Konflikt 1: Aliance

Během šedesáti let, které uplynuly od pádu prétora Shinzona, se v Galaxii hodně změnilo. Na druhou stranu... některé věci zůstávají stejné. Federace zažila dvě války s Dominionem, které nechaly Cardassii rozpolcenou, a velmi krvavou válku s Romulany. I když zvítězila, vítězství mělo vysokou cenu. Sotva před dvěma roky Federace vyhrála bitvu v systému Romulus. Pak už Impérium kapitulovalo rychle. Nastal dlouho očekávaný a křehký mír.

Impérium stál skoro všechno. Ještě v současnosti je čtrnáct jejích systémů pod kontrolou Hvězdné Flotily. Spousta romulanů zastávala názor, že lepší než mír s Federací je bít se do posledního romulana či romulanky. Téměř polovina z toho, co romulanské flotile zbylo, se vzbouřila. Vzpouru pod vedením admirála H'Reha se nepodařilo potlačit a část imperiálního prostoru vyhlásilo nezávislost. Kdysi mocné Impérium se rozpadlo.

A nakonec přišli Borgové...

Bouře. Blesky. Dunění hromu se už ozývalo z dálky, i záblesky elektřiny byly slabé. Šumění moře už nijak nepřipomínalo odpolední vlnobití.

Ležel na vlhkém písku pláže a nevadilo mu to, už dávno si zvykl. Koukal na oblohu a přemýšlel... Vzpomínal na dobu, kdy jeho život byl jiný. Kdy se odehrával nahoře, mezi hvězdami. Byl kapitán Hvězdné Flotily, než se byrokrati rozhodli ho připravit o loď... Přerušil proud myšlenek a pomalu vstal, zamířil ke svému domu.

Cítil se ospalý... nicméně, hodlal počkat na další bouřku. Miloval bouřky, světelné záblesky jaké nevytvoří žádná laserová šou a hřmění hromu. To na téhle planetě stálo za to.

Pustil se do vaření kávy. Vzal konvici, nalil do ní vodu, postavil ji na varnou desku... Do hrnku nasypal lžíci kávy a dva cukry.

Dvojité zapípání přerušilo kávový rituál.

Překvapeně zvedl hlavu. Ten zvuk už dlouho neslyšel. Přesto pokračoval ve vaření. Kdokoliv mu něco chtěl, mohl pár vteřin počkat.

Zapípání se ozvalo znovu. Znělo naléhavě.

Nechal kávu kávou a šel k interkomu. Když zařízení zaznamenalo jeho přítomnost, automaticky zvedlo svou horní polovinu a ukázalo obrazovku se žádostí o autorizaci. Stiskl jedno z mála tlačítek.

"Cleary čtyři alfa pí šest."

Interkom autorizaci potvrdil. Objevil se záznam. Zpráva nebyla určena pouze pro něj, záznam byl zaslán desítkám dalších v záloze.

"Na základě usnesení Valného Shromáždění Federace tímto uvádím Hvězdnou Flotilu do stavu pohotovosti. Vyšší důstojníci v záloze se budou hlásit na Velitelství Hvězdné Flotily. Další rozkazy by měly následovat během dvou dnů. Patrickson konec."

Konečně! Cleary málem zařval nadšením nahlas. Nucená dovolená, která trvala už půl roku, definitivně skončila. I když... mohlo to proběhnout jinak, lépe. Poslední stav pohotovosti byl totiž vyhlášen ještě za časů kapitána Siska. A tentokrát jistě nepůjde o nic menšího.

Prásk. Rána otřásla celým domem. Přišla z kuchyně, kde se…

Ale ne.

…vařila voda na kávu. Moc dlouho, než aby to konvice snesla. Cleary se zatvářil otráveně a šel sesbírat střepy.

"To srdcebolení, ta sterá strast,

Jež patří k tělu, to by byla meta

Žádoucí nade všechno. Zemřít - spát -

Spát! Snad i snít? Á, v tom je právě…"

"Komandére!"

Romulan sebou trhl. Byl velitelem tohoto plavidla, ale žena, která právě udeřila do desky stolu před ním, byla mnohem víc. Doslova vyletěl do pozoru.

"Generalissimo?"

"Jak to, že si ve službě čtete, komandére! Ještě jednou vás přistihnu a hodím vás Borgům sama!"

Okamžik ticha.

"Podejte hlášení." Kdyby pohledem zabíjela, byl by už mnohokrát mrtvý. Bůh ví, jakým způsobem.

"Poslední průzkum oblasti neukázal žádné plavidlo…"

Zvedla elektronickou tabulku, která při jejím příchodu vypadla komandérovi z rukou.

"Jak dlouho čtete tohle…" chvilku četla sama. "…Hamleta?"

"Hm…Asi…"

"Příliš dlouho! Před chvílí přešla Enterprise z warpu a míří přímo sem!"

Jediné, co se po tomto výkřiku v místnosti pohnulo, byly kapky potu na jeho čele.

"Před dvěma lety bych vás za tuto nepozornost na místě zastřelila!"

"Madam, já…"

"Ticho! Máte štěstí, že Enterprise není černozelená krychle. Okamžitě se hlaste na můstku." Hned potom odešla ostrým krokem. Hluboce vydechl a opřel se rukama o desku stolu.

Generalissima Sela. Její poloviční původ ji odsuzoval k jisté nevyrovnanosti. I když, nedivil se jí. Když Impérium zjistilo, že se Borgům není schopné ubránit samo, vyslalo pár žádostí o pomoc... Ale odpověď přišla jen jedna.

Z Federace.

Bylo to tak... ponižující. Na druhou stranu, odloží to neodvratný zánik a časem se uvidí... Impérium znovu získá to, o co bylo tak hanebně připraveno.

Enterprise zaujala vedle Selina Eagla pozici a zastavila.

"Otevřete kanál na Enterprise."

Sela, dosti nečekaně, nasadila úsměv. První ale pozdravil admirál Patrickson z druhé strany.

"Zdravím vás, generalissimo." I jeho vrásčitá tvář se usmívala. Očividně byli oba dobří diplomaté.

"Vítejte v neutrální zóně, admirále. Doufám, že jste vážil cestu, abyste nám přinesl kladnou odpověď."

"Zatím ne. Diskuse je stále otevřená. Snad vám zatím bude stačit, že vás máme eskortovat k jednáním na Deep Space 20."

Na chvilku ztichla. "Zatím ano."

"Výborně. Následujte nás prosím na tyto souřadnice."

"Souřadnice přijaty. Děkuji, admirále."

"Nemáte zač. Enterprise konec."

Obrazovka potemněla a spolu s ní i Selin výraz. Udeřila do konzoly před sebou. Všechny, kteří se na ni otočili, ihned zpražila pohledem.

