Star Trek LARP - Setlik III (2)

Termín

• 24. 5. 2014, 09:00–18:00

Místo

• Lesopark Kamýk , Kamýk , Praha , [mapa]

• Reportáž

  Star Trek LARP 2014 – Setlik III podruhé

  report napsala Tar-ara Istandil, v roli člena Obsidiánového řádu Tareg

  Jednoho jarního dne se na přírodněji se tvářícím místě v Praze sešla banda trekkies, aby se vžila do postav ze světa Star Treku. Jednalo se o LARP (což je hra, ve které se hráč vžije do určité postavy daného světa a jedná, jak mu charakter postavy a jeho vlastní úsudek velí – prostě takové Dračí doupě naživo). Hráči se rázem ocitli na planetě Setlik III. Tam se pořád něco děje, takže hurá na nějaké to dobrodružství.

  Já dostala roli agenta Obsidiánového řádu. Tedy jsem byla Cardassian, samozřejmě. A ne ledajaký, svou skupinku jsem měla na povel, vzhledem k mému nejvyššímu postavení. Další byl velitel, hodnosti gul, z Vrchního velení a poslední glinn (původně nás mělo být víc… nejen nás, každé skupiny, ale bylo málo lidí). Události na planetě odkazovaly vlastně na předchozí LARP, kde minulého Cardassianského velvyslance unesli Makisté (ano, to jsem taky byla já… měla na mě dávat pozor Flotila ;)). Moje Cardassianská skupinka měla několik úkolů k prošetření a toto byl jeden z nich. Jinak se na planetě nacházeli příslušníci Hvězdné flotily a udržovali tam pořádek a samozřejmě tu byli civilisté, mezi nimiž se skrývali Makisté (nakonec se zjistilo, že všichni civilisti jsou Makisté). Prostě, na této planetě se nedá ničemu věřit. Zase. Ne, že mojí skupince by průměrný Cardassian důvěřoval. Tím spíš někdo jako já ;). Protože to, že nepřítele nevidíte neznamená, že tu není ;).

  Ale už k nějakému dění ve hře. Nejprve, ještě pro vžití do rolí a osvojení naší kultury, jsem dostala za úkol pohovořit trochu o zvyklostech Cardassianů. Kultura, soudnictví, rodina a další témata, která mi nahazovala Astralien a já o nich povídala. Bylo to důležité proto, aby ostatní věděli, že je za své prohřešky v dřívějším životě, může čekat, a co je tedy třeba ututlat. Poté už nastal pořádný úkol. Přiletěli jsme na Setlik III, ale žádný uvítací výbor se s námi neobtěžoval. Inu, toho je třeba využít. Prý tu mají nějaké bezpečnostní kamery, které ještě nejsou zcela v provozu. Hmm, co takhle vědět, co ví naše drahá Federace. Ale musíme si pospíšit, za pár minut je zapnou.

  Měla jsem k dispozici tři zařízení na hacknutí kamer. Reprezentovaly to tři krepové pásky fialové barvy s tečkami. Každému jsem dala jednu s tím, že kdyby nás náhodou chtěli prohledávat, tak zatloukat, zatloukat, tohle zařízení neznají. Ale jelikož máme diplomatickou imunitu a zrovna jsme přiletěli, tak to snad moc nehrozilo.

  Vydali jsme se tedy k místu s kamerami. Šlo o dlouhou rovnou ulici, po stranách se stromy a keři, na nichž sem tam vlály fialové krepové pásky. Hmm, chytré, naše zařízení budou mít tak maskování. Přestože dvě pásky místo jedné… inu, uvidíme. Problém byl ovšem jinde. V nám nepříjemných rozestupech se tam pohybovali tři flotiláci. A stačilo jen otočit hlavou, aby viděli na celou silnici. Hmm, nechat se chytit takto brzy by jistě nebylo příjemné. Hrdě jsme ale vykročili vpřed.

