Strážci řádu: Vyvolený

USS Voyager NCC-79520 hvězdné datum: 59056.17

Voyager dosáhl stanovených souřadnic, kde se nacházel vstup do prostorového portálu. Uměle vytvořeného koridoru, který Nová Kolonie využívala k cestování do stále odlehlejších částí galaxie. Kapitán Aran Dar neměl ani v nejmenším radost z úkolu, který před dvěma dny dostal. Voyager mířil do loděnic k urychlené revizi, když mu zavolala admirál T‘Lar. Samozřejmě s naléhavým úkolem, ostatně jak jinak. Neměl nejmenší zájem na úkolu, ať už byl jakýkoliv. V systému Voyageru se totiž objevila záhadná systémová anomálie, která málem zničila celou loď. Podařilo se ji sice zastavit, ale hlavní inženýr Broomok společně s dalším členem posádky byl při tom zabit. Nehledě na dalších sedmnáct zraněných. Pouze díky PZH, který asistoval lodnímu lékaři, se seznam zastavil na sedmnácti zraněných a žádných dalších úmrtích.

Podle kapitána Voyageru šlo o více než závažný důvod k návratu do doku. Dokud se inženýři v loděnicích na Voyager pořádně nepodívají, nehodlal riskovat žádné další dobrodružství. Admirál však zůstala zcela neústupná a prohlásila riziko za přijatelné, neboť půjde pouze o malé zdržení a mise ho zavede zpátky na Bajor. Zaujalo ho, když zmínila, že Nová Kolonie a Tamulské impérium požádaly Federaci, aby fungovala coby prostředník při mírových rozhovorech. Už jen samotná myšlenka na mírové rozhovory mu přišla směšná. Tamulci by nikdy nepřipustili chybu a Nová kolonie byla v dokonalé pozici vynutit si vše potřebné silou. Rozhodně nesdílel optimismus Hvězdné flotily, ani admirála T‘Lar, jakkoliv logicky se celá záležitost jevila.

Ne pokud obě strany tajně požádaly Federaci, aby jejich jménem oslovila protivníka. Takové počínání by očekával maximálně od Tamulců, ale od Nové kolonie rozhodně ne. Tady cosi nehrálo a on dal svůj názor admirálovi víc než najevo. Nebylo mu to nic platné. Musel sám uznat, že základní principy Federace je zavazují, aby se chopili každé šance k ukončení války, ať už šlo o druhy vzdálené či blízké. Nešlo však přehlédnout, že záměry Hvězdné flotily nejsou čistě nezištné. Možnost získat bezpečný přístup do kvadrantu delta byla víc než jasnou motivací k urovnání sporu mezi Novou Kolonii a Tamulským impériem. Jakým způsobem toho však kapitán Riker, kterého jmenovali coby hlavního jednatele, hodlá dosáhnout, netušil. On sám byl svědkem toho, z jak malicherných důvodů došlo k nevyhnutelnému konfliktu mezi Tamulci a Novou kolonií.

„Vystupujeme z warpu, kapitáne!“ vyrušila kapitána Voyageru ze zamyšlení zpráva od hlavního pilota.

„A Tamulci?“ zajímalo Arana Dara obratem.

„Čekají na smluvených souřadnicích. Dvě stě tisíc kilometrů od ústí portálu,“ podal hlášení Tuvok.

„Na obraz!“

„Tak tomu říkám něco…,“ uklouzlo bezděčně Harrymu při pohledu na Tamulské plavidlo, které nápadně připomínalo bitevní loď Taranis.

„Analýza, pane Tuvoku!“

„Podle databáze jde o bitevní plavidlo třídy H’Kar.“

„Poslali nejlepší loď, jakou měli,“ konstatoval kapitán prostě. „Nic menšího bych od Tamulců ani neočekával.“

„Je jenom logické, že Nová kolonie učiní totéž.“

„Ano, logické…,“ zamnul si Bajoran zamyšleně bradu. „Určitě se vám podařilo izolovat tu systémovou anomálii, Harry?“

„Ano, kapitáne,“ přikývnul hlavní technický důstojník jistě. „Sice bylo nutné odstavit skoro polovinu systémů, ale ta druhá polovina funguje zcela bezpečně.“

„Snad dorazíme do loděnic v jednom kuse,“ odtušil Dar stoicky. Sice věděl, že Harry na jeho pokyn provedl potřebná opatření, ale netušil, že budou až takového rozsahu.

Strávil bezesnou noc nad tím, jak si prohlížel veškeré své poznámky a záznamy o Tamulcích i Nové kolonii. Všechny zprávy a hlášení, které on a jeho první posádka zaznamenala. Osobně choval sympatie ke koloniální flotile. Udělali na něj dobrý dojem a podle toho, čeho byl svědkem, měli plné právo být chováním Tamulců rozhořčeni. Fakt, že jim poté vyhlásili válku, určitě nebyl tím nejlepším krokem, jakým situaci řešit. Pokud nechtěli ztratit tvář, potom museli dát najevo zcela jasný a nekompromisní postoj. Akorát nemusel být až tolik nekompromisní. Na druhou stranu nemohl popřít skutečnost, že Tamulci de facto zabili svého vlastního vyslance, který chtěl situaci urovnat, který mohl všechno urovnat. Potom už vzájemnému obviňování a následné válce asi zabránit nešlo.

„Tamulská loď nás zdraví!“ vyrušil ho ze zamyšlení Tuvok.

„Na obraz!“

„Hovoří kapitán Sonmareus z Tamulského imperiálního loďstva. Žádáme o povolení vstoupit do prostoru Federace,“ pronesl Tamulský kapitán, sotva ho obrazovka zabrala více z profilu.

„Zde kapitán Aran Dar z Federační lodi Voyager,“ povstal Bajoran z velitelského křesla a přistoupil blíž k obrazovce. „Jménem Spojené Federace planet vás vítám v našem prostoru, kapitáne Sonmareusi.“

„Jsme velice poctěni tím, že právě Vy, kapitáne Arane, a Voyager jste nás uvítali v prostoru Federace.“ Lehkou úklonou doplnil svá slova. „Měl byste vědět, že Tamulská vláda mě vyslala, abych reprezentoval imperiální zájmy v nadcházejícím jednání, jehož prostředníkem Federace souhlasila, že bude.“

„Federace má velký zájem na dosažení míru mezi Tamulským impériem a Novou kolonií. Jde o jeden z našich nejzákladnějších principů, principů, které jsou podstatou samotné Federace, mírové soužití mezi ostatními druhy.“

„Pevně věřím tomu, že dosáhneme stanoveného cíle a ukončíme nepřátelství s našimi koloniálními protějšky. Nebude jednoduché najít společnou řeč. Věřím však tomu, že Federace vybere správného prostředníka, který dokáže sjednotit náš názor.“

„Kapitán Riker je velice zkušený diplomat,“ odtušil Dar bezvýrazně. „Nyní, pokud nám nic dalšího nebrání, měli bychom se vydat na DS9.“

„Souhlasím.“

„Musím se vám předem omluvit, ale veškeré obvyklé diplomatické zdvořilosti, které považujete za běžné, budou muset počkat, až dorazíme na DS9. Již jsem informoval plukovníka Kiru a dostane se vám náležitého uvítání, které si jako Tamulský vyslanec zasloužíte.“

„Tím, že ctíte naše zvyklosti, nám prokazujete nesmírnou poctu, kapitáne,“ učinil Tamulec gesto oběma rukama. V Tamulské kultuře šlo o děkovné gesto, používané pouze pro zvláštní příležitosti. „Doufám, že problémy, které má vaše loď, budou loděnice na Bajoru schopné opravit.“

„Děkuji. Pevně věřím, že ano,“ reagoval Bajoran automaticky. Bylo jasné, že Tamulcům neujde snížený výkon Voyageru.

„Potom se vydejme neprodleně na cestu.“ S tím Tamulský kapitán přerušil spojení. Tamulská válečná loď zaujala místo po boku Voyageru. Převyšovala federační plavidlo zhruba v dvojnásobku velikosti a v samotné tonáži ještě více.

„Nastavit kurz na DS9. Warp pět!“

„Ano, pane!“

„Vpřed!“

Bajorské loděnice, hvězdné datum: 59071.925

Kapitán Aran Dar konečně po dlouhých minutách dokončil balení nezbytných věcí a konečně mohl vyrazit podpořit Kiru na DS9. S jistým poťouchlým úsměvem si připomněl řadu ceremonií spjatou s uvítáním Tamulské delegace. Ceremonie, kterým se taktně vyhnul. Měl k tomu hned dva důvody. První, zajistit svou loď v doku a dohlédnout, aby konstruktéři a inženýři dostali přesný popis problému a hlavně ho vyřešili. Už kvůli zesnulému Broomokovi trval na maximálně důkladné analýze. Nechtěl ztratit na příští výpravě dalšího inženýra díky systémové chybě. Už tak pro něj bylo dost zlé, když informoval Broomokovu rodinu o jeho smrti. Vzali to kupodivu lépe než on sám. Druhým důvodem byl naléhavý hovor z Titanu. Teď, když dálková komunikace opět fungovala, mohl se s ním kapitán Riker konečně spojit a probrat pár detailů. Jen doufal, že mu alespoň trochu pomohl.

„Všechno připraveno, Harry?“ obrátil se k černovlasému poručíkovi, sotva vešel na můstek.

„Ano, kapitáne. Raketoplán na vás čeká v hangáru dvě.“

„Velmi dobře,“ pokývnul hlavou a s nádechem melancholie se rozhlédl po můstku. Můstku, který nejspíš následujících pár týdnů neuvidí. „Dejte Voyager znovu dohromady.“

„Spolehněte se, pane. Najdeme příčinu a Voyager bude opět nejlepší lodí ve Flotile.“

„Kéž bych mohl zůstat a přiložit ruku k dílu, Harry.“

„Jste jedním z mála důstojníků, kteří rozumí Tamulcům. Proto vás potřebují, abyste byl u jednání.“

„Potom bych si měl raději pospíšit. Dříve než plukovník Kira zahodí svou diplomatickou zdrženlivost.“

„Hodně štěstí, pane. Budu vás průběžně informovat o pokroku.“

„Děkuji, pane Kime,“ poklepal poručíkovi přátelsky po rameni. „Jsem rád, že vás mám v posádce.“

„Kapitáne?“ přerušil Harryho rozpaky Tuvok.

„Ano, Tuvoku?“

„Jsou zde dva Bajorané z rozvědky. Chtějí s vámi mluvit.“

„Z rozvědky?“

„Alespoň mi to tvrdili, ale pokud chcete, nechám prověřit…“

„Ne, ne! To nebude třeba,“ zarazil Vulkáncovu snahu v samém zárodku. „Řekli, proč se mnou chtějí mluvit?“

„Ne, kapitáne.“

„Vědí, že odlétám na DS9?“

„Vědí, kapitáne.“

„Řekněte, že se s nimi setkám na stanici.“

„Chtěli s vámi mluvit ihned, kapitáne. Pokud mohu soudit, vypadali hodně neústupně.“

„Jako bych neměl dost problémů!“ zavrčel kapitán Voyageru podrážděně. „No dobrá, pokud mají otázky, tak ať mi je položí, ale hlavně rychle!“

„Pokud chcete znát můj názor, kapitáne,“ podotknul Tuvok, „zcela jistě nepůjde o pár otázek.“

„Proč myslíte?“

„Mají pověření přímo od Bajorské vlády.“

„Určitě?“

„Ověřil jsem si to u řízení letového provozu.“

„Jako bych neměl dost problémů!“ zopakoval Aran Dar znovu, akorát s pořádným povzdechem a gestem dokazujícím, jak moc je tím rozladěn. „No dobrá. Kde jsou?“

„Čekají v hangáru dvě.“

„Myslí si snad, že bych jim utekl?“ věnoval svému prvnímu důstojníkovi nevěřícný pohled. Vulkánec však pouze lehce pokrčil rameny v neurčitém gestu, zatímco s ním nastupoval do výtahu. Zadal příslušnou palubu a výtah se dal do pohybu. Do hangáru, kde už čekal raketoplán, dorazili během krátké chvíle. Dvojice důstojníků Bajorské bezpečnosti už na něj čekala.

„Kapitán Aran Dar?“ oslovil ho první z nich.

„Kolik kapitánů zde vidíte, poručíku?“ reagoval místo toho Aran ironicky.

