Strážci řádu: Ochránci

Koloniální základna 59, hvězdný čas: 2238.9,3

Na velkou základnu koloniálního loďstva byl opravdu úchvatný pohled. Jen málokdo by řekl, že takový kolos může být vůbec mobilní, ale Nová Kolonie dokázala své základny v hlubokém vesmíru řádně uzpůsobit prostředí. Mobilita patřila k silným stránkám Koloniální flotily a stala se součástí hlavní strategické doktríny. Kromě toho základna 59 fungovala coby hlavní opěrný bod v oblasti. Koloniální síly zde byly od ústupu soustředěné a připravené reagovat na jakoukoliv Tamulskou hrozbu, jakkoliv zněla při současném stavu věcí nepravděpodobně. Momentálně probíhaly horečnaté přípravy a hlavně opravy plavidel poškozených v boji s Tamulci. Vlečné lodě odtáhly více poškozené Dravce k opravám hlouběji do teritoriálních vod k jiným základnám loďstva. I přesto koloniální síly zde u základny 59 byly více než působivé. Dravci třídy C, doplněné hrstkou nejnovějších Dravců třídy D a spoustou doprovodných plavidel. Celému uskupení vévodila bitevní loď Anterius 23, vlajková loď admirála Jesiky Brownové.

Z warpu právě vystoupila nová loď. Senzorové pole návštěvníka zaznamenalo, sotva přešel na impuls. Zbraňové platformy, rozmístěné podél obranného perimetru, ihned přešly do stavu pohotovosti. Nový návštěvník se však objevil v bezpečnostní zóně, přesně podle bezpečnostního protokolu, tudíž ho nezaměřovaly. Už podle odlišného tvaru šlo jednoznačně určit, že jde právě o Dravce zmíněné třídy D. Víc než jen to. Majestátní plavidlo vypadalo přeci jenom trochu jinak než ostatní lodě. Vlajkový Dravec byl větší a mnohem působivější než jeho sourozenci třídy D, vycházející z jeho konstrukce. Nenesl žádné označení, ale senzory letového řízení stanice ho i bez identifikačního odpovídače neomylně označily jako Oko 7Z, vlajkovou loď Koloniální expedice. Vlajková loď byla očekávaná, a proto pro ni bylo připravené místo v jinak přeplněném doku. Základna 59 a její opravářské doky hořely horečnatou a nepřetržitou aktivitou před i po příletu Oko 7Z, aniž by zpomalily v nasazeném tempu.

 

„Zajímalo by mě, proč nás Jesika zavolala k osobnímu setkání,“ zamumlala Tasha trochu netrpělivě. Právě vystoupila s Tolkinem z výtahu a procházeli chodbou k transportní plošině, odkud se měli přenést z Oko 7Z na Anterius 23, vlajkovou loď koloniální expedice. Už skutečnost, že koloniální expedice měla současně dvě vlajkové lodi a dva vysoké vlajkové důstojníky, hovořila za vše. Přesto zde neexistovaly pochybnosti ohledně toho, kdo zde velí. Jonathan Tolkin si byl této skutečnosti dobře vědom, stejně jako skutečnosti, že Tasha tuhle změnu uvítala. Ano, v posledních měsících právě Tasha vedla Koloniální flotilu během útoku na Tamulské pohraniční pozice, ale velení a plánování obstarávala admirál Brownová, zatímco oni pouze plnili stanovené rozkazy. Samozřejmě v rámci parametrů mise vyvíjeli vlastní iniciativu. Iniciativu, která přešla v děsivou defenzívu, kdy s vynaložením všech sil zastavili nečekaný Tamulský nápor.

„Určitě musí jít o něco důležitého,“ pokrčil vedle ní Tolkin rameny.

„Mohla nás informovat dálkově a ne nás táhnout celé světelné roky až sem!“ poznamenala Tasha nespokojeně.

„Určitě půjde o něco důležitého,“ zopakoval trpělivě.

„Tím jsem si naprosto jistá!“ zamručela podrážděně. „Stejně jako jsem si jistá, že se mi nebude ani trochu líbit, co pro nás bude mít za úkol.“

„Vždycky ho můžeš odmítnout.“

„A ty máš vždycky na všechno odpověď!“ odsekla s náznakem úsměvu ve tváři.

„Někdo musí mít,“ pokrčil už poněkolikáté rameny.

„A proto jsi můj vlajkový kapitán.“

„Někdo musí být,“ opáčil s lehkým úsměvem. „Tedy pokud nemáš v plánu najít si jinou oběť.“

„V dohledné době rozhodně ne,“ reagovala naoko vážně. „Navíc pochybuji, že bych našla někoho unikátního, jako jsi ty.“

„Pokud máš tedy jasno v otázce velení, navrhuji, abychom si poslechli Jesiku.“

„Něco není v pořádku, Jonathane,“ pronesla Tasha tentokrát již vážně.

„A proto bude beze sporu na nás, abychom dali věci zase do pořádku.“

„Tak jednoduché to určitě nebude.“

„Nikdy neřešíme jednoduché problémy.“

„A právě tahle část ve mně vzbuzuje přinejmenším obavy.“

„Odpovědi přijdou v pravý čas. Ostatně jako vždy,“ konstatoval s přehledem. Zažil podobnou situaci mnohokrát. Pokaždé našli řešení a odpovědi na otázky.

„Ano, přijdou… Jenom nevím, jestli je tentokrát najdu včas,“ povzdechla si Tasha nezvykle sklesle.

„Vždycky můžeš požádat o radu…“ Tolkin záměrně nechal větu nedokončenou. Nemusel zdůrazňovat, na koho se Tasha mohla obrátit. Jenomže ona to neudělá, tím si mohl být jist.

„Možná,“ připustila neochotně. Víc už neřekla, neboť právě dorazili do transportní místnosti. Trochu podezřívavým pohledem přejela dvojici Chaoků, Leithu a Haweho, kteří zde na čemsi zaujatě pracovali. Náčelník přenosu vypadal z jejich přítomnosti očividně velice nervózně.

„Doufám, že ty nové bezpečnostní protokoly a filtry, které vy dva instalujete, nás zase poskládají v jednom kuse zpátky!“ neodpustila si Tasha pořádně rýpnout. Za posledních deset let si z dobírání Leithy udělala jistý zvyk.

„Na proces materializace nebudou mít naše úpravy vliv,“ ujistil Tashu ihned Hawe, dříve než mohla Leitha reagovat.

„To jsem ráda,“ zamručela v odpověď.

„Souřadnice na Anterius 23 jsou zadané a přenosová místnost hlásí zelenou, majore,“ dal o sobě náčelník vědět.

„Potom neztrácejme čas!“ Tasha vstoupila na transportní plošinu a Tolkin hned vedle ní. Transport započal ihned. Díky synchronizaci obou transportních místností proběhl přenos o malinko rychleji. Pouhými smysly nešlo rozdíl postřehnout, ale Tasha si to velice dobře uvědomovala. Na druhé straně už na ně čekala komodor Kathrin Jensová, osobní pobočnice admirála Jesiky Brownové.

„Vítejte na palubě. Admirál vás již netrpělivě očekává,“ uvítala Kathrin oba příchozí s lehkým úsměvem.

„Pochybuji, že by Jesika dokázala být netrpělivá,“ odfrkla si Tasha přezíravě. Zdejší náčelník přenosů překvapivě zamrkal nad nečekaným přívalem sarkasmu. „Netrpělivost je, pokud vím, mojí doménou, zatímco ona má trpělivosti na rozdávání.“

„O tom se nebudu ani v nejmenším přít,“ odvětila Kathrin s rozšiřujícím se úsměvem.

„Proč nás vlastně zavolala?“

„Všechno se dozvíš, Tasho, ale ne tady,“ odpověděla Kathrin tiše. „Admirál nás očekává v CIC.“

„Rozumím,“ přikývla Tasha tiše, zatím co vycházeli z přenosové místnosti a mířili směrem k výtahu. Musela si připustit, že je sama zvědavá na centrum řídících operací vlajkového křižníku. Anterius 23 prošel během posledních deseti let podstatnou změnou. Nic mu neubralo na hrozivosti a palebné síle. Ani fakt, že patřil mezi elitní desítku bitevních křižníků, které admirál Hix odeslal i s Jesikou na pomoc Koloniální expedici. Tato pomoc se měla již brzy rozrůst o dalších dvacet těžkých křižníků, které po vypuknutí války s Tamulci admirál Hix vypravil coby podporu pro expediční flotilu. Protože elitní desítka tvořila jediných deset těžkých lodí, kterými koloniální expedice dosud disponovala, stala se z nich, jako třeba v případě ANT 23, mobilní centra bojových operací. Odsud řídila admirál Jesika Brownová všechny Koloniální jednotky a díky rozsáhlé síti také celou válku s Tamulci. Anterius 23 byla navzdory všemu velice silně pancéřovaná loď, vybavená nejmodernějšími senzory a vysílači, tudíž s napojením na celou síť mohla dle potřeby řídit operace, jak z frontové oblasti, tak z hlubokého týlu.

S novými dvaceti loděmi bojové stěny mělo dojít k podstatnému posílení bojové síly koloniální expedice. Kromě Dravců třídy D chyběla expedičním silám právě těžká plavidla. Ani noví Dravci třídy D nemohli plně nahradit těžké a bitevní křižníky. Dravci, přestože platili za velice výkonná a univerzální plavidla, nepatřili mezi úplné válečné lodě. Nová kolonie poslala expediční flotilu hlavně zkoumat neprobádanou část vesmíru, nepočítaje skutečnost, že měli dohnat a zničit Lioňanské extrémisty, kteří si jinak říkali Cestovatelé. Naposledy zasáhly křižníky do hry během finální operace proti Lioňanům v Heartlandské soustavě. Od té doby Koloniální expedice nedisponovala těžkými loděmi. Kromě elitní desítky, která dosud splňovala potřeby Koloniální expedice.

CIC na ANT 23 bylo zároveň jednou z nejzabezpečenějších částí lodi. Kathrin vedla oba hosty ke zvláštnímu, služebnímu výtahu, který je konečně vyvezl do království, kterému vévodila velitelka koloniální expedice. Jakkoliv komicky to Tashe vždycky znělo, obě zastávaly úplně stejný post. Akorát s tím rozdílem, že ona už několik let dokončovala testování svého vlajkového Dravce třídy D, a tudíž nepřevzala velení, které jí stále patřilo. Vlastně ani s převzetím nespěchala. Jesika si vedla v roli velitelky Koloniální expedice mnohem lépe než ona. Za posledních deset let rozhodně dosáhla celé řady úspěchů. Škoda jen, že se tak málo vídávaly tváří v tvář. Jesika rozhodně nebyla jako ostatní Chartokové. Nevyznávala logiku s takovou urputností jako jiní Chartokové. Uměla se smát a radovat ze života. Alespoň dokud na ní neležel osud celé expedice. Konečně je služební výtah vyložil ve velitelské řídící místnosti.

„Konečně jste tady,“ promluvila admirál jako první, sotva vystoupili z výtahu. Stála k nim zády, s pohledem upřeným na hvězdnou mapu. Tasha s Tolkinem ihned poznali, že zkoumá frontovou oblast, kde právě operovali koloniální Dravci ve snaze získat nové informace o pohybech Tamulců a jejich současných plánech. Po ztrátě útočné iniciativy zůstali Tamulci hodně stáhnutí do defenzívy. Vynakládali značné úsilí na zabezpečení vnitřních hranic, ale jejich úsilí postrádalo potřebnou koordinovanost. Jeden, dva rozhodné útoky by zcela jistě uvedly Tamulskou flotilu ve zmatek. Akorát šlo o velice nejistý podnik.

„Ano, dorazili jsme,“ přisvědčila Tasha.

„Situace se nevyvíjí podle očekávání,“ mluvila admirál dál více k sobě než k nim. „Tamulci reagují rychleji, než jsme čekali. Mnohem rychleji.“

„Mají dostatečnou motivaci. Chtějí za každou cenu zabezpečit hranice, aby mohli zastavit náš případný nápor a hlavně znovu obnovit svůj průmysl,“ zhodnotil situaci Tolkin. Ostatně nešlo o žádné velké tajemství.

