Strážci řádu: Umírnění

Soustava Warez, Imperiální Tamulský rok 3152

„Seskupte se! Seskupte se blíž k T’Saan!“ křičela kapitán rozkazy. Bitevní plavidla a jejich kapitáni reagovali příliš pomalu a kapitán Namuras v duchu zaklela, když bitevní křižník T’Andare zanikl v oslnivé explozi, jelikož nepřežil útok trojice Dravců. Jediná loď, která reagovala dostatečně rychle, byl T’Snare, vlajkové plavidlo kapitána Sonmareuse, který shodou náhod zrovna dlel na palubě T’Saan. Však také jeho posádka patřila k nejlepším ve flotile a pod pořádným drilem se z nich stávali skuteční veteráni, elita Tamulského impéria.

„Všem lodím. Seskupte se kolem T’Saan a zahustěte palbu!“ podpořil ji Sonmareus okamžitě. Pochopil její záměr a souhlasil s ním. Osamocené bitevní křižníky byly příliš lákavým cílem pro rychlé a pohyblivé Dravce útočící ve formaci. Zato ve skupině už nebudou křižníky tak snadným cílem. Mohly se vzájemně překrývat a poškozená plavidla skrýt za nepoškozené druhy.

Lodě ze zdejší bitevní skupiny se po Sonmareusově rozkazu konečně začaly seskupovat do pomyslné bojové stěny. Díky bitevním lodím a křižníkům dokázali pokrýt palebné pole, spustit palebnou přehradu, skrze kterou Dravci nedokázali proniknout. Přestože zničili tři bitevní lodě a další křižníky, palba si začala vybírat daň i na jejich straně. První Dravec zmizel v ohnivé kouli, ale stihnul s sebou vzít jeden z křižníků, do kterého v nekontrolovatelném manévru narazil. Vzápětí ho následoval druhý, ale tentokrát už nikoho dalšího s sebou nevzal. Seskupením upoutali pozornost Koloniálních plavidel. Začali se taktéž přeskupovat do sevřenější formace, kde mohli společně mnohem efektivněji soustředit palbu.

„Rozdělíme se na dvě stejně silné divize a zkusíme je dostat do křížové palby!“ rozhodla se Namuras téměř bezděčně. Nikdo nic nenamítal a kapitán Sonmareus vypadal přinejmenším zaujat tím plánem.

„Všem lodím, nasadit kurz 1-0-3 na 0-0-5. Plný impuls!“

„Všechny lodě nás následují, kapitáne.“

„Divize jsou seskupené. T’Saan bude v čele první divize a T’Snare povede druhou divizi!“ přidal Sonmareus automaticky.

„Tady se rozdělíme!“ ukazovala Namuras na taktickém holotanku svou myšlenku. „My budeme pokračovat po dosavadním kurzu, ale po rozdělení provedeme třicetistupňovou odchylku směrem vlevo. Druhá divize přejde na kurz 3-1-0 na 0-0-4…,“ pokračovala kapitán dále v taktickém plánování.

„Pátá eskadra by měla být stále ještě ukrytá za měsícem Warezu 5,“ připomněl první důstojník tiše. Veškerá jeho obvyklá arogance byla pryč následkem bojové situace.

„Poslouží nám jako překvapení. Pokud to dobře načasujeme, možná je přimějeme udělat chybu.“

Kapitán Sonmareus nad tím pokyvoval uznale hlavou. Sice od manévrů neočekával žádný velký úspěch, ale důležitá byla podle něj snaha. Tamulské loďstvo zde mělo dostatek sil, aby zastavilo případný pokus o obsazení soustavy Warez, ale o tohle Nové kolonii nešlo. Podle velikosti a síly vycházelo, že zkoumají půdu pro budoucí útok. Za posledních deset dní podnikly Koloniální síly desítky podobných nájezdů. Z větší části mimořádně úspěšných, protože vláda nechávala přesouvat silnější uskupení do politicky nestabilních soustav, které ze strategického a vojenského hlediska neměly žádný velký význam. Díky tomu Nová Kolonie dál decimovala Tamulské loďstvo s vynaložením minimálních prostředků. Warez sice nebyl nijak zvlášť důležitý, ale protože mu zrovna velel bratranec jednoho z členů vlády, dostalo se mu výraznějších posil než jiným důležitějším oblastem. Fakt, že byl po smrti i s celou lodí, bude mít nepříznivou dohru a politici budou hledat obětního beránka, na kterého by všechno svedli. Přeci by nemohli byť jen připustit, že sem poslali naprostého pitomce, úředníka, který nemá žádné zkušenosti v boji.

O zázračných zkušenostech nemohl mluvit ani u kapitánky Namuras, ale pokud měl být spravedlivý, potom nemohl čekat žádný zázrak od kteréhokoliv z kapitánů, které znal a které během inspekce viděl. Na druhé straně, alespoň věděla něco málo o taktice, což bylo víc než u naprosté většiny ostatních. Jakkoliv učebnicový byl její manévr, prováděla ho s jistotou důstojníka mnohem zkušenějšího, než na kolik vypadala. Kdesi uvnitř se musel ušklíbnout. Čím menší tím lepší, čímž narážel na zjevný nepoměr velikosti a společenského postavení mezi zesnulým komodorem R’Asticem a kapitánem Namuras. S rostoucím napětím sledoval taktický holotank. Stále více a více se mračil, neboť mu přišlo, že Koloniální velitel značně podcenil situaci. Jednoduše ignorovali první divizi a změnili kurz směrem k druhé, místo aby jejich pomyslné V oblétli po levé či pravé straně, vletěli sebevědomě dovnitř. Tím je Tamulské jednotky dostaly do zcela ideální pozice pro sevření a nejenom mezi sebe.

„Teď!“ vyštěkla kapitán T’Saanu ostře rozkaz, ale ani nemusela zvyšovat hlas. Důstojník u komunikační sítě měl prst nad tlačítkem, připravený okamžitě reagovat. Stisknul ho přesně v okamžiku, kdy rozkaz obdržel. V té chvíli se od sebe Tamulské síly přestaly vzdalovat, ale začaly se přibližovat a sevřeli Dravce do pomyslné stříšky, jinak též obráceného V. Vytvořily jakýsi trychtýř, uzavřelie cestu zpátky, ale zároveň nechávali nepříteli volnou cestu vpřed. Jenomže do volné cesty se jim postavila právě pátá eskadra. Nebylo jich dost k tomu, aby je zastavili, ale dost pro samotný efekt.

Bylo patrné, že přítomnost páté eskadry nepřítele pořádně rozhodila. Poprvé za celou dobu operace zaváhali. Muselo jim dojít, že tady se Tamulské síly nechovají s obvyklou chaotickou nepřesností, ale mají určitý taktický plán. Sice ne dostatečně dobrý, aby je sevřeli do pasti, ale mohl zahrnovat ještě další překvapení. Toho si byl Sonmareus vědom, když sledoval měnící se zákresy Koloniálních Dravců. Ignorovali pátou eskadru, která byla ještě daleko od nich. Rozdělili se na dvě skupiny po třech a obloukem zaútočili na obě uskupení, která je zkoušela dostat mezi sebe. Svým způsobem neměli mnoho možností a vybrali si tu správnou. Takhle měli vzájemně krytá záda. Nepokoušeli osud pro případ, že by prudkým náporem neprorazili Tamulské linie a tím pádem by měli nepřítele ze tří stran a hrozilo jim skutečné obklíčení. Podle zákresu šlo o letmý útok ve snaze narušit formaci a posléze proklouznout užším hrdlem klínu ven ze soustavy Warez.

„Připravte se na náraz!“

Hlavní obrazovka ukázala hrozivě vypadajícího Dravce, který si vybral za cíl zrovna T’Saan. Systémy zakvílely, když se do štítů zakously střely z těžkých iontových děl doplněných o torpéda. Bitevní loď se několikrát po sobě pořádně zatřásla, světla pohasla a na systémech řízení oprav vykvetly karmínově červené kontrolky zaznamenaných škod. V odpověď se ozvaly palubní zbraně. Torpédům se Dravec dokázal vyhnout, ale jakmile vstoupil na dosah těžkých zbraní bitevního křižníku, byť na krátký okamžik, neměl šanci. Hlavně proto, že přesně s tím palubní střelci T’Saan počítali.

„Palte!“ vydala Namuras rozkaz a v tmavě hnědých očích se jí bojovně zalesklo.

Zasáhnout rychle se pohybující cíl, který navíc vysílal spousty interferencí do zaměřovacích systémů, nebylo nijak lehké, a většina střel ho proto minula. Tři přímé zásahy však stačily ke zničení. Bylo to až příliš snadné. Nepřátelská loď neměla silné štíty, zato vynikala delším dostřelem a manévrovatelností. Podobně dopadl i druhý Dravec ve formaci, který prováděl rychlý nálet na seskupenou divizi. Zničil dva křižníky, než mu šťastný zásah torpédem vyřadil motory, a poté už nebyl problém ho společnými silami rozstřílet.

Třetí Dravec podnikl manévr, kterým o pouhé stovky metrů minul Tamulský křižník. Jeho pilot musel být dostatečně šílený, když v divokých manévrech proletěl kolem celé divize, a než se kdokoliv vzpamatoval, proniknul ven z hrozícího obklíčení. Stihnul ještě poslat sérii pozdravů svým pronásledovatelům a zničit dalšího půl tuctu lehkých plavidel. Tím spolehlivě odradil plavidla na okraji formace od pronásledování. Následoval ho ještě jeden Dravec z druhé skupiny, ale to bylo vše. Formace se sevřela a z osmi Dravců zůstali pouze dva. Zato odlétali maximální rychlostí k hyperlimitu soustavy Warez.

„Ustupují! Oni ustupují!“ zněl nadšený výkřik taktického důstojníka T’Saan, Kapitán Namuras byla příliš zaujatá sledováním taktického holotanku, než aby podřízeného okřiknula za nepřístojné chování. Obzvláště v přítomnosti vyššího důstojníka, který zde těsně před útokem zrovna prováděl inspekci.

V duchu seslala tichou modlitbu k Z’Antare, že jim kapitána Sonmareuse seslala zrovna teď. Bez jeho podpory by nedokázala nepřítele odrazit. Ostatní velitelé by ji určitě nenásledovali. Rozhodně ne, když její plavidlo bylo součástí bitevní skupiny, kterou vedl komodor R’Astice. Nepřítel by rozdělené jednotky zcela jistě zničil jednu po druhé, díky skvělému rozmístění sil, které zesnulý komodor provedl. Ten chlap byl naprostý idiot, který neměl co dělat v uniformě Imperiálního námořnictva. Komodorem byl pouze díky politické protekci, neboť pojmy taktika a strategie pro něj znamenaly velkou neznámou. Rozmístil síly tak pitomě, že by Nové kolonii stačila snad i jediná loď k dobytí soustavy a likvidaci celé hlídky. Ovšem byl komodor a ona pouhý kapitán. Tudíž si s ním mohla dovolit zdvořile nesouhlasit a navrhnout mu vlastní řešení. Nebylo to nic platné, protože její návrhy nebral vůbec v potaz.

Beztak si na ní pouze leštil ego a dával si záležet, aby Namuras před ostatními kapitány zesměšnil, kdykoliv našel vhodnou záminku. Na rozdíl od ní patřil k té vyšší třídě, elitě, a tudíž v jeho očích byla automaticky ubohá a zcela neschopná. Neschopná čelit jeho přirozenému intelektu, kterého nižší třída nemohla dosáhnout. Povyšoval se nad ní, a to nejenom kvůli skutečnosti, že díky svým dědičným genům byl urostlý a fyzicky mimořádně impozantní. Ona byla o dobrou hlavu menší a nemohla o sobě říci, že by působila fyzicky impozantně. Skutečnost, že při cvičeních všem pravidelně nakopávala zadky, nehrála žádnou roli. R’Astice si udělal neměnný názor a nic s ním nepohnulo.

