Galaktická dáma

Už od prvních náčrtů na rýsovacích prknech byla nádherná. Jakmile se vize konstruktérů přetavila do reality, překonala i nejsmělejší představy. Nová Enterprise s pořadovým písmenem D byla prostě kráska každým coulem. Elegantní, ladná, zkrátka, jak mohlo též značit registrační písmeno, dáma. Od precizně zaobleného talíře, přes labutí krk, smyslně vykrojený úsměv deflektoru až po dlouhé kontury gondol. Enterprise byla nejhezčí a nejvýkonnější lodí v historii Flotily a dobře si to uvědomovala.

Přezíravě a trochu pyšně prolétala kolem svých kolegů Excelsiorů a Mirand, věděla, že právě ona je královna kosmu. Vyhýbala se bitvám a prudkým manévrům, létala vždy ladně a spořádaně. Je pravdou, že hned při seznámení se svým kapitánem, během mise na Farpoint, nadzvedla talíř a ukázala obnažený sekundární trup – to slušné lodě na prvním rande nedělají. Kapitán Picard však byl výjimka a Enterprise to pro něj ráda udělala, když si přál. Okamžitě jí padl do oka. Důstojník a opravdový gentleman, stejně vážený a obdivovaný jako ona sama. Něco se v ní změnilo. Stále to byla marnivá holka, ale zcela oddaná svému novému pánovi.

Udělala pro něj, co mu na očích viděla a byla mu vždy věrná (kromě jednoho úletu s Bynary, ale nikdo není dokonalý). Picard ji za to hýčkal a rozmazloval, jak to jen šlo. Bojoval málokdy, téměř všechny spory vyřešil diplomatickou cestou, aby jeho Enterprise nikdo nezkřivil jediný plát trupu. A když se během návštěvy Baryonových lázní pokusila banda teroristů o její únos, Jean-Luc osobně zůstal na palubě a všechny vyřídil. Tak ji měl rád.

Sedm let uteklo jako voda a Picardova posádka se chystala na stříbrné plátno. A to znamenalo krutou ránu. Přišli tvůrci a chtěli ji postavit mimo hru. Jsi už okoukaná a tvé tvary se nehodí do formátu 16:9, příliš bachratá, design 80. let už neletí. Dáme Picardovi novou loď, štíhlou, vnadnou a rychlou jako šíp.

Enterprise zuřila vzteky. Jak můžou! Já a tlustá? Jsem přeci kráska nade všechny, nejhezčí ve Flotile a nemůžu být nahrazena! Začala být jako posedlá svým designem. Sháněla veškeré technologické módní doplňky, různá vylepšení a upgrady, jen aby se Picardovi stále líbila. Nechala si namontovat dvojici nových impulzních motorů (taky umím být rychlá jako šíp, jen počkejte), sehnala nejnovější krystaly dilithia a i přes značné nepohodlí se ošívala ve stahovacím korzetu sekundárního trupu.

Posedlost a pýcha se jí staly osudnými. U Veridianu III se zrovna usilovně věnovala líčení linek svého deflektoru, až přehlédla první střely klingonského dravce. Zastyděla se, opětovala palbu a během několika okamžiků odpálila toho drzého moskyta do zapomnění. Bylo však pozdě. Četné rány poškodily její warp jádro za kritickou mez. Instinktivně se ho pokusila odhodit, nešlo to. Zatracený stahovák sekundárního trupu! Enterprise si uvědomila svou bláhovost. Její slabost pro krásu teď bude stát posádku život. Ne, to nedopustí. Ona je ztracena, ale tohle Picardovým lidem nemůže udělat. Nahnala všechny do talířové části a odhodila zmrzačenou hvězdnou sekci.

Mohutný výbuch otřásl sektorem a odmrštil talíř do atmosféry Veridianu III. Enterprise bojovala do posledního dechu o rovnováhu, snažila se chránit každou bytost na palubě a budiž jí přičteno ke cti, že drtivou většinu udržela při životě. Po tomto heroickém kousku už v ní nezbyla žádná síla.

Jean-Luc se s ní přišel rozloučit. Řekl pár hezkých slov a naposledy ji pohladil po velitelském křesle. Pak zmizel v záři transportního paprsku. A tak uprostřed lesa, tak daleko od hvězd, co jí byly domovem, Enterprise vydechla naposled.

Vzpomínky však nevybledly. Ještě roky, dekády, vzpomínal Picard, jeho posádka i Flotila na krásnou Enterprise. Dámu, která přes svou slabost pro krásu, nakonec splnila svou poslední misi zodpovědně a se ctí.

KONEC