„Ano, přesně tak,“ přisvědčila Jesika s povzdechem. „Ztratili jsme dalších deset lodí během poslední operace. Šest Dravců během náletu v sektoru Warez. Spíš díky smůle než kvůli Tamulcům.“

„Tamulci hned tak neudeří. Ne dříve, než bude Koloniální expedice připravená!“

„Tamulci představují nepřítele, který nás v dlouhodobějším měřítku dokáže porazit,“ pronesla Jesika rozhodně. „Pokud máme ukončit Tamulskou hrozbu, musíme jednat rychle. V soustavě Warez nás jejich hlídka zastavila díky organizovanému odporu a nejenom zde naše lodě narážejí či narazily na organizovaný odpor.“

„Musí si uvědomovat, že takové vítězství jim za to nestojí. Nehledě na podporu veřejnosti, kterou by pro podobnou výbojnou válku potřebovali,“ promluvil znovu Tolkin.

„Precizní analýza!“ Vztyčený prst pravé ruky Jesiky jasně naznačoval, že přidá pointu. „Bohužel Tamulci nás už několikrát nemile překvapili. Kdoví jaké překvapení ještě mají v rukávu.“

„Momentálně žádné, ale v budoucnu určitě budou mít,“ přidala Tasha.

„Opět správně,“ přikývla admirál na souhlas. „Jeden z důvodů, proč jsme se dosud vyhýbali válce s nimi.“

„Myslíš, že byla chyba vyhlásit jim válku?“

„Tasho,“ povzdechla si Jesika trpělivě a konečně se k blonďaté velitelce otočila čelem. Bylo vidět, že má kruhy pod očima, a její tvář nesla známky značného vyčerpání. „Za dané situace neexistovalo dobré nebo špatné rozhodnutí. I kdybychom ignorovali Tieru 4, což jsme neudělali, válka by si nás nakonec stejně našla. Takhle jsme si mohli vybrat místo i čas a jistě musíš uznat, že všechno probíhalo podle našich předpokladů.“

„Do okamžiku, než Tamulci vytáhli svůj skrytý trumf.“

„V té chvíli nás mohli zcela převálcovat, ale chyběla jim potřebná rozvaha, jak s takovou silou naložit. Právě tady udělali zásadní chybu. Fakt, že vyplýtvali tolik lodí ve snaze rychle otočit průběh války, jasně hovoří o jejich nezkušenosti. Jen díky přehnané agilitě skončila Tamulská ofenzíva katastrofou. Ztráta tří základen a necelé desetiny expediční flotily je neuvěřitelně nízká cena za zničení podstatné části jejich loďstva. Po tom všem se však museli alespoň trochu poučit. Poslední události tomu napovídají.“

„Ztratili útočnou iniciativu,“ podotkla dosud mlčící Kathrin.

„Potom toho musíme využít, dokud můžeme!“ promluvil Tolkin rázně. „Stále máme iniciativu na svojí straně a nemusíme udeřit na široké frontě. Průlom skrze jejich hranice a poté přímý útok do vnitřních soustav by měl válku ukončit čistě a rychle.“

„Jenomže to není tak snadné, že ne?“ věnovala Tasha svému protějšku tázavý pohled.

„Ne, Tasho. Není to snadné. Jisté události mě znepokojují.“

„Právě proto jsi nás zavolala, nebo ne?“

„Vlastně jsem vás zavolala ještě z úplně jiného důvodu. O tyhle záležitosti se postarám osobně. Problém je v tom, že váhám s obnovením ofenzívy,“ přiznala admirál nakonec.

„Váháš... proč?“ zajímalo Tashu. „Předpokládám, že opravy našich lodí nejdou dostatečně rychle.“

„Nejdou, ale…“

„Máš přeci v záloze minimálně padesát nepoškozených dravců třídy D. S nimi můžeš kdykoliv rozjet rozhodující ofenzívu a donutit Tamulce kapitulovat. Přesně jak navrhuje Jonathan. V dané situaci jde o jediné logické řešení, které mě napadá. Tamulce budeme mít rázem z cesty a oni budou nuceni s námi mluvit. I když se jim to nebude líbit!“

„Právě proto váhám.“

„Proč?“

„Cosi není v pořádku, Tasho,“ odpověděla Jesika neurčitě. „Jak jsem řekla, náš konflikt s Tamulci byl svým způsobem nevyhnutelný. Nemělo k němu však dojít ještě celá desetiletí. Samozřejmě jsme si byli vědomi jejich zbrojení a výstavby loďstva, ale jejich dosavadní politika rozhodně nevykazovala žádné dobrodružné nálady. Jinak by si nepozvali pozorovatele z Federace. Proto jejich nečekaný úder na Tieru 4 byl šokem pro naše plánovače.“

„Radikálové v jejich řadách…“ pochopil ihned Tolkin.

„Věděli jsme o nich, ale zdaleka neměli dostatečnou moc k tomu, aby vyvolali válku. Přesto k ní došlo a navíc jsou zde další znepokojivé události.“

„Myslíš ty dva Dravce, kteří napadli Federální loď?“

„Ano, myslím,“ pokývala hlavou. Zvednutá ruka gestikulovala, že bude pokračovat. „Nemůžeme popřít, že byli naši. Záznamy Federační lodi to potvrzují a právě tahle část mě poslední dobou znepokojuje.“

„Pokud někdo získal přístup k naší technologii, potom bychom opravdu měli problém.“

„Získal a nezískal,“ učinila neurčité gesto. „Tihle Dravci jsou zcela jistě naši, třída C1A. Přes řadu vylepšení odpovídá složení trupu originálním materiálům, které používáme jedině u nás doma.“

„Otázkou tedy zůstává, odkud je mají?“ přihodil Tolkin.

„To už také víme,“ mávla nad tím Jesika podrážděně rukou. „Patří k expediční flotile. Obě plavidla záhadně zmizela v průběhu posledních pěti let i s celou posádkou. Nenašli jsme po nich ani stopy.“

„A ty si myslíš, že by mohli ukrást třeba nového Dravce třídy D?“

„Ano, myslím si…,“ začala Jesika mluvit, ale uprostřed věty strnula. Na chvíli měla ve tváři nepřítomný pohled, zorničky se jí nepatrně zúžily, modrá duhovka na krátký okamžik změnila barvu na temně rudou, nedílná známka používání mentálních schopností.

„Také to cítím,“ přispěchala Tasha na pomoc. Sice nevěděla přesně původ, ale zachytila pomyslnou nosnou vlnu.

„Tohle už přesahuje všechno!“ zaklela Jesika a bez dalších prodlev zamířila hlavními dveřmi směrem do střediska CIC. Tasha s Tolkinem jí byli okamžitě v patách. Zde bylo samozřejmě rušno, jak desítky operátorů prováděli analýzy a vyhodnocovali výsledky. Pohled velitelky koloniální expedice zcela neomylně utkvěl na podporučíkovi u jednoho z terminálů. Musel si být toho pohledu vědom, neboť okamžitě zblednul, přistižen při činu.

„Uvědomujete si alespoň, co děláte?“ obořila se na něj admirál okamžitě. Ano, cítila hněv, příval emocí, který dodával její telepatii novou energii.

„Něco je v nepořádku, admirále?“ zeptal se rychle příchozí velitel směny. Náhlý příchod nadřízené v něm vzbudil neskrývané obavy. Obzvláště když byla rozčilená, což nebývalo vůbec zvykem.

„Všechno je v nepořádku, komandére!“ odsekla admirál a silou vůle aktivovala obrazovku před mladým podporučíkem. Záběr ukazoval rozhovor, který právě před pár okamžiky ve vedlejší místnosti vedla s Tashou. Mladík si rozhodně byl vědom faktu, že je odhalen. Překvapivě však nezaváhal ani na okamžik. S nečekanou rychlostí se vrhnul směrem ke své nejvýše postavené nadřízené. Jesika Brownová neuhnula ani o píď. Nyní měla smysly zcela ostré a vnímala každičkou maličkost, včetně miniaturní výbušniny, kterou držel v ruce. Pouhou silou vůle ho necelý metr od sebe srazila zpátky na zem. Výbušné zařízení skočilo Tashe vedle ní poslušně do ruky. Skvělá spolupráce a nic na tom nezměnilo, že výbušnina byla časovaná. Tasha jenom pohlédla do své ruky. Odpočet se ihned zastavil. Podobný kousek by ještě před pár lety nezvládla, ale nyní pro ni představoval naprostou samozřejmost. Předala bombu nejbližšímu bezpečnostnímu důstojníkovi, zatímco dvojice ozbrojených stráží už provinilce zvedala, okamžitě proskenovala a hledali další překvapení.

„Odveďte ho!“ přikázala admirál úsečně.

Pouze Tasha si všimnula, že s Jesikou není něco v pořádku. Kruhy pod očima se ještě více prohloubily a ocitla se na pokraji skutečného fyzického zhroucení. Udělala sotva dva kroky směrem zpět, když zavrávorala. Tasha s Tolkinem šli těsně za ní a zabránili nevyhnutelnému pádu.

„Admirále!“ vykřikl komandér, kterému taktéž zdánlivá slabost neunikla.

„Čekala jsem, kdy k tomu dojde,“ ozvala se Kathrin. „Celé poslední týdny, měsíce se přepínala ve snaze přijít záhadě na kloub. Bylo jen otázkou času, kdy se fyzicky zhroutí.“

„A zjevně měla celou dobu pravdu,“ podotkla Tasha suše.

Koloniální základna 59 – Anterius 23, ošetřovna, hvězdný čas: 2238.9,4.

„Nuže, jak to s ní vypadá, doktorko?“ zajímalo Tashu.

„Podle všeho bude za pár dní v pořádku, ale musí si odpočinout. Dva až tři dny plného regenerativního spánku by mělo stačit,“ odpověděla doktorka Kovalská bezvýrazně.

„Stále měla tušení, že ten špeh tady někde musí být. Nakonec ho našla,“ poznamenal kapitán Dickson, velitel ANT 23 a vlajkový kapitán admirála Brownové.

„Ano, našla,“ odtušila Tasha suše

„Podařilo se z podporučíka Lorneho získat nějaké informace?“ zajímalo kapitána ANT23.

„Ne.“

„Podivné. Sloužil zde posledních pět let a nikdy bych o něm neřekl, že je pouze špeh.“

„Otázkou zůstává, čí špeh,“ nadhodil Tolkin zamyšleně.

„Zkusíme ho vyslechnout znova. Zjistit, pro koho vlastně pracoval, proč a hlavně jak admirála dokázal odposlouchávat!“ chopil se Dickson iniciativy.

„Obávám se, že od Lorneho už nic nezjistíme,“ odtušila Tasha suše. Ona s ním samozřejmě mluvila. Zcela bez výsledku.

„Stalo se s ním něco?“ zeptal se Dickson.

„Doktorko?“ vyzvala Tasha Kovalskou, aby mu to ukázala. Očekávala, že k tomu dojde, a proto jenom udělala dva kroky směrem k zakrytému lůžku a odkryla plachtu zakrývající tělo pod ním. Dickson zpozorněl, neboť tím mrtvým byl právě podporučík Lorne.

„Příčina smrti?“

„Žádnou jsem nenašla.“

„Takže on prostě…“

„Tady major se ho zeptala, pro koho pracuje, a on prostě...zkolaboval,“ odpověděla lékařka bezvýrazně. „Přenesli jsme ho okamžitě na ošetřovnu, ale nepodařilo se ho žádným způsobem oživit. Posledních pět hodin jsem hledala jakoukoliv abnormalitu či nesrovnalost v jeho fyziologii, ale nic jsem nenašla. Žádná stopa po vnitřním zranění, žádný jed, žádná neobvyklá zbytková činnost v mozku, prostě nic.“

„Nejspíš šlo o bezpečnostní pojistku, aby nemohl své zaměstnavatele zradit,“ usoudil Tolkin.

„Logické, ovšem…“

„Zjistil jste alespoň něco o té výbušnině, kterou měl s sebou?“ zajímalo Tashu.

