Po stopách Praotce Čecha…

V neděli 24. června jsme se vydali, jak název akce napovídá, po stopách Praotce Čecha. A abychom nesešli z cesty, tak ani nám nechyběl průvodce, a nebyl to nikdo jiný než Honza „Praotec trekkie“ Pavlík.

Termín

• 24. 6. 2012, 08:00–19:00

Místo

• Hora Říp , Mnetěš , Roudnice nad Labem , [mapa]

• Reportáže

  Na Řípu s Praotcem…

  Nedělní cesta s Praotcem trekkiem na Říp se myslím velice vydařila, mé komentované fotky a videa viz zde.

  Sice jsem bohužel doma po protahování antén komínem, které se protáhlo až do pozdního sobotního večera, spal před akcí jen necelé tři hodiny, a to počítám i cestu autobusem do Prahy, takže jsem byl myslím ještě méně komunikativní než obvykle, ale nějak jsem to zvládl a ostatně nevyspalý jsem nebyl sám... :-)

  Bohužel jsem nemohl, jak jsem si původně plánoval, vyrazit už večer, ale jel jsem až ráno přes Liberec. Tramvaj ještě s nočními „flámovači“ mi odjížděla z Jablonce už asi v 5:11 a z Liberce, kde se mi nakonec podařilo najít stanoviště Student Agency, jsem vyrazil už v 6:00, abych byl na Hlavním nádraží v Praze před 8:15, na kdy byl stanoven sraz pro zájemce o společnou jízdenku. Ve skutečnosti jsem tam však dorazil už před 7:30, a mohl si tak, abych neusnul, prohlédnout ve svěžím ranním vzduchu v parku před budovou obnovenou Wilsonovu sochu...

  Jako první se objevil Iconer, zástupce hlavního organizátora Samuela (nepočítáme-li samotného Praotce, který prý akci inicioval v reakci na příznivce Torchwoodu, kteří se vydali na Říp také „po stopách Praotce“, ale bez něj...), a brzy dorazili i další lidé včetně dvou příznivců Honorverse, jak jsem vyrozuměl. Pro mě to byla vlastně první akce pořádaná čistě CZ Kontinuem. Zprvu jsem si také díky iniciativě oněch lidí z Honorverse, kteří též mnohé přítomné neznali, potřásl rukou s několika lidmi, i když, jak jsme se shodli, takto hromadně si stejně jména nezapamatujeme, což se i stalo, ale přece jen nám po celé akci snad alespoň tváře budou povědomé (i když i s tím mám někdy problémy)... :-)

  Samuel nakonec dorazil až po 8:20, takže bych možná býval mohl risknout i jízdu z Jablonce a Liberce až o hodinu později, ale takto jsem byl na místě alespoň výjimečně včas. Sešlo se nás asi dvacet - z mně známějších tváří, někdy i ze SN, samozřejmě Praotec, dále Zephram s Leenou, Xyll, Samuel, omi s kamarádem, Rin s Borgem nebo Tar-ara. Pod Řípem se připojil i Snorchl s kamarádkou... My ostatní jsme vyrazili vlakem z Prahy podle plánu v 8:50 a společná zpáteční jízdenka stála kupodivu jen asi 92 Kč na osobu.

  Do Roudnice jsme dorazili i s mírným zpožděním za necelou hodinu a pokračovali jsme pěšky na jih, zprvu tréninkově zacházkou zbytečně do jiného kopce než na Říp, ale jeden chatař nás naštěstí ještě včas nasměroval na správné souřadnice... :-) Tam se také zvýšeným pocením začala projevovat má únava z předchozího dne a nedostatku spánku...: -) Od Krabčic resp. jejich části Rovné pokračovala na jih až JZ zajímavá přístupová cesta lemovaná alejí, mj. s křížkem z válečného roku 1941. Praotec mohl právě zde konečně konstatovat, že již pomalu začíná poprvé v životě (to byl i můj případ) stoupat na Říp... Hledal také parkoviště s „keškou“ (to jsme však minuli už pod cestou – vrátil se k němu při sestupu), ale na konci aleje bylo před lesem už jen nezpevněné prostranství s tabulemi s turistickými informacemi.

