravdu, kapitáne." Řekl Wynn.

"Paladin je přeci válečná loď nové generace. Tahle loď má nejnovější technologii zbraní, štítů, pohonu a maskování. Oni nás nemůžou vidět dokud jsme maskovaní, a mi maskovaní zůstaneme." Odpověděl jim kapitán zcela rozhodnut o svém úmyslu.

"Bojovat zamaskováni můžeme, ale budeme spotřebovávat extrémní množství energie. To nevydrží dlouho." Namítnul Sozef.

"Potřebujeme jenom moment překvapení. Je to tak?" Pochopil konečně Wynn.

"Přesně!" Ukázal na něj Ian.

"Zamaskujeme se, doletíme k nim a udeříme. To způsobí zmatek v jejich řadách a potom co vypneme maskování budeme bojovat už postaru." Vmísil se jim do hovoru praporčík Law. Kapitán se usmál. Tohle jsou dobrý lidi, poznamenal si kapitán v duchu.

"Takže, plán je všem jasný. Pokud někdo nesouhlasí ať zvedne ruku, jeho námitky budou zaznamenány do palubního deníku."

Nikdo ruku nezvednul. Sozef bojoval s nutkáním protestovat, ale v mnoha bojích se naučil že intuice a bojovnost lidského plemene mnohdy předčí i ty nejlepší stratégy.

Na kapitánův rozkaz se loď zneviditelnila a transwarpem mířil do sekotru nula nula jedna. Všude panoval čilý ruch strojovna sbírala energii z nepotřebných systémů a ty pak vypínala. Muniční sklady připravovaly torpéda a na ošetřovně doktor a jeho zrdavotníci připravili dalších sto lůžek. "Dál už tu zůstat nemůžeš." Říkal dokrot Azzumovi. "Kapitán nařídil že tě mají tihle tři pohlídat v kajutě." Ukázal na S'hyktův doprovod.

"Rád bych vám pomoc." Oponoval Azzum.

"To asi nepůjde. Co nevidět začnou těmihle dveřmi proudit lidé v ležaté poloze a ty bys tu jenom překážel. Jdi do své kajuty a tam počkej, je to jedno z nejlépe chráněných míst na lodi."

Na můstku zatím kapitán se Sozefem vypínali nepotřebné stanice. Ian si promýšlel postup během boje, podle záznamů o nepřátelských lodích nebudou kvantová torpéda stačit. Chce to větší palebnou sílu, zauvažoval Ian. Přešel k taktické stanici a přikázal počítači: "Počítači. Zpřístupni ovládání naquadových torpéd taktickému důstojníkovi. Autorizace McCoy 66609-LAL."

Počítač zatrylkoval a odpověděl: "Přístup povolen. Taktický důstojník má nyní k dispozici dvěstě naquadových torpéd."

"Jedno torpédo na jednu loď, Wynne. Na tu velkou střílejte vším ostatním dle libosti ale naqudovýma jenom na můj rozkaz. A minimální dávky!" Přikázal kapitán a přešel ke svému křeslu. Wynn kývnul, ale nevypadal nadšeně. Pravdou je, že byl voják do morku kosti, ale mít pod palcem ničivou sílu dosahující až několika set megatun nebylo ani pro něj nijak zvlášť příjemné. Naquadová torpéda byla nejničivější zbraní kterou kdy Hvězdná flotila vyvinula. Jejich síla byla regulovatelná, od minimálně padesáti kilotun až po osmset megatun. Naquadová torpéda, stejně jako reaktor pohánějící skokové jádro používala, do nedávna přísně utajovanou, technologii omega. Částice které podle federálních teoretiků byly při vzniku vesmíru, mohly zničit subprostor v rozsahu několika světelných let. Po posledním střetnutí s Borgy a Dominionem usoudila Flotila že je čas přijít s radikálním řešením. A proto vznikl projekt Paladin. Paladinové byli v dáných dobách elitní bojovou jednotkou nahánějící nepřátelům strach a hrůzu a zasévající do jejich řad smrt a zkázu. To samé měla dělat i plavidla třídy Paladin.

"Dvě minuty do kontaktu s nepřítelem!" Hlásil poručík Rodow od vědecké stanice.

"Štíty! Nabít zbraně!" Zavelel kapitán.

Světla na můstku stmavla a bylo vidět jenom stanice u kterých někdo pracoval. Siréna dál ječela a Ian přešel ke křeslu a posadil se. Vedle něho usedl Sozef.

"Jsme na dohled. Opouštím transwarp." Řekl Law. Loď sebou nepatrně cukla jak přešla na podsvětelnou rychlost.

"Na monitor." Přitakal kapitán a na obrazovce se objevil shluk malých válcovitých lodiček. Všechna plavidla tvořila jakousi ochranou bariéru kolem veliké lodi ve tvaru mořské hvězdice uprostřed. Hvězdice byla ve flotile postavena kolmo a její ramena slabě zeleně světélkovala.

"Jsme na dostřel." Ohlásil Wynn kapitánovi.

