Rodičovská láska

Komplex luxusně vybavených budov zabíral celý rozlehlý areál nedaleko rušného centra největšího města planety. Elegantní hvězdicovitá formace jednotlivých oddělení byla přimknuta k centrálnímu středisku, které mělo tvar seříznutého hranolu s výstupky. Jeho stěny byly opatřeny dlouhými černými okenicemi, kontrastujícími s  bělostným povrchem zdí. Kapacitně byl v této sestavě prostor pro několik set klientů, o které se staral stejný počet personálu. Jejich počet byl zřetelný při pozorování průhledných skleněných tubusů, zajišťujících spojení mezi jednotlivými křídly.

Atreopolis, jak se hlavní město Atrey IV, město o rozloze několika tisíc kilometrů čtverečních s miliony obyvatel nazývalo, disponovalo několika takovými zařízeními. Toto však mělo pověst nejlepšího. To byl také jeden z důvodů, proč byla Nemocnice Jasného Slunce považována za léčebnu pro městskou smetánku. Poskytovalo naději na uzdravení.

Ne v tomto případě.

Malý pokoj v severním křídle byl zatemněný proti dotíravým paprskům poledního slunce. Uprostřed místnosti stálo lůžko, napojené na diagnostické panely a zařízení určené k podpoře života. Jejich monitory byly deaktivované. Ne, že by je někdo vypnul, ony v tomto případě nikdy nebyly v provozu. Ona si to tak přála, nechtěla být uměle udržována při životě.

Na posteli ležela lidská žena, jejíž drobné tělo se ztrácelo pod lehkou pokrývkou. Zavřená víčka se občas zachvěla, to když jí na čele vyrazila další kapička potu a pomalu stekla po překvapivě hladkém čele bez vrásek. Po polštáři měla rozhrnuté dlouhé bílé vlasy, stále vonících myrtou.

Za ruku jí držel manžel, atreanský muž a slavný vědec.

Nikdy by si nepomyslel, že to bude on, kdo zůstane sám. Vždy tak nějak sobecky očekával svojí smrt jako tu první. Není fér, aby muž pochoval ženu, opakoval si stále dokola. Měl to být on, kdo měl odejít jako první a zůstat ušetřen zármutku. Uplynulo už přes deset let, kdy o smrti uvažoval naposledy. Tenkrát myslel, že zemřou oba najednou, v ohnivé katarzi planety zmítané zemětřeseními.

Díky pomoci Federace se nic z toho nestalo, a on na smrt řadu let nepomyslel. Vždyť Julianne pořád vypadala tak mladě. A od té doby byla dokonce ještě šťastnější a vyrovnanější. Jejich život se stal pohádkou. Atrea jim doslova vnutila pověst mesiášů, ačkoliv oni byli pouze součástkou soukolí, které si mohlo přiznat zásluhy. To pravé štěstí jí však přineslo shledání se synem, právě na palubě lodi, jež planetu zachránila.

Tedy synem, tím strojem, který pomáhala stvořit a považovala ho za syna.

Její ruka se náhle křečovitě sevřela. Žena na okamžik otevřela oči, sklouzla pohledem na manžela a usmála se na něj. Krásně a sladce. Potom vydechla naposledy. Tmavé zorničky vyhasly a zmrtvěly.

Pokojem se rozezněl táhlý zvuk jediného přístroje. Oznamoval konec.

Během několika sekund dovnitř vběhl doktor. Nepříliš šetrně odstrčil starého muže od lůžka a sklonil se nad pacientkou. Uchopil její ochablé zápěstí a beznadějně nahmatával puls. Nebylo nic, co mohl udělat. Zatlačil ženě oči a přetáhl jí přes hlavu stříbrnou pokrývku. "Počítači, zpřístupni složku P2304," řekl trpce.

"Subjekt, lidská žena," odpověděl přístroj. "Doktorka Julianne O´Donellová-Tainerová."

"Vlož nový záznam. Smrt nastala 12:48, hvězdné datum 51635.2. Příčina: viz. předchozí záznam."

"Uloženo," potvrdil stroj a tlumený pískot utichl. "Případ uzavřen."

Doktor se obrátil se k pozůstalému. "Je mi to líto, pane. Všichni jsme si jí velice vážili a milovali ji."

"Já vím, hochu, já vím," zašeptal Atrean, dosud svírající mrtvou ruku své manželky. Těžce polkl a neochotně její paži položil na okraj pelesti. "Bude nám všem chybět."

Odstoupil od lůžka a odvrátil se k oknu, aby se cizí lidé nemuseli koukat na jeho slzy. Automaticky při tom sáhl na ovládání okenních rolet. Vpustil dovnitř horký vzduch, štěbetání ptáku a jasné světlo, které, jak doufal, vyženou z pokoje i z jeho duše pach trpké smrti.

 

V hlubinách vesmíru bylo také temno. Tento stín ale nedokázalo prosvětlit ani několik miliónů hvězd, roztroušených kam oko dohlédlo. Míhaly se kolem hvězdné lodi rychlostí odpovídající warpu pět, což byla rychlost, jakou Enterprise - E nekonečnou prázdnotou proplouvala. Světlé body tvořily na hlavní obrazovce vějíř bílých čar táhnoucích se donekonečna.

Službu na můstku měl nadporučík Dat, stejně tak jako při drtivé většině nočních směn. Měla to na svědomí jeho potřeba, respektive absolutní nepotřeba, spánku.

"Pane, přichází k nám subprostorová zpráva," oznámil Daniels, poručík držící službu u komunikace. Přestože během nočního režimu, nastaveného podle pozemského času, byl počet posádky můstku omezen, komunikace musela být aktivní dvacet čtyři hodin denně. Bylo to z toho jednoduchého důvodu, že na každé planetě je přirozeně jiná denní doba, nehledě na známý fakt, potvrzující že krize většinou do rána nečekají.

"Jakého druhu?" otočil se k němu Dat z kapitánova křesla. Říci o něm že zpozorněl, by nebylo tak výstižné. Android byl pozorný neustále.

"Federální linka, kód alfa. Urgentní!"

"Máme vyhlásit pohotovost?"

"Ne, nadporučíku. Je to osobní zpráva!"

"Pro koho?"

Daniels překvapeně vzhlédl od konzoly. "Pro vás!"

Dat se postavil. Nestávalo se často, aby mu přicházely osobní zprávy, zvláště ne spěšné a touto cestou. "Na obrazovku!" rozkázal, ale pak se opravil. "Ne, raději mi to přepojte na observatoř!"

"Linka nastavena!"

"Můstek je váš," předal rychle velení Danielsovi a vyběhl na záď, odkud vedly dveře do konferenční místnosti. Observatoř, jak se jí říkalo, byla velice podobná té, ve které se odehrálo tolik důležitých rozhodnutí na staré Enterprise. Dlouhý vyleštěný stůl obklopený pohodlnými židlemi osvětlovalo hvězdné pole za okny, táhnoucími se přes celou stěnu. Protější plochu zdobila prosklená vitrína s modely všech lodí, které dosud nosily to slavné jméno vlajkové lodi Hvězdné Flotily. Komunikační obrazovka byla umístěna v čele místnosti, za hlavou kapitánova křesla. Dat se dotkl ovládacího panelu na stole a zapnul ji.

Objevila se na ní zasmušilá vrásčitá tvář doktora Tainera.

Androidem v ten moment prolétla změt myšlenek. Lidé by ten pocit nejspíš pojmenovali jako předtuchu. Hlavu naklonil na stranu a v soustředěném gestu nakročil k obrazovce. "Doktore?"

"Date," opětoval pozdrav Atrean a přinutil se ke smutnému úsměvu. Pootevřel rty, jako by chtěl něco říct, ale nekontrolovatelně se mu roztřásly, a tak je zase zavřel. Místo toho si rukou prohrábl vlasy a uhnul pohledem.

"Je něco v nepořádku?" zeptal se Dat. "Stalo se něco doktorce Tainerové?"

Vědec upřel svoje oči přes vzdálenost desítek světelných let pevně do androidových zlatých zorniček a přinutil se k jediné prostinké větě. "Tvoje matka zemřela."

O několik hodin později, když končila noční směna a na můstek přišla nová sada odpočatých důstojníků vedená dobře naladěným komandérem Rikerem, Dat stále seděl ve velitelském křesle. Tvářil se, jako by odsloužil tu nejnudnější a nejstereotypnější směnu ve svém životě. Vstal, předal velení, zaznamenal do palubního deníku rotaci posádky, a bez dalšího zdržování můstek opustil.

Měl volno. Obvykle by ho využil k některému ze svých experimentů, dnes však musel zařídit jiné věci. Výtahem přejel palubu se svojí kajutou, a nezastavil ani u vědeckých laboratoří. Dojel až na spodní patro diskové sekce, kde se nacházely ubikace nejvyšších důstojníků. Vystoupil, a prošel koridorem až ke kapitánovým pokojům.

U jeho dveří krátce zazvonil a vyčkával.

Jean-Luc Picard otevřel skoro hned. Přes časnou ranní dobu byl už oblečen a v ruce držel bílý ubrousek. "Pane Date!" přivítal svého druhého důstojníka překvapeně. "Pojďte dál, prosím."

Dat vstoupil, ale po několika krocích se zastavil. V kapitánově obývacím pokoji seděla u prostřeného stolu doktorka Crusherová a mazala si marmeládou vypečený croissant.

"Promiňte, zřejmě vyrušuji," omluvil se, a obrátil pohotově se k odchodu.

"Nesmysl!" zavolala na něj Beverly a poposedla si na pohovce, aby udělala místo pro dalšího hosta. "Můžeš s námi posnídat," nabídla mu. "Tedy, jestli potřebuješ doplnit energii extrapolací živin z organické stravy!"

"Děkuji, ale konzumace není účelem mé návštěvy."

"V tom případě se zeptám, co pro vás mohu udělat, nadporučíku?" zeptal se kapitán a vrátil se k replikátoru pro svůj šálek Earl Grey.

"Rád bych vás požádal o několik dnů volna a runabout."

"Achm," odtušil Jean-Luc a soustředěně sejmul z mřížky hrnek s kouřící tekutinou. "Dříve než budu souhlasit, smím se zeptat proč? Pokud vím, nejsou v nejbližších dnech ohlášeny žádné semináře nebo konference, žádající si vaši pozornost."

"Jedná se o soukromou záležitost."

Beverly s  kapitánem si vyměnili pohledy. Dat nepatřil k těm členům posádky, kteří by čerpali dovolenou za tímto účelem. Neměl proč.

Picard přisedl ke stolu a položil si ubrousek do klína. Opatrně se napil, nechal aromatický nápoj sklouznout do žaludku a využil té chvilky k přemýšlení. "Date, nebude vám vadit, když budu chtít vědět o jakou soukromou věc se jedná?"