„V podstatě na ní není nic zvláštního. Jde o standardní trhavinu, kterou běžně používáme. Ovšem způsob, jakým se s ní dostal až do CIC, je pro moje týmy záhadou.“

„Možná ten obal, ve kterém ji měl, mohl oklamat senzory.“

„Opět, běžný materiál, snadno dostupný. K sestrojení té bomby dokonce ani nemusel být žádný velký zbrojní technik. Je to jednoduché, účelné a senzory by měly podobnou věc odhalit, jenže neodhalily.“

„V tom případě zkontrolujte nastavení bezpečnostních senzorů a protokolů. Možná tam bude nesrovnalost, která tohle všechno vysvětlí.“

„Ano, majore. Moji lidé už na tom pracují,“ přikývnul Dickson úsečně, neboť tato možnost ho taktéž napadla. „Jinak admirál svolala brífink. Za hodinu v konferenční místnosti.“

„Budeme tam,“ přisvědčila Tasha úsečně.

 

Tasha s Tolkinem v závěsu odcházela z konferenční místnost na palubě vlajkové lodi. S novými instrukcemi a zvláštním pocitem, že v celé záležitosti je mnohem víc, než kolik vypadá na první pohled. Ano, během porady, které se účastnili jak kapitán Lanson, náčelník bojových operací, tak i kapitán Landis, který měl na starosti personální stránku expedice. Ani na okamžik nevěřila, že diplomatická jednání s Tamulci budou mít úspěch. Bez ohledu na skutečnost, že se odehrají na neutrálním území a hostit je bude Spojená Federace planet.

V celé věci bylo příliš mnoho proměnných a zprávy o ztracených Dravcích a možném návratu Bratrstv,a dávaly vzniknout mnoha otázkám. Obzvláště té nejzásadnější: „Kdo stojí za nimi?“. Rada starších byla minulostí, takže kdo je podporoval tentokrát? Vypadalo to, že si dost věří a hodlají zvednout sázky. Nebo rozšířit své pole působnosti a najít někoho, kdo Novou Kolonii opravdu dokáže zničit. Nepodařilo se jim to udělat zevnitř, takže to zkusí zvenku? Způsob i provedení přesně odpovídalo, ale nepočínali si natolik metodicky, aby ve svém plánování uspěli.

Což jasně dokazovalo, že mají úplně jiného mecenáše, který uvažuje jinak a používá je jako své loutky. Včetně Tamulců, kteří sloužil jako figurky v jejich hře. Moc dobře to viděla během celé ofenzívy, kdy neváhali obětovat celé stanice, jen aby žádná informace nevyklouzla ven. Zato si počínali s mimořádnou bezohledností a nelítostností, což byl ten hlavní důvod proč je Tasha chtěla dostat. Jenomže to znamenalo, že musí hrát jejich hru a ta zahrnovala i diplomatické jednání. Jednání, která samozřejmě neuspějí. O to už se tihle mecenáši postarají.

„Tasha transportní místnosti dvě!“ aktivovala komunikátor, jakmile dospěli do transportní místnosti bitevní lodi.

„Slyším, majore!“ ozvala se obsluha z druhé strany.

„Přeneste mě a kapitána Tolkina ihned na můstek!“

„Jistě, majore!“ Obsluha zareagovala trochu nejistě, ale rychle dodala: „Ihned provedu!“

„Tohle jednání nemůže nikdy vyjít…,“ bylo poslední, co Tasha pronesla na palubě ANT 23. Vzápětí ji uchopil transportní paprsek a přenesl zpátky na můstek Oko 7Z. K překvapení nemnohých členů posádky.

„Kormidelníku, kurz dva-sedm-jedna na nula-jedna-nula!“

„Kurz nastaven“

„Warp devět!“

„Ano, majore,“ přitakala pilotka.

„Strojovna! Simone?“

„Ano, majore?“

„Potřebujeme maximální rychlost, jakmile bude bezpečné ji zařadit.“

„Budete ji mít nejdříve během hodiny, majore.“

„To by mělo stačit.“

„Řeknete mi, kam až hodláte letět?“

„K portálu do kvadrantu alfa. A potřebuji tam být do čtyř dnů. Jinak zmeškáme důležitou schůzku s Tamulskými diplomaty.“

„Potom máte nejspíš štěstí. Díky posledním úpravám na pohonu a krystalech tam dorazíme včas.“

„Díky, Simone.“

„Takže ledy se nakonec hnuly?“ zajímalo hlavního taktického důstojníka Miriam Ostlinovou. Upřela na Tashu své fialové oči v tázavém gestu.

„Ledy se hnuly, ale netuším, jakým směrem,“ zazněla odpověď.

Koloniální vlajkový Dravec Oko 7Z, kvadrant alfa, hvězdný čas 2238.9,10.

Kapitán Jonathan Tolkin se v duchu pousmál nad tím, jak s jistou lítostí sledoval Tashu mizící v transportním paprsku. Paprsku, který ji zhruba před hodinou přenesl na palubu Titanu, federačního plavidla, které je doprovázelo na DS9. V duchu si pomyslel, že půjde o mimořádně zajímavé setkání. Setkání, kterému se Tasha celé roky vyhýbala. Byla si moc dobře vědomá své podoby, ale nikdy nikomu nesdělila skutečný důvod svého chování. Přesto jako vždy dokázala udělat, co bylo třeba. Nezaváhala ani na okamžik. Hlavním důvodem však bylo zjistit postoj Federace, aby podle něj mohli vypracovat vlastní diplomatickou strategii. Pevně věřila, že z emocí kapitána Rikera a jeho velícího týmu vystihne náladu a postoj Federace.

Nyní major stála v potemnělé pracovně s pohledem ven z okna, kde vedle nich letěl Titan. Jonathan Tolkin seděl v křesle na druhé straně stolu a jako vždy trpělivě čekal, až bude připravená hovořit. V posledních letech musel s povděkem kvitovat, že více zvažuje a přemýšlí o možných událostech a dopadech. Její schopnosti postupně narůstaly. Už od okamžiku postavení Oko 7Z, Dravce třídy D. V okamžiku, kdy zjistila, že mohou mít spolu dítě, nadešel strmý nárůst jejích mentálních schopností. Přes Dewonské pásmo, anomálii chaosu po havárii v Alonské soustavě, odkud je vysvobodil až Voyager s kapitánem Aranem. Jenom proto, aby hned při první zastávce u Tieru 4 začala válka s Tamulci.

„Oni tomu opravdu věří, Jonathane,“ pronesla z ničeho nic, aniž by odtrhla pohled od okna. „Federace je spolek idealistů, ale během války s Dominionem dokázali, že jsou víc, než na první pohled vypadá. Mnohem víc.“

„Věří tomu, že dokáží uzavřít mír,“ poznamenal Tolkin.

„Tím se jim otevře vstup do kvadrantu delta, jak ho nazývají.“

„Pravděpodobně ano.“

„Komu myslíš, že dají za pravdu? Fakta hovoří jednoznačně v náš prospěch. Včetně důkazů, které mají z Voyageru.“

„Ale sám tomu nevěříš?“

„Tamulci budou mít jistě připravené pohotové odpovědi na veškerá naše obvinění, ale to jistě nebude ten hlavní důvod, že?“

„Ne, není,“ odtrhla konečně pohled od okna a přešla ke stolu. „Nedokážu to nijak vysvětlit, ale cítím, že v pozadí se zvedají mnohem větší síly, které přesahují rámec běžného chápání. A tyhle síly rozhodně nechtějí mír.“

„Myslíš, že tyhle síly pomohly vzestupu Bratrstva oceli?“

„Možná…,“ připustila neochotně.

„Šance na dialog s Tamulci je za současné situace beztak mizivá.“

„Potom do toho určitě chtějí zatáhnout také Federaci!“

„Napadlo mě totéž,“ souhlasil. „Pokud jednání neuspějí, k čemuž dojde, pokud si budeme držet své stanovisko a neustoupíme, je víc než jisté, že Tamulci budou jistě chtít získat Federaci na svou stranu.“

„A právě na tom musíme založit naši diplomacii,“ usedla konečně naproti němu a pohlédla mu přímo do tváře.

„Není třeba připravovat žádnou složitou strategii. Stačí, když necháme iniciativu Tamulcům a budeme pouze přiměřeně reagovat.“

„Souhlasím. A proto tě budu potřebovat více než kdy jindy.“

„Rozumný postoj.“

„Tamulci mě určitě budou chtít vyprovokovat k neuvážené reakci. Sice se dokážu držet zpátky, ale nikdo neví, jaké triky mají v záloze. Věřím, že tvoje přítomnost na mě bude mít uklidňující vliv.“ Bezděčně položila důvěrně svou ruku na jeho. Jonathan obrátil hřbet ruky a sevřel její teplou dlaň. Šlo o důvěrné gesto a on prostřednictvím tohoto spojení dokázal uklidnit její rozbouřené emoce. Jejich vztah se za poslední roky prohloubil a měli k sobě blíže než kdykoliv předtím. Nedokázal si život bez ní představit.

„Nedovolím, aby tě vyprovokovali, Tasho,“ ujistil blonďatou nadřízenou povzbudivě.

„Na tom nebude až tolik záležet. Pokud uspějeme na diplomatickém poli, potom určitě přejdou k činu. Bojím se toho, že zaútočí a způsobí Federaci značnou škodu, aby je nasměrovali proti nám.“

„Vždycky můžeš vznést dotaz k vyšší autoritě,“ pokrčil bezvýrazně rameny.

„Ne!“ zamítla okamžitě. „Ne, dokud nebude opravdu nutné se na ně obrátit.“ Záměrně nevyslovila jméno Vrchního strážce a jeho neméně povedeného žáka. Ani jednoho z nich nechtěla už víc vidět, jakkoliv věděla, že jde pouze o zbožné přání. Dříve či později přijde s jedním z nich do kontaktu. Kromě toho, minimálně jeden z nich, ne-li oba dva, určitě sledovali její počínání.

„Oni nezůstanou stranou, Tasho. Pokud události nepůjdou správným směrem, jistě zasáhnou.“

„K tomu zatím nedošlo, a tudíž se pohybujeme ve vymezených mezích,“ souhlasila obratem. V duchu si povzdechla. Co jí v Alonské soustavě chybělo? Žádná válka, žádné intriky, žádné neodkladné záležitosti, žádné krize. Jedinou krizí mohl být nedostatek energie, neboť pouze jednou za oběh došlo k zastínění planety Alona 3, kde nouzově přistáli, a přestal působit vliv gravitační-časoprostorové anomálie. Trval pouhých pět dní, takže sotva stačili nasbírat energii pro klíčové systémy. Příliš málo k odletu, ale dost k pohodlnému přežití.

„Jsi si jistá, že jenom kvůli neshodám s ním hodláš podstoupit veškeré riziko, které tvůj plán bezesporu skrývá?“ Opět záměrně nejmenoval.

„Mám pocit, že musím každou vteřinou prozřít a spatřit všechny skryté detaily a pochopit samotnou podstatu hrozby. Včetně způsobu, jakým ji odstranit.“

„Z dosavadních zkušeností mohu říci, že tak jednoduché to určitě nebude.“

„Cítím, že jedinou zbraní je trpělivost.“

„Může být.“

„Samozřejmě bychom mohli zasáhnout hned, jakmile se objeví, ale tady jde o mnohem víc.“

„Neztratit je a neodhalit předčasně, že víme o jejich existenci. Tím bychom ničeho nedosáhli.“

„Správně. Proto musíme nechat první krok na nich a zasáhnout až v pravý čas.“

„Jaký máš plán?“

„Ať už udělají cokoliv, musím za to nést následky a tím dát Federaci najevo, že nechceme válku. Sice půjde pouze o dočasné řešení, ale měli bychom získat dostatek času a oni se ukáží. Teprve potom zasáhneme.“

„Hodně riskuješ, Tasho.“

„Jednu věc jsem se naučila. Všechno má svou cenu, a pokud nebude zaplacena, potom není šance na úspěch. Jakkoliv nechci, aby se komukoliv cokoliv stalo, cítím, že tomu nemohu zabránit, ať budu sebevíc chtít. Pokud to však znamená, že zcela zničím ty, kteří za tím vším stojí, potom jsem připravena zaplatit takovou cenu!“

„Rozumím,“ přikývnul. I přes stíny, které zakrývaly Tashinu tvář, velice dobře viděl ono nezměrné odhodlání. Kromě toho nepotřeboval vidět, stačilo cítit. Mohl konstatovat, že si byla velice jistá, že tímhle způsobem na nepřátele dříve či později dosáhne.

