Absolutní výsledek

"Věž na královskou úroveň, g4" řekl James Kirk pobaveně, zatímco sledoval svého prvního důstojníka zpoza stojanu šachovnice. "Tak co vy na to, Spocku?"

"Nelogický tah, kapitáne. Docílil jste pouze pat."

"I pat může být občas vítězstvím, zvláště, když se mi tentokrát zahájení opravdu nepovedlo."

"V tom vám rozhodně oponovat nebudu, Jime."

"To byl pokus o sarkasmus, Spocku?" doktor Leonard McCoy se tvářil, že nevěří tomu, co právě slyšel.

Spock se k němu pomalu otočil. "Pokud se ptáte takto otevřeně, doktore, pak ano, byl to pokus o sarkasmus."

"Neuvěřitelné..." zakroutil doktor hlavou. "My jsme ho snad nakonec doopravdy polidštili...!"

Kirk odsunul šachovnici na stranu. "Spocku, co si myslíte o naší současné misi? Co si o ní skutečně myslíte?"

Poloviční Vulkánec se na okamžik zarazil. "Naše mise je důležitá..." odpověděl neurčitě po chvíli.

"Samozřejmě, že je" odpověděl Kirk neutrálně. "Ale jak moc je důležitá?" Opět se na Spocka pozorně zadíval a čekal na jeho reakci.

Spock se však nenechal vyvést z míry. "Logika říká, že každá mise je důležitá. I ta, která se těm, kdo ji podnikají, jeví jako zcela zbytečná, nebo dokonce nudná."

"Díky, Spocku, vy opravdu umíte povzbudit" zabručel McCoy.

"Počkej, Kostro, Spock má svým způsobem pravdu..." Kirk se lehce znuděně opřel do křesla, jako by nad něčím uvažoval. "Není v okolí něco zajímavého, čím bychom se mohli trochu rozptýlit, než naložíme náš 'cenný náklad' diplomatů na 61 Cygni? Stejně budeme u cíle až moc brzo..." kapitán se pohodlně opřel do svého křesla.

"Pokud se ptáte takto přímo, Jime, pak ano. Zítra v 10:01 lodního času budeme míjet ve vzdálenosti 0,74 parseku soustavu Zeta Omicron, zvanou zkráceně Ze-Om, nebo též prostě Zeom. Planeta Zeom II je jediné známé naleziště rudy kelvinit, která je zdrojem prvku jménem kelvinium" pronesl Spock nevzrušeně.

"Kelvinium? To mi něco říká, Spocku..." doktor se tvářil jako někdo, kdo se s daným pojmem už někdy setkal a teď si nemůže vybavit kde a kdy to bylo.

"Kelvinium je prvek s vlastnostmi, které jsou, mírně řečeno, unikátní, doktore McCoyi a jsem si jist, že jste o něm už slyšel. Velmi zjednodušeně řečeno, během jeho štěpné reakce dochází k ochlazení okolí až na absolutní nulu." Podíval se na McCoye. "S ohledem na vaši přítomnost, doktore, jsem popis záměrně zjednodušil."

"To jsem vám opravdu vděčen, Spocku" odpověděl doktor ironicky. "Ale i tak je to fascinující..." zašeptal po chvíli ohromeně. Pak, jako by si uvědomil, co zrovna řekl, se rychle obrátil ke Kirkovi: "To je něco, Jime! Kdysi jsem o tom četl. Možná by ta soustava nakonec za návštěvu stála... vždyť nespěcháme."

Kirk ho pokynem ruky zarazil. "Spocku, známe nějaké podrobnosti o kelviniu?" obrátil se na svého vědeckého důstojníka.

"Nějaké ano, ale většina podrobností je utajována. Několik obecnějších informací se nachází v lodním počítači."

"Ale no tak, Spocku, něco přece vědět musíte" pobízel ho McCoy.

"Když dovolíte, doktore, jsem vědecký důstojník a ne kráčející databáze utajovaných vědeckých skutečností" ohradil se Spock.

"No, rozhodně tak občas působíte..." McCoy se zarazil. "Tak co, Jime, podíváme se tam? Mohlo by to být zajímavé pro všechny."

"Pro tentokrát musím s doktorem McCoyem souhlasit. I třeba jen částečná prohlídka dolu a rafinérie na zpracování kelvinitu by mohla být pro všechny na palubě zajímavá. Nicméně, je tu jedna věc, kterou byste měl dozvědět dříve, než se rozhodnete, Jime. Vedoucím výzkumného projektu je profesor Limetree."

"Cože? TEN? To se divím, že se tam ještě nestala nějaká katastrofa...!" vykřikl McCoy.

"Pánové, myslím, že tím se celý problém efektivně řeší, nemyslíte?" řekl po chvíli mlčení otráveně Kirk. Sáhl do svého stolu a vyndal balíček karet. "Co takhle si zahrát poker? Můžeme pozvat ještě někoho. Scotty si určitě dá říct..."

Větu nedokončil, protože byl přerušen zapípáním lodního interkomu. Znechuceně aktivoval obrazovku. Objevila se Uhura.

"Co se děje, Uhuro?"

"Kapitáne, právě jsme dostali zprávu nejvyšší priority. Chcete ji poslat k vám do kajuty nebo si pro ni přijdete na můstek?"

"Pošlete mi ji sem. Děkuji." Podíval se na své společníky. "To jsem zvědav, co to bude. Asi nic přehnaně důležitého, to by mne už Uhura hnala nekompromisně na můstek..."

Terminál oznámil přijetí zprávy diskrétním zapípáním.

Kirk se otočil k monitoru a pustil se do čtení zprávy. "Tak se na to... proboha..." Obrátil se zpátky ke svým společníkům.

"Pánové, vzpomínáte si, jak jsme se před chvílí bavili o soustavě Zeta Omicron a o tom, co se tam těží a kdo tam je?" Nečekal na odpověď a hned pokračoval. "Právě jsme dostali zprávu, že se soustavou Zeom bylo ztraceno spojení. Důvod - neznámý. Máme za úkol tam okamžitě zaletět a zjistit co se tam stalo."

"Můj bože, jestli tomu pošukovi profesorovi zas něco nevyšlo..." zašeptal McCoy.

"Tak můžeme najít jen masový hrob, doktore, a možná ani ten ne" doplnil ho Spock.

"Vy umíte, potěšit, Spocku..."

Hlavní obrazovku Enterprise vyplňoval obraz planety pokryté silnou vrstvou ledu, od kterého se odrážely paprsky mateřské hvězdy soustavy.

Kirk si obraz chvíli nedůvěřivě prohlížel a pak se rozhodl zeptat se nahlas.

"Pane Chekove, je toto opravdu Zeom II?"

"Potvrzuji, kapitáne, souřadnice odpovídají. Planeta před námi je Zeom II!"

Kirk se zmateně rozhlédl kolem sebe. "Spocku...?"

"Jistě, kapitáne?"

"Opravte mne, jestli se mýlím, ale Zeom II má být planeta třídy Y..." bezradně pokrčil rameny "...a tohle je spíš třída K, jestli vůbec..."

"Ve skutečnosti, kapitáne, se současná charakteristika planety Zeom II vymyká všem známým klasifikačním systémům. Teplota na povrchu planety je absolutní nula."

Kirk měl pocit, že se přeslechl. "Ještě jednou, pane Spocku? Absolutní nula? Jak by to bylo možné?"

"Teoreticky může za jistých okolností dojít při použití kelvinia k situaci, kdy celá planetární kůra zmrzne na úroveň absolutní nuly." Spock zvedl jedno obočí. "Teoreticky."

"Pokud se nemýlím, Spocku, tak tato planeta obíhá ve vzdálenosti 0,7 AU od svého slunce. Jak tam může být absolutní nula? Vždyť už by měla dávno rozmrznout!"

"Přesněji, její střední vzdálenost činí 0,69 AU. Máte naprostou pravdu, Jime. To svědčí o tom, že reakce, která současný stav planety způsobila, stále ještě běží."

"Můžeme se tam nějak dostat?"

"To je zcela vyloučeno. Cokoli přistane na povrchu okamžitě zmrzne na mínus 273,15 stupňů Celsia. Nemáme žádné zařízení, které by dokázalo pracovat při absolutní nule. Dokonce ani žádné takové neznáme."