  První flotilák nás uvítal, trochu jsme poklábosili o bezpečnosti a taky zda něco neví o ztracené velvyslankyni. Vypadal nepříjemně ostražitě. Vůbec nechápu proč ;). Ale nevyhodil nás, takže jsme šli dál. Všimla jsem si první příležitosti. Mezi prvním a druhým flotilákem byl keř s fáborkem trošičku mimo jejich zrak. Nadechla jsem se a co nejrychleji svůj sledovací fáborek navázala na jejich kameru. Pak jsme šli dál, jakoby nic. Nicméně první flotilák si všiml, že jsme se na chvíli odchýlili z přímé dráhy a šel směrem k místu s napíchnutou kamerou. Hmm, tak to je průšvih. Co s tím. No, nevědí, co to je, tak zatloukat. Začala jsem přemýšlet o možnostech. Flotilák vzal vysílačku a volal druhému. Srdce mi pokleslo. No, hlavně nepanikařit. Však jsem z Řádu, nebylo by to poprvé. To nějak musí jít okecat. Nicméně ani jeden flotilák netahal zbraň, první se dokonce vrátil na své místo. Zajímavé. To není možné, aby si toho nevšiml. Ale co, uvidíme na cestě zpět, pokud to nebude průchozí.

  Druhý a třetí flotiláci ještě rozvěšovali, tedy instalovali kamery. Ovšem jeden nás viděl a dal se do řeči. Nedaleko byla další kamera, třetí flotilák vpředu. Hmm, umění je v komunikaci. Začla jsem se živě bavit s menším flotilákem. Šel dopředu, já ho následovala a bedlivě naslouchala a souhlasila se vším, co řekl, zatímco můj věrný velitel instaloval sledovací zařízení za našimi zády. Výborně. Tak už jen jednu. Tam se naskytla příležitost o chvilenku později, kdy jsem se významně podívala na posledního držitele našeho milého malého zařízení a stoupla si s velitelem mezi kameru a flotiláky a začala mu upravovat brnění přesně tak dlouho, co bylo umístěno zařízení číslo tři.

  Tak a teď projít přes toho prvního flotiláka, protože zpět to nešlo. Jak jsme se blížili, nezaznamenali jsme žádná nepřátelská gesta, naopak jsme chvilku pokecali a poté se rozloučili. Cestou jsme tedy ještě potkali nějaké civilisty. Jeden nesl nůž s tím, že je to jeho "pracovní nástroj". Tomu bych nevěřila. Ale nic jsme dělat nemohli. Navíc jsme ještě cestou našli Makistický propagátorský plakát, který jsme vzorně odevzdali Flotile. Jsme to ale ctihodná návštěva. A po opuštění prostoru kamery začaly fungovat. Pro větší slávu Cardassie!

  Později jsme se dozvěděli, že nějaké kamery byly zničeny Makisty, nicméně přinejmenším jedna přežila, takže dobrý. A co se flotiláka týče, fialové krytí bylo opravdu co k čemu, protože si toho opravdu nevšiml ;). Výborný úkol, byla jsem na nás hrdá.

   

  Další úkol se týkal toho, kterak rozladit Federaci. Vzhledem k tomu, že Federace nemá ráda otroctví, co si takhle jednoho otroka pořídit. Zatknout nás za to nesmí, tak to by je mohlo „potěšit“. Ale kde sehnat otroka. Inu, první logická volba padla na orionského obchodníka. U něj jsem se tedy sama chtěla stavit, protože mi moji informátoři sdělili, že má na mě něco, co by nebylo dobré, kdyby se dozvěděla kterákoli strana, včetně té cardassianské. Otrokem bohužel nedisponoval, nicméně zprávou ano, tak jsem ji rychle odkoupila, abych ji posléze mohla zničit a má reputace zůstala nedotčena. Moji společníci naštěstí nijak neprotestovali, když jsem se s nimi o té zprávě nebavila. Přílišný zájem by mohl být nebezpečný.