"Zařaďte se za Enterprise, nastavte kurs a srovnejte rychlost." Neměla radost.

Všechno v domě na pláži už dávno zhaslo. Přívod energie byl odpojen, nábytek pokrytý plachtami, aby se na něj neprášilo. Majitel všeho okolo seděl na křesle a koukal na zavazadlo. Jeho obsah byl všechno, co si mohl vzít s sebou. Skoro si už zvykl na usedlý život, ale tohle byl okamžik, na který čekal.

Zapípal odznak.

Poprvé po šesti měsících, třiadvaceti dnech, sedmnácti hodinách a devatenácti minutách. Okamžitě ho aktivoval.

"Tady kapitán Filip Damien Cleary."

Dlouho neslyšel, jak to znělo. Kapitán.

"Tady USS Surveyor. Jste připraven k transportu, kapitáne?"

Naposledy se podíval okolo. Bylo to tu hezké. Ale pořád vězení.

"Energii."

Ještě, než ho paprsek transportéru rozložil na subatomární úroveň, se usmál.

Konečně.

Další věc, kterou uviděl, byla transportní místnost. Okamžitě poznal, že loď je hodně stará, několikrát přestavovaná. Podle toho, co věděl, mohla být natolik stará, že by pamatovala i kapitána Kirka.

Na chvíli se kochal pohledem. Byl to balzám na jeho oči. Sem, mezi hvězdy, patřil.

Do transportní místnosti vešel další člověk a hned Clearymu podal ruku.

"Kapitán John Wannha. Vítejte na palubě, pane. Je pro nás čest, mít na palubě takovou legendu."

Legenda. Tak se tedy rozhodně necítil. Ta mise, za níž získal několik vysokých ocenění Flotily, včetně Hvězdy Federace, stála život skoro pěti stovek členů jeho posádky. O takovou slávu opravdu nestál. Nabízenou ruku ale přijal.

"Těší mě, kapitáne. Jsem rád, že jsem zase zpátky."

"Následujte mě do vaší kajuty, pane."

"Samozřejmě." Vyšli. "Kdy budeme na Zemi?"

Wannha se na moment zastavil.

"Neletíme na Zem. Letíme na Deep Space 20,pane."

Pane. Někoho dekorovaného Hvězdou Federace museli ostatní důstojníci stejné hodnosti oslovovat jako nadřízeného. Neměl to rád. Nenapadalo ho nic, čím by se od ostatních kapitánů lišil. Snad jenom počtem odeslaných kondolencí, pomyslel si hořce.

"Neletíme? Smím vědět proč?"

Wannha se usmál.

"Na DS20 budete přebírat novou loď, pane."

Clearyho to překvapilo. Čekal starší loď, opravenou v docích San Francisco. Ale to, že měl převzít loď na diplomatické stanici, znamenalo něco jiného. Dostane něco výjimečného. Chvíli mlčel.

"A na DS20 budeme kdy, kapitáne?"

"Přibližně za třináct hodin. Doporučoval bych vám si odpočinout, než dorazíme. V kajutě naleznete vše, co byste mohl potřebovat, včetně vašeho zavazadla."

Dveře se otevřely a Sela vzhlédla k nově příchozímu... tedy příchozí. Vrchní vyšetřovatelka Sagot. Stejně děsivá jako loajální, stála před ní v předpisovém pozoru.

"Posaďte se," pokynula jí Sela. Nebyla z její přítomnosti nadšená a pokud mohla soudit, i vrchní vyšetřovatelka by dala přednost tomu zůstat ve své kanceláři, hluboko v katakombách Tal'Shiaru. Nicméně, současný úkol její spolupráci vyžadoval.

Co si myslela Sagot, se určit nedalo. Seděla na židli, záda jako pravítko a její pohled směřoval kamsi za Selina záda.

Generalissima si odkašlala. "Předpokládám, že jste si prošla dokumentaci..."

"Samozřejmě, madam," Sagotin hlas byl stejně neosobní, jako její vizáž. Mlčky generalissimu hodnotila. Sela to nemohla vědět, ale byla to právě vrchní vyšetřovatelka, kdo posuzoval její možnosti. Postavení, kterého Sela dosáhla, bylo u míšence krajně neobvyklé. Nicméně, stalo se.

"Výborně. V tom případě víte, co jsem zplnomocněna Federaci nabídnout. Ačkoliv, pokud to bude možné, neuchylovala bych se k takovému kroku. Vaším úkolem je potvrdit nezbytnost nabídky." Sela ji přes stůl podala padd.

Sagot pohledem přelétla rozkaz, zkontrolovala prétorskou pečeť a na vyhrazené místo se podepsala. Potom Sele padd vrátila.

"Rozumím, madam. Jakým způsobem si přejete být upozorněna?"

"Myslím že stačí, když zakašlete. Můžete jít."

Sagot kývnutím hlavy potvrdila, že jí je všechno jasné a odkráčela z místnosti. Své námitky k úkolu vyjádřila už v okamžiku, kdy jí přišel povolávací rozkaz a byly řádně zaznamenány.

Sela se uvolněně opřela v křesle. Sagot nikdy neměla ráda, naháněla jí strach. Slyšela, že někteří vězni omdlévají hrůzou už při pouhém jejím pohledu. Takovým povídaček o ní kolovalo spoustu. Na druhou stranu, nikdo nemohl vrchní vyšetřovatelce upřít efektivitu.

Clearyho probralo zapípání komunikátoru. Spánek na palubě lodi byl pro něj podstatně vydatnější, i když byl kratší.

"Cleary, slyším."

"Máte hovor z Enterprise. Kapitán Atkinson."

Cleary se posadil a otevřel interkom.

"Přepojte to ke mně."

"Ano, pane."

Odznak ztichl, obrazovka interkomu se rozsvítila. Probliklo dešifrování signálu a standardní zahajovací obrazovka. Ukázala se tvář, kterou Cleary neviděl skoro rok.

"Zdravím, Jamesi."

"Zdravím, Filipe. Doufám, že jsem tě nevzbudil," zazubil se Atkinson. "Tak jsem se dozvěděl, že tě vrátili do služby. Bude fajn tě mít zase ve vesmíru, hned to tady vypadá bezpečněji."

"Vtipálku," vrátil mu poznámku Cleary. "Je to strašná doba, co jsem nikoho z Flotily neviděl, takže jste se určitě naučili chodit i beze mě." Úsměv. Jenže Atkinson zvážněl.

"Nepovídej mi, že nic nevíš."