Alespoň do okamžiku, kdy dorazil z domovského světa kapitán Sonmareus. Rozhodně nebyl žádný pouhý kapitán, ale vlajkový důstojník, kterého podle Namuras měli dávno jmenovat admirálem a svěřit mu víc než jen obranu domovského světa a udělat z něj pouhého poradce admirality. Rty se jí pobavením prohnuly, když shledal plány komodora R’Astice za zcela nedostatečné a dal mu jasně najevo, že je naprostý pitomec. Kromě toho měl už podle jména vyšší postavení, a tudíž s ním nemohl komodor jednat tím způsobem jako s Namuras. Litovala jediného, že nemohla být přítomná, když R’Asticeho pořádně setřel. Krátce poté, když prováděl inspekci také na T’Saan, došlo k útoku. Stejně jako tolikrát předtím vpadli koloniální Dravci do soustavy a zcela beztrestně se vyhnuli směšným obranným opatřením. Naštěstí šlo o pouhou přepadovou skupinu, jinak by si s nimi jedna divize bitevních křižníků neporadila.

„Vidím, poručíku,“ pronesla Namuras odměřeně s pohledem stále upřeným na taktickou obrazovku. Dva koloniální symboly chvatně opouštěly soustavu Warez. V duchu stále viděla, jak se najednou obrátí a na scénu vpadne druhá vlna. Potom by byl osud zdejší hlídky zpečetěn.

„Budeme je pronásledovat?“

„Ne,“ slyšela sama sebe odpovídat.

„Jeden z Dravců nemá patřičnou rychlost, mohli bychom…“

„Ne, poručíku!“ odpověděla pevně. „Ničeho bychom tím nedosáhli. Prostě by přenesli posádku na druhou loď a stejně zmizeli. Za to nám nestojí je pronásledovat.“ Mohla dodat, že Dravci, kromě toho, že jsou rychlejší, mají maskování a klidně mohou mít i skrytou zálohu mimo Warez.

„Konečně jsme jim ukázali co proto!“ obrátila Namuras pohled k dalšímu členovi posádky, ale nechtěla mu brát nadšení. V poměru ztracené tonáže utrpěla Imperiální flotila podstatně vyšší ztráty.

„Splnili jsme svůj úkol a zabránili Koloniálním jednotkám zničit zdejší těžební kolonii.“

„Jistě, kapitáne, ale důležité je, že konečně dokážeme zadržet jejich nájezdy, a kdo ví, v brzké budoucnosti třeba dokážeme převzít znovu iniciativu.“

„Možná. Raději připravte hlášení o škodách,“ kývla na taktického. Nechtěla situaci komentovat. Kromě toho, posádka potřebovala získat pocit sounáležitosti a vítězství, byť draze zaplacené, pozvedlo pokleslou morálku.

„Rozkaz, kapitáne!“ přikývnul řízně.

„Nerad kazím vaše nadšení, poručíku, ale měli jsme prostě štěstí. Nic víc,“ promluvil dosud mlčící kapitán Sonmareus. Sice převzal po R’Asticově smrti velení flotily, ale do velení T’Saan kapitánce Namuras nemluvil. Vlastně ji nechal řídit celou operaci, když viděl, že ví, co dělá.

„Možná ano, ale ukázali jsme, že máme odvahu se jim postavit.“

„Kéž by moji nadřízení shlíželi na podobná rozhodnutí stejně nadšeně, poručíku,“ odpověděl s povzdechem, zanechávaje taktického důstojníka zmateného a zaraženého.

„Máte už zprávu o ztrátách a škodách?“ nenechala ho Namuras příliš přemýšlet.

„Ano, kapitáne, hned,“ věnoval opět plnou pozornost svému stanovišti. „Ztratili jsme pět bitevních lodí, tucet křižníků a zhruba dvacet lehkých doprovodných plavidel. Zbraňové plošiny jsou nepoškozené a základna má jen lehké poškození. Ztráty na životech jsou odhadované kolem šesti tisíc. Celkem jsme zničili šest z osmi Dravců.“

„Dobrá,“ kývnul Sonmareus úsečně, bera zprávu na vědomí. „Zbylá plavidla ať se shromáždí v bodě nula. Poškozené lodě ať odtáhnou na základnu.“

„Ano, pane.“

„Co teď, pane?“ zajímalo Namuras, když viděla, že výše postavený kapitán nic dalšího neříká s pohledem upřeným na taktický holotank.

„Připravte plán nového rozmístění plošin a celkovou obrannou strategii soustavy Warez. Za hodinu chci mít připravenou podrobnou zprávu o současném stavu.“

„Budete jí mít, pane.“

„Za dvě hodiny ať se sejdou všichni vyšší důstojnici na mé vlajkové lodi.“

„Zařídím pozvání.“

„Dobře,“ kývnul Sonmareus nepřítomně. „Musím informovat velení o útoku na Warez.“

Imperiální tamulský křižník T’Snare

„Ano, radní T’Asadore. Mé předpoklady se ukázaly správné. Koloniální útoky slábnou a momentálně se spokojují s přepadáváním našich vnějších soustav pouze lehkými silami.“

„Potom doufám, že i admiralita si uvědomí důležitost převelení patřičných sil do vnějších soustav.“

„Nová kolonie reaguje na situaci mnohem lépe a rychleji než my, radní. Určitě brzy přizpůsobí svoji strategii a lehká plavidla doplní o silnější doprovod.“

„V tom máte asi pravdu. Každopádně posílením strategicky významných soustav bychom neměli nic zkazit.“

„Záleží na tom, které strategicky důležité soustavy bychom posílili,“ poznamenal kapitán pečlivě neutrálním hlasem.

„Ano, vím, kam míříte,“ přisvědčil radní vážně.

„Pokud si vláda a admiralita brzy neuvědomí, že současným trendem nikam nedospějeme, potom si přivodí vlastní pád.“

„Bohužel, Legislativci mají ve vládě stále jasnou většinu. Pokud však říkáte, že jim současná politika přivodí pád, potom budiž.“

„Nejde jenom o jejich pád, radní,“ pokračoval Sonmareus trpělivě. Radní T’Asador byl dobrý muž a jeho velký zastánce, ale v určitých ohledech byl nesmírně naivní. Neviděl souvislosti, které jemu přišly zcela zřejmé. „Jejich pád zapříčiní pád celého impéria. Všechno, čeho jsme za poslední desetiletí dosáhli, přijde vniveč. Pád Legislativců bude zároveň naším pádem.“

„Hm,“ naklonil se radní blíž k obrazovce a na čele se mu objevily vrásky, když zkoušel strávit možnost pádu Tamulského impéria. Impéria, které sám pomáhal stvořit. „Mohu promluvit na příštím zasedání vlády, ale máme stále příliš málo zastánců. Předseda T’Arranis si velice dobře hlídá všechna křesla ve vládě. Vynakládá značné prostředky, aby udržel dosavadní rovnováhu sil.“

„Jsem si vědom situace Umírněných ve vládě, ale…“

„Ale, jakkoliv nás Legislativci nenávidí, na veřejnosti nám prokazují jistou úctu coby vážené menšině. Nehledě na našeho vůdce, který nám naslouchá a velice bedlivě sleduje počínání T’Arranise. Po smrti radního T’Ssarise dal jasně najevo, abychom na jeho místo dosadili svého zástupce, a tím pádem nepřijdeme o další křeslo ve vládě. Pozice Legislativců se tedy nezmění.“

„To je sice skvělé, pane, ale…“

„Ale můžeme smrti radního T’Ssarise využít v náš prospěch.“ Ve tváři staršího radního se objevil šibalský úsměv.

„Dobře víte, že tyhle machinace nemám v lásce.“

„Jste stejný idealista jako váš bratranec Slokarij, Sonmareusi. Stále věříte v čest, upřímnost a poctivost!“ učinil radní nesouhlasné gesto nad kapitánovým postojem.

„Když zahodíme vlastní čest a hrdost, co nám zbude? Jací vlastně budeme? Chladní a neosobní? Nedůvěřiví a paranoidní, ohlížející se při každém kroku? Bude pro nás vůbec něco znamenat, mít cenu, kromě vlastní sobeckosti?“

„Věřte mi, chlapče, že ani já nemám radost ze současného stavu věcí,“ reagoval radní mírně. „Tohle není Impérium, o kterém jsem snil před čtyřiceti lety, kdy já a mnozí další podniknuli první kroky k opětovnému sjednocení a vytvoření silné, stabilní Tamuli. Mnohé se změnilo. Jiní v tom spatřili šanci a chopili se možnosti utvářet historii Tamuli, jak ji známe dnes. Bohužel způsobem, který byl daleko od našich původních představ o mírovém soužití s našimi sousedy.“

„Moc sousedů nám nezůstalo,“ opáčil Sonmareus uštěpačně.

„Ano, nezůstalo. Oba dobře víme proč.“

„Nová Kolonie.“

„Díky lidem jako T’Arranis se nám podařilo zůstat stranou a nenechat se zatáhnout do války mezi Novou kolonií a Cestovateli.“

„Tento krok nás nejspíš zachránil.“

„Ano, zachránil, ale zároveň udal i nový směr naší politiky. Vláda byla v tomto bodě jednotná. Obětovali jsme okrajové světy, které beztak pod nás už nespadaly, a čekali, až se všechno přežene. Nová kolonie naštěstí zvítězila rychle, přestože ztráta Lethosianů pro nás byla víc než bolestná.“

„Lethosiané Tamulskému impériu citelně chybí,“ souhlasil Tamulský kapitán. Lethosiané ohledně technologické úrovně dosahovali vyššího stupně než Nová kolonie.

„Když bylo po válce, věřil jsem, že můžeme konečně pokračovat v započatém díle. T’Arranis však vytvořil silnou frakci, jejíž program se značně lišil od naší původní myšlenky. Sice stále hodlal sjednotit Tamuli do jednoho velkého, silného impéria, ale zároveň započal politiku izolacionismu, která přetrvává do dnešních dnů. Nevím, zda za tím stojí pouze pevné přesvědčení, či zda existuje skutečný důvod, proč Novou Kolonii z duše nenávidí.“

„Podlé mého se spíš zahnal do kouta a nemá kam utéct. Proto trvá stále na svém a nic jiného nechce připustit.“

„A právě toho musíme využít.“

„Využít? Jak?“

„Nabídneme mu přijatelné východisko, které ho dostane z krize, takové, které bude odpovídat našim zájmům.“

„Máte konkrétní plán?“

„Zatím jen pár nápadů, ale budu vás potřebovat na domovském světě.“

„Moje inspekce je stejně u konce. Mám všechny potřebné informace pro své konečné hlášení.“

„Velmi dobře. Vaše hlášení o stavu naší flotily bude velice důležité.“

„Pochybuji, že mě vůbec budou poslouchat. Obzvláště když jim budu říkat věci, které nechtějí slyšet.“

„Přesně tak!“ učinil T’Asador souhlasné gesto. „Oni možná ne, ale vůdce bude přítomen příštímu zasedání vlády a on naslouchat určitě bude.“

„Sám vůdce bude na zasedání vlády?“ zpozorněl kapitán neskrývaje překvapení.

„Ano,“ přikývnul radní rychle. „Nemyslete si, že náš vůdce nemá zájem o blaho Tamulského impéria. Díky T’Arranisovi má svázané ruce, ale mezi lidmi se těší velké popularitě. Dává si pozor, aby všem bylo jasné, že veškeré fiasko jde na účet vlády, jejímuž rozhodnutí se on, coby hlava státu, podřizuje a respektuje ho, ale nesouhlasí s ním. Navenek nedává najevo ani žádné sympatie Umírněným ve vládě, ale v jeho projevu při smrti radního T’Ssarise jsem zaznamenal známky podpory naší věci.“

„Dokud má T’Arranis ve vládě většinu, jak říkáte, potom jeho podpora nemusí nic znamenat.“

„Vůdce má vliv na řadu méně konzervativních členů vlády, kteří jsou ochotní učinit ústupky a nebrat stranickou disciplínu natolik vážně. Jde o neochotný souhlas, ale lepší něco než nic. Obvykle mají podmínky, ale tím se otevírá prostor k diskusi a šance dosáhnout kompromisu.“

„Opravdu si myslíte, že mě vůbec nechají, abych svou zprávu o katastrofálním stavu naší flotily přednesl přímo před naším vůdcem?“

„Nedám jim na vybranou.“

„Nedáte jim na vybranou?