  Dále jsme zašli na bar, kde nás uvítal tamní sdílný barman. Osvětlil nám několik věcí a též vysvětlil terminály, které byly rozmístěné po herním území. Rozhodli jsme se využít připojení na internet. Z hlediska bezpečnosti jsem to nechala na veliteli Coratovi (to víte, jeden nikdy neví, co tam vyskočí), ale bedlivě jsem sledovala, jaké má reakce. Po chvíli začal být tajnůstkářský a nechtěl mě k terminálu pustit. Dobrá, toto podezřelé je. Násilím jsem se prodrala k terminálu… a uzřela nějaké ferengijské porno. No, výborně. Tedy, oficiálně to byl módní ferengijský časopis, ale… upřímně… no… ;). Chvíli nás to drželo a pak jsme si mohli vytáhnout další papírek z obálky (symbolizující terminál). To jsem opět udělala chybu, protože jsem se paranoidně podívala, na co to velitel zas koukl. Bylo tam, že mě něco na internetu znechutilo (hmm, copa to asi bylo, to by mě „zajímalo“… ;)) a nesmím se tam hodinu podívat. Náš třetí člen tedy převzal kontrolu nad terminálem a podíval se na něco dalšího. A začal se chovat tajnůstkářsky. To se mě, jako přirozeně paranoidní osobě z paranoidního národa, vůbec nelíbilo. Něco pak vyjednával s barmanem, což se mi nelíbilo ještě o něco víc.

  

  Barman nám řekl, zda bychom nemohli něco zjistit o dalším obchodníkovi, lékárnici (drogistce), která se usadila nedaleko. Že za to bude odměna. A jestli bychom mu, ehm, nepomohli s jedním zámkem. K amplitudám, které byly k vyluštění, jsem sebe nepustila. Tomu rozuměli chlapci, tak jsem je nechala, ať to vyluští. A to byla taky jediná příležitost, kdy jsem byla „sama“. Aneb hned za jejich zády jsem začala luštit tu svou zprávu (a úplně na nic, protože to byla zpráva o mě, kterou jsem měla vlastně napsanou, ale tak budiž :)). Kluci zprávu luštili sice déle, ale to jen kvůli „rozbitému trikordéru“, protože jinak by to měli hned ;).

  Zpět k otrokovi. Dobrovolně mi nikdo otroka dělat nepůjde. Nicméně mi přišly na mysl místní lentilky aneb hrozivé a vysoce návykové drogy. Hmm, to by šlo… Ale jak si udělat svého závisláka. Dozvěděli jsme se o existenci (a získali jsme) rozpustné lentilky, která jde namíchat do pití. Barman jednu takovou měl a za naše služby jsme ji obdrželi. Dohodli jsme se s ním, že pokud si připlatíme, dá ji někomu do pití. Teď ještě sehnat tu druhou normální lentilku, abychom měli oběť čím přesvědčit (aby nám dělal toho otroka). Tedy hurá za drogistkou.

  Tu jsme potkali na cestě. Dohodli jsme se s ní na obchodu, ale až poté, co si sama něco vyřídí. Zatím máme počkat u jejího krámu dál po cestě. Jinak co se navigace po herním území týče, zhostil se toho dobře Iconer ala velitel Corat. Během cesty jsme narazili na tři skladiště a garáže, kde byla nějaká šifra k jejich otevření. První šifru rychle vyřešil Iconer, druhou tuším taky a snad i společně s druhým Cardassianem. Ani nemělo cenu se tam dívat, než jsem se podívala, už to bylo vyřešené. Třetí hádanku jsme pak dostali u drogistky, to bylo skládání obrazce. To jsme vyřešili až poté s více časem, kdy jsem si rébus uzurpovala pouze pro sebe (fakt se hrozně blbě skládá a přemýšlí nad něčím, do čeho hrabou tři osoby, podle svých představ a přestavují to, co jste si složitě rozestavili :)). Z toho plynuly nějaké věcičky či kredity.

  Za utržené kredity jsem koupila lentilku a dala ji do své úschovy. Neustále jsem musela dávat pozor na velitele, který měl silnou touhu lentilku zkusit. Snažila jsem se apelovat na její nebezpečí a na to, aby myslel na svou rodinu (jako správný Cardassian), ale kdyby se mu lentilka dostala do rukou, tak by v nich pobyla přesně tak dlouho, jak by trvalo si ji vložit do úst.

