Budeeeš asimilován!

Vesmír, takové jsou cesty hvězdné lodi Enterprise 1701-D, plně recyklovatelné i s posádkou, která se odvážně pouští tam, kam dosud nikdo nezabloudil.

"Kapitánův deník: Letíme na opuštěnou planetu třídy M, BeeeWare, nacházející se v okrajové části našeho Federálního vesmíru. Byla odsud zachycena zpráva o pomoc a jako taková má prioritu i před mým testováním smyků s hvězdnou lodí na oběžné dráze. Kapitán konec."

Kapitán Picard znaveně zasedl do svého křesla na můstku a jemně si masíroval vlasové váčky. Neměl rád, když ho někdo z nadřízených vyrušil v jeho oblíbené činnosti, ať už byla jakákoliv, a posílal ho na obtížnou misi někam do vesmírného zapadákova.

Na hlavní obrazovce zrnily útržky nouzové zprávy, která byla důvodem jejich cesty. "Proč musejí být zprávy o pomoc vždycky v tak mizerné kvalitě?" rozčiloval se kapitán Picard. "Jako by to tak natáčeli schválně. Nestačí, že je to zpráva SOS, ale ještě musí takhle trápit moje staré unavené oči," lamentoval kapitán a kroutil hlavou nad mizerným obrazem, který každou chvíli uhýbal někam do stran a přitom střídal zrnění s problikáváním všech možných barevných spekter.

"Prosím... také nečekaný... východisko... rychle!" promlouvala nouzová zpráva ke všem na můstku v hádankách.

"Zbytek si mám domyslet?" vybuchl kapitán Picard až vyskočil z křesla. "A to si říká vědec," pokynul paží k obrazovce, kde se pomalu vlnil obraz mladého zoologa Klingiho, který se snažil volat o pomoc.

"První se nauč telefonovat, zoofile!" užíval si Picard samomluvu a mezi řídícími konzolami spílal vědci v nervózních gestech.

"Zoolog, pane," opravil kapitána Data.

"Cože?"

"Je to zoolog, nikoli zoofil, pane," zopakoval Data a kývnul hlavou na vystrašenou tvář vědce Klingiho.

"Co my víme!?" nedal se poučovat Picard a nařídil vypnout kanál. "Kdoví co tam s těma ovcema dělá," dodal na cestě ke svému křeslu. "Zkoumat ovce na opuštěné planetě. Kdo to kdy viděl?"

"BeeeWare dosáhneme přibližně za půl hodiny," promluvil komandér Riker, jako by Picardovi četl myšlenky. Kapitán jenom cosi zabručel a začal si leštit pleš rukávem své uniformy. Půl hodina uběhla jako voda (teď zjišťuji, jak nesmyslné je toto přirovnání) a na jejím konci kroužila Enterprise na orbitě planety BeeeWare a Picardovi se nepřirozeně leskla hlava.

"Pane Date, dejte dohromady výsadek a já ho povedu," rozkázal Picard a nehodlal o svém rozhodnutí diskutovat. Ostatně, Riker také ne. Byl nad míru zabrán do surfování na meganetu a to, že kapitán Picard opustil můstek zjistil až v momentě, kdy se kapitán s ostatními členy výsadku rozplýval na transportní plošině.

V nehostinné stepi se zhmotnila čtveřice mužů. Kapitán Picard, Data, Worf a nejmenovaný člen ostrahy, který se celou dobu třásl strachy o svou budoucnost. Dobře věděl, kdo se z výsadků tradičně nevrací živ a zdráv. Uprostřed nespoutané šedi divoké přírody působili ve svých trikotech poněkud křiklavě. Data se zorientoval ze všech nejrychleji a mezitím co ostatní uvykali na vtíravý nárazový větřík, upřeně pozoroval malou přízemní budovu na horizontu. "Je to pět set metrů daleko," oznámil a rychlým krokem se vydal k budově. Ostatní ho beze slova následovali.

"Příště, než se někam budu transportovat, dám O’Brienovi dýchnout!" konstatoval Picard a za chůze si z čela setřel krůpěje potu. Začínalo se stmívat a pot na těle nepříjemně studil. Zbývalo jim ujít asi ještě sto metrů z O’Brienova zaměřovacího omylu, když se Data prudce zastavil a zvedl paži v předloktí na znamení nebezpečí.

"Co se děje?" zašeptal Worf, který do Data zezadu málem vrazil.

"Zahlédl jsem někoho v okně."

"Koho?" zvědavě mhouřil kapitán Picard oči na obrys malé budovy tonoucí v houstnoucí tmě.

"Myslím... ovci."

"Dyť sem to říkal, zoofil," pleskl Picard dlaněmi o sebe. "Určitě to přehnal, vystartoval po něm nějaký nadržený beran a my abychom ho z toho tahali," rozvinul Picard svou teorii. "Osobně ho povedu k odpovědnosti za zneužití SOS linky!"

