Trias: Příběh věčnosti

Obsah

• Prolog
• Kapitola 1
• Kapitola 2
• Kapitola 3
• Kapitola 4
• Kapitola 5
• Kapitola 6
• Kapitola 7
• Kapitola 8
• Kapitola 9
• Kapitola 10
• Kapitola 11
• Kapitola 12

Kapitola 5

Ohidey – Vesmírný přístav Federace

... Richmond  s Cooperem stáli u okna a dívali se na TRIAS, své budoucí pracoviště. Právě ve chvíli kdy se Ted chtěl Thomase zeptat na jejich první úkol, přistopil ke dvojici mladík v civilním oblečení.

"Promiňte, vy jste kapitán Richmond?" zeptal se toho co měl vyšší hodnost. "Ano," odpověděl Thomas a měl takový zvláštní pocit...

"Vaši tvář si vybavuji ze zaznámů," začal se rozpomínat, "nejste náhadou Perry Harper?" zeptal se mladíka.

"Ano, pane," přikývl Perry.

"Ale vy máte být na planetě Věčnosti..." řekl Thomas a hned si uvědomil, že ani nestačil Tedovi říct o jejich úkolu.

"Co tu děláte a navíc v civilu?" zeptal se horlivě, ale spíš než rozčilení se ho zmocnila zvědavost.

"To je právě to o čem s vámi chci, kapitáne, mluvit."

U.S.S. TRIAS

Jane Pulaská právě dobíhala dlouhou trať, když si uvědomila, že v simulátoru není sama. Přešla do chůze a nakonec se zastavila před postavou, která stála uprostřed dráhy. Byla to T´Sal a měla na sobě černé vulkánské roucho. Než se udýchaná Jane zmohla na jediný dotaz, vulkánka promluvila:

"Je nutné, abyste šla se mnou, komandére."

O několik okamžiků později už Jane nestála v simulátoru, ale před Strážcem Věčnosti, ze kterého právě vyšla. Rozhlédla se kolem a uvědomila si, že se nachází na povrchu planety. Jako další myšlenka jí vystanulo na mysl, že je nevhodně oblečená - měla totiž na sobě stále tu dvoudílnou sportovní soupravu, která odhalovala její krásné nohy, s narychlo připnutým odznakem. Ale když se tak ohlédla kolem, stejně to bylo jedno...

Planeta věčnosti

Richmond stál na plošině a díval se přes Valoka na obrazovku. Na ní byl vidět TRIAS i přístav OHIDEY. Vzápětí však z obrazovky obojí zmizelo.

"Panebože," komentoval to Cooper, který stál nedaleko a záznam také sledoval. "Takže jsme ani nestačili vyplout," uvědomil si kapitán. Valok jen přikývl.  "Co mohlo něco takového způsobit?" zeptal se Ted jakoby pro sebe, ale chameloid mu na to odpověděl: "Podle nás za to může narušení časoprostoru."

"Časoprostoru?" ozvalo se náhle za nimi a všichni tři se po tom hlase otočili. Tu otázku vyslovila Jane, která právě přicházela v doprovodu vulkánky. Než stačily dojít k plošině, přidal se k nim i Harper a tak se stalo, že se poprvé setkali všichni vyšší důstojníci TRIASU. Načež následovalo krátké představování, během něhož se Perry snažil upoutat na sebe pozornost prvního důstojníka.

"Máte zajímavý oblek", řekl nakonec Pulaské.

Během příští hodiny se Richmond, Cooper a Jane plně seznámili se situací a vyslechli návrh ohledně cesty do minulosti za neznámou ženou.

"Ale pokud za nastávající situaci může nějaká změna v minulosti, nezačal by se průběh dějin měnit už od toho bodu, místo toho, aby vše přišlo tak naráz?" zeptala se Pulaská opírajíc se o jeden ze starých sloupů.

"V tom bych s vámi souhlasila," odpovídala doktorka, "ale ta žena je zatím jediné vodítko, které máme. Nevíme, čeho všeho je schopna, ale jak vidno má prostředky k cestování v čase."

"Třeba už jenom samo to cestování narušilo časové proudy a došlo k jakémusi zhroucení přítomnosti, i když bez ovlivnění minulosti," navrhoval Cooper.

Kapitán se poslední půlhodinu do debaty nezapojoval a jen sledoval své nové důstojníky. Valok, oblečený v civilnějším oblečení, pracoval na plošině a připravoval vše na budoucí akci.

Konečně se odtrhl od terminálu a přešel ke skupině: "Vše je už připraveno," informoval kapitána.

V tom přiběhl Perry a v rukách držel pracovní pláště.

"To je jediné, co tu po vědeckém týmu zbylo," řekl omluvně a podal pláště kapitánovi, Tedovi a Pulaské. On s Valokem a T'´Sal měli štěstí, že civilní obleky měli na planetě.

"To nám bude muset stačit," podotkl kapitán a začal si sundavat horní díl uniformy.

Místo ní si oblékl plášť a komunikátor schoval do kapsy. Cooper následoval jeho příkladu, ale Pulaská měla pocit, že se plášť k jejímu dresu nehodí. Sundala si proto jen komunikátor, dala ho za opasek a namísto něj vytáhla řetízek, který si ihned začala připínat na čelo. Richmond si toho všiml a měl chuť něco namítnout, ale nakonec si to rozmyslel.

"Pěkná ozdoba," řekl Perry, když si řetízku všiml. Připravil svůj trikordér a přistoupil ke Strážci. "Všichni připraveni ?" zeptal se přítomných.

Každý přikývl. "Dobrá, teď si probereme naši cestu: počítač zařídí, aby se v daném okamžiku promítání Strážce zpomalilo. To nám dá čas na to, abychom jím všichni prošli."

"A v jaké době se ocitneme ?" zeptal se kapitán.

"No…," začal Harper, "počítač dokázal období, do kterého se vydáváme, zaokrouhlit jen jako druhou polovinu 22. století. Přesnější datum zjistíme až na místě."

Ještě chvíli Perry počkal, jestli nepřijde další dotaz, pak se obrátil ke Strážci: "Strážče, ukáž nám minulost." Po těchto slovech se dalo do pohybu promítání na monolitu. Vše začalo vznikem planet, rozvojem rozumných bytostí a blížilo se k prvním letům do vesmíru. V tu chvíli se dal do činnosti počítač a byl připraven zpomalit promítání.

Pulaská nervózně překračovala, zatímco T´Sal v klidu postávala a pozorně vnímala průběh dějin. Před nimi stál tvrdě jako hora Cooper a vedle něho Valok, který nervózně sledoval počítač, jestli stačí včas zasáhnout.

"Připravte se,"upozornil všechny Harper. Období na monolitu ubíhala nesmírnou rychlostí, když tu se náhle promítání znatelně zpomalilo.

"Tři..." začal Perry odpočítávat, "dva... jedna... teď!"  Všichni se rozeběhli a po jednom proskočili skrze Strážce a obraz, který promítal.

Následuje:
Kapitola 6