Ian chvíli váhal a potom přikázal: "Nabijte všechny torpédomety. Palte na prvních pět cílů. Na můj rozkaz."

Všichni na můstku netrpělivě čekali, kapitán si poposedl a sevřel opěrky svého křesla. Lodě na monitoru se stále přibližovaly.

"Pal!"

Z maskované lodi vyletělo pět zlatých hvězdiček a ty se zabodly do pěti nejbližších plavidel. Během jediného úderu srdce zmizela plavidla v ohnivé kouli a v Ezhitské flotile zavládl zmatek.

"Pokračujte přímo vpřed! Zaměřte se na dalších pět cílů." Rozkázal znovu kapitán.

"Enregrie pro maskování stačí na dalších třicet sekund." Poznamenal Sozef.

"Torpéda nabita!" Ohlásil Wynn a na kapitánovo mávnutí vypálil.

Dalších pět nepřátelských lodí zmizelo.

"Maskování mimo provoz!" Řekl Sozef a začal ťukat do konzole.

Zbývající plavidla Ezhitské flotily, okamžitě zaútočila jakmile se Paladin zviditelnil. Štíty federální lodě dostaly pořádně zabrat. Nepřítel se semknul těsně k sobě a čelně útočil na Ianovu loď. Paladin se nezpomalen stále valil proti Ezhitům. Z jeho torpédometů sršela naquadová torpéda a fázery pracovaly jako nikdy dřív.

"Nepřítel ztratil dalších osmnáct lodí!" Křičel Wynn a svíral konzoli.

"Štíty klesly na padesát procent. Únik plasmy na palubě osm." Pokračoval v hlášení komandér.

Loď se otřásla a z jedné odpojené stanice na levoboku zasršely jiskry.

Zapípal interkom, šéfinženýr Prex do něho křičel: "Kapitáne, musíme přestat! Pálí se nám tu deuterium a máme tu nebezpěčné kolísání energie v zajišťovacím poli naquadového reaktoru!"

Ian zaklel. "Tak ho odstavte!"

"Odstavit rea-" Spojení se trojovnou bylo přerušeno.

"Běžte tam dolů a dohlédněte na odstavení reaktoru." Kývnul kapitán Sozefovi. Vukánec se zvednul a odešel z můstku.

Ezhitské lodě se přeskupily a znovu se vrhli na Paladina. Při jejich přeletu zazářily fázery a dvě lodě vzplanuly v rudém ohni. Bohužel Paladinovy štíty vzali za své. Záložní generátor na pravoboku explodoval a otevřel trhlinu kterou nepřítel ihned využil. Tři Ezhitské lodě se vrhli na nechráněný bok svého nepřítele a vypálily. V boku federální lodi se otevřela pětimetrová trhlina ze které vyšlehly plameny. Než začaly pomocné stabilizátory pracovat udělal Paladin jednu otočku kolem podélné osy.

"Převést záložní energii do pole strukturánlí integrity!" Křičel Ian a zvedal se ze země.

Nadporučík Wynn nečekal na kapitánův rozkaz a vypálil jak z fázerů tak i naquadová torpéda. Zbývalo dvanáct nepřátel a ti se po dlouhé otočce vrhli na svého nepřítele. Další otřes donutil Wynna chytit se pevně jeho konzole. Ze stropu spadlo pár kousků kovu a déšť jisker. Paladin teď letěl nakloněn na bok a Ezhitové týrali jeho štíty.

Pokaždé když přeletěli Paladin vystřelil, torpédo nebo paprsek fázeru a hned bylo o jednoho méně.

"Tady strojovna, naquadové jádro je odstaveno." Zapípal interkom ze kterého se ozval hlas komandéra Sozefa.

"Kolik jich zbývá?" Zakřičel kapitán a nevrle sledoval monitor před sebou.

"Pět." Vydechl Wynn.

"Naquadové torpédo, nastavte na jednu megatunu. Palte ze záďových torpédometů!"

Praporčík Law jednal rychle, otočil loď a mířil co nejdále od zbytku Ezhitů. Když byl Paladin dostatečně daleko vypustil zlaté torpédo. Jedna z Ezhitských lodí se mu vyhnula, ale nadpoučík Wynn naštěstí včas aktivoval roznětku torpéda a tak došlo alespoň k explozi a následné šokové vlně. Exploze měla nečekaný účinek, vzniklá vlna rozlomila na dvě části nejbližší loď a zbytek vážně poškodila. Nezůstala žádná, která by mohla pokračovat v boji. Chvíli trvalo než se nakloněná loď opět vyrovnala.

"Hlášení!" Přikázal kapitán a vstal.

Dveře na můstek se otevřely a dovnitř vešel Sozef.

"Trhliny v trupu na palubách dvacet až dvacet dva." Začal diktovat Wynn. "Únik plasmy na palubě osm a lehlý požár v jídelně na palubě deset a na holopalubě dvě. Štíty na pravoboku mimo provoz, tři zničené generátory. Fázerové banky dvacet šest a třicet vypadly. Ošetřovna hlásí padesát šest vážných zranění, žádné úmrtí."

