Někteří jsou si rovnější

Roku 2373

Překladiště nikdo nehlídal. Proč by ho také měl někdo hlídat, když o něm věděli jenom ti nejzasvěcenější? V míru zde spolupracovaly dvě nebezpečné rasy – Ferengové a Orionci. Kromě nich zde bylo několik Andorijců a Terranů. Všichni do jednoho byli hledáni Hvězdnou flotilou za porušení federálních zákonů a nyní porušovali další – nelegálně pašovali různé zboží přes území samotné Spojené federace planet. Své překladiště zřídili v dutém asteroidu v odlehlém sektoru, o který se téměř nikdo nezajímal, Federace poblíž měla jedinou základnu.

Asteroid sám byl součástí podobného pásu, podobného tomu slunečnímu, takže takřka nebylo možné ho odhalit. Všichni zákazníci si samozřejmě dávali pozor, aby nebyli sledováni. A přesto...

"VZDEJTE SE, JSTE OBKLÍČENI POŘÁDKOVÝMI SILAMI HVĚZDNÉ FLOTILY! NEKLAĎTE NÁM ŽÁDNÝ ODPOR A PLNĚ SPOLUPRACUJTE!" Všichni, kteří byli uvnitř skladu – a bylo jich zrovna velmi mnoho – si zacpali uši, protože hlas, zesílený vším možným byl neuvěřitelně silný. Mezitím do místnosti ze všech možných stran vtrhli členové Flotily. Byli oblečeni v ochranném oděvu s aktivovaným silovým polem, které by zastavilo všechny přilétající energetické útoky. Hlavy jim kryly neprůhledné helmy.

Uprostřed skladiště se zhmotnila velká skupina, v jejímž středu stál muž s nezakrytou hlavou. Jednalo se o jednu z nejznámějších postav Hvězdné flotily, kapitána Jean-Luca Picarda. Zatímco se překvapení zločinci vesměs nevzmohli na odpor, několik se jich s údivem podívalo na nově příchozího muže. Promluvil jeden z nich. Byl to Fereng: "Ty!"  vykřikl a ukázal na kapitána. "Tobě se jednou pomstím. Strašlivě se pomstím."

"To si nemyslím," odpověděl kapitán klidným hlasem. "Daleko pravděpodobnější možností je, že strávíte zbytek života v nápravné federální kolonii. Záznamů na to máte dost, DaiMone Koeli."

Potom se začínala dematerializovat první skupina zajatých zločinců. Přenášeli je na nejnovější a nejsilnější zázrak federální techniky – loď třídy Sovereign, pyšnící se slavným jménem U.S.S. Enterprise.

O dva roky později (rok 2375) na palubě lodi U.S.S. Enterprise NCC-1701-E

Kapitánův deník, hvězdné datum 56663,1:

Enterprise se po krátké dovolené posádky na Zemi po skončení války s Dominionem vydala na cestu do sektoru Cirilis, kde mám převzít velení nad jednotkami Hvězdné flotily. Nejsem novým vývojem událostí příliš nadšen, ale objektivně uznávám, že velení sektoru z pozice kapitána flotily a především z Enterprise je určitě lepší než velení z postu admirála na Zemi.

Kapitán Jean-Luc Picard seděl ve své pracovně, a když dokončil zápis do deníku, pustil se do studia lodí a lidí, které bude mít k dispozici v sektoru Cirilis, kde měl převzít velení. Stav se mu vůbec nelíbil. Hvězdná základna 71, kam mířili, byla standardní základna typu Spacedock, což znamenalo, že měla tvar mohutného hřibu, v jehož "klobouku" byl obrovský hangár, schopný pojmout velký počet vesmírných plavidel. Základny měly ve standardní výzbroji phasery typu XI, kvantová a trikobaltová torpéda. Hvězdná základna 71 však byla postavena již na konci 23. století a při posledním přezbrojování se na ni jaksi pozapomnělo, takže měla pouze phasery typu VIII, které odpovídaly slabé výzbroji drobných průzkumných plavidel třídy Intrepid či Excelsior. Základně velel kapitán, jenž byl čerstvě povýšen a neměl vůbec žádné zkušenosti z vesmíru. Byl v podstatě normálním úředníkem.

Když si Picard přečetl, že v sektoru se dále nacházejí jenom další dvě lodi třídy Excelsior (USS Charleston a USS Grissom), dvě Akiry (USS Merlin a USS Unicorn, ty měly být doplněny Thunderchildem a Queen Elisabeth, které doprovázely Enterprise a později také lodí USS Wolf) a jedna loď třídy Nebula (USS Magnificence), z nichž měla kladné hodnocení za poslední rok pouze Magnificence, začal uvažovat o návratu k Zemi a hádce s některým z nadřízených. Z těchto úvah ho však najednou vytrhl zvuk komunikátoru: "Kapitán na můstek."

Když vyšel z pracovny, podíval se na svého prvního důstojníka, komandéra Rikera: "Co se děje?"

"Poručík Goset objevil jakýsi podivný úkaz, který míří naším směrem. Zřejmě se jedná o nějakou časoprostorovou poruchu," odpověděl nadporučík Dat, který se skláněl nad vědeckou konzolí.

"Změňte kurz natolik, abychom se dostali z kolizního kurzu. A informujte kapitány Saavik a Hilla," přikázal kapitán.

Podporučík Joela Parkerová, dvaadvacetiletá členka technického týmu poručíka Táhla byla vyslána do Jeffriesova průlezu na palubě 15, aby zjistila důvod kolísání toku energie na dané palubě. Přiblížila se k rozvodu, když za sebou náhle něco uslyšela. Prudce se otočila, ale nic nespatřila. Nejistě tedy pokračovala. Dolezla až k rozvodu energie a spatřila, že si s ním někdo hrál. Ovšem jinak byl v pořádku a žádné problémy by se již vyskytovat neměly. Nicméně se rozhodla zavolat svému bezprostřednímu nadřízenému poručíku Marku Táhlovi. Poklepala na komunikátor: "Parkerová Táhlovi."

"Zde Táhlo."

"Pane, mám..."

Poručík uslyšel z komunikátoru něco jako zachrčení. Zavolal tedy: "Podporučíku!" Znovu poklepl na komunikátor: "Podporučíku Parkerová, slyšíte mě? Podporučíku, ozvěte se! Podporučíku!"

Jeho zoufalé volání se rozléhalo celou strojovnou a pohledy inženýrů se pomalu začaly stáčet právě k Táhlovi. Ten tedy přestal a prohlásil: "Počítači, lokalizuj podporučíka Joelu Parkerovou."

"Podporučík Joela Parkerová je v Jeffriesově průlezu na palubě 15."

Poručík tedy znovu poklepal na komunikátor: "Poručík Táhlo ošetřovně: Pošlete prosím někoho do Jeffreysova průlezu číslo patnáct.

Táhlo bezpečnosti: "Pošlete prosím někoho do Jeffriesova průlezu na palubě patnáct."

Potom se tam sám rozběhl. Nadporučík LaForge ho okamžitě nahradil někým jiným. Chápal sice, že se jedná o vážnou situaci, ale vážná situace hrozila také samotné Enterprise.

Poručík Táhlo byl u vchodu do průlezu číslo 15 první. Nicméně za rohem již slyšel něčí kroky a za chvíli uviděl praporčíka bezpečnosti. Hned za ním přišla jakási lékařka s výložkami podporučíka, tedy jedním zlatým a jedním černým diskem na modrém límci.

"Poručíku, jsem praporčík James Středka. Poručík Goset mě sem poslal. Z jakého důvodu?"

"Ztratil jsem kontakt se členkou svého týmu. Poslední, co jsem od ní slyšel, bylo jakési zachrčení. Obávám se..."

"V tom případě neotálejme," doporučila lékařka.

Všichni tři, vedeni Táhlem vlezli do průlezu. Dostali se až k rozvodu energie na dané palubě a u něj spatřili tělo. Ze zad mu trčela dlouhá dýka.

Táhlo přilezl až k němu a šokovaně se zastavil. Strčila však do něj lékařka, a tak odlezl kousek dále. Lékařka poklekla nad tělo podporučíka Parkerové. Mezitím tělo spatřil i Středka: "To je ona?"

Chvíli se ozývalo jenom pípání lékařského trikordéru.

"Ano," odpověděl Táhlo.

Potom promluvila lékařka: "Je mrtvá. Nemohu už pro ni nic udělat. Má příliš těžce poškozené srdce a krevní oběh se už zastavil."

Poručík Táhlo zoufale zařval.

Potom promluvil Středka: "Slibuji vám, že toho vraha dopadnu."

Formace tří lodí – uprostřed letící majestátní Enterprise a po jejích bocích Thunderchild a Queen Elisabeth, plavidla třídy Akira – náhle pozměnila svůj kurz a všichni na jejich palubách doufali, že se vyhnou podivnému úkazu, který se k nim zezadu přibližoval.

"Kapitáne, kopíruje to naši trajektorii," oznámil klidným hlasem vulkánský poručík Goset.

"Spojte mě se zbytkem formace," chtěl Picard, a když byl kanál otevřen, začal: "Zajisté jste si všimli, že nás sleduje jakýsi podivný útvar, který pan Dat označil za časoprostorovou anomálii. Tato anomálie kopíruje naši trajektorii a pravděpodobně nás brzy dostihne. Nařizuji vám rozpustit formaci. Když se rozdělíme, budete oba pokračovat na Hvězdnou základnu 71. Snad se tam setkáme."

"Kapitáne, protes..." začal Hill, ale Picard ho umlčel: "Kapitáne, máte svoji loď, o kterou se musíte postarat. Podle rozkazů – když ne podle hodnosti – jsem váš nadřízený a vy teď splníte můj rozkaz!"

Tím rozhovor skončil a obě Akiry se odpoutaly od Enterprise.

"Anomálie stále pronásleduje nás," hlásil Dat ke své operační konzoli, kde mohl sledovat vědecké údaje, řídit loď a současně vykonávat několik dalších činností. "Provedl jsem dálkový sken a zdá se, že jsme se s anomálií s podobnou strukturou již jednou setkali... Před šesti lety."

"Borgové?" vykřikl kapitán.

V roce 2373 zamířila jedna borgská krychle k Zemi a zanechávala za sebou brázdu zničených lodí Flotily. Nakonec byla v bitvě u Země (jak tato bitva vstoupila do historie) zničena, ovšem zachránila se královna a několik vojáků, kteří v únikovém modulu uprchli do minulosti, a posádka Enterprise zachránila Zemi 21. století před asimilací v poslední chvíli.

"Je to možné. Ale samozřejmě to tak nemusí být," odpověděl Dat.

"Kormidlo, zvyšte rychlost na warp 9!" přikázal Picard.

Enterprise prudce akcelerovala, dosud totiž letěla warpem 4, ale anomálie také zrychlila a blížila se k Enterprise. Teď bylo možné na obrazovce vidět jakýsi neproniknutelný šedý mrak, lehce zářící jakýmisi vzory.

"Pokračujte ve zrychlování. Možná to má jenom omezenou rychlost."

Ovšem i po dlouhé akceleraci na warp 9,9 se anomálie rychle přibližovala.

"Strojovna kapitánovi," zazněl na můstku hlas šéfinženýra nadporučíka LaForge, "tohle prudké zrychlování nám tady dává docela zabrat. Kdy s tím přestanete?"

"Až utečeme pronásledovateli, nebo až nás dohoní," odpověděl kapitán.

Teď už letěli warpem 9,99, oficiálně uváděnou maximální rychlostí lodí třídy Sovereign. Podobnou rychlostí však dosud žádná vesmírná loď Hvězdné flotily neletěla, a tak nebylo jasné co se stane. Motory měly takovou zátěž vydržet 36 hodin, ale byla otázka, zda to skutečně vydrží.

"Kapitáne," ozval se Dat od operační konzoly na přídi můstku, "pořád nás to dohání, teď to letí warpem 9,999."

"Zrychlete!"

"Co to děláte?!" ozval se zděšený výkřik LaForgeův ze strojovny.

"Warp 9,995," ozval se vyrovnaný Datův hlas, doprovázený zaúpěním podporučíka Moorové, která seděla na místě pilota.

Kdyby teď zavadili o nějaký asteroid, planetu či hvězdu, nalézali by v okolí trosky Enterprise ještě po několika stech letech. Jedinou nadějí bylo, že navigační přístroje Enterprise obvykle fungovaly bezproblémově.

Kapitán, sedící nehnutě ve svém křesle uslyšel zezadu Gosetův hlas: "Kontakt za pět... čtyři... tři... dva... jedna..."

Enterprise, která právě letěla warpem 9,997, dohonil ještě rychlejší oblak a okamžitě ji celou pohltil.

Posádka na můstku byla oslepena neuvěřitelně intenzivní září, která však brzy tmavla, až nakonec zhasla docela.

Enterprise byla najednou volná. Žádná anomálie se v okolí nevyskytovala. Loď se již nehnala šílenou rychlostí, byla na orbitě nějaké planety.

"Země?" podivil se Picard, když uviděl onu planetu.

"Potvrzuji," ozval se Dat.

Picard pojal vážné podezření: "Kdy jsme?"

"14. srpna 1968," pane.

"1968? Proč zrovna teď? Co to má za smysl přenášet nás právě o čtyři sta jedenáct let?" zajímal se kapitán.

"Nevím," reagoval Dat. "Ovšem zdá se, že jsme beze štítů a zaměřovací systémy této doby nás mohou vystopovat."

"Vzdalte se na bezpečnou vzdálenost a sledujte pozemní vysílání," přikázal kapitán.

Ozval se Gosetův komunikátor: "Praporčík Středka poručíku Gosetovi."

"Zde Goset."

"Nalezli jsme tu techničku – podporučíka Joelu Parkerovou – mrtvou. Ze zad jí trčel nůž. Její tělo je v márnici."

"Hned tam přijdu... Kapitáne?"

"Ano, jděte tam. A potom mě informujte. Jestliže to byla vražda, chci o tom vědět."

"Ano, pane."

"Co je to tady," zajímal se poručík amerického letectva, který sledoval radar, monitorující pohyby na orbitě.

"Co? Kde?" zajímal se druhý poručík, který měl službu s prvním poručíkem.

"Tady."

"Nevím... Můj bože, vždyť je to dlouhé půl míle!"

"Ano, pokud je to od Rusáků, tak máme pěk..."

Obraz podivného objektu na radaru zmizel a vojáci z toho byli celí zmatení.

"Nebyli to mimozemšťani?" zajímal se první poručík.

"Možná. Ale spíš to byla nějaká chyba. Myslím, že to necháme být. Ještě by se to rozkřiklo a způsobilo nějaký nepříjemnosti," zakončil debatu druhý poručík.

"Tak dobře."

Goset vstoupil do márnice. Čekali tam na něj poručík Táhlo, praporčík Středka a praporčík, jenž měl zrovna v této místnosti službu.

"Ukažte mně tělo," přikázal Goset.

Na pokyn službu konajícího praporčíka se vysunula jedna zásuvka leželo na ní tělo podporučíka Parkerové. Goset ji otočil a prohlédl si ránu, odkud předtím lékaři odstranili dýku. Prohlásil: "Jednalo se jednoznačně o vraždu. Praporčíku Středko, pověřuji vás jejím vyšetřováním. Nemýlím-li se, podal jste žádost o přeložení do vyšetřovacího týmu Hvězdné flotily. Pomoci vám může praporčík Zoyer. Nyní se mnou pojďte na můstek... Vy jste kdo, poručíku?" otázal se Goset.

"Jsem poručík Marek Táhlo, nadřízený poručíka Parkerové."

"Pouze nadřízený?"

"Eh... Ne úplně."

"Dobrá. Vraťte se tedy na svoje místo, nebo si vezměte dovolenou."

"Ano, pane."

"Praporčíku, jdeme na můstek."

"Co se na Zemi stalo v této době?" zeptal se Picard.

