Past na myši

Kancelář prokonzula byla skvostně zařízena – ostatně vždy tomu tak bylo, kam až paměť senátora Pardeka sahala. Přesto si senátor Psi při vstupu do místnosti povšiml, že od doby, kdy v ní byl naposledy, vypadá trochu zašle. Zařízení sice bylo stále stejně honosné, výhled z okna stále stejně majestátní, ale zdálo se, jako by i na Nerala přišly špatné časy. Nebylo to nic, co by bylo vidět prostým okem a náhodný návštěvník by si asi ničeho nevšiml, ale Pardek, který Neralovu kancelář dobře znal, se oklamat vnějším zdáním nenechal.

Ale Neral samotný vypadal jako kdykoli předtím - ač byl jako vždy pečlivě oblečený a upravený, Pardek se v jeho přítomnosti nikdy nedokázal zbavit pocitu jisté slizkosti. A teď se s ním musel opět setkat tváří v tvář…

"Posaďte se, Pardeku" Neral na okamžik zvedl oči od svého terminálu a pokynul směrem ke křeslu, které stálo před jeho pracovním stolem. "Hned se vám budu věnovat" porensl s výrazem velmi zaměstnaného muže.

Neral nechával Pardeka úmyslně čekat. Od blamáže s pokusem komandéra Sely o invazi na Vulkán pod pláštíkem "znovusjednocení" uplynulo teprve několik týdnů, během kterých měl Neral dost co dělat se záchranou své vlastní kariéry a jestliže nyní pozval Pardeka k sobě do kanceláře, nebylo to z nějaké sentimentální slušnosti, ale z důvodů pro Nerala téměř existenciálních.

"Nuže, Pardeku" oslovil Neral příchozího do době delší, než by odpovídalo bontónu (záměrně neoslovoval senátora jeho titulem, aby dal najevo, že politicky je Pardek už teď mrtvola), "proč jsem vás vlastně pozval. Jak asi víte, plán komandéra Sely by se dal nejlépe charakterizovat jako totální neúspěch, pokud bych měl použit mírný výraz."

Pardek se netrpělivě na křesle zavrtěl. Neral si s pobavením uvědomil, že Pardek má strach nejen o svou kariéru (jako zkušenému politikovi mu muselo být jasné, že ta skončila), ale i o svůj život.

"Nicméně, nemám v úmyslu vás vinit z toho, že jste plnil pokyny, které vám Sela dávala. Naše říše si ovšem nemůže dovolit, aby její operativci zkazili několik významných akcí za sebou v řadě a pro komandéra Selu z toho byly vyvozeny patřičné důsledky."

Konečně se otočil tváří k Pardekovi a opřel se do křesla.

"A teď, proč jsem vás nechal zavolat. Je vám určitě jasné, že vaše kariéra senátora skončila - zaručuji vám, že v příštích volbách zvolen nebudete a to ani v tom velmi nepravděpodobném případě, že byste se na kandidátku nějak dostal. Nicméně, i kariéra senátora může skončit různými způsoby. Například, můžete být také poslán do vyhnanství - a nebo se pro vás může najít nějaké vhodné místo na magistrátu. Koneckonců, vždy jste o sobě prohlašoval, že jste "muž z lidu"." Pokrčil rameny. "A kde lépe můžete lidu posloužit, nežli v městské radě?"

"Myslíte, že by to bylo možné? opatrně se zeptal Pardek, který se do té doby nezmohl na jediné slovo.

"Možné? Možné, Pardeku? Ó nikoliv, prakticky jisté…" odvětil Neral se slizkým úsměvem. "Ovšem, jak se říká, něco za něco."

"Co navrhujete?" rozechvěle se zeptal Pardek.

"Už se k tomu dostávám. Selin plán nejenže vůbec nefungoval, ale také ponechal na Romulu jednoho z nejschopnějších agentů Federace."

"Myslíte Spocka?"

"Přesně tak… potřebujeme se ho zbavit. Prétor se v tomto směru vyjádřil zcela jasně."

"Tak ho zatkněte…"

"Za co, vy blázne?!?" Neral se přestal na okamžik ovládat. "Za to že učí lidi vulkánsky? Zato že šíří svou verzi dějin Romulu a Vulkánu? Pardeku, za tohle ho zavřít opravdu nemůžeme, i když bychom chtěli, proberte se! Na tom všem bohužel není nic nelegálního a rozhodně to nestojí za nevyhnutelné zhoršení vztahů s Federací, které by po tomto kroku následovalo. Doba je složitá, Pardeku a i prétor musí brát ohledy na reakce ostatních mocností … schválně, jak dlouho si myslíte, že by naše říše vydržela válku s Federací a Klingonskou říší zároveň? Ne více než několik měsíců, to vám zaručuji. A po tom všem, co provedla Sela Klingonům i Federaci, by se nás vůbec nikdo nezastal – naopak, všichni naši sousedé by se na nás s velikou radostí vrhli, aby také urvali kus kořisti."

Neral se zarazil. "Ovšem, zpátky k našemu problému. Kdyby ovšem byl velvyslanec Spock přistižen při, dejme tomu, kriminálním činu, například krádeži, byla by situace zcela jiná. Přinejhorším bychom ho mohli legálně vyhostit."

"Stále vám nerozumím, prokonsule…"

"Je to prosté. Necháme Spocka, aby se vloupal do vašeho domu."

"Do mého domu?"

"V nepřítomnosti vás i vaší ženy, samozřejmě. Pak bude dopaden, zatčen… a pak se uvidí co dál. Moje garda rozhodně neudělá stejnou chybu dvakrát."

"Ale co by chtěl loupit u mne v domě? Vždyť můj dům zná… a ví že v něm nic cenného nemám… a i kdyby… co by dělal Spock s cennostmi? A co jste myslel tou naší nepřítomností?" zeptal se Pardek s obavami v hlase.