Alespoň že tak, povzdech si Ian v duchu. "Co munice?"

Wynn přelétl očima údaje na konzoli a řekl: "Vystříleli jsme třicet šest naquadových torpéd a dvanáct kvantových."

"Co dělá naquadový reaktor?" Otočil se kapitán k Sozefovi.

"Podařilo se mi ho izolovat a odstavit dřív, než byly způsobeny větší škody." Odpověděl vulkánec.

Ian kývnul a posadil se do křesla.

"Pane Lawe, zadejte pronásledovací kurs za tou hvězdicí."

"Ano pane!" Přitakal praporčík.

Paladin pomalu proplul mezi troskami Ezhitské flotily. Senzory obsluhované poručíkem Rodowem pátraly po známkách života. Bohužel na paralizovaných lodích nikdo nepřežil.

Když konečně vlajkovou loď nepřítele dostihli, byla už na standartním orbitu Země a natáčela se vodorovně k povrchu planety. Senzory zanamenaly vysoký nárůst energie v ramenech hvězdice. Také na spodní části obrácené k planetě se shromažďovalo obrovské množství energie. Nebylo pochyb že se jedná o jakousi ničivou zbraň kterou Ezhitové používali k vyhlazování planet.

"Zavolejte je!" Přikázal kapitán a srovnal si uniformu.

"Odpovídají." Řekl poručík Darril a zapnul spojení.

Obrazovka zablikala a ukázala prázdnou místnost s trůnem ne nepodobným tomu Thralovu ze stanice. Ian chvíli čekal, až dokud do obrazu nevstoupila postava. Byl to muž oblečený do dlouhého splývavého roucha rudé barvy s kápí přez hlavu. Usedl na trůn a shodil kápi. Kapitán zalapal po dechu. Ten kdo seděl na trůně byl člověk, a ještě ke všemu člen jeho posádky. Ian McCoy udiveně sledoval tvář vojína Maxe Ferala.

"Tak se opět setkáváme, kapitáne." Řekl pomalu Max Thralovým hlasem.

"Kdo jste?" Zeptal se Ian.

"Ale." Usmál se Max. "Copak mě nepoznáváte? Změnil jsem formu ale jsem to já."

"Thral!" Zvolal nevěřícně Rex od vědecké stanice. Kapitán po něm střelil pohledem. Max Feral se usmál.

"Ano, to jsem já!" Zvolal. "Váš nesmrtelný bůh, prozatím v těle tohohle ubožáka."

"Nerad bych dal příkaz ke zničení i vaší lodi. Odleťte a už se nevracejte." Řekl kapitán.

Thral-Max se začal smát. "Už je to tu zase. Krysa radí pánu bohu."

"Nebudu se tady s vámi hádat." Nasadil kapitán nesmlouvavý tón. "Odleťte!" Thral-Max znovu vyprskl smíchy. Kapitán dal znamení nadporučíku Wynnovi. Paladin vystřeli jedno naquadové torpédo nastavené na minimum. Zlatá hvězdička zasáhla jedno z ramen hvězdice. Okamžitě po nárazu explodovalo torpédo do obrovské ohnivé koule a z ramene zbylo jenom pár žhnoucích nosníků.

Tharlova tvář zvážněla.

"Hahá, to nebylo moudré. Víte já mám vzpomínky a vědomosti tohohle červa." Poklepal si ukazováčkem na levý spánek.

"Takže vím, že tato planeta je vaším domovským světem. A mám v plánu jí zničit."

"Tomu samozřejmě zabráním." Spíše konstatoval Ian.

"Možná bych mohl tuhle planetu ušetřit."

Kapitánovi svitla naděje na diplomatické řešení problému.

"Výměnou za co?"

"Chci toho otroka jménem Azzum." Zavrčel Thral-Max.

"To není tak snadné. Už to není ničí majetek."

Thrala tahle poznámka zřejmě udivila a urazila zároveň. Naklonil se a pravým loktem se opřel se o opěrku svého křesla. Ian si všiml jak se na malou chvíli zadíval mimo obraz.

"Vraťe mi ho nebo zničím vaši loď!" Zavrčel vztekle Thral.

Kapitán si prohlédnul informace na malém panelu vedle svého křesla. Výkon ničivé zbraně je mnohem větší než by byly štíty schopny zvládnout. A ustoupit se také nedalo, protože v tom okamžiku by hvězdicovitá loď zničila Zemi. Takže buď vydat Azzuma do rukou jeho bývalého pána nebo zničit Thralovu loď dříve než stačí vypálit.

"Potřebuji čas na rozmyšlenou." Řekl kapitán.

"Máte deset minut!" Zasyčel Thral-Max a vypnul spojení.

Kapitán si oddechl a opřel se v křesle.

"Ať sem okamžitě příde Azzum!" Zavelel.

O malou chvilku později vstoupil Azzum i se svým doprovodem na poničený můstek. Kapitán se postavil, opřel se o zábradlí a podíval se na Azzuma. "Thral žije."