"Jedinou významnou událostí v příštím měsíci bude invaze vojsk Varšavské smlouvy do tehdejšího Československa 21. srpna 1968," odpověděl Dat.

Picard si samozřejmě vzpomněl na tuto událost. Jako historikovi mu neunikla. Ovšem nepamatoval si, kdy přesně k ní došlo.

"Dobrá. Můžeme na Zemi něco vyzískat?" zajímalo kapitána

"Nevím. Je možné, že ta anomálie měla původ zde. Z deníků Voyageru víme o jednom případu, kdy se obyvatelům dvacátého století dostala do ruky technologie století devětadvacátého. Ovšem tenkrát zavinil přesun Voyageru někdo jiný," reagoval Dat. "Navrhuji ovšem vyslat průzkumný výsadek na planetu, aby našel nějaké informace."

"Souhlasím. Takže sestavte výsadek, pane Rikere," rozhodl Picard.

Záhy se ukázalo, že na misi se chce mermomocí přihlásit Dat. Když se ho Picard s Rikerem pokusili zastavit, hájil se: "Proč? Já mám dostatečnou kvalifikaci na komunikaci s lidmi z minulosti."

"Ano, ale přesto nevypadáte úplně obvykle a teď mají pokročilejší technologii než v devatenáctém století, takže by vás mohli odhalit. Půjdu já. Se mnou půjdou komandér LaForge a poručík Moorová," rozhodl Riker.

O pár sekund později dorazil komandér Geordi LaForge na můstek a řekl kapitánovi, že transportní paprsky jsou mimo provoz.

Otevřely se dveře turbovýtahu a na můstek vstoupili Goset a praporčík Středka. Středka na můstku lodi třídy Sovereign nikdy předtím nebyl – vlastně byl jenom na můstku lodi třídy Excelsior na jakémsi cvičném letu u hranic Neutrální zóny, kde ale neuspěli a vše se ukázalo být jakousi simulací – a tak se udiveně rozhlížel. Kapitán oběma pokynul, aby šli do jeho pracovny.

"Situace, pane Gosete?" otázal se kapitán, když tam došli.

"Podporučík Joela Parkerová byla zabita bodnou ranou za pomoci dýky. Zbraň byla vražena mezi lopatky, což prakticky vylučuje sebevraždu. Vzhledem k tomu, že není obvyklé, aby na podlaze Enterprise ležely dýky, vylučuji také nešťastnou náhodu. Pověřil jsem praporčíka Jamese Středku vyšetřováním. Byl vyslán na místo činu, když byla nalezena oběť, a nedávno podal žádost o převelení k vyšetřovacímu týmu Hvězdné flotily. Spolu s ním se případem bude zaobírat praporčík Thomas Zoyer. Také on podal žádost o převedení do vyšetřovacího týmu."

"Dobře. Proveďte tedy svůj úkol, praporčíku. Spolu s praporčíkem Zoyerem jste do skončení případu zproštěni všech dalších povinností."

Asi za hodinu opustil palubu raketoplán typu 9. Na jeho palubě byli komandér Riker a nadporučíci LaForge a Dat...

Elegantní raketoplán se vzdálil od mohutného trupu lodi, která měla množství poničených systémů po přesunu časem, a začal sestupovat směrem k Zemi. Ochranné štíty raketoplánu fungovaly a díky tomu jej nebylo možné zachytit současným pozemním radarem.

Trvalo ještě chvíli, než přistáli kdesi v poli poblíž města Colorado Springs.

Všichni tři členové posádky okamžitě opustili raketoplán a na jeho plášť přiložili několik holoemitorů. Geordi si chvíli hrál s jakýmsi panelem na jednom z nich a potom je aktivoval. Před třemi lidmi z 24. století teď stál tmavě žlutý autobus.

Nastoupili tedy dovnitř a vyrazili po silnici k městu.

***

Dat před svým odletem strávil nějaký čas ve strojovně a pracoval u jednoho z panelů. Za jeho rameny sledovalo několik inženýrů jeho práci. Nakonec ji ukončil a řekl jim, že aplikace jeho výpočtů by měla urychlit opravy štítů, warp pohonu a dalších systémů na dvacet čtyři hodiny.

Jean-Luc Picard po odletu raketoplánu seděl ve své pracovně a studoval, co se má v blízké budoucnosti stát. Především přepadení Československa vojsky Varšavské smlouvy. Vyrušil ho interkom: "Kapitán na můstek," zazněl klidný vulkánský hlas poručíka Goseta, který nyní můstku velel.

Kapitán vyšel na můstek a obrátil se na svého taktického a bezpečnostního důstojníka, který nyní stál a pracoval u své konzole. Kromě Vulkánce byli na můstku přítomni ještě náhradní operační důstojník poručík Moorová – asi pětadvacetiletá žena, míšenka Terrana a Klingona, což však bylo znát především na její robustní postavě. Na místě pilota seděl poručík, jehož jméno si Picard dlouho nemohl vybavit. Nakonec si vzpomněl – poručík Michel Coucleau. Krátce po kapitánovi vstoupila ještě poradkyně Troi. Obrátil se na Goseta: "Problémy?"

"Ano, pane. Impulzní rychlostí sem letí klingonská loď třídy Vor‘Cha. Jejich štíty jsou buď deaktivované nebo nefunkční. Protože jsou již v dosahu, požadují, aby s vámi mohli okamžitě mluvit."

Mezitím se otevřely dveře turbovýtahu, který již dovezl Data na můstek. Komandér ukončil spojení a pohlédl na Goseta. Ten mu oznámil: "Máme jen audio spojení."

"Dobrá, otevřete kanál."

Ozval se šum a přes něj zvuk klingonského hlasu: "Jsem komandér Birr. Mluvím se ctihodným kapitánem Picardem z Enterprise?"

***

Raketoplán - autobus vjel do města. Geordi, který řídil, měl drobné problémy s dodržováním pravidel silničního provozu, ale zatím naštěstí nenarazili na žádnou policejní hlídku.

Městem pouze projeli a pokračovali k blízké vojenské základně.

V průběhu jízdy oznámil Dat Rikerovi, že je volá Picard.

"Komandére, právě jsme navázali kontakt s klingonskou lodí, evidentně z 24. století. Navrhuji vám přerušit misi a vrátit se na Enterprise."

"S tím nesouhlasím, kapitáne. Celou cestu jsme podnikli, abychom podnikli průzkum okolí této významné základny amerického letectva a připravili se pro možný výsadek přímo dovnitř. Pokud teď misi přerušíme, budeme vše muset absolvovat znovu."

"Dobrá, pokračujte," rezignoval Picard.

***

Když se klingonský křižník přiblížil na dohled, byla Enterprise již opravená a bojeschopná. Naproti tomu klingonské plavidlo vypadalo poškozeně, na několika místech se skvěly černé rány po zásahu nějakou energetickou zbraní.

Nakonec se na obrazovce objevila tvář mohutného Klingona středního věku, komandéra Birra. Na tváři měl zaschlou ránu a hlásil Picardovi: "Kapitáne, je mi ctí setkat se s vámi, slyšel jsem, že máte mnoho zásluh na přežití Říše a především na zachování cti Klingonů." Odmlčel se, ale nakonec s odporem pokračoval: "Určitě chápete, jak těžko se mi to říká, ale potřebujeme pomoc vašich inženýrů při opravě Valkris, tedy mojí lodi."

Picardovi přišlo trochu ironické, že posádka Enterprise E má pomáhat opravit loď, nesoucí jméno válečnice, jejíž informace kdysi dávno položily základ zničení původní Enterprise. Ovšem teď samozřejmě byli v úplně jiné situaci, než v době, od které uplynulo téměř století, kdy byl mezi Klingony a Federací udržován mír především díky Organijské dohodě, která byla oběma stranám vnucena. Nyní již dlouho (s pauzou v roce 2373, kdy byly vztahy narušeny infiltrací Měňavců do klingonské armády) panovalo mezi Říší a Federací přátelství a také obchodní i vojenská aliance.

Po několika hodinách společně obíhaly v dostatečné vzdálenosti od Země dvacátého století dvě plavidla – majestátní Enterprise se svými pozvolnými jemnými tvary, lesknoucí se v odrazu světla ze Slunce, a klingonská Valkris, loď o něco menší, ale hrozivější, s temným kovovým povrchem, vypovídající o své válečnické posádce velmi mnoho.

Středka a Zoyer dorazili k Táhlovi do kajuty. Poručík seděl na pohovce a tvářil se nepřítomně. Promluvil Středka: "Pane, je nám líto, co se stalo. Vyrozuměl jsem, že jste měl s podporučíkem Parkerovou jakýsi bližší vztah. Nicméně se vás musím zeptat, co jste dělal, když byla zavražděna."

"Vždyť už jsem vám to řekl jednou, Středko. Byl jsem ve strojovně a mluvil jsem s ní. Může mi to dosvědčit celý personál strojovny."

"Dobrá. Nevíte, kdo ji mohl zabít?"

"Nevím. Vždyť neměla žádné nepřátele. Tedy... Vlastně jo."

"Koho?"

"Měl jsem někoho ze svého týmu povýšit. Chtěl jsem povýšit ji... Totiž ne, že by to byla nějaká protekce, prostě měla nejlepší služební výsledky. Po povýšení toužil také podporučík Wang. A asi také podporučík Jonesová. Mluvil jsem o tom s nadporučíkem LaForgem a shodli jsme se, že podporučík Parkerová bude nejlepší. Pan Wang totiž před měsícem cosi opomněl a téměř přivodil explozi warp-jádra. Slečna Jonesová zase opakovaně přichází pozdě do služby... I když má pokaždé originální výmluvu."

"Takže oba měli čistě profesionální motiv k vraždě?" zeptal se Zoyer.

"No, ona byla Jonesová dříve mou přítelkyní a potom několikrát Joele vyhrožovala..."

"To je zajímavější," podotkl Středka.

"Ano, to je," souhlasil Táhlo.

Zoyer se otázal, zda ho nikdo jiný nenapadá.

"Ne, už nikdo."

"Tak vám děkujeme za ochotu, pane. Na shledanou," rozloučil se Středka.

"Na shledanou."

"Na shledanou."

Potom se vydali směrem k turbovýtahu, aby se dostali do strojovny. Středka zatím začal přemýšlet: "Tenhle poručík Táhlo je podle mě z obliga. Jestliže byl opravdu ve strojovně, což si hned ověříme, nemohl ji zavraždit."

Zoyer, věčný skeptik, ovšem namítl: "Mohl ji zabít předtím, její projev nahrát a pak vše nakamuflovat."

"To si můžeme jednoduše ověřit. Počítači: Kdy byla zabita podporučík Parkerová?"

"Dnes ve třináct nula pět."

"A kde byl v danou chvíli poručík Táhlo?" otázal se Zoyer.

"Ve strojovně."

"Byla zaznamenána nějaká komunikace k Parkerové?" pokračoval Zoyer

"Pozitivní."

"Od koho?"

"Od poručíka Táhla."

***

Raketoplán přeměněný v autobus zatím projel kolem velkých cedulí hlásajících "MILITARY AREA, DO NOT ENTER" a prorazili jednu závoru, která zahrazovala cestu, nicméně LaForge si toho v zápalu řízení nevšiml. Najednou sjel z prázdné silnice, tam zastavil a vystoupili Dat a LaForge. Geordi vytáhl z kapsy košile, kterou na sobě měl oblečenou, aby zapadl co nejlépe mezi obyvatele šedesátých let dvacátého století, trikordér a namířil jím na raketoplán, aby našel  holoemitory a mohl přeměnit vnější vzhled na něco, s čím by se mohli dostat do areálu základny. Mezitím se mu však za zády ozval neznámý hlas: "Dej ruce nad hlavu a odlož zbraň. A ty taky."

Geordi obratně zavřel trikordér, takže vypadal jako malá šedivá krabička, a dal ruce nad hlavu.

"A teď se otoč."

Otočil se a spatřil pětici amerických vojáků s nápisem MP na uniformě, kteří na něj a na poblíž stojícího Data, mířili samopaly.

Jeden z nich, který hovořil již předtím a byl zřejmě velitelem pokračoval: "Jménem Vzdušných sil Spojených států vás zatýkám. Toto území je uzavřeným vojenským prostorem. Jak jste se sem dostali?"

"Po silnici," odpověděl Dat.

Teď obrátil velitel pozornost na něj a řekl mu: "A to jste neviděli nápisy podél silnice a závoru?"

"Viděli," reagoval komandér, "ale považovali jsme je za obvyklé dopravní značky."

Velitel vojáků se uchechtl: "Jo značky, to je dobrý. Takže myslím, že vás zatýkám za..."

V ten moment začalo několik vojáků střílet na raketoplán, který se dal do pohybu.

Kulky byly pro trup raketoplánu samozřejmě neškodné, ale vojáky překvapilo, že povrch autobusu vůbec nepoškodily. Když vysokou rychlostí zmizel, obrátili vojáci pozornost na dva důstojníky Hvězdné flotily: "Prohledejte je," přikázal velitel dvěma vojákům ze své skupiny. Vojáci našli Datův trikordér, komunikátory i drobné phasery typu I.

"Co to je? Nějaký ruský vynálezy?" podivil se velitel. "No tak teď jdeme."

Velitel byl statným mužem středního věku, vypadající velmi zkušeně. Zbytek jednotky byl tvořen vojáky velmi mladými a zřejmě zkušenosti postrádajícími.

***

"Za všechno mohou Romulané!" vykřikl klingonský komandér, rozvalující se v křesle konferenční místnosti na Enterprise. "Jejich loď na nás ze zálohy na našem území zaútočila. Téměř jsme byli zničeni a právě jsem dal příkaz ke koliznímu kurzu, když nás kontaktoval jejich komandér a řekl, ať zastavíme palbu, že se tam něco blíží. V ten moment nás zasáhla jakási podivná věc a vrhla nás na hranice Federace a navíc do minulosti. Jistě je to nová zbraň těch zbabělců! Pokouší se znovu zevnitř zničit Říši! Ale i když vrhli do minulosti nás, jednu z lodí císařovy osobní stráže, Klingony nepřemůžou!"

"To je zajímavé," podotkl Picard. "Enterprise je vlajkovou lodí Federace, často jsme vysíláni na velmi významné mise. Pokud vy máte podobnou pověst, je možné, že mají Romulané jakýsi zvláštní..." Vyrušil ho zvuk červeného poplachu.

Picard i klingonský komandér vyběhli na můstek.

Komandér Birr musel neustále obdivovat pokročilou technologii a především design Flotily. Lodě třídy Sovereign měly již sedm let pověst nejsilnějších lodí Alfa i Beta kvadrantu. S výjimkou borgské krychle a snad ještě několika dalších cizích lodí (například dominionských) byly schopny porazit v souboji jeden na jednoho jakéhokoli nepřítele.

Ovšem nyní neměl Klingon příliš času na obdivování skvělých výdobytků Federace ani na lítost, že vesmírná flotila jeho Říše odjakživa pokulhává ve vyspělosti za Federací i za Romulany (ovšem kvalitu nahrazovali Klingoni kvantitou), protože vulkánský poručík hlásil kapitánovi, že do sektoru právě vstoupil demaskovaný romulanský Warbird.

"Bojový poplach!" vyhlásil Picard. Potom se obrátil ke Klingonovi: "Prosím, vraťte se na svou loď a pokud projeví Romulané známky nepřátelství, pokuste se odletět z dosahu."

"Nikdy! Klingoni nikdy neuprchnou z boje, i kdyby byl předem ztracený. A určitě neuteču z boje s takovými zrádci jako jsou Romulané!" s těmi slovy vytáhl svůj komunikátor, cosi tam klingonsky zavrčel a pak zmizel v klingonském transportním paprsku.

"Kapitáne," hlásila poručík Moorová, sedící nyní u operačního stanoviště, "mám tady komandéra Rikera, žádajícího o spojení."

"Spojte nás," přikázal Picard.