"Jedno po druhém, Pardeku. Nejprve k té vaší nepřítomnosti. Za dva týdny odlétá na Remus delegace senátu v doprovodu několika armádních důstojníků. Asi to znáte, klasické kolečko. Nejprve hlavní město Biscae, pak Adrennan, pak samozřejmě návštěva památníku v Levitasz, a konečně návštěva našich tajných zbrojovek ve Vallase. Pak zpátky do Biscae, závěrečné rozloučení a návrat na Romulus. Je toho tak zhruba na měsíc. Dost času na to, aby se k vám někdo vloupal a byl mezitím zadržen. Samozřejmě vezmete i svou ženu, to patří k věci."

"Ale proč se toho mám účastnit zrovna já…?"

"Protože jste v této záležitosti až po špičky svých uší a tohle je vaše jediná možnost, jak se z ní dostat se zdravou kůží. Krom toho, potřebujeme někoho, kdo umí vyjednávat. V oblasti Vallasa máme problémy s jakýmsi remanem, který se nechává titulovat místokrál. Bylo by navýsost užitečné, kdyby se vám ho podařilo kontaktovat a zjistit, co vlastně chce. Remanské zbrojovky jsou pro naše úsilí až příliš důležité, než abychom mohli riskovat třeba jen zdržení jejich produkce. V bezprecedentním kroku nabídl prétor Hiren remanům možnost, aby navrhli bitevní loď vlastní konstrukce a skutečně by bylo nevhodné, aby se jim ji eventuálně podařilo postavit a oni ji pak následně obrátili proti nám."

"Ale co mi mají krást…" zděšeně zareagoval Pardek. "A vůbec, právě jsem začal s budováním lepšího zabezpečení u sebe v domě… vždyť víte, že se tam u mne občas scházeli…"

Neral se na něj znechuceně podíval. "Tak s tím budováním prostě přestanete. Není v našem zájmu, aby Spock narazil na silné zabezpečení. A že byste zrovna vy na nic vhodného nedokázal přijít? To je až k neuvěření, Pardeku. No nic, nebudu vás už dále zdržovat, jistě máte spoustu práce." Gestem dal najevo, že audience je u konce.

Pardek vyklopýtal z prokonsulovy kanceláře. Hlavou se mu honily neradostné myšlenky "Něco vymyslet… ale co… leda že by … Spock o tom neví a přitom je to bezesporu starý a zajímavý artefakt … snad se na to nechá nalákat…"

* * *

D'Tan vrazil do lokálu malé hospody jako velká voda. Rozhlédl se a když zahlédl Spocka, začal si k němu razit cestu.

Spock stál u stolku zabrán do tichého hovoru s romulanem zhruba stejného věku, jako byl on sám. Štíhlý muž menšího vzrůstu měl vojenské držení těla, ačkoliv na sobě neměl žádnou uniformu.

D'Tan ještě zaslechl jak onen muž Spockovi říká: "… jsme tedy domluveni. Vždyť víte, že na mne je spoleh."

Spock jen nepatrně přikývnul a naznačil mu rukou, že mají společnost. Muž se otočil, uviděl D'Tana a usmál se: "To musí být ten váš mladý pomocník o kterém jste mi už vyprávěl. Vidím, že má nějak naspěch." Obrátil se opět ke Spockovi "A protože my dva jsme už domluveni, nechám vás nyní o samotě."

"Děkuji vám" odvětil Spock. "Spoléhám na vás. Jolan tru, kapitáne."

"Jolan tru, Spocku."

D'Tan se ohlédl za odcházejícím mužem. "To byl…?"

"Už jsem ti nedávno říkal, že čím méně toho víš,…"

"…tím méně toho mohu vyzradit, já vím…" otráveně doplnil D'Tan.

"Proč si za mnou přišel, D'Tane?"

"Spocku, dozvěděl jsem se něco fantastického!" vyhrkl D'Tan. Hned se rozhlédl. "Ale tady bych to probírat nechtěl."

Spock nadzvedl jedno obočí. "A kde tedy? Zde je bezpečno. Možná nejbezpečněji v celé Dartze."

"Spocku, pojďte aspoň dozadu. Nemusí nás každý slyšet."

S mírně pobaveným výrazem Spock odpověděl. "Nu dobrá, když je to tedy tak důležité…"

Zadní místnost v hostinci byla ideální pro podobná soukromá setkání. Hostinec byl značně větší nežli běžné jídelny typu dinglh – měl několik oddělených místností a únikových východů. Majitel si zakládal na tom, že v jeho podniku hosty nikdo neruší ani nešpehuje.

Spock se spíše ze zvyku rozhlédl po jednoduše zařízené místnosti, vyndal z kapsy tricordér, nastavil na něm program pro rušení odposlechu a pokynul D'Tanovi, aby se posadil. Sám posadil proti němu.

"Co se děje tak významného, D'Tane?"

"Pardek a jeho žena odjíždějí na služební cestu!"

"Stále mi není jasné,…"

"Tak jinak Spocku. Pardek má u sebe významný artefakt, který dokazuje spojení dávných vulkánců a romulanů. Je to památka z doby příchodu našich lidí do této soustavy!"

"D'Tane, kde by Pardek k něčemu podobnému přišel? A proč by nám to celou dobu tajil?" Spockův hlas byl plný skepse.

"Jeho prastrýc byl významný archeolog, to jistě víte, Spocku."

"Ne, to jsem nevěděl. Co s tím?"

"A ten objevil onen artefakt při vykopávkách v Caranamu! Copak to nechápete, Spocku? To je důkaz o propojení Vulkánu a Romulu, který naše hnutí potřebuje!"

"Nemyslím, že naše hnutí potřebuje jakýkoli podobný důkaz, D'Tane" odvětil Spock chladně. "Kromě toho je mi krajně podezřelé, že by najednou Pardek zveřejnil, že vlastní podobný artefakt. A to vše jen krátce poté, co se ukázalo, že naši věc zradil."

D'Tan se zatvářil zoufale. "Spocku, dnes jsem se tohle všechno dozvěděl od Jarona. Ten se to dozvěděl od někoho z Pardekovy kanceláře."

"Předpokládám, že ti už neřekl od koho."

"Ne. Říkal jen, že čím méně toho vím, tím méně mohu vyzradit" odpověděl D'Tan vzdorovitě. "To mi říká každý… i vy" dodal po chvíli vyčítavě.

