Star Trek: Hvězdné datum

"Kapitánův deník: Dnes je velmi zvláštní den. Jeho tradice se tahá, kam až má paměť sahá. Doufám, že ho přečkáme bez větších úhon. Kapitán konec."

"Červený poplach!" křikl komandér Riker a můstek zalila červená záře doprovázená známou znělkou.

"Nabít fázery a fotonová torpéda," chrlil ze sebe Riker a Worf věděl, že tato slova patří jemu, i když se komandér zrovna díval jinam.

"Fotonová torpéda nabita. Fázery připraveny." Jen co Worf informoval o stavu zbraní, na můstku se objevil kapitán a tázavě hleděl na komandéra.

"Co se děje?" rychle se zeptal a směřoval ke svému křeslu.

"Aprííííl," začal se řehnit Riker, až se za břicho popadal.

"Cože? Apríl?" Zrudl Picard a v amoku zatnul pěsti. "Já ti ukážu apríl," komentoval svou první ránu. Komandér se opět popadl za břicho, ale důvodem nebyl bujarý smích, ale Picardova pěst, kterou mu tam kapitán ve vzteku zabořil. Riker, překvapen silou Picardova útoku se zalomil jako luk a spadl na kolena. Picard neváhal a využil situace. Kopačka kolenem byla přesná a Rikerův nos se vychýlil ze svého směru na kurz 90stupňů doprava. Jen co na podlahu stačily dopadnout první kapky krve, schytal ještě elegantní rotačku kapitánovou patou do spánku. Riker se složil totálně K.O.

"Apríl," vítězně podotkl kapitán, jen co popadl dech. "Ze mě si prdel dělat nebudeš!"

"Worfe, okamžitě deaktivujte fázery a torpéda!" zadal Picard a mnul si pěst, kterou před chvílí seznámil s Rikerovým vředem. "A buďte rád, že vás nepotrestám, že jste mu s tím pomáhal," dodal.

"Rozkaz, pane."

"Mimochodem, skvělý boj, kapitáne," pochválil Worf kapitánův výkon.

"Hmm," zabručel kapitán a při překročení bezvládného Rikerova těla si ještě kopnul.

O hodinu později

"Tady Picard. Doktorko, pošlete zdravotníka na můstek. Stala se tu malá nehoda," oznámil kapitán, když se Riker stále nezvedal.

"Něco vážného?" zazněl doktorčin hlas.

"Ne. Komandér Riker - uklouzl," suše vysvětlil kapitán a zavřel kanál.

Zbytek dne měl podle očekávání proběhnout bez problémů a slovo apríl se už na můstku nevyřklo. Tedy ne tehdy, když byl přítomen kapitán Picard. Jeden poručík sice hodně riskoval, když tvrdil Worfovi, že v jeho kajutě ubytoval rodinku Kreelů, ale Worf jeho trik prokoukl a jen se tomu zasmál. (Stejně ho potom chytil a dokázal, že jeho ruce jsou rychlejší, než fotobuňka u výtahových dveří, když ho jimi prohodil).

Úkol, který dostala Enterprise byl snadný. Měla se dostavit na hvězdnou základnu Laya Alfa, kde se měla podrobit standardní technické kontrole včetně měření emisí. Ke stanici to bylo, co by warp jádro zahřál, a tak brzy 1701-D vyhodila kotvy a majestátně kroužila kolem nesmírné vesmírné stanice.

"Huuuííííu," ozvalo se po celé lodi. "Ehm, mluví k vám kapitán. Enterprise právě dorazila na vesmírnou základnu Laya Alfa, kde se podrobí potřebným technickým opravám. Vybraní členové posádky již byli vyrozuměni a tohoto se zúčastní. Všichni ostatní mají po dobu oprav volno. Kapitán konec."

Jakmile umlkl kapitánův hlas v komunikátoru, během krátkého okamžiku se u dveří všech transportních místností utvořily dlouhatánské fronty a každý dychtil, dostat se co nejdřív na stanici, aby si mohl odpočinout od neustálého života na hvězdné lodi, kde byl člověk celou dobu uzavřený jako v plechovce a navíc ještě obklopený vesmírem. Jen co se přenesl poslední z pasažérů, zhluboka si oddechl: "ach, konečně," a vydal se do staničního baru.

