Císař z podsvětí
- Autor:
- Jakub Mařík
- Archivováno dne:
- 3. 2. 2006
- Délka:
- 4 929 slov (22 min.)
- Stav povídky:
- dokončená
- Přístupnost:
- obecná
- Varování:
- žádné
- Seriál (svět):
- TNG
- Období:
- Kategorie:
- napětí
- Pokračování:
- volné pokračování
- Spoiler:
- žádný
- Stručný obsah:
- Poznámka autora:
nezadáno
- Prohlášení:
Star Trek a související značky jsou majetkem společnosti CBS Studios Inc. a Paramount Pictures Corp. Tato povídka nemá v úmyslu porušit tato autorská práva, vznikla pouze pro pobavení a nebyla žádným způsobem honorována. Původní příběh, postavy a situace jsou vlastnictvím autora.
Císař z podsvětí (Jakub Mařík)
Hmyz pokrýval podlahu jako živý koberec. Brouci lezli po nádherné mozaice z mramoru čtyř barev, po sloupech vytesaných do podoby osmi Strážců posvětí, pár osamocených fialových teček putovalo po tváři dvou slunečních kotoučů v chrámové klenbě. Nikdy ale nelezli jeden přes druhého, jakoby ani na okamžik nechtěli zakrýt Svatý symbol na svých krovkách. A nikdy se žádný neodvážil vyšplhat na Císařův trůn.
Ssalenass se mezi nimi pohyboval nacvičeným šouravým krokem. Chodidla ani na okamžik nezvedl z podlahy, pomalu je po ní sunul, zatímco třásně z jemných vláken, které lemovaly boty, šetrně odstrkovaly hmyz z cesty. Věděl, že pro Císaře má jeden chrámový brouk větší cenu než deset knězů, byť by to byl kněz nejvyšší. Pro mnoho noviců byl praskot chitinového krunýře posledním zvukem na tomto světě.
Náhle ucítil, jak mu cosi spadlo na rameno.
Ssalenass ztuhl. Opatrně k rameni ze strany přitiskl nataženou dlaň a počkal, dokud na šupinách neucítil pohyb drobných nožek. Teprve potom se na ruku podíval.
Brouk na dlani mával tykadly jako malými biči, ale nevypadalo to, že by se chystal slézt. Fasetové oči se upíraly na Ssalenassovu tvář. Na rozdíl od většiny chrámových brouků měly krovky mléčně bílou barvu. Kruh života, který protínaly dva protilehlé korálky, Zrození a Smrt, zářil jasnou červení. Uprostřed kruhu byl ještě jeden rudý bod, který fialoví brouci postrádali a o jehož významu se církev přela posledních osmdesát let. Právě tato nepatrná tečka a skutečnost, že bílý hmyz žil jen v Císařově nejvyšším chrámu, z něj udělaly nejsvatější symbol Císařovy moci.
Ssalenass se sehnul a položil dlaň na podlahu, aby se brouk mohl připojit ke svým méně svatým druhům. Potom se došoural na nízký stupínek před Císařovým trůnem. Roztáhl paže.
"Velký Císaři, Generále vojsk světla a Ochránce světa, tvůj nejpokornější služebník, tvůj Hlas pro živé, přišel vyslechnout Tvé rozkazy!"
V hmyzí mase zavládl chaos, jak chrámoví brouci utíkali pryč od trůnu. Zvláště ti bílí se prodírali kupředu s nebývalou vervou a často se zastavovali až na stěnách. Během pár okamžiků trůn obklopoval prázdný kruh o průměrů tří kroků. Ssalenass do něj vstoupil a po důkladné prohlídce podlahy padl na kolena. Se zatajeným dechem sledoval Císařův příchod.
Z kamenného trůnu stoupaly pramínky světlého kouře. Vzduch ztěžkl jako před bouří, v třásních na botách praskala statická elektřina. V kouřovém oblaku se zhmotňovala vysoká postava. Nejprve to byly jen nejasné obrysy, ale průsvitné tělo rychle získávalo objem a náhle na trůnu seděl Císař.
"Ssalenassi."
Císařův hluboký hlas jako by přicházel odnikud a zároveň odevšad.
"Jsem tady, můj Císaři." Ssalenass se zhluboka uklonil. "Čeho si žádáš po svém věrném služebníkovi?"
"Žádám po tobě vysvětlení, proč jsi dnes zastavil těžbu v Bathasském dole."
Ssalenassovi se strachem roztřásly šupiny na krku. Hněvivý podtón v Císařově hlase nešlo přeslechnout.
"Zával uvěznil skupinu dělníků. Kvůli záchranným pracím?"
"Skupina dělníků?" Císař vstal z trůnu a ukázal na velekněze obviňujícím prstem. "Ty jsi zastavil těžbu kvůli pár dělníkům? To je neomluvitelné!"
"Práce se zastavily na necelé dvě hodiny, můj pane, a už jsem připravil plán na zvláštní noční směny, abych dohnal zpoždění."
"Ticho!" zahřměl Císař. "Není žádná omluva pro tvůj čin! Už osmdesát sedm let chráním svůj lid před démony z podsvětí, ale jak můžu bojovat beze zbraní? Jak máme zastavit vojska temnot bez mečů a zářících krystalů? Odpověz!"