"Pane Chekove, naveďte nás na orbitu té planety. Snad budeme schopni zjistit, co se tady vlastně stalo."

"Da, kapitáne."

"Pane, nejsme tady sami" ozvala se Uhura. "V soustavě se nachází civilní loď původem z Federace!"

"Dejte mi ji na obrazovku!"

Záběr se přepnul na loď třídy Miranda s civilní imatrikulací.

"Loď SS Minion, registrace NAR-1568" četla Uhura údaje ze své konzole.

"Třída Miranda jako civilní loď?" podivil se Kirk. "No, to bude zajímavé... spojte nás, Uhuro!"

"Rozkaz, kapitáne!"

"Hovoří kapitán Kirk z hvězdné lodě Federace Enterprise. Udejte své úmysly a identifikujte se!"

Obrazovka se rozsvítila a objevil se na ní hnědovlasý muž ve středních letech v civilním oblečení. Kirkovi připadal nějaký povědomý...

"Hovoří kapitán Vayden z lodě Minion. Jsme zde na záchranné misi, Enterprise. Netušili jsme, že Hvězdná flotila vyšle někoho tak brzy!"

"Jak vidíte kapitáne, jsme už tady... můžete pokračovat ve svých záležitostech."

Vayden se křivě usmál. "Tohle je teď naše záležitost, kapitáne Kirku. Tam dole byli i civilní zaměstnanci a my jsme zajišťovali zásobování tohoto provozu. I proto bych chtěl vědět, co se tady stalo, to jako velitel jistě chápete."

"Vydržte okamžik..." Kirk naznačil Uhuře, aby dočasně přerušila spojení.

"Spocku...?"

"Kapitánem té lodi je jistý Frederick Vayden. Setkali jsme se s ním před 15 lety v soustavě Barnardovy Hvězdy..."

"Snad ne jeden z té posádky Harryho Mudda?"

"Je to jeho někdejší šéfinženýr..."

"Proto mi byl hned povědomý! Co tady dělá? A v takové lodi?"

"V životopise pana Vaydena jsou jistá, nazvěme to, bílá místa. Zdá se, že pan Vayden pracuje nejen sám pro sebe, jestli mi rozumíte, kapitáne."

"Perfektně, Spocku..."

Na Spockově panelu něco zapípalo. "Detekuji transport z Minion na povrch Zeom II."

"Uhuro, spojte nás!"

Na obrazovce se opět objevila Vaydenova tvář. Kirk nečekal na jeho reakci a téměř vykřikl: "Zastavte ten transport! Okamžitě!"

Vayden se zatvářil zmateně. "Prosím, kapitáne? Proč...?"

"Vaši muži zahynou, jakmile se dostanou na povrch!"

"Přeháníte Kirku, jen hrajete o čas. Vadí vám, že jsme tu byli první..."

Kirkovi došla trpělivost.

"Ukončete spojení, Uhuro."

"Spojení ukončeno, kapitáne."

"Spocku, pokuste se získat záběr na výsadek z Minion!"

"Máme jen toto..."

Na obrazovce se objevil pohled z ptačí perspektivy na ledovou pláň. Zhruba uprostřed se zhmotňovala skupina lidí ve skafandrech. Jakmile byl přenosový cyklus dokončen, skupina na obrazovce prostě ztuhla.

"Situace, pane Spocku?"

"Přesně jak jsem předpokládal, kapitáne. Výsadek z Minion okamžitě zmrznul."

Kirk aktivoval interkom. "Můstek volá doktora McCoye. Kostro, potřebujeme lékařskou konzultaci."

"Kapitáne" ozvala se Uhura "volá nás Minion."

"Nechte je chvíli dusit ve vlastní šťávě, Uhuro... Spocku, co mi můžete říct o Minion?"

"Na civilní loď je nezvykle silně vyzbrojená a její motory rovněž neodpovídají běžným civilním standardům. Spíš to vypadá, jako by šlo o velmi výkonnou válečnou loď."

"Závěr?"

"Vezmu-li v potaz všechny pověsti, které se o Minion šíří, máme před sebou korzárskou loď."

Dveře na můstek se otevřely a z turbovýtahu vystoupil doktor McCoy. Ještě stačil zaslechnout poslední Spockovu větu.

"Pověsti, Spocku? Od kdy zrovna vy dáte na pověsti?"

"Přesně od toho okamžiku, co jsme potkali Minion" odtušil Spock neutrálně.

"Kostro, mám na tebe dotaz" přerušil Kirk hrozící hádku. "Je možné oživit lidské tělo, které naráz zmrzlo na absolutní nulu?" ukázal směrem k hlavní obrazovce.

"Ti blázni někoho poslali na povrch?" vyjel McCoy. "No jistě... to by ses mne jinak neptal." Začal chodit po můstku sem a tam. "Čistě teoreticky by to bylo možné... za předpokladu, že zmrazení proběhlo dostatečně rychle, nemuselo dojít k poškození žádných tělesných orgánů." Uvažoval nahlas. "Pokud bychom ten proces mohli provést přesně opačně, ano, bylo by to možné... ale musel bych si to ještě nastudovat" dodal omluvně po chvíli.

"Kostro, začni na tom postupu pracovat. I pokud pominu ten výsadek z Minion, tam dole je dalších několik desítek lidí, které by stálo za to zachránit. Existuje-li nějaká možnost jejich záchrany, je naše povinnost ji vyzkoušet."

"Jak si přeješ, Jime" řekl McCoy tiše.

Kirk pokynul Uhuře. "Teď ho můžete pustit skrz!"

Vayden vypadal podstatně méně klidně, než před chvílí.

"Kirku, co to tam dole je...?"

Kirk si vychutnal okamžik své převahy. "Já nevím. Vy jste ten, kdo působil dojmem, že ví všechno" odpověděl ironicky.

"To jsem nikdy netvrdil, Kirku... ale dobrá. Přesvědčil jste mne" řekl Vayden rezignovaně. "Minion vám nebude překážet ve vašich akcích. Nijak. Jen bych vás chtěl poprosit, pokud dokážete přijít na nějaký způsob, jak zachránit ty lidi dole..."

"Uděláme, co bude v našich silách, to je naše povinnost, kapitáne."

"Náš palubní doktor a několik dalších lidí zůstalo na povrchu..."

"Jak jsem řekl, uděláme, co půjde. Kirk konec." Chystal se ukončit spojení.

Vayden se zatvářil zoufale. "Vy mi nerozumíte, nejsou členy toho výsadku. Pracovali tam dole v kolonii. Měli jsme je vyzvednout... proto jsem tam dolů poslal výsadek."

"Chápu vaši situaci, kapitáne. Dobrý palubní lékař je nenahraditelný. Pokusíme se udělat co bude v našich silách. Ale stěží vám můžeme něco slíbit."

Vayden trochu pookřál. "To je mi úplně jasné. Vidím, že mi rozumíte, Kirku. Děkuji vám. Minion – konec."

Obrazovka potemněla.

"Návrhy, pánové?"

"Jime, jestli se máme pokusit někoho oživit, musíme ho napřed dostat k nám na ošetřovnu" ozval se doktor McCoy.

"Pochopitelně." Kirk stiskl tlačítko interkomu. "Scotty, můžeme někoho z těch lidí přenést k nám?"

"Mám obavu, že to nepude, kapitáne" zazněl z interkomu Scottyho ryčný akcent.

"Proč Scotty, to máme nějaký problém s transportérem?"

"No... jo a ne ... abych tak řek'" ozvalo se váhavě.

"Pane Scotte, jak tomu mám rozumět?"

"Náš transportér funguje ouplně skvěle, kapitáne. Jenže, aby mohl někoho nebo něco přenést, musí mít cílový objekt teplotu, která je různá od absolutní nuly. Jinými slovy, bez alespoň základního Brownova pohybu částic prostě nedokážeme nic přenýst. A protože tam dole má absolutní nulu ouplně šecko..."

"Už je mi to jasné, Scotty. Díky za informaci. Můstek konec." Kirk vypadal zničeně. "Tak co teď pánové?"

"Teď?" Doktor McCoy se podíval na hodiny. "Teď se půjdeme všichni najíst, Jime, protože s prázdným žaludkem tady ničemu a nikomu nepomůžeme."