"Ne, pane," odpověděl android bezelstně. "Rád bych se zúčastnil pohřbu své matky."

Kapitán se zakuckal. "Matky?" ověřil si. "Mluvíte o doktorce Tainerové?"

"Ano."

"Date, to je mi líto!" vyskočila Beverly a objala přítele. Ten její gesto toporně přijal, přestože sám necítil potřebu po projevech účasti. "Musí to pro tebe být hrozná rána! Jak je ti?"

"Funguji v rámci daných parametrů. Mám vaše svolení opustit loď?"

Picard zvedl hlavu a pomalu přikývl. "Ano, jistě!"

"Děkuji, pane," otočil se android k odchodu. "Vrátím se do šesti dnů. Moje povinnosti na můstku po tu dobu může převzít poručík Daniels."

"Souhlasím." Kapitán si osušil ubrouskem koutky úst a odložil ho na stůl. "Jen ještě maličkost," zastavil ho. "Pokud vím, vaše matka byla android, vytvořený doktorem Soongem po smrti skutečné Julianne O´Donellové."

"To je pravda. Když Julianne podlehla zraněním utrpěným při útoku Krystalické entity na Omicron Theta, můj otec neunesl její smrt a přenesl do umělého těla její vědomí a vzpomínky. Nikdy nic nepoznala, myslela že jí vyléčil. Tolik ji miloval, že jí pravdu nikdy neřekl, ani poté co ho opustila a vdala se za doktora Tainera. Přál si, aby prožila normální život."

"Chápu dobře, že nikdo kromě několika lidí na Enterprise neví, že byla android?"

"Ano, pane," potvrdil Dat. "Doktor Soong její tělo vybavil emitorem bio údajů, které vysílaly normální životní projevy, jako puls nebo tlukot srdce. Přístroje vždy potvrdily, že se je živou bytostí. Jak víte, naše zjištění bylo dílem náhody při jejím poranění během výsadku v atreanských jeskyních při stabilizaci zemských magmatických kapes."

"Pamatuji si na tu misi a úlohu Enterprise při záchraně planety," poznamenala Beverly. "Upravili jsem s Geordim její krátkodobou paměť tak, aby si to zranění nepamatovala!"

"Jsem vám vděčný za to, že mohla v nevědomosti prožít i zbytek života."

"Předpokládal jsem," pokračoval Picard, "že jí čeká dlouhý život."

"Je pravděpodobné, že doktor Soong vložil do její pozitronické sítě degenerativní vzorec nebo virus, který jí dovoloval stárnout. Podle mých informací v něm byl zastoupený i náhodný faktor. I když teoreticky mohla prožít ještě dlouhý život, virus si zřejmě sám určil čas."

"Jak si její smrt vysvětlují atreanští lékaři?"

"Podle zprávy zemřela stářím. Skenery nenašly žádnou nepřirozenou příčinu. Z toho důvodu se také nebude provádět pitva. Tajemství zůstane zachováno, a všichni si jí budou navždy pamatovat jako lidskou bytost. Tak jak si to otec přál."

"Rozumím," zvedl se kapitán z křesla a stáhnul si blůzu uniformy k pasu, pohybem pro něj charakteristickým. "Date, na Enterprise zůstane tato informace v bezpečí!" napřáhl ruku k pozdravu. "Přeji klidnou cestu!"

"Mohu pro tebe něco udělat?" přidala se Beverly.

"Nemyslím," zavrtěl Dat hlavou a vyšel ze dveří. "Ačkoliv," zastavil se mezi nimi, "něco možná ano. Vzhledem k tomu, že poručík Barclay není v současnosti na palubě, mohl bych vás požádat o pohlídání Spota?"

Doktorka nešťastně polkla. "Jestli nemáš nikoho jiného, tak snad…"

"Většina členů posádky odmítá Spota hlídat," prozradil Dat upřímně "Geordi i komandér Riker většinou obdrží škrábance kdykoliv se k němu přiblíží. Třeba pro něj bude přítomnost samice akceptovatelnější!"

Kapitán odpověděl raději dřív, než mohla Crusherová něco namítnout. "Beverly jistě neodmítne," vyprovodil Data. "A ještě jednou, upřímnou soustrast."

"Děkuji. A doktorko, nezapomeňte, směs číslo tři má nejraději."

"Nezapomenu," loupla lékařka a nová kočičí au-pair očima po Picardovi a vrátila se ke snídani. Když se za androidem zavřely dveře, zamyšleně kousla do připraveného rohlíku. "Není to normální," povzdechla si.

"Co?"

"Jean-Lucu," napřímila se bojovně, "Dat právě přišel po svém otci a Lorovi o dalšího člena své rodiny, a jediné co ho zajímá, je kočka!"

"Je to android!"

"Ale s emočním čipem!"

Kapitán se opřel a sáhl po svém komunikátoru. "Tuším, kdo mu s tím může pomoci."

Na Datově domácí počítačové konzole, která zabírala téměř polovinu obývacího pokoje, ležela otevřená cestovní brašna. Zatím prázdná. Vzhledem k pozitronickému mozku si Dat nepotřeboval na cestu balit knihy, paddy nebo jiné nosiče informací, přesto cítil že by neměl cestovat jen tak nalehko. Na dno položil alespoň jeden isolineární čip s nahrávkou dopisů, které obdržel od matky za poslední rok. Nakonec dovnitř ještě vložil vak se složenou ceremoniální uniformou. Měl zabaleno.

Poloprázdnou brašnu zavřel, zrovna když se ozvalo dvojité pípnutí zvonku.

"Vstupte!"

"Ahoj, Date. Neruším?"

"Ne, poradkyně," přivítal android poradkyni. Troi kolem něj prošla, zastavila se u počítačového panelu a pohladila rezavého kocoura, který netečně pozoroval dění kolem sebe. Pak se rozhlédla a krátce pohlédla na zavazadlo.

"Právě jsem dokončil přípravy na cestu. Odjíždím na pár dní na Atreu," řekl na vysvětlenou.

"Ano, já vím," pomazlila se se Spotem, který se postavil a s vrněním se jí otíral o ruku. "Kapitán mi to řekl. Mrzí mě ta událost s tvojí matkou."

Dat přikývl a chvilku jen tak stál. Pro ty, kteří ho znali, to bylo neklamným znamením toho že by se rád na něco zeptal, ale není si jist, jestli je to vhodné. Nakonec se rozhoupal a rozpačitě se na Deannu podíval. "Mohu se na něco zeptat?"

"Samozřejmě!"

"Proč mají všichni potřebu vyjadřovat lítost nad smrtí mé matky?"

"Protože jsou to tvoji přátelé!"

"Ale moji matku neznali!" svraštěl přemýšlivě obočí. "Přátelský vztah se mnou přeci nemůže být důvodem truchlit pro někoho úplně jiného!"

Troi vzala kocoura do náruče a sedla si s ním do křesla. Měla pocit, že tohle bude na delší debatu. "Mají tě rádi a vědí, jak tě smrt matky zasáhla. Litují tebe, pro to, čím teď procházíš!"

"Takové chování ale není logické. Já jim nedávám najevo zármutek."

"To taky není správné," povzdychla si Deanna. "Možná bys měl."

"Ale já necítím potřebu."

Poradkyně se odmlčela a zamyšleně na něj hleděla. "Zapojil jsi vůbec od té doby svůj emoční čip?" zeptala se náhle.

"Ne," zavrtěl Dat hlavou.

"Proč ne?"

"Já… nevím."

Troi nespokojeně zavrtěla hlavou. "Chceš si o tom promluvit?"

"Verbální komunikace mi pomůže pochopit tuto situaci?"

"Některým lidem to pomáhá," pokrčila rameny. "Posaď se," poradila mu a natočila svoje křeslo k němu. Dat si tedy také sedl. Bylo to poprvé co byl u psychiatra, pokud nepočítal holografickou simulaci Sigmunda Freuda.

"Pověz mi o své matce," požádala ho klidně. "Jakou roli hrála ve tvém životě?"

"Vždyť to víte," podivil se. "Jste s těmi informacemi obeznámena!"

Deanna opět vzdychla. "Ráda bych to slyšela od tebe." Připadala si jako v učebnicovém příkladě pro posluchače psychologického semináře. Bylo prokázanou skutečností, že příčinou většiny problémů bývá nějaké trauma z dětství, které má nějaký vztah k rodičům subjektu. Bývají to právě matky, které svým postojem k synům určují jejich chování a povahu v dospělosti. Maně si vzpomněla na jednu starodávnou projekci, kterou jí kdysi ukazoval Will. Jednalo se o film Psycho.

"Až do doby před několika lety jsem vlastně žádnou matku neměl," začal Dat.

"Ne?"

"Tedy, měl," opravil se, "ale nevěděl jsem o ní."

"Jak to?"

"Jako umělá forma inteligence jsem si byl vědom pouze existence mého stvořitele, doktora Soonga. Teprve před lety jsem se setkal s doktorkou Tainerovou, která mi prozradila, že asistovala otci během mého stvoření, dokonce určila můj vzhled a pohlaví. V jistém slova smyslu tedy byla mojí matkou."

Tady bude veškerá zákonitost lidské psychiky zcela na nic, pomyslela si Deanna. Stala jsem se zřejmě první androido-psycholožkou ve vesmíru. "A ona si byla po celou tu dobu od tvého stvoření až po vaše setkání vědoma tvé existence?"

"Ano."

"Proč se k tobě nepřihlásila dřív?"

"Měla špatné zkušenosti s prototypy androidů, které s otcem vytvořili přede mnou. Lore způsobil smrt kolonistů na Omicronu Theta. Upřednostňovala zřejmě zůstat v povzdálí a pozorovala můj vývoj odtamtud."

"Dáváš jí to za vinu?"

"Bylo to rozumné rozhodnutí."

"Zastáváš se jí? Nemohla přeci vědět, jak se budeš chovat! Když opouštěla Omicron během útoku Krystalické entity, nebyl jsi ještě aktivovaný, že?"

"Ne," připustil. "Byla to ona, kdo přemluvil doktora Soonga, aby mě zanechal na planetě, přestože v únikovém modulu bylo místo. Bála se, že budu jako Lore."

"A co bylo dál?"

"Potom zemřela, byla při útěku zraněna. Otec pro ní stvořil umělé tělo, a ona v něm nevědomky žila dál. Zabydleli se na Terlině III, ale matka po několika letech odešla. Můj otec tam zůstal až do své smrti."

"Zajímavý příběh." Deanna si přehodila nohu přes nohu. "Vídali jste se s matkou od doby, co jste se shledali?"

"Ano, pravidelně jsme si psali," vypočítával Dat. "A na Atree jsem strávil několik týdnů po zničení Enterprise-D na Veridianu, než byla připravena nová loď."

"Jaké to bylo?"

"Bylo to… pěkné."