"Drželi mě v informačním vakuu, Jamesi. Nechtěli mě zpátky. Ale…"

"Takže nevíš." Atkinson potřásl hlavou. "Zatracení byrokrati. Řekli ti aspoň, že dostaneš novou loď?"

"Až místní kapitán. Proč?"

"A řekli ti, o co se jedná?"

"Ne."

"Aspoň ti nepokazili překvapení. Ale zpátky k tématu. Které jsi dostal poslední zprávy?"

Cleary v duchu zaklel. Někdo ho chtěl důkladně izolovat a dokonale se mu to povedlo.

"Nevím nic nového od doby, co Romulani s rebely uzavřeli příměří."

"Takže ti to řeknu sám. Pamatuješ Terresthis 74?"

"Samozřejmě."

"A nepřijde ti divné, že od té doby byl od Borgů pokoj?"

"No, divné to je…"

"Zaútočili na Romulany. Drtí je."

"My s tím ale nic nemůžeme udělat. Primární směrnice."

"Až do teď. Přišli žádat o pomoc proti nim."

"A…" snažil se zeptat Cleary.

"A Valné Shromáždění vycítilo šanci. Bude to něco za něco. Jednání už proběhla. Na DS20 bude sepsána smlouva."

Cleary se překvapeně zatvářil.

"Na DS20? Tam letím taky, pro svoji novou loď…" Pokrčil rameny. "Nechám se překvapit."

"Správně. Budeš se účastnit závěru jednání. Romulani si tě vyžádali."

"Mě? Jsem pro ně válečný zločinec."

"Mně je to taky divné." Atkinson se ohlédl, někdo mu něco řekl, Cleary skrz interkom nerozuměl. Pak se Atkinson otočil zpátky. "Musím končit. Měj se, uvidíme se na stanici."

"Drž se, Jamesi."

Interkom nahodil klasickou obrazovku konce zprávy. V kajutě se zase rozhostilo ticho. Cleary si promnul oči.

"Počítači, jaký je aktuální čas?"

"Je třináct minut po půlnoci."

"Čas do příletu na Deep Space 20?"

"Třicet pět minut."

Zvedl se. Byl čas se nachystat. Během chvíle byl oblečený do uniformy. Pak se znova ozval odznak.

"Kapitán Cleary, slyším."

"Blížíme se k Deep Space 20. Bude lepší, když dojdete na můstek."

"Už jsem na cestě."

Ozvalo se hlasité klapnutí zámků. Zasyčely ochrany proti vzduchoprázdnu. Pak obvyklou temnotu prořízl paprsek světla.

Vždy si myslela, že se Federace příliš vyžívá v osvětlení. Chvíli trvalo, než se její oči přizpůsobily.

Udělala první krok. Cítit Federaci pod nohama bylo zvláštní. Skoro sedmdesát let uplynulo od okamžiku, kdy na ní stála prvně a doteď i naposledy. Všude stáli vojáci Vesmírné pěchoty a důstojníci Hvězdné Flotily. Všichni ve slavnostních uniformách a s ceremoniálními zbraněmi. Pak se podívala na postaršího muže, co se k ní blížil.

Nemusela hádat, bylo to jasné. Prezident Federace ji přišel přivítat osobně.

Šel k ní neozbrojený a doprovázený jen dvěma členy Rady Federace a předsedou jejich Valného Shromáždění.

Odvážný čin, napadlo ji. Nebo též ukázka síly. Ona sama by nikdy nikam nešla neozbrojená. I teď u sebe měla malý disruptor. Pak pochopila. Mělo to být gesto důvěry. Jako to své udělala pár kroků k nim.

"Vítejte mezi námi," přivítal ji prezident a mírně se uklonil. Zdravil ji jako sobě rovného. Na Romulu by za to okamžitě nechala provinilce popravit. Jenže tento muž stál v čele těch, u nichž jako jediných mohla nalézt pomoc. Uvědomovala si, že stejně jako před dvěma roky, kdy s kapitánem Clearym v Romulanském senátě podpisovala příměří, tak i teď byla v pozici slabšího.

"Děkuji, pane prezidente." Oplatila gesto stejným ukloněním. "Jsem ráda, že jste vyslyšeli naše prosby."

Prezident naznačil souhlas a pak Sele pokynul směrem k turbovýtahu.

"Následujte mě, prosím."

Vykročila těsně poté, co prezident ukázal směr, za ní šli dva členové jejího diplomatického sboru a jeden ozbrojenec. Tolik zdvořilosti ještě nezažila. Bylo jí jasné, že je hraná, ale stejně tak respekt na Romulu. Nepřítomnost strachu v místnosti jí dávala pocit nestability.

Jak šla, dívala se okolo. Nepletla se - sledovali ji opravdu všichni. Kamenné pózy vojáků si pamatovala ze Senátu. Stáli skoro stejně. Rovně, zbraň držená za pažbu pravou rukou, druhou položená na levé rameno. Fazer typ tři. Poznávala je, podobné Romulani ukořistili za války.

Došli k turbovýtahu.

Když se otevřely dveře, uviděla svůj odraz v ovládacím panelu. Vypadala cize, nepatřila tam. Přestože její blonďaté vlasy, tak nenormální pro její lid, měly stejnou barvu jako vlasy stárnoucího muže po její pravici. Vstoupili dovnitř, s nimi dva důstojníci bezpečnosti stanici. Nevěřili jí. Připadala si, jako by ji vedli do věznice.

"Paluba dvě."

Počítač zapípáním potvrdil rozkaz a výtah se rozjel. Neslyšela ten zvuk od doby, co stála na palubě Enterprise D. Všechno vypadalo tak pohodlně…Napadlo ji, jak změkčilá musela Federace být. A komplikovaná. Beze strachu, který nutil k plnění povinností, zbýval jen smysl pro povinnost. I toho měli Romulani hodně. Podívala se na ty, kteří šli s ní. Telwar, vysoce postavený senátor a prétorův nejsilnější odpůrce. A potom Sagot. Nepochybovala o tom, že všichni vědí že je to vrchní vyšetřovatelka. I přesto, že neměla na sobě svou obvyklou uniformu, ale standardní diplomatický oděv.

Výtah se zastavil. Když se otevřely dveře, uviděla velitelské centrum stanice. Stejně zařízené jako ostatní části stanice, co stihla vidět. Nalevo byly další dveře. Zdobené, přes celou plochu byl znak Hvězdné Flotily.

Dveře se otevřely.

Diplomatická místnost. Velká, přehledná, pohodlná. V rozích už stáli čtyři lidé Flotily - dva z nich byli z Vesmírné pěchoty. Nejlepší zabijáci Federace, přesto byli oblečení ve slavnostních uniformách.

Prezident gestem pozval romulanskou delegaci, ať vstoupí. Ještě, než se za Selou zavřely dveře, slyšela jedno hlášení z velícího centra.