„Podívejte, Sonmareusi,“ spletl si starší muž na druhé straně prsty mezi sebe a nasadil vážný výraz. „Politika je hra, která má dvě úrovně. Všichni na sebe vytahujeme kdejaké špinavosti, vydírání, nepočítaje různé formy nátlaku. Ano, přesně o tomhle je politika. Pokud zůstáváme pouze u slov, pokud se naše hrozby nezmění ve skutky, potom hrajeme podle pravidel. Ovšem, jakmile dojde na skutky, vraždy, atentáty a tajemná zmizení, potom už nejde o hru podle pravidel.“

„A jakou hru hodláte hrát vy, radní T’Asadore?“

„Nebojte se, chlapče, já nepatřím k těm, již se uchylují k násilí, jakmile není po jejich.“

„Jaký máte plán?“

„Podrobnosti vám neřeknu, dokud nebudete přímo na místě, ale věřím, že už ze současného rozdělení sil, kdy admiralita posílá lodě do, jak říkáte, strategicky nedůležitých soustav, určitě vyvodíte patřičné závěry.“

„Opravdu zašly události až tak daleko?“

„Zatím ještě ne, ale zajdou. Brzy.“

„A vy toho hodláte využít?“

„Nesmíme promarnit žádnou šanci. Přemýšlím o tom už od začátku války. Legislativci působili hodně sebejistě a dokázali pro své argumenty vytáhnout potřebnou podporu.“

„Kterou dokázali stejně rychle promarnit.“

„Ne úplně, ale z větší části ano. Nyní zkouší zachránit, co zbylo, ale důležité je, že dosavadní důvěra, kterou mají, klesá. Sice si vždycky dokázali nějak získat voliče zpátky, ale nespokojenost s vládou je od každého incidentu větší a větší. Občané Impéria stále více odmítají věřit falešným slibům a začínají pomalu prohlížet vládní stínohru.“

„Nevěděl jsem, že veřejnost vnímá vládu takhle negativně.“

„Na domovském světě samozřejmě ne, ale vnější soustavy začínají být stále více nespokojené.“

„Chápu.“

„Dorazte na zasedání vlády, Sonmareusi. Přesně za deset dní a pomozte naší věci.“

„Pomohu vám, T’Asadore,“ přikývnul Sonmareus na souhlas. „Ovšem mám jednu podmínku.“

„Podmínku?“ zarazil se starší Tamulec nejprve překvapeně, posléze s jistým zájmem.

„Jde o jednoho nadějného kapitána, kterého bych rád později využil, a nechci, aby ji vláda kvůli R’Asticovi spláchla jako tolik jiných kapitánů před ní.“

„Nevím, jestli tohle dokážu zařídit, chlapče.“

„Opravdu?“ naklonil Sonmareus tázavě hlavu lehce na pravou stranu.

„Máme na admiralitě ještě menší vliv než ve vládě.“

„Víte, moje loď má poškozený warp pohon. Opravy zaberou hezkých pár hodin a spíše dnů. Nevím, jestli stihnu doletět na domovskou planetu včas.“

„Vždy můžete použít jiné plavidlo.“

„To jistě ano, ale mám povinnost dohlédnout na svou loď. Jaký bych byl potom v očích posádky kapitán, kdybych je tam nechal a sám odletěl?“

„Bod pro vás, kapitáne,“ usmíval se T’Asador čtverácky. „Vidím, že jste pochytil alespoň základy naší hry a ukázal, že umíte hrát.“

„Děkuji.“

„Nuže dobrá. Dejte mi jméno té vaší kapitánky a já zařídím, aby se dostala tam, kde bude opravdu k užitku.“

„Třeba u šesté flotily?“

„Odkud sakra…,“ zamrkal radní překvapením, ale rychle nad tím zavrtěl hlavou. „Ne, nechci vědět, odkud víte o šesté flotile. Tahle informace se rovná pouze státnímu tajemství.“

„Samozřejmě, že ano.“

„Řekněte mi jméno a já se postarám, aby dostala přidělení k šesté flotile.“

„Jmenuje se Namuras.“

„Zařídím vše potřebné.“

Radní T’Asador posléze ukončil rychle spojení, pro případ, že by Sonmareuse napadlo ještě něco dalšího. Sonmareus nad tím pouze cynicky zavrtěl hlavou. „Kam jsme to jenom dospěli,“ pomyslel si v duchu. „Jenomže o kolik se liším od ostatních politiků, když se chovám stejně jako oni?“ Na podobné úvahy však neměl čas. Před sebou měl ještě řadu úkolů, které musel splnit. Sotva vyšel ze své pracovny na můstek, už k němu přiběhl Har’N’Attan, jeho první důstojník, kterému ale obvykle říkal pouze Jedničko. Mohl jen doufat, že se jednoho dne dočká jména, které v sobě ponese důstojnost i půjde lépe vyslovit. Har’N’Attan pocházel z významné hunmarianské rodiny a rozhodně ho čekala slibná kariéra, kdekoliv by se rozhodl s ní začít. On se však rozhodl vstoupit do imperiální flotily. Imperiální flotila tím hodně získala. Možná i proto, že nebyl tak arogantní a netrpěl pocitem nadřazenosti jako třeba Tamulci. Sice byl hrozný pedant, ale zato snesitelný. Sonmareus ho měl poměrně rád.

„Kapitáne, kapitáne!“ získal si ihned jeho pozornost.

„Ano, Jedničko?“

„Za deset minut jste svolal poradu do zasedacího sálu.“

„Já vím. Budu tam včas.“

„Jak to šlo, pane?“

„Lépe, než jsem čekal,“ odtušil neutrálně. „V jakém stavu je warp pohon?“

„V moc dobrém ne.“

„Kolik?“

„Osm až deset hodin. V lepším případě.“

„Musím stihnout důležitou schůzku na domovské planetě.“

„Potom si musíte vybrat jiné plavidlo. Nejlépe…“

„Ano, ano, myslím, že už mě napadá, která loď bude nejvhodnější,“ zastavil se Sonmareus s úsměvem upřený na hlavní obrazovku, která zrovna ukazovala T’Saan.

„I to je jedna z množností. T’Saan vyvázla z boje mnohem lépe než my. Sice přišli o část levobočních senzorů a pár zbraňových stanovišť, ale jejich pohon poškozený nebyl.“

„Velmi dobře, velmi dobře,“ pokýval kapitán spokojeně hlavou. Udělá hned dvě věci současně. „Kdo všechno přišel na poradu?“

„S kapitánkou Namuras, která rozesílala pozvánky, celkem deset kapitánů.“

„Očekávají, koho vyberu místo R’Asticeho.“

„Ano, pane, nepochybně čekají.“

„Potom je nesmíme zklamat, Jedničko. Jdeme!“

„Jistě, pane.“

„Nemám moc času, takže to vezmeme trochu rychleji než obvykle.“

„Jak si přejete, pane.“

„Za patnáct minut už chci být na palubě T’Saan a do dvaceti minut vyrazit.“

„Nechám vám zabalit věci, pane.“

„Vyrazíte za námi, hned jakmile budou dokončeny opravy.“

„Spolehněte se, pane!“

„Nevstávejte! Nevstávejte, dámy a pánové!“ mávnul Sonmareus rukou, sotva vstoupil do zasedací místnosti. S jistou dávkou pobavení sledoval, jak si přítomní opět nemotorně sedají a čekají, až ke stolu zasedne také on. Podle zasedacího pořádku seděl po jeho levici jeho první důstojník, kdežto ostatní kapitáni zaujímali místo po levé straně. Neméně překvapivé bylo, když vedle prvního důstojníka poněkud váhavě usedla Namuras.

„Záznam je připraven, pane,“ kývnul Har’N’Attan.

„Budu velice stručný, přátelé. Neodkladná vládní záležitost mě volá zpět domů, takže musím rychle odletět.“

„Promiňte, že se zeptám, pane, ale uvědomujete si, že není stanoven dočasný zástupce, který povelí našim silám ve Warezu?“ zaznamenal nesmělou poznámku z řad kapitánů. Podle hodnostního označení mluvil kapitán těžkého křižníku. Protože byl hodnostně nejníže a tudíž nehrozilo, že by právě on mohl být tím vyvoleným, nezůstávaly pochybnosti o tom, že ho někdo k této otázce navedl.

„Samozřejmě někoho vyberu, ještě než skončí tato krátká porada.“

„Děkuji, pane.“

„Tady kapitán Namuras nám připravila nové a jistě také efektivnější plány pro obranu soustavy,“ pokynul gestem pravé ruky a dal jí slovo. Bedlivě zaznamenával škodolibé úsměvy u ostatních. „Prosím, seznamte nás s tím, jak byste využila naše prostředky zde ve Warezu.“

„Ano, pane,“ přikývla ve vší vážnosti. Vstala a přešla k taktickému holotanku. „Máme zde omezené možnosti, které jsou po Koloniálním útoku ještě omezenější. S přihlédnutím k důležitosti zdejší důlní kolonie navrhuji rozmístit plošiny…,“ začala popisovat svůj návrh na obranu. Pravda, nesl v sobě hodně jednoduchosti a nechával soustavu hodně otevřenou, ale zato koncentroval imperiální síly u klíčového bodu. „...bitevní lodě a křižníky vyplní mezeru mezi plošinami a budou působit coby mobilní jednotky,“ dokončila Namuras přednášku, přičemž vrhala po ostatních celkem zbytečně varovné pohledy. Za jiných okolností by se dočkala patřičného výsměchu, ale v přítomnosti kapitána Sonmareuse si nikdo nedovolil dát podobné pocity najevo. V naprostém tichu znovu usedla do svého křesla.

„Jednoduché, prosté a elegantní,“ vstal Sonmareus a shrnul vše do jedné věty, která rozhodně zahřála. „Samozřejmě můžete namítnout, že soustava není potom dostatečně chráněná, ale roztříštěním sil po celé soustavě dosáhnete akorát toho, že sice budete všude, ale nikde ne v takové síle, aby na tom záleželo.“

„V tom máte jistě pravdu, pane, ale…“ následovala ihned námitka od jednoho z kapitánů.

„Pokud si prostudujete pečlivě záznamy z dnešního střetnutí, zjistíte, že právě takové rozložení sil by bylo při Koloniálním útoku mnohem účinnější a neztratili bychom pět bitevních lodí, což je polovina jedné divize.“

„Ano, pane.“

„Soustava Warez má obydlenou pouze jednu planetu a její měsíc, bohatý na suroviny, slouží jako těžební kolonie. Právě zde musíme soustředit naše hlavní síly. Nemá cenu hlídkovat bitevními loděmi u planet, které nejsou obydlené. K tomu postačí lehké křižníky. Prioritou je zabezpečit občany Impéria a nic víc pro vás zde není důležitější! Zajistit, aby byli v bezpečí a mohli dělat svou práci. Suroviny, které z Warezu dále putují, mají velký význam pro celé Impérium. Další otázky?“

„Ne, pane.“

„Dobře. Potom mám už jen poslední věc. Není to rozkaz a záleží pouze na vás, jestli se chcete z dnešního dne poučit či nikoliv.“ Na chvilku se odmlčel a pokračoval dál. „Pozorně si prostudujte záznamy z bitvy a poté proveďte řadu simulací s novým modelem obrany. Můj první důstojník vám poskytne potřebné materiály, pokud o ně budete stát.“

„Samozřejmě, pane,“ přitakal Har’N’Attan souhlasně.

„A teď tedy věc, na niž všichni čekáte,“ nasadil Sonmareus pobavený úsměv. Jeden stejný blb vedle druhého. Nezáleželo tedy, koho vybere. „Kapitáne Masabi?“

„Ano, pane!“ povstal tázaný ihned.

„Jakožto nejvyšší důstojník v soustavě vám předávám velení nad imperiálními silami, dokud sem velení nepošle náhradu za zesnulého komodora R’Asticeho.“

„Děkuji, pane. Vynasnažím se nezklamat!“

„Je vám jasné obranné schéma, kapitáne?“

„Jistě, pane.“

„Dobře, velmi dobře,“ pokýval kapitán vlajkové lodi spokojeně. „Potom se ho držte a pamatujte si má slova.“

„Rozkaz.“

„Kapitáne Namuras?“

„Ano, pane?“

„Potřebuji se co nejdříve dostat na Tamuli a vaše loď je v nejlepším stavu.“

„Máme poškozenou senzorovou soustavu a…“

„Ale pohon máte v pořádku, že?“

„To ano, ale…“

„Výtečně. Za pět minut mě očekávejte na palubě a buďte připravena vyrazit na cestu.“

„A…“

„Čas běží, kapitáne!“ upozornil ji nedbale.

