O statečném Tvrdohlavci

Byl stvořen pro válku. Od začátku věděl, že je jiný než ostatní lodě, se kterými se seznámil v konstrukčních docích. Poznal jich hodně. Průzkumníky, dopraváky, zdravotnické speciály, zkrátka plavidla všeho druhu. On byl však bojovník, stvořili ho, aby proléval krev a vyhrával velké bitvy. Jeho hlavní konstruktér byl sžírán bolestí ze ztráty milované ženy ve střetu se strašlivým kybernetickým nepřítelem. Aby se už nic takového neopakovalo, rozhodl se stvořit ochránce, válečníka. A tak vznikl on, Tvrdohlavec.

Možná nebyl tak elegantní jako jiné lodě, ale to mu nevadilo. Nebyl ve vesmíru, aby vyhrával soutěže krásy. Neměl ani tak luxusní vybavení jako jeho větší kolegyně. Zato měl zbraně. Spoustu a spoustu zbraní, kterým dodávaly energii výkonné motory. Tak výkonné, že se zpočátku bál pustit je naplno, aby ho neroztrhaly na kusy. Jeho tvůrce měl pocit, jako by ho práce na Tvrdohlavci očistila, přestal se soustředit na pomstu nepříteli a pomalu se vracel do života. Netušil, že šrámy na jeho duši a touhu po krvi nesmazal, jen je přenesl na svůj výtvor. Na Tvrdohlavce. Ten se od svého dokončení třásl na svůj první střet. Byl zkrátka stvořen pro válku.

Ta ale nepřicházela. Situace se změnila, hrozba Borgů pominula a na Tvrdohlavce všichni zapomněli. I jeho stvořitel, který nyní velel vesmírné stanici, na něj zapomněl. Tvrdohlavec seděl opuštěně v doku a jeho netrpělivost narůstala. To ho tu nechají shnít? Jeho, předurčeného k válečné slávě?

Po několika letech se však náš válečník dočkal své spásy. Přineslo ji jediné slovo: Dominion. Toto tajemné uskupení ve vzdáleném kvadrantu gama přimělo stvořitele, aby si vzpomněl na své někdejší dílo. Tvrdohlavec byl nadšen, když se pro něj komandér Sisko vrátil a vylétl s ním do akce. O to větší bylo jeho vzrušení, když dostal bonus ke své bohaté taktické výbavě v podobě maskovacího zařízení.

Byl tedy ve službě. Velkolepá bitva se ale nekonala. Krom pár přestřelek šlo většinou o obyčejný průzkum. A Tvrdohlavec se nudil. Pro tohle nebyl stvořen, není jen tak ledajaká loď! Musí být způsob, jak všem ukázat, co v něm dřímá. Rozhodl se, že vezme věci do vlastních rukou. Nakonec, byl stvořen pro válku.

Využil svých konexí a na srazu nositelů maskovacího zařízení hodil kus řeči se svými přáteli z řad klingonské flotily. Klingonské lodě byly stejně lačné po krvi jako on, moc jim to ale nemyslelo. Tvrdohlavec byl v jejich řadách jako vzor intelektuality. A tak jim poradil. Snadno přesvědčil sesterské lodě I.K.C Phobos a Deimos, aby se svými kapitány vyrazily proti Cardassii. Věděl, že tyto dvě mají dostatečný vliv na zbytek klingonské flotily. Když vytáhnou, ostatní je podpoří. Klingonské sestry se shodly, že je to vynikající plán. Cardassie bude zoufalá, obrátí se na Dominion a ten vpadne do kvadrantu alfa. A bude válka. Nádherná, dlouhá a krvavá. Dost příležitostí ke slávě pro každého.

Klingonský útok se uskutečnil. A události se začaly hýbat přesně, jak Tvrdohlavec předpokládal. Netrvalo dlouho a Federace byla ve válce. Přidali se Klingoni a později i Romulané, jejich aliance měřila síly s Cardassijsko-dominionským paktem. Vakuum protínaly výstřely phaserů a výbuchy torpéd. Vesmír zkrvavěl. A Tvrdohlavec byl v sedmém nebi. Konečně dělal to, pro co byl stvořen. Létal, bojoval, ničil a pálil. A vítězil.

Nevěděl přesně, kdy se to stalo. Možná se to plíživé poznání drásalo jeho vědomím delší dobu, neměl tušení. Každopádně to bylo tu. Začalo to jako další z řady střetnutí, na které se vždy tak těšil. Náhle však viděl okolí jinýma očima. A bylo to strašlivé. Zmrzačené lodě s poničenými talíři, utržené gondoly, desítky, stovky lodí, co krvácely chladicí kapalinu, poblikávaly a zhasínaly… umíraly. Válka je peklo, uvědomil si Tvrdohlavec v záblesku okamžiku. Co jen to způsobil? Ale odčinit to nemohl, válečná kola je snadné rozhýbat, ale jakmile se točí, nejsou k zastavení.

Tvrdohlavcův svět se změnil. Létal a bojoval dál, věděl, že je to jeho povinnost, ale nenáviděl to čím dál víc. Nenávist brzy přešla v bezmoc, bezmoc v apatii. Pohyboval se mezi záblesky a výbuchy stále pomaleji, bez zápalu, mechanicky. Výboj z breenské zbraně, který ho zasáhl, vůbec neviděl. Pohltila ho spalující bolest a agónie. V posledním okamžiku však cítil úlevu. Má to za sebou, provždycky.

Nevěděl, zda mají lodě posmrtný život. Pokud ano, tušil, že půjde do očistce a do pekla za to, co udělal. Na druhou stranu, měl na vybranou? Žil tak, jak ho udělal tvůrce. Rychle, tvrdě a bez slitování. Jinak to neuměl. Byl zkrátka stvořen pro válku.

KONEC