"Takže Pardek má mít nějaký záhadný artefakt a navíc zanedlouho odjíždí? Pozoruhodná shoda okolností - je-li to ovšem shoda okolností. Kromě toho, i kdyby to všechno byla pravda, co s tím?" snažil se Spock ochladit D'Tanovo nadšení. "Mám snad tomu rozumět tak, že navrhuješ, abychom se do Pardekova domu v jeho nepřítomnosti vloupali? To by byla krádež, D'Tane, a krádež se trestá všude ve vesmíru."

"Spocku, myslete si co chcete, ale já náhodou vím, že Pardek ten artefakt opravdu má" řekl D'Tan lehce uraženě.

"Opravdu?"

"Ano!" vykřikl D'Tan. "Ještě než se ukázalo, že Pardek je zrádce, scházeli jsme se přece občas i u něj v domě, vzpomínáte?"

Spock mírně kývnul na znamení souhlasu.

"Vždycky jsme byli v jeho knihovně. Jedna skříň tam byla vždy zamčená."

"Ano, to si vybavuji."

"No a jednou jsem náhodou vešel do knihovny, zrovna jsem hledal vás nebo Pardeka, a ta skříň byla otevřená. A tam jsem uviděl různé staré artefakty."

"Mohl sis je prohlédnout?"

D'Tan smutně zakroutil hlavou. "Bohužel, krátce na to vešel do knihovny Pardek a tu skříň zavřel a mne poslal za vámi. Ale jsem si jist, že tam ten artefakt byl!" dodal D'Tan odhodlaně. "Alespoň myslím. Každopádně tam něco takového bylo."

"Dobrá, připusťme na okamžik, že Pardek opravdu něco má. I když teď na nějakou dobu odjede, stejně bude jeho dům hlídaný."

"Možná vás to překvapí, Spocku, ale Pardek zapomněl zablokovat jednu tajnou přístupovou chodbu! Sám jsem to dneska vyzkoušel! Můžeme se k němu do domu dostat velmi snadno!"

"A co pak?"

"Já nevím…" zoufale hlesl D'Tan. "Třeba byste si ten artefakt mohl prohlédnout a zjistit, jestli je to opravdu to, co se o něm tvrdí. Vždyť ho nemusíme hned krást!" zvolal náhle. "Stačí, když ověříte, že je to pravý artefakt. Jen se na něj podíváme, nic nevezmeme a zase odejdeme. To přece není krádež, ne?"

Spock ponechal D'Tanovu otázku bez odpovědi. "Co to má být za artefakt?"

"Údajně to má být nějaký starý vulkánský záznam… nevím nic podrobného - ale něco takového jsem tam tehdy viděl."

"Určitě je ta skříň s artefaktem dobře zabezpečená, D'Tane. Pardek je možná zrádce, ale hlupák není určitě. Není to ani tak skříň, jako spíše trezor.

A ani jeden z nás není odborník na otevírání trezorů" poznamenal Spock po chvíli mlčení. "A protože se nedá očekávat, že bychom získali klíč, potřebovali bychom někoho, kdo by ten trezor dokázal otevřít."

D'Tan se zarazil. "Spocku, to mne nenapadlo…"

"Tak vidíš. Raději na to nemysli. Je to až příliš nebezpečné a podezřelé."

* * *

Od setkání se Spockem uplynulo několik dní, během kterých se D'Tan snažil usilovně zapomenout na myšlenky, které se mu neustále honily hlavou. Od smrti svých rodičů bydlel u své babičky v malém domku na předměstí Darthy. Hned za oknem jeho podkrovního pokojíku vedla rozsáhlá pozemní dráha a vzdor veškerým snahám o zvukovou izolaci k němu neustále doléhaly zvuky projíždějících vlaků. Ale D'Tan si nestěžoval - toto místo mohl alespoň nazývat domovem. Jeho dědeček kdysi zahynul při nějakém střetnutí ve vesmíru a tak D'Tanova babička Naara pobírala nevysoký vdovský důchod po padlém. Navíc si přivydělávala - pomáhala několika známým s domácností, což jí stačilo na skromné živobytí pro ni a D'Tana.

"D'Tane, pojď dolů, máme návštěvu!"

D'Tan se zvedl od svého stolu jen velmi neochotně. Položil na stůl stařičký tablet, který určitě pamatoval ještě jeho dědečka a zavolal: "Už jdu, babi!" a loudal se pomalu dolů do světnice.

Když uviděl, kdo to k nim přišel, veškerá ochablost z něj rázem spadla.

"Sutefe! Co tady děláš?" Bratranec Sutef měl v rodině pověst dobrodruha. Nebyl o mnoho starší nežli D'Tan, ale ten k němu přesto vzhlížel s úctou.

"Slyšel jsem, co se stalo strýčkovi a tetě" řekl Sutef. "A tak jsem se rozhodl, že se na vás dva musím podívat a něco málo vám přinést."

"No tos nemusel, Sutefe" vpadla mu do řeči Naara.

"Ale babi, vždyť vím, jak na tom jste." Obrátil se k D'Tanovi. "Nechceš se na chvíli projít?"

D'Tan se podíval na svou babičku. "Jen běž, já tu zatím něco pro vás přichystám" pobídla ho.

"Cos dělal celou dobu, Sutefe?" zeptal se D'Tan, jakmile byli na ulici.

"Dělal jsem to… i ono…" odpověděl vyhýbavě Sutef. "Však to znáš" připojil mnohoznačně. "Ale ty ses prý pěkně zapletl do politiky."

"To vůbec není pravda…" vyhrkl D'Tan.

"Neboj se, D'Tane. Chci ti jen říct, že vím o co šlo a že jsem na vaší straně."

"Opravdu? Nikdy ses o znovusjednocení nezajímal!" nedůvěřivě odpověděl D'Tan.

"Ptal ses, co jsem dělal…" změnil Sutef téma hovoru. "No to víš, nebylo to zrovna nejčistší… ale podařila se nám dobrá akce." Přátelsky se na D'Tana zašklebil. "Vybrali jsme trezor jednomu hlavounovi… tak šikovně, že než na to přijde, bude ze mě starej dědek. Ale před babičkou ani slovo!" spiklenecky zašeptal.