"Nepředbíhal bych situaci, pane," odvážil se přerušit kapitána Data. "Podívejte. Ohrada je prázdná a podle údajů z počítače by zde mělo pobíhat minimálně sto dvacet nohou." Vypočítat kusy jehněčího trvalo nejdéle Worfovi. Vždy, když držel v ruce fázer a neměl volné všechny prsty, šly mu počty o to pomaleji.

"Orgie," hlesl kapitán s podprahovým vřískotem závisti. "Vpřed!"

Postup k budově byl nadmíru vzrušující i pro takového starého vlka, jakým byl kapitán Picard. Nyní se držel vepředu a v houstnoucí tmě klopýtal stále víc, ale směr držel. Zastavil ho až elektrický plot. Ochrana před možným útěkem zkoumaného zvířectva se ukázala i jako kvalitní zabezpečovací zařízení proti nevítaným návštěvám.

Od tohoto okamžiku si kapitán Picard zapsal do paměti hodně velkým písmem dvě věci.

První: namísto klasických pyžamových úborů budou výsadky používat nějaký ochranný oblek.

Druhá: elektrický plot se nepřekračuje!

"Kapitáne, jste v pořádku?" zaklekl Worf vedle svíjejícího se Picarda. Kdyby nebyla taková tma, spatřil by, jak barva Picardova obličeje splývá s jeho rudou uniformou.

"Pokračujte v misi," zaúpěl Picard, "já dál nemůžu," dodal zklamaně.

Nejmenovaný muž ostrahy zavětřil příležitost, jak obstát na obou frontách osudu: "Já s kapitánem zůstanu. Nemůžeme ho tady nechat samotného, v tomto stavu," vzrušeně obhajoval svůj úmysl, vyhnout se nebezpečné záchranné misi. Worf pohlédl na Data.

"Zvládneme to, poručíku," rozhodl Data a výsadek dál pokračoval jen ve dvou lidech (řečeno hovorově, když jeden byl android a druhý klingon). Nejmenovaný muž ostrahy si navenek zachoval obličej bez výrazných emocí, v duchu křepčil jako malý kluk, co vyhrál okresní turnaj v kuličkách. Cítil, že se účastní svým způsobem historické mise. Možná ho zmíní i v nějaké informační brožuře, přeháněl.

Taktický plán byl jednoduchý – "Vletíme tam a uvidíme," nechal Data Worfovi, jako veliteli ostrahy, volnou ruku. Tak se taky stalo.

Když se na plechových dveřích otiskla podrážka Worfovi boty, nezmohly se na nějaký vážnější odpor a poslušně vyletěly z pantů. Ke zvuku rezonujícího plechu se přidalo cinkání kliky, odrážející se od stěn uvnitř místnosti. Vstup na scénu se povedl na jedničku. Vědec Klingi, ukrývající se za bytelným kovovým stolem zvedl ruku jako by se hlásil a škytl na Worfa svou pozici. Statný Klingon měl okamžitě jasno. Nepřítel byl na druhé straně místnosti – jednalo se o vypasenou ovci. Worf navenek nedal nic znát, ale zaskočilo ho, že ovce seděla na židli a z protáhlé huby jí čouhala zapálená cigareta. Situace se zdála být už natolik dosti vážná, když ovce ještě promluvila: "neumíte klepat?"

Worf hbitě přiskočil k vyděšenému vědci a chytil ho za paži, "raději odsud vypadneme," seznámil ho s jednoduchým plánem.

Klingi nebyl proti.

Ovce ano.

"Vy už chcete jít?" promluvila ovce plynně anglicky a Worf si uvědomil, jak dokonalá je technologie překladače.

"Teď!" křikl Worf a i s vědcem vyrazil k otvoru po utržených dveřích. Předtím neměl moc času na studium detailů, ale nyní Worfovi neušlo, že ovce stojí na zadních a nevraživě si je přeměřuje protetickým okem, které většinou bývá nedílnou součástí začlenění do borgského kolektivu.

A pak se to stalo.

Detailů bylo stále víc a víc. Jedním z nich – implantovaným vemenem – právě ovce zaměřovala svůj cíl – Worfovo kostrbaté čelo. "K zemi!" zařval Worf a i s vědcem se vrhl na podlahu.

Na podlaze skončila i ovce, nikoli však z vlastního rozhodnutí. Mřížované okno po její levé straně se s rachotem rozletělo do všech stran a jako uragán dovnitř vpadl nohama napřed nadporučík Data. Ovce dostala přímý zásah na vemeno, až zajiskřilo, nehodlala se však vzdát tak snadno. Kotoulem se překulila k protější zdi a namířila na Data jedno z kopyt. Asimilační trubice bleskově zamířily ke krku nadporučíka Data, ten je ale na rozdíl od Klingiho a Worfa nejen slyšel, ale i viděl a s úhybným manévrem na nich vykouzlil krásnou mašličku, "na to zapomeň," dodal.