"…USS Surveyor právě přešla na impuls, pane."

Přitáhli další loď. Ve veškeré své okázalosti byla Flotila malicherná. Přes všechnu svou změkčilost musela neustále demonstrovat i nesmírnou sílu, kterou disponovala. Tímhle chováním pohrdala. Ale dnes nebyl den, kdy by své pohrdání mohla dát najevo.

"Přejít na impuls," zavelel kapitán Wannha.

Loď se nepatrně zatřásla, aby dala uniknout nesmírné energii, kterou warp jádro vyvíjelo k udržení nadsvětelné rychlosti.

"Máme plný impuls, pane. DS20 nám předává souřadnice k zakotvení."

"Dejte DS20 na obrazovku a zahajte přiblížení. Poloviční impuls."

"Poloviční impuls."

Když obrazovka přeblikla, Cleary si pořádně prohlédl, co bylo vidět. Poznával Selinu loď. Eagle, jak jí říkali v překladu. U jednoho z mol na vzdálenější straně stanice byla Enterprise. Nic dalšího nebylo vidět. Kde je ta loď, kterou měl dostat k velení?

"Čas přiblížení?" zeptal se kapitán Wannha.

"Dvě minuty."

USS Surveyor začala zpomalovat. Na blízkém molu DS20 se rozsvítila světla. Když se loď dostala na osminový impuls, stanice ji zachytila vlečným paprskem. USS Surveyor vypnula veškerý pohon, krom stabilizačních trysek. Těsně předtím, než paprsek přitáhl loď k molu, USS Surveyor vysunula kotevní svorky. Celou lodí a blízkou částí stanice se ozvalo zadunění, jak byl kotvící proces ukončen.

"Jsme připojeni k DS20, pane. Kormidlo a veškerý pohon jsou vypnuty," oznámil kormidelník kapitánu Wannhovi. "Přecházíme na energetické zdroje stanice," doplnil zástupce strojovny na můstku. Wannha se otočil na Clearyho.

"Dovezli jsme vás, kam jsme měli, kapitáne. Na stanici vás již jistě čekají." Wannha se zvedl z kapitánského křesla. "Nadporučíku Tremore, můstek je váš. Kapitáne Cleary, následujte mě, prosím." Wannha došel k turbovýtahu.

Kapitán Atkinson chvíli pozoroval přibližující se Surveyor. Musel přiznat, že staré konstruktérské standardy měly něco do sebe, alespoň po estetické stránce. Ne že by nové lodě vypadaly nějak špatně, ale postrádaly nostalgii časů, kdy každý kapitán musel mít v sobě velký kus odvahy a hrdinství, okořeněný špetkou šílenství. Čím více detailů viděl, tím víc mu připadalo, že technici Flotily asi už zapomínají na vzhled lodě. Modernizace zanechaly na Surveyoru mnohé jizvy, o výčnělcích z trupu nemluvě. Když se loď přiblížila natolik, aby mu zastínila celý výhled, hluboký zvuk a slabý otřes ho upozornil, že host, na kterého čekal, právě dorazil. Prošel několika dveřmi a pár chodbami, než se dostal k vratům mola. Těsně potom se vrata otevřela.

"Kapitáne?" začal Atkinson hodně formálním tónem. Cleary, který zrovna vkročil dovnitř, se na moment zastavil, pak Atkinsonovi vrátil pohled a stejnou notou odpověděl.

"Kapitáne."

Chvíli se na sebe velice vážně dívali. Pak se Atkinson najednou usmál.

"Ty jsi se vůbec nezměnil." Podal si s Clearym ruku a přátelsky s ní zatřásl. "Vítej zpátky do vesmíru."

"Taky tě rád vidím, Jamesi. Je to dost dlouho, co…"

"Příliš dlouho!" nenechal Atkinson Clearyho domluvit. "Nevím, co to velení napadlo, takhle ti napařit dovolenou." Slovo dovolenou řekl se silným nádechem hořkosti.

Cleary pokrčil rameny v tichém souhlasu.

"Pojď, přece tě tu nenechám jen tak stát," prolomil krátké ticho Atkinson. "Nikomu určitě nebude vadit, když se něčeho napiješ."

Potom, co zašli za dvoje dveře a jednou zahnuli, se Cleary najednou zastavil. Jeho pohled se upřel na nyní velmi blízkou Enterprise. Atkinson chvíli pozoroval jeho zájem, pak se podíval na svou loď.

"Je to velká loď, co?"

Cleary chviličku nereagoval, ale pak se probral.

"Rozhodně ne tak velká jako její kapitán."

Atkinson se zasmál, jako by ho něco pobavilo.

"Pojď, budeš mít ještě dost času na koukání po lodích."

Rozhodně se necítila dobře. Myslela si, že to lidé s mluvením přehánějí. Měli jí jednoduše říct, že za ochranu budou něco chtít. Měla pro ně nabídku, o které věděla, že jim dozajista vyrazí dech. Zástupci Federace se každou chvíli bavili mezi sebou, možná tušili šanci, možná se snažili neudělat chybu. Bylo jí to jedno. Hlavní byl výsledek jednání. Prohlížela si je. Vypadali ustaraně, unaveně. A přitom jednání trvalo sotva hodinu. Nacházela zvláštní potěšení v tom vyvádět lidi z míry. Raději to dělala z druhé strany neutrální zóny, ale i teď to pro ni byl příjemný pohled.

Přestali se radit. Konečně dospěli ke shodě. Demokracie má možná svoje výhody, ale je strašně pomalá, napadlo ji.

"Dospěli jsme k rozhodnutí. Federace podepíše smlouvu o spojenectví, pokud…"

Sagot zakašlala.

"Černé světlo."

Každý z diplomatů se najednou zastavil. Nevěřili vlastním uším.

"Nabízíme vám technologii černého světla," zopakovala jim. "Víme, že se ho už roky pokoušíte neúspěšně vyvinout. Pokud pomůžete vy nám, pomůžeme i my vám."

Na krátkou chvíli místnost ovládlo ticho. Sela si všimla jednoho z vojáků v místnosti, jak si přidržel něco v uchu. Asi sluchátko komunikačního zařízení. Voják se potom naklonil k prezidentovi a něco mu řekl. Nerozuměla mu ani slovo, mluvil příliš tiše. Prezident se usmál a dal vojákovi nějaký rozkaz. Ten došel k ovládání na levé stěně a něco vyťukal. Na stěně se začaly zvedat panely. Za nimi byla okna.

"Neříkej mi, že jsi tam celou dobu jen surfoval."

Cleary pokrčil rameny.