"Trezor…?" D'Tan se zarazil. Napadlo ho, že by to byla až příliš veliká náhoda… a nakonec proč ne? "Co kdybych měl pro tebe nějakou práci?" vysoukal ze sebe. "Práci, kterou bys dokázal, že stojíš na naší straně" dodal po chvíli.

"Spocku, to je naše šance! Sutef a jeho společník nám ten trezor otevřou!" D'Tanovo nadšení bylo skoro nakažlivé, ale Spock přesto neřekl nic. Ani nedal nic najevo.

Spock a D'Tan čekali v zadní místnosti onoho hostince, kde nedávno D'Tan našel Spocka.

"A ještě něco jsem našel - podívejte!" D'Tan rozbalil promaštěný kus hadru a vytáhl z něj starý disruptor. "Tohle měl děda na půdě. Dokonce tam do toho měl několik záložních baterií."

Spock projevil jen velmi vlažný zájem. "Podej mi tu zbraň, prosím."

"Jistě."

Spock uchopil disruptor a popaměti zkontroloval nastavení. "Je funkční. Zajímavý kousek. Původně klingonský."

"Myslíte, že ho děda ukořistil v boji?" zeptal se D'Tan dychtivě. Spock jen pokrčil rameny. Klingoni kdysi prodali romulanům spoustu zbraní a tento disruptor mohl být klidně jedna z nich. A nebo také ne. Proč by měl brát chlapci iluze…

"Musím tě požádat, abys mi tu zbraň dal. Je příliš nebezpečné, abys s ní chodil. Kdyby tě chytili se zbraní, měl bys velký problém."

"No dobrá, tak si ji tedy nechte…" souhlasil D'Tan neochotně.

"Řekl jsi o ní ještě někomu jinému?"

"Ne. Jen vám."

"A už toho lituješ" s náznakem pobavení odpověděl Spock.

"Ne. Ano" odpověděl D'Tan nerozhodně. "Ale musíte mne na oplátku naučit ten váš stisk!"

"Bude-li na to čas, rád tě to naučím, není to tak složité. Musíš…"

Ozvalo se zaklepání na dveře. Spock schoval disruptor do svého pláště a podíval se tázavě na D'Tana. Ten přikývnul. "Je to náš kód."

"Dále!" zvolal Spock.

Do místnosti vešli dva muži. Jedním z nich byl evidentně Sutef. Spock si mladého romulana váhavě prohlížel - a neveděl, co si o něm má myslet. Něco se mu na něm nezdálo… Druhý z mužů měl na hlavě velkou kápi, takže mu nebylo vidět do obličeje. Když jim Spock pokynul, aby se posadili, sundal si kápi z hlavy. Ukázalo se vysoké čelo lemované tmavými vlasy, mrtvolně bledý odstín šupinaté kůže, zapadlé oči a zploštělý nos.

"Vždyť je to Reman!" vydechl D'Tan.

"Jen z jedný čtvrtiny, romulane" odpověděl onen muž chraplavě.

"Asi bych vás měl představit" ozval se Sutef. "To je můj společník Grapch, nejlepší odborník na trezory ve známém vesmíru." Obrátil se ke Spockovi. A já se jmenuji Sutef, jak už vám asi můj bratranec D'Tan řekl. A jak jsem pochopil, potřebujete se někam podívat."

"Přesně tak. Jen podívat, pánové, aby nedošlo k nějakému omylu."

Grapch se chraplavě zasmál. "Chcete říct, že to budem dělat jen pro lásku k vašemu hnutí?"

"I tak by se to dalo říci" odvětil Spock chladně.

"Možná vás to překvapí, ale jdem do toho. Sjednocení Romulanů a Vulkánců bude přínosný i pro nás Remany a polo-Remany."

"Logické rozhodnutí, Grapchu."

"Snad abychom začali…?" řekl Sutef po chvíli mlčení. "Jak jsem pochopil z toho, co mi říkal D'Tan, potřebujeme se dostat do domu, otevřít trezor, identifikovat co v něm je a pak se prostě vypařit."

"Přesně tak, Sutefe" odpověděl Spock.

"Znáte ten trezor, vulkánče? Co je to za typ?" chraplavě se zeptal Grapch.

"Je to celkem běžný domácí typ trezoru. Zabezpečení otevíracího mechanismu je přes ověření podpisu a pak je nutno zadat správný číselný kód."

Grapch se zatvářil pobaveně. "To není trezor, to je výkladní skříň!"

"Když myslíte, Grapchu."

"Vulkánče, těhle trezorů jsem už otevřel desítky! Potřebuju podpisovej vzor,což byste snad měl bejt schopen sehnat."

Spock souhlasně přikývnul. "Už jsem na to myslel. Mám několik listin s Pardekovým podpisem."

"Perfektní. Pak se stačí podívat, jak moc a kde je opotřebovanej digitizér vstupního panelu. Podpis dokážu napodobit na první, maximálně druhý pokus. Tyhle zabezpečovací mašiny sou dost tupý a vyžadujou podpis jedním tahem, což efektivně vylučuje možnost, že by v něm mohl majitel dělat nějaký kudrlinky."

"A číselný kód?"

Grapch se ušklíbl. "No to je otázka… pokud je majitel správně paranoidní a mění jak kombinace, tak rozložení panelu s čísly, je to docela problém. Ale většina lidí tohle nedělá a používá jednu kombinaci a jeden typ rozložení čísel – koneckonců, kdo si má ty všechny kódy pamatovat, že?" zachechtal se škodolibě. "Takže u většiny lidí se dají určit čísla kódu podle opotřebování digitizéru, to je vám asi jasný. Ale neznáme správnou sekvenci. Ovšem, lidi maj na prstech mastnotu a nečistoty. Sice to nejni vidět, ale dá se to docela dobře analyzovat. A na to sem si už kdysi sestavil speciální počítač, který dokáže v takovýhle situaci určit správnou kódovou sekvenci. Opět – maximálně na druhý pokus jsme tam." Pokrčil rameny. "Ideální by bylo sehnat všechna čísla v jeho okolí – ale na to se spoléhat fakt nedá, už jsem zažil kódy, který znal doopravdy jen majitel trezoru a který šly sestavit jen po opravdu důkladném prostudování všech materiálů o něm a rozhodně se nedaly uhádnout z hlavy."