Vypadalo to, jako by se střídaly posádky. Tisíc lidí ven, tisíc techniků sem. Enterprise se nyní hemžila techniky, opraváři, elektrikáři a možná i několika žháři. Každý pobíhal sem a tam a měl plné ruce paddů, svodů, trubek, panelů, sirek, atd.. Někdo kontroloval lodní systémy, jiný technické prostředky na lodi, a pak tu byli minimálně další čtyři, kteří to kontrolovali po nich. Jiný zase pobíhal tam a sem, protože hledal toho, co byl tam, ale nevěděl, že ten co byl tam, už tam není, protože šel hledat zase jeho, v domnění, že je pořád tam kde byl, a proto pořád pobíhal sem a tam. Nakonec se i tito dva našli, ale problém byl zase v tom, že mezitím zapomněli, proč se vlastně hledali. Jedním slovem, oprava, údržba a v neposlední řadě také orientace na nesmírné vesmírné lodi, jako je třída Galaxy, není žádná hračka. Byla samozřejmě snaha, zajistit vše co nejdokonaleji.

Na chodbách bylo možno spatřit ,,stánkaře," kteří prodávali mapy Enterprise, aby se předešlo velkým ztrátám techniků, kteří někdy nebyli i celé týdny k nalezení a když se konečně objevili, bývali celí utrmácení adezorientovaní, což jim vydrželo ještě několik dnů poté, co se jim dostalo odpovídající péče.

Všichni "stánkaři" měli samozřejmě vystaveno povolení od samotného velení Hvězdné Flotily, která zároveň tyto mapy cejchovala. Snahou bylo zamezit prodeji tzv. černých map, na kterých se objevovaly chodby či dokonce celé sekce a paluby, které ve skutečnosti vůbec neexistovaly. Některé z těchto návrhů a soukromých úprav byly sice hezké, ale nikdy se s nimi nic dalšího nedělo, protože návrháři Enterprise si svůj výtvor střežili jako oko v hlavě. Jen nemnoho úprav jejich originálních návrhů se podařilo i samotné Hvězdné Flotile uvést do jisté přijatelné míry (např. známé označení NCC 1701-D bylo upraveno. Originální verze zněla - N©© §1701 písm. D zákona na ochranu autorského práva Galaxie-Alfa kvadrant v původním znění).

Kapitán Picard chtěl mít samozřejmě o všem přehled, a tak se procházel po lodi a všechno okolo pozoroval. Mapu si nekoupil, protože si s sebou vzal Geordiho LaForge, který se na lodi vyznal a kdyby přece jenom zabloudili, tak to měl aspoň na koho svést. Spolu procházeli lodí a zjišťovali, co se kde opravuje a vyměňuje, s čím se manipuluje a zásobuje, protože být u toho přímo je mnohem více vzrušující, než si o tom později číst v souhrnném hlášení.

"Tolik trikordérů pohromadě jsem v životě neviděl," užasl Geordi, když vstoupili do strojovny.

I kapitán Picard byl překvapen, ale nijak to na sobě nedal znát. Tvářil se drsně a nad Geordiho poznámkou jenom mávnul rukou. Ve skutečnosti si však velice hlídal, aby mu úžasem nepoklesla brada. Ve strojovně se to hemžilo techniky jako v mraveništi a každý kolem sebe mával trikordérem, jako by odháněl dotěrné mouchy. Někteří měli trikordéry dokonce dva i víc. Byl to opravdu nádherný pohled. Každý z techniků prováděl důkladné a složité analýzy. Jeden porovnával výkon warp jádra s údaji na konzolách, další zase analyzoval nepřesnosti ve fázovacích procesorech, a tak by jsme mohli pokračovat dál a dál. Byl tu dokonce i jeden, který analyzoval počet trikordérů ve strojovně. Takhle důkladná byla jejich práce a nic se neponechávalo náhodě.

Když už kapitána začaly bolet nohy, řekl si, že by mohli zajít na můstek, kde se také provádějí analýzy a přitom by se mohl pohodlně uložit do svého kapitánského křesla.

"Výborný nápad," komentoval to Geordi, vědom si toho, že tam bude místo i pro něj, protože komandér Riker se doposud neprobral z bezvědomí.