„Hned, pane!“ Vstala, sbírajíc zbytky důstojnosti, která jí ještě zbyla, a opustila místnost.

„Víte, co máte dělat, Jedničko. Jakmile budou opravy dokončeny, vyrazíte za námi.“

„Samozřejmě, kapitáne.“

„Já zatím zalarmuji základnu v sektoru Walgir, aby sem poslala lodě. Sice šanci, že by Nová Kolonie zaútočila dvakrát rychle po sobě, považuji za mizivou, ale stát se může leccos a já nechci, aby zdejší hlídka zůstala oslabená déle, než je nutné.“

Tamulský domovský svět o deset dní později.

Kapitán Sonmareus dorazil na domovský svět pouhé hodiny před začátkem velkého zasedání vlády. Zpozdil se o pár hodin, neboť potřeboval zajistit pár věcí, ale důležité bylo, že pro nově vznikající šestou flotilu získal dalšího nadějného důstojníka. S jistou zlomyslností se usmál, protože se s Namuras rozloučil v sektoru Walgir a poslal ji do Megrazu. Doufal, že tím poskytne jak jí, tak posádce i veliteli šesté flotily, jehož jméno nesměl nikdo znát, dostatek času na aklimatizaci. Ano, věřil tomu, že Namuras významně obohatí šestou flotilu. Před ním samotným stál jiný úkol a trochu jiný boj za Tamulské impérium. Doteď netušil, jakým způsobem radní T’Asador zajistil vystoupení v hlavním programu. Předstoupit před vládu znamenalo nasadit slavnostní uniformu, kterou ze srdce nesnášel, zářící všemi vyznamenáními a medailemi. Jediné, co nesnášel ještě víc, byli právě členové vlády, Legislativci.

Tak jako každý zasvěcený důstojník i občan Impéria udržující si politický přehled, věděl o převaze Legislativců ve vládě. Přesto byl překvapen tím, jaká jednoznačná většina to je. Musel si o radním T’Asadorovi upravit mínění. Při pohledu na takhle jasnou většinu by mnozí jistě propadli beznaději. Ne však jeden z nejstarších členů vlády. Nepropadal beznaději ani v nejmenším a dokázal vládu nejednou dostat do úzkých. Stále věřil tomu, že jednoho dne opět zavládne rovnováha sil ve vládě. Nic ho nemohlo odradit od snu o nové a lepší Tamuli. Stejně jako Sonmareus věřil tomu, že flotila, alespoň její velící složky, bude fungovat na základě skutečných taktických dovedností, zkušeností s velením a spravedlivým hodnostním žebříčkem, ne na základě politické loajality a konexí. Všichni Umírnění byli tak trochu snílci. Přáli si věci, které nemohli mít.

„…a nyní bych si dovolil předvolat kapitána Sonmareuse, který v posledních týdnech prováděl důkladnou inspekci připravenosti naší flotily ve vnějším okraji systémů jádra,“ vrátil jmenovaného zpátky do reality hlas radního T’Asadora.

„Podobná čistě vojenská hlášení nepatří do zasedání vlády, radní T’Asadore!“ ozval se ihned nesouhlasný hlas opozice.

„Kapitánovo hlášení má v sobě politický aspekt, radní T’Orreve.“

„Je mi celkem jedno, jaký v něm vidíte aspekt, prostě sem nepatří a konec.“ Sonmareus se zachvěl při výsměšně arogantním hlasu legislativeckého člena vlády. Už podle tónu mu bylo jasné, že patří k té konzervativnější skupině vlády, která odmítala vidět věci jinak, než chtěli. Která vždycky dostane, co chce, a nezáleží na tom, zda jde o pouhou maličkost.

„Naneštěstí pro vás kapitán Sonmareus reprezentuje naše zájmy a bylo by od nás nezodpovědné pouze tlumočit jeho hlášení. Obzvláště když nikdo z nás není žádný vojenský taktik, a tudíž nemůžeme plně porozumět všemu z jeho zprávy,“ začal T’Asador mluvit. „Proto by od nás bylo krajně nezodpovědné ošidit vládu o nejnovější informace, a to přímo z první ruky.“

„Kapitán Sonmareus není členem vlády, a tudíž zde nemá co pohledávat!“

„Pokud byste si lépe přečetl sbírku zákonů, tak byste jistě narazil na šestou O’Snotu, strana dvacet devět, část dvě, kde…“

„Nepoučujte mě laskavě o zákonech, radní T’Asadore!“ vyštěkl na něj T’Orrev s pořádnou dávkou rozčilení. „Měl byste vůči nám projevovat více úcty a respektu, že vás necháváme sedět v této vládě, místo abyste zkoušel přizpůsobit znění zákona dle svého!“

„Pokud chcete tuto část probrat na právní úrovni, jsem vám plně k dispozici,“ odpovídal starší radní s klidem. „Nechal jsem si tuto část ověřit přímo u nejvyššího zákonodárce a on mi celkem jednoznačně potvrdil…“

„Mlčte!“ obořil se na něj jeho kolega brunátný hněvem.

„Máte strach, radní T’Orreve? Máte strach, že uslyšíte věci, které slyšet nechcete? Pokud ano, vždycky můžete odejít.“

„Jak se opovažujete mi vyhrožovat! Tady na svaté půdě Z’Antare! Přímo před zasedáním vlády!“

„Pokud byste místo vlastního egoismu pohlédl do seznamu dnešních interpelací, zjistil byste, že kapitán Sonmareus je na vládním programu. Programu, pod nějž se vláda podepsala, Vás nevyjímaje.“

„To…“

„Uveďte kapitána Sonmareuse, prosím!“ přerušil další hádku chladný hlas předsedy vlády, který si v duchu povzdechl. T’Orrev patřil k nejvýznamnějším rodinám Tamuli s mimořádným vlivem. Proto mu bylo nabídnuto místo ve vládě, ale jinak ten chlap byl naprostý pitomec. Kdyby mohl, vybral by si T’Arranis jeho mladšího bratra, který vykazoval známky inteligence, jakkoliv působil zakřiknutě. Občas si bohužel nemohl své spolupracovníky vybírat. Podporu potřeboval, a nyní víc než kdy jindy. Nemohl T’Orreva dost dobře okřiknout a připomenout mu, že zasedání je přítomen samotný vůdce. Už tak jim dělal vůdce dost zle svými projevy nesouhlasu s vládním programem. Tímhle chováním si jenom utvrzoval své znechucení a ten parchant T’Asador ještě přiléval do ohně tím, že dokázal tyhle konzervativce pořádně popíchnout. Přestože stál v čele jednoznačné menšiny, představoval děsivého protivníka. Několikrát přemýšlel o tom, že ho nechá odstranit, ale pokaždé od té myšlenky upustil. Přeci jenom hrál podle jistých pravidel a nechtěl, aby se musel do konce života ohlížet přes rameno, jestli ho nechce také někdo zabít.

„Pane předsedo, ctění členové vlády, můj vůdče,“ uklonil se kapitán uctivě, jakmile přešel k pultíku ve středu Z’Antarina chrámu, kde vláda zasedala. Neopomněl ani v nejmenším pozdravit vůdce a úklona směrem k němu byla mnohem výraznější než u předsedy a samotné vlády. S jistou úlevou si oddechl, když mu vůdce přátelsky pokynul.

„Buďte prosím stručný, kapitáne. Vláda má na pořadu dne ještě další neodkladné záležitosti, které musíme probrat.“

„Jistě, pane předsedo,“ odvětil Sonmareus s lehkým úšklebkem. „Věřím, že máte program zcela nabitý starostmi o pád impéria, takže se pokusím neubrat zbytečně mnoho času přítomné vlády.“

„Ach ano, ovšem,“ postavil se jeden z radních výsměšně. „Určitě nám chcete namluvit, že situace je velice špatná, či přímo hrozivá.“

„Záleží na úhlu pohledu, radní.“

„Já mám celkem jasný úhel pohledu, kapitáne. Koloniální útoky na vnější soustavy byly odraženy, samozřejmě i s vaším přispěním. Za posledních deset dní žádné další útoky nenásledovaly. Nevím jak vy, ale já to vidím jako úspěch, ne pohromu, kterou by bylo třeba ventilovat před celou vládou.“

„Jak jsem řekl, záleží na úhlu pohledu, radní,“ pokrčil Tamulský kapitán lehce rameny. „Možná bude lepší, když vám situaci názorně demonstruji na připravené projekci. Pak si uděláte lepší obrázek o situaci.“

„Tohle je vládní zasedání, kapitáne. Podobné ukázky byste si měl nechat pro admiralitu,“ odtušil T’Arranis útrpně s pořádnou dávkou znechucení.

„Tam, kde slova nestačí, musíme sáhnout k názorné ukázce. Věřím, že poté všichni přítomní budou mít zcela jasno.“

„No dobře. Pokračujte,“ vybídnul ho předseda, protože si byl vědom velice zaujatého pohledu samotného vůdce.

„Děkuji, pane předsedo,“ uklonil se v uctivém gestu předsedovi vlády. Položil projektor na řečnický pultík a aktivoval projekci. „Zde vidíte mapu hraničních světů vnitřního jádra. Řadu z nich jsem navštívil během své inspekční cesty a zbytek informací vychází ze zpráv a hlášení, které byly odeslané na admiralitu. Určitě si všimnete, že soustavy Warez, Walgir a Minnaver svítí jako jediné zelenou barvou. Ano, zde máte své velké vítězství, neboť v těchto soustavách se podařilo odrazit útok Nové Kolonie. Ovšem jak si rovněž všimnete, tak červená barva ukazuje naopak místa, kde se útok odrazit nepodařilo, a černá znamená ztrátu místní základny či důležitého bodu, ať už vojenského nebo civilního. Pokud porovnáte počet soustav i procentuální vyjádření, tak vám vyjde, že jsme byli úspěšní pouze z necelých sedmi procent. Nová Kolonie napadla celkem třicet šest soustav a z toho dvacetkrát vyšla vítězně, třináctkrát zcela vítězně a pouze ve třech případech byl jejich útok odražen a oni donuceni k ústupu!“ Věnoval rychlý pohled všem členům vlády hodnotě situaci. U konzervativců nečekal žádnou změnu. Prostě mu odmítali věřit už jen z principu, ale ti méně konzervativní vypadali zamyšleně. „Záleží čistě na úhlu pohledu, jestli pouhým sedmi procentům, třem ubráněným soustavám, budeme říkat vítězství. To však záleží čistě na vás, ctění radní a členové vlády. Já pouze konstatuji fakta. V mých očích je tohle velká prohra.“

„A v čem tedy vidíte naši hlavní slabinu, kapitáne?“ položil sám vůdce zvědavou otázku. Otázku, která byla svým způsobem hřebíčkem do rakve Legislativců.

„Možná bude lépe, když to opět demonstruji na projekci,“ pronesl Sonmareus pečlivě neutrálně, a když vůdce jednoznačně kývnul, spustil další připravenou projekci a začal popisovat. „Zde vidíte mnohým známé schéma rozmístění našich sil. Udržujeme silné hlídky v soustavách Kephron Vitta Prisonis, Zavia, Regulus, Naerobi, Tauron a tuctu dalších.“

„A zde taky nepřítel nezaútočil!“

„Obávám se, že když se lépe podíváte, tak naše hlídka v soustavě Naerobi už je minulostí. Tři plné divize bitevních lodí s doprovodem zničila jedna skupinka lehkých Dravců třídy B. Těch samých Dravců, jejichž útok na třech místech odrazily podstatně slabší síly.“

„Nelíbí se mi, kam tím směřujete!“

„Pokud si dobře všimnete projekce, tak Nová Kolonie zaútočila pouze na čtyři soustavy, kde soustředila naše flotila silnější síly. Zbytek pro ně nepředstavoval strategicky důležitý cíl.“

„Takže chránit občany Impéria podle vás není důležité?“

„Tohle není vyhlazovací válka, radní,“ reagoval Sonmareus mírně. „Zatímco naše síly byly soustředěné, aby bránily občany Impéria, Koloniální jednotky si v poklidu vybraly cíle s úmyslem narušit naši infrastrukturu a tím i naši celkovou schopnost s nimi bojovat ve vnějším pásmu. Vnějším pásmu, které je plné soustav a planet s občany Impéria.“ Opět chvilku vyčkal, než se obrátil na muže, který zastupoval ve vládě názor flotily. „Admirále T’Annisi, řekněte zde přítomným, jestli Nová Kolonie někdy bombardovala některý z našich světů? Jestli bombardovala s cílem zabíjet občany Impéria?“

„Ne,“ odpověděl admirál po notné chvilce ticha a téměř s odporem. „Vaše analýza je bohužel přesná. Koloniální útoky se zaměřovaly hlavně na naši průmyslovou infrastrukturu a těžební kolonie. Nová Kolonie po celou dobu války oslabovala naší schopnost bojovat, ničila naše hvězdné základny a instalaci, ale nesnížila se k planetární genocidě.“

„Zatím se k ní nesnížila!“ upozornil další z členů legislativecké vlády.