Ozval se hlas prvního důstojníka Enterprise: "Pane, nadporučíci Dat a LaForge byli zatčeni pozemním vojenským týmem. Mně se podařilo uprchnout. Mám se je pokusit zachránit nebo pokračovat v misi?"

"Někam se ukryjte a pro jistotu změňte vizáž raketoplánu. Potom počkejte na další rozkazy."

"Ale pane, to..." protestoval Riker.

"Ne, Wille," ozval se Picard. "Máme tady krizovou situaci a nemůžeme způsobit další tím, že se je budete pokoušet osvobodit. Předpokládám, že byli zatčeni proto, že jste vjeli někam, kam nemáte?"

"Přesně tak, kapitáne."

"V tom případě ani nepokračujte v misi, ale vyčkejte. Enterprise končí."

Ozval se Goset: "Romulané mají deaktivované štíty a zbraňové systémy. Nezdá se, že by chtěli zaútočit. Ovšem žádají nás o spojení."

"Navažte kontakt, poručíku," přikázal kapitán.

Na obrazovce se objevila Picardovi velice známá tvář.

Středka se Zoyerem vstoupili do strojovny a zamířili ke kanceláři šéfinženýra. Nadporučík LaForge byl zrovna na výsadku, a tak tam seděla nadporučík Bartelová, LaForgeova zástupkyně.

Když vstoupili, zvědavě se na ně podívala.

"Madam, jsem praporčík Středka a toto je praporčík Zoyer. Vyšetřujeme vraždu podporučíka Parkerové a musíme se otázat na několik věcí."

"Hmm. Parkerovou jsem příliš dobře neznala. Nicméně měla perfektní služební záznam a je to pro naši sekci jednoznačně veliká ztráta. Kromě toho vražda na Enterprise nemůže znamenat nic dobrého."

"Tak. A to tu navíc máme civilisty..." potvrdil Středka. "Ale musíme se vás zeptat, zda nám můžete potvrdit, zda poručík Táhlo před její vraždou komunikoval s podporučíkem Parkerovou."

"No ano. Strašně tady vřeštěl... Oni spolu myslím něco měli."

"Nadporučíku, nevíte, kdo by mohl mít zájem na smrti podporučíka Parkerové?"

"To ne. Ale myslím, že měl být někdo z Táhlovy skupiny povýšen a on chtěl povýšit ji, takže se to někomu nemuselo. Líbit. Ale na to se zeptejte pana LaForge, až se vrátí."

"Děkujeme vám, na shledanou."

"Sela!" vypustil z úst.

"Ano, Picarde," odpověděla s jemným úsměvem světlovlasá Romulanka, která tvrdila, že její matkou byla bývalá velitelka bezpečnosti na Enterprise D Taša Jarová, které však mělo být v době, kdy se Sela (jak tvrdila) narodila, asi deset let. V tom případě by ji však Romulanka určitě nemohla označit za poručíka Hvězdné flotily.

Kapitán Picard si s touto příhodou několikrát lámal hlavu, Guinan a Q mu naznačili, že by se snad mohlo jednat o nějaké zkřížení paralelních časových linií, kdy Taša, která v jedné z linií přežila svou smrt na planetě Vagra II, přestoupila do Picardovy linie, kde se na palubě Enterprise C zúčastnila bitvy u Narendra a byla zajata Romulany. To ovšem Picard považoval za velice krkolomný nápad.

Se Selou se kapitán setkal dvakrát – pokaždé za nepříliš přátelské atmosféry. První jejich setkání se uskutečnilo v době klingonské občanské války, kdy Picard pomáhal Gowronovi proti klanu Durasů, jenž se spojil s Romulany, a ti –  právě pod velením Sely – zásobovali jejich armádu.

Ke druhému střetu došlo jen o několik měsíců později. Tenkrát byl Picard vyslán na tajnou misi na Romulus, kde spolu s Datem pátral po velvyslanci Spockovi, který – jak se záhy ukázalo – prováděl plán na znovusjednocení Vulkánců a Romulanů. Spock byl tenkrát zrazen několika svými spojenci a na Romulu se skupinu z Federace pokusila zastavit mimo jiné Sela, která zároveň chtěla vojensky zaútočit na Vulkán.

Nyní se tedy Sela objevila potřetí, ovšem poprvé nebyla okamžitě pokládána za nepřítele.

"Kapitáne, je mi to trochu..."

Paluba se pod ní zakymácela a ozval se hromový hlas komandéra Birra: "Teď jsem tě dostal, ty podlá..."

"Komandére Birre!" zakřičel Picard. "Přestaňte střílet, když se snažíme vyjednávat."

"Dobře," zavrčel Klingon, "nejdříve vyjednávání a boj až potom. Vaše lidské myšlení někdy zbytečně zdržuje. A Romulanské také."

Sela se vrátila k původnímu tématu rozhovoru: "Kapitáne, je mi to trochu líto, ale tentokrát se musíme spojit proti tomuto Klingonovi. Klingonská říše nám i vám za zády vyvinula zbraň, která odstraní nepřítele tak, že ho přesune do minulosti. Když jsme se dozvěděli o tom, že Klingoni cosi vyvíjejí, byla jsem vyslána zjistit o co jde. Ovšem při boji s touto klingonskou lodí se najednou objevilo cosi, co nás poslalo sem. Je to jasně klingonské, protože když jsem tomuto komandérovi nabídla přerušení boje, odmítl. Zřejmě nás chtěl oslabit, protože přesun nám způsobil značné komplikace. Doufám, že společně nalezneme po zničení Klingonů cestu do naší doby."

"Víte, komandére," odpověděl Picard, "Klingoni tvrdí prakticky totéž – až na to, že v jejich verzi jste viníkem vy."

U dveří podporučíka Wanga se zastavili praporčíci Středka a Zoyer. Zoyer zazvonil a z pokoje uslyšeli: "Dále!"

Vstoupili tedy. Wang na ně pohlédl: "Dobrý den, co si přejete?"

"Jsem praporčík Středka a toto je praporčík Zoyer. Vyšetřujeme vraždu podporučíka Parkerové."

"Hmm. A myslíte si, že jsem ji mohl zabít já, protože měla být povýšena namísto mě."

"Přesně tak," reagoval Středka.

"To není pravda. Je sice pravda, že ji chtěl poručík Táhlo povýšit místo mě, a to jenom proto, že spolu něco měli, ale to snad není důvod k tomu, abych ji zabil, ne?"

"To je právě to, co zde zjišťujeme, pane. Kde jste byl, když byla zavražděna?" otázal se Zoyer.

"Tady."

"Máte svědky?"

"Ne. Jenom záznam z počítače."

"Dobrá. Počítači: Kde byl podporučík Wang, když byla zabita podporučík Parkerová?"

"Ve své kajutě."

"A kde byla podporučík Jonesová?" doplnil Středka

"Ve své kajutě."

Zoyer se podíval na Wanga: "Jeden z vás to být musel. Někdo ty záznamy patrně pozměnil, pane Wangu."

Wang se pousmál: "Potom to byla ona. Je to pěkná zmije a několikrát Parkerové vyhrožovala."

U.S.S. Queen Elisabeth. Kapitánův deník, hvězdné datum 56665,9

Tento záznam je zároveň první zprávou, kterou odešlu na Zemi v rámci vyšetřování zmizení vesmírné lodi Enterprise.

Poté co jsme se oddělili od Enterprise, vlajková loď zmizela. Díky zvýšení rychlosti letu jsme sem dorazili o den dříve, než bylo v plánu. Nyní jsem v pozici dočasného velitele sektoru zahájila vyšetřování, co se s Enterprise stalo.

Poznámka pro velitelství Flotily: Tento sektor, ačkoliv leží v pravděpodobné trajektorii příletu Borgů a navíc poblíž romulanské Neutrální zóny, je velmi špatně vyzbrojen. Žádám o okamžitou rekonstrukci bojových systémů stanice a o přidělení kvalitnějších plavidel.

Kapitán Saavik stála ve své pracovně a hleděla z okna do obrovského doku Hvězdné základny 71. Charleston, Magnificence a Thunderchild jen částečně zaplňovaly prostor, určený pro daleko vyšší počet plavidel. Naposledy se tady však něco dělo v roce 2373, kdy tudy prolétla borgská krychle. Válka s Dominionem se stanice takřka nedotkla a další problémy od ní byly – řečeno terranským přirovnáním – na hony vzdálené.

"Kapitáne, mám ten seznam," ozval se hlas vědeckého důstojníka A‘Rela, který ve své kajutě pracoval na seznamu plavidel, která křižovala tento sektor v průběhu posledního týdne.

"Pošlete mi ho sem."

Na obrazovce Saavičina počítače se objevil nový soubor, který si okamžitě přečetla: 5 obchodních lodí Federace (z toho 3 se zastavily na základně), 1 neozbrojená romulanská loď mířící k jednáním na Vulkán, 2 civilní dopravní lodě Federace, mířící na různé poklidné planety, doplňující na Hvězdné základně zásoby, 1 loď Federace třídy Galaxy (U.S.S. Peace) a 1 ferengijský Marauder. Jediný Marauder nebyl očekáván a bylo možné, že se stále skrývá kdesi v sektoru. Z těchto lodí bylo možné podezírat právě Ferengy. Samozřejmě, federální lodě také mohly – ať už úmyslně nebo ne – způsobit vytvoření podivné anomálie, která zmizela spolu s Enterprise a na lehkou váhu nebylo ostatně možno brát ani Romulany.

Saavik přešla na můstek a odeslala všem lodím v sektoru zprávu, že vyhlašuje pátrání po ferengijském Marauderu, který byl na základně spatřen před třemi dny. Potom zamířila k turbovýtahu. Přemýšlela, jaká je šance dostat Enterprise zpět, ať už je kdekoliv. Dospěla k závěru, že se bude muset spolehnout na náhodu. Nebylo to logické, ale od svého učitele Spocka se kdysi dávno dozvěděla, že ne vždy logika postačuje.

Kapitán Saavik byla na Queen Elisabeth přidělena nově. Téměř před sto lety opustila Flotilu, krátce poté, co zachránila spolu se zbytkem posádky původní Enterprise život panu Spockovi. Potom dlouhá léta zůstávala na Vulkánu a ještě později spolupracovala se Spockem při několika diplomatických misí. Následně se pokusila dosáhnout Kolinahru, ale nebyla úspěšná. Poslední dobou měla pocit čím dál větší prázdnoty, až se nakonec – po válce Alfa kvadrantu s Dominionem, když Flotila začala přijímat množství nových důstojníků – vrátila do stavu Hvězdné flotily jako kapitán lodi Queen Elisabeth.

V kajutě vědeckého důstojníka se ozvalo zazvonění. Byl si jist, že dorazí Saavik: "Vstupte."

Otevřely se dveře a vstoupila kapitán.

"Mohu vám nějak pomoci, madam?" zeptal se A‘Rel.

"Ano. Mohl byste zjistit, co se s Enterprise vlastně stalo?"

"Již jsem tak učinil. Rozbor té anomálie, na kterou jste narazili, jasně naznačuje, že byla Enterprise přesunuta do jiného času."

"A do kdy?"

"To nevím."

"Poručíku, zjistěte mi, která loď měla největší zkušenosti s časoprostorovými anomáliemi."

A‘Rel se dotkl několika tlačítek a na obrazovce jeho terminálu se objevilo jméno: U.S.S. ENTERPRISE NCC-1701-D.

Příběh této lodi velmi dobře znala – díky panu Spockovi měla příležitost seznámit se s kapitánem Picardem již před mnoha lety – a nevzpomínala si na nic podobného. "Ukažte mi pět plavidel, která se nejčastěji setkávala s takovými jevy."

A‘Rel zopakoval předchozí úkon a na obrazovce se objevil seznam pěti lodí Hvězdné flotily:

U.S.S. ENTERPRISE NCC-1701-D

U.S.S. ENTERPRISE NCC-1701

U.S.S. VOYAGER NCC-74656

U.S.S. DEFIANT NX-74205

U.S.S. ENTERPRISE NCC-1701-E

Příběhy všech těchto lodí znala Saavik dobře a přesto nevěděla o žádném podobném úkazu, jako byl ten, co zmizel spolu s vlajkovou lodí.

Kapitán se vrátila na můstek a přikázala službu konajícímu podporučíkovi – v danou chvíli jediné další osobě na můstku – aby okamžitě vyhlásil pátrání po dalších ferengijských plavidlech v sektoru. Potom se vrátila do své kajuty a rozeslala všem členům posádky informaci, že končí dovolená a začíná pátrací mise.

"Podporučík Wijilu kapitánu Saavik," ozval se komunikátor.

"Zde Saavik."

"Madam, odeslal jsem zprávu a současně přišla jiná. Prý začalo stoupat napětí mezi Klingony a Romulany. Došlo k zákeřnému útoku jedněch na druhé a vše skončilo zmizením obou plavidel. Na místo mířila jedna klingonská loď a hlásí, že se oběma lodím stalo totéž co Enterprise."

"To je další důvod k okamžitému odletu. Ať se všichni hlásí na palubě, do hodiny odlétáme. Totéž ať provedou ostatní plavidla."

Za hodinu bylo okolí stanice skutečně prázdné. Všichni letěli hledat Ferengy.

Queen Elisabeth se již druhý den vzdalovala od základny, když kapitána něco doslova uhodilo do mozku. Vešla se na můstek a začal vydávat rozkazy: "Okamžitě změňte směr na jedna pět nula na tři a pokračujte maximálním povoleným warpem." Za daných okolností se jednalo o warp 5.

***

Kapitánu Picardovi se podařil téměř zázrak, když po dvou hodinách donutil velitele Romulanů i Klingonů, aby zanechali nepřátelství a spolupracovali – alespoň dokud se nedostanou do svého času. Pro jistotu podepsali smlouvu, ale zdálo se, že mír je až do skončení společné krize zajištěn. Potom jejich inženýři dokončili opravy všech tří lodí a dali se do promýšlení dalšího postupu.

***

Komandér Riker dlouho čekal. Nakonec se znovu pokusil zavolat Enterprise. Byly mu potvrzeny předchozí rozkazy a komandér začal silně protestovat.

***

Dat a Geordi byli uvrženi do podivné cely. Měla kovové stěny a jedny těžké dveře.

"Dokázal bys to otevřít?" zajímal se Geordi.

"Ano. Ovšem předpokládám, že za nimi někdo je. A já bych se nemohl současně soustředit na boj se stráží a otevírání těchto těžkých dveří," odpověděl Dat.

Geordi se podíval na dveře a okamžitě potvrdil, že za nimi jsou dva strážní. Nadporučík byl od narození slepý a první jeho náhradou zraku byl přístroj zvaný VISOR. Ten měl však několik vad, především bylo jeho používání fyzicky i duševně velice vyčerpávající. Proto si hned po vynálezu umělých očí jeden pár obstaral. Jeho nové oči mu stále umožňovaly vidět daleko lépe než normální lidé, ale nebyly tolik bolestivé. Mohl jimi vidět kromě normálního světelného spektra také infračervené, UV, gama i jiné, obvykle neviditelné, záření.

Dat chvíli přemýšlel a nakonec začal hlasitě bouchat do dveří. Jeho snaha došla kýženého cíle, protože se otevřely dveře a dovnitř vrazil jeden z hlídačů. Dat ho zneškodnil vulkánským nervovým stiskem, který se kdysi naučil od velvyslance Spocka. Strážný se nechápavě a bez hlesu složil. Potom Dat opustil místnost a zneškodnil druhého strážného. Každý z důstojníků Flotily se vyzbrojil jedním samopalem a obezřetně postupovali od vězení. Geordi Data varoval vždy, když se někdo blížil, a tak se stíhali včas schovat. Snažili se dostat k místu, kterým je vedli, a které považovali za velící místnost. Byli již před vchodem do místnosti, když začaly houkat sirény: "Poplach, unikli vězni. Vyhlašujeme pátrání. Poplach stupně dvě – máte povolení zabít uprchlíky.