  Během návštěvy drogistky (a vyzjištění ještě nějakých informací) přišla depeše (nebo to bylo elektronické nebo nevím, prostě přišla). Nebyl to tedy nejlepší okamžik, protože mi skoro unikla jiná zpráva z tuším jednoho skladu, kterou sbalil glinn. Už už si ji strkal do kapsy, ale všimla jsem si toho a z hlediska svého postavení mu nakázala ji vydat. Byla o tom, že je v řadách zrádce. No, upřímně, ne, že by mě to překvapovalo. A z hlediska chování milého glinna… Později po hře se mi hráč svěřil, že škoda, že místo toho nevytáhl slevový kupón, co měl v kapse též. I když zas tak důležitá zpráva to nebyla. Spíše potvrzující. Ale zatím své Cardassiany potřebuju.

  Ta rychlá zpráva se týkala toho, že byl rozpoznán někdo, kdo ví něco bližšího o unesené velvyslankyni a jeho popis. Popis před rokem, na což jsem byla poukázána od Astralien, kdy jsem bryskně vyrazila vpřed. Vzhledem k tomu, že jsme mohli využívat současné technologie se velitel Corat jal vypátrat, jestli nenajdeme někoho, kdo by odpovídal popisu, ve starých fotkách z přehlídky, odkud byla velvyslankyně unesena. Našli jsme pouze jednoho kandidáta. A ten připadl na nynějšího člena Federace. Moc se mi to nelíbilo. Flotilák navíc tvrdil, že je tu nový. I když… já už toho slyšela. Velitel mě ale nakonec přesvědčil, že jiný kandidát není (což jsem si taky myslela, protože jsem nenašla žádného jiného, co by se popisu podobal a letos tady byl). Takže jsme začali vymýšlet, jak chytit federačního důstojníka aniž by si toho kdokoli všiml. Chytit a vyslechnout. Glinn říkal, že ví, jak správně pokládat otázky. No, ale ještě ho chytit. Řekla jsem si, že náš hotel by byl dobré místo pro výslech. Tam by ho nikdo neviděl. Vymyslela jsem i způsob, jakým by ho snad bylo možné nalákat (na položený papírek, to přeci musí prošetřit, když mu řeknem správná slova). Ale… musí být blízko a musí být sám (nechceme, aby to prošetřili i ostatní).

  Odešli jsme k baru na louku, kde se většinou Federace zdržovala. Opravdu tam byli. Bohužel všichni. A pospolu. Jak se, safra, rozdělit. Upřímně, pásli jsme po tomto důstojníkovi de facto celou zbylou dobu hry, ale vždycky byl příliš v blízkosti ostatních, mrcha jedna :).

  Na baru jsme si alespoň zaplatili, aby barman podstrčil rozpustnou lentilku nějakému civilistovi a pak nám řekl jakému. Podstrčil. Řekl. Výborně. Byla jsem přesně na cestě za chudákem civilistou, pár kroků od ní, když tu k ní přistoupili federační důstojníci, že by s ní chtěli mluvit. Musím vzdát hold té rychlosti. Ani jsem nemrkla a civilistka zdrhala (zanechajíce kabát v rukou flotiláků). Flotiláci posléze vyrazili za ní. Vzhledem ale k tomu, jak bylo území a že byli dva… nedávala jsem jí moc nadějí. Do háje a plán je v čudu. To mě dosti rozladilo. Zatracení flotiláci, nemohli deset minut počkat…

  Přišla zpráva, že za chvíli se bude eskortovat někdo… někam… pardon, už si to nějak nepamatuju. Každopádně jsem si řekla, že eskorta bude tak ze tří osob s tím, že někdo může mít střílecí omračovací zbraň. To by nebylo dobré. Navíc tři Cardassiané nejsou zrovna nejnenápadnější skupinka pod přítomnou hvězdou. A prozradit se by nebyl dobrý nápad. I kdybychom to vzali útokem, někdo by mohl zdrhnout. Nenapadlo mě nic jiného, než sabotáž lodě. Zeptala jsem se Astralien, zda by to šlo a ta mi to, po chvilkové poradě s Táňou, odsouhlasila. Neshodli jsme se tedy s povahou sabotáže. Já tam šla s tím, že jdem loď sabotovat, aby se jí něco nepěkného stalo při cestě tam někam. Přitom to ve výsledku bylo jen pozdržení. Ale budiž. Každopádně nás nesměl nikdo vidět.