„Promiňte, kapitáne, jsem poručík Kornal z vnitřní bezpečnosti.“

„Potom vám odpovím velice stručně, poručíku,“ zůstával Dar stále u stejně kousavého tónu. „Byl jsem mimo Bajorský prostor posledního půl roku a za poslední rok, kdy jsem ve funkci kapitána Voyageru, jsem nevstoupil na Bajorskou půdu. Takže si najděte někoho jiného pro své obvinění!“

„Nejste z ničeho obviněn, kapitáne!“

„Tak proč jste tady?“

„Potřebujeme pouze vaše svědectví a veškeré informace, které nám můžete říci o svém otci.“

„Asi jste mě neposlouchal! Poslední rok jsem byl mimo Bajor. Neviděl jsem tudíž svého otce a po našem posledním rozhovoru ho ani vidět nechci!“

„Opravdu? Proč?“

„Podívejte, na vaše všetečné otázky opravdu nemám čas ani chuť. Právě mám důležitý úkol na DS9, takže pokud nemáte nic opravdu důležitého…“

„Promiňte, kapitáne, ale musím trvat, abyste nám odpověděl na všechny otázky. Jde o záležitost Bajorské vnitřní bezpečnosti. Bajor je sice členem Federace, ale loděnice a prostor v soustavě Bajoru spadá po jurisdikci Bajorské vlády. A vy jakožto občan Bajoru…“

„Tak moment, poručíku!“ přerušil ho Dar ostře. „Jestli naznačujete, že když jsem důstojníkem Hvězdné flotily, tak zároveň nejsem Bajoran, potom vás musím velice rychle vyvést z omylu! Možná nosím tuhle uniformu, ale stále jsem Bajoran!“

„Není důvod se rozčilovat, kapitáne Arane. Nic takového nenaznačuji. Pouze konstatuji, že jste na území pod Bajoranskou jurisdikcí, a tudíž jste vázán dodržováním Bajoranských zákonů.“

„Jistěže!“ kývnul Aran netrpělivě, neboť všechny ty právnické kličky mu začínaly lézt na nervy. „Možná byste mi mohl konečně říci, z čeho je obviněn můj otec?“

„Bude lépe probrat tuto záležitost méně veřejně.“

„Předpokládám, že to nepočká až po jednání?“

„Ne, kapitáne. Musíme trvat na tom, abyste nám odpověděl teď hned,“ zůstával člen bezpečnosti neústupný. „Záleží pouze na vás, jestli to zvládneme cestou na DS9, nebo vám tytéž otázky položí moji nadřízení na Bajoru. Vyberte si.“

„Tak pojďme, ať to mám za sebou.“

„Až po vás, kapitáne.“

„V zadní části Deltaplánu budeme mít dostatek soukromí.“

„Oceňuji vaši spolupráci, kapitáne.“

„Tuvoku, informujte DS9, že nepřiletím sám.“

Deep Space 9, hvězdné datum: 59077.74

Plukovník Kira Nerys postávala s dvojicí lidí od bezpečnosti u přechodové komory číslo pět. Konečně dorazila druhá část delegace a jednání tudíž mohlo konečně začít. Rozhodně ne dnes. Dnešní den byl přípravou, jako by se obě strany ještě měly na co připravovat. Před pěti dny vítala Tamulskou delegaci a svým způsobem byla vděčná, že s Koloniálními zástupci si nemusí vyměňovat dlouhé diplomatické zdvořilosti. Bohatě stačilo, že si vyslancův pobočník dokázal vymýšlet neskutečné hlouposti. Od tvaru stolu, u kterého budou všichni diplomaté sedět, přes zabezpečení místnosti až po zasedací pořádek. Rozhodně byl ve svém živlu a ona se musela zatraceně krotit, aby zvládala svůj temperament. Alespoň samotný vyslanec působil oním střídmým a klidným dojmem. Na rozdíl od svého pobočníka. Tvořili velice různorodou dvojici plnou protikladů. Vyslanec Sonmareus rozhodně dokázal být příjemným společníkem, a pokud mohla soudit, měl opravdu upřímný zájem na uzavření míru. U jeho pobočníka Nzonka už si jistá nebyla. Vypadal, že administrativní záležitosti pro něj znamenají víc než jednání samotné.

Z porovnávání obou delegací Kiru probudil zvuk otevíraných dveří. Sice dostala varování, ale stejně překvapeně zamrkala, neboť z přechodové komory vystoupila major Tasha Kronesová. Nešlo si nevšimnout, že vypadá dokonale lidsky, lehce nadprůměrné výšky, pružné postavy, kratší rovné blond vlasy a modré oči. Výraz ve tváři neprozrazoval absolutně nic. Kira marně hledala vyznamenání či hodnostní insignie, které by dokazovaly, že není pouhý major. Nenašla absolutně nic. Žádné ozdoby, žádné označení. Uniformu, černější noci, lemoval jediný zelený pruh, ne nepodobný šerpě, kterou nosil přes uniformu Worf. Pokud hledala doprovod, potom se nikoho nedočkala. Koloniální velitelka přišla sama.

„Vítejte na DS9, majore Kronesová,“ udělala Kira krok vpřed a lidským gestem napřáhla ruku. „Jsem plukovník Kira Nerys a jménem Spojené federace planet a Bajoru vás vítám na stanici.“

„Děkuji, plukovníku,“ odpověděla major odměřeně a stiskla nabízenou ruku bez nejmenšího zaváhání. Nic dalšího však nedodala.

„Dovolili jsme si připravit pro vás ubytování na stanici po dobu trvání jednání.“

„Děkuji, plukovníku,“ zopakovala předchozí slova, aniž by projevila jakýkoliv náznak zájmu.

„Teď, když jste tady, mohou jednání konečně začít. Kapitán Riker si bude ještě chtít promluvit s Tamulským vyslancem, takže byl počátek jednání naplánován na zítra ráno.“

„Pochopitelně.“

„Mám vás zároveň jménem Tamulského vyslance pozvat na diplomatický banket, který Federace pořádá dnešní večer na počest nadcházejících mírových rozhovorů.“ Kira v duchu proklínala Nzonka, že musí vyřizovat takové záležitosti. Samozřejmě svůj postoj zdůvodnil tím, že s Novou kolonií zůstávají stále ve stavu nepřátelství, a tudíž by žádost od něj vyzněla přinejmenším nevhodně. Na odpověď si počkala dlouhé vteřiny.

„Nepřijatelné,“ zněla suchá odpověď.

„Ale…“

„Jsem tady kvůli mírovému jednání a ne abych hrála Tamulské diplomatické hry!“ pronesla rezolutně.

„Jak si přejete.“

„Vyřiďte Tamulskému vyslanci, že se setkáme zítra ráno při zahájení jednání.“

„Velice ráda mu to vyřídím,“ dala Kira krátkým kývnutím najevo, že rozumí, zatím co pokračovali chodbou až k ubikaci, kterou pro koloniálního hosta připravili. „Doufám, že vám bezpečnostní opatření nebudou na obtíž,“ zkusila Kira znovu navázat zdvořilostní hovor, neboť major vedle ní nejevila žádnou chuť k hovoru. Zato však jako by přesně věděla, kam jdou. Ani jedinkrát nezaváhala na rohu chodby a spíš vedla ona Kiru než ona jí.

„Tamulci jsou posedlí ceremoniemi, proslovy a prázdnými gesty,“ pokrčila lhostejně rameny. 

„Vy zjevně ne.“

„Ne.“

„Ach, už jsme tady.“ Velitelka DS9 v duchu blahořečila Prorokům, že jsou na místě. Major Kronesová byla naprostým opakem vyslance Sonmareuse. Tamulský kapitán dokázal být přátelský, zdvořilý a dával najevo zájem o dění kolem sebe. Rozhodně neměla problém vést s ním zdvořilý rozhovor na diplomatické úrovni. Koloniální zástupkyně však ničím takovým neoplývala. Vypadala zcela bez zájmu o okolí. Pokud nešlo o dokonalou masku, tak si nedokázala představit, jak bude jednání vzájemných protikladů probíhat. Vlastně nejspíš dokázala, ale nechtěla být přítomná. Kývla šéfovi bezpečnosti, aby odjistil dveře. „Doufám, že váš zdejší pobyt bude co nejpříjemnější. Nevěděli jsme přesně…“

„Děkuji, plukovníku!“ přerušila Kiru uprostřed věty. „Pro mě podobné maličkosti v podobě vybavení kajuty nejsou důležité.“

„Jistě. Jak si přejete,“ polknula Kira další zaúpění. „Jídelní automat je naprogramovaný podle vaší databáze, takže by měl zvládat i koloniální jídla.“

„S tím jste si nemuseli dělat starost.“

„Federace nechce vypadat jako špatný hostitel. Máme rozsáhlé zkušenosti s diplomatickými misemi a zajistit, aby se každý vyslanec cítil co nejlépe, je pro nás důležité.“

„Já vím,“ odpověděla Tasha po několika vteřinách ticha. Výhled z okna, přímo na Oko 7Z, přinejmenším zaujal její pohled.

„Budete potřebovat něco dalšího?“

„Ne, plukovníku, děkuji.“

„Pokud byste přesto cokoliv potřebovala…“

„Uvidíme se zítra ráno, při zahájení jednání.“

„Budu se těšit.“

„Kéž bych mohla říci totéž,“ řekla Tasha sama k sobě.

* * *

Aran Dar s kyselým výrazem ve tváři dorazil do OPS. Měli se sejít, hned jak budou všichni účastníci rozhovorů na stanici. On měl za úkol uvítat kapitána Rikera a jeho ženu, zatímco Nerys majora Kronesovou s kapitánem Tolkinem. Kira trvala na tom, aby schůzka proběhla v kanceláři naproti řídící místnosti. Proti tomu nic nenamítal. Kromě toho nebylo lepší místo, kde si mohli soukromně sdělit první dojmy. Na druhou stranu měl možnost si s Nerys promluvit o svých současných obavách. Sice už byl na stanici pár dní, ale celkem dvakrát musel odcestovat na Bajor kvůli dodatečnému výslechu a neměl ze všech těch otázek dobrý pocit. Nezůstal mu tím pádem žádný čas pro sebe. Beztak lidé nemohli nikdy plně pochopit jeho pocity. Zkrátka nebyli Bajorané a on potřeboval někoho ze svých lidí, aby našel porozumění, které hledal. Zastavil před dveřmi do kanceláře a zazvonil. Nikdo z posádky OPS mu nevěnoval zvláštní pozornost. Ostatně ho znali a věděli o něm.

„Vstupte!“ vyzval ho Kiřin hlas. Zaznamenal v něm jasné podráždění. Pokud mohl říci o Kiře Nerys něco důležitého, pak to, že trpělivost nepatřila k jejím silným stránkám. „Ach, to jsi ty, Dare,“ ztlumila ihned svůj hněv a vyloudila ve tváři úsměv.

„Stále ta samá Kira,“ poznamenal pobaveně.

„Neptej se!“ zvedla ihned ruku, vidouc tázavý pohled. „Raději mi pověz, jestli už jsou všichni vyslanci spokojení a nikdo si nebude dál stěžovat?“

„Kapitán Riker nebyl zrovna nadšený, ale vzal to překvapivě dobře. Co major Kronesová?“ přešel rychle k vlastní otázce.

„Po pravdě nevím,“ rozhodila bezmocně rukama.

„Určitě nebyla vůbec nadšená, že bude mít znovu co do činění s Tamulci.“

„Tos řekl velice mírně!“ odfrkla si přezíravě. „Nepromluvila skoro ani slovo.“

„Zajímavé,“ opáčil neutrálně.

„Kdyby si alespoň na něco stěžovala, ale ona ne. Vlastně neřekla, jestli je spokojená, nespokojená, či jestli se jí něco líbí, nelíbí.“

„Hmmm…“

„Možná dokonce ani mírové jednání pro ni nic neznamená.“

„V tom se určitě mýlíš.“

„Zato celkem razantně odmítla přijít na připravovaný banket dnes večer. Dala dost jasně najevo, že nic kromě jednání s Tamulci se jí netýká. Věřil bys tomu?“

„Nejspíš ano.“ Dal najevo souhlas. Ostatně ani nečekal, že by souhlasila.

„No, tys majora Kronesovou poznal lépe než já,“ pokrčila rameny v připomínce na událost, kdy Voyager pomohl dostat Koloniální vlajkové lodi z Alonského systému, respektive z páté planety, kde museli nouzově přistát.

„Pokud chceš znát můj názor, potom stejně jako Tamulská delegace hraje svou hru, ona hraje také podle předem připravené strategie.“

„Tím, že předstírá aroganci a naprostý nezájem?“

„Ona v sobě nemá žádnou špetku arogance, Kiro,“ zastal se koloniální velitelky netypicky vážně. „Nejsem žádný pozorovatel, abych soudil charakter druhých, ale podle mě je spíš ostražitá. Těžko bych ji zařadil k určité charakterní skupině. Ona je zkrátka unikát. Na druhou stanu má všechny důvody Tamulcům nedůvěřovat.“

„Tamulci vůči ní chovají stejné pocity.“

„A právě proto nebude lehké usmířit Novou kolonii a Tamulské impérium.“

„Od toho tady máme federačního vyjednavače,“ poznamenala Kira úlevně, že ta nesmírná pocta nezůstala na ní.

„Máš nějaké nové zprávy od Promethea a Ajame?“ přešel Dar raději k jinému tématu.

