Film o filmu

Kapitán Picard se nacházel v simulátoru číslo tři a právě se hnal s větrem o závod. Pevně svíral otěže z tenké pevné kůže, až ho paže bolely a soustředil se na udržení rovnováhy. 

Cítil, jak mu po tváři stéká pot a nárazy větru mu bičovaly holou hlavu. Nerad jezdil příliš rychle. Raději si vychutnával pomalejší jízdu, při které se mohl soustředit nad jinými věcmi a problémy, které takto čas od času ventiloval. Když podruhé míjel dveře simulátoru, všiml si, že dovnitř vstoupil jeho druhý důstojník, nadporučík velitel Data. Postupně začal snižovat rychlost, až zastavil přímo u kůlu, na který vázal otěže. Data mezitím přistoupil až k němu a pozdravil ho.

"Pane Date, Vás bych tu nečekal," udýchaně pozdravil Picard a jedním ukázkovým zhoupnutím, seskočil ze své želvy.

"Krásné zvíře," řekl Data a pohladil želvu po jejím lesklém krunýři.

"To máte pravdu, pane Date, jen je na mě až příliš rychlá," odvětil Picard a volný konec otěží omotal kolem kůlu.

"Jak že se jmenuje?"

"Říkám jí T'Di," hrdě oznámil kapitán a poplácal ji po krunýři, "hodná," dodal. "Ale kvůli tomu tady nejste, nemám pravdu?"

"Ne, kapitáne. Víte, stala se taková věc," začal Data.

"Pokračujte," pobídl ho kapitán.

"Asi před osmi týdny jsem vyslal na planetu Drex jednoduchou zprávu na všech frekvencích - Je někde někdo?"

"Ano?"

"No a doposud se mi ještě nikdo neozval," ustaraně se zatvářil Data.

"Ale, pane Date, to ještě není důvod ke znepokojení, ne?" utěšoval ho Picard. "Třeba nemají zařízení, aby odpověděli."

"Jak si můžete být tak jistý, kapitáne? Co když na tu zprávu ani nemá kdo odpovědět."

"Jak to myslíte?"

"Co když jim ta zpráva přišla, ale už nebyl nikdo, kdo by na ni odpověděl, protože se všichni sebrali a odešli," vysvětloval Data.

"A kam by, podle vás, šli?"

"No, to já právě nevím a to mě znepokojuje!" pokrčil Data rameny. "Dlouho jsem nad tím uvažoval, ale na nic kloudného jsem doposud nepřišel. Muselo by to být hodně důležité, když kvůli tomu nereagují na moje volání."

"Pane Date, nemyslíte, že to s tou analýzou trochu přeháníte?"

"Vůbec ne, pane."

"Podívejte, Date, třeba nechtějí na Vaši zprávu odpovědět nebo si ani neuvědomují, že jde o zprávu. Tohle všechno samozřejmě za předpokladu, že ji nějak zachytili," začal vysvětlovat kapitán. "A mimochodem, kam si myslíte, že asi šli, pokud tedy někam šli?" zvědavě se zeptal kapitán a věděl, že Data má dozajista v rukávu připraveno nějaké vysvětlení. Data zprvu nevypadal, že by se chtěl o svou analýzu podělit, ale nakonec přece jenom spustil.

"Myslím, že šli do kina," s přesvědčením odpověděl Data.

"Do kina?" nevěřícně zopakoval Picard.

"Ano, do kina. Nevím sice, co dávají, ale nevylučuji možnost, že to bude černobílé a dokonce i s titulkama," pokyvoval Data hlavou.

"Cože? Černobílé a s titulkama? Pane Date, jak jste na to přišel?"

"Podívejte, kapitáne, představte si, že máte doma rádio - největší technickou novinku a denně u něj sedíte a posloucháte, jestli se v něm mezi hitparádou neozve někdo z vesmíru. Co jiného by vás od toho odpoutalo, než kino? Velké plátno, pohyblivé a mluvící obrázky. No nebyl byste z toho unešený? Myslím, že v takovou chvíli by vám bylo nějaké rádio ukradené."

"A to si myslíte, že hrají osm týdnů v kuse?" dodal kapitán po chvilce dumání.

"Kapitáne, pokud dávají nějakou telenovelu, tak je to teprve začátek!" Kapitán cukl nervem ve svém jinak kamenném obličeji, a dal tak svému druhému důstojníkovi za pravdu.

"Pojďme, pane Date, musíme se na to podívat," uchopil ho za loket a nasměroval pryč ze simulátoru. "Počítači, vypni program," zadal při odchodu a malebná příroda se vypařila - želva zůstala. Data naoko překvapeně zamrkal a raději nic neříkal.