Enterprise 1701 D

"Pane Rikere, konečně jste se probral. Už jsme o vás začínali mít starost," s neutrálním výrazem ve tváři se skláněl Data nad Rikerem, ležícím na lůžku v ošetřovně.

"Co… co se stalo?" zamrkal Riker a bylo na něm vidět, že se snaží rozvzpomenout.

"Vy si nic nepamatujete?"

"Co bych si měl jako pamatovat?"

"Jako každý pracovní den, jste roznášel drinky v lodním baru a jeden vám upadnul na zem a vylil se. Pořád nic?"

"Co? Já pracuju v baru?" podivil se Riker.

"No ano, pracujete," přikývl Data.

"A vylil jsem drink?"

"No, nejen vylil, ale také se vám na něm podařilo uklouznout. Spadl jste na podlahu a uhodil se do hlavy. Ztratil jste vědomí. Už jsme mysleli, že se neproberete."

"Jak dlouho jsem byl v bezvědomí?"

"Pane Rikere," lítostivým pohledem se Data podíval pacientovi do očí, "nazývejme věci pravými jmény, ano?"

"Jak to myslíte?"

"Byl jste v komatu, oproti kterému je bezvědomí stav, kdy se medvěd ukládá k zimnímu spánku."

"Koma? Jak dlouho?"

"Čas je velmi relativní pojem," řekl pomalu Data a pohlédl na doktorku Crusherovou, která stála na druhé straně lůžka. Riker jeho pohled sledoval a vyjekl překvapením, když spatřil doktorčiny vlasy, které se stříbrně třpytily ve světle ošetřovny.

"Jak dlouho?"

"Deset let," soustrastně se pousmála doktorka a pohladila Rikera po paži.

"Deset let?? To není možné," kroutil hlavou Riker na pokraji paniky a pohlédl zpět na Data. Teprve nyní si všiml, že na Datově klopě září pecky, značící status kapitána. "Deset let," opakoval tiše Riker a zkoumal hloubku těchto slov.

"Deset let, dva měsíce, tři dny, šest hodin, dvacet tři minuty a pět sekund," upřesnil Data se stále stejným nic neznačícím výrazem ve tváři. Rikerovi se stáhl obličej v nehezké grimase, "děkuji, pane Date," dodal.

"Prosím," uctivě odvětil Data a když si byl jistý, že se na něj nikdo nedívá, vyhledal ve své databázi adresář "Úsměvy" podadresář "škodolibost" soubor "Cha01.exe" a dal příkaz "Proveď"!

Riker ještě dlouho po odchodu Data seděl na lůžku a s hlavou skloněnou se vyrovnával s nastalou situací. Když pominul největší zármutek nad ztracenými dny jeho života, slezl z lůžka připraven odejít, když ho zastavila doktorka Crusherová, "už je vám lépe?" zeptala se soucitně a položila mu ruku na rameno.

"Hmm," zamumlal Riker bez náznaku optimismu.

"Ještě vám dám jedno vitaminové sérum," přistoupila k němu doktorka a ke krku mu přiložila studený hypospray. Ozvalo se krátké zasyčení a sekundu poté se Riker zhroutil na podlahu.

"Programová smyčka ukončena," ozval se hlas počítače v simulátoru, "nahrávám pozici 001," dodal a kolem bezvládného Rikerova těla se začaly vytvářet kulisy ošetřovny.

"Pane Rikere, konečně jste se probral. Už jsme o vás začínali mít starost," s neutrálním výrazem ve tváři se skláněl Data nad Rikerem, ležícím na lůžku v ošetřovně.

"Co… co se stalo?" zamrkal Riker očima a bylo na něm vidět, že se snaží rozvzpomenout na to, co se vlastně stalo…

Můstek Enterprise 1701 D

Nudu na můstku narušil maximální výkon inerciálních tlumičů. Přesto se loď hrozivě otřásla.

"Co se děje, Worfe?!" zaklonil se kapitán Picard ve svém velitelském křesle a sledoval nakrčené čelo svého bezpečnostního důstojníka.

"Útočí na nás Ferengijská loď! Senzory ji zachytily těsně před útokem. Byli ukryti za druhou stranou stanice Laya Alfa," oznámil Worf a pustil data ze své konzole na hlavní obrazovku.