"Byly to jen dvě hodiny," bránil se velekněz chabým hlasem. "Všechno nahradíme."
"Zklamal jsi mě, Ssalenassi." Císař usedl zpátky na svůj trůn. "Ty nejlépe víš, jak důležité je dodržovat mé zákony, a přesto jsi je porušil. Takovou aroganci nemohu tolerovat."
Z opěradel trůnu vyšlehly dva jasné paprsky světla a zasáhly Ssalenasse do hrudi. Náraz ho odhodil jako hadrovou panenku. Dopad těla mezi chrámové brouky doprovázela kakofonie praskajících krovek. Poslední věc, kterou Ssalenass slyšel, byl Císař křičící na stráže před vchodem, aby tu mršinu hodily do příkopu za chrámem.
* * *
Muž ukrytý mezi kameny sledoval Císařův chrám. O strážcích před ním neměl vysoké mínění, spíš než vojáci fungovali jako živá dekorace, která měla umocnit atmosféru posvátného místa. Jejich bohatě zdobená brnění sice vypadala hrozivě, ale on si byl jist, že v boji by vojáka jenom zpomalovala. Přesto nechtěl nic riskovat a za pozorovatelnu si vybral skalnatý výběžek daleko od nich.
Za zády zaslechl kroky. Pomalu se otočil.
Nízkým křovím se k němu prodírali dvě shrbené postavy. Pozorovateli stačil jediný pohled, aby poznal, že příchozí nejsou Ssetssenové. I když se snažili napodobit ještěří chůzi, jejich kroky byly trhavé, neklamná známka, že nejsou zvyklí na krátký masitý ocas. I jemu trvalo dva dny, než se s tímto aspektem ssetssenské fyziologie vyrovnal.
Vystoupil ze stínu.
"Kapitán Partek, nemýlím-li se." Jeden z příchozích zvedl ruku ve vulkánském pozdravu. "Jsem Jean-Luc Picard z lodi Federace Enterprise a tady můj zamračený společník je poručík Worf. Váš zástupce říkal, že potřebujete pomoc."
Partek opětoval pozdrav. Pozorně si prohlédl poručíka Worfa. I když ssetssenská maska byla dokonalá, všiml si drobných vyvýšenin na jeho čele. No jistě, Klingon. Na Enterprise přece jeden slouží, pokud ho paměť neklamala.
"Jsem potěšen, že se s vámi setkávám, kapitáne Picarde. Mohu se zeptat, v jakém stavu byla D’Tan, když jste se setkali?"
"Poškození vaší lodi nejsou vážná a posádka je v pořádku." ujistil ho Picard. "Váš zástupce nám ale nedokázal přesněji říct, co se stalo. Mohl byste nás uvést do obrazu vy.?"
"Jistě."
Partek si sedl a vybídl své posluchače, aby si udělali pohodlí.
"Před sedmi dny D’Tan prováděla průzkumné práce na Ssetsseně. Zdejší civilizace se nachází na prahu industriální doby, předpokládáme, že do dvaceti let objeví parní energii. Stupeň vývoje měst a dopravní infrastruktury odpovídal našim předpokladům, ale pak jsme se zaměřili na těžební činnost. Ta tu probíhá v nebývalém měřítku, ale zarážející je, co se zde těží. Kromě uhlí, drahých kovu a železné rudy se tu těží také rudy manganu a titanu, uran a hlavně surové dillithium."
"Uran a dillithium?" zopakoval zamyšleně Picard. "Nedivím se, že jste se rozhodl pro detailní průzkum. Proč jste si ale nevzal doprovod?"
"Transportér na D’Tan byl poškozen a umožňoval jen transport po jednotlivcích. Téměř okamžitě po mém přenosu na planetu byla D’Tan napadena a transportér zničen. Přikázal jsem tedy svému zástupci, aby s D‘Tan odletěl pro pomoc, zatímco já se ukryji na Ssetsseně."
"Máte představu, kdo napadl vaši loď?" zeptal se Worf. "Váš zástupce nepřítele podle vizuálního pozorování odhadl na Romulany. Můžete potvrdit jeho závěry?"
"Zatím jsem nepotkal žádného cizince. Musí Ssetsseny kontrolovat skrytě, pravděpodobně přes prostředníky."
"Těmi prostředníky myslíte církev?"
Picard si zvědavě prohlížel nedaleký chrám. Hned po příchodu si všiml, že Partekova skrýš na něj nabízí výborný výhled, ale zároveň případného pozorovatele ukrývá před pohledy strážců u vchodu. Z Vulkánci měl dost zkušeností, aby věděl, že když něco dělají, mívají pro to dobrý důvod. Chrám musel Parteka něčím zaujmout.
"Prozatím ano, kapitáne," pokývl Partek uznale hlavou. Rychlost, s jakou Picard došel ke stejnému závěru, na něj udělala dojem. "Včera jsem pozoroval jeden důl a vypadalo to, že kněží těžbu přímo řídí. Když vezmu v úvahu, že na Ssetsseně je jen jedno náboženství, církev se logicky nabízela jako nejpravděpodobnější možnost."