  Rozhlédla jsem se a uviděla všechny flotiláky, kteří byli zaměstnáni zatýkáním oné civilistky, kterou mezitím dovlekli zpět. Byl okolo toho docela povyk, tisk si to fotil, zatčená civilistka veřejně protestovala, všichni tomu věnovali pozornost… tak jsem vydala povel Cardassianům a nenápadně jsme se z těchto prostor vypařili. Pak jsme nabrali tempo a za kontroly, aby nás nikdo nespatřil, jsme uháněli na jeden konec herního území, kde se nacházela ona loď. Měli jsme sejít k vodě a dotknout se jí, což symbolizovalo sabotáž. Učinila jsem tak, vyfotili jsme si důkaz a zase odtamtud zmizeli. Viděla jsem někoho nedaleko, ale ten nám naštěstí nevěnoval pozornost. Výborně. Měla jsem z toho radost.

   

  Opět jsme se stavili u drogistky. Snažila se nás hlavně přesvědčit, abychom vlezli do nemocnice (prolézačka z papírků, nástrah a pokladů) a něco jí přinesli. Moc se mi nechtělo. Velitel se nabízel, že půjde. Nicméně zamítla jsem to. Obávala jsem se jednak toho, že by se to na něj mohlo zhroutit a já bych nerada přišla o Cardassiana a navíc tam mohly být (a byly ;)) informace, které by mě z něčeho usvědčovaly.

  Další rychlá zpráva. Byla zaznamenána aktivita Makistů. Hmm, co s tím. Tak se půjdem podívat dřív, než přestanou být aktivní. Dorazili jsme k místu, odkud jsme slyšeli hlasy. Vypadalo to nejméně na tři osoby, možná víc. To se mi nelíbilo. Dala jsem rozkaz se stáhnout. Pak jsme projednávali, co s tím. Naběhnout tam je hloupost. Vzhledem k tomu, že někdo z nás zahlédl i podstatnou část červené barvy, vydedukovali jsme, že je s nimi pravděpodobně ten flotilák, po kterém jsme šli. A ten by mohl mít střílecí pistoli. I ostatní mohou mít zbraně a z jejich polohy bylo bohužel dosti nemožné je překvapit. Připlížit se blíž by taky nebylo moudré, protože by nás mohli spatřit. Nenapadlo mě nic lepšího, než prostě vyčkat, až půjdou zpět a počkat na ně u rozcestí, kde aspoň uvidíme, o koho se jedná (případně pokud by šli samostatně…). Bohužel odešli druhou stranou, tak jsme jim zkusili nadběhnout. Opravdu jsme i někoho viděli. Tři postavy. Jednu jsem už zapomněla, nicméně pak tam šla ještě Cestovatelka s reportérkou. Hmm, dobrá tedy. Aspoň něco. Bohužel nešly kolem nás, to bychom asi měli materiál k mučeníčku.

  Vrátili jsme se k baru. Tuším, že někdy v tuto dobu se od nás, aniž bychom si toho všimli, oddělil náš glinn. Dlouho se neukazoval, tak jsem si říkala, co na mě vyzvěděl a komu to teď říká. Nemilé. Vážně jsem uvažovala, že jakmile se objeví, tak ho omráčím a podříznu (ale nebude to asi snadné, glinn si jistě bude dávat pozor a možná by plánoval něco podobného se mnou… ale nesmí to nikdo vidět, uklidit tělo už nebude problém). Gul Corat snad nebude nic namítat, když mu řeknu, že je to věc Řádu. Navíc on sám vypadal, že sdílí mé podezření. Ale o podříznutí jsem mu dlouho nic neříkala, jeden nikdy neví, žijeme v nejistých časech. Jak řekl jeden moudrý Cardassian.