"Opětujte palbu dle uvážení!" rozkázal Picard a nenávistně si prohlížel Ferengijskou loď, letící po křivkách úhybných manévrů kolem jeho Enterprise, momentálně ukotvené sadou opravných ramen stanice.

"Přesměrovávám všechnu energii do štítů a fázerů," komunikátorem zahučel Geordiho hlas ze strojovny. "Nejsme s to udržet v chodu programy simulátorů. Promiňte, kapitáne, deaktivuji," oznámil Geordi a vypnul kanál. Dobře si uvědomoval, že ukončení smyčkové simulace, ve které se nacházel komandér Riker, kapitána zamrzí. Ale nedalo se nic dělat. Na prvním místě byla loď!

Útok bezpáteřních Ferengů rozopálil kapitána Picarda do ruda, a tak rozkázal jednotce ostrahy, aby se převlékli do skafandrů a zajištěni ukotvenými lany na vnějším trupu Enterprise pálili po Ferengijské lodi vším, co unesou. S účinností hlavní fázerové baterie a salvě fotonových torpéd se nemohly salvy těžkých útočných zbraní srovnávat, ale vypadalo to hezky.

Boj se vlekl příliš dlouho a obě lodě tahaly útočnou energii už i ze systému replikátorů, když najednou nastal konec palby.

Oběma zbyla už jen energie na podporu života a komunikace, ale té bylo pro útok zatraceně málo.

Na můstek se dobelhal komandér Riker právě v momentě, kdy se na hlavní obrazovce objevil škaredý obličej Ferengijského velitele lodi.

"Vzdejte se!" procedil Fereng skrz špinavé špičaté zuby.

"Až mi dáš slevu!" odsekl kapitán. "Proč jste na nás zaútočili?!" chtěl vědět a důležitost své otázky podepřel tím, že vstal z křesla a popošel k hlavní obrazovce.

"Proč?" zíral Fereng. "Není to snad nad slunce jasné?! Federace nám vyhlásila válku!"

"O tom nic nevím," otočil se Picard na komandéra Rikera, ale ten jenom pokrčil rameny.

"Nehrajte si se mnou!" zmodral Fereng zlostí. "Federace uzavřela výhodou smlouvu na vzácný kov zvaný Rubinium s rasou Trionalis, a tím výrazně poškodila naše dodávky, z jejihž výnosů financujeme příspěvky na dovolené," bouchl Fereng do pultu před sebou, až v něm zapraskalo. "Tohle je jasný akt nepřátelství a vyhlášení války!"

Kapitán Picard se plácl do čela. Proti takovým argumentům se nedalo nic říct. Jednoznačně měli před sebou šílence.

"Vypnout kanál," posadil se Picard zpět do svého křesla a obrátil se na zbytek můstku, "rád si poslechnu vaše návrhy."

Geordi jako by tento dotaz vytušil, ozval se komunikátorem ze strojovny: "Než stihneme nahodit nový dilithiový krystal, což bude trvat nám i Ferengům minimálně hodinu, můžeme se pokusit o jeden šťastný výstřel," navrhl.

"Jak to myslíte pane LaForgi?" zajímal se kapitán.

"Worfe?" odpověděl Geordi dotazem.

"To máš u mě schovaný!" tiše zavrčel poručík Worf a musel s pravdou ven. "Kapitáne, když dovolíte, čirou náhodou mám v kajutě jedno fotonové torpédo…"

"Cože máte?"

"Torpédo. Čistě ze sběratelských důvodů, samozřejmě," kličkoval Worf mezi slovy. "Mohli bychom se pokusit o jeden šťastný výstřel, jak navrhoval pan LaForge."

"Torpédo?"

"Postarám se o to osobně," navrhl Worf a zmizel ve výtahové šachtě.

"Torpédo…"

"Kapitánův deník: Šťastný výstřel se povedl a loď Ferengů byla úspěšně rozprášena do vesmíru. Worf sedí v cele předběžného zadržení a jednotka ostrahy prohledává jeho kajutu kvůli případnému ohrožení ze strany jeho sběratelské vášně.

Riker si stále kryje záda, ale moje pomsta má sloní paměť.

Geordi LaForge úspěšně vyměnil dilithiový krystal a jsme konečně plně funkční lodí.

A tak končí den, jehož tradice se tahá, až kam má paměť sahá.

Kapitán konec."

KONEC