"Církev ovládající masy. Nic nového pod sluncem, jen Boha nahradila vyspělejší civilizace."
Picard si znovu pozorně prohlédl chrám, ale tentokrát se místo na stráž před ním zaměřil na budovu samotnou. Vchod do chrámu lemovalo šest sloupů, minimálně deset metrů vysokých, vytesaných s jednoho kusu kamene barvy, která neodpovídala skálám v okolí. Budova byla po celém obvodu obložena deskami z leštěného mramoru, zbylý volný prostor pokrývaly složité reliéfy, ve kterých se leskly stříbrné a zlaté plátky.
Bůh, kterému chrám zasvětili, musel být buď velmi oblíbený nebo velmi obávaný.
Zatímco se Picard zajímal o estetickou stránku, Worf projevil mnohem pragmatičtější přístup. V ruce držel trikodér a pokoušel se získat nějaké údaje o dění v chrámu.
Picard se obrátil zpátky na Parteka. "Už jste byl uvnitř chrámu?"
"To nejde, kapitáne. Tento chrám je, na rozdíl od kaplí ve městech, veřejnosti nepřístupný. Je také jediný, který hlídá ozbrojená stráž."
"Zajímavé." řekl Picard. "Pane Worfe, objevil jste něco?"
"Zaměřil jsem rozptýlené energetické pole, ale na tuto vzdálenost nemohu přesně zaměřit zdroj. Generátor musí být velmi malý. Jeden Ssetssen a velké množství slabších biologických signálů, patrně zástupci místní fauny. Nezaznamenávám žádné -" Worf se zamračil a jeho prsty se rozeběhly po klávesnici trikodéru. "Mám tu silný výboj energie."
"Jaká energie?" zeptal se Picard a podíval se Worfovi přes rameno na trikodér.
"Primitivní phaser, typ neznámý."
"Kapitáne Picarde, podívejte."
Partek ukázal prstem na stráž před chrámem. Vojáci nervózně otáčeli hlavy ke dveřím, ale dovnitř nešli. Ať už se vevnitř stalo cokoliv, nepovažovaly stráže střelbu za důvod zasáhnout. Do chrámu vešli až po dlouhé prodlevě. I když pozorovatelnu dělilo od chrámu jeden a půl kilometru, z chování Ssetssenů čišel strach. Návštěva chrámu zcela jistě nepatřila mezi jejich obvyklé činnosti.
"Ssetssenské známky života v chrámu slábnou," oznámil Worf. "Ale kromě nich a přicházejících strážců tam nikdo není. Střelba musela být automatická."
Ssetssen také mohl spáchat sebevraždu, napadlo Picarda, ale svou domněnku si nechal pro sebe. Jeho pozornost upoutali vracející se strážci a tělo, které mezi sebou vlekli. Odtáhli ho mělké prohlubně za chrám. Než odešli, jeden ze strážců si odepnul plášť, sroloval ho a jemně ho knězi vsunul pod hlavu.
Kněz ještě žil, ale velká spálenina na hrudníku mu nedávala mnoho šancí na přežití.
Picard se rozhlédl po skalách za chrámem. Voda do pískovce vymlela spoustu otvorů a spár, zahlédl i krátkou popraskanou římsu. Všiml si sice krátkého úseku téměř hladkého kamene, nepříjemná překážka, ale ne nepřekonatelná. S trochou štěstí by se mohli dostat až ke knězi bez toho, že by je zahlédli strážci u vchodu.
Přednesl nahlas svůj plán.
"Myslím, že to půjde. Kněz by mohl doplnit naše informace," podpořil ho Partek.
Worf se omezil jen na zamručení a souhlasné přikývnutí.
* * *
Knězova zranění byla na první pohled smrtelná. Výboj propálil oblečení i šupinatou kůži, roztavil zlaté ozdoby, z rány čněla zuhelnatělá žebra. Přesto sebou prsty stále lehce škubaly a hrudník se třásl v marné snaze se pořádně nadechnout. Kolem těla se na zemi povalovalo několik kostí, podle rozměrů mohly být i ssetssenské. Místo sloužilo chrámu jako odkladiště mrtvol.
"Mohly bychom ho transportovat na Enterprise k doktorce Crusherové. Získali bychom tam cenné informace o situaci na planetě," navrhl nesměle Worf, i když předem znal kapitánovu odpověď.
Než stačil Picard říct svůj názor, Partek ho předběhl. "Je mi líto, poručíku, ale jako xenobiolog mohu klidně prohlásit, že tady už nic nepomůže. Při životě ho drží jen adrenalin a mysl odmítající zemřít."
"Mozek je tedy neporušen?" zeptal se Picard.
"Měl by být. Zranění jsou způsobená termálním výbojem, nezdá se, že by tu došlo k použití zbraně poškozující nervovou soustavu. Stále dýchá, mozek by tedy měl mít dostatek kyslíku." Partek se zadrhl a podíval se na Picardův obličej plný očekáván. Došlo mu, kam svou otázkou Picard mířil. " Uvědomujete si, kapitáne, o co mě žádáte?"
"Vím, že tu hrozí značná rizika."