"Moc víc se tam dělat nedalo. Teda, až na…"

"Na?" zašklebil se Atkinson.

"Kreslení."

"Ty a kreslit? Pokud se dobře pamatuju, tak jsi neprošel výtvarným kursem na Akademii."

"Když máš půl roku na učení, naučíš se ledacos. No…Skoro ledacos."

"Skoro?"

"Zkoušel jsem pěstovat kávu."

"Na tom přece nic není."

"Tak to vysvětli té, co jsem tam pěstoval," ušklíbl se Cleary.

Atkinson se zasmál. Chtěl něco říct, ale pak mu zapípal odznak.

"Atkinson, mluvte."

"Pane, tady Enterprise. Blíží se k nám další loď."

"Je to…"

"Ano, pane, je."

"Děkuji. Atkinson konec."

Kapitán Enterprise se opřel o stůl.

"Pamatuju, že jsi tady něco říkal o velkých lodích. Pořádně se dívej. Šupej k oknu a pořádně se dívej."

Cleary se podle rady zvedl a došel k oknu. Těsně potom se z transwarpu vynořila loď.

Ozval se staniční interkom.

"Dámy a pánové, mluví kapitán. Ti z vás, kteří máte výhled směrem na molo sedm a okolo, pořádně se dívejte. Právě přiletěla loď, jakou jste určitě ještě neviděli."

Cleary se nemohl vynadívat.

"DS 20, tady Prague, žádáme o povolení k přistání," ozvalo se velící místnost stanice.

"Prague, tady DS 20, povolení uděleno. Máme jedno obzvlášť pro vás uvolněné místo na molu číslo dvanáct, pomalu a opatrně, máme tady celkem rušno. Polekali jste nám tu hromadu lidí," zatvářil se velitel.

"Nic míň jsme nečekali," ozval se ženský smích z druhé strany. "Jdeme na přiblížení k molu dvanáct. Praporčíku T'Sau, přejít na trysky a pomalé přiblížení."

"Pomalé přiblížení, rozkaz."

"Letí divně, vlastně přímo na nás..."

"Klid, Filipe. Věř mi, ten kormidelník ví přesně, co dělá."

Prague se mírně naklonila a proletěla těsně kolem oken.

"Panečku, ta má manévrování..."

"A tos' ještě nic neviděl."

Sela nevěřila vlastním očím. Nevěděla, jestli to má považovat za urážku, hozenou rukavici, nebo jen prostou demonstraci síly. Něco takového. Museli to stavět už dlouho, takovou věc nevyrobí přes noc. Proč o tom nevěděla? Tal'Shiar nikdy neselhal... Až doteď. Jak jim mohlo utéct něco tak velkého, to nechápala. Čím víc se loď blížila, tím více detailů si mohla všimnout. Byla obrovská...A nejhorší bylo, že i přesto na ní nikdo neplýtval místem.

"Tohle je USS Prague, madam generalisimo. Experimentální loď a donedávna nejvíce utajený projekt Hvězdné Flotily."

Nejvíce utajených projektů Hvězdné Flotily jsem už viděla, napadlo Selu. Tady jde o něco víc. Ale o co?

"Je postavená jako víceúčelové plavidlo, ale základním prvkem konstrukce lodě je, aby byla schopna způsobit zkázu v borgských řadách při případném útoku. To ovšem nemění nic na tom, že je vybavená pro špičkové diplomatické úkony stejně jako pro dlouhodobý průzkum vzdálených koutů Galaxie."

A něco důležitého by neřekl? Moc dobře věděla, že krom prvního bodu jsou takto stavěny všechny lodě Flotily. Ne, samozřejmě, že ne. Určitě ani sám nemůže.

"Příště si takové manévry nechte. Poděsili jste nám promenádu," zasmál se velitel stanice do komunikace. "Molo dvanáct je připravené vysunout kotevní svorky."

Prague zastavila těsně vedle stanice. Všem, kteří stáli u oken na lodích dál od stanice, se naskytl zajímavý pohled. Plavidlo by skoro stejně velké, jako celá stanice. Mola samotná vypadala oproti Prague jako malé jehly. Loď pomalu dokončila natočení. Molo dvanáct protáhlo svou koncovou část a dosedlo přesně na místo, kde byla jedna z mnoha vrat přechodových komor. Ozvalo se zadunění, jak se chytly kotevní svorky a potom zasyčení, jak se přechodová komora na lodi naplnila vzduchem. Prague zamkla svorky a pevně se přichytila ke stanici, potom okamžitě propojila energetické obvody a přešla na napájení ze stanice.

"Kapitán Cleary nechť se okamžitě dostaví do hangáru sedm," ozvalo se ze staničního rozhlasu.

"Volají tě k převozu na loď, tak padej," šťouchl do Clearyho Atkinson. "Vyřiď ode mě prvnímu důstojníkovi pozdrav, až tam budeš, jasně?"

"Vyřídím. Měj se." Cleary se otočil a skoro vyběhl z dveří.

Do hangáru. Tomu říkám tradice. Místo, aby kapitána transportovali nebo dovedli skrz molo, vezmou raketoplán a proletí se s ním tak, aby si mohl pořádně loď prohlédnout z vnějšku. Dnes asi poletím dlouho, pomyslel si, když vstoupil do hangáru. Na okamžik ho překvapilo, že tam byl jen jeden raketoplán. U něj stála žena v uniformě, s hodností praporčíka. Krátký sestřih a špičaté uši nenechaly Clearyho na pochybách, pilotovat bude vulkánka.

Cleary k ní došel, překvapeně zaregistroval, že vypadá velmi mladě.

"Kapitán Cleary, předpokládám. Těší mě." Natáhla ruku. To Clearyho trochu zarazilo. Vulkánci obvykle zdraví svým pozdravem, netřesou si s lidmi rukou. Nicméně nataženou ruku neodmítl.

"Také mě těší. Vy jste.."

"Praporčík T'Sau," pozvedla koutky úst v jemném úsměvu.

"Překvapujete mě, praporčíku. Jste vůbec vulkánka?"

"Samozřejmě, že jsem, pane. Jste připraven k letu?"

Bylo to neuvěřitelné. Raketoplán se mu zdál maličký už když ho vezli na Galaxy, ale tentokrát...Loď zabírala celý výhled, když se přiblížili dostatečně. Obletěli Prague přes levobok směrem k hangáru.

T'Sau nepřekvapilo, že kapitán moc nemluví, nebyl první člen posádky kterého vezla a na lidi měla očividně masa lodi takový vliv. Předpokládala, že to má co do činění s lidským způsobem vnímání vesmíru. Učila se jak s lidmi vycházet, aniž by je příliš znervózňovala vulkánskými pravidly chování, ale některé věci pro ni stále ještě byly záhadou.