"Kapitánův deník: Jsme na orbitě planety Drex, a jak doufáme, podaří se nám bez porušení základní směrnice zjistit, co na povrchu dávají v kině. Kapitán konec."

Kapitán zahájil nesčetně porad a dal nesčetněkrát slovo každému, kdo si o něj řekl. Do diskuse se dokonce zapojila i barmanka Guinnan, která si s sebou dokonce přivedla uklízečku, ale ani takto silná kombinace nepřišla na jiný způsob, než se osobně vypravit na planetu, aby zjistili, co, kde, jak, proč, nač, odkdy, dokdy a na čem tam promítají. Kapitán přikývl a výsadek byl na cestě do transportního boxu. Ještě předtím jim požehnal a nezapomněl připomenout, že nikdo z výsadku nesmí pořizovat žádná zvuková či obrazová data, to pro případ, aby nebyla porušena záruka Federace na ochranu Copyrightu.

"Kapitáne, jsme na místě," ozval se komandér Riker, který velel výsadku.

"Jak to tam vypadá?"

"Je tu narváno," vydechl Riker s údivem. "Jsou jich tu stovky, tisíce, snad miliony," kroutil hlavou Riker.

"Co dávají?" netrpělivě posedával Picard ve svém křesle.

"Moment, právě jdou titulky. -Uvádí, TV-BORG, Dějiny asimilace-Galaxie Radwex-," citoval Riker titulky na gigantickém plátně, které z větší části zakrývalo mohutný horský masiv za sebou. "Pane. Myslím, že Borgové vyvinuli novou taktiku asimilace," uvažoval nahlas komandér Riker a se zaujetím sledoval obrovské mega velké plátno letního kina.

"Komandére, nedívejte se na to, nebo vás taky dostanou," přistoupil k němu Data a otočil ho od plátna.

"Díky Date, už jsem se v tom pomalu začínal ztrácet," oddechl si Riker a v duchu užasl nad tou dokonalou technikou.

"Myslíte, že už jsou všichni ztracení?" zeptal se poručík Brinnel, člen výsadku.

"Myslím, že ještě ne. Pokud zničíme plátno, tak by se z toho měli dostat," taktizoval Riker a od opasku si odepnul fázer. Všichni ostatní ho následovali.

"Nejvyšší výkon," zadal Riker a za chvíli se vzduchem táhlo několik oranžových paprsků, směřujících na plátno, kde se právě nějaký Borg snažil vysvětlit jisté rase, jak je asimilace prospěšná a zábavná činnost. Paprsky dosáhly svého cíle, ale účinek se nedostavil. Místo zničení plátna se zazelenal krycí štít, který ho chránil.

"Sakra, mají to zaštítované," zaklel Riker a začal se rozhlížet všude okolo.

"Co teď?" zeptal se Data.

"Najdeme promítací místnost a zničíme promítačku," vysvětlil mu Riker svůj plán a vydal se směrem k posledním řadám mega hlediště, kde spatřil promítací unimobuňku. Data chtěl pochválit výborný velitelův nápad, ale ten už se pomalu prodíral mezi zhypnotizovanými obyvateli planety, kteří dychtivě hltali každé Borgovo slovo. Pomalu, ale jistě, se výsadek přibližoval k promítací unimobuňce…

"Hotovo veliteli," ozvalo se zevnitř a hned na to se z unimobuňky vykutálela borgská hlava, na které byl udivený výraz. Velitel Data obsadil promítačku, a nyní se dovnitř nahrnul celý výsadek. Všichni zkoumali promítací zařízení a důvod, proč hypnotizuje lidi.

"Je to zakódované ve filmu," zahlásil Data a zaklapl svůj trikordér.

"Víte, co máte dělat!" s odporem oznámil Riker a opustil to doupě dokumentárních braků. Ještě než vyšel ven, předběhla ho cívka odmotávajícího se filmu a optika promítače.

"Kapitáne, tady komandér Riker," stiskl komunikátor a přitom sledoval, jak plátno kina zrní a černá.

"Ano komandére?"

"Kapitáne, zabránili jsme šíření borgského vysílání," hlásil Riker a za zády se mu ozývalo praskání, lámání a křupání.

"Výborně,"zajásal kapitán, "až budete hotovi, okamžitě se vraťte na loď!"

"Rozkaz."

Za deset minut na palubě Enterprise:

"Myslíte, že se z toho vzpamatují?" nahlas přemítal kapitán.

"Myslím, že ano," s jistotou odpověděl Riker a přitom vzpomínal na muka, která zažil, když velitel Data přednášel na večírku svou poslední báseň.

"Poradkyně i Guinnan souhlasně přikývly, Data by řekl, že není co dodat a uklízečka už dávno s nadšením drhla podlahu, v marné snaze stihnout do konce směny ještě okna.

KONEC