"Přesto byste ale chtěl, abych podstoupil splynutí myslí. Ssetssenové jsou však zcela neznámým druhem a spojení s umírajícím je problematické v každém případě."
"Kdyby nebyl v sázce osud celé civilizace, nežádal bych o to."
Partek si dobře uvědomoval, v jak ošemetné situaci se ocitl. Neznámí kontrolovali Ssetsseni skrze náboženství. Nešlo otrokáře jen tak odstranit, na Ssetsseně by se pak zhroutil celý společenský systém. Museli nejdříve získat přesné informace, jak Ssetsseny vlastně ovládají a pak jim, pokud to bude možné, podsunout alternativu, kterou budou schopni přijmout. Vzpomínky kněze by jim v tom mohly významně pomoci.
Na druhé straně spojení s někým tak těžce zraněným jako ssetssenský kněz by ho mohlo i zabít. Kdyby kněz v průběhu spojení zemřel, umírající mysl by ho stáhla se sebou. V lepším případě by se dokázal včas odtrhnout a ztratit tak jen pár vzpomínek či dovedností, ale taky z něj mohla zůstat jen prázdná skořápka, pouhý soubor pudů a instinktů zbavený všeho, co ho odlišovalo od zvířat.
Kněz sebou trhnul a slabě zasyčel. Jeho konec se blížil. Věděl to Partek a věděl to i Picard, který z něj nespouštěl oči. Pohled byl pronikavý, jako by se někde v Picardově rodokmenu skrýval předek z Betazedu a dal mu do vínku kapku svých telepatických schopností.
"Udělám to, vy zatím hlídejte jeho stav." Partek se zhluboka nadechl a přitiskl prsty na knězův spánek. "Jakmile začne kolabovat, udeřte mě do ramene. Možná budu potřebovat pomoc s návratem."
"Můžete se spolehnout."
Partek zavřel oči a pomalu se pohroužil do transu. Zřetelně cítil pod prsty Ssetssenovy hrubé šupiny a tep v drobných žilkách pod nimi. Okolní svět se pomalu rozplýval, až zůstal jen on a kněz. Jejich mysli splynuly v jednu.
Vztek, bolest a hanba.
Parteka zavalily knězovy pocity. Bolest už pomalu ustupovala s blížící se smrtí, ale hanba a zlost stále intenzivně plály, propletené navzájem jako klubko hadů. Kněz byl potrestán, ale provinění podle něj neodpovídalo trestu. Partek se vydal ke zdroji pocitů a jemně přinutil Ssetssenovu mysl vyvolat s nimi související vzpomínky.
Z temnoty se před ním vynořila fialová pohybující se masa, skrz kterou se prodíralo pár osamocených bílých teček. Nohy v třásnitých botách ji pomalu rozhrnovaly při každém kroku. Partekovi chvíli trvalo, než v mase poznal záplavu drobného hmyzu. Chtěl si brouky lépe prohlédnout, ale scéna se náhle rozplynula, aby ji ihned nahradila jiná.
Na kamenném trůně seděl mohutný Ssetssen s bílými šupinami a krvavě rudýma očima, neklamnými známkami albinismu. Hruď kryl stříbrný kyrys s vlysem obrysu jediného kontinentu planety Ssetssena. I když ssetssenská tvář mimickými svaly příliš neoplývala, vyzařovalo z ní pohrdání a hrozba.
Kdo je to, zeptal se Partek.
CÍSAŘ.
Slovo zaznělo knězovou myslí jako výkřik. Ze vzpomínek se v rychlém sledu vynořilo několik obrazů.
Neumělá kresba bíle ssetssenské hlavy na špinavém plátně, zavěšená na stěně.
Socha jezdce vytesaná z bílého mramoru.
Složitá freska s bílou postavou, která s napřaženým mečem zahání skupinu černých pokřivených kreatur, jen vzdáleně připomínající Ssetsseny.
Další socha, mnohem honosnější než předchozí. V očních důlcích se lesknou vybroušené rubíny.
Nakonec se zase vrátila scéna z trůnem.
Co je zač?
SPASITEL. OCHRÁNCE. DOBYVATEL. IMPERÁTOR. VRAH.
Slova dorážela na Partekovu mysl jako údery kladiva a opakovala se v nekončící smyčce. I když se snažil vnést znovu do této bouře řád, začala ho Ssetssenova mysl pohlcovat a on se ztrácel a pomalu padal…
Bolest se objevila zcela nečekaně. Partek otevřel oči a spatřil nad sebou ustaranou ssetssenskou tvář, vlastně ne ssetssenskou, ale lidskou v ssetssenské masce. Picard mu podal ruku a pomohl mu posadit se.
"Jste v pořádku?"
"Jsem." Rána přišla v poslední chvíli a soudě podle bolesti v rameni, poručík Worf se svého úkolu zhostil opravdu svědomitě. "Je mrtvý?"
Worf přikývl, ale pro jistotu nad tělem přejel trikodérem. Na hranici břicha a hrudního koše se zarazil. Temně zabručel jako vždy, když se mu zdálo něco podezřelé, a prohmatal knězův hábit.
"Něco jste našel, pane Worfe?" zeptal se Picard.
"Zatím nic, kapitáne."