„Doufejme, že k tomu nedojde, protože máme mnohem víc co ztratit než oni.“

„Nemyslím si, že by se snížili k takové akci,“ promluvil znovu radní T’Asador. „Chtějí využít zmatku, který napáchali, aby nám zasadili konečný úder. Podobná akce by proti nim pouze sjednotila celé Impérium.“

„Impérium je jednotné, radní T’Asadore. Na to nezapomínejte!“ upozornil ho předseda ostře. „Ale zpátky k věci. Ještě něco jste nám chtěl říci, kapitáne? Nějaké doporučení, jak předejít podobným situacím?“

„Obávám se, že nemám žádné doporučení, které by mohlo zvrátit nepříznivý stav věcí.“

„Impérium není poraženo, kapitáne. Můžete se ohánět statistikami, ale statistiky v celkovém ohledu nemusí vůbec nic znamenat!“

„Souhlasím,“ přikývnul Sonmareus.

„Potom předejte své poznatky admiralitě a udělejte to nejlepší, co půjde udělat, abychom mohli konečně ukončit tuhle válku!“

„Věřte mi, pane předsedo, válka skončí brzy. Možná dříve, než si myslíte.“

„Naznačujete snad, že můžeme prohrát, kapitáne?“

„Nenaznačuji, tvrdím!“ opětoval Sonmareus jeho pohled, který po vyslovení samotného faktu ztvrdnul. Sálem to zašumělo překvapením, a kdyby to nebylo proti etiketě, určitě by ho vypískali ze zasedání. Jenomže řada členů vlády už si musela spočítat, že vyhlídky na vítězství nejsou nijak velké.

„A to se ani trochu nestydíte dávat najevo takové poraženecké nálady přímo před celou vládou i samotným vůdcem?!“ obořil se na něj předseda, tvář fialovou vzteky.

„Pouze konstatuji fakta, pane předsedo,“ opáčil kapitán s klidem. „Výsledek mé inspekce imperiálního loďstva, kterou jsem provedl během posledního měsíce, zní celkem jasně. Naše situace je taková, že čelíme nevyhnutelné porážce, a věřit, že Z’Antare nám zázračně pomůže, by bylo přinejmenším naivní.“

„Zapomínáte, že koloniální útoky po Warezu ustaly,“ padla ihned námitka.

„Ano, ustaly. Nová Kolonie dosáhla kýženého efektu a nebude plýtvat loděmi při napadání pro ně neznámých území. Jistě nás budou sledovat a monitorovat, ale udeří až v okamžiku, kdy budou při plné síle. Ne dříve, ne později.“ Pozvedl ruku v gestu pokračování. „Tamulská flotila by se mohla Nové Kolonii rovnat. Mohli bychom nad nimi i zvítězit, neboť technologicky nejsme výrazně pozadu. Problém je v tom, že k tomu potřebujeme čas. Čas, který nemáme a který nám Nová Kolonie nedá.“

„Takže navrhujete kapitulaci?“ zeptal se T’Arranis sarkasticky. „Máme se vzdát, protože proti nim nemáme šanci?“

„Nic takového nenaznačuji. Tamulská flotila bude bojovat, ale určitě bychom měli zvážit i jiné možnosti.“

„Jak si jistě vzpomínáte, tak na naši diplomatickou nabídku nepřistoupili a bez váhání zničili našeho kurýra i s váženým členem vlády na palubě.“

„Jsem si toho vědom, pane předsedo.“

„Chcete snad být dalším padlým hrdinou, kapitáne? Ano?“ ušklíbnul se nad tím vším. „Jste příliš důležitý pro Tamuli, než abychom vás nechali zbytečně padnout. Jakkoliv s vámi nesouhlasím, nemohu nepřiznat, že jste jedním z našich nejlepších důstojníků.“

„Možná je zde ještě další možnost, ctěný T’Arranisi,“ nadhodil T’Asador.

„Ano, vím,“ přidal rychle T’Arranis. Předseda Legislativců vrhnul po mluvčím Umírněných naštvaný pohled, ale nakonec kývnul. Věděl o zprávě, kterou před dvěma dny obdržela vláda.

„Zničení naší diplomatické mise a ztráta H’Winkary i našeho drahého radního T’Ssarise nám naznačila, že přímá diplomacie není možná. Pravděpodobně nám Nová Kolonie nedůvěřuje natolik, aby v našem upřímném gestu spatřovala nabídku k diplomacii. Přesto však, jakkoliv mají navrch, nechtějí zbytečně plýtvat svými zdroji na dobývání Tamulského impéria,“ započal T’Asador svůj projev. „Způsob, jakým ustupovali před naší pátou flotilou, jasně dokazuje, že nejsou zdaleka tak krvelační, jak si myslíme. Možná si sami uvědomili, že přestřelili, a nyní nám nabízí jednání skrze důvěryhodného prostředníka, jakým je Spojená Federace planet.“

„Pokud je ovšem Federace a ta její Hvězdná flotila opravdu tak důvěryhodná a nespolupracuje s našimi nepřáteli,“ přišla poznámka od radního o dvě řady za předsedajícím.

„Veškeré záznamy ukazují, že Federaci můžeme věřit. Během konfliktu zůstali pečlivě neutrální a tím pádem jsou ideálním prostředníkem.“

„Budiž,“ přikývnul T’Arranis neochotně. Protřelejší politici by poznali, že šlo o smluvený signál.

„Potom nám zůstává otázka, koho vyšleme reprezentovat imperiální zájmy,“ nechal se slyšet vůdce ze svého čestného lože.

„Ano, bude třeba…“

„Napadá mě pouze jedna jediná osoba, jeden jediný muž, který je dostatečně znalý situace, aby mohl prezentovat naše zájmy.“

„Koho máte na mysli, můj vůdče?“ zpozorněl předseda vlády, protože tohle už v plánu nebylo.

„Kapitán Sonmareus, je podle mého jediný kandidát na post vyslance impéria ve věci Nové Kolonie.“ Sálem to překvapivě zašumělo, ale všichni stále udržovali dekórum. „Jistě by se našlo mnoho schopnějších diplomatů, ale tady nepůjde jenom o diplomacii. Navíc je více než jasné, že Nová Kolonie vybere také někoho ze svých důstojníků ve flotile. Je jenom logické, aby naším zástupcem byl významný důstojník imperiální flotily. Důstojník, který má odvahu říci svůj názor bez ohledu na následky. Nedovedu si představit nikoho vhodnějšího.“

Kvadrant alfa, stanice Deep Space 9 o sedmnáct dní později

Kapitán Sonmareus, nyní už velvyslanec Sonmareus, neměl ani v nejmenším radost ze zadaného úkolu. Ne proto, že měl vést rozhovory s Novou kolonií na půdě Federace. Skutečnost, že o něm sám vůdce měl natolik vysoké mínění, aby ho přímo navrhnul na post vyjednavače, pro něj znamenala nesmírnou poctu. Stejně tak i neméně zřejmá skutečnost, že radní T’Asador dokázal přimět vládu k zahájení jednání. Všechno tohle bylo naprosto v pořádku a v souladu s plány. Tím však pozitiva končila. Mělo mu být předem jasné, že předseda Legislativců nesouhlasil jenom kvůli vůdci. Ne, T’Arranis byl politik do hloubi duše a ze všeho musel vytřískat maximální kapitál. Navenek podpořil návrh Umírněných, ale postaral se, aby vyjednávání nemohlo uspět. Jakkoliv stál sám proti sobě, vypracoval vládní pokyny, kterých se měl Sonmareus při vyjednávání držet. Pokyny, které v podstatě nedávaly příležitost k dosažení rozumné dohody.

Sonmareus nechápal, jak může být radní T’Assador tak klidný a hodnotit situaci jako značně proměnlivou. Podle něj T’Arranis místo aby přijal východisko z krize, volil tu horší možnost a zatlačil se ještě víc do kouta. Pokud se stane cokoliv mimořádného, s čím nepočítal, bude mít jen velmi málo šancí vycouvat, aniž by vypadal jako naprostý hlupák. Nehledě na skutečnost, že mu přidělil diplomatického poradce, jinak též řečeno hlídacího psa. Nzonk nosil titul diplomatického poradce, ale veškerá naděje, že by mohl být rozumný, vzala za své už při prvním setkání. Ne, Nzonk byl přesně ten typ snaživého kariéristy, který se snaží dostat, co nejvýše je možné v závislosti na společenském postavení. Evidentně dostal dostatečně jasné podněty a silnou motivaci, aby trval na pokynech do posledního puntíku.

Nezbývalo než si povzdechnout nad ignorancí vlády. Pracovat za obtížných či dokonce nemožných podmínek konec konců patřilo k běžné náplni jeho práce. Během letu na stanici DS9 přemýšlel o celé řadě možných scénářů, ale z Nzonkových poznámek pochytil jedno. Rozhovory musí ztroskotat, ale ne kvůli nim. Pokud Nová Kolonie neustoupí všem požadavkům, které Legislativci považovali za přijatelné, čemuž ani na okamžik nevěřil, měl se postarat o to, aby vina neúspěchu zůstala na straně Nové Kolonie. Tím pádem by vláda mohla získat zpět veřejné mínění a otevřela by případnou cestu k možné alianci a smlouvě s Federací. Jenomže Nová Kolonie si toho musela být dobře vědomá, jinak by neučinili vstřícný krok. Přeci nemohli být tak naivní. Ne, tady něco nehrálo, ale nedokázal říci co.

„Ukotvení dokončeno!“

„Děkuji,“ vzal zprávu na vědomí. „Máte velení, Jedničko!“

„Ano, pane. Přebírám velení.“

„Pojďme, Nzonku, je čas představit se veliteli stanice,“ pokynul diplomatickému pobočníkovi směrem k výtahu.

„Jistě, pane vyslanče,“ přisvědčil asistent nadšeně.

Sonmareus v duchu zaúpěl nad všemi diplomatickými manévry, které Nzonk přichystal a které byly dle jeho názoru příliš okázalé. Určitě by si podobné zdvořilosti odpustil. Naneštěstí nemohl, ale doufal, že bude mít příležitost zapůsobit jiným způsobem.

„Pane vyslanče, jsem plukovník Kira Nerys a jménem Spojené federace planet vás vítám na stanici Deep Space 9,“ vítala je Bajoranská velitelka u přechodové komory.

„Děkuji, plukovníku,“ uklonil se vyslanec lehce hlavou a pozvedl ruku v uctivém Tamulském gestu, které v sobě neslo hodně vojenské strohosti. „Velice si ceníme gesta Federace být prostředníkem jednání, obzvláště za stávajících podmínek.“

„Federace si naopak váží důvěry, kterou v nás obě strany vložily, a uděláme vše pro to, abychom nezklamali.“

„Dobře řečeno, plukovníku. Velmi dobře řečeno,“ odpověděl spokojeně.

„Nyní pokud mě budete následovat, ukáži vám pokoje pro hosty.“

„Velice se těším, až si budu moci prohlédnout vaši stanici. Můj bratranec Slokarij o ní hovořil jen v dobrém. Alespoň ve svých poznámkách.“

„Slyšela jsem, že byl zabit u Tieru 4.“

„Ano, bohužel máte pravdu.“

„To je mi velmi líto, pane vyslanče. Bajorané si ho během krátkého pobytu zde oblíbili.“

„V tom byl můj drahý bratranec jedinečný. Měl v sobě charisma, které já postrádám,“ přisvědčil Sonmareus melancholicky. „Na druhou stranu byl hrozný taktik, a proto raději zanechal kariéry u flotily a dal se na diplomatickou dráhu. Kéž by tady byl teď místo mě.“

„A jak vidíte rozhovory s Novou Kolonií?“ zkusila Kira opatrně půdu a hlavně hodlala přejít na jiné téma.