  Nejprve se vydal na další cestu jakýsi předvoj, sám Praotec pak v druhé, pozvolněji stoupající vlně, kam jsem se pro svou únavu a i jinak nikterak závratnou "stoupavou rychlost" také přidal, a vlastně jsem tak skutečně mohl jít doslova po Praotcových stopách... :-) Jeden člen této skupiny řekl, že, jakkoli tak jinak sám činí, nyní nehodlá respektovat obvyklou taktiku, kdy si rychlejší odpočinou čekáním na opozdilce, a hned po jejich příchodu, aniž by je nechali vydechnout, vyrážejí... S tím jsem i z vlastní zkušenosti mohl jen souhlasit. -) Tady ale tempo nebylo nijak "vražedné"...

  Praotec bohužel ještě na úpatí při svačině obětoval část zubu, kterou se nám již ani na zpáteční cestě nepodařilo nalézt. Zato ale po cestě na vrchol u menší čedičové skály s pomocí Snorchla, který se k nám dole připojil, našel další „kešku“... Vlastně jsem viděl geocaching "živě" snad poprvé... Cesta na vrchol byla vesměs vybetonovaná nebo jinak zpevněná a nikterak obtížná (viděli jsme i několik kočárků, včetně jednoho improvizovaně využitého hned dvěma dětmi najednou - druhým vezoucím se navíc, byť s obtížemi a odmlouváním, pod hlavní "kabinou". Vylezli jsme tak, po zastávce na východní Mělnické vyhlídce kousek nad onou skálou, poměrně rychle - ve 12:35 byla i naše druhá skupina nahoře, přičemž od oné zastávky na úpatí pod lesem jsme vyráželi asi ve 12:04.

  Na vrcholu jsme se nejprve různě rozešli - někteří se šli občerstvit u chatky s cimrmanovským, ale dnes i trochu riskantním, nápisem "Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp"... :-) Já jsem nejprve odběhl k rotundě sv. Jiří a sv. Vojtěcha. Za relativně velkým prostranstvím s loukou působila s věží překvapivě monumentálně a její románský sloh připomínal i římské kořeny, byť ve skromnější podobě... Střídmě a zároveň zářivě působila i díky jen několik let staré světlé fasádě, i když na zadní straně již vandalsky poznamenané "jmény hloupých"...

  Pak jsem se vrátil k chatě a vydal se na jižní Pražskou vyhlídku, kde jsem našel některé další členy výpravy. Koupili jsme si za relativně nízkou cenu 40 či 30 Kč (studenti, ISIC, tuším i ITIC) vstupenku na prohlídku rotundy s průvodkyní, na kterou jsme vyčkali do 13:30. Vnitřní výzdoba byla poměrně strohá a moderní - z 20. a 19. století, jen zvony na nepřístupné věži jsou snad "alespoň" z přelomu 15. a 16. stol - dokonce ani většina oken se dnes nenachází na původních místech. Přesto pobyt v kruhové lodi působil zajímavě.

  Průvodkyně nám připomněla, že Říp kromě církevní rotundy, ve které se prý jako v "posvěceném místě" bohužel nesmělo fotografovat, ačkoli v některých jiných katolických chrámech to není problém, ale tady, pravda, zase ani nebylo moc co fotit, patří Lobkowiczům, kteří neúrodný vulkanický čedičový masív nechali zalesnit s obtížemi až v 19. století - a proto se tam dodnes stromy nesmějí kácet... Také jsme si, kdybychom měli kompas, bývali mohli u dveří rotundy vyzkoušet místní magnetické anomálie dané obsahem magnetitu v podloží. Někteří zkoušeli i mobil, ale nevím, zda jejich kompas fungoval na magnetickém principu, a povedlo se jim něco naměřit... Jinak ale, i když to s tím možná nesouviselo, měl Říp na mobily opravdu zajímavé účinky. I jiní potvrzovali podivný příjem signálu, pomalý internet (mně nešel vůbec, a myslím, že nefungovalo ani volání, i když signál vykazoval několik čárek, o GPS a možnosti vyzkoušet „kompas“ ani nemluvě).