***

Praporčíci vyšetřující vraždu zatím navštívili podporučíka Jonesovou. Když se jí představili a vysvětlili, kdo jsou, arogantně prohlásila: "Tak tu [slovo nezveřejněno] zavraždil buď Wang, nebo Táhlo."

"Proč Táhlo?"

"Protože vždycky toužil po mně, akorát to nevěděl."

"Jste si tím jistá?" otázal se Středka. Jonesová skutečně vypadala tak, že se snažila vypadat přitažlivě... Ovšem ne všude se její snaha setkávala s úspěchem.

"Jo."

"A kde jste byla vy v době vraždy?"

"Na simulátoru. Můžete si to ověřit v počítači."

"To už jsme udělali," prohlásil Středka. "A podle počítače jste byla ve své kajutě. Předběžně vás zatýkáme pro vraždu podporučíka Joely Parkerové."

"Cože?! Ale já opravdu... Vždyť..." Zoyer ji nepříliš jemně uchopil za rameno a odvedl ji do cely.

Ještě týž večer informovali Goseta a kapitána, že chytili podporučíka Jonesovou, která lhala, změnila informace v počítači a ani si to nepamatovala.

Kapitán Picard byl vyrušen od snídaně, kterou již dlouhou dobu jedl ve společnosti palubní šéflékařky Beverly Crusherové: "Kapitáne, zde je praporčík Quesby – přenosová místnost. Asi byste sem měl přijít."

Picard se omluvně usmál: "Promiň, Beverly... Dojez, na co máš chuť, koneckonců v tom už máš praxi."

"Samozřejmě, Jean-Lucu."

Picard se poměrně brzy dostavil do transportní místnosti: "Co se děje, praporčíku?"

V místnosti již čekal poručík Goset a dvoučlenná jednotka, připravená k okamžitému zásahu.

Praporčík začal vysvětlovat: "Něco se mi tu začalo dít s přístroji a když jsem to uvedl do normálního stavu, zjistil jsem, že mám někoho v paměti."

"Dobrá, tak ho sem transportujte," přikázal kapitán.

Na plošině se krátce zablesklo a pak se zhmotnil muž v dobovém oblečení, který by nyní přesně zapadl na Zemi. Muž se však zhroutil k zemi.

Všichni se k němu rozeběhli a Picard poklepl na svůj komunikátor: "Kapitán šéflékařce: Beverly, asi tě zde budu potřebovat."

"Jistě."

O pár desítek minut později doktorka konstatovala, že muž je téměř mrtev, ale může se ho pokusit přivést k vědomí – potom se buď vzpamatuje, nebo zemře.

Picard pokývl. Věděl, že přechovávání pacienta v současném stavu by bylo zbytečné a nepomohlo by.

Crusherová přitiskla k mužovu krku hyposprej a vpustila mu jeho obsah do krve. Potom se mužova víčka zatřásla a oči otevřely. Pohlédl nechápavě na oba důstojníky a potom slabým hlasem prohlásil: "Kde?"

"U.S.S. Enterprise," odpověděl Picard.

"Vy jste Kirk? Nepoznávám vás."

"Jsem Jean-Luc Picard. Poslední misi absolvoval kapitán Kirk před více než sto lety."

"Sto..." muž se rozkašlal a zdál se slabší. Potom se otázal: "Kdy?"

"Byli jsme přitaženi do roku devatenáct set šedesát osm. Je srpen. Máte s tím něco společného?"

"Já..." opět se rozkašlal a zdálo se, že se mužův stav již nespraví: "Já ne. Ale tuhle havárii nepřežiji. Musíte zastavit Američany po jedenadvacátým. Když zaútočí na Rusy, poruší se rovnováha. Země bude..." Potom muž zachrčel a pokývl na Picarda a ten k němu přitáhl ucho. Uslyšel: "I za cenu porušení Primární směrnice, jinak bude Země zničena. Prosím..."

Muž vydechl naposledy.

"Ten muž je mrtvý, Jean-Lucu," oznámila celkem zbytečně doktorka.

"Kdo to byl? Proč zmínil jméno kapitána Kirka?" nahlas přemítal Jean-Luc. Potom se se stejnou otázkou obrátil na počítač.

"Tento muž je ve federální databázi veden pod jménem Garry Seven," oznámil  jemný, necitelný ženský hlas. "V roce 1968 se setkal s kapitánem Jamesem Tiberiem Kirkem, komandérem Spockem, nadporučíkem Mont..."

"To stačí. Kdo to byl?"

"Neznámá informace. Nedostatek podkladů. Podle vlastního tvrzení byl člověkem, uneseným v raném mládí ze Země a vychovaným neznámou rasou. V roce 1968 zabránil havárii balistické střely s vodíkovou bombou. Další informace neznámé."

"Kdy došlo k havárii té střely?"

"Patnáctého července devatenáct set šedesát osm," odpověděl počítač.

"Co tu tedy dělal?" přemítal Jean-Luc.

"Neznámá informace."

"Máme o něm nějaké další zajímavosti?"

"Na přelomu osmdesátých a devadesátých let dvacátého století dělal mentora Khanu Noonianu Singhovi. Neuspěl a Khan v utajené operaci o níž téměř nikdo nevěděl téměř ovládl svět."

"Co se potom stalo s panem Sevenem?" optal se poněkud zmatený Picard. "A jak mohl tento muž, jenž zde zemřel, za dvacet let nějak pomáhat zachránit svět?"

"Neznámá informace. Podle některých badatelů byl Garry Seven schopen za pomoci neznámé rasy, jež ho vychovala, cestovat časem."

"Děkuji, konec," reagoval kapitán. Počítač zapípal a ztichl.

Kapitán s doktorkou vstoupili do její pracovny. Kapitán si prohlédl záznamy teprve nedávno odtajněné mise původní Enterprise, která byla vyslána Flotilou právě do roku 1968, kdy významně eskalovalo napětí mezi tehdejším Východem a Západem. Jak kapitán zjistil, na Enterprise se transportovala osoba, která se představila jako Garry Seven. Všechny vizuální záznamy této osoby odpovídaly tomu, koho před chvílí lékaři zabalili do bílého prostěradla a odpojili z přístrojů. Tento Garry Seven skutečně zachránil civilizaci tím, že zničil raketu, nesoucí vodíkovou nálož, která hrozila explodovat. Záznamy původní Enterprise však záhy "stopila" oficiálně neexistující Sekce 31 a na světlo světa se dostaly přibližně před měsícem, kdy admirál Paris přikázal odtajnit mnohé podobné dokumenty.

Picardem hlodaly pochybnosti – proč se Garry Seven transportoval na jejich loď a odkud vlastně přišel? Proč zemřel? A především co myslel oním "Musíte zastavit Američany po jedenadvacátým?" S největší pravděpodobností se jednalo o případnou invazi USA do Československa poté, co tam vniknou 21.8.1968 jednotky Varšavské smlouvy. Ale jednalo se skutečně o toto? Vždyť z historie je známo, že USA ani nikdo jiný na žádost československých politiků nezasáhl. Navíc byla sovětská invaze celosvětovým překvapením, dokonce ani Čechoslováci tenkrát většinou nevěděli, že Rusové hodlají rozpoutat válku. Že by v tomto případě zasáhl právě pan Seven a opět zachránil historii?

Co když se jednalo o nějakou jinou událost, která má s invazí společné datum, ale to je tak všechno? Událost, ke které nikdy nedošlo? A co když oním "jedenadvacátým" myslel něco úplně jiného? Byl to vůbec Garry Seven? Co když to byl jakýsi dvojník? A kdo je ta neznámá rasa, která ho vyslala? V záznamech původní Enterprise je uvedena informace, že se jedná o jakousi maskovanou rasu či rasu žijící na maskované planetě. Potom by Jean-Luc možná věděl, kde hledat – s podobnou planetou se setkal v době, kdy velel Enterprise D.

Vše začínalo vypadat velice složitě. Náhle zapípal komunikátor: "Můstek kapitánovi: Komandér Sela se zajímá, co byl transport, který se uskutečnil na naší palubě."

"Hned jsem tam."

Picardovi trvalo asi čtvrt hodiny, než vysvětlil oběma svým protějškům situaci. Oba nijak hlasitě nereagovali a Jean-Luc doufal, že ani nebudou. Potom odešel na můstek, odkud se spojil s Rikerem. S úlevou zjistil, že komandér setrval na místě, ačkoliv si byl kapitán jist, že jeho zástupce musí zuřit. Vydal mu jednoduché příkazy – okamžitě navázat diplomatický kontakt s vedením základny a případně jim i vysvětlit situaci a doufat, že porozumějí. A následně zjistit, jaká je situace ohledně Československa. A také osvobodit Data a Geordiho.

Přibližně v tu dobu se praporčík Středka probral z neklidného spánku. Celou noc se probouzel s pocitem, že něco přehlédl. Tentokrát ho vyrušil zvonek.

"Moment!" zvolal a vběhl do koupelny. Strávil dvě sekundy pod sonickou sprchou, natáhl na sebe uniformu a vběhl do pokoje.

"Dále!" zvolal.

Vstoupil Zoyer a řekl, že si prohlížel záznamy o podporučíku Jonesové a narazil na zvláštní věc. Její osobní záznam byl pozměněn, což mu potvrdil jeden jeho známý. Ovšem na simulátoru pozměněn nebyl a podle onoho záznamu tam podporučík Jonesová vskutku byla. "Myslím, že je vše daleko složitější, než jsme si mysleli. Budeme muset zajít za nějakým skutečným expertem, který nám pomůže zjistit, co bylo čím přemazáno v záznamech slečny Jonesové."

"A asi i pana Wanga," dodal Středka. Potom se zeptal: "Počítači, kdo je nejlepším počítačovým expertem?"

"Velvyslanec Spock dle záznamů Hvězdné flotily."

Středka vztyčil oči v sloup a znovu se zeptal: "Kdo je nejlepším počítačovým expertem na Enterprise?"

"Nadporučík Dat."

"Ale ten je pryč, ne?"

"Pozitivní."

"Tak kdo je nejlepším počítačovým expertem a je nyní na palubě Enterprise?"

"Praporčík Edward Kelley."

"A kde je?"

"Ve své kajutě."

"Naviguj nás."

Praporčíci vyšli ze Středkovy kajuty a sledovali světla, která se objevovala na panelech na stěnách. Nakonec došli ke kajutě, odkud další světla nevedla. Zazvonili tedy.

"Dále!" ozvalo se.

***

Queen Elisabeth se blížila k asteroidu, který kdysi fungoval jako překupnické středisko. Výsadek však potvrdil, že těleso je prázdné a vyvrátil tak Saavičinu domněnku, že by se tam mohli skrývat Ferengové. Kapitán zklamaně vydala příkaz k odletu a dalšímu pátrání.

Další čtyři hodiny se přibližovali k romulanské Neutrální zóně, když se nakonec Saavik od operačního důstojníka, poručíka Sharkové, dozvěděla, že Queen Elisabeth zachytila tísňové volání.

"Zdroj?"

"Neznámý, je však na okraji Neutrální zóny. Jedná se o obchodní loď, která mířila k jednomu z hraničních systémů... Je původem pozemská. Název... Bounty," vyčetla Sharková.

"Můžeme určit, kde přesně ta loď je? Ne. Je tam nějaké rušení."

Saavik začala celá situace něco připomínat.

"Zadejte kurs k té lodi. Do zóny vstupte co nejpozději."

Trvalo dvacet minut, než Queen Elisabeth s plně aktivovanými štíty, zbraněmi a senzory na stopkách, vnikla do Neutrální zóny.

"Kde je ta loď?" zajímala se kapitán.

"Neznámá informace. Přesná poloha je stále rušena."

Saavik to neustále připomínalo až příliš něco, co absolvovala desetkrát a ani jednou nebyla úspěšná.

"Pokračujte ke zdroji signálu."

"Kapitáne!" ozval se za ní taktický důstojník Columbus. "Okolo nás se demaskuje šest romulanských plavidel."

A je to tady, pomyslela si Saavik. Neměla se však ta loď jmenovat Kobayashi Maru?

"Volají nás," oznámila třesoucím se hlasem Sharková.

"Na obrazovku."

Na velké obrazovce v přední části  můstku se objevil Romulan ve standardní uniformě. Zkoumavě se podíval na Saavik a potom nevýrazným hlasem pronesl: "Federální lodi, sledujeme vás už dostatečně dlouho. Jsme si vědomi toho, že sem míříte, abyste pomohli jedné ze svých obchodních lodí, musíme vás však ubezpečit, že nic takového zde není. Zprávu nastražili Ferengové, aby nás poštvali proti sobě. Nemáme v úmyslu s vámi bojovat a opustíte-li okamžitě Neutrální zónu, nevyvodíme z vašeho narušení žádné důsledky."

"Souhlasím," řekla Saavik. "Proč vám mám věřit, komandére?" Romulan se usmál a potom dal rukou pokyn komusi za sebou.

"Střílejí po nás!" vykřikl Columbus. Ovšem nebyla to pravda. Jeden romulanský warbird vystřelil k místu, odkud přicházelo tísňové volání. To okamžitě utichlo, ale nebyla patrná žádná exploze, která doprovází zničení lodi.

"Teď už mi věříte, kapitáne?"

"Ano. Odpusťte mi mou podezíravost. Musím vás však o něco poprosit. Víte, kam Ferengové letěli?"

"Ne, ale předpokládáme. Posíláme vám naše výpočty jejich možné trajektorie... Na opuštění Zóny máte pět minut. Potom vás zničíme. Končím." Obraz Romulana zmizel a obrazovka opět ukazovala čtyři warbirdy z celkových šesti.

Saavik si napůl oddychla. Zdálo se, že nešlo o simulaci Kobayashi Maru, ale na druhou stranu by taková situace vyřešila problém se zmizením Enterprise.

"Kapitáne, máme ty informace," uslyšela.

"Dobrá, zadejte kurs a vydejte se po předpokládané trajektorii warpem 5."

***

"Ale vy mi nerozumíte!" zvolal Riker, zatímco ho prohledávali.

"Rozumíme. Moc dobře vám rozumíme. Jenom nevíme, zda vás raději strčíme do vězení nebo do blázince." Mluvčí – asi padesátiletý muž v uniformě s množstvím vyznamenání na prsou a s výložkami generála USAF, jenž se současně označil za Náčelníka generálního štábu, se potom obrátil k dvěma strážným, kteří Rikera pevně drželi za ramena: "Dejte ho do cely a počkejte, než přivedeme ty dva další. Celé se mně to nějak nezdá – invaze šílenců na základnu USAF." Vojáci smýkli s komandérem a odvedli ho do cely, odkud již více než před hodinou unikli Dat s Geordim neznámo kam. Riker se toho už také dovtípil, bohužel mu to bylo k ničemu, obzvlášť, když nevěděl, kam se dva jeho důstojníci poděli. Když za ním zapadly dveře, zajel kamsi pod košili a vytáhl komunikátor, který vojáci nenašli. Stiskl ho a zavolal Enterprise.

Po chvíli se dočkal odpovědi: "Komandére, kde jste? Neslyšíme vás dobře."

"To já vás taky ne, kapitáne. Padl jsem do zajetí a potřeboval bych, abyste mě odsud transportovali. Měli byste také najít Data a Geordiho, neboť se zřejmě potulují po budově a podle toho, co jsem zaslechl, mohou být zastřeleni každým, koho potkají. Pokusil jsem se jakémusi hlavnímu vojákovi – podle tehdejšího označení Náčelníkovi generálního štábu – "

"Dobrá, všechny tři vás transportujeme a pak se znovu pokusíte kontaktovat se s jejich velitelem."

Riker čekal na známý lechtavý pocit při transportu – kdy je vlastně rozložen na atomy a poslán rychlostí světla, nebo i vyšší k cíli – ale nedočkal se. Znovu tedy kontaktoval Enterprise.

"Jedničko, nemůžeme vás zaměřit. Jste v nějaké podivné krabici, přes kterou paprsek nepronikne," uslyšel Picardův hlas.

