1. Víkend s Kokonkem (ENT)

V sobotu 21. 2. 2009 proběhl v Praze v DDM Prahy 9 na Proseku "1. Víkend s Kokonkem". Šlo hlavně o aktivní zábavu, setkání s přáteli, zajímavé workshopy a navíc, všechno to bylo o Star Treku. Tématem prvního akce byl seriál Star Trek: Enterprise. Víkendů bude celkem pět, každý věnovaný jednomu ze Star Trek seriálů.

Termín

• 21. 2. 2009

Místo

• DDM Praha 9, Prosek , Měšická 720, Praha 9 – Prosek , Praha

• Reportáže

  Vodní pólo, trojúhelníky, salát? a Kokonek

  Každý rok obvykle přináší něco nového a výjimkou není ani ten letošní. Vedení klubu CZ Kontinuum vymyslelo pro všechny členy, přátele i příznivce zbrusu novou akci - Tematické víkendy s Kokonkem. Většina z nás jistě pamatuje na první (a zatím i poslední, ale kdoví!) Kontinuum con neboli KOKON, který se setkal s velkou odezvou a úspěchem. A kde je Kokon, tam je i Kokonek - i když je jako každé mládě především hravý a chce se bavit po svém. A tomuto faktu byl uzpůsoben i letošní První tematický víkend s Kokonkem, kterých by mělo být v průběhu roku 2009 pět, a každý by měl být zaměřen na jednu seriálovou řadu Star Treku. Je proto přirozené, že první "Kokonek", který se konal 20. - 21. února 2009 v Domě dětí a mládeže na Proseku, byl věnován chronologicky nejstarší seriálové řadě - Enterprise kapitána Archera.

  Čtyřčlenný tým zajišťující celou akci (Samuel, Xyll, Molík a Rin) vše na místě dopředu perfektně připravili, takže jsme skutečně přišli "k hotovému", i když setkání probíhalo vlastně? v tělocvičně. Byla ale vybavena stoly, židlemi i velkými kulatými míči, na kterých se dalo taky sedět a ještě se příjemně houpat, Jediným problémem bylo dostat se na místo, protože "místní" ve stanici metra zrovna cestu neznali a dokonce mě posílali i o jednu stanici zpět - já tomu sice právem neuvěřil, ale například Vera se díky skvělé "radě" opravdu vrátila a dostala se do jakéhosi podezřelého dětského domova.

  Když se mi přizpůsobily po náhlé změně teploty brýle a já se konečně rozkoukal, hned jsem viděl, že her a zábavy bude víc než dost. Skoro hned na počátku jsem byl vtažen do kladení trojúhelníčků ve hře jménem Blokus Trigon - cílem je položit na plochu co nejvíce trojúhelníků, které se ale smějí dotýkat (kromě soupeřových) jen hroty. Taktických možností je bezpočet a hra zaujala snad každého - však ji mnozí hráli ještě i večer a druhý den ráno. A obdobný zájem byl i o holografické puzzle.

  Asi po hodině byl Kokonek oficiálně zahájen a za 99 Kč jsme dostali vstupenku - klasickou kartičku do startrekové sběratelské hry s obrázkem Enterprise NX-01. Jako jedna z hlavních atrakcí bylo oznámeno slíbené "savení triček". Odznaky i savo organizátoři zajistili, tričko či jinou textilii (byly použity i ponožky!) si musel každý přinést vlastní. Znaků byla celá řada, od klasické série přes TNG až po spojence či nepřátele jako Klingoni, Cardassiani a Borgové. Další skupinka hrála takzvané "roboty" (RoboRally) či osvědčenou Carcassonne, atrakcí sama pro sebe ovšem byla oblíbená fenka Spoty, kterou Kniga opět dovezla až z Brna. A i její hračky vyvolávaly pozornost, zejména plyšová fretka a medvěd. No a komu se stýskalo po troše muziky, rovněž nepřišel zkrátka - v zadní místnosti byl nejen počítač s LCD monitorem, ale i televize s oblíbeným DDR a Para para (viděl jsem to poprvé, místo nohou se do rytmu používají ruce a zaznamenávají to senzory na zemi).