Po obrácení kněze na břicho se ukázala záda pokrytá rozmačkanými brouky. Worf se znovu poradil s trikodérem a pod masivní měděnou sponou konečně našel, co hledal. Opatrně vzal mezi prsty tělíčko bílého chrámového brouka a vítězoslavně ho ukázal kapitánovi.
"Myslím, že tohle bude pana La Forge zajímat," řekl Picard při pohledu na brouka, kterému z puklého břicha vyhřezly mikroprocesory, naprosto netypické pro společnost na prahu industriální doby.
* * *
O tři dny později
Enterprise obíhala kolem Ssetsseny, ukrytá ve stínu největšího ze tří měsíců. Záhadná loď, která napadla D´Tan, se zatím neukázala, nic nebránilo důkladnějšímu průzkumu planety pomocí raketoplánů a transportérů. Když se večer poslední výsadek vrátil, svolal kapitán Picard poradu v konferenční místnosti.
Kolem konferenčního stolu se sešlo pět osob. Kromě kapitána Picarda tu seděli poručíci Worf a Dat, vrchní inženýr Geordi La Forge a kapitán Partek. Můstek zatím přenechal svému prvnímu důstojníkovi. Nepřátelská loď se mohla kdykoliv a Picard nechtěl ponechat nic náhodě, i když Riker nesl své nucené vyloučení z porady se špatně skrývanou nelibostí. Picard mu to nemohl mít za zlé, stejně se cítil pokaždé, když ho Riker odmítal pustit s výsadkem, i když si jeho rady bral k srdci jen v jednom ze tří případu.
"Jsem rád, že jste se dostavil, kapitáne Parteku," Picard zahájil poradu přivítáním vulkánského kapitána.
"Nenechal bych si jí ujít, kapitáne. Po týdnu stráveném na planetě jsem ve věci trochu osobně zainteresován. Jistě to chápete."
Picard to chápal a to byl taky hlavní důvod, proč Parteka přizval. Po riskantním spojení myslí, které na jeho žádost podstoupil, to bylo to nejmenší, co pro něj mohl udělat. Obrátil se na Data a vyzval ho, aby se ujal slova.
"Jak jsme s pomocí kapitána Parteka zjistili, moc otrokářů nad Ssetsseny se odvíjí od božstva nazývaného Císař," uvedl svůj příspěvek do diskuse Dat. Celý včerejší den procházel archívy a knihovny na Ssetsseně a ukládal do své fotografické paměti veškeré informace o Císaři. "Císařův albinismus mi pátrání značně ulehčil a tak se mi ho brzy podařilo identifikovat jako sjednotitele Ssetsseny generála Arssevesse.
Dat vyvolal na obrazovce ve stěně fotografii obrazu Císaře, kterou pořídil v jedné knihovně. Partek bezpečně poznal osobu z veleknězových vzpomínek.
"Arssevess se narodil před 114 lety v prominentní šlechtické rodině. Albinismem postižené dítě se od narození potýkalo se zdravotními problémy. Kvůli slabé tělesné konstituci jím vlastní otec opovrhoval a v osmi letech poslal ho pryč ze svého hradu do malé pevnosti na okraji svého panství. Aby si získal otcovu přízeň, Arssevess strávil příští dva roky posilováním a vojenským výcvikem. Brzy si získal pověst nadějného válečníka a nakonec i otcovo uznání.
Když je Arssevessovi patnáct, otec umírá a on dosedá na trůn. Prakticky okamžitě začíná uzavírat spojenecké smlouvy s okolními šlechtici a postupně vytváří nejmocnější vojenskou alianci na kontinentě. To mu však nestačí a ve dvaceti letech zahajuje pětileté tažení napříč celým kontinentem, které končí sjednocením země. Pak na vrcholu své moci ve věku 25 let umírá, pravděpodobně na vrozenou srdeční vadu."
"Ssetssenský Alexandr Veliký," podotkl Picard.
"Máte pravdu, kapitáne, lze vysledovat několik shodných prvků v životech těchto vojevůdců," souhlasil Dat. "Oba dosáhli nebývalých vojenských úspěchů už v raném věku a vybudovali mocné impérium. Oba zemřeli na vrcholu sil. Zakládali nová města a na Ssetsseně jsem objevil minimálně 27 měst, v jejíž jménech se objevuje-" Dat si všiml Picardova výrazu a uvědomil si, že opět popustil uzdu svým encyklopedickým znalostem. "Omlouvám se, kapitáne, nechal jsem se unést."
"V pořádku, pane Date," usmál se Picard. "Jsem si jist, že vaše srovnávací analýza by byla velmi zajímavá a poučná, ale nás by spíše zajímalo, jak se Arssevesse stal božský Císař."
"Jak si přejete, kapitáne."
Obraz Císaře vystřídala knižní iluminace. V jejím středu stál Arssevess s rozpaženýma rukama, tělo obklopovala zářící zlatá aura. V popředí klečela skupina mužů v brnění.
"Dva roky po Arssevessově smrti se v chrámu nad jeho hrobem konal vzpomínkový obřad za přítomnosti jeho bývalých generálů. V průběhu obřadu se zjevil samotný Arssevess a pronesl projev, kterým založil dnešní církev. Mluvil tu o tzv. Válce démonů.
