Jsme si Qit

Q se rozběhla po mléčné dráze a s chutí sledovala, jak kolem ní ubíhají hvězdokupy a barevné mlhoviny. Konečně. Tady mohla být sama sebou. Mohla si pročistit hlavu a pokusit se zapomenout na toho…!

Ne, nebudu se rozčilovat.

Vlastně to bylo spíš k smíchu. Měla všechno, po čem žena jen může toužit. Vševědoucí, vševidoucí, nestárnoucí, mohla žrát a nepřibrat. A přesto ji dokázal tak vytáčet. Na stupni vývoje asi nezáleží, s muži jsou zkrátka problémy pořád. Kdyby jí ten Q alespoň jednou naslouchal, chtěla tak moc? Jako dnes, tolik zážitků, které s ním chtěla sdílet.

Jak se procházela po ruinách na počátku dějin říše T'Kon. Stvořila novou dvojhvězdu. Jak na večírku bohů a bytostí vyšších sfér měla Afrodita stejné šaty co ona (jako by na ně ta kráva měla figuru).

A co na to Q? „Ano, miláčku.“

Bezmyšlenkovitě zarazila svůj běh prostorem a časem a zahleděla se na planetu, kde se zrovna vyvíjel humanoidní život. Pokročilí primáti se právě měnili v savce chodící po dvou. Ach, další, brzy inteligentní kultura plná žen, jimž muži nebudou rozumět. Dívala se na ten kosmický zázrak stvoření a rozhodla se. Ne, tady ne. Stvoří alespoň jednu rasu, kde muži budou naslouchat. Dá jim k tomu předpoklady. Luskla prsty a vzhled primátů se změnil.

Tak to by bylo, abyste s takovýma ušima nedávali pozor.

O 100 000 let později…

Q rozčileně práskl vstupem do kontinua, až hvězda sloužící jako brána vyšlehla mohutnou erupci. O co jí sakra jde? Že prý ji dost neposlouchá, jako by v tom přívalu komunikace bylo něco smysluplného. A když se jí pak zeptá, co se děje, odpověď je nasnadě: nic.

Kdepak, překonával hranice prostoru i času, viděl zrození i zánik vesmíru, ale ženský… s těmi je to prostě peklo. Nezáleží na tom, zda je prvok, nebo všemocná bytost. Chlapi to mají zařízený všude stejně mizerně. Hádku, která začne „ničím“, zkrátka nemají šanci vyhrát.

Ve své útrpné cestě kosmem se zarazil u obydlené planety. Humanoidi s velkýma ušima zde právě prováděli první kroky na cestě k civilizaci. S potěšením sledoval, jak jeden z nich vynalezl oheň a hned začal tento vynález prodávat svým druhům. Jaká zajímavá rasa.

Možná by pro ně mohl něco udělat. Třeba právě toto by mohl být svět, kde si to mužská populace zařídí podle svého. S malou pomocí shora.

Začal se soustředit na jejich myšlenkové pochody a nervové dráhy, co vytvářejí žebříček hodnot.

Tak se na to podíváme. Takže zaprvé, ženy nebudou mluvit. Zadruhé, nebudou se oblékat. Hmm, co ještě, co ještě? Vybavil si okamžité zpeněžení ohně. Bude to asi pěkně ziskuchtivý druh. Takže.. ano, to je ono. Ženy nebudou moci vydělávat peníze.

To by mělo stačit, aby místní muži měli pohodu. Luskl prsty a vtiskl tyto hodnoty hluboko do vědomí každého ušatého humanoida.

Spokojeně pokračoval ve své kosmické cestě. Takhle se na vesmír musí. Když už ne on, alespoň někdo si užije svatého klidu.

Pánové z Ferenginaru, tohle máte u mě...

KONEC