"Proč se tedy bráníš zapojit svůj emoční čip?"

"Já se-"

"Je možné," přerušila ho, "že se bojíš, jaké emoce pocítíš?"

"Nerozumím?"

"Třeba se obáváš, že to nebude smutek, co ucítíš," nadhodila opatrně. "Někdy se stává, že lidé cítí hněv vůči člověku, který je opustil. Možná se bojíš, že bys jí dával za vinu tu ztrátu času, kdy se k tobě nehlásila, a kdy jste mohli být spolu," ztišila hlas. "Ale myslím, že bys to měl zkusit."

Dat jí chvilku váhavě pozoroval, a pak zavřel oči. Rozhodl se. Lehce cukl hlavou, a vzápětí se mu tvář zkřivila do bolestného výrazu. Rukama pevně stisknul opěradlo křesla, a z koutku očí mu vytekly slzy. Android se rozplakal.

"To bolí!" vzhlédl překvapeně.

"To musí!" konejšila ho Deanna a přisedla si k němu, aby ho objala. On její stisk opětoval a zabořil utrápený obličej do jejího ramene.

"Proč jsem takové pocity necítil pro svého otce nebo bratra?" vzlykal bolestně.

"Já nevím," řekla. "Snad proto, že když ti Geordi zapojil čip, už to bylo dlouho po jejich smrti. Měl jsi čas se s tím vyrovnat. Tahle rána je čerstvá."

"Bude mě ta bolest svírat dlouho?"

"Za čas se zmenší, ale nezmizí nikdy."

"Ale to je kruté!"

"Je to součást lidství," prozradila mu a usmála se. "Došel jsi zase o krůček dál."

"Zaplatil jsem vysokou cenu," zašeptal.

Pohladila jeho tvář. "Myslím, že teď bys měl být sám." Podala mu do náruče Spota, a Dat ho přitiskl k sobě. Byl to zbytek jeho rodiny.

"Poradkyně," zastavil ji mezi dveřmi. "Zúčastnila by jste se se mnou pohřbu?"

"Ráda," přikývla po krátkém rozmyšlení. "Bude to pro mě velká čest. V 1800 budu čekat v hangáru raketoplánů," oznámila mu a odešla.

Dat zabořil chvějící ruce do jemného kožíšku svého zvířecího přítele a nechal emoce proudit ven.

Truchlil pro svoji matku.

 

Do obřadu, kterého se mělo zúčastnit několik nejvyšších vládních představitelů planety, zbývaly dva dny. Po tu dobu mělo tělo Julianne Tainerové zůstat v nemocniční márnici, vybavené tím nejlepším vybavením. Mezi to patřily i nejmodernější hibernační boxy, jedna z mnoha drobností, které Atree přineslo členství ve Federaci díky programu sdílení technologií.

Atrea sama o sobě byla před přijetím o stupínek méně vyspělá než Spojená Federace Planet. Na Richterově stupnici technologického vývoje jí do dosažení bodu N, tedy technokratické společnosti, trochu chybělo. Připojením získala vědecký posun o desítky let. Přesto zůstala Atrea společností vážící si spíše duchovních hodnot, a přiklánějící větší část své pozornosti ke kultuře a umění.

Doktor Fridgot patřil k těm, kteří se stavěli od počátku k členství zdrženlivě. Vždy říkal, že takové společenství může přinést větší rizika, než aby vyvážilo výhody. Poukazoval na mocné nepřátele Federace, kterým vznikne další terč. Flotila nemá tolik lodí, aby mohla nepřetržitě hlídat každou členskou planetu, která nevlastní dostatek vlastních obranných prostředků.

"Sestro!" zavolal do interkomu, zatímco mu hlavou probíhaly tyto myšlenkové pochody. Mohlo za to tísnivé prostředí márnice, do které před chvilkou vešel, aby zkontroloval kryogenický proces doktorky Tainerové. Také potřeboval odebrat vzorky její tkáně pro pozdější rozbory.

Jedním ze zastánců připojení byl i Marjin, vzpomněl si na svého mladšího bratra. S velkými ideály vstoupil do Flotily a po několika letech výcviku nastoupil na USS Odyssey. Byla to právě tato loď, která se stala první obětí Dominionu, a odstartovala válku jakou kvadrant alfa nepamatoval. Jeho obava se vyplnila. Připojení zasáhlo do života jeho rodiny velice neblaze.

Necítil vůči Federaci zášť, jeho bratr si vybral cestu sám. Stalo se, a on s tím už nic neudělá. Jeho planety se zuřící válka dosud nijak nedotkla. Atrea byla daleko od oblasti Bajoru a červí díry, a Dominion se svými Jem´Hadary se ani nepřiblížil.

Zatím. Dominion je příliš silný, a Flotila oslabená nedávným sporem s Klingony bude potřebovat každou pomoc. Proto teď hledá spojence kde může, a navazuje kontakty i s takovými, jako jsou třeba Gornové. Válka na Atreu dolehne, je jen otázkou času kdy. Federaci vyčítal, byla její svázanost s pofiderními meziplanetárními smlouvami, které dodržovala snad už jen ona sama. Pouze s konvenčními zbraněmi bude její boj mnohem těžší.

"Volal jste mne, doktore?" vešla do márnice sestra.

"Ano," vytrhl se Atrean ze zamyšlení a zaplašil zbytek svých úvah. "Odebereme ty vzorky. Přineste mi laserový skalpel a několik zkumavek!"

Žena odešla pro potřebné pomůcky a doktor přistoupil k boxům s těly zesnulých. Stiskl tlačítko na terminálu a jeden otevřel. Za stěny se vyklopil stříbřitý kryt, zaujal polohu pracovní plochy, a na ní vyjela samotná schrána. Místnost se zaplnila mlhou z dusíku, kterým bylo tělo zmraženo.

Během okamžiku se opar rozptýlil a Fridgot odhrnul pokrývku z těla. Tvář doktorky Tainerová byla klidná, vypadala jako když jen spí. Bylo mu jí líto, obdivoval tu ženu a její smrt ho mrzela. Stejně, jako každého na planetě.

Sestra se vrátila a podala mu skalpel.

"Máte připraveno sterilizační pole?"

"Samozřejmě!"

Z drobné rukověti nástroje zazářil úzký paprsek namodralého laseru a zařízl se do kůže na Juliannině předloktí. Doktor šikovně odřízl malý kousek a uchopil ho do pinzety. Když ho podával sestře, něco ho zarazilo. Ta kůže byla … zvláštní.

"Vidíte to?" zeptal se asistentky. "Vypadá to skoro jako syntetická kůže! Ve spodní části řezu jsou vidět buňky její umělé struktury!"

"Možná někdy utrpěla popáleniny?"

"Počítači, vyhledej záznam pacienta P2304. Byla subjektu někdy nahrazována kůže?"

"Negativní."

"Zvláštní." Znovu přiložil skalpel k paži, nasměroval paprsek níž a odloupl několik milimetrů do hloubky. "Už bych měl narazit na svalstvo!" Odřízl ještě větší kousek, až narazil na jakýsi kov. "Měla protézu?" podivil se nahlas. "Myslel jsem že nikdy nebyla ani operovaná!"

"Negativní," vztáhnul si počítač otázku. "Pacient P2304 nikdy nepodstoupil žádnou podobnou proceduru."

Fridgot odstoupil od stolu a přešel k monitoru, aby zkontroloval složku osobně.

"Skutečně," zamumlal po chvilce, a jeho masité tváře se začaly lesknout potem.

"Co to znamená?" hlesla sestra. "Je něco s počítačem?"

"Tomu musíme přijít na kloub," vrátil se k tělu. "V počítači chyba není."

Uchopil skalpel a natočil hlavu mrtvé na bok. Odhrnul bílé vlasy a zajel do kůže na spánku. Zde byla pokožka slabší, a tak vyřízl větší část. Když ho odstranil, spatřil zářících různobarevná světélka. "Co to k čertu…?"

A pak pochopil.

"Co je to?" vyjekla sestra.

"Pozitronický mozek," zašeptal.

"Ona byla robot? Umělá bytost? Ale vždyť byla tak… živá!"

Sestra se svezla na židli u stěny a vylekaně hleděla na doktora, kterému se v hlavě rozeběhla všechna kolečka. "Věděl to profesor Tainer? Musíme mu to říct!"

Nečekaně vstala a zamířila ke dveřím. Jejich senzory vycítily blízkost těla a otevřely se.

"Ne!" zastavil ji doktor rychle. "Nesmíte to nikomu říct!"

"Ale to nejde! Musí se to dozvědět!"

Fridgot pomalu vstal a v náhlém popudu uchopil skalpel. "Je mi líto," zachroptěl. Nastavil paprsek na maximum a přešel k ní. "Někdo se musí obětovat kvůli většímu dobru."

Než pochopila co má v úmyslu, uchopil ji za šíji a paprsek zabořil do bodu mezi druhým a třetím obratlem její páteře. Smrt nastala okamžitě, žena se svezla bez hlesnutí na podlahu. Dveře se zase zavřely.

Atrean jí zvedl, opřel o hibernační boxy a strhnul pokrývku z doktorky Tainerové. Pak Juliannino tělo vyndal ze schrány a místo ní vložil dovnitř mrtvou sestru. Box se zasyčením zajel zpět do stěny a zmizel pod stříbrným krytem.

Androida zabalil do hliníkové folie a vzal do náruče. "Mám lepší nápad!"

V bílé ceremoniální uniformě Hvězdné Flotily se zlatým lemováním si Dat připadal nepatřičně. Předpokládal, že ostatní účastníci pohřbu se dostaví v tradiční černé. Stál před zrcadlem v pokoji, který mu ve svém bytě vyčlenil doktor Tainer, a dlouze se na sebe díval.

"Už je čas," vstoupila do odrazu ve skle Troi, také oblečená podle protokolu. "Jsi v pořádku?"

"Je mi dobře," odpověděl. "Jen pociťuji lítost." Dny, které spolu strávili na palubě runaboutu, mu přinesly zbrusu novou zkušenost. Po snění se mu povedlo objevit další úroveň svého podvědomí. A pomohly mu … cítit se lépe.

"Před chvilkou jsem mluvila s kapitánem," přistoupila k němu a upravila mu límeček blůzy. "Enterprise zůstává v sektoru kvůli jednomu nestabilnímu kvasaru. Ale myslím, že ve skutečnosti jen nechce být moc daleko," řekla a odstoupila, aby si Data lépe prohlédla. "Můžeme jít," prohlásila, spokojená s úpravami.

"Poradkyně," zastavil se android na odchodu, "rád bych vám poděkoval. Za vaši podporu. Jsme rád, že tu nejsem sám."

"Každý z tvých přátel by to pro tebe udělal," ujistila ho. "Ale už bychom měli opravdu jít!" postrčila ho ven z pokoje. "Ať nepřijdeme pozdě."