„Jako obtížné. Velmi obtížné. Nebude snadné najít společnou řeč,“ odpověděl neurčitě. Kéž by mohl říci, že díky instrukcím, které dostal, nemohou žádnou společnou řeč najít, ani kdyby chtěl. „A co kapitán Aran? Doufám, že problémy, které měl Voyager, nejsou vážné.“

„Musí vyřídit pár nezbytných záležitostí a poté přiletí na stanici, aby kapitánu Rikerovi asistoval při rozhovorech.“

„Nová Kolonie už odpověděla?“

„Ano, podle posledních zpráv jsou na cestě. Dorazí asi za čtyři dny.“

„Čtyři dny,“ zopakoval zamyšleně. „Dost času, abychom si vše pečlivě promysleli. Nemám pravdu, Nzonku?“

„Jistě, pane vyslanče,“ přitakal pobočník okamžitě.

„Doufám, že vám některé z naších požadavků nečiní potíže?“

„Ne…, ani ne,“ odpověděla Kira s lehkým zadrhnutím. „Na dnešní odpoledne je vše připraveno.“

„Nejsem příliš velký tradicionalista, ale moji lidé lpí na určitém dekoru, a proto se od nás očekává, že zvyklostem učiníme zadost.“

„Jistě, chápu…,“ přisvědčila s jistou úlevou. „Ach, už jsme tady.“

„Ano, ano. Myslím, že tohle bude přesně vyhovovat našim potřebám,“ pokýval Sonmareus spokojeně hlavou, varuje Nzonka, aby nezkusil cokoliv namítat. Poznal ten výraz, když našel na přidělené ubikaci nějaký nedostatek. Naštěstí se musel přizpůsobovat jemu jakožto velvyslanci. A on sám si potrpěl na účelnost a vojenskou strohost, a tak jen potlačil úsměv při malém bezvýznamném vítězství.

„Jsem ráda, že vám ubytování vyhovuje.“

„Já nejsem tak náročný, jako jiní diplomaté, plukovníku.“

„To jsem velice ráda,“ přisvědčila s viditelnou úlevou.

„Je zde ještě jedna věc, kterou byste měla vědět,“ začal Sonmareus mluvit. „Tady jsou frekvence, na nichž pracují implantáty našich osobních strážců. S tím budete schopni lokalizovat jejich pohyb kdekoliv na stanici. Sice to nebude třeba, neboť Malogané jsou dokonale věrní a loajální. Nepůjdou nikam, kam jim neřekneme, takže nás budou pouze strážit, ale jde o záležitost bezpečnosti, a proto je mou povinností vám předat veškeré informace.“

„Děkuji. To je velmi…“

„Jsem kapitánem imperiální flotily už dlouho, takže vím, že nemáte radost z ozbrojených cizinců na své stanici. Možnost monitorování jejich pohybu je tím nejmenším, čím vám můžeme pomoci při zajištění bezpečnosti stanice. Věřím, že by Federace učinila totéž.“

„Jistěže ano,“ souhlasila Kira trochu překvapeně a převzala od něj padd. „Uvidíme se tedy při odpoledním banketu na Promenádě, pane vyslanče.“

„Budu se velmi těšit, plukovníku,“ pousmál se nad její zdrženlivostí.

„Opravdu bylo nutné jí o tomhle říkat, pane vyslanče?“ vyjádřil Nzonk nesouhlas, sotva plukovník odešla.

„Mají právo o tom vědět.“

„Tím snižujete věrnost našich ochránců.“

„Upřímnost musí být naší hlavní zbraní. Kromě toho Malogané jsou dokonale loajální Impériu. Splní svou povinnost bez ohledu na to, jestli je snad zpochybňuji či nikoliv. A já rozhodně nezpochybňuji ničí věrnost, Nzonku!“

O pár hodin později už probíhal očekávaný banket na Promenádě v Quarkově baru. Nutno podotknout, že jeho Ferengijský majitel si dal záležet, aby všechno vypadalo, jak má. A samozřejmě při tom Federaci nenápadně připravil o pár prutů zlatem raženého latinia navíc. Po úvodních formalitách se z celé události stal menší večírek, který se protáhl až do večerních hodin. Sonmareus si dával velký pozor, kolik pije, ale hlavní důvod, proč souhlasil s návrhem Nzonka k diplomatickému banketu, byl ten, že mohl zkusit zapůsobit na dosavadní neutrální mínění Federace. Na rozdíl od svého pobočníka si uvědomoval, jak moc křehká je Tamulská pozice.

„Víte, je tomu už 480 let, kdy moji lidé objevili funkční warp pohon,“ mluvil směrem ke Kiře a Bajoranskému konstáblovi, jehož jméno nikdy nepochytil. „Přesto jsme začali zkoumat vesmír a zakládat Tamulskou říši teprve před 393 lety.“

„Měli jste funkční warp pohon a nepoužili ho 87 let?“

„Mnozí konzervativci v našich řadách nebyli nakloněni zkoumání vesmíru s cílem poznat nové druhy a nové civilizace. Svou krátkozrakostí zbrzdili celý vývoj říše o desítky let. Nakonec byl jejich odpor zlomen. Přesto v sobě mělo zdržení svá pozitiva.“

„Chápu, byli jste mnohem lépe připravení.“

„Po technologické stránce určitě,“ souhlasil vyslanec s konstáblem. „Technologický pokrok nabral během těch osmdesáti let opravdu velký spád. A nejenom technologický. Neustálé námitky a odpor konzervativců nás nutily hledat nové a nové argumenty, odpovědi na nevyřčené otázky a hlavně předvídat každou možnost či situaci, která by nás tam venku mohla potkat. Byla to opravdu nekonečná válka vedená za jednacím stolem. Nakonec zvítězila zvědavost, hlas rozumu a touha po poznání. V té chvíli jsme byli připraveni jako nikdy před tím a konzervativci museli kapitulovat. Začali jsme zkoumat vesmír. Osud nám jako první druh postavil do cesty Zentierany.“

„Ti samí Zentierané jako na Tieru 4?“ zpozorněl konstábl při vyřčení slova Zentierané.

„Ano, ano. Zentierané nám působili a jak vidno působí dodnes potíže,“ ušklíbnul se Tamulec při vzpomínce na první kontakt. „Abyste rozuměli, Zentierané byli v té době kočovníci. Neměli žádný skutečný domovský svět. Neměli ani disciplínu a chyběla jim spořádanost, kterou se my Tamulci pyšníme. Byl to pro nás jeden šok za druhým, neboť Zentierané sami o sobě tvořili celé řady skupin s odlišným pohledem na věc. Každý chtěl něco jiného a nemohli pochopit, že samostatně toho dokážou mnohem méně než společně. Trvalo nám přes dvacet let, než jsme Zentierany usměrnili společným směrem. S naší pomocí kolonizovali volné světy a kupodivu, když byly různé zájmové skupiny dál od sebe, tak spolu i mnohem lépe vycházeli. Hlavní důvod, proč jsme si dali tu práci, byl ten, že naše počínání sledovali také jiní. Galleané a Frawyané nás posléze kontaktovali a navrhli nám obchodní vztahy. Skrze ně jsme poznali také další rasy, jako Malogané či Hunmariané a položili základ pro budoucí Tamulskou říši. Tenkrát tvořilo členy říše sotva třicet ras.“

„Dvacet sedm!“ připomněl opodál sedící Nzonk.

„O padesát let později, když se říše rozpadla a bylo založeno císařství, jich bylo skoro padesát.“

„Čtyřicet tři.“

„Ano, přesně tak. Nepočítaje i barbarské Gandory, z kterých jsme za pomoci Galleanů udělali spořádané a spokojené občany císařství. Tamulské císařství přežilo asi nejvíce a nejdéle ze všech politických systémů. Téměř dvě staletí, ale nakonec bylo pro názorové rozepře odsouzeno k zániku. Podařilo se nám zabránit občanské válce a vznikla Tamulská Federace. Naprostá většina ras ji uvítala s nadšením a připojily se k nám i další druhy, mezi nimi i technologicky pokročilí Lethosiané. Nadešel asi největší rozmach v celých dějinách. Federace se rozpínala do všech směrů, a ačkoliv se nerozšířila o další členy, náš vliv, nehledě na nově osídlené soustavy, stoupal. Tenkrát jsme ještě netušili, že čím víc se Federace rozpínala, tím více ztrácela na celistvosti. Chyběla nám lepší kontrola nad vzdálenějšími soustavami a naše právní moc zde stále více slábnula. Až došlo asi k nevyhnutelnému. Podezříváme Gandory, že na tom měli svůj podíl, ale nikdy jsme jim nemohli dokázat, že by se podíleli na pirátských útocích a metodickém likvidování osídlených planet bohatých na přírodní zdroje. Nezůstal žádný důkaz, který by na ně ukazoval. A protože šlo o světy příliš vzdálené, nemohla Tamulská flotila dostatečně pružně reagovat. Řada světů ve vnějším okraji se odtrhla od Federace, mezi nimi i Lethosiané. Prohlásili o nás, že pokud nedokážeme udržet světy Federace v bezpečí, přes veškerou jejich nemalou pomoc, nemají důvod setrvávat v Tamulské Federaci. Spolu s nimi odešli i další.“

„Kolik se jich vlastně odtrhlo?“

„Devatenáct. Celkem devatenáct ras se odtrhlo a přes padesát dalších kolonií, které odmítly zůstat ve Federaci, která je lhostejná vůči jejich zájmům. Mezi nimi byli i Gandorové. Jakmile nebyli svázáni žádnými pravidly, stali se z nich opět barbaři. Díky svému působení v Tamulské Federaci vylepšili svou průmyslovou základnu a technologie natolik, že se stali obávanou silou. Alespoň do okamžiku, než jim Nová Kolonie udělila pořádnou lekci a zničila klíčové oblasti jejich průmyslu. Trochu zkrotli, ale spíš si začali dávat zatraceně velký pozor. Nová Kolonie nám tím poprvé ukázala svou sílu a zabráním Rabotevu 6 a Halesu 4 si vybudovala první předsunutou pozici poblíž Tamuli.“

„Myslela jsem, že Rabotany a Halesiany osvobodili?“ položila otázku Kira.

„Osvobodili?“ uniklo Nzonkovi zděšeně.

„To tvrdí oni,“ pokrčil Sonmareus neutrálně rameny. „Můžeme říci asi tolik, že těžební oblasti v obou soustavách stále běží. Víc nelze říci, neboť Nová kolonie si dává pozor na návštěvníky a informacím od Gandorů se nedá moc věřit.“

„Nevypadá to, že byste měl Gandory příliš v lásce.“

„Odchod Gandorů byl asi jediným pozitivem na rozpadu Federace!“ odfrknul si Tamulský vyslanec s pohrdáním. „Abych dokončil pointu, společně s Galleany a Fraweyany jsme po skoro desetiletí bezvládí a chaosu dali vzniknout dnešnímu Tamulskému impériu. Ukázalo se, že Galleané mají opět pravdu, a nasměrovali nás novým směrem. Vždycky nám správně poradili, jakkoliv do samotného dění vyloženě nezasahovali. Jediný problém představovala Nová Kolonie, jejichž válka s Cestovateli se kolem nás přehnala a jen pouhým zázrakem nás minula, díky jednoznačné neutralitě, kterou vláda vyhlásila. Zničené světy, které po této válce zůstaly, přiměly mnohé soustavy, které se od nás odtrhnuly, aby znovu zaujaly své právoplatné místo v novém Impériu. Zaměřili jsme veškeré prostředky k obnově Tamulského impéria, neboť bezprostřední hrozba rostla každým rokem, každým měsícem, každým dnem. Pouze silné a jednotné impérium mohlo vzdorovat budoucí Koloniální agresi. Byli jsme však příliš naivní…“

„Pane vyslanče!“

„Ano, Nznonku. Vím, co chcete říci. Příliš jsme si věřili, že uspějeme proti této hrozbě, ale skutečnost se ukázala být trochu jiná oproti plánům a představám.“ Nemohl říci, že to díky naprosto nemožnému zasahování vlády prohráli na celé čáře, a pokud neuzavřou mír, potom prohrají mnohem víc.