„Zatím nic nenašli. Rozhodně tam však byla cizí loď, ale nedokázali určit, komu mohla patřit. K pátrání se přidala také Enterprise a Columbie, takže snad konečně zjistí něco nového.“

„Nevím proč, ale mám z toho velice špatný pocit.“

„Možná bereš celou záležitost příliš vážně, Dare,“ odpověděla po chvilce. „Nemohl jsi přeci za to, že tvoje mise vzala nečekaně za své. Ostatně i ministr Shakaar musel uznat, žes udělal vše, co bylo v dané situaci možné.“

„Jo….,“ odpověděl nepřítomně. „Kéž by to všichni viděli stejně.“

„Nic neříkej,“ pochopila ihned jeho skleslost. „Zase tvůj otec, že?“

„Bohužel ano.“

„Já ho opravdu nechápu. Vždyť jsi prvním Bajoranem, který velí lodi Hvězdné flotily. Většina Bajoranů, kteří tě znají, jsou pyšní na to, cos za krátkou dobu dokázal!“

„To už je víc hrdý na tebe, protože ty na rozdíl ode mě ses nevzdala všeho, co je bajoranské. Stále nosíš bajorskou uniformu, takže ses nezaprodala úplně Federaci, jako třeba já. Tudíž ještě nejsi zcela ztracená.“

„Teď přeháníš.“

„Ani v nejmenším!“ odtušil rezolutně a dodal: „Nemysli si, že v tom je nějaký velký rozdíl, jakou uniformu nosíš. Pro něj jsi zrádce, stejně jako já.“

„A co tvoje matka?“

„Pokud jsem daleko odsud, potom je pro ni snadnější s otcem vyjít. Jakmile jsem však poblíž, chová se otec jako blázen!“ začal rázovat rozčileně po kanceláři sem a tam. „Kdyby alespoň dal svůj názor najevo! Kdyby otevřeně řekl, že pro něho nejsem jeho syn, že jsem pouhý zrádce našeho lidu, prostě cokoliv, kromě toho tichého odporu a posměšků, které dělá za mými zády.“

„Nemůže tě očernit veřejně, Dare. Nemůže prohlásit, že jsi zrádce Bajoru, protože sloužíš ve Hvězdné flotile, jejíž součástí je i Bajor. Veřejné mínění by bylo proti němu.“

„No právě!“

„Možná byste si měli tohle vyříkat jednou pro vždy.“

„Už jsem to zkoušel,“ mávnul nad tím rukou a konečně si sednul do křesla naproti stolu. Neodolal, aby si do ruky nevzal Siskův baseballový míček a nezačal si s ním pohazovat z ruky do ruky.

„A?“

„V jednu chvíli vypadal, že mě kvůli tomu napadne,“ odpověděl znechuceně. „Nemáš tušení, jaké mi ze života dělá peklo. Kdyby šlo jenom o mě, nejspíš bych to snesl, ale on dělá totéž matce i bratrovi, kdykoliv jsem poblíž.“

„Někdo s ním musí promluvit!“

„Možná to nebude třeba.“

„Proč?“

„Vzpomínáš si, jak mě v posledních dnech dvakrát povolali na Bajor?“

„Ano, vzpomínám.“

„Řekněme, že oddělení vnitřní bezpečnosti má podezření, že můj povedený otec je zapojen do extrémistické skupiny tady na Bajoru. Zatím zůstávají zticha, ale tihle lidé od rozvědky mi kladli hodně nepříjemné a hodně osobní otázky.“ Poslední část věty velice zdůraznil.

„Slyšela jsem o nich,“ přisvědčila zachmuřeně. Shakaar ji před časem varoval, že mohou nastat problémy. „Jednoho z nich zatknuli před dvěma měsíci tady na stanici, ale neměli proti němu dostatek pádných důkazů.“

„Netušil jsem, že tohle někdy řeknu, ale budu rád, až jednání skončí a konečně odsud zase vypadnu.“ V Darově hlase zaznívala hořkost smíšená s potlačovaným hněvem.

„Jak se tak dívám na obě strany, mohu předem říci, že ti se jenom tak nedohodnou.“

„Z nadcházejícího jednání také nemám dobrý pocit,“ zopakoval slova, která předtím použil kapitán Riker.

„Potom potřebuješ duchovní pomoc.“

„Možná….“

„Kdy naposledy jsi navštívil Chrám?“

„Moc dobře víš, že za poslední rok jsem byl mimo.“

„Možná bys měl navštívit chrám tady na stanici. Dát najevo, že přestože jsi důstojník Hvězdné flotily, stále zůstáváš Bajoranem.“

„Možná jsem Bajoranem méně, než bych chtěl. Možná má můj otec alespoň v něčem pravdu…“

„Nesmysl!“ zarazila Nerys první náznaky sebelítosti. „Jsi Bajoranem víc než kdy předtím. Nezáleží na tom, že ve službě nenosíš tradiční Bajoranskou náušnici. Jsi Bajoranem, kamkoliv přijdeš.“

„Snad máš pravdu.“

„Jistěže mám!“ pronesla s předstíraným dotčením.

„Ano, duchovní rada bude přesně tím, co potřebuji.“

Deep Space 9, hvězdné datum: 59089.95

Tak tohle byl opravdu nečekaný obrat. Mírové rozhovory pokračovaly už třetím dnem. Obě strany se více či méně vzájemně osočovaly a jednání zpočátku nikam nevedlo. Nutno podotknout, že obě strany rozhodně měly připravené dostatečně pádné argumenty pro svá stanoviska. Ani jedna strana nehodlala ustoupit, pod tvrzením, že nemají kam ustoupit. Veškerá dosavadní snaha přimět jednu stranu k prvnímu vstřícnému gestu zatím končila neúspěšně. Tamulci hájili svůj postoj tím, že oni válku nezačali a tudíž by první ústupek měla udělat Nová kolonie. Načež pokračoval výčet ztrát, jak materiálních, tak na životech. Tím v podstatě šance přimět Tamulce ke kompromisu selhala. Stejný výsledek byl i na druhé straně. Akorát Koloniální kolem svého postoje dělali mnohem méně povyku. Kapitán Tolkin vše shrnul do dvou vět, které vyzněly ve smyslu, že Tamulcům ustupovali příliš dlouho a že kvůli jejich vytrvalému odmítání dospěla situace až k válce. Dokud neuvidí skutečně dobrou vůli na Tamulské straně, nehodlá Nová kolonie ustoupit.

Přesně v tomto duchu vypadalo, že skončí třetí den jednání. Alespoň do okamžiku, kdy kapitán Riker nadnesl, že nechápe, proč žádali Federaci o zprostředkování mírových rozhovorů, když vytrvale lpí na svých stanoviscích a žádný mír vlastně nechtějí. Aran Dar doslova slyšel ta slova, která poté následovala z koloniální strany:

„My jsme o žádné jednání nežádali!“ pronesla major Kronesová rezolutně. Povstala, aby svým slovům dodala patřičný důraz. „Řekl jste velice trefně, že Tamulci o žádné jednání nestojí. Jak jsem vám již naznačila, veškeré naše pokusy o dialog a ukončení nepřátelství vetovali tím, že zcela bez váhání zničili našeho kurýra! Je pouze naší dobrou vůli, že jsme reagovali na Tamulskou výzvu prostřednictví Federace. Pokud očekáváte ještě další projev dobré vůle, potom musí Tamulci dobrou vůli opravdu projevit!“

„Taková nehorázná lež!“ ozval se ihned Nzonk. „To vy jste zničili naši neozbrojenou diplomatickou loď s vysoce postaveným členem vlády na palubě. Kdybyste alespoň řekli, že o jednání nestojíte! Ale vy ne! Prostě jste ji nechali přiblížit na dostřel a pak jste bez váhání zabili skoro dvě stě civilistů, včetně člena vlády! A to zde nehorázně tvrdíte, jak se vyhýbáte civilním obětem! Vaše tvrzení je jedna velká…“

„Stačí, Nzonku!“ zarazil svého pobočníka Tamulský vyslanec. Počkal, dokud neusedl zpátky do křesla, a začal sám s klidem mluvit „Zničení H’Winkary Koloniální válečnou lodí je potvrzeno. Máte mé slovo, že nevíme o žádném diplomatickém kurýrovi, kterého by Nová kolonie vyslala směrem k nám.“

„Jelikož jste pravděpodobně zničili všechny tři, potom není pochyb, že o naší výzvě nemůžete vědět,“ odtušila Tasha suše. „Bohužel i já musím trvat na tom, že minimálně zničení třetího neozbrojeného kurýra Tamulskou válečnou lodí máme bezpečně potvrzeno.“

„Já zase musím říci, že Tamulská vláda nepožádala Federaci o zprostředkování jednání. Nebo jste mi snad něco zatajil, Nzonku?“ obrátil vyslanec Sonmareus pohled ke svému pobočníkovi.

„Ne,“ odpověděl muž pevně a vypadal stejně překvapeně. „Tamulská vláda rozhodně o jednání nepožádala.“

„Překvapilo by mě, kdyby ano,“ odtušil vyslanec suše. „Otázkou tedy zůstává, kdo celé jednání zinscenoval?“

„Naznačujete, že Federace záměrně přivedla obě strany k jednacímu stolu?“ zpozorněl kapitán Riker, protože situace spěla do nejistého bodu.

„Ne, to nenaznačujeme!“ ozvala se rázně Tasha.

„Máme originály obou zpráv, které obdrželi na základně 56, jak jménem Nové Kolonie, tak i jménem Tamulského impéria,“ přispěchal Dar rychle s pomocí.

„Potom navrhuji přerušit dosavadní jednání, dokud nebude potvrzen původ obou zpráv.“

„Souhlasím!“

Jednání skončilo souhlasem obou stran, že prověří zprávy, které Federace od obou zúčastněných obdržela. Bylo to svým způsobem komické. Každopádně několikadenní přestávka by mohla naopak přinést konečný zvrat v jednání. Aran Dar si asi poprvé za celou dobu musel připustit, že by se nakonec mohli dohodnout. Nezáleželo na tom, jestli se prokáže, zda jsou zprávy pravé, či jde o podvrh. Samotné rozhovory by to mělo posunout vpřed. Ani jedna strana nebude chtít vycouvat, když už budou u jednacího stolu. Určitě si dají patřičně na čas, aby mohli probrat situaci s vlastní vládou a zvážit případné ústupky.

Aniž by si to Dar uvědomil, vystoupil na Promenádě. Přesněji řečeno přišel vchodem blízko bajorského chrámu. Zavadil pohledem o vstupní dveře, které stále zůstávaly otevřené. Vzpomněl si na rozhovor s Kirou před pár dny. Najít duchovní útěchu. Ano, hodlal zajít do chrámu, požádat Proroky o pomoc. Zatím se k tomu nedostal. Možná proto, že tam nechtěl přijít jako důstojník Hvězdné flotily, ale jako Bajoran. Nakonec však dospěl k závěru, že na tom přeci nesejde. Otevřené dveře chrámu ho doslova magicky přitahovaly a on do nich váhavě vešel. Nikdo si ho nevšimnul. V chrámu ostatně již nikdo nebyl a pouze hořící svíčky osvětlovaly schránku s Orbem. Přistoupil blíž s posvátnou bázní a natáhl ruku, aby se schránky dotknul.

Zpozorněl, protože už nestál v chrámu na stanici, ale naopak na malém, zalesněném kopci poblíž Chrámu na Bajoru. Věděl o Orbech dost, aby pochopil, že jde o vizi. Akorát že k tomu bylo potřeba otevřít schránku, a on určitě schránku neotevřel. Otázka proč ho sem Proroci přivedli, byla zodpovězená stejně rychle. Z nebe na chrám dopadlo fosforově modré torpédo. Zasáhlo přesně střed hlavní budovy, kde se během svých modliteb nacházeli Vedeci a nejspíš i jeden z Orbů. Kde jenom tenhle typ viděl? Nemohl si v daný okamžik vzpomenout. Viděl torpédo pouze dopadnout, ovšem explozi už viděl na úplně jiném místě, ve vesmíru. S hrůzou sledoval explozi vesmírné lodě. Plavidlo zcela jistě patřilo Federaci. Podle rozpadajících se trosek se nedalo předpovědět, jaký typ. Nápadně však připomínal Voyager. V dalším okamžiku stál v OPS a zkoušel přijít na to, co ukazuje hlavní obrazovka. Nebyl zde sám.

„Vyvolený je tady,“ strnul, protože tohle pronesla Kira.

„Vyvolený?“ pohlédl směrem k ní zmateně. Už podle výrazu tváře pochopil, že nemluví s Kirou Nerys.

„Jeho čas se blíží,“ pronesl další hlas. S šokem ve tváři spatřil svého otce, který pronesl ta slova.

„Musí udělat, co je třeba, pokud má Bajor pokračovat správnou cestou.“ Tentokrát hlas patřil kapitánu Rikerovi.