  Posléze jsme se tedy dozvěděli, že milý glinn šel navštívit nemocnici a opravdu vyhrabal nějaké informace. Taky byl sám členem Obsidiánového řádu, co šel po mě (to bylo to nebezpečí, o kterém jsem byla varována). Naštěstí tento můj problém vyřešil nepravděpodobný spojenec a to jeden Makista, který byl závislý na lentilkách a zrovna se dostával do agresivního stádia. Konečně se mu poštěstilo najít osamoceného Cardassiana (nebyli jsme jediní, kdo vyčkávali, kdo bude kde sám). Musím tedy podotknout, že tu lentilku jsme mu ještě na baru stačili podstrčit my, resp. barman, se kterým jsme se dohodli na dalším pokusu (naštěstí zadarmo, protože tamto nevyšlo, barman byl fajn, radost s ním spolupracovat ;)). Měl to být ten náš otrok. Ale hned po zdrogování nebyl ještě tak zoufalý a pořád trval na tom, že musí podat nějakou stížnost. Já zrovna spatřila osobu, o které mi můj další kontakt řekl, že má o mě nemilé informace. Takže jsem se plně nesoustředila na zdrogovaného civilistu a šla po své vlastní špíně. Po několika vhodně položených otázkách jsem uzřela onen usvědčující dokument a skoro jsme si s Allarin plácli za prodej deseti kreditů. Ale vložila se toho Cestovatelka, která nechtěla jít pod dvacet. Corat se to snažil ukecat, ale byla neoblomná. Začala pak vyhrožovat, že s tím půjde za Flotilou a začne zvyšovat cenu, tak jsem tu dvacku raději dala a informaci získala. A co nejrychleji ji zničila. A mezitím nám lentilkář zdrhnul. Ale vlastně, určitým způsobem mi prokázal laskavost :). Měl tedy posléze smůlu v tom, že ho chytla Flotila a jejich doktor ho zabil. Což, jak jsem pak zjistila z vyprávění drogistky, všechny překvapilo. Ale zachovali se jako správní flotiláci a vsadili ho do basy. Bohužel si sehnali náhradu, posilu, která povstala místo mého „glinna“.

  

  Ale my též dostali náhradu. Ještě u toho baru jsme řešili problém s otrokem, když se vyskytla příležitost. (Jo a mezitím jsem se podruhé pokusila připojit k terminálu, který mi ukázal další ferengijské porno a poté, světe div se, mě něco tak znechutilo, že jsem měla zas útrum… prostě terminál mi nebyl souzen ;)). Ale k té příležitosti. Přijel Samuel a nechal se zlanařit k hraní. A že bude cardassianská posila. Ale trochu podivná. I když jisté věci řešící. Takže nám bylo oznámeno, že nám dorazila posila… kterou ale nikde nevidíme. Měl se hlásit a nic. Až jsme ho spatřili s orionským obchodníkem. Když jsme si ho chtěli odvést, Orionec nás zastavil s tím, že takhle ne, že mu dluží 40 kreditů. Vyvalila jsem oči. No, jako dali bychom to dohromady, ale pak už bychom neměli prachy. Navíc Cardassian sám byl opravdu… zvláštní. Měl evidentní sklony ke gamblerství a výzvám a má postava vyjádřila neskrývaný úžas (a úděs) nad tím, že někdo takový mohl žít na Cardassii a přežít tam déle než pár minut. Musel pocházet asi z hodně vlivné rodiny, co žila na samotě samotné samoty.

  Orionec mi ukázal úpis, který dokazoval, že je Cardassian jeho. Naštěstí jsem si všimla, že je to jen 22 kreditů a ostatní, úrok, jak mi bylo řečeno, nebyl zaznamenán. Tedy jsme vyplatili 22 kreditů a… měli jsme otroka. No, trochu se trhal, ale tu botu mi nakonec očistil. S tím, že dokud nebude splaceno, je můj. A hned jsme ho šli otestovat k tisku, kdy mi byl donucen očistit botu druhou. To by se k Flotile mělo dostat rychle. Nutno říci, že Samuel hrál pěkně. Neustále se zastavoval u papírků s již vyrabovanými sklady a chtěl luštit šifry (výzva) nebo se chtěl o něco sázet. Bezva, jeden slídí po lentilkách, druhý by rád vsadil i svou hlavu. :)

  A přišla další zpráva. Moje milá maminka (herní) mi prý zaslala nějaký dobrý kanar. Jen je neokolkovaný a mohla bych s tím mít problémy, kdyby na to přišla Flotila, tak by na to neměli přijít. Výborně, měla bych svou drahou matku pak navštívit a vysvětlit jí, že členovi Obsidiánového řádu se na cizí planetu neposílá ilegální chlast. Takže hurá pro bednu.