Po příletu na planetu jim doktor Tainer nabídl ubytování. Jeho byt se nacházel v horních patrech výškové budovy v centru Atreopolis. Zabíral tři podlaží, byl velice pěkně zařízen a patřil k němu i soukromý výtah s vlastním přístupem na střechu, kde byly parkovací plochy pro raketoplány. Dat i Troi dostali pokoje pro hosty v horním patře, jež se z hlediska celé budovy nacházelo v 86. patře. Z oken byl výhled na historické centrum, které se pozvolna ztrácelo mezi okolními prosklenými věžáky. Mezi budovami se v přesně dodržovaných výškách živě pohybovala vznášedla, dopravní raketoplány, sondy a změť různorodých prostředků. Centrum překypovalo ruchem.

Důstojníci sešli po schodech do haly, kde se měli setkat s hostitelem. Odtud se odeberou do Velkého chrámu, v němž se bude konat zádušní mše a obřad.

Tainer tu ještě nebyl. Deanna se zamračeně rozhlédla a pak našpulila rty. "Bez nás snad nezačnou!"

"Neměl bych pro něj raději dojít?" navrhl Dat. "Upozornit ho, že už čas?"

"Raději ne," zavrtěla hlavou. "Je to starý muž, potřebuje se s tím vyrovnat svou vlastní cestou. Obřad pro něj symbolizuje definitivní konec, a je pro něj těžké ho sledovat. Asi se ještě koncentruje a snaží se potlačit emoce, aby netruchlil před ostatními. Počkáme."

Dat sklopil hlavu a ponořil se do mlčenlivého čekání.

"Co mi to tu, k čertu tvrdíte!" ozval se v tu chvíli rozčilený křik ze sousední místnosti. "Jak se vůbec může taková věc stát, vy neschopný byrokrate!" Tainerův hlas nenechal nikoho na pochybách, že zadržet emoce se mu moc nedaří.

"Skutečně nevím jak-" vystřídal ho omluvný, podřízený baryton.

"Tak to zjistěte!" nenechal ho profesor mluvit. "Hned! Víte kdo já jsem? Já-"

Náhlé ticho konečně vyprovokovalo konsternované důstojníky k akci a rozeběhli se do pracovny. Doktor se zesláble opíral o desku stolu a na bledém obličeji mu rašily krůpěje potu. Na velkoplošném terminálu v pozadí byl vystrašený obličej muže. Snažil se z obrazovky dohlédnout na doktora, ale bránilo mu v tom rozhraní. Když uviděl pomoc, ulehčeně si oddechl.

Troi pomohla Atreanovi do křesla a Dat mu přinesl sklenici vody. Po několika doušcích se Tainerův dech zklidnil. "Děkuji, chlapče," chtěl se znovu zdvihnout, ale poradkyně mu v tom zabránila.

"Teď by jste neměl vstávat!"

"Co vás tak rozčílilo?" naklonil se k němu Dat. "Něco v nepořádku?"

"Ztratili Juliannino tělo!"

V pracovně by v tu dobu bylo slyšet upadnout špendlík. "Prosím?" Poradkyně nevěřila svým uším a potřebovala si to proto ověřit.

"On vám to vysvětlí!" Tainer vrhl znechucený pohled na komunikační panel. "Máte tu ‚čest‘ s ředitelem Nemocnice Jasného slunce!"

Jako na povel se Dat i Deanna obrátili k obrazovce a vrhli na ředitele zkoumavý pohled. Muž se pokusil o nervózní úsměv. Na jeho zpoceném horním rtu by se dalo koupat. Tahle situace se mu stala za desetileté vedení poprvé, a byla o to horší, že se jednalo o tak slavnou osobnost.

"Jsem nadporučík Dat z Flotily," představil se android. "A toto je poradkyně Deanna Troi. Můžete nám vysvětlit situaci?" požádal klidně. Čip měl raději deaktivovaný.

"Poručíku, madam," pozdravil ředitel. "Je mi líto, že spolu mluvíme za takovýchto okolností," zasmušil se. "Dnes v časných ranních hodinách jsme otevřeli hibernační box, ve kterém podle záznamů mělo být uloženo tělo doktorky Tainerové. Bohužel, nebylo."

"Administrativní chyba?"

"Bylo by to možné. Naskytly se však okolnosti, které naznačují něco jiného!"

"A to?"

"Schránka nebyla prázdná," olízl si ředitel vyprahlé rty. "Uvnitř jsme našli zdravotní sestru, kterou jsme dva dny postrádali. Mrtvou," doplnil spěšně. "Měla přeříznutou páteř. Podle policie ji zavraždili obchodníci s DNA."

"Už se někdy něco podobného stalo?"

"Ne v našem ústavu!" rozhodně vykřikl ředitel. "Ale již jsem o něčem podobném slyšel. Geny slavných osobností nebo význačných myslitelů jsou vysoce ceněné!"

"Máte nějaké bezpečnostní záznamy? Skeny, záznamy pohybu, videoprojekce?"

"Ve vší úctě, poručíku," zamračil se náhle, "nejsem povinen vám odpovídat! Záležitosti se ujala policie. Mohu vás ujistit, že doktor Tainer bude první, kdo se dozví výsledky šetření!"

"Něco skrývá," šeptla Troi zezadu Datovi do ucha. "Nechce ti odpovědět."

"Dobře tedy," řekl android klidně. "Požádám ambasádu Federace o oficiální účast na vyšetřování. Zároveň navrhnu přehodnocení vaší pozice coby ředitele, pro zanedbání svěřených povinností. Na shledanou."

"Počkejte!" vykřikl muž zděšeně. "Přece po vás nebudu chtít nějaké hloupé oficiální pověření!" změnil obratně názor. To byla ostatně vlastnost, jež mu tento post zajistila. "Samozřejmě rád odpovím na všechny vaše otázky!"

"Výborně. Jak je to s těmi záznamy?"

"Bohužel se ztratily," svěsil ramena. "Asi s nimi spolupracuje někdo z mých lidí."

"To vás bude stát hlavu!" vzchopil se Tainer a udeřil pěstí do stolu. "Takové zneuctění památky mé ženy!"

Zatímco doktor dále obviňoval schlíplého ředitele nemocnice, Dat se zamyslel.

"Pane, nevadilo by vám, kdybych se tomu pokusil přijít na spoj?"

"Říká se na kloub," opravila ho automaticky Troi.

Stařec se odvrátil od panelu a vrhl na androida zkoumavý pohled. Pak si unaveně protřel kořen nosu. "Jistě, Date," řekl najednou mírně. "Já už na tohle nemám sílu. Budu klidnější, když se na hledání bude podílet pravděpodobně nejchytřejší občan Federace."

"Pravděpodobně?" pozastavil se Dat shovívavě nad jeho nepřesností.

"Já si půjdu nahoru lehnout," opřel se doktor suchými dlaněmi o desku stolu a zvedl se ze židle. Na to se odšoural z pracovny, aniž by se na kohokoliv z nich znovu podíval. "A budu doufat, že až se probudím, bude tohle všechno jeden dlouhý, nepříjemný sen!" zamumlal. "Pohřeb je do odvolání odložen!"

Dat obrátil pozornost zpět k řediteli. "Předpokládám, že z vaší strany mohu očekávat spolupráci?"

"Jistěže!"

"Děkuji. Ozvu se hned, jak zjistím něco podstatného," ukončil komunikaci s tím utrápeným mužem a vypnul celý terminál v doktorově pracovně. Poradkyně, která celou rozpravu bedlivě poslouchala, stála s rukama založenýma na prsou u okna a pozorovala ruch venku.

"Myslíš, že je to správné? Plést se do práce místní policie?" zeptala se nejistě.

"Byla to má matka. Chci se o to pokusit."

"Neporušujeme tím Primární direktivu?"

"Nemyslím," odmítl. "Atrea je členský svět Federace."

"Nemůžeme zasahovat do jejich vnitřních záležitostí," připomenula mu.

"Když požádají o pomoc, jsme povinni jim ji poskytnout. Slova doktora Tainera by se dala interpretovat jako taková žádost," řekl Dat nevinně. "V mých paměťových blocích jsou tak uložena," rozhodl a odešel.

Troi ho rezignovaně následovala.

Runabout Antares zabíral na střeše budovy několik míst pro běžné atreanské raketoplány. Byl větší než ony, jen jeho gondoly pohonu se rozpínaly přes tři stroje parkující vedle. Dat otevřel dveře a svižně nastoupil, zatímco Deanna si kryla hlavu před poryvy větru, které tu vály. Když se dostala dovnitř, už pracoval na hlavní počítačové konzole. Jeho ruce létaly po panelu závratnou rychlostí, a informace pod jeho prsty jen blikaly. Troi však věděla, že každé písmenko se mu pečlivě zapisuje do paměti.

"Co děláš?" svezla se do křesla vedle něj.

"Napojil jsem se do centrálního nemocničního počítače a do sítě policejního sboru. Momentálně porovnávám jejich údaje a prohlížím všechny dostupné záznamy z bezpečnostních systémů."

"A vědí to?"

"Dozvědí se to," ujistil ji. "Jejich zařízení nedovoluje tak efektivní pátrání, jako naše. Trvalo by jim velice dlouho vše projít, proto jim hodlám své výsledky poslat. Jakmile je ovšem důkladně utřídím."

"Našel jsi něco?"

"Ano i ne. Ze složek systému byly vymazány údaje, některá data byla pozměněna. Pokouším se je rekonstruovat. Naštěstí to nebyl žádný odborník, takže by to nemělo být obtížné."

Chvilku dál pracoval potichu. Troi se odešla převléknout ze slavnostní uniformy. V nejbližších hodinách ji nebude potřebovat. Po návratu do kokpitu našla Data zabraného do studování nějaké fotografie. Muž na ní byl Atrean, soudě podle uší přerostlých až do čelní části lebky. Byl mírně prošedivělý, tvář měl masitou a tučnou, působil ale bodře a inteligentně.

"Kdo je to?" naklonila se mu přes rameno. "Někdo z těch obchodníků s DNA?"

"Jmenuje se Boker Fridgot. Primář oddělení, na kterém doktorka Tainerová zemřela a její ošetřující lékař. Podle mě je zodpovědný i za její zmizení."

Doktorka Tainerová, ne matka, pomyslela si. Nahlas však řekla něco jiného. "Myslíš, že má něco společného s překupníky?"

"Nic tomu nenasvědčuje," zvedl Dat překvapeně obočí k poradkyni. "Proč by měl? Ach tak," uvědomil si vzápětí, "narážíte na podezření ředitele nemocnice. Jsem si jist, že je mylné. Tělo zmizelo z jiného důvodu."