Ovce se rozzuřila. Protetické oko se zaměřilo a ovce spustila pravou fázerovou šou. Vemeno se jí roztočilo jako rotační kulomet a začalo plivat krvavě rudé fázerové paprsky. Data předvedl, že být android se někdy vyplatí. Zůstal stát na místě, jen pokrčil nohy v kolenou a celý se ohnul dozadu. Smrtících paprsků přibývalo a Data se zakláněl stále víc, až se téměř lokty dotýkal podlahy zakřičel: "Worfe, pomoc!"

Vše se událo tak strašně rychle, až měl Worf problémy do detailu sledovat, co všechno se vlastně stalo. Jedním si byl ale jist – jeho cíl byla velká chlupatá houně s cigárem v hubě. Spustil palbu z fázeru a zasáhl ovci přímo do hlavy. Palebný roj fázerových paprsků v mžiku ustal a Data žuchnul zády na podlahu.

"Nadporučíku, je vám něco?" přiskočil Worf k Datovi, který se pomalu zvedal z podlahy. "Ještě nikdy jsem neviděl někoho uhýbat před fázerovou palbou," užasle hleděl klingonský válečník na svého bledého nadřízeného.

"Nebyl jsem zase tak rychlý," opravil ho Data a ukazovák strčil do zčernalého otvoru ve své uniformě. "Naštěstí netrefila žádný primární systém."

"Vypadneme odsud."

"Souhlasím."

Ovce nesouhlasila.

Když vyšli ven před budovu, zjistili, že jsou obklíčeni. Skoro sto dvacet kopyt tvořilo dokonalou linii na pomyslné lince jejich ústupové cesty.

"Odcházet bez rozloučení?" ozvalo se jim za zády. Ovce zamrkala protetickým okem a linie živých houní se dala do pohybu.

"Vezměte ho tudy," ukázal Data na opačnou stranu, "já je zdržím." Worf uposlechl rozkaz. Vzal Klingiho pod paži a začal se velmi rychle strategicky přemisťovat (lidským výrazem je útěk).

"Takže ty je ovládáš? Ty jim tady velíš?" obrátil se Data zpět na ovci, stojící mezi futry budovy.

"Vnáším řád do stáda," upřesnila ovce a bez dalších zbytečných řečí zaútočila. Byl to férový boj. Data proti stádu. Početní převaha v tomto případě neměla váhu. Rozhodujícím faktorem se ukázala Datova síla, rychlost a brutalita, kterou dopiloval k dokonalosti pečlivým studiem chování lidských mláďat na pískovišti. Noční stepí se ozývaly nervy drásající skřeky a šplouchání krve. Dusot kopyt a těžké pády bezvládných těl s rozpolcenými lebkami. Na stahování z kůže nebyl čas.

Když skončil, vypadal Data jako velící důstojník - jeho uniforma byla od hlavy až k patě nasáklá teplou ovčí krví. Mouchy se začaly slétat k hostině. Nakonec Data uchopil stále světélkující implantát vemena a vší silou jím mrštil proti zdi budovy. "Pleeeesk..." Nastala černá tma.

Jen co se dostali z rušícího pole elektrického plotu, vyzval kapitán Picard O’Briena k přenosu na loď. Pětice mužů se zhmotnila přímo na ošetřovně. Doktorka Crusherová se okamžitě dala do práce. Nejhůře vypadalo kapitánovo zranění a doktorka plánovala, že se mu bude muset věnovat obzvlášť důkladně. Šlo jí přece o pacientovo zdraví...

Nejmenovaný člen ostrahy nevěřil vlastním smyslům. Byl živ a zdráv zpět na lodi a bez jediného škrábnutí, ba dokonce na tom byl po zdravotní stránce nejlépe z výsadku. Cítil se být pravým hrdinou. Avšak jen do chvíle, než z přebujelé radosti ucítil ostré bodnutí na prsou a svalil se na podlahu. Doktorka Crusherová mohla už jen konstatovat smrt v důsledku masivního infarktu.

Poté co se situace na lodi vrátila do zajetých kolejí, našel si kapitán Picard čas na rozhovor s Klingim. Seděli v kapitánově pracovně, Picard za svým stolem a Klingi naproti němu. Z hrnků naplněných horkým Earl Grey se kouřilo.

"Nedokážu si vysvětlit, proč borgové asimilovali právě vaše ovce," opřel se Picard do křesla.

Klingi se zatvářil nanejvýš ustaraně. "Je to záhada, kapitáne. Ale snad přijde čas a my zjistíme pravý důvod jejich jednání," zvedl se Klingi a pomalu odcházel.

"Ovce," nevěřícně zakroutil hlavou Picard. "Pochopil bych delfíny... možná, ale ovce?" Picard přestal bloumat v myšlenkách a zářivým úsměvem se s vědcem rozloučil. "A vy, budete v pořádku?" zeptal se starostlivě. Věděl, že setkání s borgy není věc, na kterou se dá jen tak lehce zapomenout.

Klingi se zazubil a rychle přikývl: "V pohoděééé..."

KONEC