  Tu jsme mohli otevřít buď na druhé straně herního pole, nebo u baru. Takže tam bude třeba bednu donést. A musí ji nést dvě osoby a nesmí běžet. To bude zajímavé.

  Dorazili jsme brzy a čekali na raketoplán. Jak přistával, situace se zkomplikovala. Přišli civilisté. No, co budu pořád psát civilisti, samozřejmě Makisti to byli. A chtěli moji bednu. Vůbec se mi to nelíbilo. Koukala jsem na ně, nejméně dva měli zbraně. Trochu jsem poodstoupila. Snažili jsme se vyjednávat. Nicméně tito zlí a podlí Makisté vztáhli ruce a podařilo se jim omráčit jak nepřipraveného gula, tak gamblera. Tasila jsem svou dýku. Hlavou mi stačilo problesknout, že jestli mě byť jen jeden zraní, tak jsme všichni mrtví. Donutila jsem se uklidnit, abych mohla čelit nepřátelům. Rychle jsem se zbavila jednoho a začala dorážet na druhého. Využila jsem nerovnosti stezky a udělala díru do nepřítele. A zbýval poslední. Zuřivější, ale nepozornější. Třetí padl. Výborně, měla jsem opravdu velkou radost. Ale ještě žili. Nicméně tento stav jsem brzy změnila a všem pěkně a čistě podřezala hrdlo. Zapomněla jsem je prohledat, i když na tom mi stejně moc nesešlo. Teď už to bylo víceméně jedno. Na co jsem ale ještě zapomněla, byla… reportérka. Ano, věděla jsem, že je to herní postava, ale tak nějak mám zafixováno, že fotografové jsou na dřevárnách neherní. Všimla jsem si ji, ale nedošlo mi to. Ale jí to došlo a vypařila se dřív, než by možná po čase došlo i mě :). Nicméně, na Cardassianskou obhajobu, její fotky pouze dokazují to, že byli Cardassiané napadeni (jsou vidět omráčení a tři Makisti útočící na stojící postavu). Ha! A to, že se pak tito Makisté ztratili? Ale no tak, na Setliku III je nebezpečno…

  Mrtvoly jsem schovala, mezitím se moji milí omráčení probudili a já je vybídla ke spěchu z těchto prostor. Samuel s Iconerem navrhovali delší cestu okolo, která ale byla méně nápadná. Ujistila jsem se organizátorů, že je to stále v hracím poli a vyrazili jsme. Samuel s Iconerem vzali bednu a obezřetně jsme se blížili směr vzdálené místo, kde se dala bedna otevřít (a tím se jí i zbavit). Les vypadal prázdně, ale zhruba na půli cesty spatřil Samuel dva flotiláky nedaleko místa, kam jsme směřovali. Říkala jsem si, zda by je šlo přechytračit, obejít nebo něco. I Iconer chtěl pokračovat, ale Samuel nás přesvědčil, abychom šli spíš na ten bar. Tak jsme se kousek vrátili, abychom mohli přebrodit a nabrat správný směr. Dělala jsem předsunutou hlídku a ukazovala, zda je cesta volná. Když jsem pokynula, aby se kluci ukryli a oni se skrčili, vůbec v té vysoké trávě nebyli vidět :). Trochu adrenalinu a byli jsme u baru. Tam jsem se jen přesvědčila, že poslední flotilák je v base, takže v poho.

  Vítězoslavně jsme donesli bednu, otevřeli a vybalili pití. Byl tam nějaký Rychlý špunt nebo něco podobného. Dali jsme si do kalíšků, ještě spolu s barmanem, sbírkou Makistických mrtvol, které dorazily nedlouho před námi a zabásnutým flotilákem. Musím říct, že pitivo to bylo dobré :).

  Já jsem byla ale pořád nervní a hnala jsem svou skupinu k odletu. Protože byl čas opustit tuto nebezpečnou planetu. Od toho jsme byli orgama zrazování a ujišťováni, že už nás nikdo nezabije, že musíme počkat na slavnostní odlet. Hmm. Tak jsem se uklidnila, napila se a neherně si trochu zabojovala s tím, kdo se zrovna namanul. To bylo příjemné, dlouho jsem si nezabojovala.