Pokračoval v práci na konzole a vyvolal nahrávku z bezpečnostní kamery. Alespoň se tak Deanně jevila, kvůli úhlu v kterém byla pořízena. Zobrazovala chodbu před márnicí. Do dveří právě vcházel muž z fotografie. "Podařilo se mi obnovit většinu dat," oznámil na vysvětlenou.

"Jsem ráda, že jsi na naší straně."

"Zrychli přehrávání," poručil Dat počítači. Obraz se zavlnil, a za chvilku do márnice vešla žena.

"To je nemocniční sestra, kterou našli v tom boxu."

Sestra se vrátila na chodbu a odešla ze záběru. Pak se však vrátila a něco nesla.

"Zastav obraz a zvětši sekci 3D!"

Na panelu se objevil výřez z nahrávky, zobrazující zblízka ruku a nástroj v ní.

"To je laserový skalpel, že?"

"Ano, poradkyně," souhlasil. "Sledujte dál!"

Záznam pokračoval, teď už normální rychlostí. Žena zmizela za dveřmi, a za pár minut to vypadalo, že chce opět odejít. Kamera sledovala, jak se zastavila těsně před východem z místnosti. Byla z ní vidět jen část ramena. Pak ji někdo uchopil a strhl dovnitř. Dveře se zavřely a Dat záznam vypnul.

"Viděli jsme smrt sestry," shrnula to Troi. "Zabil ji tedy ten doktor. Ale jak jsi z toho vyvodil, co se stalo s tělem doktorky Tainerové?"

"Podle mě doktor zjistil její pravou podstatu. Z nějakého důvodu se o svůj poznatek nechtěl s nikým podělit. Dovedlo ho to až k vraždě."

"A kde je teď? V nemocnici ho nepostrádají?"

"Vzal si dovolenou. Ale přístupový kód použitý k smazání tohoto záběru byl jeho. Také jsem zjistil, že si vypůjčil raketoplán s omezeným warp pohonem. Předpokládám, že opustil planetu i s tělem. Pravděpodobně na něm hodlá vydělat na meziplanetárním trhu."

"Date, to je hrozné!"

"Ano," přikývl. "A Atrea nemá prostředky, jak ho vystopovat. Bude se muset obrátit pro pomoc Federace. Není však jisté, že to udělá. Přestože patřila mezi jejich celebrity, považují to za pouze další ze zločinů s DNA."

"Co budeme dělat? Řekneme jim pravdu?"

"To bych nebylo moudré," zamračil se. "Mohlo by to vyvolat různorodé reakce a spekulace, patřila k jejich vědecké elitě. Mohli by Federaci obvinit ze zasahování do vývoje planety. Mohli by toho využít místní radikálové," poznamenal a ještě dodal: "Také by to bylo proti přání doktora Soonga."

"Pošleme zprávu Enterprise?"

"Bude trvat, než sem doletí. A pak, zde už není nic, co by mohla udělat. Fridgot má náskok skoro dva dny. Navrhuji informovat místní úřady a doktora Tainera, jen jako důvod potvrdíme podezření o DNA podvodu."

"A co potom?"

Místo odpovědi se Dat otočil k astrometrickému terminálu, kde byl obraz systému Atrea. Uprostřed byla jeho čtvrtá planeta, jediná obydlená. Okolo ní znázornil pravidelnou kružnici. "Toto," ukázal na červenou linii, "je maximální vzdálenost, kam se mohl dostat za dva dny. Jak vidíte, nejsou v ní žádné obydlené planety ani hvězdné stanice. Nemohl předpokládat, že jeho čin zůstane utajen déle jak do dneška, proto jeho cíl leží někde v kruhu."

"Jak dlouho by trvalo pokrýt to území senzory?"

"Příliš dlouho. Naštěstí máme vodítko. V posledních dnech nebyly z planety hlášeny žádné další mezihvězdné cesty, proto je velká šance, že nalezneme zbytky jeho warp signatury v okolní atmosféře. Oficiálně udal jako cíl své cesty Risu, ale na to nemůžeme spoléhat."

"Můžu ti s tím pomoc?"

"Jistě," podíval se na kradmo na její pro něj pomalé pohyby. "Vyhledejte prosím všechny informace o těch předchozích podvodech s geny."

Troi si připadala jako malé dítě, které dospělý zaměstná nějakou zbytečností aby neotravovalo, ale poslechla. Dokonce se do toho zabrala natolik, že jí Datovo oslovení vylekalo.

"Hotovo," řekl a ukázal jí astrometrický panel. Změnil se. Byla na něm zvětšená výseč jedné galaktické mapy. "Po tak dlouhé době byla stopa už slabá, ale myslím že se mi podařilo dostatečně zmenšit směr jeho letu. Podle mého názoru bude někde zde," zaměřil na konzole jednu část. Nic v ní nebylo, jen mlhovina a jinak prázdný, tichý vesmír. "Bylo by to logické."

"Co by bylo logické?"

"Nejlepší místo na schůzku s lodí. Jinde se v této oblasti schovat nemohl."

"Neuškodí, když se tam podíváme," souhlasila. "Warpem jsme tam za pár hodin!"

"Za tři celé, dvě desetiny při warpu tři," upřesnil. "Přepínám na autopilota!"

Oba se pohodlněji usadili, a Troi si pro jistotu vysunula bezpečnostní pásy. Při průletu atmosférou to totiž obyčejně hodně drncá. Runabout se odlepil od střechy mrakodrapu a v elegantní elipse se vyhnul prolétajícím hlídkovým sondám.

Zamířil pryč, zanechal ruch velkoměsta daleko za sebou a nabíral při tom výšku. Pomalu vyletěl do atmosféry, a teprve když se dostal do volného vesmíru, nastavil vypočítaný kurs. Nasměroval se, nastavil gondoly do pracovní polohy, a se zablesknutím opustil orbitu Atrey IV.

 

Antares vyklouzl z warpu po předem určené době a setrvačností doplul k cílovému bodu, známému jako Sarpeidon Nebula. Jeho pilot okamžitě poznal, že se ve svých odhadech trefil do černého.

"Bingo!" Toto zvolání bylo na místě. Přes přední sklo se oběma důstojníkům Flotily naskytl pohled na mohutnou válečnou loď, volně se vznášející na okraji zlatavé mlhoviny. Její chomáče se líně převalovaly po plášti cardassianského plavidla třídy Galor, jejíž tvar obrovského vznešeného rejnoka byl pro tento druh stejně určující jako pro Klingony design útočícího dravce.

"Začínám tušit odpovědi," podotkl Dat a zastavil runabout několik kilometrů před Cardassiany. Stejně jako poradkyně si nemohl nevšimnout drobného atreanského raketoplánu driftujícího pod jedním jejich křídlem.

Kabinou se rozezněl volací signál.

"Teď se dozvíme, jestli jsou správné."

Obrazovka ve výši očí, umístěná po levé ruce pilota se rozsvítila, a na ní se objevila šedavá ještěří tvář Cardassianského velitele. Deanně byla povědomá, Dat s jejím zařazením potíže neměl.

"Gule Eveku," řekl. "Přítomnost vaší lodi zde je porušením mírové smlouvy. Nemáte překračovat demilitarizovanou zónu a už vůbec ne vstupovat na výsostné území Spojené Federace Planet!"

"Pěkná řeč, nadporučíku," zatleskal Evek teatrálně a křivě se usmál. Zvláštně se usmál. Ten muž je unavený, problesklo poradkyni hlavou, unavený a odhodlaný udělat cokoliv!

Než stačila Data varovat, pokračoval.

"Máte na palubě občany Federace. Vyzívám vás, abyste je neprodleně transportovali a opustil tento sektor. V opačném případě vás budu muset brát podle smluvního článku 4 jako narušitele a zahájím palbu," informoval nevzrušeně Cardassiana.

"Mýlím se, nebo za sebou máte válečnou loď?" předklonil se Evek a studoval něco mimo Troin dohled. "Musí být něco s našimi senzory, vidím jen vaši malou lodičku. Ne, počkejte, naše přístroje jsou v pořádku!" zasyčel sarkasticky. "To by nebyl moc férový souboj!"

"Naším zničením by jste rozpoutal válku."

"Příteli, obě naše říše už jsou ve válce!" zvolal Gul. "Nehledejte nepřítele tam kde není. Oba víme, co, nebo lépe kdo, je skutečným zlem. Dominion!" Při posledním slovu se mu vystouplé žíly na krku a trapézových svalech nenávistně napjaly.

"Není v mé pravomoci jednat o diplomatických vztazích. Vydejte nám prosím posádku raketoplánu a odleťte."

"Vy mě vůbec neposloucháte," opřel se Evek letargicky ve svém křesle a zmlkl. "Ti lidé zde jsou dobrovolně, jsou mými hosty," navázal po odmlce. "Ta žena je android, věděl jste to?"

"Ano. Je to má matka." Dat se nepokoušel se lhát. Stejně mu to nikdy nešlo.

"Tak?" podivil se Gul upřímně. "To jsem si nevěděl. V tom případě, než se vyřeší náš malý spor, vás zvu na palubu mé lodi na malé občerstvení. Bude to takové … přátelské setkání. Co vy na to?"

"Máme na výběr?"

"Vždy jsou nějaké možnost," vycenil drobné ostré zuby. "Celý život je jen jedna velká snůška možností a vybírání si mezi nimi! Slibuji, že se potom moje loď bez odkladu vrátí do našeho prostoru. Není večeře lepší řešení než plýtvání fotonovými torpédy?"

"Dobře," akceptoval to Dat. "Očekávejte nás během pěti minut."

"Rozumím," odpověděl Evek potěšeně. "Posílám souřadnice. Nashledanou na palubě Vetar."

"Co to mělo znamenat?" vyhrkla Troi, když se spojení přerušilo. "Filosofická disputace z úst cardassianského Gula není právě častým jevem!"

Android vyhlédl z okna na hrdou, vznášející se loď, které mlhovina dodávala zářivou auru. "Je si vědom pozice silnějšího. Nejsem si jist jeho úmysly, ale namyslím, že by nám chtěl ublížit."

Zdvihl se a přešel na transportní plošinu s dvěma malými jednotkami. Nastavil do počítače obdržené souřadnice a poradkyně se postavila na přenosový disk, připravená k transportu. Když jí podal ruční phaser, a sám si také jeden zasunul do opasku, zarazilo ji to.

"Říkal jsi, že nám nehrozí nebezpečí!"

"Odpovídající výraz je, tuším, "strýček příhoda"."

"Aha. Dobře. Jsem připravená," oznámila odhodlaně, přestože se se zbraní dobře necítila. "Jen, měl bys vědět, že z Eveka cítím něco zvláštního. Nemohu to přesně definovat, je to něco jako hrozná únava a rozhodnutí skoncovat s tím."

"Skoncovat s čím?"

"Nevím. Ale ten pocit je velice naléhavý."

