Qalitní protislužba

Zastavil svůj let galaxií a díval se, jak Enterprise D proplouvá troskami flotily u Wolfa 359. Na jindy poťouchlé tváři Q se objevil vážný výraz, jak se drbal na zamračené tváři.

Tohle opravdu přehnal.

Dosavadní hry s Jean Lucem byly, ať si o tom slovutný kapitán myslel cokoli, docela neškodné. Ale upozornit na lidskou rasu Borgy bylo moc. Nebyli připraveni, teď to viděl.

Jenže co s tím?

Přímý zásah, jako by bylo vymazání krychle z vesmíru nebo změna časové linky tak, aby se incident u J25 nestal, nepřipadal v úvahu. Kontinuu by se to nelíbilo. Provokování Borgů se jim nikdy nelíbí.

A už takhle měl průšvihů dost. Jedno vyloučení a těch pár dní smrtelnosti mu úplně stačilo. Otřásl se odporem. Ne, to už nikdy. Vzpomínka na jeho nepovedenou lidskou existenci mu však zdůraznila, proč nemůže jen přihlížet. Byl to právě Jean Luc, Dat a posádka Enterprise, kdo se ho tenkrát zastali před Calamariany. Chránili ho, přes všechno co jim prováděl.

Něco udělat musí. Ale co?

Zatímco dumal, zpozoroval, že si ty lidské opice nevedou tak špatně. Zachránili svého kapitána ze spárů Borgů a teď se s jeho pomocí snaží uspat všechny vojáky na krychli. Dobrý plán. Ale nemůže vyjít. Královna to nedovolí. Ledaže...Q se zazubil.

„Heureka. Tady máš službičku za Calamariany, Jean Lucu.“

Když královnu rozptýlí, uspávací příkaz může projít. Takovou věc před radou kontinua uhájí, není to přímé zasahování. A navíc, proč si to nezpříjemnit?

Odhodlaně lusknul prsty a přenesl se do velící komnaty královny Borgů. Než stačila zareagovat, zablokoval dveře, přerušil její spojení se společenstvem, ale hlavně, nechal vyjít na povrch její pravou mysl. Mysl individuální. Mysl ženy. Ženy, která byla uzamčená a potlačená v nadvládě Borgů po staletí. Jejíž tělo, zdokonalené implantáty pro posílení všech smyslů, nezažilo fyzické potěšení tak dlouho.

Přistoupil blíž a pevně jí uchopil kolem pasu. Nebránila se, když jí položil na konzoli u stěny. Těžce vydechla, jak sjel rukama níž a sevřel půlky borgského zadečku, jak jinak než dokonalého. Dlouze jí políbil. Živě odpověděla a jejich jazyky se dychtivě proplétaly jako dva hádkové. Q zkušeně přesunul svou pozornost níž a lačně se přisál na odhalenou pokožku na jejím krku. Královnou jakoby projel elektrický výboj. Smyslně se prohnula a komnatou pronikl další vzdech. Cítil, jak její kybernetické tělo tuhne a vlhne. Patřičné implantáty se aktivovaly a mezi dlouhýma nohama se otevřel příslušný vstup. Q se dal do díla a jakýkoliv odpor byl marný.

O necelou hodinu později seděl Q spokojeně na nedalekém asteroidu a kouřil cigaretu. Musel uznat, že tak příjemný zážitek sám ani nečekal. Ale ne, jaképak emoce. Obětoval se, dělal to pro Jean Luca.

Pohlédl do vesmíru a zaznamenal, jak se borgská krychle v explozi rozpadla. Jak asi královna reagovala, když jí znova napojil na kolektivní mysl?

Vzpomínky jí nechal, nakonec věděl, že byl dobrej. A taky věděl, že i přes destrukci tohoto konkrétního těla bude královna pokračovat v existenci. Bude žít dál s vědomím, že, jak by řekl Picardův bodrý první důstojník, u Wolfa 359 vyhrála bitvu, ale prosouložila válku. A lidé se to nikdy nedoví. Q típl nedopalek, naposledy se usmál a se zábleskem spokojeně zmizel do jiné dimenze.

KONEC