  Před rotundou pak Praotec trekkie pronesl řeč vzdávající hold i svému předchůdci Praotci Čechovi a připomínající první rozkvět ST u nás v 90. letech, kdy část proslovu již vznikla... Odcházející průvodkyně bohužel na informaci o přítomnosti Praotce trekkieho reagovala s ne zcela přítomným úsměvem... :-) Členové výpravy však projev ocenili náležitým potleskem.

  Poté jsme se podle instrukcí průvodkyně vydali na severní stranu hory k Roudnické vyhlídce a před ní ještě k místu, odkud byl vyzvednut základní kámen Národního divadla. Výhled byl docela pěkný, byť v dálce byl patrný mírný opar. Viděli jsme tak Hazmburk, Milešovku, mnoho dalších vrcholů Českého středohoří, Ralské pahorkatiny, v dálce i Ještěd, snad i Kozákov a Krušné a Lužické hory, stejně jako papírnu SEPAP Štětí nebo mělnickou elektrárnu coby "dominanty" vytvořené lidskou rukou (ale to vlastně částečně i třeba ten Hazmburk), i města Terezín a Litoměřice.

  Po další přestávce na občerstvení a povídání jsme se pozvolna vydali zpět. Zephram s Leenou a někteří další šli částečně napřed, ale pak jsme se sešli u malého rybníka v části Krabčic zvané Rovné. Ve vodě jsme zpozorovali užovky, což mi připomnělo, snad ne moc rouhačsky na této akci „zasvěcené“ Star Treku, díl Hvězdné brány, kde Tealc upozorňuje na to, jak se vody na jedné planetě jen hemží goauldy... :-) Tentokrát jsme šli do Roudnice kratší polní cestou bez oné zacházky přes bludný pahorek. Zajímavý byl menší rybníček rozprostírající se kolem ostrova se stromem, na kterém měl zřejmě rybář připravenou běžnou parkovou lavičku...

  Roudnici a okolí jsme si ještě prohlédli z pozoruhodné betonové Kratochvílovy rozhledny. Pak jsme rychle prošli kolem náměstí a částečně zchátralého zámku, který ale, nebýt opravených oken a střechy, hlavně u jednoho křídla dýchal až postapokalyptickou atmosférou, byť zkaženou blízkou přítomností dětských atrakcí..., až jsme již kolem 17:40 došli k také mírně postapokalypticky opuštěně a uzavřeně působící asi funkcionalistické budově nádraží, odkud jsme po chvíli čekání a „štafetovém“ předávání klíčů od toalet v 18:12 odjeli zpět od Prahy.

  Zatímco po cestě tam jsme se v poloprázdném vlaku bez potíží rozmístili do několika volných kupé, tentokrát se projevil nedělní večer spojený s týdenními cestami do Prahy, takže jsme cestu prostáli v přeplněné uličce, kterou tak ale ani neprošel průvodčí... Někteří vystupovali už v Holešovicích, jiní až přesně na čas v 19:08 na Hlavním nádraží, kde jsme se rozešli... Já jsem se pak ještě opět vydal do Jablonce, protože jsem s sebou ráno nechtěl, a vlastně ani z časových důvodů nemohl, tahat věci do Prahy...

  Každopádně to byl skvělý výlet se zajímavou atmosférou, a rozhodně stálo za to podívat se na Říp právě s trekkies, a dokonce rovnou s Praotcem... :-) Díky moc všem!

  Pozemšťan

  PRAOTEC ZNOVU VYSTUPUJE NA ŘÍP

  Už je to skoro dvacet let, co jsem si díky svým raným aktivitám ve Star Treku zvolil internetovou i fandomovou přezdívku Praotce trekkieho. Za celou tu dobu jsem ale valil před sebou jako onu příslovečnou kuličku jeden nesplacený dluh, k němuž jsem se stále nebyl s to “dokopat“ – zopakování činu svého slavného předchůdce v podobě výstupu na horu Říp, spojeného se vzdáním patřičného holdu mýtickému zakladateli národa českého. Impulsem sice pro mě byla ne tak dávná akce “torchwooďáků“, kteří si ve čtyřech na Říp vyjeli a na Facebooku zveřejnili fotky, ale přece jen chvilku trvalo, než se mi díky laskavosti kamarádů z klubů CZ Kontinuum i Trekkies:TNG podařilo tuto akci domluvit a realizovat. Nakonec jsme dohodli termín, který účastníkům vyhovoval nejlépe - v neděli 24. června 2012, týden před začátkem Festivalu fantazie v Chotěboři.