"Děkuji za upozornění, poradkyně," vzal Dat radu na vědomí, zaujal pozici na vedlejší jednotce a spustil přenosové zařízení. "Energii!"

 

Modré jiskření federálního paprsku krátce osvětlilo stísněnou jídelnu cardassianské lodi. Dat a Troi se zhmotnili přímo naproti dveřím, natřeným vybledlým oranžovým lakem. Místnost byla prázdná, až na obdélníkový stůl uprostřed, obklopený spartánskými židlemi bez opěradel a polstrování. Vojenskost čišela z každého kouta prostory.

"Hosté už, jak vidím, dorazili!" zahlaholil Evek hned mezi dveřmi, které se rozevřely s tichým zaskřípáním. "Dochvilnost lidí z Flotily je absolutní, musíte mi prominout, kuchař teprve připravuje některé chody!"

Ta halasnost je jen maskou, má nás otupit, uvědomila si Deanna a podvědomě si se rukou dotkla phaseru u pasu. Evek to bystře zaregistroval.

"Tohle nebudete potřebovat," mávnul tím směrem. "Jestli vám však dodávají pocit bezpečí, můžete si je ponechat!" svolil, aniž by jinak hnul brvou. Obešel stůl a zastavil se u výklenku v jedné stěně, aby odsud vyňal vysokou štíhlou láhev tmavého kanaru a čtyři sklenky.

Nebyl vysoký, ani podle lidských či cardassianských měřítek, ale vždy ho obklopovalo jakési charisma a autorita. Tu umocňovalo i kožené brnění s hrudním plátem a velitelskými insigniemi.

Vrátil se ke stolu a položil občerstvení na jeho desku. "Posaďte se," vyzval hosty a sám zabral místo v čele. "Ještě se k nám připojí můj kolega, a pak si můžeme připít!"

Důstojníci přijali místa a rozhlédli se po šeré jídelně bez oken.

"Jsem to ale hostitel!" napomenul se Evek, když si všiml jejich pohledů. "Počítači, přidej osvětlení o třicet procent!" Usmál se společensky na Troi. "Neuvědomil jsem si, že váš zrak je zvyklý na vyšší intenzitu světla.

"To je od vás laskavé," přikývla.

Než se stagnující konverzace, obstarávaná zatím pouze velitelem Vetar, stačila stát nepříjemnou, vstoupil poslední host a připoutal k sobě veškerou pozornost. Byl to atreanský lékař, kterého znali ze záznamu bezpečnostních kamer.

"Doktor Fridgot," představil Gul mohutného muže. "Teď jsme kompletní!"

Nalil do kulatých sklenic hustou tekutinu a zvedl jednu z nich k přípitku. Ostatní ho následovali. "Prokažte mi čest svým přípitkem," vyzval Data a s očekáváním se k němu natočil.

"Na budoucnost," vybral android ze své paměti ten, který snad nerozpoutá rozporuplné reakce. "A na mír!"

Cardassian přivřel oči a jako jediný se nenapil. "Mír je krásné slovo," řekl tiše, "ale teď příliš vzdálené. Když dovolíte, trochu to opravím. Na minulost!" provolal. "Na velikost našich domovů!" napil se jako poslední a jedním douškem vyprázdnil kalíšek.

Deanna polkla a musela se zakřenit, protože nápoj byl velice kyselý, hutný, a chutnal po octu. Evekovi ale evidentně chutnal, slastně zamlaskal a hned si dolil. Zároveň se dostavil jeden z nižších důstojníků a přinesl podnos s hlavním chodem.

Tím bylo jakési stvoření podobné chobotnici, poměrně velké a zabarvené dohněda. Bylo polito mastným červeným sosem, stékajícím po dlouhých stočených chapadlech. Jako příloha ho na tácu obklopovalo něco, co vzdáleně připomínalo brambory. Ze všeho stoupala pára.

Kuchař rozdal příbory, talíře a odešel.

"Nechte si chutnat," pobídl Evek stolovníky a jako první si ostrým nožem ukrojil kus zvířete. Zabodl ostří do jeho hlavy vyřízl skrojek z temene. "Mohu vám doporučit hlavu. Je sice trochu kostnatá, ale má nejlepší maso!"

Fridgot ho poslechl, a přestože se netvářil zrovna přesvědčeně, Cardassiana napodobil. Dat si naložil také, a Troi si odhodlaně odkrojila malý kousek chapadla. Gul nečekal až se hosté obslouží a s chutí se do své porce zakousl. Jedl rukama, přežvykoval, a po bradě mu tekla mastnota.

"Co to vlastně je?" sebrala poradkyně odvahu a zeptala se.

"Pokud se nemýlím," ujal se odpovědi Dat, "jedná se o cardassianského kalamára. Tento hlavonožec žije v oceánech Cardassie Prime a je považován za delikatesu. Podává se při význačných příležitostech."

"Výborně," ožil Evek a zapil sousto. "Nevěděl jsem, že jste takový odborník!"

"V mých databankách jsou uloženy podrobné informace o několika desítkách tisící různých civilizacích, včetně jejich fauny a flory."

Gul se usmál a satisfikovaně pohlédl Fridgota.

Troi uždíbla kousek chapadla a odhodlaně si ho přiložila k ústům, rozhodnuta ochutnat. Před kousnutím samým ji ale zarazil nechutný zápach, vycházející ze sousta. Velitel Vetar si jejího zaražení povšiml a jeho úsměv pohasl.

"Ach ano, není zrovna nejčerstvější," připustil. "Neměli jsme už nějakou dobu možnost doplnit zásoby. Jak víte, Cardassie na tom teď není dobře. Okupace Dominionem nás drtí," odhodil znechuceně nedojedený kus masa zpět na talíř.

"Mluvíte o Cardassijsko-Dominionské alianci?"

"Aliance!" vyštěkl Gul. "To je jen slovo, které nás má utěšit. Kdo říká něco jiného je zrádce! Není nic jiného než hrbení hřbetu před dobyvateli! Kolaboranti jako je Dukat za to jednou zaplatí!"

"Dalo by se říci, že ochutnáváte svoji vlastní medicínu," neodpustila si Troi.

"Touché!" řekl Eveks nuceným klidem. Hlad ho definitivně přešel. "Abych uvedl věci na pravou míru," změnil téma. "nejsem zde z pověření naší vlády. Jsem tak trochu partyzán. Během okupace jsem byl na daleké misi, a po cestě zpět jsem se domů už nevrátil. Neměl jsem kam," zaburácel a prudce vstal od stolu. "Můj domov ovládl Dominion! Hrdý národ, k němuž patřím, se nechal zotročit! Jako slaboši!"

Vypjal hruď, začal přecházet po místnosti a ruce si založil za záda.

"Od té doby kličkuji mezi Jem´Hadarskými loděmi, raduji se ze smrti každého z nich, skrývám se a hledám něco, co by mi pomohlo vrátit Cardassii do rukou moc!" zastavil se u stolu a udeřil do něj. Jeho zrak při tom padl na rozkrojeného kalamára. "Slaboši," vydechl a zesinal. "Dělá se mi z nich špatně!" smetl rozhněvaně ze stolu tác a ten spadl s břinknutím na podlahu. Maso se rozlétlo okolo a zašpinilo jim nohavice.

"Promiňte mi ten výbuch," zašeptal Evek. Po tomto výstupu se jako mávnutím kouzelného proutku uklidnil a zmuchlal ubrousek. "Jsem jen… přepracovaný."

"Vždy jsem vás považoval za pacifistu," ozval se Dat. "Byl jste proti válce a zabíjení!"

Gul si promnul kořen nosu a svezl se na své místo. "Teď, když je válka zde, se vše změnilo. Nyní musíme udělat cokoliv je v našich silách, co ji co nejdříve ukončí. I kdyby to mělo znamenat pobít všechny agresory!"

"To nemyslíte vážně!" zvolala Deanna. "To je kruté!"

"Poradkyně," zadíval se na ní Gul tmavýma očima. "Neříkejte mi, co je kruté," napomenul jí. "V předchozí válce jsem ztratil dva ze tří synů. Kdysi bych udělal cokoliv, aby se tomu třetímu válka vyhnula."

"Co změnilo váš názor? Proč jste se vzdal svého přesvědčení?"

"Můj syn zemřel u Omarion Nebuly," odsekl a odvrátil tvář. Když se pohledem vrátil k Troi, už se opět tvářil ledově. Vztek byl skryt za sebeovládáním, ale to věděla pouze ona.

Připomínka této bitvy vehnala všem kromě neutrálně se tvářícího Data do tváře smutek. Byla to první bitva války a první měření sil s Dominionem. Flotila romulanských dravců a křižníků cardassianského Obsidianského řádu pronikla do Gamma kvadrantu, kde hodlala, trochu pošetile, zničit domovský svět Zakladatelů, vůdců Dominionu. Během následujícího masakru padly tisíce Romulanů a Cardassianů, aniž by stačili zranit byť jen jediného Zakladetele. Ani jedna loď nepřežila.

"Muži by neměli přežít své syny," osušil si Evek ústa. "A já udělám vše pro to, aby žádný další voják nemusel zažít to, co já! Srazím Dominion na kolena!"

U stolu nastalo těžké ticho.

"Pane Date, dovolte abych vám něco ukázal," navázal po chvilce. Energicky odsunul židli a zamířil ke dveřím. "Pojďte se mnou!" Dat ho následoval, ale když se zvedala i Troi, Gul ji zastavil. "Omluvte nás, poradkyně, tohle bude důvěrné! Doktor Fridgot vám bude jistě příjemným společníkem, my se za okamžik vrátíme," ujistil ji.

Deanna se váhavě podívala na Data, a ten téměř neznatelně přikývl. Opět si tedy sedla a vrhla zářivý úsměv na Atreana. "Tím jsem si jistá," odtušila a zdánlivě uvolněně si dala nohu přes nohu.

Cardassian nechal hosta jít jako prvního. Ocitli se v úzkém, špatně osvětleném koridoru, Evek rázoval několik kroků před Datem.a vedl ho hlouběji do útrob křižníku. Přešli několik křižovatek, aniž by někoho potkali, což androida na lodi s posádkou přes čtyři sta lidí překvapilo. Až před velkými označenými dveřmi na zadní palubě stála dvojčlenná hlídka.

Vojáci obřadně pozdravili svého Gula a uvolnili mu cestu.

"Toto je naše ošetřovna," vysvětlil a zadal na panelu osobní kód, který otevřel těžké kovové dveře. "Omlouvám se, není to zrovna příhodné místo k rodinnému setkání!"

Vstoupil a rozsvítil. Ošetřovna Vetar byla mnohem menší než její kolegyně na Enterprise, ale překvapivě dobře a moderně vybavená. Na první pohled bylo poznat, že ne vše vybavení je původní, některé mělo zcela jiný design. Zřejmě trofeje nedávných Evekových výprav.