"Jak vidíte, trezor otevřeme bez problému" prohlásil Sutef. "Co dům, D'Tane, budou opravdu všichni pryč?"

"Pardek a jeho žena budou pryč určitě…" neurčitě řekl D'Tan.

"A co služebnictvo?"

Spock vstoupil do hovoru. "Pardek žádné nemá, politicky by to pro něho bylo neúnosné – jako "muž z lidu" si nemohl dovolit mít žádné služebnictvo. Sice zaměstnává několik lidí takzvaně na výpomoc, ale žádný z nich v jeho domě nebydlí, takže jeho dům bude až do návratu zcela prázdný."

"To je velmi dobré… budeme aspoň mít klid na práci" usmál se Sutef. "Ale popravdě řečeno, nemyslím, že je úplně nutné, abyste tam s námi chodil, Spocku."

"Co máte na mysli?"

"Chci říct, když chytí nás, dostaneme flastr. Když chytí vás, dostanete ránu z disruptoru, to je snad jasné."

"Chápu kam míříte, Sutefe."

"Jo, to je fakt, jenže se Sutefem je ten problém, že občas nepozná hodinky vod holínek" cynicky poznamenal Grapch. "Jestli chcete, aby tahleta naše akce přinesla nějakej výsledek, mam pocit, že budete muset jít a náma."

Spock se podíval tázavě na Sutefa. Ten rezignovaně pokýval hlavou. "Grapch má bohužel pravdu… na identifikace věcí jsem opravdu dost nešikovný… to mně nenapadlo. Takže budete muset s námi." Obrátil se k D'Tanovi. "Ale ty bys snad s námi chodit nemusel. Stačí, když nám ukážeš jak se dostaneme k Pardekovi."

"Mám obavu, že to nebude tak jednoduché, Sutefe" ozval se Spock. "Systém podzemních chodeb vedoucích k Pardekovu domu je velmi složitý a jakkoliv nemám v úmyslu snižovat vaše schopnosti, nemyslím, že byste se v něm dokázal orientovat tak jako D'Tan."

"No dobrá…" souhlasil Sutef váhavě. "Ale netvrďte, že jsem vás nevaroval!" řekl po chvíli s úsměvem. "Takže na mne zbývá finále –zahladit stopy po našem pobytu u Pardeka. To nebude problém.

"Mimochodem, vulkánče, co chcete vlastně dělat s tím co zjistíte?" zeptal se z ničeho nic Grapch.

"Když něco najdeme, budeme na Pardeka vyvíjet tlak prostřednictvím našeho hnutí. Věřte mi, stále ještě je velmi silné" prohlásil Spock rozhodně. "A když tam nic nenajdeme – potom uděláme Pardekovi takovou ostudu, že mu nezbude, než aby ze svého domu vycházel tou tajnou chodbou."

Když Sutef a Grapch odešli, zůstali D'Tan a Spock ještě chvíli sedět.

"Ten tvůj bratranec, ten Sutef, dá se mu věřit? Něco v jeho tváři mne zrazuje…"

"Sutef je v pohodě, Spocku. To spíš ten jeho remanský partner, ten se mi nelíbí." D'Tan se otřásl odporem. "Remané… brrr…"

"Je nelogické se ošklíbat nad někým, s kým velmi pravděpodobně sdílíš část genů" odvětil Spock klidně.

"Cože…? Jak to?" zděšeně se zeptal D'Tan.

"A z čeho si myslíš, že mají dnešní romulané své výrazné kosti na čele? Z Vulkánu si je nepřivezli…"

"Jak by to bylo možné?"

"Když předkové dnešních romulanů dorazili do této soustavy, navštívili obě zdejší obyvatelné planety. Část remanské populace zajali a odvezli s sebou na Romulus jako otrockou pracovní sílu. Za těch několik staletí obě rasy na Romulu splynuly a jen malé procento romulanské populace není zasaženo remanským genetickým materiálem. Těmto tzv. "faest Rihannsu" byla po prohrané válce se Spojenou Zemí vyhrazena nejvyšší místa ve státní správě i v ozbrojených složkách, snad proto, že "míšenci" byli za vypuknutí války se Zemí odpovědni, protože byli v té době u moci - změnilo se to teprve před nějakými 70 lety. Diskriminace většinové populace při službě ve flotile šla dokonce tak daleko, že všichni, kdo neměli rovná čela, museli nosit přilby, které jejich vystouplé kosti zakrývaly."

"To jsem nevěděl…" zničeně řekl D'Tan. "A nebude to nějak vadit…?"

"D'Tane, já sám jsem napůl člověk. Vulkánských genů mám v sobě mnohem méně, než jakýkoli průměrný romulan. A vidíš sám, nijak mi to nebrání v tom, abych mohl žít v souladu s vulkánskými zvyklostmi."

D'Tanovi se viditelně ulevilo. "To jsem rád…" Zadíval se na Spocka. "Spocku, co vás přimělo ke změně názoru na ten Pardekův artefakt? Vždyť jste byl proti tomu, abychom se na něj šli třeba jen podívat!"

"To je dobrá otázka, D'Tane. Zřejmě ve mně získala na okamžik převahu má lidská polovina, respektive její zvědavost. A pak také, jeden z mých možných pozemských předků kdysi napsal: Odjakživa jsem věřil, že by ze mne byl velice úspěšný zločinec. V tomto ohledu dostávám nyní životní šanci." Neznatelně se na D'Tana usmál a ten si nejspíš poprvé za celou dobu uvědomil, že Spock nebude zdaleka tak neškodný, jak se na první pohled zdá být.

* * *

"Knihovna je tady!" vzrušeně šeptal D'Tan a mával na své společníky do chodby. "Tudy, za mnou!"

Knihovna byla přesně taková, jak si ji Spock pamatoval. Rolety v oknech byly zatažené, takže do místnosti pronikalo z ulice jen minimum světla. Skříň s cennostmi stála uprostřed stěny.

"To je ta skříň!" ukazoval D'Tan.

"Grapchu, teď je to na vás!"