"A co mám tedy dělat? Máte alespoň Data a LaForge?"

"Ano, jsou na palubě, komandére. Vy ale budete muset počkat." Spojení bylo ukončeno, a tak se Riker v úplně prázdné místnosti posadil na podlahu.

***

Picard rozebíral situaci – jsou vázáni Primární směrnicí a Časovou směrnicí a navíc jakýkoliv jejich zásah do minulosti by mohl mít nedozírné následky. Na druhou stranu promluvil Garry Seven jasně, a tak Picard doufal, že se Rikerovi pokusí přemluvit nějakého vysokého důstojníka americké armády, aby jim poskytl informace, podle nichž by se potom mohli rozhodnout. Američané však Rikerovi evidentně nevěřili, a tak Picard došel k závěru, že nemá jinou možnost, než se dolů transportovat osobně. Ovšem v trochu jiném stylu.

O hodinu později se sešel s Datem, Troi a Gosetem v transportní místnosti. Všichni na sobě měli slavnostní uniformy. Postavili se na plošinu a Picard pokynul obsluze transportéru: "Energii."

Nepřenášeli se však na základnu, ale do nejstřeženějšího objektu světa – Bílého domu. Zhmotnili se v místnosti, kde právě rozmlouval ministr zahraničí USA s Náčelníkem generálního štábu. Do debaty několikrát vstoupil ještě jeden muž, který byl Picardovi velmi povědomý – Lyndon B. Johnson, prezident USA. Kapitán věděl, že jeho čas v čele státu již končí, ale dosud prezidentem byl.

Když trojice Američanů uslyšela hukot transportního paprsku a následně ohromeně sledovala, jak se před nimi objevily čtyři sloupce mihotavého světla a nakonec se z nich staly postavy. Když se však čtveřice návštěvníků objevila, šok neskončil. Zraky všech tří se upnuly na Goseta a jeho špičaté vulkánské uši. Prezident, ministr ani generál si neuvědomili, že stiskem jediného tlačítka mohou přivolat ochranku – ovšem kdyby si to uvědomili, nepomohlo by to, neboť Dat se ještě před transportem postaral, aby podobné systémy přestaly v Bílém domě fungovat.

Ještě než se Američané vzpamatovali, promluvil jeden z nově příchozích. Prezident ho vnímal jako přibližně šedesátiletého muže s téměř holou hlavou, jenž vypadal jako velitel: "Pane prezidente, přišli jsme za vámi ve velice naléhavé záležitosti. Potřebujeme ji s vámi probrat hned teď."

"P-prosím, posaďte se," reagoval zmateně prezident  a pokynul k několika křeslům, kam se důstojníci z Enterprise. Potom převzal iniciativu generál: "Kdo jste a co tu děláte?"

Picard naznačil úklonu: "Jsem kapitán Jean-Luc Picard z hvězdné lodi U.S.S. Enterprise. Toto je poradkyně Deanna Troi, můj druhý důstojník pan Dat a velitel bezpečnosti pan Goset. Chceme s vámi mluvit o..."

Do řeči mu vskočil generál, který ukazoval na Data a oznamoval prezidentovi: "To je ten sovětský špión, o kterém jsem vám vyprávěl, pane prezidente. Zatkněte je všechny a bez milosti popravte!"

Picard pokračoval: "Pane prezidente, potřebuji s vámi probrat jednu vojenskou záležitost..."

"Ať jste kdokoliv, nepřinutíte mne, abych Vietnam zastavil. Komunisti se tam prostě dostat nesmějí," rezolutně prohlásil prezident.

"To po vás nechci. Řekněte mi, víte něco o současných vztazích Sovětského vztahu a Československa?"

Prezident na něj šokovaně pohlédl: "Kdo jste? Jak to víte? Vždyť o tom nevědí ani sami Čechoslováci!"

"Kdo jsme, je vedlejší, ale..."

"NE! To není vedlejší! Řekněte mi, kdo jste, nebo vypadněte z mého Bílého domu!"

"Dobrá, ale máme experimentálně zjištěno, že mně neuvěříte. Jsme z budoucnosti. Z dvacátého čtvrtého století. Byli jsme sem vrženi jakousi podivnou časoprostorovou anomálií. Pan Goset je mimozemšťan z planety Vulkán, pan Dat je android a slečna Troi je opět mimozemšťanka z planety Betazed."

"Jo. A na hlavě maj tykadla, akorát je nevidíme, protože sme na to moc tupí," konstatoval generál.

"To není pravda, pane generálmajore Connle," jal se oponovat Dat. "Ani poručík Goset, ani poradkyně Troi žádná tykadla na hlavě nemají. Jsem si sice vědom toho, že je to ve vaší době vžitá představa, ovšem musím vás ubezpečit, že existuje velmi málo mimozemských ras s tykadly. Jedná se především o Andorijce, kteří..."

Picarda to už přestalo bavit: "Pane Date! Nejsme zde na historické exkurzi!"

Potom promluvil prezident: "Dejme tomu, že vám uvěřím, že jste to, co říkáte. Pokud totiž ovládáte technologii, kterou jste nám předvedli při svém vstupu – ať to již bylo cokoliv, bude lepší, když vás budu považovat za přátele. Chci se vás však zeptat, zda ve svém čase nemáte nějaké nařízení o nevměšování se do minulosti. Vždyť tak můžete úplně zničit svou časovou linii, ne?"

"Ano, to je pravda," odpověděl Picard. "Nicméně podle našich dosavadních zjištění ji spíše narušíme tím, že se nevmísíme. Nebudu vám to blíže vysvětlovat, ale došlo k jisté nehodě, když jsme se zde objevili."

"Dobrá, řeknu vám o Československu, co potřebujete vědět," souhlasil prezident. Ministr ani generál neoponovali. "Jestliže jste z budoucnosti, zřejmě víte, co se tam děje. Pro všechny kromě nejužšího vedení KSČ to vypadá tak, že se politická situace obrátí k lepšímu a budou vypsány svobodné volby. Věří tomu i Brežněv. Máme v Československu několik svých agentů, kteří nám oznámili, že generální tajemník KSČ se snaží všechny ve svém okolí zmýlit a uchopit všechnu moc do svých rukou. Zdá se, že je to šílený megaloman, dychtící po moci. V případě, že by KSČ nevyhrála ony volby, patrně by došlo k manipulacím, represím a dalším věcem. Nicméně tento tajemník vypadá, že by se postavil v pozici diktátora proti SSSR. Víme také o připravované sovětské invazi, neboť jeden z našich agentů pracuje v nejužším vedení KSČ a byl jedním ze signatářů zvacího dopisu Brežněvovi. Jestliže tedy SSSR vpadne do Československa, zasáhneme a navrátíme moc Alexandru Dubčekovi."

"Děkuji vám, pane prezidente. Tyto informace blíže analyzujeme. Zítra se s vámi opět spojíme. Ovšem mám na vás ještě jednu prosbu – můj první důstojník je vězněn na základně letectva v Coloradu. Propusťte ho."

"Propustíme ho, ale zůstane zde, v Bílém domě. Jako záruka, že se mnou jednáte čestně," rozhodl se prezident. "Jestli jste ruští agenti, zastřelíme ho. Snad vám to alespoň trochu uškodí."

"Výborně. Nejsme ruští agenti." Potom důstojníci z Enterprise vstali, Picard klepl na svůj komunikátor a záhy všichni čtyři zmizeli v transportním paprsku.

"Tak co si o tom myslíte?" zeptal se prezident Johnson, když zmizeli.

"Vy jim věříte, pane?" otázal se generál.

"Musím. Pokud totiž nejsou z utopické budoucnosti a mají takovou technologii, jakou nám předvedli, můžou se celé Spojené státy americké proměnit v prach dříve, než stihneme něco udělat."

"Ale máme eso v rukávě," namítl generál.

"Obávám se, že nám ho mohou uzmout stejně rychle, jako před chvílí zmizeli," posteskl si prezident. "Teď ho sem přiveďte a ubytujte v apartmá pro hosty. A pánové: To, co se tady přihodilo, se nedostane z této místnosti. Děkuji, to je vše." Ministr obrany a Náčelník generálního štábu se zvedli a odešli. Prezident začal zkoumat výsledky předvolebních průzkumů. Zdálo se, že pokud nezastaví válku ve Vietnamu, vyhraje volby "ten zatracenej gauner" – jak se o něm sám Johnson kdysi vyjádřil k Johnu Kenedymu – Richard Nixon. Nicméně jeho náskok na kandidáta demokratů se neustále snižoval. Kartami ještě mohl zamíchat třetí kandidát George Wallace, ovšem ten vpravdě neměl příliš šancí na vítězství.

***

Saavik seděla ve své pracovně a podrobně zkoumala všechny možnosti, kde by se Ferengové mohli skrývat. Náhle byla přerušena zapípáním komunikátoru: "Můstek kapitánovi."

"Zde Saavik."

"Madam, máme zde zprávu od admirála Jonese."

"Pošlete mi to sem."

Uzavřela soubor, který právě zkoumala a otevřela zprávu od velení. Objevil se kontraadmirál Jones: "Kapitáne Saavik, rozkazuji vám okamžitě se vrátit na základnu a svolat tam také všechny ostatní přidělené lodě. Romulané vyprovokovali Klingony k válce. Jste poblíž Neutrální zóny. K základně míří plavidlo s techniky, kteří ji přezbrojí na phasery typu X+ a kvantová torpéda. Vy budete hlídkovat v sektoru a hlídat základnu před případným romulanským útokem."

"Admirále," reagovala Saavik, "informovala jsem vás o zmizení Enterprise a možném zavinění Ferengy. Jejich loď se zřejmě ještě pohybuje sektorem a my máme možnost zjistit, co se stalo!"

"Ne, kapitáne. Hrozba Romulanů je příliš velká. Vraťte se na základnu. Jones končí."

Saavik vyšla na můstek , Queen Elisabeth změnila kurs a zamířila k základně.

***

Kapitánův deník, datum 19.8.1968

Po jednání se americkým prezidentem jsme dozvěděli zajímavé informace o situaci, která může po 21.8.1968 nastat v Československu. Po setkání s Garry Sevenem jsem rozhodnut zabránit americké invazi, která by podle našich prognóz patrně způsobila začátek třetí světové války a zničila Zemi.

Jean-Luc Picard z toho nebyl ani trochu nadšený. Přece jenom mít v rukou osud Země, je nepříjemné a vezme-li se v úvahu, že Země je nyní vůdčí planetou Federace, která významně určuje politiku Alfa a Beta kvadrantu, ne-li rovnou celé Galaxie, drží v rukou vlastně celou budoucnost. Uvědomoval si, co se stane, jestliže neuspěje a nikterak mu to nepomáhalo.

"Kapitán na můstek."

Picard se zvedl a zamířil na velitelské stanoviště.

"Co se děje?" zeptal se, když tam vkročil.

Odpověděl mu Dat: "Chtějí s vámi mluvit komandéři Sela a Birr. Jsou v konferenční místnosti."

"Jak se tam dostali?"

"Transportovali se tam."

"Bez mého vědomí?"

"Ano, pane. Máte mít volno a lodi velím já."

"Dobře," rezignoval Picard, protože věděl, že hádat se s androidem o předpisech je podobná hloupost, jako strkat ruku do zmijího hnízda.

Vstoupil tedy do konferenční místnosti a zjistil, že je tam takřka krájitelná atmosféra. Romulané a Klingoni se nikdy neměli příliš v lásce a tito dva komandéři se dosud nezabili zřejmě jenom kvůli tomu, že nevěděli, ke komu by se Enterprise přidala.

"Komandéři?" uvítal je Picard otázkou.

"Kapitáne, oba k vám máme několik otázek," oznámila mu Sela. "Předně by nás oba zajímalo, co za našimi zády provádíte na Zemi."

Picard jim vše vylíčil, zopakoval informace o Garry Sevenovi a zvláštní důraz kladl na to, že kdyby neexistovala Federace, neexistovaly by ani sousední říše – alespoň ne v podobě, ve které existovaly.

"Dobrá, dělejte si co chcete, v tomto ohledu vás nechám být, kapitáne," vyjádřila se Sela. "Nicméně jste slíbil, že vaši vědečtí důstojníci se pokusí co nejrychleji nalézt cestu do naší doby. Všichni si uvědomujeme, že čím déle zůstaneme v této době, tím větší problémy můžeme způsobit."

Klingon Selinu řeč kvitoval souhlasným zavrčením.

"Dobrá, zesílím výzkum na způsobu našeho návratu. Nicméně si buďte vědomi, že se odtud nemohu vzdálit, dokud bude hrozit zničení Země. Doufám, že to chápete," řekl Picard.

Oba komandéři přikývli, zvedli se a – dodržujíc od sebe významný odstup – zamířili do transportní místnosti. Každý jiným výtahem.

Praporčíci se od praporčíka Edwarda Kelleyho dozvěděli, že byly změněny záznamy podporučíka Jonesové i podporučíka Wanga. Ovšem Kelley potřeboval alespoň den, aby zjistil, kdo co vlastně dělal. Poručík Goset již předtím propustil podporučíka Jonesovou, takže oba hlavní podezřelí byli na svobodě. Praporčíci zamířili ke kajutě poručíka Táhla, o něhož vyjádřila strojovna jisté obavy, neboť se již dlouho neukázal. Měl sice dovolenou na neurčitou dobu, ale LaForge doufal, že se již brzy vrátí.

Přišli tedy k jeho dveřím a zazvonili. Nikdo neodpověděl. Zazvonili znovu, Zoyer zavolal: "Poručíku!" Stále nic. Nakonec Středka poklepal na svůj komunikátor a zavolal poručíka Goseta. "Asi vás zde budeme potřebovat, pane."

***

Chvíli poté se Picard s Datem opět přenesli k Lyndonu B. Johnsonovi. Tentokrát v normálních neslavnostních uniformách.

Poté, co se pozdravili, Picard začal: "Pane prezidente, podnikli jsme studii toho, co se stane, když zaútočíte na Československo s úmyslem ho osvobodit. Zde jsou výsledky." Podal mu papír, který si prezident zběžně prohlédl a zrak mu padl na úplný závěr: Další prognóza dle čl. 10/21 teoretických úvah o zničení Země ve 20. století v textu Možné konce lidské civilizace z roku 2191.

"Chcete mi tím naznačit," řekl prezident, "že náš vpád do Československa způsobí zánik světa?"

"Ano. Vyvolá jadernou válku, která svět vskutku zničí."

"Jaderná válka zničí svět pouze v případě, že Sověti stihnou zareagovat."

"Pane prezidente, ani v naší době neexistují zbraně, které by dostatečně rychle dokázaly zničit celý Sovětský svaz. Uvědomte si, že Sovětům stačí stisknout tlačítko a vyletíte do vzduchu. A věřte mně, že na nějaké Československo se zapomene."

"Vy si myslíte, že zatímco bombardujeme Severní Vietnam a chráníme jeho jižní část před útoky, nechám být podporu možného demokratického režimu v Evropě? Máte mě za..."

"Ne, to jednoznačně ne. Ovšem uvědomte si, kolik lidí proti vietnamské válce protestuje. Jestli vyvoláte další válku, dojde k revoltě. Navíc máte na krku prezidentské volby. Další můj argument – tvrdíte, že chcete podpořit demokracii a včera jste prohlásil, že podle vašich agentů je Dubček šílenec, jenž plánuje nastolit absolutní diktaturu a tvrdé represe proti sebemenším odpůrcům. To se mně nezdá jako podpora demokracie."

Prezident se na kapitána nevraživě podíval: "Pane Picarde, toto je politika, která mně nařizuje především co nejvíce oslabit SSSR. Navíc nevím, nakolik jsou moji agenti důvěryhodní."

"Neuvěřitelné. Nevíte, nakolik jsou důvěryhodní?"

"Ano. Dělají si totiž naděje na nejvyšší posty v zemi po sovětské invazi, která začne asi za týden..."

"Pozítří!" přerušil ho kapitán.