"Já vím." Odpověděl klidně Azzum.

"Jak to že to víte?" Vyprskl udiveně kapitán.

"Cítím ho."

"To je teď jedno." Mávl rukou kapitán. "Chce vás, a potom ušetří tuhle loď i Zemi. Proč?"

"Má ze mě strach." Odvětil klidně Azzum.

"Strach? Tomu nerozumím."

"Bojí se mě, protože jsem jediný kdo ho může opravdu zabít."

Ian si všiml že jazykové problémy pominuly a Azzum teď hovoří plynně.

"Takže to má něco společného s tím že jste ho nezabil na stanici?"

Azzum kývnul.

"Používá magii. Přesunul své vědomí to těla toho muže." Řekl S'hykta sebejistě. Kapitán viděl spoustu podivných věcí za svou kariéru ve hvězdné flotile ale zatím se všechny daly změřit a zaznamenat.

"Takže." Pokračoval kapitán. "Můj plán je takový

naše systémy jsou sice poškozené ale bojovat můžeme. Chci po vás abyste nějak za-"

"Ne!" Přerušil ho Azzum rázně. "Půjdu na jeho loď."

"To je sebevražda!" Vmísil se do hovoru poručík Rodow.

"Alex má pravdu." Potvrdil kapitán. "Jednoduše řečeno vy ho zabavíte a my zlikvidujemem jeho obranu. Potom tu loď odtáhneme z tohothle systému a bude povšem."

Azzum skřížil ruce na prsou a dal tak jasně na jevo svůj nesouhlas s kapitánovým rozhodnutím. "Půjdu na jeho loď a zabiju ho!" Řekl horlivě.

"Zabíjení už bylo dost!" Řekl vstekle kapitán.

S'hykta se otočil a mířil k turbovýtahu. Sozef se pokusil zastavit, Azzum máchl rukou a jedinou ranou srazil statného vulkánce na podlahu. Ostraha mající za úkol dohlížet na Azzuma vytáhla fázery a pokusila se ho zneškodnit. Azzum už stál přede dveřmi turbovýtahu když kapitán přikázal: "Střílejte! Omračte ho!"

Tři paprsky fázeru se zabodly do dveří výtahu. Azzum zmizel, nebylo vidět žádný přenosový efekt. V jednu chvíli stál u dveří a v druhou byl pryč.

"Kde je?" Otočil se Ian na Rexe.

Poručík chvíli pracoval a potom se užasle otočil ke kapitánovi: "Je na Thralově lodi!"

Když se Azzum objevil na palubě hvězdicovité lodi, běželo k němu osm ezhitských strážných s disruptory v rukou. Holýma rukama by je nikdy neporazil, proto na ně zaměřil své mentální síly. Dva explodovali v běhu a jejich krvavé zbytky potřísnily okolí. Ostatní se začali krýt a zuřivě stříleli na klidně stojícího vetřelce. Azzum se znovu koncentroval a všechny střely vrátil jejich majitelům, jako před deseti dny ve strojovně Paladina. Ale výtřely které na něj mířily nebyly nastavené na omráčení, měly zabíjet, a zabíjely. Azzum porkačoval dál dlouhou chodbou překračujíc těla šesti strážců. Jak procházel dlouhými koridory do cesty se mu stavělo stále víc a víc ezhitů a stále víc jich umíralo. A pak nejednou ucítil bezprostřední blízkost Thralova vědomí. Zastavil se nechal se obklíčit strážemi. Jeden ze strážců k němu přistoupil a zrazil ho na podlahu pažbou své zbraně. A v tu chvíli opustilo Azzumovo vědomí jeho tělo a jako nehmotný oblak energie sledoval jak ezhitští strážní zuřivě buší do jeho schránky. Mávnul jedním ze svých pomyslných chapadel a strážní se roplynuli jako pára nad hrncem. Pomalu proplouval Thralovou lodí, přez přepážky a silová pole až do místnosti kde seděl jeho nepřítel. Vrchní arkan impéria ezator Thral v těle Maxe Ferala seděl nehnutě na svém bílém trůně se zavřenýma očima. Azzum se pokusil obklopit svého úhlavního nepřítele a zničit jeho tělo. Přilepil se k němu a dostal ránu. Stáhl se a dostal další, neviděl odkud přichází ale věděl že je dává Thral. Pak se objevil i jeho sok, stáli proti sobě. Azzum, nehmotný a neviditelný mráček a Thral, mrak temnoty vyplňující celou místnost.

Tharl zaůtočil. Obklopil Azzuma a drtil jeho vědomí na miliony kousíčků. Ať se bránil sebezuřivěji byl pomalu pohlcován Thralovou temnotou.

"Zavolejte je!" Zavelel kapitán. Na můstku opět svítila normální světla a na lodi probíhaly nejnutnější opravy.

"Neodpovídají." Odvětil poručík Darril.

Kapitán se otočil v křesle k zadním stanicím a zeptal se: "Co známky života, Alexi?"