„Co chcete, abych udělal?“

„Vyvolený má otázky,“ promluvila znovu Kira

„Pochybuje o sobě,“ doplnil Darův otec.

„Proč jste mě sem přivedli?“

„To vy jste sem přivedl nás.“ Hlas patřil Deanně Troi, která stála na schodech proti němu.

„Vždyť jsem neotevřel schránku...“ hodlal namítnout.

„Nebylo třeba otevřít schránku. Vaše volání bylo natolik silné, že jste Proroky přivolal pouhou silou vlastní víry.“ Tentokrát hlas patřil novému příchozímu a nenesl v sobě žádné známky jinotaje.

„Velitel Sisko…,“ vydechl překvapeně, když ho spatřil. Oblečeného ve stejné uniformě, jakou měl na sobě i on. Vypadal úplně stejně, jak si ho pamatoval ze služby na DS9.

„Naslouchejte hlasům Proroků, povedou vás.“

„Já tedy rozhodně nesdílím vaši důvěru, že moje víra je natolik silná, až překonává všechny meze.“

„Vyvolený si nevěří,“ konstatovala Kira

„Stále o sobě pochybuje,“ doplnil otec přezíravě.

„Byl jsem dlouho mimo Bajor. Teď jsem důstojníkem Flotily. Nevím, jak mohu věřit více než všichni ostatní Bajorané!“

„Ne všichni,“ pronesla Deanna Troi zadumaně.

„Je ještě někdo další?“

„Jsou další, ale byli svedeni z cesty,“ přidal kapitán Riker s náznakem naléhaní.

„Vyvolený nesmí sejít z cesty,“ dodala Kira.

„Pokud má jít Bajor správnou cestou, vyvolený musí prokázat, že je hoden být vyvoleným!“ přihodil otec s nádechem nepřátelství.

„A jak?“

„Jenom pokud nesejde z cesty, dokáže svou cenu,“ vynesl otec jednoznačný verdikt.

„Mluvíte v hádankách a já stále nemám ponětí o čem!“

„Ale víte! Vy to víte… Jste vyvolený…“ zašeptala Kira těsně u jeho pravého ucha.

„Jak sakra…“ zarazil se uprostřed věty, neboť s ním někdo zatřásl. Ohlédl se, ale zjistil, že je zpátky v chrámu, vnímaje znepokojivý pohled šéfa bezpečnosti DS9.

„Jste v pořádku, kapitáne?“

„Ach ano, jistě...,“ vydal ze sebe zmateně.

„Vypadáte poněkud rozrušeně,“ pokračoval muž starostlivě pozorně si kapitána Voyageru prohlížel.

„Jak dlouho jsem tady stál?“

„Všimnul jsem si vás, jak jdete sem, asi před půl hodinou. Když jste dlouho nevycházel, zajímalo mě, jestli jste v pořádku. Našel jsem vás, jak tady stojíte s rukou na schránce, ale byla celou dobu zavřená.“

„Neříkal jsem něco?“

„Ne, byl jste úplně mimo.“

„Trochu jsem se zamyslel.“ S tím staničního konstábla zanechal a vyšel zpátky na Promenádu.

Hvězdné datum 59102.75

Uběhlo pět dní od okamžiku, kdy byly mírové rozhovory dočasně přerušeny. Obě strany byly po krátké přestávce znovu připravené pokračovat v rozhovorech. Aran Dar procházel chvatně chodbami stanice. Nedávný duchovní zážitek ho zanechal zmateného a nejistého. Zmateného ze všech jinotajů a nic neříkajících slov. Musel o něm přemýšlet znovu a znovu. Proroci ho nazývali vyvoleným, ale on nechápal proč. Každý druhý Bajoran podle něj musel být vhodnějším kandidátem než on sám. Jenže se mu zjevil sám Sisko, Vyslanec. Za posledních pár let ho spatřila jen hrstka Bajoranů, především Vedeků, kteří studovali Orby. Tedy pokud nepočítal Sedmou, které se Sisko zjevil při nahlédnutí do Orbu proroctví. Jenomže on neotevřel schránku, takže mohlo jít klidně o výplod jeho fantazie. Představoval si, že je něčím, čím není. Z toho pramenil veškerý Darův zmatek.

„Dare! Dare!“ Ohlédnul se po ženském hlase, který ho volal. Pospíchal na začátek jednání, ale hlas mu byl známý, a proto se otočil. Patřil totiž jeho matce, která vypadala ještě ztraceněji než on sám. „Ach, díky Prorokům, že jsem tě našla!“

„Matko?“ vypadal značně překvapeně. „Co tady děláš?“

„Musím s tebou mluvit Dare. Stalo se…“

„Teď nemám čas, matko. Musím být na jednání!“

„Ale tohle je…“

„Konstáble!“ zavolal na šéfa bezpečnosti, kterého mu sám osud poslal do cesty.

„Nějaký problém, kapitáne?“ přispěchal bajorský velitel bezpečnosti ihned.

„Postarejte se prosím o moji matku. Vezměte ji do mé kajuty a postarejte se, aby měla potřebné pohodlí.“

„Jistě, jak si přejete.“

„Přijdu, hned jak se mi podaří utrhnout. Nikam nechoď a počkej tam na mě. Pak si promluvíme!“

„Jak si přeješ, Dare, ale pospěš si!“ neprotestovala, avšak tón jejího hlasu se pohyboval kdesi mezi naléhavostí a roztrpčením.

„Tudy, madam,“ slyšel ještě konstáblův hlas, ale to již hodně přidal do kroku, aby stihnul začátek jednání. Měl za to, že bude určitě zajímavé. Jenomže nemohl vytlačit ze své mysli matčin obraz. Proč přišla na stanici? Mohla mu přeci zavolat, nechat vzkaz, že přijede. Proč se najednou rozhodla přiletět z Bajoru na DS9? V mysli mu vířila spousta otázek. Alespoň dorazil do zasedací místnosti včas. Sice na poslední chvíli, ale včas. Nemohl si pomoci, ale atmosféra v místnosti vypadala přinejmenším napjatě. Zaplašil všechny rušivé myšlenky a soustředil veškerou pozornost následujícímu jednání. Všimnul si, že chybí kapitán Tolkin z koloniální delegace. Ve tváři kapitána Rikera a jeho ženy četl zase jisté očekávání. Pravděpodobně očekávali zlom v dosavadních neústupných postojích obou znesvářených stran. Z pečlivě bezvýrazného výrazu Tamulského vyslance nešlo nic vyčíst, ale jeho pobočník Nzonk vypadal krajně nešťastně.

„Prověřili jsme zprávu, kterou Federace obdržela od Nové kolonie, a musím potvrdit, že obsahuje všechny náležitosti a kódy Nové kolonie,“ začala Major Kronesová jako první. „Dokonce by se dalo tvrdit, že zpráva je pravá, ale protože admiralita žádnou takovou zprávu neposlala, mohu pouze říci, že zpráva není falešná. Nechápeme, jak je to možné…“ začala nezvykle obšírně hovořit na dané téma. Doposud zůstávala v převážně stručných projevech plných sarkasmu a cynismu, v nichž dávala najevo opovržení vůči Tamulcům, ale nyní mluvila úplně jinak.

„Málem jsi přišel pozdě!“ sykla směrem k Darovi Kira.

„Potřebuji se utrhnout, jak nejdříve to okolnosti dovolí,“ odpověděl taktéž šeptem.

„Počkej, až bude přestávka. Pak bude možnost,“ vrhla po něm letmý pohled, ale nevyzvídala, proč chce najednou odejít. Až přijde čas, určitě jí o tom poví sám. Natolik Arana Dara znala. Mezitím major Kronesová ukončila svůj proslov. Rozhodně o něm nešlo říci, že by byl obsáhlý, ale na vlastní poměry řekla víc než dost. Nyní přišla na řadu Tamulská strana a tady bylo víc než jasné, že Tamulský vyslanec a jeho pobočník nezůstanou ani v nejmenším pozadu. Blonďatá koloniální velitelka usedla zpět do křesla a kapitán Riker vyzval Tamulského vyslance, aby pronesl úvodní řeč.

„Stejně jako naši koloniální protějšci i naše strana prověřila důkladně zprávu, kterou Federace obdržela,“ pronesl Sonmareus úvodní větu, zdůrazňuje slovo „důkladně“. „Velice se omlouváme, že naše analýza trvala příliš dlouho, ale je pravdou, že Tamulská vláda byla touto skutečností zaskočena. Chtěli si být opravdu jistí, že zprávu neodeslal některý z radikálně uvažujících členů vlády. Naneštěstí zpráva nesla pečeť samotného vůdce Tamulského impéria a náš vůdce rozhodně popřel, že by podobnou zprávu zaslal bez souhlasu vládního kabinetu. Je pravdou, že o této možnosti uvažoval, ale ctil stanovisko vlády, jehož členové byli dosud proti. Nebudu vás unavovat popisem vyšetřování, které ihned započalo. Důkazy však ukazují na vnitřní záležitost, s níž Federace nemá nic společného. Mnohem důležitější je, že vláda musela připustit pochybení.“

„Pochybení?“ Levé obočí majora Kronesové šlo tázavě nahoru.

„Řekněme, že jsem znovu předložil stanovisko Federace ohledně Tieru 4, včetně svědectví zde přítomného kapitána Arana. Přítomnost Voyageru u Tieru 4 je nepopiratelná, avšak tento názor jaksi vláda nevzala v potaz, když mi udělovala instrukce ohledně jednání,“ odtušil Tamulec s lehce zlomyslným úsměvem, zatímco Nzonk vedle něj se stále více kabonil.

„V tom případě nám prosím předložte současné Tamulské stanovisko, pane vyslanče,“ vybídnul ho kapitán Riker s jistým očekáváním.

„Proč neřeknete stanovisko vlády, Nzonku? Vy jste tady expert na Tieru 4.“

„Jak si přejete, pane vyslanče,“ reagoval pobočník mdle, ale jakmile povstal, získal zpět něco ze svého dřívějšího sebevědomí. „Abyste rozuměli, Tamulská vláda přehodnotila svůj postoj k Tieru 4. Zda tam Nová kolonie přechovávala zbraně či nikoliv, už se nejspíš nedozvíme. Pravdou je, že naše informační zdroje, které vláda dosud považovala za zcela spolehlivé, nám pravděpodobně dodaly nepřesné, nebo neúplné informace. Díky tomu došlo na Tieru 4 k tragédii, která nemá v Tamulské historii obdoby.“

„Připouštíte tedy, že jste zaútočili na Tieru 4 zbytečně?“

„Tamulská vláda dostala mylné informace od admirála Saaruse, který velel našim silám. Předseda vlády a valná část vládního kabinetu celou dobu věřila, že jeho hlášení je pravdivé,“ odpověděl Nzonk hodně upjatě. „Jelikož loď admirála Saaruse byla tak příhodně zničena, nezůstal nikdo, kdo by mohl podat svědectví o jeho skutečných motivech, skutečných činech i na základě jakých informací ve skutečnosti jednal. Jelikož si zde major Kronesová dala záležet, aby ho umlčela jednou provždy, neexistoval důvod myslet si, že jeho akce nebyly nezbytné.“

„Chápu,“ kývla lehce hlavou.