  V neděli ráno se mi sice vstávat na vlak příliš nechtělo, zvláště když jsem se v sobotu vrátil z oslavy narozenin kamarádky až během noci, ale beze mě by to přece tentokrát OPRAVDU nešlo! A tak jsem už v půl deváté čekal na nádraží i se všemi ostatními, kteří se rozhodli vydat se na Říp se mnou. Dojeli jsme v pořádku vlakem do Roudnice a zahájili pěší výstup – zatím ne na samotnou horu, ale spíš nejdřív pod ni. Počasí nám přálo, a tak jediným problémem byl pro mě poněkud strmý svah, protože jsme pro výstup zvolili zkratku lesem, ale díky kamarádům “praotcovodičům“ (v téhle čestné funkci zastoupili Ziinu, která s námi z pracovních důvodů šlapat nemohla), jsem zvládl i strmější svah. Ve vesnici Krabčice pod Řípem jsme sice chvilku trochu bloudili, ale navigace místních nás navedla nakonec správným směrem už přímo k úpatí hory. Chvíli jsem pátral po parkovišti, kde jsem si mohl vyzvednout jednu z místních kešek, ale to jsme nakonec objevili až při zpáteční cestě – a ještě mi při občerstvení těsně před výstupem vypadl kus zubu, takže o vzruchy rozhodně nouze nebyla. :) A pak už začalo stoupání na samotnou horu – Praotec konečně zahájil nový výstup na Říp!

  Oproti původně zvolené zkratce se stoupalo docela příjemně – na Říp chodí přece jen hodně turistů a místní se jim zřejmě snaží cestu zpříjemnit jakýmsi chodníčkem. Během cesty se k nám připojil i Snorchl, který dorazil autem a pomohl mi odlovit jednu klasickou kešku hned vedle cesty pod skalkou, a za necelou hodinku nastal onen vytoužený okamžik – Praotec trekkie stanul až na samotném vrcholu.

  Když jsme se občerstvili (převážně točenou kofolou) v místní chatě ozdobené nápisem: “Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp“, zkusili jsme vyrazit na nedaleké vyhlídky, ale nakonec jsme zprvu dali přednost návštěvě rotundy svatého Jiří a svatého Vojtěcha. Před rotundou jsme se vyfotili, zjistil jsem si údaje pro zodpovězení geologicky zaměřených otázek o Řípu ke třetí, takzvané “earth-keši“ a pak nás průvodkyně vpustila dovnitř rotundy. Bohužel nám nemohla zpřístupnit prostor zvonice, který bychom určitě taky rádi viděli, ale pověděla nám řadu zajímavostí z historie Řípu i rotundy. Zároveň nás upozornila na působení bohatých ložisek magnetitu, která způsobují vychýlení kompasů na schodech před rotundou – a vzápětí jsme si to se svými “chytrými“ mobily vyzkoušeli, i když jsme si nebyli jisti, jestli to působí i na digitální kompasy, ale zřejmě to opravdu fungovalo. Ovšem za bouřky bych na Řípu ani já být nechtěl.

  A pak nastal okamžik, který všichni tak trochu očekávali – tak jako můj předchůdce a vzor promluvil ke svému lidu, i já jsem musel pozdravit trekisty a promluvit coby jejich Praotec. Hovořil jsme tedy o dobách, kdy jsem si tuto přezdívku zvolil, a jak jsem tehdy nahlížel na situaci ve Star Treku i mezi fanoušky – samozřejmě jsem vzdal hold svému vzoru a zároveň využil i inspirace, známé ze Starých pověstí. Snad mi to pan Jirásek odpustí, i když jsem jeho autorská práva vzhledem k delší době od napsání koneckonců neporušil. A pokud čtenáře zajímá, co že Praotec trekkie pronesl na Řípu, najdou celý text projevu na konci této reportáže.