Po jedné straně stála řada diagnostických lůžek. Prázdných, až na to úplně vzadu. To bylo nastaveno do vertikální polohy a na něm byla připoutána postava. Popruhy obepínaly drobné bledé ruce a nohy nehybné staré ženy.

"Vaše matka," řekl Cardassian zbytečně a stoupl si triumfálně vedle ní.

Dat přistoupil blíže. Tělo Julianne Tainerová bylo oblečeno do prostého černého obleku, který obepínal její útlou postavu. Ve strnulém obličeji byla stále stopa něhy, jak si pamatoval ze vzájemných setkání, jen vrásky byly hlubší a častější. Co přitahovalo jeho pozornost nejvíce byla dokonale vyholená hlava.

"Je mrtvá," konstatoval. Bylo to těžší než čekal. "Není ván k ničemu."

"Android není nikdy tak docela mrtvý," nesouhlasil Gul. "Když máte dobrého inženýra, dá se leccos opravit." Vyňal z kapsy malý ovladač a stiskl na něm tlačítko. Doktorčiny oči se rozevřely, ale pohled zůstal netečný. Nereagovala na okolí.

"Matko?"

"Neslyší vás," prozradil mu Evek. "Zatím."

"Co s ní chcete udělat? Přeměnit jí na zbraň?"

"Nic tak prosaického, drahý Date. K čemu by nám byla jako zbraň? Možná bych ji dokázali chirurgicky změnit a nechat ji infiltrovat do struktur Dominionu, ale to by mi velkou výhodu nepřineslo. Jeden android, jakkoliv silný, nemůže vyhrát válku!"

"Jestli ji chcete duplikovat, musím vás upozornit, že se to nepovede. Jediný člověk, který dokázal vytvořit stabilní pozitronické spoje byl doktor Soong."

"Opět se mýlíte! Nechte mě se s vámi podělit o můj brilantní plán! Poslechněte si můj návrh pro Federaci!"

Datovo mlčení si vyložil jako pobídnutí.

"Flotila se zdráhá použít proti agresorům zakázané zbraně! Jedná, ustupuje, a čím déle to trvá, tím těžší pro ni bude získat zpět ztracená uzemí. Naše říše stojí před společným nepřítelem, ale vy máte v rukou něco, co já nemám!"

"Podprostorové zbraně jsou zakázány Khitomerskou dohodou."

"Dohoda je přežitek minulosti!" vykřikl Cardassian. "Ona je pro mě dokáže vyrobit. Možná i lepší! To, co nedokázaly stovky našich vědců, ona zvládne během několika týdnů! Vyčistím Alfa kvadrant od Jem´Hadarů a Federace si ani nezašpiní ruce!"

"Rada Federace nebude takovýto návrh akceptovat."

"Nepotřebuji souhlas Rady Federace!"

"Váš plán nemá šanci uspět," pokrčil Dat rameny. "Ona s vámi nebude spolupracovat."

Evek nesouhlasně zamručel. Zmáčkl další kontrolku na svém ovladači a uvolnil popruhy zadržující Juliannino tělo. Do jejích očí se vlil život. Ospale zamrkala a sestoupila na podlahu.

"Date! Jsem tak šťastná, že tě opět vidím!" vydechla a syna objala. "Co děláš na Vetar?"

"Ty víš kde jsi?"

"Ano, Gul Evek mi všechno vysvětlil!" řekla sladce. "Vrátil mi život, abych mu pomohla osvobodit utlačovaný lid Cardassie od nepřátel!"

Dat od sebe ženu odstrčil a zamračil se na hostitele. "To není má matka!"

"Ale je!" usmál se Evek visionářsky. "Museli jsme drobně upravit její matrici a vyjmout čip který zajišťoval její stárnutí, ale jinak je to ona! Věřte mi, že to bylo nutné, abych si byl jist její loajalitou."

"Nevěřím, že by se podílela na zabíjení nevinných."

"Křivdíš mu, drahý," konejšila doktorka syna. "Myslí to dobře!"

"Ve válce nejsou nevinní!" zvolal Evek. "Ukážu vám, čeho je schopna!" rozhodl se pro demonstraci svých možností. Vrátil se ke dveřím a z jedné skříňky vyndal disruptor. Hned se s ním vrátil a vtiskl ho do ruky Julianne Tainerové.

"Vartoku!" zavolal do interkomu.

Dveře na ošetřovnu se okamžitě rozevřely a v nich se objevil jeden ze strážných. Ruku měl připravenou v pohotovosti na rukověti své zbraně a ostražitě se rozhlížel po nebezpečí. Žádné neviděl, proto se tázavě podíval na svého velitele.

"Zabij ho," přikázal nelítostně cardassianský Gul doktorce a ukázal na svého podřízeného. Ta nezaváhala ani na chvilku a bleskurychle zvedla disruptor proti strážnému. Než stačil Dat zasáhnout, z hlavně vyšlehl oslnivě žlutý výboj a paprsek zasáhl muže do hrudi. Ten odletěl a zády prudce narazil do stěny, kde se svezl na podlahu.

"Důkaz místo slibů!" kvitoval to Evek. "Nebojte se, že bych se připravil o svého muže, je jen omráčený!" mrkl potěšeně. "Nastavil jsem paprsek na nejnižší energetickou hladinu. Ale ona o tom nevěděla!"

"Přesto neváhala ani vteřinu a poslechla vás," zašeptal strnule Dat a zíral na doktorku, která zmateně pozorovala disruptor ve své ruce.

"Už mi věříte?"

"Ano," kývl bez pochybností. Hbitě vytáhl z opasku phaser a namířil ho na doktorku Tainerovou. "Nemohu vás to nechat udělat. Musí být zničena!"

"Date?" vykřikla zděšeně. "Jsem tvoje matka!"

"Tohle vám ale zase nemohu dovolit já," zareagoval Cardassian promptně a přiložil k Datovu spánku svoji zbraň nastavenou na maximum. "Nedělejte to!"

Julianne Tainerová zděšeně hleděla na zuřivého Gula, který by jejího syna klidně zastřelil, kdyby musel. Nemohla to připustit. Ale něco uvnitř jí bránilo ohrozit Eveka.

Zavrtěla bezradně hlavou. Nakonec se v ní něco zlomilo. Nastavila disruptor na maximum a zvedla ho proti Cardassianovi. "Nechejte mého syna!"

Jakkoliv byl podle své složky doktor Fridgot vynikající lékař a působil dojmem příjemného člověka, jako společník u stolu docela zklamal. Když Evek s Datem odešel, pustil se znovu do jídla. Jak masa na talíři ubývalo, Atrean kousal čím dál pomaleji.

Stydí se, poznala Deanna, neví co dělat. A hlavně si není jistý, co budeme dělat my s ním. Rozhodla se navázat hovor a trochu ho uklidnit.

"Slyšela jsem, že jste vynikající odborník na plicní choroby," řekla, ale hned si uvědomila chybu. Práce ho teď asi nebude zajímat. Naštěstí se mýlila.

"Skutečně?" zpozorněl ješitně a otřel si špinavé prsty. "Je pravdou, že jsem v tomto oboru dokázal několik maličkostí," uznal pyšně.

"Maličkostí!" zvolala. "Vždyť vy jste první, kdo dokázal s úspěchem transplantovat klonované plicní laloky! Vaše technika zachránila stovky lidí! Nebuďte zbytečně skromný!"

"Ale no tak," zacukaly mu v tlustých tvářích potěšené důlky. "Ne vždy jsem dokázal svým pacientům pomoci."

"Jistě," přikývla Troi. "Třeba doktorka Tainerová."

"Třeba ona," připustil strnule. "Kvůli ní tu jste, že?" zakabonil se a jako by splasknul.

"Ano."

"Nejsem hloupý, poradkyně! Vím, proč jsem to udělal, a stojím si za tím!"

"Řeknete mi to?"

Tlustý doktor, oplývající neobyčejnou pohyblivostí potřásl nespokojeně hlavou. "Alfa kvadrant je rozdělený válkou, copak to nevidíte! Než se nadějeme, zasáhne smrt a všechny světy okolo! Je naší povinností se pokusit tomu zabránit, ať to stojí, co to stojí! Federace jako strážce míru selhala, teď je řada na jiných!"

"Třeba na Gulu Evekovi?"

"Gul Evek je velký muž s vizí!" naklonil se přes desku stolu a podíval se Deanně do očí. "Má na věc stejný názor jako já! Doktorka je spoušť, a Evek je ochotný ji stisknout!"

"On to dělá z osobních důvodů," oponovala mu. "Mstí se za své syny. Je to pro vás dostatečný důvod k rozdmýchání ještě většího zabíjení?"

Protože Fridgot netušil betazedský původ poradkyně Troi a její schopnosti, nechal své myšlenky volně proudit a nedával si na ně pozor. To jí poskytlo další nápovědu.

"Vy jste to neudělal pro dobro galaxie!" poznala. "Vaše důvody jsou také osobní!"

Atrean zaraženě zamrkal a stáhl se.

"Ztratil jste někoho blízkého," pokračovala Troi oznamovacím hlasem. Hovořila klidně, tak, jako na všechny své pacienty na palubě Enterprise.

"Marjin," připustil tiše. "Byl to můj bratr. Zemřel na Odyssey."

"Povíte mi o něm?"

Fridgot zavřel chvějící se oči a ponořil se nedobrovolně do vzpomínek. "Byl to idealista. Odmalička chtěl ke hvězdám. Zapsal se do atreanského vesmírného programu, a když přišla Hvězdná Flotila, vstoupil do ní. Nebylo to ani tři měsíce po promování…," vyvalily se mu slzy.

"Myslíte, že by se mu líbilo, co děláte? Ospravedlní jeho smrt další? Třeba sestry v nemocnici?"

"Nikdy nikomu neublížil," schoulil se doktor na židli a složil hlavu do dlaní. "Co jsem to udělal?"

Troi si k němu přidřepla a nechala ho vzlykat. Nic jiného ani udělat nemohla. "Teď s tím budete muset žít!" připomenula mu jemně. "A Marjin bude muset žít ve vás."

Na ošetřovně Vetar vznikl podivný adrenalinový trojúhelník. Tři zbraně mířily na hlavy tří různých lidí, kteří se drželi vzájemně v šachu.

"V lidských šachách se tomu říká pat, že?" zachraptěl Evek. "Ani já nejsem úplný ignorant, co se týče ostatních kultur," houkl k Datovi. "Vypadá to na hru, kdo déle udrží pozornost!"

"Musím vás upozornit, že se vydržím koncentrovat neomezeně dlouho," cítil android jako svou povinnost pravdivě informovat Gula o šancích. "Stejně tak jako má matka! Pravděpodobnost výhry jednoho z nás je … veliká!"