„Abych doplnil svého pobočníka,“ vzal si Sonmareus znovu slovo, „sám vůdce nechal zahájit vyšetřování situace na Tieru 4 a taktéž činy admirála Saaruse. O tom, zda pochybil při rozhodování útoku na Tieru 4, můžeme pouze spekulovat. Své tajemství si vzal s sebou do hrobu. Útok na koloniální hlídku u Tieru 4 však přišel jednoznačně od něj. Důvodem byla smrt vyslance Slokarije, ale všichni svědci se shodují na tom, že velvyslanec Slokarij nedorazil federačním raketoplánem na palubu admirálovy vlajkové lodi. Neexistují žádné důkazy, že z jeho smrti lze vinit Novou kolonii a celý útok proti Nové kolonii tím pádem postrádal význam.“

„Chcete naznačit, že admirál zaútočil, aniž by byl vyprovokován?“

„Jak jsem řekl. O motivech admirála Saaruse se můžeme pouze dohadovat,“ rozhodil Tamulec neurčitě rukama. Sice dostal nové instrukce, ale umírnění členové vlády neměli v kabinetu většinu. Pouze zaujali svým postojem vůdce a on jejich otevřenější stanovisko podpořil. Zbytek kabinetu, pokud nechtěl ztratit tvář, musel souhlasit. Ovšem i tak neměl otevřeně poukazovat na Saarosovu zradu a vyvolání války. „Je však evidentní, že pochybil. A pokud pochybil jednou, mohl pochybit i podruhé.“

„Proč prostě neřeknete na rovinu, co si myslíte, co skutečně chcete říci? Proč musíte všechno halit do závoje intrik a politických zájmů?“

„Na rozdíl od vás, majore, já mám svázané ruce a hraji s kartami, které mi moje vláda dala. Ne víc, ne méně.“

„Připouštím, že si nejsem úplně jistá, jestli mám vaše slova brát jako výraz dobré vůle či snahu zahrát věci do ztracena.“

„Musíte pochopit, že Tamulská vláda bojuje na více frontách. Válka s Novou kolonií je pouze jednou z nich. Dokud nebude názor vlády zcela jednotný, nedostanete odpověď, kterou očekáváte,“ vyloudil v jinak dokonale klidné tváři první náznak úsměvu. „Pokud jde pouze o to slyšet, že jsme se zmýlili a Tieru 4 byla naše chyba, potom vám to klidně řeknu. Ovšem pouze sám za sebe. Vláda nezaujme jednotné stanovisko, když jí hoří půda pod nohama.“

„Nuže dobře,“ kývla nakonec Tasha po dlouhé chvilce ticha. „Možná pokud jeden jediný z vás přizná, že jste také omylní, máme šanci dosáhnout vzájemného porozumění.“

Po těchto slovech si většina přítomných zhluboka oddechla. Tamulci, byť neochotně, připustili možnost chyby a tím se otvírala konečně možnost k uzavření kompromisu a ukončení války. Na tom už se dalo stavět, ačkoliv dohodnout se na něčem konkrétním zabralo ještě dlouhé hodiny. Obě strany však pominuly vzájemné urážky a osočování a začaly hledat skutečně možnosti, kterými by dosáhly oboustranně výhodné dohody. Najednou všechno vypadalo úplně jinak. Předpoklady o tom, že Nová kolonie i Tamulci tvoří rozumné a vyspělé společenství, se začaly konečně naplňovat. Jakmile překonali onu neviditelnou bariéru, začali spolu skutečně jednat a vyhlídky na ukončení sporu přestaly být pouze zbožným přáním optimistů.

V pozdních odpoledních hodinách, skoro až k večeru, teprve vyhlásili přestávku. Možná také z důvodu, že Nzonk zkoušel v závěru získat pro Tamulce více výhod. Major Kronesová si však dávala zatraceně velký pozor na sliby, které pronesla. V podstatě byla ochotná vyhlásit příměří a zastavit nepřátelství, aby dala Tamulské vládě čas na vyřešení problémů, které ji pálily, a po vypršení lhůty očekávala jasnou a srozumitelnou odpověď. Jednání ohledně válečných škod, které Nzonk razantně nadhazoval, zatím ponechávala s hodně neurčitými odpověďmi. Přestávka v jednání dala konečně Aranu Darovi šanci nenápadně zmizet. Nyní už nebylo třeba jeho přítomnosti a on s Kirou nemuseli být nadále přítomní. Kapitán Riker měl situaci pod kontrolou. Téměř utíkal chodbami, aby byl ve své kajutě co nejdříve. Konečně stanul před dveřmi a rychle vběhl dovnitř. Rozhlédl se, ale matku nikde neviděl. Ulevilo se mu, když akorát vyšla ze dveří ložnice.

„Promiň, že jsem tě nechal čekat,“ zamumlal omluvně.

„V pořádku. Máš teď hodně povinností.“

„Ne tolik, abych si na tebe nemohl udělat čas.“

„Chyběl jsi mi, Dare,“ pronesla laskavě. „Moc jsi mi chyběl, ale vědomí, že tam nahoře plníš mnohem větší a důležitější poslání, mě hřálo u srdce.“

„Kéž by otec viděl totéž.“

„Právě kvůli němu jsem za tebou přišla.“

„Pokud nezměnil názor, potom nevím, o čem bych s ním ještě mohl hovořit!“ odseknul rychle.

„On zmizel, Dare.“

„Zmizel,“ zopakoval to slovo s úšklebkem. „Možná bych to měl brát jako dobrou zprávu.“

„Přes všechno, co ti v posledních letech udělal, stále je to tvůj otec, Dare,“ pokárala ho matka obratem.

„Já vím, já vím. Taky bych si přál, aby svůj nesouhlas s tím, co dělám, přenášel výhradně na mě a ne na tebe a Malkina. Jenomže Proroci mé modlitby nevyslyšeli.“

„Už víc jak šest dní je pryč.“

„Šest dní…,“ zopakoval nepřítomně.

„Míval tyhle stavy často, a proto odcházel vždycky pryč. Nikdy neřekl, kam jde ani proč, ale druhý den, jakmile se vrátil, vypadal opět snesitelně. Nemluvil o tobě a dělal, že se nic nestalo. Alespoň do okamžiku, kdy mu tě nějaká událost či zpráva připomněla.“

„To jsem nevěděl.“

„Dělal to už celé roky, Dare. Nejdřív jsem si myslela, že odešel hledat duchovní podporu, ale vím, že v chrámu ho nikdo neviděl.“

„Na Bajoru jsou stovky míst, kde lze hledat duchovní podporu.“

„Ano, vím,“ přikývla na souhlas. „Začalo mě to znepokojovat, ale nenašla jsem odvahu se ho zeptat.“

„Pravděpodobně hledal útěchu u jedné ze sekt, které na Bajoru vznikly od vstupu do Federace,“ přispěchal ihned s vysvětlením.

„To… je možné,“ připustila neochotně.

„Víš, nedávno mě kvůli tomu vyslýchali lidé z vnitřní bezpečnosti. Kladli hodně nepříjemné otázky, ale protože nevím nic o jeho aktivitách, neměl jsem jim co říci. O to víc mě tam dusili a rozebírali můj vztah s otcem ze všech stran.“

„Za mnou rozhodně nikdo z bezpečnosti nebyl.“

„Nejspíš nechtěli vzbudit podezření,“ pokrčil Dar rameny.

„Ohlásila jsem jeho zmizení, ale nevypadali, že by se tím hodlali zabývat,“ pokračovala dál. „Říkala jsem si, že se brzy objeví, ale neobjevil. Tak jsem začala hledat spojitosti v jeho věcech a našla tohle,“ vytáhla papír s ručně kresleným symbolem.

„Ach ne…,“ vydechl Dar, protože symbol ihned poznal.

„Našla jsem i medailon s tím samým symbolem. Malkin mluvil s vedekem Joranem a ten mu řekl, ať ho přinese do chrámu.“

„Kult Přízraků.“

„Včera večer jsem znovu volala vedeku Joranovi, ale Malkin do chrámu nedorazil. Začala jsem mít strach, Dare. Šla jsem znovu na Milici, ale oni mě poslali domů s tím, ať si nedělám starosti, že Malkin je dospělý a jistě se brzy ukáže sám. Proto jsem hned ráno, když se neobjevil, sedla na první loď a vyrazila na stanici.“

„Dobře jsi udělala,“ odtušil vážně. Cítil, jak v něm začíná narůstat hněv kvůli laxnímu přístupu Bajorské bezpečnosti. Obzvláště když po něm chtěli informace, které nevěděl a ani nemohl znát. Naopak v okamžiku, kdy jeho rodina potřebovala pomoc, tak ji jednoduše odbyli s tím, že o nic nejde. „Ihned se postarám o nápravu!“

„Neudělej nic ukvapeného, Dare!“

„Ověřila sis, zda se Malkin mezitím nevrátil?“

„Ano, ověřila,“ kývla okamžitě. „Konstábl byl víc než vstřícný a znovu všechno ověřil. Domů ani do Chrámu Malkin nedorazil. Měl zajištěné místo v transportním letounu, ale podle seznamu pasažérů nebyl na palubě a žádnou další linkovou lodí neodletěl.“

„Zatraceně!“ zaklel Dar v reakci na tu zprávu. „Počítači, urči pozici plukovníka Kiry!“

„Plukovník Kira je v OPS,“ dostal pohotovou odpověď od staničního počítače.

„Pojď,“ vybídnul matku tím, že jí podal ruku. „Kira má konexe ve vládě a tudíž i větší možnosti než já. Určitě se postará, aby celou záležitost začali brát vážně!“

Hvězdné datum 59105.260

Začal den, který by Aran Dar raději nezažil. Poté, co včera večer vzal svou matku za Nerys, nabraly události nečekaný spád. Bylo víc než zřejmé, že Kiřino jméno mělo na Bajoru podstatně větší zvuk než jeho. Dobrou zprávou bylo, že Malkina našli mnichové v bezvědomí na malém návrší kousek od chrámu. K matčině nevýslovné úlevě byl naživu. Medailon, který nesl vedeku Joranovi, však u sebe neměl. Ať už ho přepadl kdokoliv, musel mu ho vzít. Malkina odvezli do nemocnice, ale podle lékařů mu nic zvláštního nebylo. Přesto ho raději nechal převézt sem na stanici. Z neklidného polospánku, do kterého upadl, když seděl v křesle, ho vyrušil komunikační panel. Příchozí zpráva však pocházela z Voyageru.

„Ano, Tuvoku, jaký je stav Voyageru?“ zeptal se rychle, aby zakryl vlastní únavu.

„Podařilo se nám odstranit tu anomálii ze systémů a inženýři v loděnicích právě nainstalovali nové bezpečnostní protokoly a úpravy.“

„To jsou skvělé zprávy, Tuvoku. Dokonce i naši vyslanci vypadají, že se dnes konečně dohodnou na příměří,“ odpověděl mimořádně spokojen. Poté se zarazil, neboť Tuvok nehnul ani brvou. Ani nemusel. Z jeho pečlivě skrytého výrazu pochopil, že nevolal kvůli opravě Voyageru.

„Bohužel během pátrání po příčině anomálie v systémech Voyageru, narazil pan Kim na velice znepokojivé údaje.“

„Znepokojivé?“

„Našel samotnou příčinu té anomálie a rozhodně nebyla náhodná, jak jsme se původně domnívali. Podle všeho byla zcela záměrně vypuštěna do systému Voyageru s cílem zničit celou loď, jakmile nadejde vhodný okamžik.“

„Sabotáž?“

„Poručík Gardenová a já souhlasíme s panem Kimem. Zcela jistě šlo o sabotáž.“

„A kdo je za to zodpovědný?“

„Nemáme nejmenší tušení. Ať už to byl kdokoliv, musel být naprostý génius s mimořádně pokročilými znalostmi programování. Zdrojový kód se nám podařilo izolovat, ale obsahuje řadu prvků, které nepocházejí z Federace, ani nepatří žádnému nám známému, ať již přátelskému či nepřátelskému druhu.“

„Prověřili jste, jestli náhodou některé části nepoužívají koloniální či tamulskou technologii?“

„Prověříme i tuto možnost. Pan Kim se zatím snaží přijít na způsob, jakým je samotný program napsán, ale bez další pomoci s tím nepohne.“

„Podařilo se alespoň zjistit, kdo, kdy a jak ho vypustil do našeho systémů?“

„Bohužel nikoliv. Mohl to být kdokoliv z posádky, a tím myslím opravdu kohokoliv. Ten program je mimořádně adaptabilní. Podle pana Kima klidně mohl být vypuštěn přes jídelní replikátor či z jakékoliv volně přístupné konzole.“

„Skvělé, prostě skvělé!“ neodpustil si Dar ironické ušklíbnutí. „Ať se Harry zkusí spojit se Sedmou. Enterprise by měla být na cestě k DS9.“

„Už ji kontaktoval, kapitáne. Enterprise dorazí za dvě hodiny na DS9.“

„V tom případě mě tady s Voyagerem vyzvedněte.“

„Rozkaz.“

„Podivné, velmi podivné…“

„Kapitáne?“

„Něco je špatně, Tuvoku, a teď nemyslím jenom tu sabotáž na Voyageru a Broomokovu smrt.“

„Narážíte na událost ohledně přepadení vašeho bratra?“

„To je pouze jedna z mnoha otázek, která mě pálí, ale jakmile najdeme vedeka Jorana, nejspíš najdeme i odpovědi na tuto otázku.“

„Evidentně ten medailon měl pro někoho značný význam.“

„Tím si nejsem úplně jistý. Ne, nesedí tady něco jiného a řekl bych, že to přímo souvisí s Novou kolonií. Něco před námi museli zatajit.“

„Sám jste říkal, že jednání s Tamulci pokročila a jsou ochotní uzavřít příměří a mír.“

„Poté co zjistili, že je k jednání přivedl někdo úplně jiný a nebyla to Federace, najednou začali být nečekaně vstřícní. Nepřijde vám to ani trochu divné?“

„Obě strany si pravděpodobně uvědomily, že když už zasedly za jednací stůl, bylo by nelogické zahodit příležitost, která nemusí znovu přijít. Ani jedna strana si nepřeje další válku, a proto začínají být vzájemně vstřícní.“

„Logické?“

„Vše nasvědčuje tomu, že obě strany uvažují, když už ne logicky, tak alespoň pragmaticky.“

„A právě tohle mi tady nějak nesedí.“

„Možná byste si měl trochu odpočinout, kapitáne. Je obvyklé vidět ty horší varianty a temná tušení, když je někdo unavený a nevyspalý.“