„Až přijde čas, Jonathane, musíš vzít Oko 7Z pryč a nechat mě na pospas osudu.“

„Jak si přeješ.“

„Teď si dohodneme strategii při jednání,“ začala znovu mluvit a mysl jí běžela o překot směrem vpřed. „Budeš můj tajný trumf, ale zůstaneš až do začátku jednání mimo dění. Nikdo se s tebou nesmí setkat. Ani kapitán Riker, ani kdokoliv jiný.“

„A dál?“

„Budeme se během jednání střídat. Já budu zaujímat útočnější a cynický postoj, kdežto ty budeš mít obranný postoj a hlas rozumu.“

„Myslím, že tahle role mi bude sedět.“

„Jedinou drobnou potíží bude poradkyně Troi. Ona je poloviční Betazoid a dokáže vnímat emoce druhých.“

„A emoce je mnohem obtížnější skrýt než samotné myšlenky,“ dal najevo souhlas.

„Správně, a proto si na ni musíme dávat pozor.“

„Možná půjde anulovat její schopnosti, nebo použít dezinformaci, abychom jí zmátli.“

„Nesmíme jí ublížit, Jonathane!“ učinila jednoznačné gesto. „Ona bude naším hlavním trumfem. Kapitán Riker se bude řídit jejím dojmem, dojmem, který z nás získá.“

„Dokáže sledovat naše spojení?“

„Ne. Naše spojení je mimo její dosah. Kdyby byla čistokrevný Betazoid, potom možná, ale ona je napůl člověk.“

Tolkin pouze kývnul na souhlas. Nevyzvídal, odkud Tasha ví, že Deanna Troi je pouze poloviční Betazoid. Určitě to nemohla zjistit během setkání na Titanu. Pečlivě skryl svůj úsměv, když viděl Tashu, jak začíná spřádat budoucí plány. Obvykle to byla Jennifer Waitová, lodní poradkyně, která dokázala vytvářet složité a propracované plány. S intuicí sobě vlastní, stejně jako právě teď Tasha. Nešlo si nevšimnout, že má zcela jasnou motivaci, averzi vůči Tamulcům. Averze spojená s pořádnou dávkou zášti byla dostatečnou motivací a ona dokázala vytvořit velice geniální a mimořádně zlomyslný postoj, který vůči Tamulcům zaujmou.

Koloniální vlajkový Dravec Oko 7Z, Deep Space 9, hvězdný čas 2238.9,18.

Jonathan Tolkin seděl ponořen do svých úvah, ve kterých zkoušel rekapitulovat události posledních dní. Události nabraly nečekaný spád a on musel připustit, že také on byl překvapen nečekaným vývojem. Tasha však zůstávala zcela klidná. Události šly přesně podle předpokladů. Podle všeho se událost měla již brzy objevit. Všechno začalo před třemi dny, kdy poprvé vstoupil na palubu DS9. Tasha odešla o den předtím a on již věděl, že se na Oko 7Z nevrátí. Očekávala, že událost ji pohltí.

„Vítejte na DS9, kapitáne Tolkine,“ vítal ho Bajoranský šéf bezpečnosti, jakmile vstoupil na stanici.

„Děkuji,“ kývnul úsečně.

„Tudy, prosím. Doprovodím vás do zasedací místnosti,“ vybídnul ho Bajoran rukou, na což Tolkin jen lehce kývnul a do zasedací místnosti pokračoval mlčky. Všechno podle plánu. S Tashou se setkal těsně přede dveřmi. Dokonalé načasování ukazovalo, že postupují podle plánu. Sotva na sebe pohlédli, ale oni nepotřebovali slova. Uvnitř už na ně čekali všichni přítomní. Konečně si mohl udělat názor na delegaci Federace i zástupce Tamulského impéria. Kapitána Rikera poznal ihned. Podle elegantní bradky, která mu dodávala výraznějšího vzezření, a také čtveřice insignií na límci uniformy. Vedle něj seděla jeho žena, poradkyně Deanna Troi. Zkusil zkoumavý pohled, aby se ujistil, že má vztyčené mentální ochrany. U dalšího přítomného se zastavil pouze letmým pohledem. S kapitánem Aranem už se setkal a bylo svým způsobem logické, že zde kapitánu Rikerovi asistuje. Z jeho výrazu nešlo vyčíst absolutně nic. Snad jen znepokojení. Určitě si musel dát dvě a dvě dohromady. Byl svědkem všech událostí na Tieru 4 a nejspíš chápal ze všech nejlépe pocity obou stran.

Posledním z federační delegace byla Bajoranská velitelka stanice, plukovník Kira Nerys. Vypadala přiměřeně nervózně, ale zkoušela zůstat v klidu. Zato skepse z ní přímo čišela. K tomu nemusel ani zkoumat auru kolem ní. V okamžiku, kdy si sedal, nenápadně zhodnotil také Tamulskou delegaci. U vyslance zaznamenal rozporuplné pocity. Nemohl však nepostřehnout odhodlání, s nímž k jednání přistupoval. Jako někdo, kdo se snaží sám sebe přesvědčit o něčem, čemu úplně nevěří. Zato z jeho pobočníka doslova čišelo sebevědomí a pevné odhodlání. Akorát odhodlání zcela jiného rázu. On se na jednání těšil, ale ne z důvodu, proč se konalo, ale prostě proto, že byl ve svém živlu. Tolkin lehce přimhouřil oči, protože pochopil, že Nzonk bude hlavním oponentem.

Kapitán Riker se ujal slova. „Dámy a pánové, jménem Spojené Federace planet vás vítám na stanici Deep Space 9. Sešli jsme se zde, abychom projednali ukončení nepřátelství mezi Novou Kolonií a Tamulským impériem. Obě strany svou přítomností zde potvrdily, že jsou ochotné jednat a že oběma záleží na ukončení zbytečného nepřátelství, které nikam nevede a nikdy nevedlo. Je mou nadějí, že prostřednictvím Federace dosáhnou Nová kolonie a Tamulské impérium rozumného kompromisu vyhovujícího oběma stranám. Federace je ve svém pojetí mírová organizace a nesmírně si vážíme toho, že jsme byli osloveni, abychom v této věci působili coby prostředník. Nyní poprosím majora Kronesovou, aby jménem Nové kolonie pronesla úvodní řeč.“

Jonathan Tolkin nevnímal úvodní slova, která Tasha pronesla, jakmile povstala. Neměla připravenou žádnou řeč. Jednala vždy spontánně a tento okamžik nebyl výjimkou.

„…jak už zde naznačil kapitán Riker,“ vnímal plně její slova. „Tato válka rozhodně nebyla nezbytná. Kdyby s námi Tamulci byli ochotní mluvit, určitě bychom našli společnou řeč. Nová kolonie však nemohla nadále tolerovat Tamulskou aroganci, která na Tieru 4 zašla příliš daleko. Přesto jsme byli stále ochotní zachovat mír, jakkoliv se nás jejich činy dotknuly. Zcela jasná neochota Tamulců naslouchat hlasu diplomacie nám nedala jinou možnost než přistoupit ke krajnímu řešení a vyhlásit Tamulskému impériu válku. Koloniální expedice si válku nepřála, ale přítomnost druhé Tamulské flotily jasně dokázala jejich úmysly. Přitom nás celé roky obviňovali a obviňují z expanzivní politiky. Víc snad nemá cenu dodávat. Věřím, že plně chápete, že naše důvody k vyhlášení války byly naprosto oprávněné.“ Poslední slova směrovala Tasha přímo na kapitána Rikera. Chvilku nechala svá slova působit. Na federačního kapitána určitě dojem udělala, ale jeho výraz se nezměnil. Poté si konečně sedla a Tolkin vyslal tichý souhlas s jejím proslovem.

„Děkuji, majore,“ promluvil Riker po další chvilce ticha. „Velvyslanče Sonmareusi, nyní máte slovo vy.“

„Dámy a pánové, ani já zde nebudu dlouze líčit křivdy a úskoky, které muselo Tamulské impérium celá desetiletí od Nové kolonie snášet. Není to předmětem zdejšího jednání, ačkoliv se ho nepřímo dotýká. Je pravdou, že Tamulské impérium rozhodně nechtělo vstoupit do války s Novou kolonií. Posledních dvacet let jsme v klidu a míru budovali zpět Tamuli pod jednotné impérium, silnější a lepší, než předchozí uspořádání. Sjednocovali jsme naše ztracené kolonie a světy v klidu a míru, aniž bychom byť jedinkrát sáhli k síle či nutili bývalé soustavy k návratu pod ochrannou ruku vznikajícího Tamulského impéria. Je více než zřejmé, že Tamulské impérium s každým dalším připojeným světem sílilo, stejně jako náš vliv. Což bylo Nové kolonii trnem v oku, ale nechávali jsme je být. Zprávy z rozvědky nám už nějaký čas signalizovaly, že Nová kolonie nehodlá tolerovat stále se zvětšující sféru našeho vlivu. Z důvěryhodných zdrojů víme, že posílili svou přítomnost na Tieru 4, světu, který ještě před třiceti lety patřil k Tamuli. Nestačilo jim, že Zentierany před více než dvaceti lety v podstatě zničili. Z kdysi vzkvétající kolonie zůstaly pouze trosky. Nebo to snad chcete popřít, majore?“ obrátil rychle pohled ke koloniální delegaci.

„Ne.“

„Ne,“ zopakoval Tamulec totéž. „Tieru 4 je živoucím důkazem, který nemůžete popřít. Jasným důkazem destrukce a ničení, kterého jsme byli svědky. Porážka Cestovatelů, s kterými jste tak příhodně válčili, ukončila dosavadní válečné tažení Nové kolonie. Poté zaměřili pozornost na zničené světy ve snaze získat z nich to málo, co zbylo, aby mohli pokračovat ve své dobyvačné politice. Dvacet let odolávalo Tamulské impérium koloniálním pokusům o provokaci, která by vedla k našem odstranění. Naše vláda si toho byla vědomá, a proto se celé roky vyhýbala kontaktu s Novou kolonií ve snaze nedávat jim záminku pro uskutečnění jejich mocenských ambicí. Ovšem zjistili jsme, že na zničených světech, které údajně obnovují, ve skutečnosti budují invazní síly. Planeta Tieru 4 byla středobodem jejich dobyvačných plánů. Rozvědka i důvěryhodné zdroje se v tomto ohledu jednoznačně shodovaly. Naše akce u Tieru 4 byla proto zcela logická. Ostatně jsme se před necelým vaším rokem obrátili na Federaci, aby nám v tomto ohledu asistovala, zda si počínáme správně.“

„Souhlas,“ přisvědčil Aran Dar, přestože ho nikdo nežádal o potvrzení.

„A co se stalo?“ obrátil se vyslanec ke všem přítomným. Opřel se o stůl a pokračoval. „Sotva vstoupili pod naším dohledem do kvadrantu delta, byli napadeni Koloniálními silami. Jedna z našich nejlepších lodí byla během střetnutí zničena a poté, co se ukázalo, že pro vás Voyager nebude dalším snadným cílem, jste ho napadli a zkusili obsadit. Nebo snad chcete popřít, že jste zaútočili na loď Federace?“ Mluvil už přímo ke Koloniální delegaci.

„Ano, to popíráme,“ zazněla rázná odpověď.