Poručík odmítavě zavrtěl hlavou. "Mám tu hodně divné údaje. Nějaký druh energie který nedokážu identifikovat řádí na jejich můstku. Azzuma nikde nevidím."

Ian se znovu otočil čelem k obrazovce a prohlédnul si udaje o nepřátelské lodi na svém malém panelu. Vážné škody energetické sítě, které nemá na svědomí Paladin, spousta mrtvých. Hvězdice je teď neovladatelná, paralizována se vznáší na orbitu Země. Nemůžou se bránit ani utéct. Navíc zásah naquadovým torpédem způsobil jakousi zpětnovazebnou vlnu v hlavním energetickém okruhu Thralovy lodi.

"Sozefe." Otočil se kapitán k druhému důstojníkovi. "Půjdu tam a najdu Azzuma. Přebíráte velení."

Sozef oponoval. "Kapitáne, podle nařízení hvězdné flotily-."

Kapitán umlčel jeho protesty mávnutím ruky a vstal. Kývnul na Wynna a poručíka Rodowa aby ho následovali.

O chvilku později se zhmotnili tam kde před okamžikem Azzum. Ian se rozhlédl a viděl šest těl ezhitských strážců. Namířil na ně trikordér a zjistil že je zabily jejich vlastní zbraně. Stěny okolo těl strážců byly postříkané krví na podlaze se tu a tam válely kousky těl. Kapitán potlačil chuť zvracet a pokračoval dál chodbou následován Rexem a naporučíkem Wynnem. Nikde nenarazili na nikoho kdo by se je pokusil zastavit. Všude ležela těla mrtvých a zmrzačených ezhitů. Loď byla v nohem horším stavu než si vůbec představovali, přepážky byly zprohýbané, podlaha měla spoustu děr a všude ze zdí a stropu koukaly kabely a vedení.

"Myslíš že je to Azzumova práce?" Zeptal se Rex.

"A čí asi." Odpověděl kapitán.

Najednou na podlaze mezi mrtvými spatřili Azzumovo tělo. Ian se k němu sehnul a prohlédl ho. Byl mrtvý.

Poručík Rodow polkl. "On je...?"

"Mrtvý." Konstatoval tiše kapitán.

"Pane." Vložil se jim do truchlení nadporučík Wynn. "Zaznamenávám velké množství energie."

"Kde?" Zpozorněl kapitán.

"Patnáct metrů, tudy." Mávl trikordérem Wynn.

Všichni tři se odebrali tím směrem. Jak se pomalu přibližovali ke zdroji energie stále citelněji vnímali vibrace v podlaze a stěnách lodi. Pět metrů od cíle bylo zřetelně slyšet hluk boje. Syčení fázerů nebo disruptorů a křik.

"Je to v téhle místnosti." Ukázal Wynn na masivní pokroucené dveře.

"Nevidím žádné známky života." Poznamenal Rex.

Azzum znovu udeřil, jeho nepřítel začal ustupovat. Stále zesiloval své útoky na Tharlovo vědomí a snažil se neztratit spojení se svým tělem. Thral byl silnější protože svoje spojení přerušil hned na začátku boje. Neměl co ztratit v tomto posledním boji se svým nepřítelem buď zvítězí nebo zemře. Když Thral zajal Azzuma před dvaceti lety, zlikvidoval poslední příslušníky jeho druhu. Vyhubil celou rasu aby ho nikdo z nich nemohl ohrozit tak, jak se to jednou podařilo Azzumovu otci. Když se spolu poprvé střetli Thral zvítězil na Azzumovým otcem a porazil ho. Porazil ale nezlomil, vládci Ezhitů mu zakázali pokračovat v bojích ale Thral jejich varování nedbal a zničil S'hyktskou rasu. Nechal žít jenom syna S'hyktského krále, Azzuma. Mučil pětiletého chlapce jak duševně tak fyzicky. A teď si to chlapec vybíral i s úroky. Thral se chystal zasadit Azzumovi rozhodný úder když dveře do místnosti kde se souboj odehrával, explodovaly a dovnitř vnikl kapitán McCoy a další dva muži.

Ian čekal že narazí na ozbrojené ezhity bránící Thrala. To co viděl ani v nejmenším neočekával. U stropu místnosti, nad rozdrceným trůnem, se vznášely dva malé obláčky. Zdálo se že bojují, protože pokaždé když se vzájemně dotkly objevily se stovky blesků které přebíhaly po stropu a stěnách místnosti. Všichni tři stáli u vchodu do místnosti a jako opaření sledovali dění u stropu.

Thral udělal chybu, věnoval pozornost cizncům a odvrátil své síly od Azzuma. Ten toho hned využil a s veškerou silou udeřil. Byla to tvrdá rána a Thral velice trpěl, jeho sok začal vítězit. Stáhl se a hledal tělo aby mohl uniknout, a jedno našel. Vzal na sebe podobu jednoho ze svých strážců a hned jak měl dost sil pokusil se uniknout z lodi.