"Už?"

"Ano. Kdo jsou vaši agenti?"

"To vám tak povím."

"V to doufám. Jsem z budoucnosti, uvědomte si to."

"Ano, ale tato budoucnost závisí jenom na mé dobré vůli."

"Pane prezidente, prosím spolupracujte alespoň minimálně."

"Dobrá. Mými agenty jsou Gustáv Husák, Josef Smrkovský, Vasil Biľak a pár dalších méně významných lidí. O Dubčekových plánech mě informoval Husák."

"Gustáv Husák? Zdá se, že se budete muset do Československa vydat sám."

"Já? Vždyť jsem prezident USA a poznají mě!"

"Můžeme vás upravit. Provést dočasnou plastickou operaci. 21.8.1968 v 0:01 hodin se vaše tvář sama vrátí do původního tvaru. Do té doby budete vypadat jako Gustáv Husák, váš agent."

"Dobrá. Vezmu si dovolenou. A chci, aby se mnou šel pan Riker. Je to celkem sympatický člověk."

O pár minut později se prezident, jenž na sebe nepozorován navlékl neprůstřelnou vestu a do kapsy saka ukryl automatickou pistoli, vrátil i s Rikerem. Všichni se transportovali na Enterprise.

Když se zhmotnili, byl Johnson přímo unesen. Vše bylo naprosto čisté, nádherné a pokročilé. Nechal se odvést na ošetřovnu, kde na něm několik lékařů na kapitánův příkaz začalo provádět dočasnou plastickou operaci.

***

Kapitánův deník, hvězdné datum 56668,9:

Queen Elisabeth se navrátila k Hvězdné základně 71 spolu s většinou dalších bojeschopných lodí Flotily. Dle mnou vypracovaného rozpisu hlídkují jednotlivá plavidla po sektoru. Zatím nedošlo k žádnému kontaktu s Romulany.

Saavik dokončila zápis a vstala z kapitánského křesla, aby na stanici zahájila poradu velících důstojníků lodí a základny. Když se dostala na půli cesty k výtahu, byla vyrušena poručíkem Sharkovou: "Madam, máme zprávu o narušení Neutrální zóny."

Saavik se zastavila a pohlédla na svého operačního důstojníka: "Dokáží si naši lidé s touto situací poradit, poručíku?"

"Nevím, kapitáne. Ale zdá se, že spíše ne."

"Dobrá odložte setkání velitelů, dokud se nevrátíme a požádejte řízení provozu o okamžitý odlet."

Queen Elisabeth se o necelých pět minut dostala do warpu a letěla vysokou rychlostí k Neutrální zóně.

Warpem 9 trvala cesta půl hodiny a na místě spatřila posádka lodi zajímavý výjev. Proti sobě se bez života vznášel romulanský warbird a loď třídy Excelsior – byl to Grissom kapitána Moluka, překvapivě mírného Andorijce. Nad oběma plavidly se vznášel naopak energií překypující ferengijský Marauder, který zřejmě blížící se loď Federace ještě nezaznamenal. Saavik za to byla vděčná. Věděla, jak se má jednat s Ferengy, a tak dala příkaz taktickému důstojníkovi Columbovi: "Zaměřte phasery na zdroj energie na lodi Ferengů."

"Zaměřeno. Jsou plně beze štítů."

"Palte."

Z přídě lodi třídy Akira vyšlehl phaserový paprsek a zaryl se do podkovovitého tvaru Marauderu.

Na hlavní obrazovce se okamžitě objevila hlava Ferenga, jenž měl i na svou rasu poměrně velké uši. Rozhořčeně zakvičel: "Co to děláte?"

"Rabujete naši vesmírnou loď a podněcujete válku mezi Spojenou federací planet a Romulanskou hvězdnou říší. Další obvinění vám budou sdělena na Hvězdné základně 71," oznámila Saavik. "Bereme vás a vaši loď i posádku do vazby dle §22, čl. 7 trestního zákoníků Spojené federace planet. Poletíte s námi na Hvězdnou základnu 71."

"To je neslýchané! Takhle se k DaiMonu Koelovi ještě nikdo nechoval! Nic zde nerabujeme! Nezapomínejte na pravidlo zisku číslo 34: Válka je dobrá pro obchod."

"To není logické. Nemá cenu vyvolávat válku, neboť válka již probíhá mezi Klingony a Romulany. A nebylo by logické domnívat se, že totální válka je dobrá pro obchod. Kromě toho nezapomínejte na pravidlo zisku číslo 35: Mír je dobrý pro obchod. Za vaším jednáním se ukrývají další podněty a vy se z vazby nedostanete dříve, než budou odhaleny."

"Kapitáne," oslovil ji s úšklebkem, který byl patrně tím nejlepším, co tento Fereng dokázal na svém obličeji vyloudit, "jsem si jist, že se nějak dohodneme. Mám toho dosti co nabídnout. Zrovna zde mám jednu loď Federace s většinou posádky a plavidlo Romulanů s téměř kompletní posádkou. Uvědomte si, že především za Romulany se na orionském trhu s otroky platí horentní sumy. A Terrané – i přes svou fyzickou slabost a psychickou sílu – jsou ceněni jako vzácné kousky. Spojte se se mnou a můžeme spolu ovládnout ekonomiku celé Galaxie!"

"To je nepřípustné. Vaše loď bude odtažena k Hvězdné základně 71 a vy budete mými vězni. Pokusíte-li se o odpor, zařídím, aby vás moji známí vymazali z rejstříku ferengijských obchodníků."

"Pche!" vyprskl Fereng. "Vy tak asi máte nějaký kontakty."

"Nejenom kontakty, DaiMone Koeli. Jsem napůl Romulanka," oznámila mu chladně Saavik a ukončila spojení. Potom začala udílet rozkazy své posádce.

***

Prezident se napůl obával, že je vše jakýsi komplot, ale naštěstí se po operaci bezpečně probral a zjistil, že je živ a zdráv. Věděl, že kdyby nebyl informoval svého blízkého přítele – nynějšího ředitele CIA a svou ochranku neinstruoval, aby osmačtyřicet hodin nikoho nevpouštěla do jeho pracovny, byl by už celý svět vzhůru nohama.

Johnson vstal a podíval se do zrcadla. Velice se podivil, neboť vypadal naprosto stejně jako jeho nejistý agent Husák, krycím jménem Krysa.

Spolu s Rikerem se maskovaný americký prezident zhmotnil v ulici Osadní v Praze, hlavním městě Československé republiky. Bylo 20.8.1968, 16:30. Rychle zamířili k tramvajové zastávce na Dimitrovově náměstí. Měli štěstí, neboť tramvaj brzy přijela a nebyla nijak přeplněná. Nastoupili a za replikované peníze si koupili jízdenky. Po chvíli jízdy si lidé začali amerického prezidenta všímat a záhy nebyl ve vagóně jiný objekt zájmu. Riker s Johnsonem rychle vystoupili a přešli k nejbližší zastávce, kde nastoupili do jiné tramvaje. Situace se však záhy zopakovala a v dalších dvou tramvajích to nebylo jiné.

Nakonec se dostali na Václavské náměstí. Riker ani Johnson v Praze nikdy předtím nebyli, a tak byli uchváceni pohledem na jezdeckou sochu a majestátní budovu za ní.

"To musí být parlament," s údivem prohlásil Johnson a oba se vydali k Národnímu muzeu.

***

Picard přišel do vědecké laboratoře, kde pilně pracovalo množství Terranů a Vulkánců pod velením Data. K němu kapitán přistoupil: "Nějaký pokrok, pane Date?"

"Ano, pane." Dat se na Picarda zachmuřeně podíval a pak pokračoval: "Zjistili jsme, že ona anomálie, která nás sem přenesla byla jednoznačně umělá a byla vytvořena Borgy."

"Borgy?"

"Ano, pane. Zdá se však, že uzavřeli jakési spojenectví s Ferengy, neboť byla jednoznačně aktivována pomocí ferengijské technologie."

"Aktivována?"

"Celý "oblak", který jsme viděli a který nás sem dostal, nemohl letět příliš daleko, protože warp-pole, které kolem něho bylo vytvořeno, mělo omezenou trvanlivost. Aktivoval ji patrně nějaký skrytý ferengijský Marauder. Ovšem zdá se, že ať už s nimi Borgové uzavřeli jakoukoli dohodu, byli Ferengové podvedeni."

"Neuvěřitelné!" vykřikl překvapeně Picard.

"Když jsme se dostali do tohoto času, byla vyslána jakási informace do Delta kvadrantu k dnešním Borgů,m, která jim přikazuje, aby zničili postupně Ferenginar, Zemi, Romulus a Remus, Vulkán, Qo‘nos, Cardassii Prime a ostatní významné planety v Alfa a Beta kvadrantu, které se nemohou bránit. Kromě toho byli dnešní Borgové instruováni, jak vytvořit transwarp tunel k jednotlivým planetám. Podle všeho však naši Borgové z nějakého důvodu neposlali informace o dalších nových technologiích," ukončil Dat svůj výklad.

Picard věděl, co by znamenalo, kdyby Borgové přilétli právě teď k Zemi. Ačkoliv nebyli ještě natolik pokročilí, jako v 24. století, nepředstavovala by pro ně rozhádaná Země žádné větší sousto.

Otočil se a zatímco odcházel z místnosti, klepl na svůj komunikátor: "Picard Gosetovi: Poručíku, připravte taktické systémy k boji proti Borgům a pozvěte sem Birra a Selu."

Poručíka Táhla nalezli v kajutě mrtvého. První dovnitř vstoupil Zoyer. Goset a Středka uslyšeli z kajuty zapípání a potom se ozval výbuch. Oba potom vběhli dovnitř. Leželo tam tělo praporčíka Zoyera. Chyběla mu levá půlka hlavy. Táhlo byl zabit další dýkou.

Picard spolu s Datem oběma komandérům objasnili situaci.

První, co zajímalo Klingona i Romulanku, bylo, jak je možné, že se ferengijská loď mohla dostat do prostoru říše (nebylo jednoznačně řečeno které). Nicméně se všichni tři velitelé lodí shodli, že je třeba Borgy zastavit. Birr sice navrhoval, aby je nejdřív nechali zničit Ferenginar, ale byl přehlasován. Odletět měla plavidla okamžitě.

Když se Sela a Birr (každý jiným výtahem) vzdálili, vešel Picard na můstek a zatímco Dat nastavil kurs k domovské planetě Ferengů, spojil se s Rikerem.

***

Riker s Johnsonem vstoupili do novorenesanční budovy a ocitli se na začátku krátkého schodiště. Na jeho konci byla kukaň s velikým nápisem KASA.

"Kasa?" podivil se Johnson? To zde vybírají poslancům vstupné? Vždyť zde nemá být kapitalismus!"

Riker v odpověď zapípal. Prezident se k němu udiveně otočil, ale to již komandér pádil směrem, který ukazovala šipka s mezinárodně i mezičasově známou kombinací písmen: WC.

Johnson něco zahučel, opřel se o sloup a čekal.

Riker zatím vběhl do kabinky a z vnitřní kapsy dobového saka vytáhl komunikátor a stiskl: "Zde Riker."

Ozval se Picardův hlas: "Komandére, došlo zde ke krizové situaci a musíme odletět. Budete odkázáni sami na sebe. Doufám, že se včas vrátíme, poletíme tak rychle, jak to jenom půjde. Neříkejte o tom prosím prezidentovi."

"Rozumím, kapitáne. Ale podotýkám, že byste měl uvážit, že když se nevrátíte, prezident se promění sám v sebe zde a protože má doklady Gustáva Husáka, nastanou velké problémy."

"Jedničko, problémy musíte vyřešit. A pokud neuspějeme, nebudeme se muset obávat žádných podobných věcí, neboť bude Země asimilována."

"Ano, pane. Pokusím se to nějak zařídit."

"Ozveme se vám, až se vrátíme. Enterprise konec."

Riker se bez nadšení otočil a odešel z místnosti. Johnson na něj pořád ještě čekal.

Když k němu Riker došel, zeptal se: "Doufám, že máte nějaké udělátko, které nám přeloží, co kdo říká."

"Ano. Mám jedno na komunikátoru. Ale pokud se rozdělíme, budete mít problémy, protože lidi uslyší vaši angličtinu."

"Dobře. Budu se vás tedy držet. Pojďme."

***

Enterprise přešla na warp a se zábleskem zmizela v temném vesmíru. Spolu s ní zmizely i lodi Klingonů a Romulanů.

"Přejděte na warp 9,9," přikázal okamžitě Picard s myšlenkou na svého prvního důstojníka.

Enterprise bez námahy zrychlila, ačkoliv si LaForge začal stěžovat.

Záhy se však ozvaly hlasy Sely a Birra: "Nestíháme vás, Picarde, zpomalte na warp 9!"

Kapitán se chvíli rozmýšlel a nakonec vydal pokyn ke zpomalení.

***

"Dobrý den," pozdravil Riker paní v pokladně. "Chtěli bychom mluvit s panem Dubčekem."

"Ano, ale ten je v budově parlamentu, pánové. To by pan Husák mohl vědět."

Riker znejistěl: "Toto není budova Národního shromáždění?"

"Ne. Ta je vedle. Takovej panelák se tam zrovna staví."

Když se otočili k odchodu, paní si mumlala: "Teda že si to pletou turisti, bych pochopila. Ale že si to splete člen Národního shromáždění, to teda nechápu. Ještě, že není válka. To by sem určitě imperialisti nalezli... Nebo by to tu rozstříleli... Ale to je nesmysl, co by sem kdo lezl."

Vstoupili do budovy Národního shromáždění (tedy parlamentu) ČSSR. Ve vrátnici je zastavil starý muž, který se ptal, co tam dělají, když Národní shromáždění zrovna nemá schůzi.

"Jdeme za panem Dubčekem," odpověděl Johnson.

"Aha. Za soudruhem Dubčekem. No ale ten tady teď není."

"Co? A kde tedy je?"

"Normálně – v sídle strany."

"Aha..."

Vyšli před panelový dům a začali se starat, kde je sídlo Strany. Nakonec zůstal prezident USA před budovou parlamentu a Riker vyrazil na Václavské náměstí, aby zjistil, kde je sídlo KSČ.

Po dvaceti minutách se vrátil a v ruce držel papírek s adresou.

Napotřetí se strefili do správné budovy. Zastavil je ovšem agent StB na vrátnici: "Pane Husáku, koho to sem vedete?"

"To je záležitost mě a generálního tajemníka," odpověděl domnělý Husák, jenž měl v náprsní kapse ukrytého přenosného univerzálního tlumočníka. Když se předtím zajímal, kde má podobný přístroj ukrytý Riker, dočkal se nic neříkající odpovědi, že v hlavě.

"A má alespoň stranický průkaz?" zajímal se strážce.

"Ano," odpověděl komandér a podal mu červený sešit.

"Dobře, pane Viléme Frajere. Já si vás tady zapíšu do knihy hostů a pak můžete jít."

Počkali, člen ochranky vrátil Rikerovi průkaz a oba Američané se vydali dál po schodech.

ALEXANDR DUBČEK, GENERÁLNÍ TAJEMNÍK KOMUNISTICKÉ STRANY ČESKOSLOVENSKA, stálo na dveřích kanceláře, k níž Johnson s Rikerem přišli. Zaklepali na dveře a za chvíli jim otevřela sekretářka.

"Co chcete?" zeptala se.

Johnson odpověděl: "Chci mluvit se Sašou."

"Aha. A kdo je tohle?"

"To je můj společník Vilém Frajer."

"Dobře, pojďte dál," pokynula jim. Oba vešli do dveří. V místnosti, kde se ocitli, ležel hnědý koberec, na něm stála knihovna a psací stůl. Za ním seděl asi padesátiletý muž, jenž při příchodu Rikera a Johnsona zvedl hlavu a pokynul jim, aby se posadili do dvou křesel. Potom se otočil k Husákovi a pravil: "Nazdar Gusto. Jak ti mohu pomoci?"