„Máte za sebou expediční flotilu, a tudíž chápu, že si můžete dovolit přiznat, co chcete, a popřít, co nechcete,“ pokračoval vyslanec nevzrušeně dál. „My však tento luxus nemáme, a proto musíme vycházet ze zjevných faktů a pozorování. A naše fakta a pozorování jasně ukazují, že Nová Kolonie ve snaze prosadit své mocenské zájmy rozpoutala válku. Z důvodů uražené pýchy. Odmítnout přiznat vlastní chyby, uznat oprávněnost našich nároků a místo toho nám raději vyhlásit válku nelze definovat jinak než jako uraženou pýchu. Jsme jediným skutečným protivníkem, kterého Nová Kolonie má v sektoru. Je tedy nejenom logické, ale i pragmatické z jejich pohledu, aby se nás zbavili. Plně chápu tento postoj, ale Tamulské impérium nehodlá a nikdy nehodlalo zůstat stranou. My rozhodně nehodláme být odsunuti na druhou kolej, protože se to Nové Kolonii hodí. Tamulské impérium je mocnost, se kterou je třeba počítat a která má co říci do dění v našem kvadrantu. Ano, našem kvadrantu, v místě, odkud Tamulské impérium, jak ho známe dnes, vzešlo. Celá řada ras, planet a soustav, které položily základy Tamuli, ne nepodobné Federaci. My jsme ti, kdo si právoplatně mohou nárokovat zdejší prostor. Ne, žádná Nová kolonie. Ne, žádná expediční flotila. Jsme to my, kdo by měl mít hlavní slovo v této části galaxie. Jak už jsem řekl, nenecháme si vnutit od Nové kolonie jejich postoj silou! Pokud jsou koloniální zájmy opravdu tak mírové, jak rádi tvrdí, potom očekáváme, že nám je zde otevřeně předloží.“

Tamulci zdaleka ve svém obviňování a nekonečné tirádě neskončili. Vyslanec předal slovo svému pobočníkovi, který dokázal být bezesporu mnohem výřečnější než on sám. Kapitán Oko 7Z zůstával celkem klidný a s jistým obdivem musel připustit, že Tamulci umí dát události do souvislostí, které přesvědčivě a zcela logicky podporovaly jejich zájmy a postoje. Navenek všechno do sebe zapadalo, ale Tolkin spatřoval celou řadu nesrovnalostí, které si vzájemně odporovaly. Jenomže kvůli tomu, aby se s nimi zbytečně hádali, sem nepřišli. Ne, zlom v jednání měla způsobit úplně jiná událost. Buď Federaci dojde trpělivost nebo Tamulcům argumenty. Nakonec nedošlo ani na jedno a třetí den jednání přinesl neočekávaný zvrat.

Bylo nesmírně zajímavé zjistit, že o mír vlastně nikdo nepožádal a obě strany zničili diplomatické kurýry toho druhého, přičemž to jak oni, tak Tamulci vehementně popřeli. Obě strany měly pravdu, takže zůstávalo otázkou, kdo udělal onen pomyslný krok, který svedl Novou Kolonii a Tamulské impérium sem, do kvadrantu alfa na území Spojené Federace planet. Možná sami Strážci zasáhli, a pokud ano, potom šlo o geniální tah. Možná však zasáhnul někdo úplně jiný. Tolkin popošel blíže k oknu. Měl odsud výhled na prstenec stanice Deep Space 9. Tashina kancelář zůstávala potemnělá a ani on neměl potřebu zvýšit intenzitu osvětlení. Nechával ji tak, jako by tady byla s ním. Ve skutečnosti seděla v přiděleném pokoji pro hosty na stanici. Přesto však měl pocit, že stojí přímo vedle něj. Natolik silné bylo jejich spojení.

„Nech ověřit tu zprávu, Jonathane,“ slyšel její hlas.

„Už jsem ji odeslal k našemu maskovanému satelitu. Jesika se jistě brzy ozve s odpovědí.“

„Potvrdí, že ji nikdo z nás neposlal.“

„Souhlas.“

„Události jsou v pohybu. Cítím to, ale nedokážu sledovat jejich průběh.“

„Já vím.“

„Odteď mě musíš nechat jít, lásko,“ zašeptala tiše, přestože je nikdo nemohl slyšet.

„Jak si přeješ.“

„Až ti dám pokyn, musíš odvést Oko 7Z pryč a sledovat, co se bude dít. Zasáhneš až v pravý čas. Do té doby musíš zůstat stranou, ať se bude dít cokoliv.“

„Neboj se, zůstanu nablízku.“

„Zůstaň na Oko 7Z. Já už zbytek zvládnu sama. Beztak jednání nebude úspěšné, a proto v okamžiku, kdy bude možná dohoda na dosah, ztroskotá. Potom musíte ihned pryč.“

„Myslím, že Jesika už volá,“ zpozorněl při zvuku z komunikačního terminálu.

„Pak ji nenech čekat.“

Kapitán Oko 7Z přešel zpátky ke křeslu a skutečně na něj čekalo spojení s admirálem na základně 59, ačkoliv podle výrazně kratší doby trvání odpovědi soudil, že bude na palubě ANT 23. Pravděpodobně vytáhla s předsunutými silami do pole. Ještě dvě, tři vteřiny čekal, než klepnul na příjem spojení.

„Admirále Brownová,“ oslovil ji hodně formálně. Prsty učinil tajné gesto, které říkalo, že mohou být odposloucháváni.

„Kapitáne Tolkine,“ přistoupila na jeho hru okamžitě. „Mám pro vás nové informace a instrukce pro vás a majora Kronesovou.“

„Očekávali jsme je.“

„Hned v úvodu musím potvrdit vaše podezření, že zpráva poslaná naším jménem nepochází od nás. Podle všeho je pravá, ale nikdy nebyla odeslaná.“

„Potom je pravděpodobné, že Tamulci dospějí ke stejnému závěru, nebo nás obviní ze zfalšování obou zpráv.“

„Možná ano, ale podle mých zdrojů budou vstřícnější než doposud.“

„Opravdu?“

„Zaznamenáváme chaos v jejich řadách. Napojili jsme se na jejich komunikační sítě a víme, že Tamulská flotila dostává vzájemně si odporující rozkazy. Nehledě na přesuny, které mají pokrýt nejpravděpodobnější útočné vektory, z kterých zaútočíme. Nutno podotknout, že jde spíše o politické přesuny, neboť se snaží pokrýt oblasti, které nás ze strategického hlediska nezajímají. Z komunikačních sítí a dalšího sledování je však zřejmé, že se Tamulská vláda ze všech sil snaží posílit svůj politický kapitál. Proto posiluje nepokojné soustavy a zaznamenali jsme také první známky možné revolty.“

„Mají strach, aby se to jejich slavné impérium nezhroutilo,“ reagoval Tolkin suše.

„Velice trefně řečeno, kapitáne,“ souhlasila admirál obratem. „Pokud budou postupovat tímto tempem a zcela nesmyslně posilovat strategicky nedůležité pozice, potom naše nová ofenzíva bude velice rychlá.“

„Máme už přesné odhady jejich sil?“

„Ano, máme,“ přikývla spokojeně. „Tamulská flotila, její současný stav je oproti počátku války dvojnásobný. Pokud připočteme doprovodná plavidla, čítá jejich flotila kolem 5000 lodí. Jedinou neznámou představuje jejich šestá flotila, ale ta má sotva pár lodí. Kdyby lépe rozvrhli své síly, potom by tento počet jistě představoval hrozbu. Za současné situace však nikoliv. Iniciativa je však na naší straně, a tudíž, pokud jde o ofenzívu, měli bychom i tak dostatečně velkou šanci uspět. “

„Chápu.“

„Pokud Tamulci zahodí svou dosavadní zatvrzelost, stále existuje šance na mír. Musí k němu dojít nejpozději před začátkem ofenzívy. Potom už bude pozdě.“

„Opravdu bude naše flotila včas připravená?“

„Za tři měsíce, ano. Pokud Tamulci budou ochotní přistoupit na naše požadavky, potom k žádné ofenzívě nedojde. V opačném případě uděláme, co musíme.“

„Rozumím.“

„Hodně štěstí, kapitáne Tolkine,“ kývla úsečně hlavou a on opět zaznamenal gesto, které několikrát učinila během rozhovoru. Znamenalo to „dvě“. Podle indicií musela naznačovat, že jim ukradli dva Dravce, a které jiné než zmiňované Dravce třídy D. Ostatně o tom hovořili už na ANT 23.

„Můstek!“

„Ano, kapitáne?“

„Sežeň mi ihned naše dva Chaoky, Leithu a Haweho, a pošli je ihned za mnou,“ řekl ležérně ke komandéru Ostlinové, která měla právě službu na můstku. Právě totiž dostal zajímavý nápad.

„Provedu.“

„Možná tě mám nechat na pospas osudu, Tasho, ale rozhodně udělám vše pro to, abych věděl, co s tebou bude.“ Jonathan Tolkin si propletl prsty mezi sebou a ruce položil na stůl. Na Leithu a Haweho nemusel čekat příliš dlouho. Tahle povedená dvojice rozhodně během nouzového přistání v Alonském pásmu nezahálela. Jeden bez druhého neudělal ani krok a společně dosahovali mimořádných výsledků, přestože každý zastával odlišnou profesi. Nepočítaje další kratochvíle, jimž se ve volném čase oddávali. Dochvilnost a doslova žízeň po nových výzvách poháněla oba Chaoky kupředu. Jaký by potom byl kapitán, kdyby jim nepředložil patřičnou výzvu? Ani sebou nehnul, když dveře zasyčely a oba dva vstoupili dovnitř. Nejprve sebevědomě, ale přítmí v pracovně hodně z jejich agility ubralo.

„Kapitáne?“ promluvila Leitha jako první. Ona na sobě měla tmavou pracovní kombinézu a díky svým tmavým vlasům, očím i dohněda opálené tváři se v přítmí skoro ztrácela.

„Jen pojďte dál, už na vás čekám.“

„Těžko můžete něco udělat, když tady budete potmě, kapitáne! Možná máte mimořádný intelekt, ale rozhodně nemáte noční vidění,“ pronesla s výčitkou, která seděla spíš k její matce Krystal. Krystal podobným způsobem často kritizovala Tashu a nejenom Tashu.

„Nepotřebuji noční vidění, Leitho,“ namítnul mírně.

„Proč jste nás zavolal, kapitáne?“ zajímalo Haweho, který si stále nemohl zvyknout na Leithin přímý způsob mluvy. On by určitě k velícímu důstojníkovi hovořil s mnohem větší úctou, ale Leitha už to měla zkrátka v rodině.

„Ano, proč jsem vás zavolal.“

„Určitě ne proto, abyste nás nezávazně informoval o průběhu jednání s Tamulci.“

„Ne, to samozřejmě ne. Jednání bylo prozatím přerušeno, než budě ověřena pravost obou zpráv.“

„A vypadá to nadějně, nebo bude válka pokračovat?“ zajímalo Haweho. Sice patřil k válečnické kastě, ale rozhodně po žádné válce netoužil. Ne, sláva už ho nelákala jako kdysi. Nyní měl zcela jiné priority a zájmy než získat slávu na válečném poli.

„To není úplně jisté, poručíku,“ odtušil Tolkin neurčitě. „Ve skutečnosti hrajeme trochu jinou hru a diplomacie s Tamulci je veskrze vedlejší.“

„Ach tak,“ přikývnul Chaok chápavě, přestože tím ani v nejmenším nedostal odpověď na otázku. Teda pokud nepočítal nové otázky, které se po kapitánových slovech nabízely. V tom byla s Chartoky potíž, dávali dvojznačné odpovědi.

„Důvod, proč jsem vás dva zavolal, je ten, že potřebuji napíchnout dálkovou Federační komunikaci tady na DS9.“

„Hmmm, to nebude vůbec jednoduché,“ zamnul si Hawe zamyšleně bradu a mysl mu začala na plné obrátky pracovat.

„Velice brzy budeme potřebovat informace, abychom věděli, jak nejlépe postupovat.“

„Bude to náročné, kapitáne. Senzory stanice jsou částečně Federační, částečně Cardassianské, ale mohu směle říci, že nás zaparkovali tak, abychom byli hodně na očích,“ připojila Leitha svůj názor

„Věřím, že pro vás dva bude úkol představovat dostatečnou výzvu.“

„Kolik budeme mít času?“ zajímalo chaockou specialistku.

„Pouze tolik, kolik nám ho Tamulci nechají. Očekávám dva, nanejvýš tři dny, než potvrdí platnost své zprávy. Ovšem, moc na to nespoléhejte,“ odhadoval kapitán neurčitě.