"To je pravda, Kostro" přikývl Kirk. "Dobrá tedy – jdeme se najíst." Mátožně se postavil a zamířil k turbovýtahu. Na poslední chvíli se ještě otočil k Uhuře. "Svolejte všechny vyšší důstojníky. Po obědě se sejdeme všichni v zasedací místnosti a pokusíme se na něco přijít."

"Zajisté kapitáne."

"Nuže, pane Spocku?"

Na obrazovce svítil výřez mapy povrchu planety.

"Žluté tečky označují místa, kde by se mohli nacházet lidé. Červený bod označuje umístění kelviniového rektoru, k jehož selhání pravděpodobně došlo" komentoval Spock zobrazení. "A konečně, modrá tečka znamená umístění výsadku z Minion. Je třeba si uvědomit, že po zamrznutí atmosféry planety došlo k vytvoření ledové vrstvy, která místy dosahuje tloušťky až několik kilometrů – tato planeta měla původně atmosféru velmi hustou."

"Chcete říct, že se k tomu všemu budeme muset prokopat, Spocku?"

"I takto by se to dalo formulovat, kapitáne."

"Ale prokopávat ledem se nemůžeme, dokud kelviniový reaktor běží, že?" zeptal se Kirk podrážděně.

"To je zcela evidentní, kapitáne."

"Scotty, co vy na to?"

"Pan Spock má naprostou pravdu. Snad akorát, že kelvinium nepotřebuje žádnej reaktor, aby byla jeho reakce v chodu. Proto to taky tady vypadá, tak jak to vypadá."

"Existuje nějaký způsob, jak zastavit kelviniovou reakci?"

"Samozřejmě, kapitáne" řekl Spock pomalu. "Při styku s hmotou v plazmatickém skupenství dochází k okamžitému zastavení reakce, to je známá věc."

"Takže jediné, co vlastně musíme udělat, aby Zeom II rozmrzla, je dopravit do toho reaktoru plazmu, například z našich motorů?"

"Jo, takhle by se to taky dalo říct, kapitáne" přikývl Scotty.

"Připomínám, pánové, že reaktor je ukryt pod vrstvou ledu, jejíž hloubka v oněch místech dosahuje 741 metrů. Reaktor samotný je umístěn v hloubce 205 metrů pod povrchem. To je dohromady 946 metrů pevné hmoty s teplotou absolutní nuly" ozval se Spock.

"Zatraceně, Spocku, proč se alespoň jednou nesnažíte být trochu pozitivní?" vyjel na něj doktor McCoy podrážděně.

"Doktore, jen se snažím poukázat na fakta. To je vše."

"Promiňte, kapitáne, ale mám jistý nápad..." ozval se nesměle Chekov.

"Pane Chekove, jakýkoli nápad je v naší situaci lepší než žádný!"

"Chtěl bych něco vyzkoušet... Totiž jestli nemůžeme část povrchu zahřát alespoň dočasně. Nebo spíš nějaký objekt na něm. Ale lodní phasery jsou příliš nepřesné pro podobný pokus."

"Co navrhujete, pane Chekove?"

"Proletím těsně nad povrchem Zeom II s naším člunem. Phaser typu IV umístěný ve člunu bude pro účely toho pokusu dostačovat. Pokud budu úspěšný, budeme moci rovnou zachránit alespoň výsadek z Minion."

"Chekove, to je lákavé..." poznamenal doktor McCoy. "Už mám teoreticky zpracovaný postup na záchranu těch nešťastníků, co tam dole uvízli."

"Opravdu, Kostro?" zeptal se Kirk nevěřícně.

"Jime, už jsem za svou kariéru oživoval tolik 'mrtvol', že bych o tom mohl napsat několikadílnou práci. Jakmile budu mít pacienty na palubě, tak ti garantuju, že na nedostatek lékařské péče rozhodně nezemřou!" Doktor se trochu zklidnil. "Počítačové simulace proběhly až doposud se 100% úspěšností. Ovšem, simulace je věc jedna a reálná situace je věc druhá... to je snad jasné."

Kirk se obrátil zpátky k Chekovovi. "Takže abych si to ujasnil, Pavle, vy navrhujete rozehřát výsadek z Minion phaserem ze člunu."

"Přesně tak, kapitáne. Napřed to ovšem vyzkouším na kusu zmrzlého ledu."

"Co transportér, Scotty? Zvládne to?"

"Jakmile bude mít celý objekt teplotu vyšší než -273,15, tak to nebude problém. Ale pokud ne, tak se taky může stát, že z něj dostaneme nahoru jen kus. Ale kdo nic nedělá, nic nezkazí, řek bych?"

"Když se to povede, tak si budeme moci rovnou popovídat s posádkou Minion..." uvažoval Kirk nahlas.

"A když ne, alespoň bude ve vesmíru o pár pirátů míň" poznamenal McCoy s náznakem cynismu v hlase.

 

Člun Galileo se řítil těsně nad povrchem Zeom II. Kolem něj se tyčily rozeklané štíty ledových hor.

"Enterprise volá Galileo. Ozvěte se, Chekove!"

"Slyším vás hlasitě a jasně Uhuro!"

"Pavle, pan Spock vám vzkazuje, že na méně než za jednu minutu vstoupíte na osvětlenou stranu planety!"

"Už vidíme odražené světlo na vrcholcích hor! Blížíme se k terminátoru planety! Ozvu se z osvětlené strany!" Chekov ukončil spojení.

"Tak co, pane Cummingsi? Jste připraven?" obrátil se na svého společníka ve člunu.

"Snad nejlíp, jak jsem kdy byl, pane..." odpověděl mladý praporčík.

"Pozor, za chvíli jsme nad osvětlenou stranou! Připravte se přepnout vizuální filtry!"

Stíny hor se rychle krátily a vrcholky štítů se bělostně leskly odraženou září mateřské hvězdy systému. Náhle vše zaniklo v zářivém jasu, která vzápětí pohasla – to Cummings nastavil nové zobrazovací filtry. Pod člunem ubíhala nádherně osvětlená horská krajina. Ledovce různých barev se zářivě třpytily nejrůznějšími barvami, podle toho, z jaké látky vznikly...

"Dobrá práce, praporčíku, dobrá práce!"

"Děkuji pane! Ale jsem trochu zmaten..." odpověděl Cummings nesměle.

"Tak mluvte!"

"Proč jsme nesestoupili nad osvětlenou stranou rovnou? Chci říct, základna se stejně nyní nachází na osvětlené straně ne?"

Chekov zjistil, že se sám pro sebe usmívá. "Protože tak by to bylo moc jednoduché, co myslíte, praporčíku? Kromě toho, kdy zase uvidíte podobný obrázek, jako před chvílí?"

"Máte asi pravdu, pane..." připustil Cummings

Chekov zpomalil let Galilea. "Pane Cummingsi, tohle je poslední opravdové dobrodružství, které nám ještě zůstalo... a myslím, že to stálo za to!" Aktivoval spojení s lodí. "Člun Galileo se hlásí z osvětlené strany! Ozvěte se Enterprise!"

"Enterprise slyší! Jak jste na tom?"

"Všechno jde podle plánu, Uhuro. Blížíme se k souřadnicím základny. Galileo – konec." Chekov se obrátil ke svému společníkovi. "Tak a teď se ukáže, pane Cummingsi, jak dobrý jste střelec."

Enterprise, která zůstala na vysoké orbitě, pomalu doháněla svůj člun. Ten se nad nekonečnou bílou plání vznášel jen několik metrů, až to vypadalo, že snad pokojně přistál na povrchu – při pohledu z vysoké orbity byl rozdíl nerozeznatelný. Jen jeho oddělený stín prozrazoval, že jde o nezávislé těleso...

Kirk byl netrpělivý – jako vždy, když musel nečinně přihlížet vývoji událostí, aniž by ho mohl ovlivnit.

Po několika minutách, které se zdály skoro nekonečné, se člun konečně ozval.

"Kapitáne, podařilo se nám phaserem na okamžik rozehřát malé množství ledu na povrchu. Myslím, že to půjde, ale budeme muset cíl po celou dobu ozařovat naším phaserem. Žádám o povolení vyzkoušet náš postup na výsadku z Minion!"

"Vydržte, pane Chekove, to není zas tak jednoduché!"