"No, víš, Sašo, chtěl bych, abys mně pověděl, jak hodláš pokračovat a co si vůbec myslíš o těch svých reformách."

Dubček se zamyslel a pak promluvil: "A před tady tím," ukázal na Rikera, "můžeme bez obav mluvit?"

"Ano."

"Dobře. Takže všichni víme, že jsem chtěl dosáhnout toho, aby si lidi přestali stěžovat. Jenomže ten prokletý Vaculík mně to ztížil. Já nemohu budovat socialismus, když..."

Johnson ho přerušil: "Přede mnou přestaň papouškovat tyto definice. Víš, že to nemám rád, navíc to není pravda."

Dubček se na něj zaraženě podíval: "Není pravda? Potom se nedivím, že tě věznili. Vždyť takhle by klidně mohl mluvit americký prezident! Možná, že se moji předchůdci odklonili, ale já jsem zde od toho, abych socialismu skutečně pomohl rozvinout se!

Ovšem vraťme se k původnímu tématu: Teď začali lidi chtít svobodné volby. Prý svobodné. Vždyť socialismus je nejvyšším stupněm vývoje společnosti a má-li být všude rovnost a pořádek, musejí se umírnit! Já nevím, co mám dělat. Vždyť ty a tvoje klika chcete všechny reformy zrušit, ale to bychom se vrátili do doby, kdy skutečně mnozí lidé zneužívali socialismu k vlastním cílům! Lidé chtějí volby a zničit tak veškeré budovatelské úsilí! A já chci, abych zde nebyl na škodu. Ale copak to jde, obzvlášť když se k lidu připojila část Strany?"

Potom věnoval generální tajemník pozornost Rikerovi: "Co vy jste za soudruha?"

"Kdo jsem, není důležité. Říkejte mi Vilém Frajer. Víte, pane Dubček, jsme zde s velmi závažnou zprávou," oznámil mu komandér.

***

"DaiMone Koeli, odpovězte mi, nač se vás táži," nesmlouvavě prohlásila Saavik.

"Garantuju vám, že mě odsud do hodiny propustíte, Romulanko!" vztekal se Koel. "Jinak vám natropím takové problémy, že se z nich do smrti nevzpamatujete!"

"To si nemyslím. Uvidíme se velmi brzy."

Saavik vyšla ze staničního vězení a došla k závěru, patrně nemá způsob, jak Ferenga přemluvit, aby mluvil, aniž by porušila směrnice Hvězdné flotily, právní řád Federace, mezihvězdné úmluvy o chování k zajatcům a vulkánský mravní kodex.

Ještě než měla příležitost se rozhodnout, co z toho poruší, zapípal jí komunikátor a uslyšela hlas svého prvního důstojníka, komandéra Beena: "Kapitáne, volá vás nadporučík Worf ze stanice Deep Space Nine."

"Vezmu si to ve své kajutě."

Saavik se rychle dostala na správné místo a navázala spojení. Uviděla mohutný obličej slavného Klingona, jenž měl velice dobré vztahy s kapitánem Picardem.

"Kapitáne Saavik," pozdravil ji.

"Jak vám mohu pomoci, nadporučíku?"

"Slyšel jsem, že jste dopadli DaiMona Koela. Je zájmem mé cti, aby se vrátil do vězení. Pošlu vám několik informací o jeho minulosti a současnosti. Mnoho lidí s ním nemá uzavřené účty, stačí je obeslat. Náš barman Quark se dobrovolně" – Worf to řekl tak, že nebylo pochyb, že další možností bylo skončit na špatném konci nadporučíkovy pěsti – "rozhodl, že je v případě nutnosti kontaktuje. Soubory jsou převedeny, DS9 končí."

***

Enterprise, klingonská loď Valkris a romulanský warbird Emperor vystoupili z warpu poblíž malé zelené planety třídy M.

Picard si planetu pozorně prohlédl a potom se obrátil k pilotovi: "Slečno Moorová – na standardní orbitu."

"Ano, pane."

Potom kapitán oslovil svého druhého důstojníka: "Pane Date, spojte se s komandéry Birrem a Selou a řekněte jim, aby také vletěli na standardní orbitu, a to tak, abychom roztřetili pomyslnou kružnici. Je to jediná možnost, jak zajistit, že nám něco neunikne." Potom dodal: "Budu ve své pracovně, máte velení nadporučíku."

Kapitán se již dlouho o samotě pokoušel vybavit si, jaké měli Borgové ve dvacátém století lodě. Nemohl si vzpomenout

však byl také asimilován a strávil asi dva týdny ve vězení zvaném Locutus již více než před deseti lety. Ačkoliv byla Enterprise – z bojového hlediska – i po šesti letech služby stále považována za nejlepší loď Alfa i Beta kvadrantu, rovnat se jí mohla snad jenom další loď třídy Sovereign a Emperor ani Valkris jednoznačně také nebyly žádná "ořezávátka", měl Picard vážné obavy, že by se jim Borgové mohli ubránit. To by byla naprostá katastrofa, neboť by tím měli otevřenou cestu k ovládnutí Galaxie.

Středka seděl ve své kajutě a zdrceně si prohlížel záznamy podporučíka Jonesové. Ztratil nejlepšího přítele a tyto dvě nové vraždy považoval za osobní selhání.

Otevřel záznamy podporučíka Wanga a něčeho si všiml. Proklel se, že si to nepostřehl dřív: Poznámka: Expert v boji s dýkou a jinými bodnými a sečnými zbraněmi. Expert na výbušniny. Počítačový expert.

Středka si vzal phaser a nastavil ho na zabití. Kdyby nebyl členem bezpečnosti, spustil by se okamžitě poplach. Potom praporčík vyběhl z pokoje.

"Kapitán na můstek!" zavolal ho Dat.

Picard vystartoval z pracovny a neuvěřitelně rychle překlenul vzdálenost ke kapitánskému křeslu.

"Hlášení, pane Date," dožadoval se.

"Přibližně padesát tisíc kilometrů od nás se začíná vytvářet transwarp brána."

"Informujte Birra a Selu, opusťte orbitu a doveďte nás co nejblíže."

Potom se otočil ke konzoli taktického důstojníka: "Poručíku, vyhlaste bojový poplach."

"Vyhlašuji bojový poplach, pane," zazněl klidný hlas Vulkáncův.

"Štíty na plný výkon a připravte se k boji," přikázal Picard.

"Ano, pane."

To se již vedle Enterprise zařadily také Valkris a Emperor a posádky všech tří lodí čekaly, co se bude dít dál.

Před nimi doslova zavířil vesmír a následně se v něm objevila trhlina. Z ní vystoupila obrovská krychle.

Picard se obrátil na Data: "Analýza, pane Date."

"Tato krychle je asi o padesát procent slabší, než nám známé, je asi dva a půlkrát silnější než Enterprise. Narážím na nějaké neznámé systémy. Výzbroj tvoří standardní borgské phasery, tažný paprsek a plazmová torpéda."

"Informujte Emperor a Valkris. Ať čekají od námi daného znamení tři sekundy a zaútočí."

Datovy prsty chvíli přebíhaly po konzoli: "Jsou připraveni."

Potom Picard prohlásil: "Pane Gosete, začnete s útokem za tři sekundy od... TEĎ!"

3...

2...

1...

Borgská loď vystřelila o zlomek sekundy dříve a zasáhla Valkris.

"Štíty na sedmdesáti procentech, komandére," oznámil drsným hlasem zbraňový důstojník."

Hned po výstřelu borgské krychle se do jejích štítů zaryly tři phaserové paprsky. První ukončila první výstřel Enterprise. Spolu s phaserovým emitorem však zhasla také všechna světla na palubě.

"Co se děje, pane LaForgi?" zakřičel do interkomu Picard.

"Někdo nám tady sabotoval rozvod energie. Výstřel nás přetížil a zhasli jsme."

Enterprise se mohutně otřásla, neboť ji zasáhl borgský phaser.

"Trhliny na palubách sedm, osm a devět," ohlásil Goset.

"Nadporučíku," vyzvídal dále Picard, "máme alespoň nějakou energii?"

"Jenom minimální – fungují senzory, výstupy a vstupy počítače a podpora života. Ale to brzy taky přejde. Zdá se, že někdo blokuje všechny naše pokusy o znovuzprovoznění plavidla!"

Enterprise se znovu otřásla. Tentokrát její nekrytý trup zasáhl tažný paprsek."

Dat oznámil klidným hlasem: "Jestliže nedostaneme energii do tří minut, začnou Borgové získávat informace o Enterprise."

Kapitán se otočil na Goseta: "Najděte toho, kdo nás blokuje, poručíku. Dat vás bude informovat, zda nezjistil, odkud to jde."

Goset se beze slova otočil a vběhl do turbovýtahu. Jeho pozici zaujal jiný důstojník.

"Mám ho, kapitáne," oznámil Dat.

"Kde je?"

Druhý důstojník Enterprise klepl na svůj komunikátor: "Dat Gosetovi: Vychází to z kajuty poručíka Wanga. Právě nás informoval praporčík Středka, že Wang je jednoznačně vrahem a zrovna k němu míří." Potom se otočil k Picardovi: "Zbývá nám sedmdesát sekund, potom získají Borgové naši technologii."

Krychle se zatím ocitla v nesnázích. Oproti krychlím z 24. století byly její zbraně nepoměrně slabší a navíc byla nižší i kadence její palby. Po nepříliš dlouhém boji, kdy zároveň udržovali tažný paprsek, byly jejich štíty oslabeny o více než padesát procent, zatímco klingonská ani romulanská loď nejevily známky poškození.

"Máme ho, kapitáne," ozval se Gosetův hlas.

Picard zavolal strojovnu: "Nadporučíku, okamžitě zprovozněte loď!"

"Deset sekund," oznámil Dat.

"Devět."

"Osm."

"Sedm."

Než stihl pronést šest, zavlnil se můstek a na můstku se objevil Borg. Současně se rozsvítila světla a tažný paprsek krychle zmizel. Sama krychle byla náhle bez energie, neboť ji aktivace štítů Enterprise poslala silnou zpětnou vazbu, která ji vyřadila.

Praporčík, jenž převzal Gosetovo místo, vytáhl phaser, bleskově zamířil na Borga, ale ten si ho všiml a dříve, než praporčík stihl vypálit, vystřelil sám. Praporčík spadl mrtev na zem. V hrudi mu zela díra. Hned nato však Borg padl mrtev k zemi, neboť se do něj zaryly paprsky phaserů kapitána Picarda a Data. Na můstek vpadl Goset. Když uviděl mrtvého praporčíka a Borga, pozvedl obočí, což se rovnalo lidskému výkřiku hrůzy. Okamžitě začal střílet na krychli. Phasery typu XII a kvantová torpéda pomohly romulanským a klingonským disruptorům zničit krychli. Její zánik doprovodila mohutná exploze a potom se rozhostil klid.

***

Saavik se probírala soubory, které dostala od Worfa, a téměř si dovolila úsměv. DaiMon Koel měl jisté pohledávky v Alianci Ferengů a především byl zločincem hledaným nejen Federací, ale také Klingony, Romulany, Cardassiany, Tholiany i jinými – z galaktického hlediska méně významnými rasami.

***

"Zítra do Československa vpadne Rudá armáda?" ohromeně zopakoval Dubček Rikerova slova.

"Ano. Můžete tomu ještě zabránit," dodal komandér.

"Řekněte mi jak!"

"Ovšem já vás žádám, abyste to nedělal."

"Říkam vám, abyste mi řekl jak!" dožadoval se téměř hysterický generální tajemník.

"Invazi můžete zastavit tak, že odvoláte všechny své reformy. Nicméně na vás znovu apeluji, abyste to nedělal."

"Proč? Když můžu zachránit svou vlast před cizí invazí, udělám to! Dokud někdo nepřevezme moje místo, bude československý socialismus takový, jaký má být a ne takový, jaký si přejí lidé podobní vám," ukázal na Johnsona.

Riker se upřeně podíval na Dubčeka: "Nyní jste v pozici Piláta Pontského, Alexandře Dubčeku. A Československo je vaším Ježíšem. Přemýšlejte."

"Piláta Pontského. Ten odsoudil Ježíše kvůli svým kapitalistickým zájmům. Já nenechám Československo skončit v utrpení na kříži, jak po mně žádáte."

"Pilát Pontský se nechal přesvědčit lidem, pane Dubčeku," opravil ho Riker. "Uvědomte si však, že Ježíš po svém ukřižování vstal z mrtvých jako největší z lidí... Snad i něco víc. Kdyby ho Pilát nebyl odsoudil, brzy by se na Ježíše Nazaretského zapomnělo."

"Skutečně?"

"Ano. Jenom jeho utrpení jemu i jeho následovníkům vyneslo nehynoucí slávu."

"Ovšem ve jménu Ježíšově se zformovala obludná organizace. Naprosto imperialistická a utlačovatelská. A potom ve jménu Krista šířila smrt všem svým odpůrcům," namítl Dubček.

"Ano, to je fakt," potvrdil Riker. "Nicméně ti lidé, kteří toho času vedli církev se ze své víry odklonili podobně jako lidé, kteří se snaží zastavit vaše reformy."

Potom promluvil Johnson: "Pánové, zdá se, že se do toho trochu zamotáváte. Váš rozhovor nemá smysl, pokud nepřijmete fakt, že vpád SSSR do Československa se dá odvrátit pouze tím, že zrušíte vše, o co se snažíte."

Riker pokračoval: "Naopak vpadne-li sem Rudá armáda, všichni lidé si uvědomí, že Sovětský svaz není již vaším ochráncem, ale utlačovatelem."

"Ano, to máte pravdu. Nicméně co když lidé dojdou k závěru, že ten, kdo je utlačuje, nejsou Rusové, ale komunisté? Včetně nás?" otázal se generální tajemník.

"Vezměte za své to, že pokud lid skutečně souhlasí s tím, co zde děláte, potom proti vám nikdy nepůjde. A pokud se někdy postaví proti vám, pane Dubčeku, potom jste nikdy podporu lidu neměl a neměl jste se nikdy stát generálním tajemníkem ÚV KSČ," upozornil ho Riker.

"Stejně jako Pilát Pontský mám nechat ukřižovat Československo, aby jednou opět povstalo ve vší své slávě a velikosti... Dobrá, udělám to, Nechám sem Sověty vpadnout a podřídím se jim... Ale co udělá OSN?" změnil Dubček téma. "Nezaútočí na nás imperialisté?"

"Přál by sis to?" otázal se Johnson.

"Ne. I kdyby sem měly vpadnout okupační sovětské jednotky, nikdy sem nesmějí vpadnout jednotky Spojených států. Ani kdyby nás chtěly osvobodit."

"V tom případě bude stačit, když vzkážeš OSN, aby do situace nezasahovala."

"Jsi si tím jist, Gusto?"

"Ano."

Potom promluvil Riker: "Děkuji vám pánové. Oběma."

"Takže my už půjdeme, Sašo. Nazdar."

"Na shledanou."

"Sbohem, pane Dubčeku."

O pět minut později kdosi zaklepal na dveře Dubčekovy kanceláře. Po výzvě vstoupila sekretářka a uvedla Gustáva Husáka.

"Nazdar Gusto," uvítal ho generální tajemník.

"Nazdar Sašo. Přišel jsem s tebou promluvit o tvých reformách. Požaduji totiž, abys je zrušil."

"Tentokrát bez pana Frajera?" otázal se Dubček.

"Cože? Kdo je pan Frajer," nechápavě se otázal Husák.

"Nehraj si se mnou. Již jsme o tom hovořili a domluvili jsme se, že je sem nechám vpadnout."

"Jak ses o tom dozvěděl?!" zeptal se vyděšeně Husák.

Dubček se naštval: "Jsem snad malé dítě, že se mnou hraješ takové hry?! Před chvílí jsi mi to prozradil! A teď vypadni!"