  Po projevu jsme se konečně vydali na vyhlídky kolem vrcholu. Zajímavé bylo místo, odkud byl vyňat základní kámen budování Národního divadla v roce 1868, i nejbližší vyhlídka – právě ta, odkud kdysi dávno Praotec Čech pozoroval krajinu a oslovil své následovníky. Všechny v té souvislosti zajímalo, co že je vlastně to strdí, jimž země česká spolu s mlékem a medem oplývá – zjistilo se, že jde o slupky medových pláství, takže můj “předchůdce“ opravdu věděl, o čem mluví. Jména okolních hor jsem si nezapamatoval, ale vyhlídka to byla opravdu pěkná a bylo vidět hodně daleko.

  Když jsme vystoupili opět na vrchol, zůstali jsme ještě chvilku v chatě u další kofoly. Samuel mezitím využil místní magické lípy, aby ji zalil a za pomoci předepsaného rituálu pochopil smysl života. Zřejmě se mu to opravdu podařilo, ale na naše dotazy prohlásil, že si to musíme vyzkoušet sami. Nabídky jsem nevyužil, takže stále tápu ve tmě – tak třeba někdy příště.

  Nakonec jsem už nešel ani na poslední “pražskou“ vyhlídku, zůstal jsem nahoře a pozlobil Tar-aru spoilery z dalšího děje známého herního cyklu o asasínovi, kterému v poslední době “propadla“ (naštěstí nechtěla vylézt na rotundu v bílém hábitu a skákat do sena - asi tam stejně žádné nebylo). Zephram s Leenou se vydali napřed, aby cestou dolů odlovili skalní kešku, a po chvíli jsme začali sestupovat i my ostatní. To šlo ještě lehčeji a po chvíli jsme už byli dole. Chvilku jsme hledali v trávě chybějící část mého zubu (samozřejmě bez úspěchu) a pak jsme pokračovali tentokrát správnou cestou nejdříve k parkovišti, kde nám hlídač bez problémů ukázal poměrně velikou kešku k zalogování, a pak dál z Krabčic podél rybníka, připomínajícího tůňku původních Goa’uldů z Hvězdné brány.

  Nakonec jsme došli bez problémů až do Roudnice a protože jsme měli ještě chvíli času, vydali jsme se k místní (poměrně moderně stavěné) Kratochvílově rozhledně, kde jsme se opět pokochali výhledem na krajinu. Pak jsme došli podél parku s atrakcemi až k náměstí, na němž se poněkud netypicky tyčil i roudnický zámek (obvykle bývá spíš za městem, aby místní ruch pány nerušil), a nakonec došli až k nádraží. Naštěstí si ti unavenější z nás mohli v čekárně odpočinout, protože jízda vlakem zpět do Prahy nebyla úplně bez problémů – byla neděle večer, vlak byl plný a ne všichni jsme si sedli. Ale tak dlouhé to zase nebylo a raději jsem zůstal s kamarády v chodbičce, než abych seděl někde sám. A průvodčí nepřišel vůbec, i když měl Samuel vzorně připravenou skupinovou jízdenku. Nakonec jsme dojeli na pražské Hlavní nádraží a vydali jsme se dál – mimopražští přestupovali na další vlaky a my Pražáci jsme se vydali rovnou domů, abychom ještě něco stihli (já alespoň část raidu ve Star Wars The Old Republic, kam jsem v poslední době “zběhl“ze světa Warcraftu).

  Výlet Praotce i všech trekistů na Říp se opravdu vydařil, poznali jsme nová zajímavá místa, navštívili dějiště velkého okamžiku našich dějin (třebaže historicky neprokázaného) a zároveň jsme se výborně bavili. Ale především jsem díky kamarádům měl možnost konečně po mnoha letech uskutečnit svůj sen a splnit “praotcovskou“ povinnost, jak náleží - a současně jsem dostal i krásný dárek k svátku. Moc jim proto všem děkuji, že mi to opravdu umožnili, a zároveň i za perfektně připravený a organizovaný výlet. Bylo to moc prima, spokojeni jsme byli všichni – a snad je “tam nahoře“ spokojen i můj velký vzor, kterému jsem doufám tímto ostudu neudělal. A už teď se těšíme na další akce – brzy se dočtete, jak bylo na letošním vydařeném Trekfestu, a snad se uvidíme za měsíc na trekistickén LARPu u Plzně.