„Válka se málokdy vyvíjí výhradně podle plánů a očekávání.“

„V tom máte pravdu, plukovníku.“

„Pane vyslanče…“

„Byl to příjemný večer a myslím, že mohu bezpečně říci, že Bajorané jsou nesmírně pozorní hostitelé,“ povstal Sonmareus, přestože by klidně mluvil dál.

„Jsem ráda, že se vám banket líbil.“

„Jídlo, pití i společnost byla skvělá. Děkuji,“ uklonil se Sonmareus v Tamulském gestu úcty. „Doufám, že až přiletí naši protivníci z Nové Kolonie, budeme mít možnost si vše zopakovat, neboť při podobných příležitostech lze často docílit mnohem více než na skutečném diplomatickém poli.“

„Snad budete mít pravdu.“

Stanice Deep Space 9 o dvanáct dní později.

Sonmareus stál před dveřmi kanceláře staničního konstábla a velitele bezpečnosti stanice. Rekapituloval události posledních dvanácti dnů, které přinesly řadu nečekaných zvratů. Až příliš nečekaných, musel podotknout. Radní T’Asador upozorňoval na možné změny, ale tohle určitě nečekal ani on sám. Sonmareus dlouho přemýšlel, jakým způsobem by mohl při své misi uspět. Nzonk ho sledoval jako ostříž, takže neměl žádnou možnost s kýmkoliv probrat dané téma. Nepochyboval ani o tom, že jeho rádoby pobočník monitoruje také veškerou komunikaci a vše pečlivě zaznamenává. Ať už zkusil cokoliv, vždycky byl poblíž, aby mu zabránil říci cokoliv nepatřičného. Jediné, k čemu kapitán a vyslanec v jedné osobě dospěl, bylo, že musí zhatit plány vlády jako takové. Jejich cílem bylo, aby jednání neuspěla, a to vinou Nové kolonie. Tím pádem by Legislativci ve vládě získali zpět ztracené pozice a posílili svůj vliv. Impérium by pravděpodobně padlo, ale oni odmítali ve své zaslepenosti cokoliv přiznat.

Ne, jediné řešení, které ho napadlo, bylo dosáhnout opačného efektu. Jednání neuspějí, ale ze skutečného důvodu, naprosté Tamulské neochoty k jakékoliv dohodě. Takový si stanovil cíl a dělal pro něj všechno potřebné. Nzonkovi přímo pod nosem. Pravděpodobně mu tak docela neskočil na tu historku, ale protože neodporovala pokynům a dávala svým způsobem smysl, nemohl proti tomu přímo zasahovat. Pouze nesouhlasit.

„Jste si jist, pane velvyslanče, že bylo vhodné rozebírat podobné události a ještě hovořit na formálním večírku o vojenské situaci?“ vyslovil také Nznok patřičně nesouhlas hned po banketu.

„Musíme dát Federaci najevo, že jsme velcí hráči na poli diplomacie s dlouholetou tradicí.“

„O to už jsem se postaral, pane velvyslanče.“

„Nemyslím si, že vaše diplomatická triáda bude mít patřičný efekt. My si musíme Federaci naklonit na svou stranu,“ pohlédl mu přímo do očí a svá slova myslel upřímně, jakkoliv v jiném kontextu. „Naše pozice při vyjednávání není zdaleka tak neotřesitelná, jak si můžete myslet, Nzonku. A právě tady potřebujeme, aby na nás Federace shlížela příznivěji a měla o nás lepší mínění.“

„Vy snad pochybujete o spravedlnosti naší věci?“ reagoval Nzonk trochu upjatě. „Díky Nové Kolonii jste přišel o bratrance. Kvůli Nové Kolonii teď Impérium čelí své dosud největší hrozbě. Vyhlásili nám bezdůvodně válku. Podle mého jsou veškeré argumenty na naší straně.“

„Víte, Nzonku, já neberu všechno, co vláda řekne, za bernou minci.“

„Chápu. Vaše konexe s Umírněnými…“

„S tím nemají co dělat!“ přerušil ho uprostřed věty. „Dám vám jasný příklad, abyste porozuměl. Určitě si vzpomínáte na prohlášení vlády, že válka s Novou Kolonií se vyvíjí příznivě.“

„Ano, vzpomínám, a právě…“

„Tohle není vůbec pravda!“ nenechal ho domluvit. „Ve skutečnosti prohráváme a je docela možné, že prohrajeme úplně.“

„Nejspíš nechtěli děsit veřejnost,“ pokrčil nad tím lhostejně rameny.

„Stejně jako nechtěli děsit veřejnost zprávami z Tieru 4?“

„Pane velvyslanče…“

„Snažím se pouze poukázat, že kdybych neměl svázané ruce vládními pokyny, určitě bych dokázal mnohem víc.“

„Vláda jistě pečlivě zvážila všechna možná hlediska, než vám předali své pokyny,“ odpověděl Nzonk patřičně škrobeně.

„Tím jsem si jist,“ odtušil Sonmareus suše. „A budu se těmi pokyny řídit do posledního bodu, ovšem…,“ odmlčel se na pár vteřin. „Federace musí znát skutečnou vojenskou situaci. Pokud máme šanci něčeho dosáhnout, potom musíme kapitánu Rikerovi říci v tomto bodě pravdu. V opačném případě, pokud budeme nadále trvat na tom, že vojenská situace je příznivá, Federace nám jistě nepřijde na pomoc. Ne dostatečně rychle, když budeme potřebovat.“

„Nemyslím si, že na tento bod dojde.“

„Můžete zapsat do protokolu námitku, ale o tomto bodě nehodlám diskutovat. Nebo snad máte pocit, že je v přímém rozporu s pokyny vlády?“

„Ne, to ne…“

„Dobře.“

Jak řekl, tak i udělal. Zaonačil všechno patřičně nenápadně, takže Nzonk ani neučinil do záznamu námitku. Zda mu kapitán Riker uvěřil či nikoliv, to se dozvěděl až po třech dnech jednání. Držel se přesně stanoveného programu. Do posledního bodu, přesně jak slíbil. Držel se však zjevných faktů a nezabíhal do přílišných detailů. Ne. Toho se chopil víc než ochotně Nzonk. Sonmareus měl tím pádem možnost sledovat reakce majora Kronesové i kapitána Rikera na druhé straně. Pravda, očekával, že právě majoru Kronesové dojde trpělivost mnohem dříve. Vzpomínka na událost, při níž zadržela zrovna jeho loď a propustila ho s jasným vzkazem vyhlášení války, není tím, nač se zapomíná. Pamatoval si ten výraz dodnes. Kéž by ho mohli vidět i členové vlády, protože z něj šel strach. Tedy pokud by ve své nekonečné neomylnosti a nedotknutelnosti vůbec pochopili pojem strach.

Právě třetí den rozhovorů v něm poprvé za celou dobu vzbudil naději, že mohou dosáhnout míru. Nečekaný zvrat, který radní T’Asador prorokoval, právě nadešel. Ani jedna strana neměla radost ze zinscenovaného jednání, které nebylo dílem ani jedná strany. Sonmareus se musel usmívat, když Nzonk vyjmenovával všechny možné důvody, proč k tomu došlo, každý další méně a méně pravděpodobný. Zpráva se však jevila jako pravá a zůstávala otázka, kdo ji vlastně poslal. Nejprve podezříval T’Asadora, ale ten byl bezpečně mimo podezření, stejně jako Umírnění. Vůdce ihned nechal zahájit rozsáhlé vyšetřování. Viník nebyl nalezen ani mezi Legislativci. Zato na povrch vyplavala hezká řádka jiných věcí, mezi nimi i utajované skutečnosti ohledně Tieru 4. Radní T’Asador měl skoro dětinskou radost, když devatenáct členů vlády čelilo vážným obviněním.

„Vláda je teď ve zmatku, a proto vůdce trval na tom, abyste dostal nové pokyny,“ prohlásil radní během dálkové komunikace čtvrtý den po přerušení jednání. „Netřeba říkat, jak moc ho rozzlobilo, že vám T’Arranis doslova svázal ruce a poslal vyjednávat, aniž byste měl prostor k dosažení dohody.“

„Opravdu?“

„Hodně rozzlobilo, jinak by netrval na důkladném vyšetřování celé události se zprávou. Když zjistil, že vlivní členové vlády celou dobu záměrně zamlčovali jistá fakta o Tieru 4 a přivedli impérium defakto do války, která nemusela přijít, vypadal hodně naštvaně.“

„To se nedivím.“

„Přesto všechno dokázal T’Arranis zachovat duchapřítomnost, aby co nejvíc otupil všechna obvinění, a ovlivnil i nové pokyny.“

„Jak moc?“

„Ne dost k tomu, aby se náš postoj změnil. Oficiálně nemáme příliš poukazovat na Tieru 4, ale můžeme připustit pochybení a to by mohlo konečně prolomit ledy.“

„Za předpokladu, že také jejich zpráva byla stejně pravá a nikdo ji neposlal.“

„Myslím, že ti zničení kurýři, o nichž hovoří, a zničení našeho diplomatického plavidla H’Winkary nasvědčuje zásahu třetí strany, a Federace jí být nemůže.“

„Souhlas.“

„Neoficiálně se máte snažit neudělat z impéria hlupáky a zbytečně nepoukazovat na admirála Saarose, dokud nebudeme mít přesnější důkazy o jeho činech.“

„A ty mít nebudeme, protože Legislativci za ním dobře zametli.“

„Je to jen na vás, Sonmareusi. Teď nadešla vaše chvíle, chlapče. Dokažte, že jste tím mužem, který přinese Impériu mír.“

Skutečně to vypadalo, že bude prvním poslem míru. Jakmile mohl přestat zaujímat vyloženě zatvrzelý postoj vůči Tieru 4, zaznamenal konečně první posun v rozhovorech, které do té doby stále zůstávaly na mrtvém bodě. Nechal v tom Nzonka vymáchat, neboť jeho pobočník dokázal, že schopnosti rétoriky, ať už v jakékoliv situaci, mu nejsou cizí. Nová kolonie, respektive major Kronesová, po čistě neformálním přiznání zodpovědnosti za Tieru 4 vypadala ochotná přistoupit na dočasné příměří. Upustila od dosavadního sarkasmu spojeného s pořádnou dávkou cynismu a odložila veškerou osobní zášť stranou. Trpělivě s jistou dávkou pobavení naslouchala Nzonkově tirádě, ale zůstala celkem neústupná v hlavním bodě, kterým byl trvalý mír. Dala Tamulskému impériu tři měsíce, aby urovnali své vládní neshody a jasně vyjádřili, zda opravdu chtějí mír.

V té chvílí se to zdálo jako vítězství. Mnohem víc, než mohl Sonmareus čekat od své mise. Sice smlouva mohla vyznívat jako ultimátum, ale věřil tomu, že radní T’Asador z toho dokáže vytlouct patřičný politický kapitál, který povede ke skutečnému míru. Věřil tomu ještě před pár hodinami, než se všechno nečekaně zvrtlo. Přehlédl snad něco? Ne, všechno do sebe dokonale zapadalo a smlouva vyznívala výhodně pro obě strany. Možná nepřítomnost kapitána Tolkina mohla napovědět, že něco není v pořádku. Možná napjatý majorův výraz dnešního rána. Věděla o útoku, který Koloniální Dravec provedl zde na Bajoru? Příliš mnoho otázek Sonmareuse pálilo. Doufal, že alespoň na pár z nich dostane odpověď. Proto vcházel do kanceláře staničního šéfa bezpečnosti.

„Co pro vás mohu udělat, pane vyslanče?“ vítal ho Bajoran zamračeně.

„Chtěl bych mluvit s majorem Kronesovou.“

„Ještě nebyl čas ji vyslechnout, pane vyslanče.“

„Já vím. Za pár hodin odlétám pryč a potřebuji znát odpovědi na některé otázky.“

„Chápu, nicméně mám pokyny nikoho k ní nepouštět.“

„Kdo vydal ten rozkaz, konstáble…“

„Já jsem ho vydal, pane vyslanče.“ Ohlédl se a za ním stál kapitán Aran Dar. Neslyšel ho přicházet, takže tam musel celou dobu stát v rohu.