  Kdo chtěl, mohl si zajít na oběd do nedaleké pizzerie v Bille či do cukrárny, ale záhy odpoledne vůdčí tým zavelel - všechny židle a stoly do vedlejších místností, tady se bude hrát! Ti, kterým se do míčové hry nechtělo, se usadili u stolků vedle a pokračovali v kladení trojúhelníčků nebo v bojích robotů, ostatní se rozdělili do dvou družstev (oranžové a bílé) a začali hrát oblíbenou hru kapitána Jonathana Archera - vodní pólo. Voda tu sice jaksi chyběla, ale i nasucho byla hra rozhodně zábavná a já se brzy přidal alespoň jako divák. Boj byl lítý, brankáři (Kája, Molík, Rin, Mirex) vskutku excelovali a často se při boji o míč vytvořil pěkný chumel hráčů. V závěru utkání brankáře Káju bravurně rozcupovala Ziina (že by dědictví po princezně bojovnici Xeně, která jí odkázala své jméno mluvené po anglicku?) a zajistila tak bílému týmu vítězství.

  Po skončení turnaje se na místo vrátily stoly, židle a kulaté míče a pokračovalo se v hraní "klidnějších" her, ať už Carcassonne, robotů či Activity - vpravdě ďábelské "stolní" hry, která obnášela předvádění všeho možného, zejména pantomima byla opravdu povedená. Obojživelník, kterého předváděla S'Tsung, stál fakticky za to. Já jsem s další skupinkou skončil u rovněž výborné "věže", z níž se po postavení vytahovaly jednotlivé hranolky a kladly se opět nahoru - samozřejmě stavba přitom nesměla spadnout! Každý z nás by mohl hypnotizovat následujícího souseda: "Spadni, spadni!", protože by byl jako poslední úspěšný stavitel prohlášen za vítěze. Hypo se pokoušela padající věž nafilmovat, ale jako na potvoru jí došla baterka (to ta bestie dělá vždycky!), takže rachot padající připomínky věže babylónské si musíme uchovat jen ve vzpomínce.

  Velký úspěch měla ovšem i Claire, která přinesla spoustu nových náušnic přesně v bajorském stylu. Skupina zájemců (či zájemkyň) byla vskutku početná a náušnice šly na dračku, určitě se uplatní i na dalších trekistických akcích. A nesměli jsme ovšem zapomenout na samotného Kokonka - kdo chtěl, mohl si jej dle libovůle vybarvit a záhy se už ti nejlepší objevili "na zdi".

  V podvečer jsme se dozvěděli, že avizovaná reflexní masáž, kterou v seriálu prováděla Vulkanka T'Pol, se z důvodu nemoci v rodině masérky bohužel nekoná. Aspoň jsme si hned na místě vyzkoušeli, jak Vulkanci konzumují své jídlo, když se jej nechtějí dotknout rukama za žádných okolností - dostali jsme talíř se slanou tyčinkou, kterou jsme měli sníst pouze za pomoci příboru. Bylo to zběsilé, kousky tyčinek létaly na všechny strany a my jsme krájeli a žvýkali, jako nejrychleji to šlo - nakonec jsme po druhém pokusu dosáhli času 1 minuta 14 sekund.

  Protože jsem ale od rána nejedl, nemohla mi jedna (těžce vydřená!) tyčinka stačit a odebral jsem se s Martou, Petrem a Věrou do nedaleké pizzerie. Sám moc sýrům neholduji, ale nakonec jsem si i já našel jakési těstoviny s lososem. Ostatní se rozhodli vrátit domů a v neděli už nechodit, takže jsem se vrátil sám do DDM, kde jsem se rozhodl přespat. Když jsem dorazil, právě se vyráběly růže z ubrousků - prý po věnce hula-hula na další trekistické akce. Chvíli se povídalo jen tak, řešila se Theta Fleet i problémy postav, když se vymknou autorovi "zpod kontroly", pak postupně začínaly mít navrch karty. Hned první z her byla obzvlášť povedená v podobě takzvaného Salátu, v němž hráči musejí položit a přesně určit jeden ze čtyř druhů zeleniny (květák, paprika, rajče, salát), nesmějí zaváhat, splést se ani dvakrát pojmenovat totéž. Byla u toho obrovská spousta zábavy, když se někdo zarazil či zeleninu přejmenovával - karfiól místo květáku byl zcela běžný, zelí se u nás zabydlelo a ne a ne zmizet - vrcholem ovšem bylo, když jsme se u salátu zarazili po prvním písmenu a doplnili "rajče", takže jsme zřejmě vyrobili zmutovanou zeleninu "s?če"