„Provedeme.“

„Nenechte se chytit a hlavně ať vás při tom nikdo nevidí. Jinak by nám mohli velice snadno podstrčit falešné informace. Nehledě na fakt, že bychom tím ohrozili naši dosavadní pozici při rozhovorech,“ nabádal je, protože se občas nechávali příliš strhnout nadmírou horlivosti.

„Ovšemže nenecháme, aby nás někdo odhalil!“ odtušila Leitha uraženě.

„To rád slyším.“

„Doufám, že pro tyto účely můžeme využít Susan a Simona s tím jejich novým maskovaným raketoplánem,“ nadhodila ještě Leitha, které se v hlavě začal rodit plán jak to provést.

„Využijte všech nezbytných prostředků. Ty informace pro nás v budoucnu budou neocenitelné!“

„Rozkaz!“

„Odchod!“ propustil oba dva úsečně. Na Leithu i Haweho se mohl spolehnout, tím si byl jist. Ano, Jennifer Waitová, lodní poradkyně, měla velice správné tušení, když tyhle dva dala dohromady. Ostatně jako všechno ostatní, v čem se angažovala.

Koloniální vlajkový Dravec Oko 7Z, Deep space 9, hvězdný čas 2238.9,23

Nadešel okamžik, na který Jonathan Tolkin čekal. Mírové rozhovory dospěly ke konečnému bodu a podepsání příměří bylo na spadnutí. Zároveň však podle Tashy mělo dojít k přerušení jednání a celkovému kolapsu veškerých rozhovorů. Za předpokladu, že Bratrstvo operovalo kolem nich a zinscenovalo mírové rozhovory, o čemž ani v nejmenším nepochyboval, bylo jenom logické, aby se postaralo o jejich neúspěch. Určitě museli mít připravený scénář pro tuto situaci. Mír mezi Novou Kolonií a Tamulským impériem patřil rozhodně mezi to poslední, čeho by chtěli docílit.

„Kapitáne, senzory zaznamenávají dalšího Dravce třídy D. Podle registrace Oko 11Z. Právě se odmaskoval a míří k Bajoru.“

„Je čas, Jonathane. Musíš opustit stanici!“ slyšel Tolkin Tashin hlas ve své hlavě.

„Odpoutat od stanice!“ přikázal Tolkin okamžitě.

„Uvolňuji kotevní svorky,“ potvrdila pilotka Susan Arčrová u kormidla rozkaz.

„Budeme je kontaktovat?“ zajímalo komandéra Ostlinovou.

„Ne,“ zavrtěl kapitán rezolutně hlavou.

„Nabíjejí zbraně!“ zpozorněla Miriam okamžitě.

„Vezměte nás ven ze soustavy, Susan. Hezky zvolna, čtvrtinou impulsu! Až budeme dostatečně daleko od stanice, přejděte na půl impulsu!“ kývnul kapitán k hlavní pilotce.

„Provedu,“ potvrdila pilotka přijetí dalšího rozkazu, ale chápala ještě méně, oč tady běží. Ano, před pár dny asistovala Leithe a Hawemu při instalaci špionážního satelitu na stanici. Oba dva se při tom chovali jako malé děti, ale dávali setsakramentský pozor, aby nebyli odhaleni senzory stanice. Strávili při téhle akci únavné dva dny. Na druhou stranu to mělo i světlou stránku. Susan mohla Leithe jenom tiše závidět způsob, jakým si dokázala ukrátit čekání. Jen nechápala, jak potom dokázala zůstat soustředěná pro samotnou práci.

„Federační lodě se odpoutávají od stanice. Enterprise, Columbia, Titan. Voyager je následuje s těsným odstupem. Další dvě lodě už zahájily pronásledování.“

„Máme napojení na jejich taktickou síť, Leitho?“ zajímalo Tolkina.

„Samozřejmě,“ přisvědčila tázaná spokojeně.

„Na obraz! Taktický souhrn!“

„Dravec míří podle všeho k Bajoru. Orbity dosáhne během šesti minut. První dvě federační plavidla ho dostihnou během pěti minut. Zbytek za osm minut.“

„Sleduje nás někdo?“

„Negativní. Veškerá pozornost je zaměřena na Oko 11Z.“ U druhé taktické stanice Hawe rezolutně zavrtěl hlavou. Sledoval dění kolem stanice, zatímco Leitha vedle něj modifikovala nastrčenou sondu, aby dostávali tytéž informace, jaké měli k dispozici v OPS na stanici.

„Dobře,“ kývnul Tolkin na souhlas. Přesně s tímto počítal. „Pokračujte dál, Susan. Plný impuls a uvidíme, co se bude dít.“

„Asi není vhodný okamžik se ptát, ale Tasha zůstala na DS9…“

„Ano, zůstala. Díky naší malé špionáži budeme moci přesněji sledovat, co se s ní bude dít a jaký vůči ní Federace zaujme postoj.“

„Je tohle součást diplomacie?“

„Ne, právě naopak. Tu loď totiž neovládáme my, ale někdo, kdo chce, aby válka mezi námi a Tamulci pokračovala.“

„A jelikož se vyvíjí příliš jednoznačně, chtějí do ní zatáhnout Federaci na Tamulské straně,“ dovtípila se Miriam okamžitě.

„Tím pádem veškeré mírové rozhovory nebyly víc než pouhá zástěrka!“ prohlásila Leitha ostře. Nyní už začínala chápat manévry, které Nová Kolonie prováděla.

„Pokud budeme trpěliví, potom past sklapne, ale zůstanou v ní oni, ne my,“ odtušil Tolkin tiše.

„Oko 11Z vystupuje z hyperprostoru. Bajoranské lodě jim letí vstříc,“ začala opět Ostlinová v taktickém popisu situace.

„Proti třídě D nemají takové kocábky nejmenší šanci,“ zamručel Hawe kysele.

„Vedoucí loď zničena, druhá těžce poškozena a třetí se stahuje,“ shrnula Miriam stručně výsledek střetnutí, podtrhujíc předchozí větu.

„Neměli bychom raději zasáhnout?“ dovolil si chaocký taktický důstojník otázku.

„Ještě ne. Mají minimálně dvě lodě třídy D a nevíme, kde může být druhý Dravec.“ Po Tolkinově prohlášení důstojník chápavě kývnul a dál už se neptal, proč odlétají z bojiště.

„Federační plavidla vystupují z hyperprostoru a…,“ začala Miriam s prvním souhrnem, když symbol označený jako USS Ajame zablikal a zmizel. „První plavidlo zničeno. Druhá loď ustupuje.“

„Neunikne,“ zabručel Hawe u vedlejšího stanoviště. Chtěl dodat, že museli mít naskenované štíty federačních plavidel, jinak by nezničili loď jediným torpédem.

„Plavidlo vyřazeno z boje. Zbývají čtyři. Během minuty budou na dosah.“

Samotný střet nebylo třeba příliš komentovat. Podle všeho měla být dvojice plavidel třídy Sovereign rovnocenným protivníkem pro Dravce třídy D v základním módu. Jenomže tento Dravec už musel mít rozšířené nastavení a více než jeden aminiový krystal. Oko 7Z mělo ve výbavě celkem tři krystaly a s podobnými úpravami se počítalo u všech Dravců třídy D. Akorát s tím rozdílem, že měli mít pouze dva krystaly. Oko 11Z určitě mělo minimálně dva. Ovšem podle stability štítů, které hravě odolávaly federačním zbraním, jich mohli mít i víc. Jonathan Tolkin stejně jako všichni na můstku sledoval bitvu, v níž federační plavidla jednoznačně prohrávala. Poté co zanikl symbol bitevního křižníku Columbie, byl osud ostatních plavidel zpečetěn. Voyager byl těžce poškozen a neschopen dalšího boje. Podobně i Enterprise a Titan, které ještě vzdorovaly.

„Podívejte!“ upozornil Hawe na náhlou změnu kurzu Voyageru.

„Voyager právě narazil do Oko 11Z,“ doplnila Miriam s výrazem naprosté nevíry. Nečekala od kapitána Hvězdné flotily sebevražedné sklony. „Štíty Dravce jsou oslabeny. Zaznamenávám těžké poškození, ale za pár minut se z toho dostanou.“

„A Voyager?“

„Zatím zůstává v jednom kuse, ale jejich jádro se přetěžuje. Exploze během dvou minut. Zaznamenávám transport přeživších na Titan.“

„Už jsme mimo staniční senzory krátkého dosahu?“ Tolkin vnímal bitvu pouze letmo. Ve skutečnosti už byl v myšlenkách úplně jinde.

„Z dosahu budeme za minutu,“ přišla okamžitá odpověď od Haweho.

„Jakmile budeme z dosahu, ihned přejít na maskování a tichý režim.“

„Ano, kapitáne.“

„Na jak velkou vzdálenost budeme schopní odposlouchávat skrze naší sondu?“ vyžádal si Tolkin zprávu od Leithy.

„Maximální dosah je dva světelné roky,“ odpověděla tázaná okamžitě. „Optimální dosah je do půl světelného roku.“

„Nachází se v dosahu půl světelného roku nějaká mlhovina, hvězda či jiný astrometrický jev, kde bychom se mohli bezpečně ukrýt?“

„Pozitivní. Ve vzdálenosti 0,42 světelného roku je mlhovina třídy N.“

„Nastavte kurz, Susan. Warp pět“

„Provedu!“

„Zaznamenáváme velkou explozi poblíž Bajoru,“ hlásila Miriam poslední novinky. Nemusela dodávat, že Voyager právě explodoval a exploze warpového jádra v těsné blízkosti musela zničit i Oko 11Z. Přesně tohle musel kapitán Voyageru zamýšlet poté, co si uvědomil, že Dravce nepřemůžou pouhou silou svých zbraní.

„Známky narušení subprostoru?“ zajímalo Tolkina obratem. Správně by k němu nemělo dojít, ale aminiové krystaly v Dravcích mívaly tendenci chovat se hodně nevypočitatelně.

„Negativní.“

„Velmi dobře. Zatím jde všechno podle plánu. Teď se ukryjeme a budeme čekat, kde udeřil druhý Dravec.“

Koloniální vlajkový Dravec Oko 7Z, poblíž Denorijského pásma, hvězdný čas 2238.9,23

Vlajkový Dravec zaparkoval bezpečně v okraji mlhoviny, která spolehlivě zakryla jeho signaturu pro senzory, alespoň delšího dosahu. Při přímém skenování z kratší vzdálenosti by senzory jistě odhalily přítomnost Oko 7Z, ale v dosahu nebyla žádná loď, která by je mohla skenovat. Důležité bylo, že lodní systémy nemusely pracovat na zvýšený výkon, který maskování obvykle vyžadovalo. Díky rozmístěným senzorovým plošinám získali patřičný rozhled o přilétajících lodí v dosahu deseti světelných let. Samozřejmě senzorové plošiny měly delší dosah, ale v maskovaném režimu musely vydávat menší množství energie, aby nedošlo k odhalení. Tím se kapitán Tolkin dostatečně pojistil před možným odhalením ze strany Federace. Naopak mohl sledovat dění na stanici a dálkovou komunikaci Hvězdné flotily. Bylo víc než zřejmé, že na tento incident musí velení Hvězdné flotily zareagovat.

Všechna přeživší federační plavidla zůstávala na DS9 kvůli opravám. Promethea odtáhly vlečné lodě rovnou do loděnic, ale z kusých zpráv bylo jasné, že tam stráví hodně času. Nehledě na smrt víc než poloviny posádky. Jediným plavidlem schopným letu byl proto Titan. Enterprise měla podle zprávy problémy s warpem. Zajímavou zprávou byl samotný útok na Bajor. Podle všeho nevybuchlé torpédo zůstávalo stále v místě dopadu a zatím se nepodařilo odstranit detonátor. Možná v tom byl záměr, vzbudit více strachu a vyvolat paniku. Nebo šlo o sabotáž provedenou právě na příkaz admirála Brownové.

Možností bylo více. Kapitán Tolkin o nich však neuvažoval. Oko 11Z bylo minulostí. On hleděl naopak do budoucnosti. Zvažoval možnosti, které se nabízely, a vyhodnocoval je. Beztak neměl nic moc na práci.