"Jistě, pane!"

Kirk stiskl aktivační tlačítko interkomu. "Můstek volá ošetřovnu. Jak jsi na tom s přípravami, Kostro?"

"Udržovací nádrž je připravena. Můžete mi je sem transportovat třeba hned."

"Dobrá, vydrž, za chvíli možná dostaneš první zákazníky." Pokynul k čekajícímu Chekovovi. "Můžete to spustit, pane Chekove!"

"Zahajuji střelbu" oznámil Chekov.

Kirk přepnul kanál do transportní místnosti. "Situace, Scotty?"

"Kapitáne, zahřejvat lidský tělo nejni jako roztavit kus ledu! Kór, když je to tělo nacpaný ve skafandru! Chekov ho nedokáže pořádně prohřát. Když ho přenesu teď, tak přijde o nohy!"

Chvíli bylo napjaté ticho. Pak se ozval Chekov zlomeným hlasem. "Éto nevazmóžno, keptáne! Nedokážeme ho prohřát!"

"Pane Chekove, co kdyby vám pomohla Enterprise svou hlavní baterií phaserů?" zeptal se Spock zcela nečekaně.

"To už nás napadlo, ale éto nevazmožno tože, to bychom je rovnou uvařili" odpověděl Chekov hořce.

"Nemám na mysli přímé zahřívání těch těl. Ale Enterprise může plošně ohřát celou oblast s výsadkem. Váš experiment právě prokázal, že je to možné. Jakmile se těla nebudou dotýkat látky o teplotě absolutní nuly, bude možno je zahřát a přenést na palubu."

Na ošetřovně panoval nezvyklý ruch. Kirk se na okamžik přistihl při myšlence, že vlastně vůbec neví, jak těch několik desítek lidí dokáže na ošetřovně ubytovat, až to bude zapotřebí. Jestli ovšem nebudou potřebovat spíš ubytování v márnici... McCoy seděl za svým stolem a vypisoval nějaké formuláře. Kousek od něj stál Chekov a studoval něco na svém tabletu.

"Co je to za lidi, Kostro?"

Doktor zvedl oči od svých papírů. "Pět mužů... vypadá to, že to skutečně jsou lidé. Ostatně dle očekávání. Momentálně jsou všichni v bezvědomí a v něm budou ještě nejméně 12 hodin. Ale zvládnou to, jestli ti jde o to – i když, a to se přiznám, toho prvního jsme málem ztratili."

"Hlavně, že jen málem..."

"To je fakt, Jime. Ještě pár triků umím!" McCoy se téměř neznatelně usmál a vrátil se ke svým papírům.

Kirk pochopil, že McCoy nechce být rušen, proto se obrátil na Chekova. "Pane Chekove, víme o nich něco zajímavého?"

"Nic kapitáne. Příležitostní lodníci takového typu, kterého najdete na každé větší Hvězdné základně dvanáct do tuctu. Někteří z nich mají nějaké záznamy, ovšem nic významného a žádný z nich nemá tak zajímavý, jako jejich kapitán. Je to sebranka... jestli je Minion opravdu pirátská loď, je to přesně ten typ posádky, kterou byste tam očekával."

"Možná je na čase promluvit si s panem Vaydenem." navrhl Kirk.

"To by opravdu mohlo být zajímavé" souhlasil Chekov.

"Vaše loď se za těch patnáct let docela změnila, kapitáne."

"Jestli to nebude tím, že to už není ta samá loď. Kapitáne" odvětil Kirk tiše. "Prosím, posaďte se."

Kirk byl s Vaydenem o samotě ve své pracovně. Kapitán Minion měl na sobě obyčejné civilní šaty a celkově vypadal velmi nenápadně. Kirk si maně vybavil, jak Vayden vypadal před patnácti lety - tehdy to byl vyplašený nervózní mladík, který si nebyl jist vůbec ničím a ze všeho nejméně sám sebou. Teď před Kirkem stál muž na prahu čtyřicítky a po nějaké nervozitě u něj nebylo ani stopy. Opravdu nebylo? Kirk měl pocit, jako by Vayden hrál pečlivě připravené divadlo, jako by celé jeho vystupování byla jen pečlivě naučená role, pod kterou občas prosvítala Vaydenova skutečná povaha. Jedno se však Vaydenovi nedalo upřít: dokázal na své okolí působit jako velitel.

Vayden se usadil do nabídnutého křesla a pozorně se na Kirka zadíval. "Také vaše hodnost, se mi zdá, byla tehdy vyšší, nebo se snad mýlím?" Evidentně se rozhodl zaútočit jako první.

"Nezdá se vám, že zacházíte až moc daleko?" zeptal se ho Kirk chladně.

"Máte pravdu, to jsem asi přehnal. Nikdy nemluv o provaze v domě oběšence, se říká. Omlouvám se." Vayden se tvářil jako vtělení vší nevinnosti. "Nicméně, kapitáne, na palubě Enterprise se nacházejí moji lidé. Kdy mi je hodláte vrátit?"

Kirk se na něj pozorně zadíval a jeho oči jako by říkaly "tohle ti hochu nevyšlo, mne tak snadno nevytočíš", zatímco nahlas řekl: "Pane Vaydene, vaši lidé se právě vrátili z totálního nebytí... a nejméně ještě několik hodin nebudou schopni transportu na Minion."

Vayden se zatvářil, jako by ho to mrzelo. "Chápu, kapitáne. Nechci působit nějak nezdvořile – i když se mi to asi daří. Ale mám o své lidi strach. Ne, že bych k nim nějak přilnul a dost možná je na první Hvězdné základně vyrazím – ale vysoká úmrtnost mezi posádkou je špatná pro reputaci lodi."

"Vidíte, myslel bych, že jen málo lodí se může pyšnit reputací horší, než má Minion" odvětil Kirk tiše. Vycítil, že začíná mít navrch.

Vayden se opět křivě usmál. Ale byl to spíš nervózní škleb, než úsměv. Nebo v něm prorazila na povrch část jeho někdejší povahy? "Pomluvy, které o mé lodi šíří nepřející konkurence. Jistě to znáte."

Kirk přešel do protiútoku. "Přesto se o Minion často hovoří jako o pirátské lodi..."

"Kirku, vy mne chcete urazit! Minion je obchodní loď, eskortní loď, obranná loď, ale pirátská? Važte svá slova – i když je pravda, že kapitánem jsem dnes též díky vám."

"Díky mně?" Kirk se na Vaydena díval s pobavením. "To snad nemyslíte vážně."

"Smrtelně, kapitáne. Díky vám – a jednomu našemu společnému známému."

"Harry Mudd?"

"Harry Mudd je ztracenec bez šancí. Měl jsem na mysli jistého kapitána Franka Yerdona. Vzpomínáte si na něj?" Vayden zdánlivě opět nabyl svou ztracenou rovnováhu.

Kirka na okamžik polil studený pot. Ale podařilo se mu nedat nic najevo.

"Mimochodem, mám vás od něj pozdravovat" pokračoval Vayden jako by nic. "A jen tak mezi námi," poněkud se ke Kirkovi naklonil a spiklenecky ztlumil hlas "něco jste mu musel udělat, protože o vás nemluví zrovna nadšeně. Nemá vás rád. Ale to je mezi ním a vámi a mně do toho nepřísluší zasahovat." Vayden se v křesle opět narovnal.

"Takže vy operujete za tichého souhlasu..."

"Nejmenovat, kapitáne! A nic jsem neřekl!"

"Rozumím..."

"Při vší úctě k vám o tom pochybuju, kapitáne, ale to nevadí... pokud by vám to nevadilo, chtěl bych se podívat na své muže." Vayden se začal zvedat z křesla.

"Jak si přejete" pokynul mu Kirk. "Ostraha vás doprovodí na ošetřovnu."

Už ve dveřích se Vayden naposledy otočil ke Kirkovi. "A ještě něco, kapitáne. Za Yerdonem stojí někdo hodně vysoce postavený, dávejte si na něj velmi dobrý pozor!"

Po Vaydenově odchodu zůstal Kirk chvíli sedět bez hnutí. Hlavou se mu honily myšlenky: "Co je ten člověk zač? Co ví on a co já ne? Je čas se na pana Vaydena informovat!"