Cleary se na svoji novou loď nemohl vynadívat. Nikdy by ho nenapadlo, že by se podařilo postavit něco krásného s tak nemožnou konfigurací. Osm gondol, tři talířové sekce. A přesto ta loď vypadala skoro živě.

"Prague, tady raketoplán Vltava. Žádám o povolení k přistání," začala poslední fázi prohlídkového letu T'Sau.

"Povolení uděleno. Máme pro kapitána vyhrazené parkoviště v hangáru dva."

Cleary se na chvíli zarazil. Ten hlas znal, jen si teď nemohl vzpomenout odkud, byl zkreslený přenosem. T'Sau mezitím udělala pár manévrů, vletěla mezi spodní pár gondol a zamířila k hangáru. Cleary si začal říkat, že cokoli na téhle lodi asi bude obrovské. Od pohledu mu přišlo, že do jednoho hangáru by se bez problému vešel Defiant...

Raketoplán vletěl do hangáru, otočil se ve vzduchu a pak pomalu přistál, čelní stranou směrem ven z lodě. První vystoupila T'Sau, Cleary vyšel hned za ní.

První slovo, které ho po vstupu napadlo, bylo konečně. Konečně zase stojí na palubě svojí lodě.

Vstříc mu vyšla žena vypadající asi na třicet let.

"Dovolte mi přivítat vás na palubě, kapitáne."

"Děkuji, komandére..."

"Auriel, pane. Jsem váš první důstojník."

Jméno Auriel už někde slyšel. Utajené záznamy z války s Romulany.

"Těší mě, komandére. Mám vás pozdravovat od kapitána Atkinsona."

"Tohle je … neuvěřitelné," hledala Sela slova. Napůl byla nevýslovně naštvaná. Selhání této úrovně bylo neodpustitelné, a někdo si to musí odnést. Na druhou stranu cítila uspokojení. Hledala pomoc před Borgy. Snad ji právě našla.

"Neuvěřitelné je to správné slovo, madam. Já sám jsem nevěděl, jak tuto loď popsat, když jsem ji viděl poprvé."

Natolik tajné, že po dobu výstavby prototypu o ní nevěděl ani jejich prezident. Tohle se lidem nepodobá.

"Velení Flotily nám nabídlo, že do skončení rozhovorů bude tato loď bránit místo jejich konání, pokud proti tomu nebude mít nic žádná z dalších stran."

A obě strany tak budou dokonale obklíčené. Ale zase, taková příležitost…

"Romulanská strana souhlasí."

Sela se významně podívala na Sagot, ta ihned pochopila.

"A toto, kapitáne, je hlavní sál lodní strojovny."

S charakteristickým zasyčením se otevřely dveře.. Místnost byla nesmírně velká. Uprostřed stál obrovský průhledný válec, v něm byla čtyři jádra, kolem něj hromada pater se zábradlími. Cleary si všiml, že ve válci mezi jádry poletují technici. Vzhledem k výšce místnosti bylo rozhodně praktické, aby se dalo ke kterémukoliv místu na jádrech dostat velice rychle - ve válci tedy nebyla gravitace.

"Nadporučíku Qa'TaHu, dostavte se ihned k hlavnímu vchodu do strojovny."

A můj šéfinženýr je klingon?

"Ano, madam."

Podle tvrdého přízvuku v hlase Cleary poznal, že se nemýlí. Za chvíli už po žebříku vedle nich slézal více než dvoumetrový klingon. Posledních pár příček žebříku ingoroval a seskočil přímo před kapitána.

"Kapitáne Cleary, toto je nadporučík Qa'TaH, vrchní inženýr."

Cleary, byť byl na člověka vysoký, si najednou připadal strašně malý. Stát v takové místnosti a vedle někoho takového vzrůstu...

"Těší mě, nadporučíku."

"Pane," lehce mu pokynul hlavou klingon. Zdálo se že mu nehodlá podávat ruku.

"Provedeš nás tu, Qa'TaHu?" zeptala se Auriel.

"Samozřejmě."

Když Cleary vešel do centrálního válce, okamžitě zjistil, že podlaha se ani zdaleka nedotýká jader. Ty byly uvnitř lodě pouze ukotveny na několika místech. Šachta vedla daleko nahoru i dolů. Chytil se jednoho z madel a zabral. Během chvíle se ocitl o pět palub výš, než se chytil znovu. Pak se otočil na jádra. Vypadala skoro jako z mramoru, jenže to by mramor nesměl svítit a měnit texturu. Svit byl matný, jádra očividně neměla problém se zásobením lodě energií.

"Kapitáne, neutíkejte nám," ozval se pobavený hlas prvního důstojníka. Těsně za ní následoval Qa'TaH.

"Co mi můžete říct o výkonu lodě, nadporučíku?" zeptal se Cleary.

"Mají dostatečný výkon, abychom udrželi maskování, obranné systémy a zbraně, vše na maximální úrovni. V případě potřeby jsme schopni se čtyřmi zapnutými jádry dodat gondolám výkon rovný osmi terracocharnům. Tím se můžeme přiblížit warpu deset na dvě desetitisíciny Cochranova stupně. V případě potřeby jsme schopni zapnout zbývající tři jádra a zvýšit naši rychlost až na čtyři stotisíciny od warpu deset, ne však déle než na devadesát minut, poté může dojít k selhání energetické sítě. Jako alternativní způsob pohonu máme o dvacet sedm palub výše sál s transwarp cívkami. Předpokládám, že kapitán by je rád viděl."

Samozřejmě, že ano.

Do místnosti s cívkami už vedl obyčejný turbovýtah. I když jezdil mnohem pohodlněji, než bylo na jiných lodích normální. Sál nebyl příliš velký, s vlastní strojovnou se rozhodně nedal srovnat. Zhruba uprostřed stál torus, z nějž vyzařovala mdlá zelená záře.

"Zde máme všechny tři cívky. K normálnímu transwarpu nám stačí jedna, k vyšším hodnotám dvě. Třetí je jako záložní pro případ, že jedna selže. Běžně dosahujeme transwarpu tři celá sedm. Pokud se nouzově zapojí všechny tři, dosáhneme až stupně čtyři celá jedna, ale po dvaceti minutách se pole začne hroutit."

Vzdálenost, která se ovšem mezitím urazí, musí být nehorázně obrovská, pomyslel si Cleary. Je překvapivé, jak se ohání technickými údaji... Od klingona bych čekal spíš velení bezpečnosti, než umístění ve strojovně. Tahle loď je opravdu jedno velké překvapení.

"...takže tímto by byla naše dohoda uzavřena, madam generalisimo. Jsme rádi, že jsme došli k vzájemnému porozumění," vyjádřil konečné stanovisko Federace prezident.