Husák, překvapen náhlým výbuchem generálního tajemníka zděšeně vycouval z místnosti. "Tady se někdo zbláznil," dodal.

***

Kapitánův deník, 20.8.1968, 21:15

Po boji s borgskou krychlí jsme stále neschopni letu warpem. Vědecké laboratoře nyní pracují na plný výkon, aby zjistily, zda nemůžeme využít borgské technologie, kterou jsme získali po bitvě u Země a s její pomocí již jeden časový skok provedli.

Podle zpráv pana LaForge budeme moci do hodiny opustit orbitu Ferenginaru, i když bude Enterprise vyžadovat celkovou opravu pláště v suchém doku. Obávám se, že se nestihneme vrátit k Zemi dřív, než přestane fungovat dočasné maskování prezidenta Johnsona.

Picard dokončil zápis právě, když na můstek vstoupil Dat: "Kapitáne, zdá se, že technologii, kterou jsme již jednou použili k návratu do svého času, bude možné využít, ovšem budeme potřebovat asi den či dva na výpočty. A ani potom nebude jisté, zda nedošlo k omylu.

Dále musím vyvrátit vaše obavy, že Borgové zaútočí znovu. Podle naší analýzy nebyli při útoku napojeni na společné vědomí a velela jim jedna z královen. Po jejich zničení bude Borgům trvat přibližně tři sta let, než zjistí, že jejich loď byla patrně zničena omylem a vyšlou další krychli, se kterou jsme se setkali díky Q."

"Takže současná Země ani jiná planeta ohrožena není?" ujišťoval se Picard.

"Ne, pane."

"Výborně."

Zapípal kapitánův komunikátor: "LaForge můstku."

"Zde Picard."

"Máme warp, kapitáne. Můžeme letě maximálně warpem osm."

"Hmm. Jak dlouho tedy poletíme k Zemi?"

"Přibližně dva dny."

"Dobrá. Okamžitě odlétáme, informujte Selu a Birra. Pokuste se však pokračovat v opravách, abychom se k Zemi vrátili co nejdříve."

"Ano pane."

Potom se Picard otočil k pilotovi: "Poručíku Moorová, nastavte kurs k Zemi."

"Kurs nastaven."

"Vpřed, warp osm."

Enterprise poskočila a zmizela ve warpu, následována Emperorem a Valkris.

***

Saavik seděla před třesoucím se DaiMonem, jenž právě dostal na výběr mezi orionským, klingonským a cardassijským vězením a spoluprácí se Saavik. Nakonec se rozhodl pro spolupráci.

"Jak můžeme dostat Enterprise zpět do našeho času?"

"Já... N-ne-nevím."

"Ke Klingonům? Ti vězní buďto..."

"Je to v našem počítači!" přerušil ji Fereng.

"Kód?"

Koel mlčel.

"Cardassiané mají zase velmi vyvinuté techniky mučení. Jak fy..."

"Osm tři jedna á bé nula nula pět set sedm. To je ten kód," oznámil jí zdrcený DaiMon.

"Děkuji vám."

Další tři hodiny strávila Saavik u počítače na Marauderu. Nakonec získala potřebné informace. Protože lodě třídy Akira jsou klasifikovány jako těžké křižníky, je na ní jenom minimum místa vyhrazeno čistě vědeckým účelům. Proto odpochodovala do laboratoří na stanici a předala místním vědcům své požadavky. Ti se okamžitě pustili do práce.

***

Enterprise překročila warp 9. Stále však měla dorazit k Zemi až po začátku sovětské invaze a zpětném navrácení podoby prezidenta Johnsona.

Picard teď měl jinou práci, neboť po něm protokol vyžadoval, aby spolu s palubní poradkyní, šéflékařkou a velitelem bezpečnosti promluvili s podporučíkem Wangem. Výslechu se zúčastnil i praporčík James Středka. V místnosti byli dále přítomni dva strážní.

Nyní proti sobě seděli. Na jedné straně kamenné tváře Picarda, Troi, Crusherové, Goseta a Středky, na straně druhé podobně nehybná tvář asi třicetiletého Číňana. Chvíli všichni mlčeli, nakonec promluvil Picard: Zahajuji šetření v případě poručíka Tiena Wanga. Je obviněn z pokusu o zničení vlajkové lodě Federace a její posádky, vraždy podporučíka Joely Parkerové, poručíka Marka Táhla a praporčíka Thomase Zoyera." Potom se odmlčel a podíval se na obviněného: "Popíráte svoji vinu, poručíku?"

"Ne, pane."

"Může tedy váš případ postoupit k vojenskému soudu Hvězdné flotily Spojené federace planet?"

"Jak si přejete, pane."

"Do doby, než se Enterprise dostane do situace, kdy budete moci být předám k soudu, budete uvězněn v cele."

Picard přehlédl své důstojníky a zeptal se jich: "Má někdo nějakou poznámku?" Nikdo se neozval, a tak pokračoval: "Já mám v tom případě otázku: Proč, pane Wangu?"

Wang se na něj bezvýrazně podíval a prohlásil: "Mám právo na právníka a mám právo nevypovídat. Cokoli co od této chvíle řeknu, může být použito proti mně."

Picard vstal a nařídil strážným. "Odveďte ho."

Když odešli, podíval se na Troi: "Poradkyně, můžete mně o něm něco říci?"

"Je to velmi odporná osobnost. Zdá se, že vraždy spáchal ze sobeckých důvodů a zničit nás zřejmě chtěl proto, že by jinak mohl být odhalen. Je možné, že byl podplacen Ferengy."

Potom se kapitán otázal doktorky: "Beverly?"

"Z mého hlediska je v pořádku. Ale souhlasím s Deannou, že je duševně mimořádně odporný."

"Pane Gosete?"

"Já nemám žádné poznámky," oznámil Vulkánec.

Potom se Picard obrátil ke Středkovi: "Praporčíku, myslím, že jste odvedl skvělou práci, ačkoliv kdybyste stihl vraha a jeho další plány odhalit o něco dříve, nemusely by nastat problémy, které nastaly. Nicméně vás navrhnu na povýšení a – budete-li si to přát, také na převelení do vyšetřovacího týmu Flotily."

"Děkuji vám, pane a vaši nabídku rád přijmu," odpověděl Středka.

"Rozchod."

***

Riker a Johnson seděli v pokoji v pražském hotelu Belveder. Johnson náhle ucítil jakési svědění na tváři. Vykřikl a Riker na něj pohlédl. Skoro se mu však udělalo špatně, neboť viděl, jak se Johnsonovy rysy mění. Rychle s však ustálily a před komandérem opět seděl prezident USA.

"Pane Rikere, nechci být neslušný, ale neměla tady vaše loď již být?"

"To měla. Ovšem Borgové jsou nebezpečným nepřítelem. Mohli být těžce poškozeni, a tak chvíli potrvá, než sem dorazí."

"Ano. Ale já musím být co nejrychleji zpět v Bílém domě, jinak mě začnou hledat a dojde k velkým problémům. Ale takhle nemohu na ulici."

Riker stiskl svůj komunikátor: "Riker volá Enterprise, ozvěte se, prosím. Opakuji: Riker Enterprise, ozvěte se."

Nikdo však neodpovídal.

"Asi bude nejlepší, když se prospíme, pane prezidente."

Johnson neodporoval, a tak brzy oba spali.

Další den ráno – asi v půl osmé – je probudil hukot z ulice. Riker i Johnson vstali a vyhlédli ven. Za oknem projížděly tanky. Pustili si rádio.

"... abyste byli klidní , abyste důstojně nesli situaci..."

Dále se dozvěděli, že v časných ranních hodinách byla Československá socialistická republika přepadena vojsky Sovětského svazu, Německé demokratické republiky, Polska, Maďarska a Bulharska v rámci bratrské pomoci proti živlům, podkopávajícím budování socialismu. Bez varování, bez vyhlášení války.

Hřeby byly zatlučeny, kříž byl vztyčen.

"Enterprise volá komandéra Rikera," uslyšeli náhle hlas, který přerušil srdcervoucí scénu.

Riker se odtrhl od okna a stiskl komunikátor, který vytáhl z kapsy: "Zde Riker: Dva k transportu."

Rikera i Johnsona uchopil transportní paprsek. Zhmotnili se v transportní místnosti na Enterprise. Čekal na ně kapitán, jenž se nyní obrátil na prezidenta Spojených států s otázkou: "Pane Johnsone, rozhodl jste se?"

"Ano."

"Potom doufám, že správně. Teď vás transportujeme do Bílého domu. Přeji vám hodně štěstí... A omlouvám se za to osmihodinové zdržení – byli jsme vážně poškozeni."

Potom pokynul obsluze transportéru a prezident se rozplynul.

***

Zhmotnil se v oválné pracovně Bílého domu. Někdo bouchal na dveře. Vstal a odemkl. Stál za nimi ministr obrany: "Pane prezidente, už jsme se báli, že s vámi něco je! Prý jste celou noc pracoval!"

"Ano, asi jsem usnul," odpověděl polopravdivě Johnson.

"Víte, co se stalo?"

"Ne. Ale pojďte dál."

Ministr vstoupil a za ním přišli ještě náčelník generálního štábu a poradce pro bezpečnost. Když se posadili, promluvil generál: "Stalo se to, co říkali ti lidé ‚z budoucnosti‘. Rusové dnes ráno tamního času napadli Československo. Několik hodin jsme analyzovali situaci a pak jsme šli sem... Zaútočíme?"

"Zatím ne. Ale okamžitě odletím do New Yorku. Svolejte Radu bezpečnosti a zástupce Československa."

***

Riker sledoval na hlavní obrazovce dění v ČSSR. Viděl, jak tanky projíždějí Prahou, Brnem, Bratislavou, Plzní, Olomoucí a mnoha dalšími nádhernými městy. Viděl, jak střílejí na Národní muzeum v domnění, že se jedná o parlament, viděl i šokované Čechoslováky, kteří sledovali tanky se slzami v očích, ale nezasahovali. Nebylo by jim to nic platné. Později byli nejvýznamnější čeští reformní komunisté naloženi do auta a odvezeni k letišti. Mezitím posádka Enterprise viděla, jak se několik lidí pokouší o marný odpor.

Rada bezpečnosti zatím vydala rezoluci, že se jedná o agresi proti suverénnímu státu, ale na žádost vyslanců ČSSR nijak nezasáhla.

Obyvatelé Čech, Moravy, Slezska a Slovenska stále ohromeně sledovali ty obludné kolosy, které se roztahují v jejich ulicích.

"Kapitáne," vytrhl posádku můstku ze sledování událostí právě přišedší Dat, "výpočty byly dokončeny."

"Dobrá, informujte Emperor a Valkris. Nechte je odletět a potom odletíme i my."

"Musíme odletět všichni najednou, pane, jsou tady jisté okolnosti, kterým – se vší úctou – nerozumíte, které mohou způsobit, že neodletíme-li společně, někdo tady zůstane."

"Dobrá, takže je informujte a sdělte jim, co je třeba."

"Ano, pane." Chvíli se jeho prsty míhaly po konzoli a nakonec ohlásil: "Jsou připraveni."

"Dobrá. Dostaňte nás domů, pane Date."

Tanky valící se Československem byly na hlavní obrazovce vystřídány hvězdami a temný vesmírem.

Tři plavidla společně vystřelila zvláštní puls, který otevřel mohutnou trhlinu v prostoru. Majestátní Enterprise, vznešený Emperor a hrozivá Valkris společně vletěly dovnitř. Potom trhlina zmizela a opět byl vidět pouze temný vesmír, bílé hvězdy a pod nimi modrá Země.

***

Saavik vstoupila na můstek Queen Elisabeth, připravena na cestu časem za Enterprise a zpět. Náhle se automaticky spustil poplach.

"Hlášení?" dožadovala se.

"Poblíž základny došlo k jakési časoprostorové poruše," informovala ji Sharková.

"Na obrazovku."

Na obrazovce se objevila nazelenalá záře, z níž náhle vystoupil jakýsi objekt. Poté záře zmizela. Na objektu Saavik rozeznala nápis:

U.S.S. ENTERPRISE

NCC-1701-E

"Volají základnu," uslyšela.

"Spojte je s námi."

Na obrazovce se objevil kapitán Picard. Oslovil Saavik: "Kapitáne, rád vás vidím."

"To i já vás, kapitáne Picarde. Předávám vám velení sektoru."

"Děkuji vám. Enterprise konec."

Týden poté co Enterprise zakotvila uvnitř základny, opravářské čety již dokončily opravy a loď byla plně operativní. Saavik s Picardem procházeli chodbami obrovské základny. "Slyšela jsem, že jste se dostali do přímého střetu s komunismem, kapitáne," nepřímo se otázala Saavik. "Kdysi jsem ho studovala a celou Marxovu teorii jsem shledala fascinující. Nicméně veškeré pozemské experimenty s ní ukázaly, že je patrně chybná. Můj názor je ale takový, že to mohl být jeden z největších úspěchů v historii Země. Jaký je váš názor po prožitých zkušenostech? Je komunismus opravdu mylnou teorií?"

V průběhu hovoru přešli na Enterprise, ale v rozhovoru pokračovali. "Ne tak úplně, Saavik," podotkl Picard. "Zajímám se o historii a komunismus a jeho formy mají v historii Země velmi podstatnou roli. Marxův komunismus je patrně nedemokratický, protože vyzdvihuje určitou skupinu nad ostatní."

"Ovšem základem této teorie je to, že jsou si všichni rovni."

"Tak to vskutku i je. To, co bylo praktikováno na Zemi, vlastně nikdy nebyl komunismus nebo socialismus, kdy jsou si všichni rovni. Kdyby tomu tak skutečně bylo, nastala by anarchie. Takto se někdo stal vůdcem komunistického lidu. Ten někdo měl nad těmi lidmi absolutní moc a všichni komunističtí vůdci ji zneužili. Na Zemi máme přísloví o tom, že moc korumpuje a každý mocný se může odklonit od svého poslání... Proto také máme směrnici o možnosti odvolání kapitána lodi šéflékařem a nejvyššími velícími důstojníky.

Pozemská historie nám ukázala, že neexistuje možnost, jak zařídit, aby si všichni byli rovni. Později jsme na podobnou společnost narazili... Jsou to Borgové."

Saavik se téměř překvapeně podívala na Picarda: "Vy soudíte, že Borgové jsou skutečným vyústěním komunismu?"

"Ano. Jediný, kdo není zkorumpovatelný, je počítač. A ač se to může zdát divné, královna skutečně počítačem je. Možná neobvyklým počítačem, ale je to tak."

"Ano... Borové jsou si všichni rovni. I když nad nimi královna – jakožto nositelka kolektivního vědomí – vyčnívá."

"Jinde, Saavik, komunismus nemůže fungovat. I já jsem do značné míry ovládnutý svou mocí."

"Vy, kapitáne?"

"Ano, přesně tak," potvrdil Picard. "Ovládám svou posádku a svou loď. Kdybych měl být degradován, raději bych odešel z Flotily a zatím odmítám povýšení, která by mě dostala z lodi. Snad je dobře, že jsem si tohoto problému vědom a také to, že se mě již jednou pokusila moje posádka odvolat. Byl jsem tenkrát pod vlivem jakéhosi parazita, takže po skončení případu své rozhodnutí vzali zpět. Nicméně jsou známy příklady kapitánů. kteří odmítali uznat kohokoliv, kdo neměl alespoň kapitánskou hodnost, za sobě rovného. Četla jste Farmu zvířat?"

"Ne."

"Potom si ji přečtěte, kapitáne," doporučil jí Picard, zatímco vstoupili do turbovýtahu, jedoucího na můstek. "Poslední, co v příběhu zbylo z desatera rovnosti zvířat poté, co se jejich vlády ujal vepř Napoleon, bylo: Všichni jsou si rovni... Ale někteří jsou si rovnější.

A tak je to od nepaměti s lidstvem, Saavik. A nejen s lidstvem, ale i s Klingony, Romulany i Vulkánci. Popřemýšlejte o tom."      

KONEC