  Live long and prosper!
  Praotec trekkie

  Text projevu Praotce trekkieho na hoře Říp

  Tuto řeč jsem si tak trochu dovolil vypůjčit od svého slavného předchůdce a inspirátora. Zvolil jsem si přezdívku Praotec trekkie a pravděpodobně se ptáte, proč tomu tak bylo. Víte, že u nás dříve Star Trek nefungoval, prakticky živořil a já se ho pokoušel vykopat ze země ještě za dob komunismu. I přišla revoluce, započalo vydávání knížek, objevili se první fanoušci a já viděl, že se časem shromáždili i na internetu v diskusních fórech – na Průvodci, Lopuchu, Lapiduchu, Okounu i jinde. Rozhodl jsem se, že z titulu toho, co jsem dělal, o co jsem se pokusil a čím jsem byl, jsem vlastně byl jakýmsi praotcem ve světě Star Treku, tak jako Praotec Čech založil náš národ. Tehdy jsem vyslal telepatické poselství, které jste možná nevnímali v podobě slov, ale určitě jste je cítili. Nyní se je pokusím pomocí paměťové sondy zrekonstruovat. Jedná se tedy o poselství nikoli dnešní, ale z doby, kdy jsem se teprve Praotcem stal. Zkuste se vrátit ve vzpomínkách a připomenout si, jaké to bylo v letech devadesátých – tuším přesněji v letech 1991 a 1992:

  Již se necítíme osamoceni, neboť v zemi naší se příznivci Star Treku už nacházejí. Na tento čas jsme tolik let čekali. Často u obrazovky televize, sledujíce epizodu Star Treku v kraji pohraničním, či za pomoci satelitu nebo na videokazetě nahrané, na tento čas jsme se těšili a tajně doufali, že jednoho dne nastane. Čeká nás nyní galaxie zaslíbená, ve čtyři kvadranty rozdělená, dobrodružství známých i dosud neznámých posádek slibující, cizími bytostmi i fanoušky oplývající. Nových epizod hojnost mít budete a zajisté i argumentů dosti proti těm, kdož snad proti Star Treku brojí.

  Vítejte v této galaxii zaslíbené, nechť jsou nám dlouho zachovány série i jejich příznivci, ať vzkvétá na obrazovce, plátnech kin i v přemnoha knížkách, a třeba i ze zdánlivého útlumu se někdy slavně navrátí. Nechť nás všichni obyvatelé této i ostatních galaxií provázejí, Vulkánci či Romulané, Klingoni či Borgové, v kvadrantu Alfa či Delta, v době století dvacátého čtvrtého, před i po něm. Všechny nástrahy ze světa reálného nechť směle překoná a ať jej i další generace v oblibě přechovávají.

  K tomu nám mocný Q i inspirátor můj, Praotec Čech, kterému tímto hold vzdávám, všem dopomáhej!

  Praotec trekkie

• Fotogalerie

  Fotogalerie

  

• Základní informace

  Sraz a doprava na místo

  Doprava

  • 8:50 z Hlavního nádraží v Praze (R 772), příjezd do Roudnice nad Labem 9:40
  • Pro zájemce o skupinovou jízdenku (zájem je nutné potvrdit v přihlášce) je sraz v 8:15 v hale Hlavního nádraží pod tabulí s odjezdy vlaků. Poté bude následovat koupě společné jízdenky.
  • Návrat do Prahy je naplánován na 19:08 (Odjezd z Roudnice v 18:12 (R 787))

  Co s sebou?

  • pevnou obuv vhodnou do terénu
  • jídlo a pití na celý den
  • dobrou náladu

  Program

  • Výlet z Roudnice na Říp po červené turistické značce (asi 7,5 km)
  • Prohlídka rotundy svatého Jiří a svatého Vojtěcha na Řípu (Vstupné 40,-)
  • Oběd na Řípu (z vlastních zásob)
  • Cesta zpět do Roudnice, cca 7 km.
  • Možná návštěva Roudnického zámku a rozhledny, oboje blízko nádraží.
  • Návrat domů

  Mapa výletu:

  • Mapa výletu