"Počítači, zobraz důležitá biografická data kapitána Vaydena. Od roku 2277.

Vayden, Frederick. V současné době kapitán SS Minion, NAR-1568. Roku 2277 zadržen na palubě neregistrované lodi Tortuga, v jejíž posádce zastával místo palubního inženýra. Z vazby propuštěn 2278, obvinění nebylo vzneseno. V roce 2279 se zapsal do kurzu pro kapitány obchodních lodí, který úspěšně dokončil roku 2281. Od roku 2282 je majitelem a kapitánem lodi SS Minion, NAR-1568. Minion je registrována jako obchodní loď, ale má nezvykle silnou výzbroj a motory. V případě mezihvězdné války podléhá tato loď konfiskaci (Naval Auxiliary Resource - Námořní Podpůrný Zdroj).

Poznámka: v minulosti byla proti kapitánu Vaydenovi vznesena obvinění z různých trestných činů, mj. pašování, pirátství a neposkytnutí pomoci. Žádné obvinění nebylo nikdy potvrzeno. Minion je silnější než jakákoli loď třídy Miranda/Avenger, která je momentálně ve službě. Udává se, že její palebná síla předčí i třídu Enterprise/Constitution refit i když její štíty a pancéřování jsou slabší.

"Zajímavé... pan Vayden se nám pěkně vybarvuje... a co ta jeho loď, Minion?"

"Počítači, zobraz významy slova Minion!"

"Oblíbenec, miláček, patolízal, přisluhovač..."

"Stačí! Počítači, jsou v databázi nějaké jiné lodě jménem Minion?"

"Zpracovávám... prosím čekejte... zpracovávám... nalezen jeden relevantní odkaz.

Minion, loď Johna Hawkinse v bitvě v zátoce San Juan de Ulua. V únoru roku 1568 napadl španělský místokrál flotilu anglických korzárů vedenou Johnem Hawkinsem v zátoce San Juan de Ulua. Zachránily se pouze lodě Minion admirála Johna Hawkinse a Judith kapitána Francise Drakea. Související odkazy: John Hawkins, Francis Drake, Jesus of Lubeck, Judith, Pelican/Golden Hind, britská královna Alžběta I., španělská flotila s pokladem ...

"Děkuji, počítači, to stačí."

"Tak 1568, bitva v San Juan de Ulua ... a jakou že má Minion registraci? NAR-1568, že... to sotva bude náhoda. A zmínka o Franku Yerdonovi...? Jako by mne chtěl před něčím varovat ... dělá špinavou práci pro Sekci 31, to je víc než jisté ... proto má přístup k moderní výzbroji a proto proti němu nebylo nikdy vzneseno žádné obvinění. Což mimochodem znamená, že za celou touhle situací je Sekce 31 ... zatraceně, musí mít někoho ve velení Hvězdné Flotily, to přece není jinak možné ...!"

Kirkovy myšlenky přerušilo diskrétní zapípání interkomu.

"Ano, pane Spocku?" ozval se Kirk rozmrzele, jako každý, komu byl někým z vnějšku přerván tok myšlenek.

Spock nedal nic najevo. "Kapitáne, dokončil jsem výpočty, které se týkají Zeom II. Jsou na straně jedné povzbudivé – a na straně druhé znepokojivé."

"Věřím, že víte co říkáte, Spocku. Chcete to probrat u mne, nebo i s ostatními?"

"Vzhledem k tomu, že tato záležitost se týká vlastně každého na této lodi, chtěl bych to raději probrat se všemi členy velení."

"V pořádku, Spocku. Sejdeme se v zasedací místnosti, řekněme..., za půl hodiny? Bude vám to vyhovovat?"

"Naprosto, Jime."

"Tak co jste zjistil, Spocku?"

Spock přistoupil k nástěnné obrazovce, která zobrazovala Zeom II. "Když Zeom II zmrzla na absolutní nulu, nezmrzla tak úplně celá. Planetární kůra se odtrhla od jádra planety, které si uchovalo svou teplotu i rotaci." Jak mluvil, na obrazovce se plynule měnilo zobrazení z povrchu směrem do jádra planety. "Výpočty ukazují, že mezi zmrzlou kůrou a horkým jádrem planety se nachází mezera široká až několik desítek metrů. V současné době má celá planetární kůra teplotu -273,15 stupňů celsia, neboli 0 kelvinů. Jakmile ovšem planetu rozehřejeme, začnou mít opět navrch gravitační vlivy a kůra planety se začne prudce zahřívat."

"Moment, Spocku!" zvolal doktor McCoy. "Chcete říct, že máte vypracovaný postup, jak tu zmrzlou kouli pod náma rozehřát?"

"Přesnější by bylo říkat zmrzlou slupku, ale dalo by se to tak formulovat, doktore. Jakkoliv kůru této planety rozehřeje její mateřská hvězda, nikoliv my. Ale my tomu musíme dát první impuls. Myslel jsem, že to z mých slov vyplývá dostatečně jasně."

"Doktore, já a moji hoši sme na tom dělali vod prvního momentu, co se Chekov vrátil z toho svýho vejletu!" vmísil se Scotty do hovoru. "Máme připravenej postup, jak se dostat ke kelviniovýmu reaktoru a jak ho sfouknout, aniž by se komu co stalo. Ale nebylo jistý, jestli to fakt bude fungovat, proto sem poprosil pana Spocka, aby to propočítal. Bude to fungovat."

"A že by mi to někdo řekl?" zeptal se doktor rozčileně.

"Budete včas informován než k pokusu o rozmrazení planety dojde, doktore."

"Ztraceně, o tom co je včas mám trochu jinou představu..."

"Počkej, Kostro" řekl Kirk smířlivě. "Ještě jsem ten plán neschválil, protože..."

"No proto...!"

"... jsou tu zjevně nějaké komplikace, o kterých nám chce Spock něco říct a já myslím, že bychom si ho měli poslechnout.

Pokračujte, prosím, Spocku."

Spock přikývl. "Děkuji, Jime. Jakmile planeta roztaje, dojde na ní k sérii seismických jevů, jejichž následky jsou v tento okamžik do značné míry nepředvídatelné."

"Co tím chcete říct, Spocku?" zeptal se Kirk opatrně.

"S pravděpodobností 2% se nestane vůbec nic. S pravděpodobností 62% dojde k promíšení hmoty kůry planety a jejího jádra. Jinými slovy, dojde k totálnímu kataklyzmatu při kterém přestane současný povrch planety úplně existovat."

"A těch 36%, Spocku?" zeptal se rozechvěle Kirk.

"Planeta se rozpadne na pás asteroidů."

"Proboha... kolik budeme mít času ...?" hlas doktora McCoye byl chraplavý.

"Na záchranu lidí z povrchu?"

"Ano..."

"Maximálně 38 hodin od okamžiku, co se planeta začne ohřívat."

"Ale to znamená..." McCoyovi se zadrhl hlas.

"Co, Kostro?" zeptal se Kirk rychle.

"Že nebudu mít dostatečné prostory, abychom mohli všechny naráz z povrchu ošetřit, Jime!" konsternovaně odpověděl McCoy.

"Na povrchu se podle našich údajů nachází 97 bytostí, převážně lidí" doplnil informaci Spock.

"A já mám místo a prostředky tak pro třicet najednou..."

"Spocku, tohle bychom skutečně měli vyřešit, protože, popravdě řečeno, už mne to také napadlo..." obrátil se Kirk na svého vědeckého důstojníka.

"Přesně tak. Mám k dispozici jisté řešení a chtěl bych vám ho navrhnout, doktore McCoyi."

"Jsem opravdu zvědav, s čím přijdete" řekl McCoy skepticky. "Jsem doslova jedno ucho, Spocku - i když ne špičaté."

Spock jeho poznámku ignoroval. "Jakou teplotu by mělo mít tělo, než se ho pokusíte oživit?"

"No," McCoy se nervózně zamyslel "v podstatě hlavně nesmí rozmrznout. Když bude mít méně než, dejme tomu, 190 stupňů pod nulou, tak se nic hrozného nestane. Hlavně nesmí rozmrznout – ani se přiblížit k nule, to by byla pro tu osobu konečná."

"To se domníváte, nebo to víte, doktore?" zeptal se Spock naléhavě.