  A pak jsme měli odletět. Ale ouha. Já to říkala. Problémy. Objevili se tři flotiláci a trvali na tom, že nás vyprovodí. To se nám nelíbilo. Odlétat jsme měli z místa vzdáleného pouze pár metrů a flotiláci nás hnali někam přes les. Jo, to by bylo určitě bezpečné. Vůbec se nám to nelíbilo. Jeden z těch flotiláků byl ten, po kterém jsme celou dobu šli. Zkusila jsem to, že vidím přistávat náš raketoplán (jako opravu, že ho má postava vidí a slyší). Ale on tvrdil, že tam žádný nevidí (nevím, zda pochopil, jak to myslím). To mě utvrdilo v tom, že je to zrádce. On tedy nakonec nebyl a říkám si, zda by se něco změnilo, kdybych raketoplán zmínila i neherně. Ale dál. Dlouho jsme se dohadovali. Viděla jsem, že tohle nemá smluvní východisko. Snažila jsem se nenápadně přiblížit k tomuto flotilákovi, abych se stačila jen natáhnout na omráčení. Měl totiž střílející zbraň, to bylo velmi nebezpečné. Tu dokonce i vytáhl, i když s ní přímo nemířil. Takže jsem zdánlivě netrpělivě přešlapovala… krůček po krůčku blíž. Neviděla jsem jinou možnost. Natáhla jsem se a omráčila ho. Hned vzápětí jsem omráčila i vedle stojícího Praotce. Škoda, že jsme se skupinou neměli žádné domluvené povely. To by se teď hodilo. Jeden flotilák zůstal. Šermíř, co to se zbraní uměl. A měl ji. A nenechal se, mrcha, obklíčit. Zbraň jsem měla já, ale ani Samuel, ani Iconer ne. Tuším, že se jednoho z nás zbavil. Chvíli jsem na něj sice dorážela, ale vyhýbal se útokům a nakonec mě zasáhl (pak mi někdo řekl, že jsem neměla tolik chlastat :D). Někdy pak se tam přihnal barman, ale úplně jsem nepochopila, na jaké straně byl, jestli nešel po všech, ale přinejmenším šel po flotilákovi. Aspoň myslím, bylo to rychlé :). Ale asi ho zasáhl, protože se stáhl z boje. No a tím to byl konec. Mezitím se probrali omráčení a pistol mě trefila, takže jsem omráčená byla já, i spolu s mými kolegy. Ale furt lepší jak Makisti.

  Když jsem se pak ptala organizátorů, tak prý se z toho Cardassiané dostanou. Ještě, že jsme ti diplomaté. Holt nedorozumění. ;) Takže nakonec domů přece doletíme.

  A takto skončil Star Trek LARP (a právě včas, mraky se chystaly vypršet). Hromadně jsme to zakončili v restauraci na jídle, kde se debatovalo, jak to šlo různým skupinám, dávaly se dohromady mezery v ději a vyprávěly se veselé historky.

  Přestože účast nebyla velká, za sebe (a jistě nejen za sebe) mohu říci, že jsem si to náramně užila. Pořád bylo co dělat a organizátoři se starali, aby se hráči nenudili ani netápali.

  PS: Doufám, že nikde nemám špatnou chronologii či divná fakta… je to tak, jak se pamatuju, snažím se to složit, jak nejlépe to jde. Za případné špatné informace se omlouvám, občas je těžké si držet přehled, případně rozluštit, jaké informace, co se ke mně od hráčů (či postav) dostanou, jsou v pořádku a které už ne ;). O tom, co se přesně dělo v ostatních skupinkách, nevím víc, než co jsem napsala (Makisti ještě měli nějakou kampaň za hraboše jako odlákání pozornosti, ale nevím už přesně od čeho). Nicméně report jsem napsala necelý měsíc po konci hry, tak to snad zkreslené není… a pokud by snad někdo měl ten pocit, pamatujte, moji drazí, že Obsidiánový řád by chtěl, abyste si věci pamatovali, jak se sluší a patří a jak je to vašemu zdraví prospěšné ;).

  PPS: Zde uvedené fotky jsou směsice z mého foťáku, Iconerova a Kateřiny Vaňkové, které jsou tu s jejich svolením a tímto jim děkuji.

• Základní informace