Zatímco převtělený Thral mířil k jedné z lodí v nákladovém prostoru své hvězdice, Azzum ve svém těle přicházel k vědomí. Jeho životní enegrie byla oslabená po souboji s Thralem, díky dlouhé nečinosti bylo dýchání bolestivé. Ruce a nohy ztuhlé a pohyb namáhavý. Nakonec ho pomocí trikordéru našli tři muži z federální lodi, jak sebou cuká na chodbě daleko od místnosti. "Kde je?" Zasýpal Azzum namahavě.

"Zmizel. A my musíme taky, tahle loď zachvíli vybuchne." Odpověděl kapitán. Od okamžiku kdy vstoupili na loď, jevila známky rozpadu. Naquadové torpédo z Paladina vyvolalo zpětnovazebnou vlnu ve vysokoenergetické zbrani a ta se pomalu ale jistě přetěžovala. Výbuch byl neodvratný.

"Musím ho dorazit!" Zachraptěl Azzum a pokusil se zvednout.

"Jdeme pryč!" Ignoroval ho kapitán a podepřel zesláblého S'hyktu.

Azzum se snažil kapitánovi vytrhnout ale byl na to příliš zesláblý.

"McCoy Paladinovi. Čtyři k transportu!" Klepl do komunikátoru kapitán.

Sotva dořekl obklopil je známý přenosový efekt, všechny kromě Azzuma. Použil své opět sílící schopnosti aby se přenosu vyhnul. Když ostatní zmizeli rozeběhl se chodbou a hledal Thrala. Nakonec ho ucítil a uviděl jak nasedá do jedné z malých lodí v nákladovém prostoru. Pomalu se k němu blížil. Napřáhl levou ruku a použil ji jako prodloužení své mysli. Dotkl se Thrala na levém rameni a rozdrtil všechny kosti v jeho ruce. Dal svému nepříteli ještě jednu ránu a to když se Thral otáčel. Znovu se ho dotkl, tentokrát na hrudi a všechna Thralova žebra praskla jako suché větve.

Azzum se triumfálně zasmál a srazil svého nepřítele na podlahu. Nyní stál Azzum široce rozkročený nad krčícím se Thralem.

"Nedokážeš mě zabít." Vypravil ze sebe namáhavě Thral.

"Sleduj!" Zavrčel Azzum.

Vztáhl k ležícímu obě ruce s rozevřenýmy prsty a zaostřil mysl. Jeho ruce znenadání obklopila bílá mihotavá záře a Azzum je pomalu posouval k ezhitově hlavě.

"Dost!" Zavelel hlas kapitána McCoye.

Azzum mu nevěnoval pozornost a přiložil ruce na svého nepřítele. Thral ani nevykřikl, nevydal ze sebe ani hlásku. Jeho tělo se zkroutilo a zčernalo jako list vhozený do ohně. Potom se Azzum otočil čelem ke kapitánovi a odcházel z místnosti. Prošel kolem kapitána který doslova civěl na pokroucenou mrtvolu která ještě před nedávnem bývala nositelem toho co si říkalo Thral.

Kapitán McCoy opustil místnost a nechal se přenést zpět na loď. Z transportní místnosti zamířil okamžitě na můstek. Jakmile se před ním otevřely dveře a kapitán vystoupil z turbovýtahu, otočil se k vědecké stanici a přikázal hledat známky života na hvězdicovité lodi.

"Nic." Odpověděl poručík. "Všichni jsou mrtví."

"Leťte pryč!" Přikázal Ian a otočil se k Sozefovi který postával za zábradlím vedle své stanice. "Co dělá Azzum?"

"Teď je na ošetřovně." Odpověděl vulkánec. "Vrátil se z té lodi rovnou na ošetřovnu."

Kapitán vstal a bez jediného slova opustil můstek. V okamžiku kdy se před ním otevřely dveře vedoucí do koridoru, podlaha se mírně zachvěla. Thralova vlajková loď právě vybuchla. Netrvalo dlouho a vešel na ošetřovnu kde viděl doktora ošetřovat zraněné členy jeho posádky.

Chvíli tápal ale nakonec našel Azzuma jak sedí v rohu ošetřovny na biolůžku a zírá do podlahy. Přistoupil k němu.

"Správné námitky kapitáne." Řekl znenadání Azzum jakoby vycítil Ianovu přítomnost.

"Cože?" Zamrkal Ian překvapeně.

"Chtěl jste mi vynadat zato co se stalo."

"To si sakra pište." Vybuchl kapitán. "Jak si to vůbec představujete takhle-"

"Než budete pokračovat a vynesete rozsudek, poslechněte si co vám řeknu." Pokračoval klidně Azzum.

"Před dvaceti lety napadli Ezhitové naše území během jedné z těch malicherných válek o zdroje. Porazili jsme je a zahnali na útěk. Byli jsme mocnou rasou, ale pak přišel Thral. On nechtěl naše suroviny ani otroky. Toužil po legendárním zřídle věčnosti."

"Po čem?" Zeptal se udiveně kapitán.

"Dávné legendy mého lidu praví, že zřídlo věčnosti dokáže dát nesmrtelnost, věčný život." Vysvětloval Azzum.