Grapch přistoupil k trezoru a začal manipulovat se svým nářadím. Po chvíli řekl: "To je divné… jde to až příliš snadno. Tenhle typ trezoru by měl být normálně skoro nedobytný. Každopádně, tady to máme."

Grapch otevřel skříň. Na poličkách byly vyrovnány různé exotické předměty.

"Spocku?"

Spock vytáhl trikordér. "Scanuji… zajímavé nálezy… a toto… fascinující…" vydechl Spock. "Tento předmět je skutečně starý typ vulkánského záznamníku, ale není tak starý, aby mohl pocházet z doby příchodu romulanů do této soustavy." Obrátil se k ostatním. "Pokusím se…"

Větu nedokončil, protože ho zasáhl paprsek z disruptoru, který se objevil v Sutefově ruce.

"Jistě to bylo fascinující, ty vulkánsko-pozemská zrůdo" řekl s odporem Sutef. Mávl zbraní směrem ke Grapchovi a D'Tanovi. "A vy dva se chytněte stropu. Nechci se nechat překvapit." Přestavil něco na své zbrani. "Tak. Spocka jsem jen omráčil. Tal Shiar si s ním velmi rád popovídá. Ale vás dvou se mé instrukce netýkají. Buď budete spolupracovat, nebo vás prostě odprásknu. Stejně je to věc! Spiknutí Federace a Remanů proti říši. To se bude dobře vyjímat ve zprávách! Měli jste mne poslechnout, když jsem vás se Spockem varoval, D'Tane.

A ty jsi měl před chvílí pravdu, Grapchu. Bylo to příliš jednoduché. Bylo to tak schválně. Měli jste se sem snadno dostat - ale už neodejdete."

Jednou rukou vyndal z pláště malý komunikátor. Než do něj stačil něco říct, Grapch se ze svého místa vymrštil a skočil na Sutefa. Tomu vypadl disruptor z ruky. Vzápětí ho Grapch kousnul do ruky ve které držel komunikátor, takže Sutef s bolestivým zavytím pustil i ten.

D'Tan se rozhodl využít situace a podíval se na Spocka. Ten ležel zhrouceně na podlaze, v ruce stále ještě svíral tricordér.

"Zatraceně, teď by se mi ten disruptor hodil… Spocku…" D'Tan začal Spocka zoufale prohledávat. Něco nahmatal… byl to ten starý disruptor! D'Tan zažil okamžik zoufalství, když se snažil neforemnou zbraň vytáhnout ze Spockova pláště… někde se něco zadrhlo… škubnul pořádně… ozval se zvuk trhané látky, ale D'Tan držel zbraň v ruce! Zbraň se dala nastavit i po hmatu…

D'Tan se snažil namířit svou zbraň na Sutefa, ale nemohl.

Sutef a Grapch byli zaklesnuti do sebe, při boji se váleli po podlaze knihovny a demolovali její vybavení. Oba se přitom snažili dostat k disruptoru, který ležel opodál.

Teď! Jejich těla se převalila přes disruptor. D'Tan jen zaznamenal, že zbraň ze země zmizela.

Záblesk. Sutef se pomalu zvedal od Grapchovy mrtvoly a v ruce svíral disruptor. Třásl se vysílením. "Teda, měl jsi páru, ty vobludo remanská…" Pak periferním viděním zaznamenal D'Tana. Podíval se na něj.

"No tak, bratranče, neblbni. Polož tu prskavku, ať si neublížíš!"

D'Tan na něj namířil svou zbraň. "Odhoď zbraň, Sutefe!"

"Nebo co?" pobaveně odpověděl Sutef. "Klídek, na mně nemáš. Vždyť s tím ani neumíš zacházet!"

"To není pravda" vykřikl D'Tan.

"Že ne?" řekl Sutef pobaveně. D'Tan stiskl spoušť. Paprsek zasáhl Sutefa do hrudi. Překvapeně se podíval nejprve na D'Tana, pak na své zranění … a pak se zhroutil na podlahu vedle Grapcha.

D'Tan osaměl. Podíval se, jestli se Spock neprobírá … ne, stále byl v bezvědomí. Napadlo ho, že by mohl zkusit použít trikordér… zoufale ho pustil na podlahu … pozemským symbolům opravdu nerozuměl…

Napadlo ho, že disruptor při zásahu i na nejnižší nastavení do jisté míry svou oběť zraňuje… co když Spock upadl do toho vulkánského komatu, ze kterého ho může probrat jen několik rázných úderů?

Narovnal Spocka tak, aby se zády opíral o knihovnu. A začal. Nejprve mírně. Nic. Přidal na síle. Stále nic. Začal do Spocka zoufale bušit… "No tak, Spocku, proberte se… tady nemůžeme zůstat…" Už ho bolely ruce. Náhle se Spockova pravačka vymrštila a uchopila jeho ruku.

"Děkuji, D'Tane, to bude stačit. Myslím, že už budu schopen nějaké akce."

"Spocku…! Jsem rád, že jste se probral!" Bezradně se kolem sebe podíval. "Ale co teď?"

Spock zvedl z podlahy svůj trikordér a postavil se. Ukázal na jeden z předmětů ve skříni. "Je to opravdu pozoruhodný předmět, mnohem významnější, než si Pardek dokázal představit."

"Takže je to důkaz, který jsme hledali?"

"Nikoliv, to není. Ale jestli je má teorie o jeho původu správná, je ještě mnohem důležitější." Podíval se na D'Tana. "Nakonec se z nás zloději přece jenom stanou, protože my ho odneseme."

"Ale kam půjdeme? Jestli byl Sutef agent Tal Shiar, už na nás budou venku čekat."

"Vždycky jsou zde možnosti" řekl Spock mnohoznačně. "Podej mi oba disruptory, prosím. Nastavím je na přetížení, což povede k jejich výbuchu a následnému požáru, který zahladí většinu stop."

Zatímco mluvil, zručně nastavoval obě zbraně. D'Tan si uvědomil, že Spock to určitě nedělá poprvé… Spock umístil zbraně pod mrtvoly obou mužů a tamtéž zastrčil i Sutefův komunikátor.

"A co my?" zeptal se D'Tan nervózně.