Podle ssetssenské mytologie nejstatečnější bojovníci odchází do podsvětí, kde stojí na věčné stráži proti démonům očekávajíc bitvu, která předznamená konec světa. Arssevess však překvapeným generálům ohlásil, že válka už začala a on, coby největší válečník ssetssenské historie, stanul v čele sil Dobra. Démoni však byli příliš silným protivníkem a on se proto vrátil zpět mezi živé, aby je požádal o pomoc formou surovin, ze kterých bude jeho armáda vyrábět zbraně. Generály jmenoval do čela církve, která se měla o zásobování postarat, a dal jim popis surovin a soupis míst, kde se nacházela ložiska. Vytěženou rudu pak měli shazovat do Pekelného chřtánu, propasti, která podle legend ústí přímo do Podsvětí."
"Tu propast jsme proskenovali a našli tohle." Geordi La Forge si vzal slovo a nahradil Císařovu iluminaci skenem Pekelného chřtánu. Pode dnem propasti odhalil průmyslové zařízení o rozloze minimálně dvou kilometrů čtverečních. "Plně automatizovaná rafinérie na zpracování surového dillithia a vzácných kovů."
To vysvětlovalo, proč nikde nenašli ani stopu po přítomnosti cizí rasy. Neznámí nechali všechnu špinavou práci na Ssetssenech a z automatizované rafinérie si brali hotové zboží.
"Pane La Forge, co ten kybernetický hmyz, co jsme si přinesli?" zeptal se Picard.
Další změna na obrazovce, místo rafinérie technické schéma bílého brouka a několik detailních záběrů.
"Z větší části obsahoval hmyzí exoskelet pohybový aparát a řídící jednotku, ale za nejzajímavější součástku považuji holografický projektor. Ta tečka uprostřed kresby na krovkách je projekční čočka."
"Jde o romulanskou technologii?" zeptal se Picard s nadějí v hlase. Kdyby La Forge potvrdil domněnku, že na D´Tan zaútočili Romulané, spoustu věcí by to ulehčilo.
"Romulanská technologie? Ten brouk je minimálně padesát let za současnými technickými možnostmi Romulanů. K vytvoření holografické projekce Císaře by bylo zapotřebí minimálně čtyřicet takových broučků, ale Romulané by to hravě zvládli s deseti."
"Nesmíte zapomenout, že tato hra na Boha probíhá posledních osmdesát let," ozval se Partek. "Klidně jsme mohli přinést starší exemplář."
"To je možné," připustil neochotně Geordi.
Romulané se vrátili zpátky dohry, kde vlastně byly pokaždé, když se jednalo o nelegální těžbu. Impérium s expanzivními sklony nemá nikdy dost vlastních zdrojů.
Picard si zamyšleně promnul bradu. "Císař je podle všeho jediným spojením mezi těžaři a Ssetsseny. Když ho přerušíme, způsobili bychom našim neznámým hodně problémů."
"Když odstraníte Císaře, pro Ssetsseny nic nezmění," namítl Partek. "Víra může přetrvat staletí i bez božího zjevení."
"Já jsem neřekl odstranit," pousmál se tajemně Picard. " Myslel jsem spíše na pořádnou diskreditaci."
* * *
"Už přicházejí."
Geordi se podíval na obraz zprostředkovávaný mechanickými špióny, které propašoval do hmyzího společenstva Císařova chrámu. Procesí kněží pomalu vcházelo dovnitř a stavěli se do kruhu kolem kamenného trůnu.
Podle informací, které přinesl Dat, byl mrtvý Ssetssen dokonce velekněz Císařovy církve. Jak kapitán Picard předpokládal, jmenování nového velekněze určitě vzejde přímo od Císaře. Právě na takovou příležitost čekali.
"Geordi?" Dat postával uprostřed místnosti, celé jeho tělo pokrývaly pohybové senzory. "Opravdu si nemyslím, že se na tuto roli hodím."
"Věř mi, Date, budeš dokonalý Císař. Jako nejbělejší člen posádky máš ty nejlepší předpoklady."
"Podle odstín mé pleti nijak neovlivňuje-" Dat se zarazil a podíval se na Geordiho rozšklebenou tvář. "No jistě, vtip. Stále však musím trvat na svém předchozím tvrzení."
"Teď mě dobře poslouchej, Date. Pokud vím, tvá hlava ukrývá téměř kompletní biografii většiny pozemských dramatiků a kdo jiný by dokázal zahrát velkého Císaře ten, co dokáže odcitovat jakoukoliv pasáž ze Shakespeara. Kdybych tě neznal, myslel bych si, že máš trému."
"Já nemohu mít trému. Tréma je stav založený na lidských emocích."
"V tom případě ses o další krůček přiblížil ke svému snu stát se člověkem." ušklíbl se znovu Geordi. "Teď se ale připrav, dorazil poslední host. Show může začít."
* * *
"… svým věrolomným chováním, které ohrozilo celý náš svět, svou arogancí, se kterou se chtěl vyrovnat svému Císaři …"
Osm knězů poslouchalo Císařovo litanie na zabitého Ssalenasse a mechanicky přikyvovali hlavami. Co jiného mohli dělat? Když Císař může bez mrknutí oka zabít svého velekněze, jejich smrt by pro něj neznamenala vůbec nic.