"Vidím," odtušil Cardassian. "Také nemusíte mrkat," pokrčil rameny, aniž by odklonil hlaveň disruptoru. "Já mám zas jiný trumf, dá-li se tomu tak říkat," sáhl po ovladači. Stiskl několikrát tlačítko a podíval se na doktorku Tainerovou. Ta na něj ale mířila odhodlaně dál.

"Datovi nesmíte ublížit," opakovala mechanicky.

Evek odhodil ovladač frustrovaně na zem a na šupinatém čele mu vyrazil pot.

"Zajímavá situace," rozhlédl se po pomoci, ale jediný strážný v místnosti ležel omráčený na podlaze u dveří. "Může to trvat dlouho." Okamžik bylo napjaté ticho, a atmosféra v místnosti povážlivě houstla. Gul tikal očima z jednoho androida na druhého, a ti zase pevně pozorovali svoje cíle.

Do toho zazněl komunikátor na Datově hrudi. Byl to ten poslední zvuk, který očekával. Volnou dlaní ho aktivoval a přemýšlel, kdo se mu ozve.

"Pane Date," prostoupil ošetřovnu energický hlas kapitána Picarda. "Máte nějaké problémy?"

"Věřím, že teď už ne," otočil se s významným pohledem na Cardassiana. "Jsme s poradkyní hosty Gula Eveka na palubě Vetar," oznámil.

"Vím o tom," odpověděl Picard. "Obdrželi jsme zprávu z runaboutu. Blížíme se na vaše souřadnice. Mohu hovořit s Evekem?"

"Slyším vás, Picarde," odpověděl Gul místo Data. "Čemu vděčím za to nečekané překvapení!"

"Jsem informován o vašich úmyslech," odsekával kapitán Enterprise slova. "Na jakýkoliv pokus o porušení či ohrožení mírové dohody odpovíme palbou."

"Mám tu vaše dva důstojníky!"

"Jsou připraveni položit život za bezpečí ostatních," nenechal se Picard vydírat. "Vydejte mi je a vzdejte se!"

"Kdybych se toužil vzdát, vrátil bych se do Cardassie!"

"Můžeme se dohodnout! Mohu vám nabídnout politický azyl!"

"Picarde, sám víte jak tohle zní!" zasmál se pohrdlivě Cardassian. "Mojí poslední šancí je doktorka Tainerová! A já se jí nevzdám!"

"Gule Eveku," zdůraznil Picard jeho hodnost, ztišil hlas a přešel do důvěrného tónu. "Vím, jak se cítíte. Kdysi jsem měl možnost zničit všechny Borgy. Ale znamenalo by to obětovat jeden jediný život. Přestože to byl život borgského vojáka, nedokázal jsem to. Bylo to proti mému přesvědčení, proti všemu, v co jsem kdy věřil!" nadechl se dramaticky. "Nikdy jsem svého rozhodnutí nelitoval!"

Velitel Vetar zaskřípěl zuby a pevněji stiskl svůj disruptor.

"Znal jsem vaše mírové ideály a sdílel jsem je," pokračoval Picard naléhavě. "Věřím, že i vy si stojíte za svým vlastním myšlením!"

"Voják je tak dobrý, jak důvěryhodné jsou jeho činy," zopakoval si Evek jednu starou poučku, která mu vytanula v hlavě, a pomalu sklopil zbraň k zemi. "A nikdy nesmí dovolit hněvu aby mu zatemnil mysl," dodal. Zasunul disruptor do pouzdra na opasek a zvedl ruce dlaněmi vzhůru na znamení kapitulace.

"Postarejte se o svoji matku, nadporučíku," pokynul Datovi. "A omluvte mé chování," sklopil melancholicky hlavu. "Váš kapitán mě najde na můstku. Dokud ho ještě mohu ovládat." Vyšel ven na chodbu a nechal androidy za sebou.

Julianne za ním hleděla se smutkem. "Je to dobrý člověk, nikdy nechtěl nikomu ublížit."

"Jsi v pořádku?" zeptal se jí Dat.

"Jsem jen… unavená," přiložila si prsty na spánky. "A hrozně mě bolí hlava," zamrkala rychle. Pak se jí zatočila hlava a omdlela. Její syn jí zachytil a zdvihl do náruče.

"Dat Enterprise!" klikl na komunikátor. "Dva k přenosu přímo na ošetřovnu!"

 

V transportní místnosti dal komandér Riker znamení operátorovi u konzoly a vzápětí se na jednom z předních kotoučů materializovala poradkyně Troi. Když uviděla známé domovské prostředí, úlevně si oddechla.

"Kde je Dat?"

"Před chvilkou se přenesl přímo na ošetřovnu, i s doktorkou Tainerovou. Myslel jsem, že je mrtvá!" zaculil se. "Ale v Datově rodině jsem si zvykl už na ledacos. Co jste, proboha, vyváděli na cardassianském křižníku?"

Deanna se ušklíbla a výrazem v obličeji mu naznačila svoji náladu. "Dlouhý příběh!"

"Rád si ho poslechnu večer ve své kajutě," vzal ji kolem ramen a pomohl sestoupit z plošiny. "Nebo myslíš že u tebe to bude pohodlnější?" zeptal se nevinně.

"Ani na to nemyslete, komandére," sundala mu naoko příkře ruku ze svého ramene, a šibalsky doplnila. "Alespoň dokud se neoholíte!"

"K pravým mužům plnovous patří," vypnul vážně prsa. "Ženy to budou muset akceptovat!"

"Potřebuji porci čokoládového suflé!" povzdechla si Troi. "Pořádně velkou porci!"

"Mohu tě doprovodit?" nedal se Riker odradit. "Ale," zarazil se, nakrabatil nos a podezřívavě se rozhlédl, "něco tady…" nechal větu takticky viset ve vzduchu.

"Jo, smrdí, taky to cítím!" potvrdil mu šéf transportu.

"Děkuji, Thompsone, nevyjádřil bych to lépe."

Troi se podívala na schnoucí fleky po cardassianské delikatese na svých kalhotách, ze kterých se zápach linul, a omluvně zakroutila očima. "Cardassianský kalamár," prozradila důstojníkům. "Velká vzácnost, která se podává pouze při slavnostních příležitostech," poučila je. "Dojdu se převléknout!"

"To bude nejlepší."

Mezi dveřmi se ještě ohlédla. "Za dvacet minut v přední desítce, komandére!"

"Máte rande," hvízdl uznale Thompson, když se za ní dveře zavřely. Riker ho za tu drzou poznámku sjel káravým pohledem, ale zády k němu se vesele ušklíbl.

"To si piš," pohladil si zálibně vousy.

O čtyřiadvacet hodin později se Enterprise stále vznášela po boku Vetar, zpola skrytá Sarpeidonskou plynnou mlhovinou. Runabout byl vlečným paprskem bezpečně dopraven do doku lodi Flotily, a atreanský raketoplán zůstal pod ochranou Cardassianů. Jejich křižník se pomalu odlepil z místa, obkroužil mračno a odplul do nitra nekonečného vesmíru.

Nadporučík Dat stál před replikátorem ve své kajutě, v náručí držel kocoura a na koberci pod ním se hromadilo několik plných misek s kočičím žrádlem. Na pultě se objevila další krmná směs a android se jí pokusil nabídnout svému mazlíčkovi. Ten zasyčel, vysmýkl se mu z ruky a zmizel pod pohovkou.

"Spote, jak se doktorce povedlo tě za těch pár dní tolik rozmazlit, pro mě zůstává záhadou," sklonil se a nakoukl za ním. "Přestože sis jí evidentně oblíbil, příště už tě jí nesvěřím."

Zvonek na dveřích mu prozradil hosta. Zakroutil nespokojeně hlavou nad kocourovou tvrdohlavostí a postavil se. Poslední dobou přijímal o sto procent víc návštěv než jindy. Ve dveřích dnes stál kapitán, což už se vůbec nestávalo.

"Mohu pro vás něco udělat, pane?"

"Ne, ne," dušoval se Picard. "Jdu na můstek vystřídat nadporučíka LaForge, a pokud vím, máte také službu. Napadlo mě, že se pro vás zastavím."

"Právě jsem na odchodu," ujistil ho Dat. "Jen mi to přišlo nezvyklé."

"Je výsadou kapitánů, dělat neobvyklé věci!"

"To jistě," uznal android a společně vyšli na chodbu.

"Také jsem vás chtěl informovat, že Vetar opustila sektor," řekl Picard, když kráčeli k turbovýtahu. "Gul Evek vám vyřizuje své pozdravy a ještě jednou vyjádřil politování nad svým nespolečenským chováním. Doktor Fridgot chtěl zůstat s Cardassiany a já jsem to povolil."

"Ten muž měl být na Atree IV souzen za vraždu."

"Jsem si toho vědom," kývl kapitán. "Ale byl jsem nucen přistoupit na tento obchod. Prohlásíme ho za mrtvého a on si ponechá tajemství vaší matky. V tom směru jsem také provedl záznam do lodního deníku."

"Děkuji, pane!"

"Je to i v zájmu Spojené Federace Planet. Mimochodem, je mi líto vaší matky," dodal při vstupu do výtahu. "Spoje už se nedaly obnovit?"

"Ne. Ale není to vina Cardassianů. Její krátkodobé oživení bylo skutečně vynikajícím výkonem, ale nebylo možno jej udržet. Mysleli si, že úpravou programu odstraní degenerativní vzorec, ale ten byl navrhnut příliš dokonale. Julianne Tainerová je mrtvá a nic to nezmění."

"Doktorka Crusherová jí znovu implantovala vlasy a zajistila, aby nikdo nic nepoznal. Oznámil jsem úřadům a doktoru Tainerovi, že se nám podařilo tělo získat. Pohřeb je stanoven za tři dny. Posádka Enterprise bude držet čestnou stráž u rakve."

"To by se jí líbilo."

"Ještě poslední věc. Z vašeho hlášení jsem nepoznal, jak se Fridgot dostal k Evekovi?"

"Podle záznamů z jeho deníku to musela být náhoda. Mířil pryč z systému, pravděpodobně se chtěl dostat na černý trh Orinského syndikátu, a Vetar mu zkřížila cestu. Fridgot měl zboží přesně pro Eveka."

"Chybělo málo, a vesmír se mohl stát ještě nesnadnějším místem pro život!"

"Jsem rád, že jsem mohl přispět k jeho zjednodušení."

Jean-Luc se spokojeně usmál nad tím vážným prohlášením a potřásl Datovi rukou. "Vítejte zpět," řekl skoro otcovsky. Když se kabina turbovýtahu zastavila, android se svým kapitánem vyšli bok po boku na živý můstek Enterprise-E, která je odnášela vstříc budoucnosti, utajenému světu ležícímu někde tam mezi neprozkoumanými hvězdami.

KONEC