Jistě, porozumění, pomyslela si Sela ironicky. Oba víme, že je to pro Romulany nutnost. Využívá toho. Skoro jako by byl jeden z nás... Skoro.

"Potěšení je na naší straně, pane prezidente. Doufáme, že konec jednání dopadne stejně i u podepisování dohody o vojenské spolupráci."

Bez neutrální zóny stejně mohou kam chtějí... Dnes mohou kam chtějí.

"Uděláme pro to vše, madam. Doufáme, že naši klingonští spojenci uvidí výhody vzájemné spolupráce stejně, jako je vidíme my."

Samozřejmě, že uvidí.

K prezidentovi se znovu naklonil voják Vesmírné Pěchoty. Vyměnili si pár slov, voják se pak zase postavil do pozoru.

"A zjistíme to již velmi brzo. IKS batlh wo' dorazí během deseti minut."

Turbovýtah zastavil u další sekce. Diplomatická paluba, kterou prošli předtím, byla na Clearyho moc zdobená. Ale chápal, že diplomati to asi tak chtějí. Výtah oznámil stanici, do které dorazili.

Vědecká sekce nepůsobila tak impozantně, jako strojovna. Vlastně byla docela útulně malá.

"Hlavní vědecký důstojník je zároveň váš druhý důstojník, je na můstku a proto vás po sekci provede jeho zástupce..." Auriel se dotkla komunikátoru. "Poručíku Croftová, hlaste se u vchodu."

Chvíli bylo ticho, pak se ozval ženský hlas "Je to nutné, komandére? Právě dohlížím na jeden pokus..."

"Poručíku..." Aurielin hlas zněl varovně.

"Jsem na cestě," utnula poručík konverzaci.

Cleary se tázavě podíval na Auriel. Nebylo běžné, aby se vyšší důstojníci chovali obdobným způsobem. Nebo alespoň jim to nebylo trpěno dlouho.

"Poručík Croftová sem byla Flotilou přidělena přímo z Daystromova institutu. Je zodpovědná za veškeré vědecké pokusy probíhající na lodi.

"Ach tak. Chápu." Takže její hodnost je zřejmě jen čestná.

Dveře se se zasyčením otevřely a dovnitř vešla zmiňovaná poručice.

Celary si ji prohlídl. Když viděl šéfinženýra, nemohl se zbavit dojmu že jeho uniforma mu je příliš malá, ale bohužel větší neměli. Uniforma poručíka působila naopak, že ji krejčí ušili přímo na postavě.

"Poručík Lara Croftová, na váš rozkaz..." pohlédla na ně úkosem přes brýle s kruhovými skly. Opravdové brýle.

"Jsem ráda, že jste se rozhodla se k nám připojit, poručíku," vrátila jí pohled Auriel. "Provedla byste kapitána po sekci?"

"Samozřejmě," přikývla. "Pojďte..." otočila se a vykročila rázně vpřed, až se jí rozhoupaly vlasy stažené v přísně pracovním culíku.

"Povězte mi, poručíku, na jakém pokusu že to právě pracujete?"

"IKS batlh wo' právě dorazila," oznámil zasedací místnosti prezident. "Rád bych nyní jednání přerušil, madam, abychom mohli připravit naši delegaci na rozhovory s klingony. Omluvte mne, prosím. Důstojníci zde vás rádi doprovodí do vašich kajut, dokud nezačnou další jednání." Prezident a celá delegace Federace se zvedli a odešli.

To má být urážka? Vojáci Vesmírné Pěchoty mě mají dovést do mé kajuty? Sela na moment skoro vybouchla vzteky. Mám tu uzavřít spojeneckou smlouvu, ne se nechat zavřít! Ale pak vychladla. Vojáci byli jen dva. Opravdu doprovod... Spíš ochranka. Většina osádky téhle stanice mě stejně nenávidí.

Další zastávka na trase byl sklad experimentálních zbraní. Přístupný ovšem nebyl jen tak.

Samozřejmě, že ne. I když... Cleary se pousmál při představě Ferenga, jak se snaží sám odvláčet QS torpédo. Už jen šasi vážilo tři čtvrtě tuny, natož aparatura uvnitř.

"Potřebná autorizace je stupeň devět nebo bezpečnostní prověření nejvyššího stupně."

Jinak řečeno, užší velení a nejlepší technici.

"Hlavní lodní taktický důstojník je momentálně přítomen ve skladu, provádí inspekci."

A další dveře k odemčení... Začínal si tak trochu připadat jako archeolog, odkrývající nejzvláštnější tajemství ve starobylém paláci. Jen s tím rozdílem, že kolem něj všechno čišelo novotou.

Místnost za těmihle dveřmi byla jiná. Už před vchodem dovnitř stáli dva důstojníci bezpečnosti. Ne, že by se dovnitř chodilo moc často, jak Clearymu došlo. Veškeré zbraně loď používá sama, na rozkaz z můstku. Když vešli dovnitř, panovalo ve skladu naprosté ticho. Ani to tam moc jako ve skladu nevypadalo. Prostor mezi stěnami byl mnohem menší, ale zase vysoký. Na stěně byly všude panely na něčem, co vypadalo jako dvířka. Clearymu bylo jasné, že jsou určitě neuvěřitelně masivní, stejně jako všechno ve skladu. Panely byly jednoduché.

"Nadporučíku Shliene, dostavte se prosím ke vchodu."

"Hned jsem tam, madam."

Nadporučík Shlien byl modrý. A měl tykadla.

Cleary v duchu zavrtěl hlavou, tahle loď byla jedno překvapení za druhým.

"Kapitáne, nadporučík Shlien, váš hlavní taktický důstojník."

Andorián natáhl ruku v přátelském gestu.

"Kapitán Filip Cleary. Těší mě, nadporučíku."

"Nápodobně, kapitáne."

"Nadporučíku, jaký je současný stav zásob zbraní ve skladě?" ujal se iniciativy Cleary.

"Máme zde pět tisíc QS torpéd, tři tisíce nárazových a osm set fotonových, pane," informoval ho nadporučík Shlien.

"Fotonových?"

"Typ Flare, pane. Oslepují senzory."

"Za jak dlouho jsou připraveny k odpálení, nadporučíku?"

"Transportéry jsou schopny dodat projektil během třinácti mikrosekund, pane. Když dojde k jejich vyřazení, mechanicky jsou torpéda dopravena za tři vteřiny."

Hned na to Clearymu zapípal odznak.

"Cleary, mluvte."

"Ke stanici právě dorazila klingonský křižník s kancléřem a císařem. Konference začne za dvacet minut, DS20 si vyžádalo vaši přítomnost," opět ten povědomý hlas.