  Když jsme se dosyta vychechtali, přešli jsme k další oblíbené hře, která se ovšem původně měla objevit až na dalším Kokonkově víkendu věnovaném klasické sérii s kapitánem Kirkem - ano, šlo samozřejmě o oblíbené tribbly. Podařilo se nám rozdělit právě tak akorát, jedna trojice zůstala u Blokus Trigonu a kladla dál trojúhelníčky, ta naše (Xyll, HkMaly a já) jsme vršili stovky a tisíce tribblů a vesele je soupeřům trávili. Díky prohozeným balíčkům jsme ovšem vyhrávali na střídačku.

  Pak poslední zbytek vyrazil domů a zůstali jsme na místě čtyři. Protože nám Samuel zanechal svůj disk, podařilo se nám jej po delším boji s Vistami zprovoznit (opravdu NECHCEME JEHO VISTY!) a na můj návrh jsme si ze 4. sezóny Enterprise promítli "zrcadlovou" dvojepizodu In a Mirror Darkly. Pak už jsme se uložili ke spánku.

  Protož jsem spal v místnosti s televizí, přeslechl jsem ráno Spotynčin štěkot, který měl údajně vzbudit i další děvčata - Kniga už musela vyrazit směr Brno a na dopoledních hrách jsme ji už neviděli. Záhy ale opět dorazila Molik s Chakem a po osvěžení kávou (černou, horkou!) se hry rozběhly nanovo, tentokrát především trojúhelníky. Zkusili jsme s Mirkou po dvou barvách a brzy byla celá hrací plocha plná, kde to nešlo, tam jsme si pravidla "přizpůsobili", asi jako někteří kapitáni často citovanou Primární směrnici.

  Před odchodem jsme si ještě pohazovali Hopíkem - je to malé, kulaté, zelené a tak strašně hopsavé, že ta mrška vždycky skočí tam, kam sama chce (a ještě dělá mimikry na zelené podlaze). Legrace byla spousta a bylo už po dvanácté, když jsme si nakonec zabalili věci, vše uklidili (kromě několika propagačních plakátků na jedenáctý film a letošní Trekfest, třeba někoho z místních zaujmou), a vydali se autem či metrem směrem k domovu.

  Letošní první Kokonek se rozhodně velice povedl, užili jsme si opravdu hodně zábavy a příjemných chvil, jak potvrzovaly reakce ještě v neděli odpoledne i později na diskusních fórech, Děkuji proto na místě všem, kterým se podařilo zajistit jak výborně zvolené prostory, tak i celý průběh akce, především hlavním čtyřem aktérům. Už teď se těším na další tematické Kokonky a jsem zvědavý, jak v něm budou začleněny jednotlivé řady. Ještě jednou díky - a nashledanou na Sconu na konci března či na TOSkovém Kokonku v dubnu, necelý měsíc před uvedením nejnovějšího filmu právě s touto posádkou.

  
  Žijte dlouho a blaze!
  Praotec trekkie

  První tematický víkend s Kokonkem - Enterprise

  Letošní rok je pro náš fanklub ve znamení tematických víkendů (nebo spíš sobot) pod "záštitou" kontinuáckého maskota Kokonka. Každá z akcí se zaměřuje na jeden startrekovský seriál podle chronologického seřazení. A tak jako první padla na přetřes Enterprise. Myšlena ta, jíž šéfuje Jonathan Archer. Zajímavostí je, že místem konání byl stanoven dům dětí a mládeže na Praze 9 - Proseku, resp. v Měšické ulici, kam se duch Star Treku vrátil po bezmála šesti letech od Party pro Deep Space Nine, která se konala tamtéž.

  Na sraz s kámoškou Mirkou, původně naplánovaný na půl desátou na perónu podstatně nové stanice Prosek, jsem dorazila se dvacetiminutovým zpožděním, nicméně to nebránilo tomu, abychom společně vyrazily vstříc panelákovému bludišti tam, kam se člověk od února 2003 zatím nevydal. Nízkoprahovoou budovu volnočasového centra jsme nakonec v pohodě našly. Vevnitř nás už čekal asi desetičlenný uvítací výbor v podobě našich starých známých - Samuela, Xyll, Annie, Tar-ary a dalších, kteří ještě leccos dolaďovali. Takže jsme vlastně o nic nepřišly.