„To jste řekl velice mírně, Tuvoku.“

„Dělám si o vás trochu starost, kapitáne,“ připustil Vulkánec nečekaně. „Od chvíle, kdy jste přijal poslední misi, vypadáte stále vyčerpaněji.“

„Snad máte pravdu a já se mýlím,“ odpověděl Aran s lehkým pousmáním. „Vlastně pokud dnešní den dopadne dobře, chtěl bych na pár dní zaskočit na Bajor. Teď, když otec někam zmizel, nic nebrání tomu, abych strávil krátkou dovolenou doma.“

„Správný přístup, kapitáne. Beztak panu Kimovi a Sedmé zabere řešení několik dní, spíše týdnů.“

„Dobře. Čekám vás na stanici za dvě hodiny, konec.“

Tuvok pouze lehce kývnul na srozuměnou a taktéž ukončil spojení. Dar v této chvíli nevěděl, jestli má vzteky zařvat nebo se raději začít hystericky smát. Proroci mu cosi zkoušeli naznačit a on tušil, že sabotáž na Voyageru s tím musela mít něco společného. Nejenom sabotáž na Voyageru. Podivné, přezíravé chování Bajorské milice, vedeka Jorana a řada dalších maličkostí, které v současném světle vypadaly krajně podezřele. Nebo začínal nedostatkem spánku pomalu bláznit. Ne, vize byla určitě skutečná. Jenomže netušil, co má udělat, aby zůstal na správné cestě. Jiní z té cesty už sešli. Znamenalo snad, kdyby začal ztrácet rozum, že schází ze správné cesty? Nejspíš právě oni odpadlíci nasadili cizí virus do systému Voyageru. Muselo jít o Bajorany. Kupodivu svého otce ze seznamu podezřelých vyloučil. Určitě by k němu Proroci nepromlouvali skrze něj, kdyby byl tím, který sešel z cesty. Začal nad tím uvažovat, ale sám zjistil, že nemá nejmenší tušení, kdo mohou ti odpadlíci být.

„Spal jsi vůbec, Dare?“ vyrušil ho ze zadumání matčin hlas. Vyšla z ložnice oblečená pouze v dlouhé noční košili a věnovala mu přinejmenším káravý pohled.

„Na chvíli jsem musel usnout,“ zamumlal okamžitě a začal rychle vstávat z křesla.

„Nějaké nové zprávy o Malkinovi?“

„Ach ano, ano. Našli ho v bezvědomí poblíž chrámu. Zajistil jsem, aby ho ihned přivezli sem.“

„Ach, Proroci budiž pochváleni. Je v pořádku?“

„Ano, myslím, že je. Nepamatuje si, jak se tam vůbec dostal. Vlastně si nepamatuje vůbec nic ze své cesty do Chrámu.“

„A kde je teď?“

„Oblékni se. Myslím, že za ním můžeme zajít.“

„Dobře, dobře.“

„Potom zajdeme za Kirou, jestli už zjistila něco o vedeku Joranovi.“

„Ano, Kira byla nesmírně laskavá a chápavá,“ slyšel hlas z ložnice, zatímco sám zamířil do koupelny.

* * *

„Konečně jste tady!“ vítala Kira srdečně Dara i jeho matku Maru V OPS. Skutečnost, že jim mohla pomoci, pro ni znamenalo více než pouhé díky. „Jak je Malkinovi?“

„Doktor Bashir už dorazil na stanici. Věří tomu, že zvládne zvrátit účinky té zbraně, která omráčila Malkina.“

„Potom se nemáte čeho bát. Julian je nesmírně schopný lékař.“

„V to osobně doufám.“

„Jak postupují rozhovory?“ přešel Dar rychle k otázce. Doufal, že bude moci vzít matku i s bratrem na Bajor a strávit tam pár dní.

„Podle všeho obě strany v tento okamžik podepisují tříměsíční příměří.“

„Nakonec přeci.“

„Jinak Voyager právě zakotvil na DS9.“

„Výborně.“

„Mám pro vás také novinky. Zjistila jsem víc o vedeku Joranovi.“

„Ano?“

„Měla byste se raději posadit,“ vybídla Kira starší Bajoranku.

„Proč? Stalo se mu něco?“

„Právě že naopak,“ zavrtěla rezolutně hlavou. „Maro, vedek Joran byl poslední tři dny v hlavním městě.“

„Ale já…“

„Ano, ano, já vím. Náš staniční šéf bezpečnosti s ním mluvil také, takže jste se určitě nezbláznila. Vedek Joran, podle očitých svědků, strávil posledních pár dní v hlavní knihovně, která je v hlavním městě. Tudíž nebyl v chrámu a nikdo další z mnichů ani vedeků neví nic o tom, že byste tam s někým vy nebo Malkin mluvili. Náš konstábl si hovor s údajným vedekem Joranem nahrál a dnes ráno, když zjistil, že Joran není v chrámu, porovnal přijaté zprávy se svými.“

„Nebyla tam,“ konstatoval Dar, který zaujal pozici čelem k oknu, odkud hleděl ven.

„Ne, nebyla. Podařilo se však potvrdit, že komunikační systém v Chrámu skutečně přijal hovor ze stanice v přesně stanovenou dobu. Díky vašim informacím se podařilo najít další dvě smazané zprávy, odpovídající přesně času, kdy jste vy a Malkin údajně mluvili s vedekem Joranem.“

„A s kým jsme tedy mluvili?“ nechápala stále Mara.

„Podle všeho to byl někdo, kdo vypadal jako vedek Joran. Konstábl ví velmi dobře, jak vedek Joran vypadá. Byl několikrát zde na stanici. Neměl nejmenší podezření, že mluví s podvodníkem.“

„A co skutečný vedek Joran?“ zajímalo Dara

„Jakmile jsem mu všechno vylíčila, ihned vyrazil zpátky do Chrámu, aby všechno řádně prověřil. Přítomnost medailonu Přízraků ho přinejmenším znepokojila, ale nedokázal mi říci proč. Říkal pouze, že někde ve svých poznámkách má cosi napsaného. Narazil na jakousi zmínku o Přízracích před pár měsíci, ale tenkrát mu nepřišla důležitá. Ve světle nynějších událostí však ano.“

„Kdy jsi s ním mluvila?“

„Asi před půl hodinou.“

„Říkáš, že se vydal zpátky do Chrámu?“

„Ano.“

„Něco je špatně.“

„Dare…“ Víc už neslyšel, protože všechno kolem něj se rapidně změnilo. Nestál v Kiřině kanceláři, ale na úplně jiném místě. Poznal můstek koloniální lodě. Zpočátku nechápal, jak se sem najednou dostal. Určitě nebyl transportován. Koloniální transportéry zanechávaly jistý nezanedbatelný vjem a ten určitě nepocítil.

„Je čas!“ zaslechl za sebou hlas. Ohlédl se zpátky, ale hlas patřil Siskovi. Opět muselo jít o další vizi.

„Čas k čemu?“

„Čas jednat!“ vyšlo z úst kapitána Tolkina.

„Vyvolený musí splnit svůj úkol, jinak opět zavládne nerovnováha!“ Další promluvila pilotka u kormidla a otáčila své křeslo směrem k němu.

„Pouze pokud selže!“ Nemohl si pomoci, ale před pohledem temně fialových očí í taktické důstojnice musel sklopit zrak. Stála více vzadu a bojovně popošla vpřed.

„Nejprve musí dokázat, že je Vyvolený!“ připomněla pilotka důrazně.

„Jak? Jak to mám dokázat a proč?“

„Musíte jednat!“ připomněl Tolkin vážně.

„Čas činů právě nadešel…“ přidala taktická důstojnice bezvýrazně.

„Jakých činů? O čem mluvíte?“ rozhlížel se nechápavě po všech přítomných. „Má to spojitost se zmizením mého otce? S Přízraky? Vracejí se snad zpátky?“

„Vyvolený musí najít správnou cestu…“ zašeptala pilotka, která už neseděla v pilotním křesle, ale stála vedle něj.

„Dare! Dare!“ Trhnul sebou, protože ruka na jeho rameni, která s ním zatřásla, patřila Kiře.

„Jak dlouho jsem byl mimo!“ vyhrknul okamžitě.

„Cože?“ zamrkala nechápavě.

„Jak dlouho jsem nereagoval?“

„Spíš mi přišlo, žes mě neposlouchal.“

„Něco je špatně.“

„To už si říkal.“

„Proroci mě opět před něčím varovali…“

„Měl jsi vizi?“

„Ano, ano. Opět ke mně promlouvali, ale jejich slova nedávala smysl.“

„Kolik vizí už jsi měl?“

„Až teď!“

„Teď?“

„Vedek Joran! Musíme ho zastavit. Nesmí se vrátit do Chrámu. Stane se tam něco hrozného!“

„Dare…,“ chtěla ho uklidnit, ale celou stanicí otřásl alarm.

„A je to tady…,“ vydechl s náhlým poznáním v hlase. Kira však neváhala ani na okamžik. Ihned vyběhla z kanceláře do OPS.

„Hlášení!“

„Senzory právě zachytily blížící se plavidlo. Podle všeho koloniální, třída D.“

„Další loď?“

„Neodpovídají na naše volání a nabíjejí zbraně!“

„Co si k čertu myslí?“

„Plukovníku! Oko 7Z právě opouští stanici!“ přišla další zpráva. „Míří pryč ze soustavy.“

„A major Kronesová?“

„Podle všeho zůstala na stanici.“

„Jaký má kurz ta druhá loď?“

„Míří na Bajor…“ doplnil Dar nepřítomně. Konečně mu došel obsah vize. Nechápal proč, ale musel v tom všem být skrytý význam.

„Ano, současný kurz ji zavede na Bajor. Ajame a Prometheus jsou nejblíže a zahájily pronásledování.“

„Sežeň vedeka Jorana!“ promluvil Dar bez stopy nejistoty. „Za žádnou cenu se nesmí teď vrátit do Chrámu! Ať všichni ihned zahájí evakuaci chrámu! Je to důležité!“

„Co chceš dělat?“

„Musíme je zastavit! Informuj všechny lodě, ať letí za nimi, a vyhlas pohotovost v celém sektoru.“

„Nevíme, jaké mají úmysly…“

„Zaútočí na Bajor!“

„Právě podepsali mírovou smlouvu. Taková akce nedává nejmenší smysl!“

„Ne, nedává. Nic nedává smysl, a přesto zaútočí.“

„Dare…“ Ohlédl se, protože promluvila jeho matka a vypadala vyděšeně nad jeho reakcí.

„Musím jít, matko! Bajor mě teď potřebuje a já nesmím zklamat!“ Mluvil a současně vyběhl schůdky z centra OPS k transportní plošině. Kývnul na taktický úsek. Bajoran u panelu pochopil a transportní paprsek ho vzápětí přenesl na Voyager. Přímo na můstek. Na nic nečekal. Ihned usedl do kapitánského křesla. Místo vedle něj byl prázdné. Tuvok přes všechno zůstával hlavním taktickým důstojníkem, dokud nenajde vhodného nástupce.

„Odpoutat!“ vydal Dar okamžitě rozkaz. „Nastavit pronásledování!“

„Enterprise, Titan a Columbie jsou na cestě!“

„Za jak dlouho dostihneme koloniálního Dravce?“

„Za deset minut maximálním warpem. Ajame a Prometheus je dostihnou během šesti minut.“

„Kdy dosáhnou orbity Bajoru?“

„Stávající rychlostí za méně než pět minut.“

„Příliš pozdě. Snad na Bajoru stihnou evakuovat chrám včas.“

„Pokud hodlají zaútočit, potom nechápu, proč jejich vlajková loď odlétá úplně opačným směrem,“ nadnesl okamžitě Harry.

„Možná míří za jiným cílem,“ zkusil nadhodit pilot.

„Nemyslím. V jejich záměru je cosi podivného. Navzdory vší logice, s kterou dosud jednali, tady se nechovají logicky.“

„Souhlasím,“ připustil Tuvok.

„V tom případě bude nutné je zastavit silou,“ zamnul si kapitán Voyageru bradu. „Uvidíme, jestli ty nové modifikace budou fungovat.“

„O tom nemusíte pochybovat!“ Ohlédl se, když na můstek vešla Sedmá. Matně si vzpomínal, že o ní Harry mluvil, ale nevěděl, že je na palubě. Nepřenesla se zpátky na Enterprise.