Škoda že se nestihnu podívat, kdo to je. Cleary neměl rád atmosféru jednání na vysoké úrovni.

"Budu tam hned."

Ještě, že jsem si přibalil slavnostní uniformu.

"Císař Morath zde bude během krátké chvíle," oznámil prezident Federace. Cleary se rozhlédl kolem sebe. Bylo to zvláštní. Ještě před rokem by neřekl, že něco takového by bylo možné. Teď stál u dlouhého stolu ve tvaru podkovy, na sobě měl slavnostní uniformu a všechny vyznamenání, která kdy dostal, kolem něj na stěnách výsostné znaky všech účastníků jednání. Připadal si jako naškrobený panák, kterého honem přestrojili za vánoční stromeček. Uprostřed délky stolu stáli delegáti z Federace v bílých slavnostních uniformách a obřadních oblecích. Úplně uprostřed stál prezident Federace, nalevo od něj předseda Valného Shromáždění a napravo od něj Ian Patrickson, nejvyšší velitel Hvězdné Flotily a Vesmírné Pěchoty. U levé části stolu stála Romulanská delegace. Cleary drtivou většinu z nich neznal. Poznal vlastně jen dvě, ale ty mu dělaly největší starosti. Sela samotná a potom Sagot. Její výraz byl prázdný, jako vždy. Stejně jako všichni se dívala na vchod do místnosti, odkud se očekával příchod posledních účastníků jednání.

Ozvalo se zasyčení.

První dovnitř vstoupili dva klingoni ve zbrojích nesoucích znaky Císařské gardy. Za nimi dva představitelé nejmocnějších rodů Říše, které souhlasily s jednáním. TorqeS a potom Tarey. Obzvláště její přítomnost Clearyho překvapila. Kývla mu na pozdrav. Hned za nimi vešel dovnitř samotný Morath. Jeho zbroj byla pokryta nesčetnými ornamenty, které podtrhovaly dojem, že se jedná o velmi mocného muže. Za ním šel současný klingonský kancléř, Koroq. A nakonec další dva členové Císařské gardy. Klingoni postupně zaujali svá místa pravé části stolu. Pak si všichni sedli, až na prezidenta Federace, který začal s uvítacím proslovem.

Místností zapípal odznak. Všichni se podívali na Clearyho. Ten chvíli nereagoval, pak se hned probral.

"Omluvte mě."

Zvedl se od stolu a odešel z místnosti. Když se za ním zavřely dveře, hlasitě vydechl. Neměl rád vysokou politiku. Vadilo mu, že jedno špatné slovo mohlo zničit miliardy životů.

"Cleary, slyším."

"Pane, tady Prague. Právě jsme přijali volání na tísňové frekvenci."

"Měli jste to přesměrovat na Enterprise. Pusťte mi to."

Chodbou se ozvalo praskání, pak se špatně rozeznatelný ozval hlas.

"Zaútočil…velk…raty…inform…neposíl…ádné posi…"

Najedou signál zesílil, šum se ztratil.

"My jsme…"

Ticho.

"Signál zmizel, pane. Máme tu ještě telemetrii ze senzorů…"

"A co v ní je?" Cleary začal znít netrpělivě.

"Než jsme ztratili signál, zjistili jsme dvacet sedm aktivních transwarp obvodů…"

"Chápu. Směr?"

"Míří sem, pane."

Promnul si oči.

"Připravte loď k bitvě a informujte velení stanice. Za moment jsem na můstku. Cleary konec."

Dvacet sedm A to to měl být skvělý den...

Vrátil se zpátky do konferenční místnosti.

"Je mi líto, dámy a pánové, že vás musím vyrušit. Dálkové senzory zachytily transwarp obvody na přibližovacím kursu. Prosím, přesuňte se co nejrychleji do bezpečí." Všichni v místnosti se začali dívat jeden na druhého.

"Opakuji, přesuňte se co nejrychleji do bezpečí. Nejsem schopen vám ho zaručit, pokud zůstanete na stanici."

Diplomati se začali jeden po druhém zvedat. Císař Morath něco prohodil se svým doprovodem a pak se usmál. Prezident došel ke Clearymu.

"Je to zlé, kapitáne?"

"Nejsem si jist, že to lodě v současném okolí stanice zvládnou, pane."

"A Prague?"

"Ještě nikdy nebyla v boji, pane. Neznám její schopnosti, ale posádka je nově složená, ještě není sehraná dohromady. Má působivou výzbroj…"

"Budete jí muset věřit, kapitáne. To je rozkaz."

"Ano, pane."

Cleary dal ruku k odznaku, že zavolá loď.

"Kolik?" zeptal se prezident.

"Dvacet sedm. Nejmíň."

"Dobrá. Dělejte svou práci."

Prezident se otočil a odešel.

Kapitán zmáčkl odznak. "Prague, tady Cleary. Jeden k přenosu."

Přenos skončil v transportní místnosti.

"Kapitáne, prosím, následujte mě," neplýtvala Auriel časem. Cleary za ní zamířil k nejbližšímu turbovýtahu.

"Komandére, stav?" zeptal se kapitán za pochodu.

"Všechny systémy běží na sto procent. Při vašem transportu jsme se odpojili od stanice. Loď čeká na rozkazy, pane..."

Cleary vycítil v jejím hlase nejistotu.

"Co máte na srdci, komandére?"

Došli k výtahu.

"Neznáte loď, pane. Neznáte výzbroj, manévrovací schopnosti, obranu, rychlost. Před několika hodinami jste ještě ani nevěděl, že Prague existuje. Se vší úctou, pane..."

Výtah přijel.

"Nevěříte, že bych byl schopen vést loď do bitvy, komandére? Nemůžu popřít, že loď znáte lépe než já. Na druhou stranu, vy nemáte zkušenosti s bojem. Takže než dojedeme na můstek, mi vtlučte do hlavy základy."

Výtah dorazil na můstek. Cleary se instinktivně podíval tam, kde mělo stát kapitánské křeslo - zrovna se z něj zvedal muž ve velitelské uniformě.

"Kapitán na můstku!" řekl, a udělal krok stranou, pak se otočil na Clearyho.

Romulan...?

"Jsem T'Shriek, pane, váš druhý důstojník." Napřáhl ruku. Cleary ji chytil a potřásl v odpovědi.

"Těší mě, nadporučíku. Seznámení necháme na jindy, teď máme jiné starosti."

Cleary sedl do kapitánského křesla. Konečně si připadal jako doma. Pak se podíval na obrazovku. Akorát včas, aby si všiml první krychle vynořující se z transwarpu.

"Poplach!"

KONEC