„Leitha kapitánu Tolkinovi!“

„Ano, slyším.“

„Zachycujeme dálkovou komunikaci z velitelství Hvězdné flotily na Zemi.“

„Konečně! Hned tam budu!“

Tolkin hbitě vyskočil z křesla, ve kterém dosud seděl, a třídil myšlenky. Nečekal na odpověď. Bočními dveřmi vyšel na chodbu. Rychlou chůzí došel k výtahu a zadal palubu astrometrické laboratoře. Alespoň původně to měla být astrometrická laboratoř. Za poslední dva roky ji trio Leitha, Hawe a Simon Ingirus změnili v cosi mnohem většího. Nešlo jenom o rozšíření místnosti o několika přepážek. Astrometrickou laboratoří by momentální místnost určitě nikdo nenazval. Stalo se z ní centrum tajných operací. Přestože to všichni tři vehementně popírali. Od vypuknutí války s Tamulci sloužily zdejší prostory ke špionáži, odposlouchávání a mnoha dalším věcem. Samozřejmě získávali i astrometrické údaje, akorát výrazně vylepšené s rozlišením, které bralo dech. Možnost přiblížit si určitou část vesmíru, kde se nacházela maskovaná sonda, schopnost přenosu signálu a jeho zpracování do mimořádně kvalitního rozlišení rozhodně mělo své výhody.

Jonathan ponechal tyto úvahy stranou, neboť stanul konečně před dveřmi do centra tajných operací. On na rozdíl od trojice podřízených nazýval místa a události správnými jmény a neměl pochybnosti o správnosti názvu. Ostatně šlo o oblast s omezeným přístupem a astrometrická laboratoř měla být přístupná všem, proto CTO. Na vstupním terminálu zadal svůj osobní kód a posléze byl vpuštěn dovnitř. Zmíněná trojice doplněná o Miriam Ostlinovou a Jennifer Waitovou už na něj čekala. Hlavní obrazovka, která vévodila přední části laboratoře, mu vždycky připadala příliš velká. Nyní byla rozdělaná na dvě poloviny. V levé části poznal konferenční místnost DS9 a na druhé straně typickou architekturu Federace.

V levé části poznával známé tváře. Kapitána Picarda z Enterprise. Vedle něj seděl kapitán Riker a jeho žena Deanna. Naproti nim s jistou úlevou spatřil kapitána Arana Dara, velitele Voyageru. Nakonec přeci jenom přežil zkázu své lodi. Musel uznale připustit, že udělal správné rozhodnutí, ačkoliv přitom jistě ztratil spoustu lidí. Bylo mu to vidět ve tváři, jakkoliv nedával nic najevo. Vedle něj seděla plukovník Kira Nerys, velitelka DS9, a Bajoranský šéf bezpečnosti, který ho vítal na stanici. V pravé části byli pouze dva lidé. Muž statnější postavy s kratšími, už prošedivělými vlasy a žena středně vysoké, pružné postavy s hnědými vlasy pečlivě sčesanými směrem dozadu, oba v uniformě admirálů. Admirál William Ross a admirál Kathryn Janewayová.

„Víme, odkud se tam nejednou vzali?“ kladl Picard právě otázku.

„Obávám se, že nikoliv, Jean-Lucu. Prostě se vynořili uvnitř soustavy a zcela bezdůvodně zaútočili tady na Zemi. Torpéda dopadla poblíž San Franciska a kromě poškození místního přístavu skončila v moři,“ odpovídala admirál Janewayová na otázku.

„Naše senzorové plošiny bezpečně zachytily zamaskovaného Koloniální Dravce, když odlétal pryč ze sektoru 001, ale jakým způsobem se předtím dostali až k Zemi, je nám záhadou,“ přidal vedle ní stojící Ross. „Jejich počínání postrádá veškerou logiku, kterou jsme u nich dosud pozorovali.“

„Právě v okamžiku, kdy podepsali mírovou smlouvu, napadnou Federaci. Na dvou místech zároveň, ale nezpůsobí žádnou vážnou škodu,“ chopil se Picard slova. „Nějaké další známky konfrontace s flotilou?“

„Zatím ne. Zmizeli dříve, než dorazila nejbližší plavidla. Momentálně po nich není ani vidu ani slechu. Za poslední dva dny nebylo hlášeno žádné ztracené plavidlo. Ať už civilní, obchodní, či patřící k Hvězdné flotile.“

„Po zkušenosti tady na Bajoru bych řekl, že nás pouze zkoušejí,“ vzal si kapitán Titanu slovo.

„Myslíte, že chtějí, abychom pomohli Tamulcům v jejich boji s Novou kolonií a tím značně srovnali poměr sil? Aby proti nim stál skutečný protivník, hodný jejich kvalit?“ Ujišťovala se Janewayová, že správně porozuměla pointě.

„I to je možné a dávalo by to z jistého pohledu smysl,“ zamračil se kapitán Riker, aby vzápětí dodal: „Ne, ne ve světle posledních událostí. Takovou možnost bych zcela zavrhnul.“

„Zničení dvou lodí i se celými posádkami je podle mého víc než konfrontační postoj. Zcela evidentně by zničili i Enterprise s Titanem, kdyby kapitán Aran neobětoval Voyager,“ odtušil Ross chmurně.

„Na Bajoru šlo evidentně o konfrontaci, ale ani tady nenapáchali žádné velké škody. Loď s takovou palebnou silou a vypálí jenom jedno jediné torpédo, která navíc ještě ani nevybuchne?“

„Potom jim možná nejde o konfrontaci, ale o něco úplně jiného. Nejspíš nám tím chtěli cosi naznačit,“ přidal se k Willovu názoru Picard.

„Ať tak či onak, dopustili se zcela bezdůvodného aktu agrese vůči Spojené Federaci planet!“ prohlásil admirál Ross nekompromisně. „Jakkoliv s přihlédnutím k okolnostem mohli způsobit mnohem větší škody, zahynuli při jejich útoku občané Federace a příslušníci Hvězdné flotily. To nelze přehlédnout!“

„A jaký je postoj rady Federace?“

„Prezidentka zatím váhá s konečným rozhodnutím a společně se svými poradci hledají způsob, jakým vzniklou situaci řešit. K vyhlášení otevřeného nepřátelství máme zatím daleko, ale Hvězdná flotila byla uvedena do stavu pohotovosti a ihned byly vyčleněny síly, které budou hlídat sub-prostorový koridor, který Nová kolonie vytvořila do kvadrantu alfa.“

„Pokud tam vybudujeme dostatečně silnou základnu a zaměříme ústí koridoru, měli bychom být schopni předejít přímému konfliktu a válce,“ doplnila admirál Janewayová.

„Klingoni poslali do oblasti dva křižníky, aby nás podporovali pro případ, že by onen Dravec, který zaútočil na Zemi, zkoušel projít zpátky.“

„Pokud Tamulci zajistí druhou stranu koridoru, potom bude Federace relativně v bezpečí před případným preventivním úderem.“

„Pokud vůbec plánují preventivní úder,“ poznamenal poprvé za celou dobu kapitán Aran.

„Možná ne, ale pro bezpečnost Federace musíme udělat maximum. Nikdo z nás nechce zabřednout do další zbytečné války. Pokud válce můžeme předejít, potom je nezbytné učinit veškerá možná opatření!“ Admirál Ross poslední větu obzvláště zdůraznil. Válka s Dominionem mu bohatě stačila a netoužil po další. Když nikdo nic neříkal, pokračoval dál. „Dále bude nesmírně důležité zjistit o Nové kolonii co nejvíce. Jaké mohou mít skryté záměry a motivy, které je vedou a vedly k takhle křiklavému aktu agrese vůči Federaci.“

„V tom bude poněkud problém, admirále,“ promluvila dosud mlčící Kira.

„Pokud vím, zatkli jste majora Kronesovou a ona je vysokým důstojníkem v Koloniální hierarchii. Měla by mít veškeré informace, které potřebujeme znát.“

„Nemyslím si, že o těch útocích věděla, pane,“ vzal si také slovo Bajoranský šéf bezpečnosti.

„Proč myslíte, konstáble?“ zajímalo Kathryn.

„Poslední, s kým mluvila, byl Tamulský vyslanec Sonmareus. Předtím než byl odvolán zpátky na Tamuli.“

„Víte, o čem hovořili?“

„Nebylo toho mnoho. Řekla vyslanci cosi ve smyslu, že ho nepodvedla a jednala opravdu v dobré víře uzavřít s Tamulci mír. Kdesi uvnitř však tušila, že jde pouze o zbožné přání, které se nesplní.“

„A co vyslanec?“

„Zdá se, že tomu uvěřil,“ přidal kapitán Aran. „Označil ji za pouhou nastrčenou figurku v Koloniální mocenské hře. Figurku, která nic nevěděla, a proto sehrála svou roli natolik věrohodně, že o její pravdivosti nepochybuje.“

„Tohle řekl?“

„Dokonce ji vyzval, aby pomohla tohle všechno zastavit, ale ona mu odpověděla, že její loajalita patří Nové Kolonii a nikomu jinému.“

„A?“

„Víc už neřekla, admirále. Vlastně od toho okamžiku nepromluvila ani slovo, jakkoliv jsme zkoušeli s ní mluvit a žádali bližší vysvětlení.“

„Upadla do jakéhosi tranzu, kdy nevnímá nic kolem sebe, ale kdesi uvnitř tam stále je,“ nechala se slyšet Deanna Troi. „Možná jde o jakousi ochranu, způsob, jakým se snaží utéct před zradou, které se vůči ní Nová kolonie dopustila.“

„Velení chce, aby byla dopravena na Zemi. Titan je momentálně jedinou lodí, která ji tam dokáže nejrychleji dopravit.“

„Promiňte, admirále, ale zapomínáte, že Oko 7Z může být stále poblíž a Titan pro ně není žádný soupeř. Je docela možné, že právě na tohle celou dobu čekají.“

„S tím počítáme, a proto, kromě toho, že nepoletíte běžnou cestou, budete mít doprovod. A tentokrát půjde o skutečný Titán.“

„Skutečný Titán?“

„Ares je bitevní plavidlo třídy Titan. Sice se nehodí pro eskortní účely, ale doprovodí vás bezpečně na Zem.“

„Potom nechápu, proč ho tam nedopraví osobně?“

„Kapitáne, Ares vás bude doprovázet pouze po určitou dobu. Nemůžeme ho odvelet dlouhodoběji ze současné pozice, abyste rozuměl. Kromě toho budete mít víc než dost času, abyste zkusili zjistit více o majoru Kronesové, rozumíte?“

„Ano, pane.“

„Má ještě někdo něco dalšího?“ zeptal se Ross přítomných. Zaznamenal, že se Bajor anský kapitán pohnul, a proto ho oslovil. „Kapitáne Arane?“

„Jen mě napadlo, možná se na celou záležitost díváme úplně špatně.“

„Co naznačujete, kapitáne?“

„Možná šlo celou dobu o úmysl.“

„Myslíte nezpůsobit žádné velké škody a zmizet?“

„Právě naopak,“ učinil gesto rukou a pokračoval dál. „Jejich cíle byly dokonale vybrané pro účel demonstrace síly.“

„Moc se jim ta demonstrace síly nepodařila.“

„Právě!“ rozhodil rukama. „Zaútočit na Bajoranský chrám by zcela jistě poznamenalo celý Bajor. Následky pro Bajorany by byly nedozírné a chaos, který by nastal, si nedovedete představit. Ovšem oni odpálili pouze jediné torpédo. Torpédo, které navíc ještě muselo být vadné.“ Vztyčený ukazováček ukazoval, že bude pokračovat. „Těsně poté, co ho odpálili, zaznamenaly naše senzory cosi nápadně připomínající vnitřní explozi v oblasti jejich odpalovačů torpéd.“

„Jako že jim vybuchl sklad zbraní?“

„Správně.“

„Při úrovni Koloniální technologie a úrovni zabezpečení, to považuji za nepravděpodobné,“ nesouhlasil Picard.