„Pokud to říkáte vy, Sedmá, potom nepochybuji.“

„Pokud dovolíte, zkusím během těch pár minut, které nám zbývají k cíli, upravit štíty Voyageru, aby snadněji odolávaly Koloniálním zbraním.“

„Do toho!“ dal ihned svůj souhlas. „Tuvoku, spojte mě s Ajame a Prometheem.“

„Koloniální Dravec ruší veškeré spojení.“

„Pokud máme uspět proti třídě D, budeme potřebovat zaútočit společně.“

„Spojení s Enterprise, Titanem a Columbií zatím funguje.“

„Dobrá. Tuvoku, jakmile vystoupíme z hyperprostoru, převeďte všechnu dostupnou energii do štítů a zbraní.“

„Rozumím.“

„Koloniální Dravec právě dosáhl soustavy Bajoru.“

„Zaznamenávám Bajoranské hlídkové lodě. Letí jim vstříc.“

„Na obraz!“ vyžádal si bližší přehled. „Oni je… rozstřílejí.“ Rysy Bajoranského kapitána ztuhly, když vedoucí loď po jediném výstřelu zmizela v ohnivém pekle. Další skončila těžce poškozená, ale koloniální loď si třetí lodě nevšímala. Nepředstavovala pro ně hrozbu a Dar v duchu děkoval, že kapitán té lodi má dost rozumu, aby po nich nestřílel a nepřivolával na sebe zbytečnou zkázu.

„Vstupují na orbitu!“ přišla další zpráva, která už definitivně potvrdila, že vize, kterou viděl, se naplní.

„Odpalují torpédo!“

„Jenom jedno?“ vzhlédl kapitán s náznakem sarkasmu. „Ta loď sama o sobě by dokázala zničit celá města, tak proč najednou váhají?“

„Evidentně mají problémy na zbraních. Zaznamenávám vnitřní explozi v oblasti předních odpalovačů torpéd.“

„Koloniální udržují své lodě ve vynikajícím stavu. Selhání zbraní je nepravděpodobné,“ zamračil se Dar znovu. Ostatně, celý útok nedával smysl, tak proč ne i selhání zbraní.? „Místo dopadu?“

„Severozápadní část kontinentu.“

„Bajorský chrám,“ doplnil za Harryho s jistotou.

„Ajame a Prometheus vystupují z hyperprostoru!“

„Za jak dlouho tam budeme my?“

„Za čtyři minuty, kapitáne.“

„Koloniální Dravec se otáčí. Aktivuje zbraňové platformy a zaměřuje Ajame!“

„Doufám, že na nás…,“ větu už Aran Dar nedokončil. S výrazem nevíry sledoval, jak jediné koloniální torpédo proniklo štíty Ajame, jako by tam nebyly. Zásah šel přesně pod talířovou sekcí přesně mezi dvojici modře žhnoucích gondol. Během dvou tří vteřin zůstala z Ajame pouze ohnivá koule následkem výbuch hlavního reaktoru.

„Proboha…“

„No jistě!“ plácnul se Dar do čela. „Ajame a Prometheus přece pátraly po neznámém narušiteli. Pokud tam Koloniální loď skutečně byla zamaskovaná, mohli si v poklidu naskenovat pomocí svých sond štíty Ajame a Promethea!“

„Prometheus ustupuje. Dravec ho však pronásleduje.“

Nejenom kapitán, ale i další členové můstku upřeně hleděli na hlavní obrazovku, jako by mohli pouhým pohledem změnit stav věcí. Prometheus zcela jistě změnil frekvenci štítů, ale to mu proti koloniální lodi nebylo nic platné. Jeho kapitán měl alespoň dostatek filipa, aby se nepouštěl do boje sám. Dokázal upoutat pozornost nepřítele a nyní směřoval plným impulsem pryč, směrem k místu, kde se měly vynořit posily. Jenomže k dosažení pomoci potřebovali více než tři minuty a protivníkovi stačilo mnohem méně. Prvnímu torpédu se Prometheus stihnul vyhnout. Tím nejtěsnějším rozdílem proletělo kolem pravého boku. Druhé už zasáhlo talířovou sekci a třetí pravou gondolu, takže se plavidlo prudce otočilo kolem své osy, než dostali zásah z milosti. Sice nenadešla finální exploze, ale loď skončila definitivně vyřazená z boje.

„Všem lodím!“ ozval se z Enterprise kapitán Picard. „Připravte se, hned po výstupu z warpu vytvoříme dvojice a společně zaútočíme na nepřítele. Voyager s Columbií a Enterprise s Titanem. Udržujte vzájemné spojení a hledejte jakékoliv slabé místo, kterého bude možné využít. Nezapomeňte na to, že koloniální štíty jsou velice adaptabilní a jejich zbraně mimořádně účinné. Hodně štěstí. Picard konec!“

Čtveřice lodí tentokrát vystoupila z warpu téměř současně, pouze s rozdílem několika vteřin. Koloniální Dravec nikam neutíkal, čekal na ně. Dokonce vypnul pohon a zůstával pevným cílem. Nevypadalo to, že by ho přílet dalších čtyř lodí znepokojil, obzvláště když šlo o Enterprise a Columbii, nově upravené bitevní křižníky třídy Sovereign. Bylo jasné, proč kapitán Picard vytvořil vzájemné divize. Voyager a Titan představovali podle statistik nejslabší lodě a nenesli tolik těžkých zbraní. Proto se očekávalo, že se budou držet ve stínu bitevních křižníků Enterprise i její sesterské Columbie.

„Taktický souhrn, Tuvoku!“

„Podle senzorů je tento Dravec o 7% menší než Oko 7Z. Co se týče zbraní, senzory neprojdou skrze jejich štíty, takže mohu pouze hádat. Podle jejich počínání je však celkem zřejmé, že upravili své štíty a zbraně proti federačním standardům.“

„Teď by se nám hodili Klingoni nebo Romulani.“

„Přesně tak.“

„Máte už ty nové modifikace štítů, Sedmá?“

„Budu potřebovat další senzorové údaje, abych mohla úpravy dokončit.“

„Dobře. Držte nás ve stínu Columbie,“ kývnul kapitán na pilota. „Tuvoku, palte vším, co máme!“

„Rozkaz!“

Koloniální Dravec se konečně dal do pohybu. V přesně stanovený okamžik, na plný impuls, takže se vyhnul prvním torpédům, které vypálila Enterprise a Columbie. Další salva Titanu a Voyageru z druhé vlny už zasáhla cíl, ale štíty Dravce ji bez problémů rozptýlily. Nyní začala do všech stran létat fosforově modrá koloniální torpéda. Sice nedokázala projít štíty čtveřice lodí, jako to bylo v případě Ajame a Promethea, ale i tak působila značné škody. Enterprise dokázala zásahy ustát, stejně jako Columbie, a nyní, když se více přiblížili, mohli konečně využít plnou sílu svých výkonných phaserů třídy XII. Jenomže phasery se opět neškodně rozptylovaly po koloniálním štítu a působily jen minimální škody.

„Sedmá!“ vrhnul kapitán Voyageru pohled k zadní vědecko-taktické stanici, jakmile je zasáhlo několik střel a štíty zakolísaly nad tím náporem.

„Mám to!“

„Znovu modifikuji štíty,“ potvrdil Tuvok.

Aran Dar se otočil na hlavní obrazovku. Nebylo pochyb, nepřítel si všimnul, že na ně útočí skrze větší plavidlo, a zaměřil pozornost také na ně. Místo prudkého otřesu se můstek jenom lehce zhoupnul, jak štíty dokázaly bezpečně absorbovat energii.

„Měl byste vědět, že tyto modifikace nebudou fungovat dlouho. Brzy jistě dokáží přizpůsobit své zbraně,“ připomněla Sedmá ihned.

„Lepší něco než nic!“

„Myslím, že mám oblast, kde se zdá být jejich štít oslaben,“ dodala blondýnka skoro bezděčně.

„Vezměte nás tam,“ kývnul kapitán k pilotovi. „Pokud mají jakoukoliv slabinu, musíme ji využít rychle.“

Voyager se stočil od svého většího druha a obratnými manévry se dostal do pozice, ze které mohl Tuvok nejlépe využít palebnou sílu Voyageru. Díky modifikacím štítů jim přilétající výboje energie z koloniálních ionizátorů nepůsobily zdaleka takové škody. Tuvok bez váhání vypálil do slabého místa z hlavních phaserů a doplnil vše salvami torpéd.

„Přímý zásah!“ ohlásil okamžitě, ale když na něj kapitán pohlédl, dodal s lehce nakrabaceným čelem: „Žádné poškození. Koloniální štíty poklesly o pět procent, ale…“

„Chtějí nás nalákat na sladké!“ ucedil Dar skrze zuby. „Plný boční obrat!“ nařídil, ale to již koloniální torpéda našla Voyager a loď se pořádně otřásla.

„Přední phasery vyřazeny, torpédomety také. Poškození talířové sekce paluby….“ Podával Vulkánec ihned přesnější hlášení, zatím co pilot vedl Voyager zpátky do stínu větší Columbie.

„Evidentně už přišli na naše úpravy štítů,“ poznamenala Sedmá. „Mnohem dříve, než by měli přijít.“

„Pokud vůbec někdy účinkovaly. Co když prostě…“ Víc už nedořekl. Další zásah byl mnohem tvrdší než kterýkoliv z předchozích. Jen zázrakem unikl řadě sekundárních explozí, které zaplavily můstek. Dopadl tvrdě na podlahu s vyraženým dechem. Jiní neměli podobné štěstí. Pilota Voyageru zasáhl výboj přímo do hrudi a odhodil ho dobré dva metry mimo. Několik přepážek se pohnulo a ze stropu vyhřezly spálené obvody. Všechna světla potemněla, pouze hlavní obrazovka zůstala jakýmsi podivným řízením osudu ušetřena. Aran Dar vyplivnul krev z úst. Evidentně si při pádu přinejmenším narazil čelist. Někdo mu právě pomáhal vstát a zjistil, že je to Sedmá.

„Stav!“

„Přímý zásah!“ začal Tuvok. „Torpéda prošla našimi štíty. Momentálně…“

„Hrají si s námi!“ zavrčel kapitán naštvaně. Právě překontroloval pilotův stav. Nemusel být ani doktor, aby bezpečně prohlásil, že je mrtvý. „Celou dobu si s námi jenom hrají!“

„Myslíte, že si byli vědomi našich úprav?“

„Ano,“ dal najevo souhlas podtržený prudkým kývnutím hlavy. „Čekali na nás, protože vědí, že pro ně nebudeme představovat hrozbu.“

„Kapitáne, štíty koloniálního Dravce jsou na 67%. Naše zbraně proti nim účinkují! I když ne tolik! Enterprise, Titan i Columbie jim působí škody a nakonec…“

„Columbie už ne!“ přerušil ho Harry po aktivaci hlavní obrazovky. „Columbie byla právě zničena.“

„Hrají si s námi a my hrajeme jejich hru. Přesně tak, jak oni chtějí!“ zatnul Aran ruku v pěst, zatímco usedal k pilotní konzoli a zkoušel, jestli stále funguje. „Jaká je premisa, Tuvoku?“

„Předpokládám, že chtějí pouze udělat dojem. Útok na Bajor evidentně nebyl míněn jako vážná hrozba.“

„Správně, chtěli nás. Chtěli si ověřit, že lodě Flotily pro ně nepředstavují hrozbu.“

„Tato varianta se jeví jako pravděpodobná.“

„Pokud zničí naše nejlepší lodě, dají tím Federaci víc než jasnou vizitku,“ přidal Harry.

„A proto je čas ukončit hru!“ prohlásil kapitán pevně

„Co máte na mysli, kapitáne?“ zajímalo Harryho okamžitě. Za poslední rok, kdy sloužil pod kapitánem Aranem, poznal ten odhodlaný výraz učinit nezbytné.

„Tuvoku, převeďte všechnu energii do předního štítu!“

„Přímý útok rozhodně nebude tou správnou variantou.“

„Já nehodlám zaútočit přímo.“ Aranu Darovi vykvetl ve tváři nebezpečný úsměv. „Tohle určitě neskousnou. Nastavuji kolizní kurz!“

„Kapitáne…“

„Harry, převeďte všechnu zbylou energii do strukturální integrity!“ vydal další rozkaz dodávaje: „Nechci se rozpadnout, aniž bychom je nevzali bezpečně s sebou!“

„Ano, kapitáne!“

„Kapitán posádce!“ aktivoval svůj komunikátor. „Zajistěte všechna stanoviště a připravte se na náraz za patnáct sekund!“

Nikdo už neprotestoval. Tuvok pouze svraštil obočí. Nakonec usoudil, že jde o vcelku logický krok. Harry se Sedmou se zatím připravovali ke srážce. Jako jediní z posádky věděli, že nepůjde o obyčejný náraz. Koloniální Dravec se začal na obrazovce zvětšovat stále více a více a více. Nejspíš si náhlého manévru Voyageru nevšimnuli, příliš zaujatí Enterprise, která schytala další a další zásahy. Zcela ignorovali palbu z Titanu, přestože fázery pomalu oslabovaly jejich boční štít. Jejich záměr byl zcela jasný. Zlikvidovat federační plavidla jedno po druhém. Dar vedl Voyager záměrně podél pravého boku Dravce. Pak strhnul prudce kormidlo a zamířil přímo k nim. Museli si uvědomit jeho úmysl, protože ihned jejich směrem vylétla dvojice střel. Voyager se otřásl, ale srážce už zabránit nešlo. Jakkoliv byl Dravec pohyblivý, jednoduše byl příliš velký, než aby se Voyageru vyhnul.