"… a proto já, ochránce ssetssenského lidu, jsem rozhodl, že Ssalenassovo místo zaujme-"
"PODVODNÍKU!"
Výkřik se rozlehl chrámem jako výstřel. Kněží se překvapeně ohlédli, aby se podívali na odvážlivce, který se odvážil přerušit Císařovu řeč, a zůstali stát s otevřenou tlamou a vytřeštěnýma očima.
Za zády jim stál druhý Císař, úplně stejný jako ten na trůně.
"Přišel jsem, abych učinil přítrž tyranii falešného Proroka. To já jsem pravý Arssevess!"
"Kdopak to k nám zavítal na návštěvu?" zasyčel Císař a podezřívavým pohledem přelétl zmatené kněze. "Koho z vás to napadlo přivést jsem tuhle ubohou napodobeninu mé osoby? Snad jste si nemysleli, že mě nahradíte nějakou hloupou loutkou."
Zbraně ukryté v trůnu spustili a vyslali proti Arssevessovi pár ohnivých prstů. Energetické paprsky ho zasáhly do hrudi, prošly skrz a roztavily stěnu za jeho zády. Nezraněný Arssevess se ani nepohnul.
"Tvé čáry mě nemohou zranit, démone!" zvolal Arssevess. Podíval se významně na kněze a natáhl ruku směrem k Císaři. "On totiž není nikdo jiný než Tarssamassha, princ démonů a můj úhlavní nepřítel. Jen se podívejte na chrámové brouky, jak se drží z jeho dosahu. Oni už dávno poznali jeho pravou tvář!"
Kněží se podívali na prázdný kruh kolem trůnu, jako by ho viděli poprvé. Nemohli vědět, že hmyz odpuzuje statická elektřina produkovaná generátorem v základně trůnu. Stejně tak nevěděli nic o boji, který zuřil všude kolem nich.
Na zdech a podlaze si svou cestu hmyzím zástupem razilo dvacet fialových brouků. Zatímco patnáct jim podobných vytvářelo Arssevessův obraz, oni pátrali v davu po bílých broucích, kteří projektovali Císařův hologram. Když na nějakého narazili, přimáčkli se na něj, krátkým energetickým výbojem do jejich mechanických těl vpravili potřebnou informaci a pokračovali v lovu.
"Ta obvinění jsou směšná!" zuřil Císař. "To já velím Věčné stráži! To já jí dodávám zbraně, aby mohla bojovat proti démonům jako jsi ty!"
"Věčná stráž nás chránila celá staletí před tím, než ses tu ukázal ty. Co se změnilo, že najednou potřebuje pomoc živých? Nic a víte proč?"Arssevess se obrátil na kněží. "Protože oni žádnou nepotřebují! To démoni baží po pokladech našeho světa a skrze Tarssamasshu zotročili náš lid, aby jim je posílal!"
"To je lež, jedna velká lež! Já jsem pravý Císař!"
Geordiho brouci lapili posledního bílého nepřítele. Přišel čas jít do finále.
"Tvé jedovaté řeči nikoho nepřesvědčí, Tarssamassho. Nadešel čas odhalit svou pravou tvář!"
Program vložený do bílých brouků se aktivoval. Na Císařově těle se objevily tmavé skvrny, rychle se rozpínaly a ze zasažených míst začaly růst špičaté ostny.
* * *
Nepřátelská loď se objevila krátce potom, co Geordi v chrámu aktivoval svůj hologram. Neznámí museli mít v soustavě Ssetssena skrytý hangár, pravděpodobně na jedné z neobydlených planet nebo jejich měsíci. Picard si na obrazovce prohlížel její tvary, které nenechávali nikoho na pochybách, kdo ji postavil.
"Tak přece Romulané."
"To si nemyslím, kapitáne." ozval se Worf od své konzole.
"Vysvětlete to, pane Worfe."
"Jak jste si určitě všiml, kapitáne, loď má trup romulanské výroby, ale zbytek vybavení vůbec neodpovídá. Ochranné štíty jsou na výkonu pouhých 2% oproti standardům romulanských válečných lodí. Zaznamenávám jen jeden funkční disruptor, zbytek výzbroje tvoří dodatečně zabudovaná raketová sila. Navíc na pravoboku mají velkou trhlinu vyspravenou mnohem méně kvalitním materiálem, než ze kterého je zbytek trupu. Podle mého názoru se díváme na opravený vrak."
"Když to tedy nejsou Romulané, je nejvyšší čas se představit." řekl Picard. "Zavolejte je, zdá se, že si nás zatím nevšimli."
Odpověď přišla takřka okamžitě, i když jen audio.
"Ať jste, kdo jste, okamžitě vypadněte z našeho území." Hlas přetékal nadřazeným tónem.
"Tady je kapitán Jean-Luc Picard z hvězdné lodi Federace Enterprise. Odhalili jsme vaše otrokářské praktiky na Ssetsseně a rozhodně neodletíme, dokud jim neučiníme přítrž."
"Tak to vy jste zodpovědní za to divadlo dole?" zavrčel neznámý kapitán. "Za tohle budete pykat."