Spock vyndal z pláště komunikátor. "Jak by řekl jeden můj starý přítel, nerad prohrávám." Stiskl tlačítko na komunikátoru.

D'Tan ucítil zvláštní šimrání… a uvědomil, že je kamsi přenášen transportním paprskem…

* * *

Když se D'Tan opět dokázal zorientovat, zjistil že stojí na transportní plošině. Spock stál napravo od něj - a před plošinou stál onen muž, kterého D'Tan nedávno viděl, jak se Spockem o něčem jedná… tehdy Spock toho muže oslovil "kapitáne" …

"Takže jsem na vesmírné lodi?" hlesl otázku.

Muž před ním se přátelsky usmál. "Přesně tak, mladý muži."

"Žádám o povolení vstoupit na palubu pro mne a mého společníka" řekl Spock velmi formálně.

"Povolení uděleno, Spocku. Pro oba. Vítejte na lodi Lagga." Obrátil se opět k D'Tanovi. "Je to opravdu tak, jsi na vesmírné lodi. Lagga je jen malá loď, ale uvidíš, že se ti bude líbit! A já jsem Hirub, její kapitán. A neboj, nepodléhám prétorovu velení." Na okamžik zvážněl. "Už ne…" Na tvář se mu vrátil přátelský úsměv. "Tohle je soukromá loď - nebo alespoň tak soukromá, jak to jen v Romulanské říši jde."

Spock sestoupil z plošiny. Hirub jim pokynul, aby ho následovali. Zavedl je do stísněné kajuty.

"Udělejte si pohodlí, pokud to půjde. Teď mne omluvte, za chvíli opouštíme orbitu."

D'Tanovi chvíli trvalo, než mu došlo, co právě slyšel.

"Spocku, my odlétáme? Kam?"

"Lagga letí po své obvyklé obchodní trase. Na Romulus se vrátí zhruba za šest týdnů."

"Za šest týdnů?" zeptal se D'Tan zděšeně. "A co tu budeme dělat?" Uvědomil si, že na vesmírné lodi si asi nebude moci zaběhat, rozhodně ne moc daleko.

"Já se hodlám věnovat studiu onoho artefaktu, který jsme našli u Pardeka - a ty se můžeš například poučit o fungování vesmírné lodi."

D'Tan ztěžka dosedl na postel. Zdálo se mu, že se celý vesmír proti němu spiknul…

Ukázalo se, že cesta na palubě Lagga bude mnohem zábavnější, než se D'Tan původně obával. Kapitán Hirub byl evidentně potěšen, že má na koho dělat dojem a v D'Tanovi nalezl pilného posluchače. Jejich rozhovory se nejčastěji odehrávaly v místnosti, která sloužila jako jídelna pro posádku i cestující.

"A kapitáne, vy jste opravdu sloužil ve válečné flotile?" D'Tanovi připadalo až nemožné, že někdo osobně tak příjemný mohl někdy mít něco společného s armádou.

"Ale ano, zamlada jsem skutečně sloužil u flotily. Dotáhl jsem to až na prvního důstojníka…" pokýval Hirub zamyšleně hlavou.

"A můžete o tom mluvit?" zeptal se D'Tan dychtivě.

"Ale můžu… jenže ono dohromady není o čem…" odpověděl Hirub. "Vlastně, jen jednou jsem zažil něco opravdu pozoruhodného. To už jsem byl prvním důstojníkem na lodi Sseikea…"

"Sseikea…?" D'Tan málem vyprskl smíchy. "Kdo mohl pojmenovat válečnou loď Sseikea (hyena)?"

"Mohl jak vidíš … honosná loď Romulanské říše jménem Sseikea… ne, že by se k ní to jméno nehodilo, byl to kus šrotu. Její kapitán měl ve své minulosti nějaký škraloup, ale jaký, to jsem se dozvěděl až tehdy…" Hirub se na okamžik odmlčel.

"Zkrátka, naše slavná loď patrolovala na trojmezí, aby se k nám snad nevloudil nějaký špeh z Federace nebo Klingonské říše. Zrovna mi končila služba, když náš palubní počítač vyhlásil poplach. A ne ledajaký poplach - že prý máme na palubě vetřelce."

"A měli jste?"

"No, jak se to vezme… samozřejmě, technicky vzato ano, ale jestli čekáš nějakou vesmírnou příšeru, tak to tě zklamu. Byla to žena, romulanka. Jak se ukázalo, byla to někdejší nadřízená našeho tehdejšího kapitána Tala. Ten se z toho tehdy málem psychicky zhroutil - nejprve mu ji před mnoha lety z lodi unesli, a pak mu ji ti samí lidé propašovali zpátky na loď."

"Kdo byli ti lidé?"

"Říká ti něco jméno James T. Kirk?" Když viděl D'Tanovu negativní odezvu hned pokračoval. "Nic, to jsem si mohl myslet. Ale přezdívku "řezník od Icarus IV" jsi možná zaslechl."

D'Tan rozechvěle přikývnul. "Prý tehdy zničil naši nejlepší loď…"

"Ovšem až po té, co ta loď zaútočila na prétorův rozkaz na hlídková stanoviště Federace na druhé straně Neutrální zóny, tos asi nevěděl - a ten samý muž o několik let později unesl tu ženu přímo z její lodi. A nedosti na tom. Byl to on, kdo ji potom vrátil na Talovu loď. Nicméně, nebyl přitom sám… jeho prvním důstojníkem byl jistý muž…"

"Kdo…?"

"Znáš ho … jmenuje se Spock."

"Spock? To zní neuvěřitelně…" Tak Spock, který vždy působil tak neškodně, byl skutečně jedním z nejlepších důstojníků Federace… první důstojník legendárního "řezníka od Icarus IV"… najednou začalo D'Tanovi všechno dávat smysl.

"Je to skutečně tak. Než se z našeho pana Spocka stal diplomat, byl po dlouhá léta důstojníkem Hvězdné flotily Spojené Federace Planet."

"A co vy?"

"Já? Potom, co se Tal nervově zhroutil, usoudilo velení, že celou věc musí držet pod pokličkou a nabídli mi docela slušné odstupné… odešel jsem do civilu a popravdě řečeno, nikdy jsem toho nelitoval."