„Potom tedy…“

„Jste si opravdu jistý, že chcete slyšet odpovědi? Pokud vůbec nějaké dostanete?“

„Ano.“

„Pusťte ho, konstáble.“

„Ale, kapitáne….“

„Pusťte ho!“

„Jak si přejete.“

„Děkuji, kapitáne,“ kývnul Tamulec nepřítomně druhému z Bajoranů. Odhodlaně vešel do vstupní místnosti vězení. Pouze jedna jediná cela byla aktivní. V ní seděla major Kronesová. Zastavil dobrých deset kroků před silovým polem. Nedívala se na něj, hleděla nalevo do stěny. Přes všechen předstíraný klid vypadala zdrceně. Nyní už z ní nešel strach, vlastně vypadala najednou tak zranitelně. Sonmareus si vybavil ji a Tolkina. Ti dva byli jako den a noc. Připomnělo mu to jeden příběh z knihy Z’Antare, který kdysi dávno slyšel od svého bratrance Slokarije. Teď však nebyl čas na podobné myšlenky.

„Proč?“ položil tichou otázku s jasnou výčitkou.

„Nemám odpověď na všechno,“ odpověděla stejně tiše po notné chvilce ticha.

„Proč jste zinscenovali tyhle rozhovory, když jste neměli v plánu uzavřít mír?“

„Možná proto, že jsme nic nezinscenovali,“ reagovala, aniž by na něj pohlédla.

„Tak proč jste napadli Bajor? Přesně v okamžiku podepsání smlouvy! A neříkejte mi, že jde o pouhou shodu náhod.“

„Nejde o shodu náhod.“

„Celou dobu jste si s námi hráli a já bych chtěl vědět proč?“

„Nehrála jsem si s vámi, kapitáne,“ odpověděla a poprvé na něj pohlédla přímo. „Jakkoliv vám to přijde divné, nelhala jsem Vám, ani Federaci. Celou dobu jsem jednala v upřímné snaze uzavřít s Tamulci mír. Jakékoliv vůči vám chovám osobní pocity, chtěla jsem dosáhnout mírového řešení.“

„A kdo tedy poslal ty zprávy našimi jmény?“

„Nevím. Byly překvapením i pro mě.“

„Stejně jako že vás tady nechali, když to vypadalo, že můžeme uzavřít mír?“

„Kapitán Tolkin obdržel tajné rozkazy a podle nich jednal.“

„Chápu,“ přisvědčil Sonmareus s pochopením. „Nastrčili vás sem jako figurku, aniž by vám řekli, co mají v plánu. Tím pádem jste sehrála věrohodně svou roli.“

„Na tom teď vůbec nezáleží.“

„Stále existuje šance to zastavit. Můžete vysvětlit Federaci, že s tím nemáte nic společného, že…“

„Ne!“ přerušila ho rychle. „Ne, tady jde o mnohem víc a nic z toho, co bych mohla udělat, už na věci nic nezmění.“

„Opravdu?“ ušklíbnul se a poprvé sklouznul do cynismu. „Mě připadalo, že jste nám vyhlásila válku dost ochotně. Stejně ochotně, jako teď tvrdíte, že chcete mír. Po pravdě nevím, co si z toho mám vybrat.“

„Možná vám to nepřijde, ale uzavřít mír je z mého hlediska mnohem přijatelnější než pokračovat ve válce.“

„Tím, že se necháte zatknout Federací?“

„Někdo musí zaplatit a já jsem celkem logicky ta jediná, která musí přijmout zodpovědnost.“

„Možná můžete udělat víc než sedět tady v té cele a brát na sebe zodpovědnost za škody, které Koloniální flotila způsobila Federaci.“

„Moje loajalita patří výhradně Nové Kolonii a nikomu jinému! Smlouva, kterou jsem podepsala, platí a čas běží.“

„A myslíte si, že tomu moje vláda uvěří? I když přidám svůj podpis na stvrzení smlouvy, nebudou ve světle posledních událostí na něj brát zřetel. Tím pádem nakonec stejně dojde k nevyhnutelnému. Moje vláda bude pokračovat v tom, co dělala doposud, a nezáleží na tom, jestli bude mít tři dny nebo tři měsíce. Potřebují dostatečně silný podnět…“ zarazil se uprostřed věty, protože si uvědomil jednu věc. Hleděl blonďaté koloniální velitelce přímo do očí a všimnul si, že dobrou minutu nemrknula. Strnulý výraz do nehybné masky mu sebral řeč. Zaznamenal za sebou dvojici kroků. Pochopil, že jeho šance právě vypršela. Při ohlédnutí zaznamenal šedou uniformu s modrým rolákem a trojicemi insignií. Poradkyně Deanna Troi si taktéž prohlížela ženu před sebou, ale vnímala úplně totéž, nic.

„Doufám, že víte, co děláte, majore,“ pronesl nakonec s klidem. „Já rozhodně nevím, co bych měl právě teď udělat.“

„Nemyslím, že vnímá Vaše slova, pane vyslanče.“

„Pravděpodobně ne.“

„Možná byste tu smlouvu přeci jenom měl podepsat. Konec konců, mohli zaútočit také na vás a neudělali to,“ přidal kapitán Aran Dar.

„Podepíšu, ale neslibuji si od toho žádný výsledek,“ odpověděl Tamulec s povzdechem.

„Staly se divnější věci, pane vyslanče.“

„Slyšel jsem,“ kývnul na srozuměnou. Ano, skutečnost, že kapitána Arana zachránili sami Proroci, už věděl. „Kéž bychom měli stejné ochránce jako Bajorané, ale bojím se, že takové štěstí mít nebudeme. Ačkoliv zázrak je přesně tím, co ještě může impérium zachránit.“

„Federace vás nenechá na holičkách.“

„Har’N’Attan kapitánu Sonmareusovi!“ přerušil možnou diskusi hlas prvního důstojníka T’Snare z komunikátoru.

„Ano, Jedničko?“

„Právě přišla naléhavá depeše z domovského světa.“

„Děkuji. Hned tam budu,“ odpověděl úsečně a věnoval dvojici důstojníků Federace nucený úsměv. „Moje mise právě skončila. Určitě mě odvolali zpátky domů, abych plnil nadále bezvýznamné úkoly příslušící vlajkovému důstojníkovi, zatímco se všechno kolem bude dál hroutit.“ Uvědomil si, že řekl svůj názor až moc sardonicky, ale v té chvíli mu bylo celkem jedno, co si o něm budou myslet. Ve tváři Bajoranského kapitána zahlédl porozumění a u poradkyně snad soucit.

„V tom případě vám raději nebudu přát hodně zdaru, kapitáne Sonmareusi,“ zareagoval Bajoran po chvilce ticha.

„Každopádně mi bylo ctí vás poznat, kapitáne Arane, i vás, poradkyně Troi,“ odpověděl na odchodu. Přes veškeré rozčilení a podráždění nezapomínal na dobré způsoby. „Snad se ještě někdy setkáme a za lepších okolností.“

Kapitán Sonmareus opouštěl stanici Deep Space 9 ve značném spěchu. Nevnímal dvojici Maloganských strážných, kteří ho doprovázeli na palubu. Vlastně ani nezaznamenal, že s ním nepřešli skrze přechodovou komoru až na palubu T’Snare. Natolik byl zahloubán do myšlenek, že nezaznamenal jinak zcela zjevný fakt. Zastavil až na můstku s tím, že diplomatické mise je konečně za ním a znovu může obléci uniformu kapitána imperiální flotily. Všichni na můstku už věděli, jak neslavně jednání dopadlo, a proto předstírali horečnatou činnost, sotva vstoupil na můstek. Všichni, kromě prvního důstojníka, který na něj čekal s hlášením. Senzory vlajkové lodi jistě podrobně zaznamenaly střetnutí plavidel Federace s jediným Koloniálním Dravcem a on doufal, že bližší analýza nalezne něco, cokoliv, oč se bude moci opřít, až bude podávat hlášení na domovské planetě. Zatím viděl pouze předběžný federační souhrn, díky němuž si udělal obrázek, ale žádné podrobnosti.

„Zpráva od radního T’Asadora na vás čeká v pracovně, pane,“ uvítal ho Har’N’Attan.

„Tak si ji pojďme poslechnout.“

„Pane?“ zamrkal první důstojník překvapeně. Nebylo zvykem, aby kapitán ukazoval svému podřízenému zprávu z nejvyšších míst.

„Pochybuji, že v té zprávě bude něco horšího, o čem byste neměl vědět, Jedničko.“

„Jistě, pane.“

„Kapitáne Sonmareusi, jak už asi tušíte, vaše diplomatická mise končí,“ spustil radní na úvod přesně podle očekávání. „Stejně tak jistě nebudete překvapen, když úlohu vyslance převezme Nzonk, nyní tedy Onzonk.“

„Jak jinak,“ zamručel kapitán sardonicky. Nzonkovo povýšení ho ani v nejmenším nepřekvapilo.

„Pokud jste měl pocit, že dosavadní události s sebou nesly hodně zvratů, pak vězte, že ještě zdaleka není konec,“ pokračoval T’Assador s lehkým úsměvem na rtech. „Jako první si asi kladete otázku, jak je možné, že jste moji zprávu dostal dříve, než dorazila ta vaše. Ne, nebojte, nedal jsem se na stará kolena na mystiku. Prostě o osudu celého vyjednávání bylo rozhodnuto dříve, než došlo ke skutečnému konci. Vláda k němu dospěla a já pouze využil příležitosti, abych mohl připojit svou zprávu. Těžko mohu říci, oč jim vlastně šlo, ale v rámci nadcházejícího vyšetřování si asi dovedete domyslet, že jim jde hlavně o odvedení pozornosti. Proto dopředu rozhodli o neúspěchu vyjednávání, když začalo být patrné, že může uspět. Byli si příliš jisti, že nakonec neuspěje, jinak by nevydali následující pokyny. Co obsahovala zpráva pro Nzonka, nevím, ale jistě mu dali najevo, že si své povýšení musí ještě zasloužit. V této chvíli už znáte výsledek, ale vězte, že vůbec nezáleží, jestli se vracíte s podepsanou smlouvou či nikoliv. Oni už rozhodli a vy ani já na tom momentálně nic nezměníme.“

„Přesně tohle jsem očekával,“ zamručel Sonmareus ještě více sardonicky.

„A teď k těm překvapením. Pokud si myslíte, že už vás nic dalšího nemůže překvapit, potom vězte, že tohle ano. Určitě vás nepřekvapí, že jste povolán domů. Možná ani nebudete překvapen, když vám řeknu, že se místo domovské flotily máte připojit k šesté flotile. Překvapení však spočívá v tom, že admirál T’Annis, který měl šesté flotile velet, byl odvolán z funkce a na přání našeho vůdce jste byl jmenován velitelem šesté flotily. Ne jako vlajkový kapitán, ale jako admirál. Dovolte mi, abych vám jako první pogratuloval k povýšení, admirále Sonmareusi.“

„Oni…,“ nenacházel Sonmareus slov. Ano, byl vlajkovým důstojníkem už skoro deset let a podle odsloužených let i společenského postavení měl být určitě výš než nyní. Jakkoliv se smířil s tím, že bude do konce života pouze vlajkovým kapitánem, kterého nebude brát nikdo moc vážně.

„Nyní bude jenom na vás, aby se z šesté flotily stala skutečná bojová síla. Sám si jistě uvědomujete, že budete pečlivě sledován a naši přátelé ve vládě budou hledat záminku, proč vás později sesadit, až se jim nebudete hodit. Možná si uvědomují, že před vás postavili nemožný úkol, a chtějí vás tím pádem znemožnit v očích veřejnosti. Možností je hodně, ale zato byste měl vědět, že Umírnění i sám Vůdce stojí za vámi a vůdce osobně bude hodnotit vaše výsledky, takže nemusíte mít obavy z předpojatosti Legislativců. Díky němu budete mít volnější ruku při výběru svého štábu, nehledě na nejmodernější techniku a nejnovější vědecké poznatky. Nyní máte šanci ukázat, co ve vás je, chlapče. Hodně štěstí.“

KONEC