Kirk napůl čekal, že McCoy opět vybuchne, ale ten ho překvapil svou věcnou odpovědí.

"Ty lidi, co jsme teď zachraňovali, jsme uchovávali v tekutém dusíku, dokud na ně nepřišla řada – a přesvědčete se sám, nic jim není. Nemusí mít teplotu blízkou absolutní nule, to opravdu ne. Co navrhujete, Spocku?"

"Postavit v části hangárové paluby chladící nádrž, kde uchováme těla zachráněných, dokud na ně v nemocnici nepřijde řada." Obrátil se ke Scottovi. "Pane Scotte, ve vašem počítači najdete návrh konstrukce oné nádrže. Myslím, že zjistíte, že je v našich možnostech podobnou nádrž postavit relativně rychle. Samozřejmě, uvítám vaše případné připomínky k její konstrukci."

"Kouknu na to, pane Spocku. Ale myslím, že to půjde."

"Děkuji vám, pane Scotte.

A teď k dalšímu bodu, který jsme tu už tak nešťastným způsobem načali. A sice, jak rozmrazit Zeom II." Spock přistoupil k obrazovce a přepnul zobrazení. Nyní ukazovala pohled na základnu na Zeom II těsně před havárií.

"Zde jsou ubikace, zde důlní provoz – a zde reaktor. Reaktor je stranou od ostatních budov, což nám zjednodušuje situaci. Podotýkám, že k jeho jádru se budeme muset dostat hrubou silou a záchrana kohokoliv, kdo byl v jeho blízkosti, je tak předem vyloučena. Na straně druhé, reaktor byl obsluhován z centrálního velína, který se nachází zde" Spock ukázal na místo na obrazovce "což je dostatečně daleko.

Pánové, my se totiž musíme do reaktoru prostřílet."

"Prostreljať?" vyděsil se Chekov.

"Přesně tak, pane Chekove. Bude zapotřebí plný výkon lodní phaserové baterie plus celkem čtyři fotonová torpéda s hlavicí upravenou tak, aby dokázala propálit zmrzlou hmotu."

"To bude znamenat, že torpéda budou muset být zaměřena velmi přesně, Spocku" poznamenal Kirk.

"Jsem si toho vědom, kapitáne, nicméně vybavení Enterprise a praxe pana Chekova nám umožní dosáhnout potřebného stupně přesnosti."

"No spasiba bolše, pane Spocku. Kde berete jistotu...?"

"Že to zvládnete, pane Chekove? Z vašich dosavadních výsledků... přesto jsem počítal s možností chyby a proto bych doporučil připravit celkem šest upravených torpéd, protože selhání vybavení nelze nikdy zcela vyloučit.

Jenže ani to nebude samo o sobě stačit. Pak bude zapotřebí uhasit kelviniovou reakci. K tomu použijeme plazmu z motorů – ale zde je slabé místo našeho plánu, protože nevíme, kolik kelvinia tam dole bylo na začátku reakce."

"No skvěle... čtvrt hodiny nám tu vykládá, jak 'snadno a rychle' celou věc vyřešíme a pak z něj vypadne, že ani neví, jak si poradit s tím reaktorem až se k němu dostanem" zabručel McCoy. "Teda, jestli se k němu dostanem..."

Spock ho i tentokrát ignoroval. "Nadporučík Uhura přišla na zajímavé řešení našeho problému. "Prosím, nadporučíku..." pokynul Uhuře Spock.

Ta po chvíli váhání spustila. "Jak víme, základna na Zeom II vysílala pravidelně hlášení subprostorovým rádiem o svém stavu. Ovšem vyžádat si kopie hlášení ze základny 31, kam komunikace směřovala, by trvalo nejméně týden. Spolu s panem Scottem jsme přišli na jednodušší řešení – pokusíme se ta vysílání zachytit."

"Mám si dojít pro svůj trikordér, Uhuro? To opravdu chcete zachytit něco, co letí x-krát rychleji, než naše loď?" zeptal se McCoy ironicky.

"Počkej, Kostro, myslím, že vím, kam míří..." snažil se ho mírnit Kirk.

Uhura lehce nervózně pokračovala. "Jde o to, že když je vyslána zpráva subprostorem, její značně deformovaná kopie letí normálním prostorem rychlostí světla.

"Jako blesk a hrom...?" zeptal se McCoy překvapeně.

"Ta analogie je velmi výstižná, doktore, i když není zcela přesná" odpověděl Spock.

"Až donedávna neměla žádná hvězdná loď počítač s dostatečným výkonem, aby bylo možno podobné zprávy přečíst v čase alespoň trochu reálném. Dnes ho máme" pokračovala Uhura.

"Tóčno!" zvolal Chekov. "Prostě odletíme pár světelných dní a počkáme si na ta hlášení! Bude to náročné, ale to zvládneme. S motory této lodi určitě, kapitáne."

"A na základě těch hlášení budeme schopni přesně stanovit, kolik plazmy budeme potřebovat" uzavřel debatu Spock.

Hlavní obrazovka byla plná zrnění a statických poruch. Na pozadí statických distorzí se pohybovaly dvě nezřetelné postavy, s něčím manipulovaly a něco nesrozumitelného říkaly.

"Teď zachytáváme hlášení ze dne katastrofy" informovala všechny na můstku Uhura.

"Předpokládám, že to opět nepůjde lépe vyčistit" poznamenal Kirk unaveně.

Uhura jen zavrtěla hlavou.

"Šedivá je teorie, ale věčně zelený je strom života - Schiller" poznamenal doktor McCoy.

"Goethe" oponoval Spock.

"Jste si tím jist?" zasyčel McCoy. A po chvíli dodal: "No jistě, že jste... tak jako tak, řekl bych, že jsme právě svědky dokonalého výbuchu jedné teorie."

"Přeháníte doktore" namítl Spock.

"Vážně? Nezdá se mi že by to fungovalo!" rozčileně ukazoval na hlavní obrazovku.

"Audiovizuální data skutečně rekonstruovat nedokážeme. Ale naštěstí pro nás odesílala posádka Zeom II i hlášení v textové podobě a ta se nám rekonstruovat zatím dařilo. Pokud nám předchozí zkušenosti něco naznačují, pak je zde oprávněný důvod k optimismu."

"Audiovizuální relace skončila" oznámila všem Uhura. "Následují textová data."

"Máme je?" zeptal se Kirk dychtivě.

"Zachycuji... mám to!"

"Ukažte nadporučíku...?"

"Jistě, pane Spocku!"

Spock chvíli manipuloval se svým panelem. "Pánové, známe váhu kelvinia, které bylo použito osudný den k pokusům. V souladu s předchozími záznamy bylo použito přesně 64 kilogramů. Pro informaci: toto množství vystačí na zhruba 500 let."

"Zhruba, Spocku?" zeptal se doktor McCoy kousavým tónem.

"Pokud to chcete vědět úplně přesně, doktore, tak objem kelvinia vystačí na 502,11 roku s možnou odchylkou 0,74 procenta na obě strany."

"Myslím, že tě dostal, Kostro" poznamenal Kirk pobaveně.

"Myslím, že jsem dostal, co jsem chtěl" řekl McCoy smířlivě. "Dobrá... a co teď?"

"Teď se vrátíme k Zeom II a pokusíme se zachránit, co se dá" řekl Kirk. "Ti lidé tam na nás čekají."

"Navigace s jasným cílem bude zase jednou příjemná změna..." poznamenal Chekov.

"Pane Chekove, je obdivuhodné, jak rychle jste dokázal nalézt správné polohy pro zachycení ozvěn vysílání ze Zeom II. Že se vám to dařilo v průměru až na třetí pokud váš výsledek nijak nesnižuje."

"Děkuji, pane Spocku..." dodal Chekov, zjevně Spockovou chválou potěšen. "Ale popravdě řečeno, příště bych si to raději odpustil."

"Nicméně, čeká vás ještě jeden podobně náročný úkol" dodal Spock.

Chekov dokončil zadávání kurzu a odeslal potvrzení, že loď může přejít na warp. Otočil se ke Spockovi. "Vím, co máte na mysli, pane Spocku a už nějakou dobu se vás chci na jednu věc zeptat."

"Jistě, pane Chekove, ptejte se."

"Proč těch torpéd smí být maximálně šest? Vždyť je celkem jedno, kolik jich spotřebujeme..."