"Žádné zřídlo není. Tu pohádku si vymysleli naši předci aby měli co vyprávět dětem."

Ian přešel naproti sedícímu S'hyktovi a nevěřícně se zeptal:

"Takže chcete říct že Thral vyhladil váš lid jenom kvůli falešné legendě?" "Ano." Přisvědčil smutně Azzum. "Ti z nás kteří přežili první genocidní válku, uprchli do hlubin vesmíru aby hledali pomoc, ale nikdo se nechtěl postavit mocnému Ezatorskému Impériu. Zůstali jsme sami a nakonec podlehli Ezhitským hordám."

Azzum teď vyprávěl příběh podobný imaginárnímu scénáři kdy Borgové asimilují lidstvo. Celá rasa byla zničena ve prospěch jednoho muže, nebo jednoho společenstva.

Kapitán se zakoktal.

"Já,...nemůžu říct že chápu váš zármutek. Stěží si dokážu představit jaké to je sledovat jak vymírá můj vlastní druh, pro nic a za nic."

Stačilo sledovat jak umírala Christine. Ozval se kapitánův vnitřní hlas. Azzum si povzdechl:

"Právě proto že to nechápete kapitáne, nepochopíte ani pomstu kterou jsem vykonal na Thralovi."

Zabíjejte pouze v sebeobraně. To nás učili na akademii, připomněl si Ian. "Jsou přeci mnohem horší tresty než smrt."

"Myslíte odebrání svobody, nebo otroctví? Pro někoho kdo tolik miluje sám sebe a je nesmrtelný by to bylo snadnější než smrt."

Věčný život v otroctví nebo za mřížemi, nebo rychlá smrt. Konečné řešení. "To ale neospravedlňuje ty další životy." Řekl naštvaně kapitán.

"Strážní kteří zemřeli mou rukou, by neměli pro mě ani trochu slitování. Zatímco já jsem je zabil hned a bezbolestně, oni by se mě pokusili zlomit. Mučením." Odpověděl Azzum okamžitě.

"Copak vás to-" Začal kapitán.

"Nemrzí?" Přerušil ho Azzum. "Ty zmařené životy? Ano. Mrzí, nerad zabíjím, vlastně jsem to nikdy nedělal rád."

Kapitán nechápavě zavrtěl hlavou a pravil: "To nechápu. Co myslíte tím

'nedělal rád'?"

Azzum se nepatrně usmál.

"Ach, tak. Víte, S'hyktové, mi máme, genetickou paměť."

Ianovi úžasem poklesla čelist. To vysvětluje geniální nadání, a vysokou inteligenci. Kdysi dávno slyšel Ian o genetické paměti, ale nikdy neviděl na vlastní oči někoho s touto 'schopností'.

"Takže si pamatujete všechno co váš otec a -"

"Jeho otec a dalších deset generací mých předků." Skočil mu do řeči Azzum. Tak přece jen to není ten tip genetické paměti.

"Azzume-" Začal znovu kapitán.

"Ne, nelituji toho." Byl znovu přerušen.

"Jak to myslíte?" Skoro vykřikl užasle kapitán. "Vždyť jste přece řekl že nerad zabíjíte."

"Ano, nerad, ale to neznamená že toho lituji." Odpověděl chladně Azzum.

"Víte, před dávným časem byla na Zemi, bude na Zemi, napsána kniha. Bible. A v ní je sbírka zákonů. Je to desatero přikázání a v ní je jeden ze zákonů, myslím že je to ten první, který říká-"

Než stačil dokončit svůj výklad skočil mu do řeči Azzum. Tohle mi začíná lézt na nervy, poznamenal Ianův vnitřní hlas.

"Já jsem hospodin, tvůj bůh. Nebudeš mít jiného boha přede mnou." Odcitoval Azzum.

Kruci! Zaklel v duchu Ian. Ian nikdy nečetl bibli, přestože jeho rodiče byli jedni z mála věřících.

"To mi nijak nepomáhá kapitáne." Řekl vážně S'hykta.

"Tak dobře není to to první." Opravil se McCoy. "Mám namysli to kde se říká

Nezabiješ bližního svého!"

"To ale nebyli moji bližní." Odvětil Azzum klidně.

"Ne, nebyli, ale se svou silou jste kolem nich mohl projít aniž by si vás všimli." Azzum si uvědomil že na tom něco je, proč zabíjet když se můžeme boji a krveprolití vyhnout.

Kapitán pokračoval: "Jakmile zabijete bez závažného důvodu, dostáváte se o krok blíž k tomu jaký byl Thral."

Azzum si povzdechl. Nyní mu konečně přišlo líto těch strážců které zabil tam na lodi když se snažil dostat ke svému cíli.

"Ale už se jim nemůžu omluvit. Co mám dělat?" Řekl smutně Azzum.

"Přemýšlejte." A kapitán odešel.