"Připravují rakety k odpálení. Chemické hlavice, nepředstavují pro nás žádnou hrozbu." oznámil Worf. "Mám opětovat palbu?"
"Zatím ne," řekl klidným hlasem Picard. "Až zjistí, že nás nemohou poškodit, možná budou vstřícnější k vyjednávání."
Čtyři stříbrné válce se oddělily od trupu nepřátelské lodi a na ohnivých chvostech vyrazily k Enterprise. Když vybuchly na ochranných štítech, loď se ani nezachvěla.
"Výkon štítů poklesl o tři setiny procenta," hlásil Worf. " Žádné škody."
Kapitán druhé lodi zareagoval během chvíle a obnovil spojení.
"Vaše loď je silnější než jsem čekal, Picarde. My ale máme mnohem silnější zbraň než rakety. Pokud okamžitě neodletíme, budeme nuceni ji použít."
"Jak jsem již jednou řekl, my neodletíme," trval na svém Picard.
"Pak tedy zemřete."
"Aktivovali disruptor. Mám zasáhnout?" zeptal se netrpělivě Worf.
"Myslím, že jsme jim už dali dost šancí na mírové řešení. Zaměřte disruptor a palte."
Phasery Enterprise pronikly skrz nepřátelské štíty a vyřadily disruptor. Loď se otřásla, nejprve lehce a potom se sérií výbuchů ve svém nitru roztřásla jako stařec při záchvatu kašle. Vyspravená část trupu praskla a vychrlila do vesmíru záplavu plamenů.
"Co se stalo, pane Worfe?" zeptal se překvapeně Picard. Zkáza ani zdaleka neodpovídala síle zásahu.
"Nevím, kapitáne," Worfovi prsty se rozletěly po konzole v zoufalé snaze odhalit, kde se stala chyba. "Vypadá to, že v blízkosti disruptoru skladovali rakety a náš zásah vyvolal výbuch."
"Kapitán… arde." Z reproduktorů se ozval vyděšený hlas nepřátelského kapitána, zkreslený poruchami. "...ozte..."
Lodí otřásl další výbuch a spojení se přerušilo.
"Hledejte přeživší a transportujte je na Enterprise," rozkázal Picard, i když sám příliš nevěřil v úspěch. Když oheň dokázal proniknout až na můstek, mohl se dostat prakticky kamkoliv.
Skenování nepřátelské lodi dalo Picardovi za pravdu. Nenašli ani stopu života, výbuch plavidlo doslova sterilizoval, nezůstalo vůbec nic, jen vrak naplněný ohnivým infernem, pomalu přitahovaný gravitačním polem Ssetsseny.
"Nepřátelské plavidlo brzy vstoupí do atmosféry planety a pravděpodobně dopadne na pevninu v obydlené oblasti." Zatímco celý můstek myslel na mrtvé nepřátele, Worf se ani na okamžik nepřestal chovat jako taktik. " Doporučuji použít fotonová torpéda a zničit ho ještě na orbitě."
Picard se chystal udělit Worfovi svolení, když dostal nápad.
"Pane Worfe, dokázal byste cíleným ostřelováním navést vrak, aby dopadl na určité místo na planetě?"
"Záleží na místě, kam se chcete strefit, ale není to vyloučené," potvrdil Worf.
Picard mu dal souřadnice cíle.
* * *
Byl to den, kdy se měnily dějiny.
Falešný Císař, prokletý Tarssamassha, ukázal pod pohledem pravého Arssevesse svou démonickou tvář. Z černé stvůry pokryté ostny šla hrůza, ale Arssevess se nezalekl. Beze strachu došel až k démonickému princi, položil mu ruku na čelo a bestie se z ohlušujícím jekotem rozplynula vniveč. Falešný Císař se vrátil do podsvětí, ze kterého vzešel.
Pak se Arssevess rozhovořil. Ve svém poselství ssetssenskému lidu přikázal zrušit doly, které založil falešný Císař. Bílý chrámoví brouci, kteří se objevili s Tarssamasshovým příchodem, měli být sebráni a naházeni do moře. Potom dlouze mluvil o míru, lásce a úctě, kterou by k sobě Ssetssenové měli navzájem chovat. Nakonec všechny ujistil, že Věčná stráž ochrání svět živých před démonů, a zmizel.
Krátce potom, co se Arssevess vrátil do světa mrtvých, spadla z nebe jasná hvězda a zničila Pekelný chřtán. Vchod do podsvětí byl uzavřen na věky věků a Ssetssenové konečně mohli začít žít v novém svobodném světě.
Vysoko nad jejich hlavami pak nad klidem planety Ssetssena bdělo šest ocelových andělů. Průzkumné satelity s výsostnými znaky Federace kroužily na orbitě, pozorovaly postup Ssetssenů na cestě pokroku a dávaly pozor, aby se otrokáři už nikdy nemohli vrátit zpět.
KONEC
CZ Kontinuum Star Trek fan klub a správa archivu Memory Alpha nepřebírají zodpovědnost za obsah, odpovídající charakteristiky ani za formu (gramatické nedostatky) uveřejněných povídek. Toto vše je výhradně zodpovědností autora.