"Ano, to máte pravdu, že z hlediska prostého proražení vrstvy ledu a horniny nad reaktorem na tom skutečně nezáleží. Bohužel, z hlediska tektonické stability cílové oblasti jde o klíčovou věc. Všechny výpočty ukazují, že při použití více než šesti torpéd může okamžitě po zahřátí Zeom II dojít ke katastrofálním změnám povrchu planety v oblasti základny. A jistě nemusím připomínat, že toto vše děláme hlavně pro záchranu lidí, kteří tam dole uvízli."

Chekov beze slova pokýval hlavou a obrátil se zpátky ke svému panelu.

Enterprise přešla na warp.

"Před námi Zeom II, kapitáne" oznámil Chekov. Na obrazovce zářil až příliš povědomý obraz zamrzlé planety.

"Výborně, pane Chekove. Naveďte nás do vhodné pozice k provedení našeho plánu."

"Rozkaz kapitáne."

"Uhuro, máte spojení s Minion?"

"Minion hlásí, že je na okraji soustavy Zeom a provádí nějaká měření... zdraví nás a přejí nám hodně štěstí. Své lidi si přijde vyzvednout, až mu dáme znamení."

"Je to od toho piráta milé, že nám přeje štěstí... ovšem, je na tom závislá existence těch jeho lidí... ale co tam hledá?" pomyslel si Kirk. "Můstek volá hangárovou palubu - je všechno připraveno, Scotty?"

Z komunikátoru se ozval nezaměnitelný Scottyho přízvuk. "Šecko je v cajku, kapitáne. Zřídil jsem si tu aj terminál pro obsluhu transportérů, takže vocaď můžu rovnou řídit i přenos."

"Nemám slov, pane Scotte. Co doktor McCoy, je tam s vámi?"

"Jsem tu, Jime. Trochu nervózní, ale myslím, že to zvládneme."

"Určitě ano, o tom ani nepochybuji." Kirk ukončil spojení na hangárovou palubu a přepnul na komunikační kanál do torpédové místnosti. "Je vše připraveno, pane Spocku?"

"Máme vše připraveno, kapitáne. První dvě průrazná torpéda jsou již nabita. Čekáme jen na povel z můstku. Převedl jsem na zdejší terminál funkce stanoviště vědeckého důstojníka. V případě potřeby budu schopen pracovat stejně jako na můstku."

"Výborně, pane Spocku." Kirk se mírně zamračil. "No, pane Chekove, obávám, se že od této chvíle je to jen na vás!"

"Da, kapitáne..." tiše odpověděl Chekov. "Zahajuji palbu phasery" dodal po chvíli.

Na povrchu Zeom II se v místě zásahu phaserů začal zvedat obláček mlhy.

"Odpaluji první torpédo ... zásah!" Obláček mlhy zmizel a místo něj zela v ledu hluboká díra, do které neustále bušil proud paprsků z lodních phaserů.

"Přesný zásah, pane Chekove. Prorazili jsme 29% vzdálenosti" komentoval situaci Spock z torpédové místnosti.

"Druhé torpédo... oznámil Chekov.

"Máme za sebou 56%, pane Chekove. Zatím si vedete dobře. Nabíjíme další dvě torpéda."

Z otvoru na povrchu Zeom II tryskaly rozžhavené plyny, které ještě nedávno tvořily hustou atmosféru planety. Jen pár desítek metrů od otvoru opět umrzaly a vytvářely na povrchu fantastické obrazce. "Ještě že to natáčíme", napadlo Kirka. "Něco takového hned tak někdo zase neuvidí..."

"Torpédo tři je na cestě ... a je tam!" zvolal vzrušeně Chekov.

"Máme za sebou 85%, pane Chekove, a už jsme v kamenné vrstvě" doplnil informace Spock. "Je zjevné, že ostřelování phasery mělo větší účinek, než jsme předpokládali, protože postupujeme dokonce rychleji."

"A čtvrté..." vydechl Chekov.

"Šachta je proražena až do reaktoru" sděloval Spock z torpédové místnosti. "Nabíjíme torpéda s plazmou."

"Zastavuji palbu phasery a čekám na potvrzení o nabití torpéd." Z Chekova nadšení přímo zářilo.

"Pane Spocku, můžeme to vidět? zeptal se Kirk.

"Okamžik, kapitáne, nastavím lodní senzory."

"Děkuji, Spocku."

"Mám záběr na jádro reaktoru."

Na obrazovce se objevil zvláštní pohled. Temná prostora byla vyplněna sytě modrobíle žhnoucí masou, která zdánlivě jen tak visela v prostoru.

"Na obrazovce vidíme reagující kelvinium. To při svém rozpadu uvolňuje částice záření fí, které fungují jako inhibitor Brownova pohybu, čímž efektivně ochlazují jakoukoli hmotu. Jistý vliv můžeme pociťovat i na Enterprise. Registruji snížení teploty v příďové části lodi o 0,47 kelvina.

Torpéda nabita."

"Torpédo jedna odpáleno... torpédo dvě také."

Záběrem prolétly rychle po sobě dva nezřetelné stíny. V zápětí obrazovku zalila bělostná záře.

"Plazma vstupuje do reakce s kelviniem..." konstatoval Spock.

Obraz se měnil. Žhnoucí masa už nebyla modrobílá, její barva se čím dál víc měnila do žluta. Nyní byla na obrazovce modro-zeleno-žlutá směs barev... modré prvky pomalu mizely...

"Emise fí záření se snižují" nevzrušeně informoval interkomem Spock. "Teď ustaly zcela."

Modrá barva zmizela a byla nahrazena zelenou, která rychle přecházela do žluté. Žlutá se měnila na oranžovou a ta na sytě červenou ... a z červené nezůstávalo nic. Jen tma. Po několika minutách ustaly na hlavní obrazovce veškeré barevné změny a obrazovku zalila čerň hlubokého podzemí.

"Přijďte na můstek, pane Spocku. Co nejrychleji, prosím."

"Jsem na cestě, kapitáne."

"Chekove, přepněte záběr na povrch!"

"Ano, kapitáne! Tady je!"

Na povrchu se zdánlivě nedělo nic - pořád ty samé nekonečné ledové pláně...

"Podívejte se - tam!" vykřikla Uhura vzrušeně a ukazovala někam k okraji obrazovky.

A skutečně... na okraji obrazovky se z jednoho rozeklaného ledovce zvedal malý proud plynů. Všude kolem se led měnil na kapalinu a ta se měnila na plyn. Po celé ledové krajině začínaly téct potoky rozpuštěných plynů a následně se vyvařovaly do vakua.

Spock vstoupil na můstek. "Planetární atmosféra se obnovuje. Tímto tempem dosáhne původní hustoty za 3 hodiny 43 minuty. Za 11 hodin a 36 minut dojde k prvním vážným projevům tektonické nestability."

"Děkuji za uklidnění, Spocku. Doufám, že se nám do té doby povede dokončit evakuaci lidí z povrchu." Kirk nervózně aktivoval interkom. "Scotty, řekněte mi, že už transportujete ty lidi z povrchu..."

Chvíli bylo ticho. Pak se ozval Scotty. "No... ehm... kapitáne, už na tom pracujeme. Ale transportéry jedou strašně pomalu, ruší je ta obnovující se atmosféra."

"Za jak dlouho můžete být hotovi, Scotty?"

"Tímdle tempem to vodhaduju tak na hodinu a půl, kapitáne..."

"Snažte se to urychlit, pane Scotte. Můstek konec." Kirk se obrátil ke Spockovi. "No, pane Spocku, řekl bych že nám nezbývá než čekat."

"S tím mohu jen souhlasit, Jime."

Nakonec to byly hodiny spíše dvě. Turbulentní změny v atmosféře a počínající tektonické změny v kůře planety ovlivňovaly činnost transportérů natolik, že se nepodařilo splnit ani původní Scottyho odhad, který, jak si Kirk zpětně uvědomoval, musel už sám o sobě být značně nadsazený.

Počet zachráněných byl nakonec jen 96. Podle výpovědí svědků se profesor vydal řešit situaci přímo k reaktoru, když zjistil, co se děje. A jak Spock upozorňoval od samého počátku, záchrana kohokoliv, kdo byl v bezprostřední blízkosti reaktoru byla nemožná.