Během pěti dnů následujících od zničení Thralovy flotily a jeho smrti, setrvával Paladin a oběžné dráze Země. Škody utrpěné v bitvě z Ezhitskými loděmi byli už skoro opraveny. Všichni zranění členové posádky byli více méně zdraví. Tedy až na jednoho. Azzum seděl ve svojí kajutě a přemýšlel. Poprvé za celý svůj život si přál být otrokem. Nemusel by tak alespoň myslet na to utrpení které způsoil svým nepřátelům. Jak čas plynul stále víc a víc litoval toho, že bezdůvodně zabíjel. Včera ráno mu dal kapitán na vybranou: může tu s nimi zůstat, nebo dostane vlastní loď a půjde svou cestou. Jestli zůstane, co bude dělat na takové lodi. Nenašlo by se pro něj místo? Určitě našlo, zná spoustu věcí. Konec konců spočítal číslo pí, to mu sice nedávalo velký smysl ale pro ostatní to znamenalo hodně. Spousta lidí si ho oblíbila, třeba poručík Rodow. Který mu pomohl z otroctví. Nebo doktor, kterému se líbil Azzumův zájem o medicínu. Azzum měl vlastně zájem o všechny vědy. A nakonec kapitán McCoy, který z nějakého záhadného důvodu cítil k S'hyktovi sympatie.

Na dveřích se ozval zvonek a přerušil Azzumovy myšlenky.

"Dále." Zavolal.

Dveře se se zasyčením otevřely a dovnitř vstoupil poručík Rodow.

"Ahoj, jak se máš?"

"Dobře." Odpověděl Azzum.

"Jdu nevhod?" Zeptal se Rex.

"Ale, ne. Posaď se." Ukázal Azzum na křeslo naproti sobě.

Rex si sednul a řekl: "Už jsi se rozhodl?"

"Vlastně ještě ne. Co bys dělal ty?"

"Spočítej si to." Usmál se Rex.

Azzum se na něj nechápavě podíval a poručík pokračoval.

"Naučil mě to Ian. Vezmi si všechna pro a proti, pečlivě zvaž jedno za druhým a uvidíš co ti vyjde."

Tak začal Azzum zvažovat: "Co můžu posádce nabídnout?"

"Jsi inteligentní, a znáš tuhle dobu." Odpověděl za něj Rex.

"Když tu zůstanu, ohrozím životy všech na palubě. Ezhitové po mě půjdou."

"Když odejdeš z lodi, budeš zranitelný a Ezhitové tě stejně dostanou."

S'hykta vstal a začal přecházet po místnosti.

"Tohle nikam nevede." Řekl Azzum.

"Sotva jsme začli." Namítnul s úsměvem Rex.

Azzum se na něj otočil a pravil: "Ještě mám chvíli času. Budu o tom přemýšlet."

Poručík se opřel do křelsla.

"Sám." Dodal Azzum.

"Ty mě vyhazuješ?" Zaptal se s hraným údivem Rex.

"Jo." Odsekl S'hykta.

Když poručík Rodow odešel z Azzumovy kajuty zamířil na můstek. Prošel kolem Sozefa a nadporučíka Wynna a posadil se k vědecké stanici. Za chvíli k němu přistoupil kapitán.

"Jak se rozhodl?" Zeptal se.

"Nevím." Pokrčil rameny Rex.

Ian mávl rukou a něco nesrozumitelně zamumlal. Přešel se posadit do svého křesla. Usedl a rozhlédl se kolem dokola po čistě uklizeném můstku. Sozef seděl po kapitánově levé straně na místě druhého důstojníka. Před nimi se nad konzolí skláněl praporčík Law. Za kapitánovýmy zády postával u taktické stanice Trevor Wynn a dál za ním poručík Rodow. V rohu můstku, trochu zastrčen seděl u komunikace poručík John Darril. Ve strojovně pilně pracoval bolian Prex a na ošetřovně vládl androidní doktor.

Už ti tu schází jenom-

Dveře na můstek se otevřely a z výtahu se vynořil Azzum. Přešel kolem Sozefa a postavil se po kapitánově pravici. Ian se na něj podíval s otázkou v očích.

"Rozhodl jsem se že tu chvíli zůstanu." Řekl Azzum s úsměvem.

I kapitán se usmál. "Vítejte na palubě."

"Kapitánův deník

Hvězdné datum 60027,3

Již dva měsíce jsme uvězněni devadesát osm milonů let v minulosti. Šance na návrat zpět jsou mizivé, přesto však nepřestáváme hledat nové možnosti. Přikázal jsem zřídit zvláštní oddělení mající za úkol řešení tohoto problému. K hvězdnému datu 60026,5 jsem zanesl do evidence nového člena posádky. Azzum se rozhodl zůstat na palubě lodi dobrovolně. Vzheldem k tomu že jsme zde uvězněni rozhodl jsem, po poradě s důstojníky a posádkou, že namísto nečinosti zachováme úlohu badatelů a zhostíme se průzkumu budoucího alfa kvadrantu. Naší první zastávkou bude planeta která jednou vejde ve známost jako Qo'noS. Konec záznamu."

KONEC