„Já také,“ učinil Aran souhlasné gesto. „Záznamy ze senzorů však říkaly něco úplně jiného. Bohužel, zničením Voyageru jsme o všechny záznamy přišli.“

„Pokračujte, kapitáne!“ vyzval admirál Bajorana, ať dokončí myšlenku.

„Říkal jste, admirále, že koloniální torpéda dopadla těsně vedle přístavu v San Francisku?“ položil Aran obratem otázku.

„Ano.“

„A není v San Francisku velitelství Hvězdné flotily?“

„Naznačujete…“

„Ano, naznačuji!“ přerušil pozemšťana rychle. „Pokud tady na Bajoru měla jejich loď poruchu na zbraních, potom proč ne také na Zemi?“

„Útok na samotné velení Hvězdné flotily bychom určitě nenechali bez odezvy!“ pokývnul Picard hlavou, dávaje najevo souhlas s poslední poznámkou.

„Hmmm…“

„Torpéda mohla ztratit zaměření a dopadnout neškodně do moře.“

„Dobrý postřeh, kapitáne,“ připustil admirál Ross uznale. „Uvidíme, jestli se nám některé z nich podaří vylovit z moře. Snad nám dají odpověď potvrzující vaší teorii. Tím se situace ovšem ještě více zkomplikuje.“

„Tamulci.“

„Ano, Tamulci,“ přikývnul admirál na souhlas. „Vyslance Sonmareuse povolali domů a místo něj nastoupil jeho dosavadní pobočník Nznok, nyní již vyslanec Onzonk. Současný stav věcí nejspíš povede k tomu, že mu hodně členů rady Federace popřeje sluchu. Nehledě na fakt, že pokud vybudujeme předsunutou pozici na jedné straně sub-prostorového koridoru a oni na druhé, nevyhneme se bližšímu kontaktu a veškerá dosavadní neutralita bude tím pádem hodně pochybná.“

„Pokud Nová Kolonie zaútočí, Federace určitě nenechá Tamulce na pospas osudu.“

„Ne, nenecháme. Proto naše hlídka bude mnohem silnější a připravená zasáhnout, pokud by Tamulci měli opravdu potíže.“

„A ještě jednu věc, admirále. Asi to nebude mít větší význam, ale měli bychom prohledat stanici i všechny lodě, jestli nám Nová kolonie nestačila nastrčit své špionážní sondy.“

„Hlídali jsme je dost pečlivě, Dare, určitě nemohli…“ začala Kira.

„Vezměte si na starost stanici, plukovníku. Kapitán Riker nechá před odletem prověřit Titan.“

„Rozkaz.“

„Cestovní pokyny dostanete zašifrované během dvanácti hodin. Hodně štěstí.“ S tím admirál Ross ukončil spojení.

 

„Zdá se, že jste nás pochopil víc, než si myslíte, kapitáne Arane,“ zamnul si Tolkin zamyšleně bradu při konci vyslechnuté komunikace mezi Zemí a DS9.

„Je jenom logické, abychom letěli na Zemi, a tam se rozhodne, co dál,“ nadhodila Jennifer Waitová.

„Jejich detekční síť odhalí i maskované plavidlo,“ učinil Hawe narážku na jednu z Rossových počátečních pasáží.

„Proto budeme muset jednat rychle a prozíravě. Žádná síť není neproniknutelná.“ Tolkin už tušil, jakým způsobem se nepřátelé dostali dovnitř, ale pomlčel o něm. Sice mohli proniknout nepozorovaně až k Zemi, ale zpátky už nikoliv.

„Federace si určitě bude dávat velký pozor.“

„Ano, bude.“

„Máme to brát jako další výzvu?“ zpozorněla Leitha.

„Uvidíme, jak se situace vyvine. Možná ani nebudeme muset vstoupit do pozemského systému.“

„Stále nechápu, proč tohle všechno děláme?“

„Trpělivost, Leitho, trpělivost. Veškeré odpovědi, které hledáme, se objeví v pravý čas. Tasha o tom byla přesvědčena, jinak by nezůstala na DS9 a nenechala se dobrovolně zavřít.“

„Nechce dát nikomu najevo, že může kdykoliv odejít a nemohou ji nijak zastavit,“ ozvala se Jennifer Waitová. „Chce vyprovokovat nepřátele, aby znovu zasáhli, až bude připravená.“

„Ale kdo?“

„Bratrstvo oceli,“ vynesl Tolkin konečně na světlo světa jméno nepřítele.

„Ach ne…,“ vydechla Miriam Ostlinová a notně zbledla. Rukou si automaticky sáhla na levou část hrudi, kde ji dýka zabijáků Bratrstva před lety zasáhla a prošla skrz. Přestože od tohoto okamžiku uběhlo už více než dvacet let, vzpomínka zůstávala stále živá.

„Dostali se k našim lodím, ale jak jste si jistě všimnuli, podařilo se nám nenápadně sabotovat jejich systémy, proto ta torpéda nezasáhla cíl. Jakmile Federace torpéda vyloví z moře, uvědomí si, že jsou vadná, a začnou klást otázky. Do té doby naši skuteční nepřátelé budou muset udeřit, pokud chtějí vyvolat konflikt, který nás zničí. A v tom okamžiku musíme být připraveni je zastavit!“

„Federace není vojenská organizace. Mohli zkusit štěstí třeba u Klingonů. Ti by určitě menším válečným dobrodružstvím nepohrdli,“ namítnula Miriam slabě.

„Klingoni bojují pro čest a slávu. Tamulci nejsou žádní válečníci a takové spojenectví by Tamulce zničilo. Ne, Federace je tou jedinou organizací, která by jim mohla pomoci, aniž by je skutečně využili, a oni to musí vědět.“

„Logické,“ souhlasila lodní poradkyně Jennifer Waitová.

„Ano, jejich činy, jakkoliv v sobě nesou hrubost, sílu a brutalitu, stále mají jistou logiku,“ pokračoval kapitán ve vysvětlování.

„To znamená, že jim musí pomáhat někdo z Chartoků,“ dovtípila se Leitha.

„Nenapadá mě nikdo dostatečně mocný, aby dokázal operovat admirálovi přímo pod nosem,“ zamručela Ostlinová nesouhlasně.

„Nemusí být silný, ani mocný. Samotné znalosti mohou znamenat daleko více než skutečné schopnosti. Potom i ten nejobyčejnější z Chartoků může konat neskutečné věci přímo pod nosem nás ostatních. Ostatně, tajemství Bratrstva oceli nebylo nikdy odhaleno,“ rozhodila Jenny neurčitě rukama.

„Bylo postaráno o to, aby tajemství Bratrstva oceli navždy zmizelo,“ doplnil Tolkin. Všichni členové Bratrstva byli zabiti, včetně jejich rodin, ale o tom se nikde nemluvilo.

„Zjevně ne dost,“ zabručel Hawe.

„Nejspíš půjde o pozůstatek rady starších,“ nechala se slyšet Jenny. „Nebyla by to první skrytá hrozba, kterou proti nám stihli před svým pádem připravit.“

„Očekával bych spíš, že budou usilovat o zničení Nové Kolonie zevnitř,“ poznamenal Hawe zamyšleně.

„Vždy uvažovali v širším měřítku. Zničení naší Koloniální expedice, může z dlouhodobého hlediska zničit celou Novou kolonii, která je odsud desítky tisíc světelných let vzdálená. Kromě toho zůstala hrstka jejich následovníků, kteří přísahali, že zničí flotilu.“

„Je víc než logické, že v našem případě jde o menší skupinu, z níž mnozí jejich agenti operují mezi námi.“

„Chaokové…,“ došlo Leithe.

„Ano, hlavně Chaokové,“ souhlasil Tolkin. „Ovšem neštítí se využít kohokoliv dalšího z řad Charitů. Případ podporučíka Lorneho na ANT 23 to jasně dokazuje.“

„Dokáží ovládat jinou mysl?“

„Pouze slabou nebo hodně jednoduchou mysl. Chartocká mysl je příliš komplikovaná a dotyčný by se mohl nevědomky prozradit. Proto si podle mě volí Chaoky jakožto vykonavatele své vůle a Charity jakožto oči a uši.“

„Asi to bude znít trochu hloupě, ale může být špehem třeba někdo z naší posádky?“

„Ne, rozhodně ne. Já nebo Jenny bychom dokázali takové narušení odhalit.“

„Hned jsem klidnější.“

„Nyní před sebou máme mnohem jasnější cíl. Musíme letět na Zemi!“ Poslední větou dal kapitán najevo, že porada skončila. Leitha beze slov vypnula hlavní obrazovku a všichni zamířili ven z laboratoře.

„Souhlas. Odpovědi na otázky nalezneme v samotném srdci Federace. Kromě toho nesmíme ztratit Tashu z dohledu. Nechci být zbytečně skeptická, ale myslím, že si plně neuvědomuje, jakou silou a prostředky Bratrstvo oceli vládne,“ pronesla lodní poradkyně uvážlivě, ovšem zbytek nedodala. Zcela záměrně zamlčela fakt, že Bratrstvo oceli se Tashy před zhruba patnácti lety zmocnilo ve snaze narušit mírové rozhovory mezi Novou kolonií a jejími spojenci. Nepotřebovala u ostatních vzbuzovat další obavy.

„Vy dva se postaráte, aby Federace nenašla naši sondu na DS9!“ vydával Tolkin další rozkazy už skoro u výtahu.

„Ano, pane!“ přisvědčila Leitha s Hawem současně.

„Hlavně ať při tom nikdo nepřijde o život. Nepotřebujeme další incidenty!“

„Jistě, kapitáne.“

„Máte pár hodin, než budeme z dosahu spojení.“ Tolkin dořekl větu v okamžiku, kdy s Miriam Ostlinovou nastupoval do výtahu.

„Tolik času nebude třeba. Sonda má v sobě dostatečnou umělou inteligenci, aby stačila série jednoduchých příkazů a podmínek,“ přidala Leitha. Tolkin pouze úsečně kývnul, čímž vzal odpověď na vědomí. Dveře výtahu se za ním zavřely a oba Chaokové mu zmizeli z dohledu. Neuhnul pohledem od zavřených dveří, ale cítil rostoucí obavy u svého prvního důstojníka. Miriam Ostlinová měla pro strach uděláno. Existovalo jen málo věcí, z kterých by měla skutečný strach. Bratrstvo oceli patřilo mezi ně. Pokud si toho byl vědom on, potom lodní poradkyně Jennifer Waitová určitě také. Mohl se na ni spolehnout, že při první známce potíží zasáhne. Krátké zasyčení otevíraných dveří ukončilo cestu.

„Připravte se vyvést nás z mlhoviny, Susan!“ neztrácel Tolkin ani vteřinu.

„Ano, pane.“

„Spustit maskování, jakmile budeme ve volném prostoru,“ pokynul k taktickému úseku.

„Rozumím.“

„Zadat kurz na Zemi.“

„Kurs zadán.“

„Asi nemá cenu připomínat skutečnost, že naše maskování nefunguje při vyšší rychlosti než warp 5,“ připomněla Ostlinová od taktické stanice.

„V odlehlejších částech kvadrantu můžeme vypnout maskování a přejít na vyšší rychlostní faktor.“

„I tak nás Titan zcela jistě předstihne. Federační plavidla jsou velice rychlá a my nemůžeme použít naší relativní rychlost světla při menší rychlosti než je warp 9 a warpu devět nemůžeme dosáhnout, protože při něm nefunguje maskování, a pokud nefunguje maskování, potom se k Zemi nedostaneme neodhalení!“ Hodnotila situaci nadále značně skepticky.

„Titan nepoletí k Zemi přímou cestou. Počkáme si na ně a dohlédneme, aby na Zemi opravdu dorazili. Federace bude mít jistě obavy, abychom ho cestou nenapadli. Cesta jim zabere mnohem více času.“

„Možná…,“ připustila Miriam neochotně.

„Vystupujeme z mlhoviny,“ přerušila debatu hlavní pilotka.

„Stav maskování?“

„Stabilní. Systémy pracují na plný výkon.“

„Vpřed, Susan! Warp 5!“ vydal kapitán rozkaz. „Musíme ochránit naše zájmy a zabránit válce…,“ dodal už víc pro sebe než k posádce.

KONEC