Jeden ze zachráněných, palubní lékař z Minion, byl ... zvláštní. Jak jinak charakterizovat někoho, komu ve 23. století chybí jedna paže a kdo si ji nahrazuje mechanickou protézou?

Zeom II teď vypadala úplně jinak, než když Enterprise před několika dny vstoupila do soustavy. Skutečně připomínala svou původní klasifikaci, ale zdálo se, že se vydala ještě kousek za její horní hranici. Atmosféra planety byla plná turbulencí a prachu, který vyvrhovaly nově vytvořené sopky. Tektonické kry se rozpadaly a scelovaly v řádech desítek minut a z povrchu se sice pomalu, ale o to neodvratněji, stávalo peklo plné žhavé lávy.

Posádka můstku sledovala makabrózní divadlo na hlavní obrazovce.

"Jako Genesis, pánové, že?"

"Ay, taky sem si na ňu vzpomněl!" souhlasil Scotty.

"Jen tentokrát nemusíme proletávať její atmosféroj jako tehdy..." zavzpomínal Chekov.

"Škoda, že jsme si to tehdy nemohli vychutnat, co Spocku?" poznamenal doktor McCoy jízlivě. "Měli jsme tehdy úplně jiné starosti, například jak vás dostat z mé hlavy!"

"Myslím, že dnes máte možnost si to vynahradit, doktore" odvětil Spock stoicky.

Zapípal signál subprostorového rádia. Uhura se rozmrzele odvrátila od podívané na hlavní obrazovce. "Kdo to zase..." rozmrzelost z ní rázem spadla a byla nahrazena překvapením. "Kapitáne, máte naléhavou zprávu z hlavního stanu Hvězdné flotily!"

"Priorita a stupeň utajení?"

"Ty nejvyšší a je to jen pro vás osobně!"

"Dobrá, Uhuro, pošlete mi to do zasedačky. A ať mne nikdo neruší!"

Na obrazovce se objevila tvář admirála Cartwrighta. Tvářil se ... ustaraně!

"Jime, oceňuji cos právě udělal pro ty lidi na Zeom II. Ale jistě si vzpomínáš, že Enterprise měla původně jiný úkol..."

"No jasně, ti zatracení diplomati..." blesklo Kirkovi hlavou.

"Mluvil jsem právě s vedoucím diplomatické sekce Hvězdné Flotily a podařilo se mi ho přesvědčit, aby na nás nepodával stížnost - ale jen za tu cenu, že Enterprise okamžitě vyrazí maximální možnou rychlostí k 61 Cygni. Když to uděláš, dorazíš tam se zhruba 6-ti hodinovým zpožděním a to jsou ještě diplomati ochotni tolerovat - s přihlédnutím k tomu, že se původně nepočítalo s žádnou záchrannou výpravou, to dokonce bude využitelné z hlediska propagace Hvězdné flotily mezi civilním obyvatelstvem.

To by byla první věc. A teď ta druhá. Ze zpráv, které jste nám zasílali, jsem pochopil, že na palubě máš i nějaké civilisty z lodi..." (Cartwright zalistoval v papírech na svém stole) "eh, Minion. Bez ohledu na jejich stav je předej na jejich loď a okamžitě vyraž na cestu, prosím. Do soustavy Zeta Omicron právě směřují dvě vědecké lodě Federace, aby zdokumentovaly všechno, co bude možno zjistit. Ostatní civilisty vezměte s sebou, vysadíte je na 61 Cygni.

Cartwright končí."

Obrazovka potemněla. Kirk zůstal ještě chvíli sedět. Byl si jistý, že teď už nerozumí vůbec ničemu.

 

Vaydenova kajuta na Minion byla zařízena spartánsky. Vybavení tvořilo jen několik nezbytných kusů nábytku a terminál lodního počítače na stole.

Vayden seděl na židli u stolu a něco četl ve svém příručním terminálu.

Ozval se dveřní zvonek.

"Dále!"

"Neruším, kapitáne?" zaslechl slizce znějící hlas.

"Ty? Nikdy! Pojď dál!" Vayden se obrátil ke svému návštěvníkovi.

"Právě jsem obdržel informaci, že jsme vzali na palubu člun s profesorem Limetree..."

"Přesně tak, docu. A co má být? I když jen za jeho nalezení bych zasloužil medaili. Aspoň, že Enterprise už odletěla... ještě, že máme tak vlivné přímluvce" zašklebil se.

Muž, kterého Vayden oslovil jako doktora pokračoval. "Frede, jistě jsi obdržel rozkaz od našeho řídícího důstojníka..."

"Jo, ten jsem obdržel. A taky jsem obdržel rozkaz od jeho nadřízeného. Je docela protichůdný."

"Ale? A copak nám nařizuje sám velký admirál?"

"Proč si to nepřečteš sám?" Vayden mu podal tablet. Jeho návštěvník ho opatrně uchopil do pravé ruky, navlečené v rukavici. Vayden se na jeho ruku krátce podíval.

"Co protéza?"

"Odnesla to na Zeom II. Je to zvláštní, za určitých okolností může být organický materiál odolnější, nežli kov a plasty. Mám teď svou... speciální. Chvilku potrvá, než si vyrobím náhradní. Takže musím opatrně. Asi bys nechtěl, abych ti ten terminál probodl nebo zastřelil."

"Ne, to bych opravdu nechtěl" odpověděl s úsměvem Vayden. "Mimochodem, Francouzi kdysi měli na Zemi takové úsloví. Pravilo něco ve smyslu... rozkaz - protirozkaz - chaos" řekl Vayden. "Myslím, že se to hodí na naši situaci."

Doktor jen přikývnul.

Na obrazovce tabletu byly dvě zprávy. První byla podepsaná od Franka Yerdona. Byla velmi stručná.

Pro: Frederick Vayden, Samuel Wilson.

Nadpis: Profesor

Tělo zprávy: Tentokrát zašel profesůrek až moc daleko. Díky jeho nezodpovědnému experimentu Federace právě přišla o jediné naleziště kelvinia. Pokud to čirou náhodou přežil, tak ho zlikvidujte! Způsob provedení nechám na vás. A je mi jedno, kdo z vás to udělá, ale profesor Limetree musí zemřít!

Druhá zpráva byla podepsaná admirálem Cartwrightem.

Pro: Frederick Vayden

Nadpis: Zbrklé akce nežádoucí

Tělo zprávy: Právě vám asi dorazila zpráva od Franka Yerdona. Je celý bez sebe a kdyby se dalo na dálku vraždit myšlenkami, už by byl profesor Limetree po smrti nejméně stokrát. Nicméně, jako jeho a tím pádem i váš nadřízený, vydávám rozkaz opačný. Frank nemá fantazii a nedochází mu, že máme i další zdroje kelvinia. Naopak, experiment, který profesor provedl, nade vší pochybnost dokazuje, že kelviniovou bombu lze sestrojit a že ji lze úspěšně použít k likvidaci celé planety.

To čeho profesor na Zeom II dosáhl, lze svým způsobem považovat za absolutní výsledek celého projektu Zeom II.

Mimochodem, je to ironie osudu, ale kdyby nám před časem vyšla jistá operace podle původních plánů, tak by neměl vaše lidi kdo zachránit... ale k věci.

Proto nařizuji: profesor Limetree musí přežít! Dopravíte ho neprodleně na základnu 31.

Tuto zprávu smíte ukázat doktoru Wilsonovi, aby ani on neprovedl nějakou hloupost. S Frankem si to ještě vyřídím - a mohu jen doufát, že vás tato zpráva zastihla včas.

"Tak to vidíš sám, docu" podíval se Vayden na svého společníka. "Nemáme dělat žádné blbosti."

"Žádné blbosti... dobře" usmál se doktor Wilson slizce. "Je fakt, že to co profesor tentokrát dosáhl, byl skutečný absolutní výsledek. Málem i pro mne."

"Což znamená?"

"Že to u mne bude mít profesůrek pěkně schované."

"Cosi mi říká, že na profesorovu hlavu začíná vznikat pořadník" poznamenal Vayden tiše. "Ale to už nebude moje starost. Vracíme se na základnu 31 podat hlášení."

"Podle rozkazu, kapitáne Vaydene!"

KONEC