"Jak jste se seznámil se Spockem? Zrovna vy…?"

"Zvláštní, jak si s námi osud hraje, že… ale bylo to logické, jak by řekl on. Po Khitomerské konferenci jsem po jistou dobu mohl legálně převážet zboží přes Neutrální zónu - a tehdy jsem se seznámil se Spockem. A kontakt s ním udržuji po celou tu dobu - k oboustranné spokojenosti. Je to velmi moudrý muž, to ti říkám - a jeho pohnutky jsou čestné, to se neboj. Upřímně chce dosáhnout spojení Vulkánu a Romulu…"

"A co si o tom myslíte vy?"

"Já? No, popravdě řečeno, nemyslím, že se toho kdokoli z nás má šanci dožít… ale myšlenka je to bezesporu nádherná. A ačkoliv ti možná vykládali o Federaci různé nepěkné věci, oni nejsou naši nepřátelé, natolik jsem je už stačil poznat. Jsou jiní - ale to jsme my pro ně také."

"Kapitáne, smím se zeptat ještě na jednu věc?"

"Ještě ses na ni nezeptal…"

"Kapitáne, potkal jste někdy ve vesmíru piráty?"

"Tak piráty… to je zajímavá otázka" odpověděl Hirub s úsměvem. "Neměl bys tolik sledovat holografické romány." Zvážněl. "Ale, když už se na to ptáš, tak tedy potkal…"

Dveře do jídelny se otevřely a do místnosti vstoupil Spock. Byl nezvykle rozrušený, skoro jako by v něm jeho lidská polovina získala vládu.

"Promiňte, že vás ruším, kapitáne, ale budu mít pro vás dosti urgentní zakázku."

"Co prosím, Spocku?" Hiruba vyvedl náhlý Spockův příchod poněkud z míry.

"Ach ano, měl bych vám to asi vysvětlit - oběma." Ztěžka se posadil ke stolu, jako by tížilo něco strašlivého. "Jak začít a co vám říci… myslím, že pro tuto chvíli bude muset stačit, když řeknu, že ten artefakt, který jsme získali, se netýká jen historie Vulkánu a Romulu. Týká se také záležitostí Země - a to dosti zásadním způsobem." Najednou Spock vypadal, že je o mnoho starší… až D'Tana napadlo, že jeho lidská polovina se snaží dohnat Spockův lidský věk. "Před 91 lety došlo v prostoru Federace k jisté události, o které jsem měl zato, že byla tehdy definitivně uzavřena. Nicméně, jak vyplývá z onoho artefaktu - byla to pravda jen částečně. Jistě, z našeho jednoduchého pohledu ta věc uzavřena skutečně byla… zkrátka, kapitáne, potřebuji, abyste ten artefakt dopravil na Vulkán a to pokud možno co nejdříve. Adresu příjemce vám dodám a o platbu za dopravu se nebojte. Ovšem, mé poslání vyžaduje, abych ještě nějakou dobu zůstal na Romulu, ale ten artefakt se musí co nejdříve dostat na Vulkán.

Kdy můžeme vyrazit k Neutrální Zóně?"

"Mám naplánovanou ještě jednu zastávku… ale pak už můžeme vyrazit okamžitě" odpověděl po chvíli přemýšlení Hirub.

"To bude uspokojivé…" odpověděl Spock. "Děkuji vám, kapitáne. I tobě, D'Tane, ani nevíš, jak moc jsi pomohl naší věci tím, že jsi mne upozornil na ten Pardekův artefakt. Teď mne, prosím, omluvte…" ztěžka se zvedl a odešel do kajuty.

* * *

Neral stál k Pardekovi obrácen zády. Díval se raději z okna na Darthu a na majestátní pohoří na obzoru, než aby se musel dívat na tu trosku, která se z Pardeka rychle stávala.

"Nuže, Pardeku?"

"Prokonzule… můj dům vyhořel skoro do základů … má politická kariéra je v troskách… co ještě po mně můžete chtít?" zdrceně odpověděl Pardek.

"Já vím, Pardeku… já vím. A jak to tak vypadá, v naší pasti na myši se nic nechytlo…" konečně se k Pardekovi obrátil čelem. "Ale mám obavu, že si skutečně budete muset hledat nové místo, Pardeku."

"Ale co budu dělat, prokonzule…?"

"Můžete třeba odejít do výslužby, koneckonců, vaše rodina zas tak chudá není." Neral se opět zadíval z okna. "Mimochodem, ta vaše mise na Remus nebyla zas až takový neúspěch. Pokud jsem správně pochopil situaci, podařilo se vám, byť nepřímo, navázat spojení s tím takzvaným místokrálem. Možná by se pro vás nakonec dal najít volební okrsek na Remu. Jistě, znamenalo by to, že byste se tam musel odstěhovat…"

"Ale to by prakticky bylo vyhnanství…" zděšeně zašeptal Pardek.

"Jen na vedlejší planetu, to není zas tak strašné" odpověděl Neral cynicky. "Krom toho Senát zasedá na Romulu tak jako tak."

"Dostanu nějaký čas na rozmyšlenou?"

"Ale jistě… vaše rozhodnutí potřebují znát během dvou týdnů, abych mohl nechat vyřídit potřebné formality." Pokynul Pardekovi rukou na znamení, že audience skončila.

Pardek z Neralovy kanceláře poníženě vycouval.

Ještě hodnou chvíli poté, co za Pardekem zapadly dveře, stál Neral u okna ve své pracovně. Díval se na západ slunce a přemýšlel… "Bylo to od Hirena moudré rozhodnutí, že ten lidský klon nechal tehdy žít? Nebo to byla naopak předzvěst jeho zkázy? Shinzonovi je nyní 13 let… a vzhledem k jeho akcelerovanému vzrůstu se z něj pomalu začíná stávat muž… muž se schopnostmi své předlohy, ale bez jejích zábran… a i ta předloha už stačila zhatit nejméně tři plány naší tajné služby… slunce už dávno zapadlo za obzor a Neral pořád stál u okna, neschopen si v této otázce udělat jasno.

KONEC