Náraz byl strašlivý, ale Voyager na něj byl na rozdíl od nepřítele připraven. Podobně jako Apollónovo kopí se zabodl do boku koloniální lodi. Plavidlo však nebylo stavěno pro podobný průlom. Dodatečné posílení štítů a strukturální integrity zabránilo nejhoršímu a umožnilo proniknout hlouběji do nepřátelského boku. Konstruktéři Dravce určitě nepočítali s podobnou situací. Voyagerem proběhla vlna sekundárních explozí po celé talířové sekci. Ničila a zabíjela všechno, co jí stálo v cestě. Aran Dar stihnul přesně v okamžiku nárazu padnout na zem a uniknul jisté smrti, protože pilotní konzole i celá přední část můstku vybuchla. Přepážky se uvolnily a můstek skončil v troskách, napůl zasypaný. Kapitán jen s maximálními obtížemi vylezl zpod trosek a na prchavý okamžik zalitoval svého činu. Jeho krásná loď byla odepsaná. Jen doufal, že poškodil Dravce natolik, aby ho Enterprise s Titanem mohly dorazit.

„Hlášení!“ zachraptěl, ale nedostal žádnou odpověď. „Hlášení!“ zakřičel znovu a tentokrát se mu dostalo odpovědi od lodního počítače.

„Varování! Protržení hlavního jádra za tři minuty“

„Skvělé,“ zamručel sám pro sebe. Popošel skrze trosky blíž k zadní části můstku. Z velícího křesla nezbylo nic. Zato zpozorněl, když uslyšel třesknutí kovu, jak se někdo zkoušel vyhrabat ven. Na nic nečekal, ihned se za tím zvukem vydal. K vlastní úlevě spatřil Harryho Kima, jak se právě souká skrze trosky ven. Tvář měl začouzenou, ale jinak nevypadal zraněný. Pomohl mu odsunout zbytky zničené konzole a rozhlížel se po zbylých členech můstku.

„Sedmá!“ zavolal Harry, který blondýnku spatřil téměř okamžitě. Neodpověděla. Ležela na podlaze s krvavým šrámem táhnoucím se od pravého ramene, přes krk až po pravou tvář.

„Ještě žije,“ zkontroloval Dar její stav.

„Kde je Tuvok?“

„Ach ne..“ zamručel kapitán soucitně. Z Tuvoka byla vidět pouze pravá noha, ruka a větší část hlavy.

„Titan Voyageru!“ zazněl v komunikátoru hlas kapitána Rikera. „Vaše jádro je nestabilní a za dvě minuty exploduje!“

„Můžete přesunout moje lidi k vám?“

„Už na tom pracujeme!“

„Sedmou přesuňte z můstku rovnou na ošetřovnu! Mě, poručíka Kima a Tuvoka vezměte, až dám pokyn. Tuvok je tu zasypaný a potřebujeme ho nejdřív vyhrabat, jinak nepřežije transport!“

„Rozumím. Neztrácejte ale čas. Máte minutu a tři čtvrtě.“

„Pojďme, Harry, musíme ho za každou cenu dostat ven!“ pokynul černovlasému poručíkovi rukou a nemusel ho ani moc pobízet. Sedmou zatím uchopil transportní paprsek z Titanu, takže měli o starost méně. Aran Dar před sebou rázem viděl pouze jeden jediný cíl. Nehodlal selhat, jakkoliv málo času měl k dispozici.

V OPS vládla napjatá atmosféra, jakkoliv rušně jinak klidné řídící stanoviště vypadalo. Mara zůstala stát s pohledem upřeným na hlavní obrazovku. Odmítla odejít. Nemohla totiž odtrhnout oči od vesmírné bitvy, která stála životy mnoha lidí a mohla stát také život jejího nejstaršího syna. Viděla rozhodnost, s jakou se chopil své povinnosti bránit Bajor, a nemohla ho od ní zrazovat. Nyní, když viděla, jak jedna loď Federace za druhou zaniká v plamenech zkázy, začínala přemýšlet, že možná měla. Během průběhu bitvy si dobře všímala, odkud přicházelo nejvíc hlášení a kdo měl největší přehled. Nenápadně se přesunula k důstojníkovi v uniformě Hvězdné flotily, který obsluhoval taktickou stanici.

„...Columbie byla právě zničena. Enterprise je těžce poškozena! Počkat… zaznamenávám kolizi!“ podával hlášení oním klidným nevzrušeným hlasem, alespoň do okamžiku, kdy zaznamenal srážku dvou plavidel

„Kolizi?“ zpozorněla Kira.

„Je to Voyager…“

„Přiblížit!“

„Proboha, oni narazili do Koloniální lodi!“ ukazoval na pomocném panelu poslední manévr Voyageru. Náhlou prudkou změnu kurzu, kdy se přední talířová sekce zabořila do boku Dravce, nešlo vyložit jinak než jasný úmysl.

„Jak na tom jsou?“

„Dravec je silně poškozen. Jeho štíty selhávají!“ vykřikl skoro nadšeně, než si uvědomil, že tohle plukovník slyšet nechtěla. „Ehhh… Promiňte, plukovníku.“

„Jak je na tom Voyager?“ zeptala se ho znovu s maximální trpělivostí

„Moc dobře ne. Jejich jádro se začíná přetěžovat. Exploduje asi za dvě, za dvě minuty. Dravce s největší pravděpodobností vezme sebou!“

„Máte něco na komunikačním kanále? Titan je dostatečně blízko!“

„Snažím se, ale spojení je rušeno. Moment! Myslím, že zachycujeme komunikaci z Titanu!“

„Pusťte ji!“

„Přenesli jsme už všechny přeživší z Voyageru!“ zněl trochu zkresleně hlas kapitána Rikera „Kapitáne Arane, váš čas běží. Třicet sekund do protržení jádra!“

„Nemůžeme ho pořád vytáhnout!“ Přes všechno zněl Darův hlas zoufale.

„Je to moc těžké, kapitáne. Musíme doufat, že při transport…“ zněl na pozadí další hlas, který patřil Harry Kimovi.

„Ještě něco zkusíme! Zaměřte Tuvoka a na můj signál ho přeneste!“ dostal Dar ještě poslední nápad. „Teď!“

„Deset sekund do exploze!“

„Máme ho! Komandér Tuvok je na ošetřovně!“

„Rychle, přenesete oba dva na palubu!“

Během komunikace došlo k očekávanému okamžiku. Jádro Voyageru dosáhlo kritické hodnoty a nadešla exploze. Podle očekávání se v ohni zkázy ocitlo také nepřátelské plavidlo. Výbuch warp jádra v těsné blízkosti spolehlivě eliminoval elitní koloniální loď třídy D. Nadešla chvilka užaslého ticha. První bajorská loď postavená pro Hvězdnou flotilu byla právě zničena. Zničena při obraně domovského světa.

„Transportní místnost! Máte je?“

„Poručík Kim je na palubě,“ odpověděl náčelník přenosu hrobovým hlasem. „Exploze bohužel narušila signál kapitána Arana a nepodařilo se ho přenést. Je pryč, pane.“

„Rozumím,“ odpověděl kapitán Titánu s povzdechem. „Kormidelníku, nastavte kurz k Prometheovi! Snad tam někdo přežil.“

„To ne…,“ bylo jediné, co ze sebe Mara vydala, jakmile bezejmenný hlas oznámil Darovu smrt. Stále čekala, že jde o krutý žert, ale nedočkala se ničeho. Kamenný výraz Kiry Nerys jasně potvrzoval, že ona vzala zprávu na vědomí, ale profesionalita jí brání dát veřejně najevo smutek.

„Přichází zprávy z Bajoru, plukovníku!“

„Ano?“

„Koloniální torpédo zasáhlo Chrám, ale naštěstí nevybuchlo. Podle prvních zpráv je tam asi tucet mrtvých a desítky zraněných, ale většina mnichů se dokázala díky varování evakuovat, včetně vedeka Jorana, kter….“ Další slova vnímala Mara jako ve snách. Všechno kolem ní rázem přestalo existovat. Matně si uvědomovala, že jí někdo položil konejšivě ruko kolem ramen a odváděl z OPS. Zaznamenala pouze, že žena má na sobě uniformu Hvězdné flotily s modrým rolákem pod ním a třemi insigniemi označení komandéra.

Celý svět pro Arana Dara zmizel. V jednom okamžiku stál na palubě umírajícího Voyageru a v dalším okamžiku všechno zmizelo v mléčně bílé mlze. Pravděpodobně musel být mrtvý, neboť ho díky zoufalé snaze zachránit Tuvoka nestihli přenést včas na palubu.

„Hra může konečně začít…“ slyšel zašeptat neznámý hlas u pravého ucha.

„Pokud ovšem bude mít hráče…“ další hlas patřil Bajoranskému poručíku Kornalovi.

„Hráče, který dokázal, že je vyvoleným,“ přidal se další v podobě Sedmé, smírným tónem.

„Jakou hru?“

„Tohle byl pouze začátek, kapitáne,“ poznal k vlastní úlevě Siskův hlas. Opět stál na rozpadajícím Voyageru. V potemnělém můstku vypadal díky své ebenově hnědé pleti skoro jako stín.

„Zahřívací kolo?“

„Záleží na úhlu pohledu,“ učinil neurčité gesto.

„Jsem mrtvý nebo ne?“

„Ano i ne.“

„Dokázal jste, že umíte hrát hru,“ slyšel Harryho Kima.

„Jakou hru? Považujete snad…“

„Jste teprve na začátku a přitom i na konci.“ V mžiku se ocitnul nad napůl zasypaným Tuvokem, který právě otevřel oči a promluvil na něj.

„Vyvolený musí hrát hru,“ promluvila opět Sedmá.

„Jinak Bajor zanikne,“ dodal poručík Kornal.

„O jakou hru jde? Neznám pravidla, ani nevím, jak se vůbec hraje!“

„Ale víte. Vy to víte,“ promluvil opět onen neznámý hlas. Konečně zjistil, že patří poručíku Gardenové.

„Jste vyvolený.“ Dar stěží udržel klidný výraz, neboť na krátký okamžik se ocitnul ve strojovně a před ním stál nedávno zesnulý hlavní inženýr Broomok.

„Pouze vyvolený ví, jak hrát hru.“ Znovu stál na můstku a mluvil k němu Harry.

„Stále vám nerozumím a nechápu, co po mě chcete?“

„Vyvolený pochybuje.“ Hlas Sedmé zněl v podobě Proroků opravdu nezvykle. Zaslechl v něm náznak pobavení?

„Pochybnosti budou jeho hlavní zbraní,“ přidal Kornal důležitě.

„Nakonec pochopí účel hry,“ doplnil Tuvok chraplavě.

„Alespoň mi napovězte, když už mi nechcete, nebo nemůžete říci, jaká jsou pravidla hry?“

„Vyvolený stanovuje pravidla,“ přišlo opět od Sedmé.

„Minulost.“ Broomok pronesl ta slova opět ve strojovně.

„Přítomnost.“ Harry Kim na zničeném můstku Voyageru.

„Budoucnost.“ Tuvok promlouval z ošetřovny na DS9.

„Všechno jsou klíče, které naleznete ve vaší lineární existenci,“ shrnula vše Gardenová.

„A co když nechci hrát vaši hru?“

„Potom Bajor zanikne!“ usadil ho Kornal

„V přítomnosti.“

„Minulosti!“

„Budoucnosti!“

„Vidím, že nemám moc na vybranou.“

„Mohu vám dát jenom jedinou radu, kapitáne,“ promluvil opět Sisko. „Kdyby Proroci nevěděli, že jste ten pravý, nevybrali by vás, ani by se vám nezjevili.“

„Děkuji. Tohle mi opravdu pomohlo.“

„Hra pokračuje…“

Víc už Dar neslyšel. Ohlédl se, ale nestál na Voyageru, nýbrž v OPS na DS9. Zpočátku mu nikdo nevěnoval pozornost, protože zde bylo dostatečně rušno. Až teprve když Kira bezděčně vzhlédla od taktické obrazovky, kde cosi probírala s jedním důstojníkem. Způsob, jakým jí poklesla čelist a nevěřícně na něj celé vteřiny hleděla, si pořádně uložil do paměti. Poprvé, co si pamatoval, nebyla Nerys schopná slova. Jenom na něj ukázala prstem, takže si ho všimnulo více lidí v OPS. Zato slova z jejích úst stále nevycházela.

„Jak…“

„Proroci se na mě asi opravdu usmívají,“ prohlásil Dar sardonicky, čímž prolomil napětí a dokázal všem, že není pouhým duchem. Kéž by vůbec tušili, jak moc jsou ta slova pravdivá.

KONEC