  Zanedlouho jsme byli všichni vyzváni ke koupi vstupenky a "party pro Enterprise" mohla začít. Akci tradičně zahájil Samuel pár nezbytnými slovy a následně se "program" rozjel na plné obrátky. Slovo "program" dávám do uvozovek záměrně, protože namísto workshopů, přednášek, divadelních představení a dalších conových aktivit si každý mohl dělat, co chtěl - nemyslím tím tedy demolici domu dětí a mládeže do formy kůlničky na dříví:.

  Ale teď už vážně, co se vlastně dělo. K dispozici byly různá pexesa a karetní hry s tématikou Star Treku, čehož jsem urychleně využila a zasvěcovala Mirku do hry "zloděj", kterou mne před dvěmá lety naučil jeden dobrý kámoš a u níž je velká prča. Je to vlastně o tom, přikládat karty stejné hodnosti k sobě a klepat se hrůzou, aby vám je soupeř nesebral, což se může lehce stát. Dále se po stole válelo nesčetně obrázků Kokonka a vedle nich kelímky s pastelkami, což vyzývalo k návratu do dětství, resp. omalovánkové éry. Záleželo na fantazii účastníka, jak si roztomilou figurku našeho maskota vybarví - já zvládla asi sedm obrázků, až jsem s tím byla trapná:. Kdo nechtěl malovat, mohl zkusit třeba oblíbené dédéerko nebo si za asistence Xyll, Molík a Annie vysavit na tričko jakýkoliv emblém ze světa Star Treku podle šablon donesených organizátory. Já si vybrala znak Akademie IDIC, který jsem si lehce upravila na symbol jednotek SG1 z Hvězdné brány. Další hromádka na stole patřila speciálním trekerským samolepkám, které přinesla Annie. Její zboží šlo ihned na dračku, stejně jako DVDčka s Metrénským incidentem, prvním (a doufám že ne posledním) fanfilmem českých trekkies.

  Přiblížila se doba oběda, což znamená jediné - ve jménu etiky zajít do putyky (rým vykradený z jedné odrhovačky), resp. tam, kde se dá dobře najíst. My s Mirkou navštívily pizzerii kousek od nedaleké Billy. Restaurace nás nejen pohostila skvělou pizzou, ale zároveň nám poskytla i pohodlné prostředí, což by mělo být snad v každé hospodě. Škoda jen, že nemůžu uvést název pizzerie - no a co, stejně si ho nepamatuju:.

  Během návratu zpátky do budovy volnočasového centra jsme zaslechly jekot a hlasitý smích, linoucí se téměř pět metrů okolo našeho baráku. Ne, nikdo se neporval ani nebyl na mol, jen někteří odvážlivci se rozhodli zahrát si improvizované vodní pólo kapitána Archera. Brankáři měli na sobě nafukovací kruhy se sluníčky, ostatní plovací rukávky (pamatujete si, jak vás s tím rodiče učili plavat?!:) a rozjel se zápas připomínající svým způsobem spíše házenou. Nemůžu při této příležitosti opomenout Margha, lídra poraženého týmu, který se po prohře vyčerpáním složil do branky a ležel tam jak leklá ryba. Další organizovanou soutěží bylo pojídání sýrových tyčinek příborem tak, jak je jedla T?Pol. Soutěžící dostali vždy po dvou tyčkách a nutno říct, že většina obsahu talíře končila spíše na zemi než v papulách účastníků.Této příležitosti využívala bíglice Spotynka, pes naší členky Knigy a díky své rase takový druhý, neformální klubový maskot. Po ustavičném marném žebrání jí hold nezbyl jiný způsob, jak získat lidské jídlo, které se psům většinou moc nedoporučuje. Jenže zakázané ovoce chutná nejlíp a ty to víš jistě dobře, viď, Spoty?! Po Annie se objevila další prodavačka, jíž se stala Claire. O její bajorské i jiné náušnice a bižuterii vůbec byl velký zájem, zejména mezi dívčí částí osazenstva.

  Přiblížila se sedmá hodina a nastal můj čas zvednout kotvy. No, ostatně, počet přítomných trekkies se stejně pomalu, ale jistě zužoval! Náplň večera byla pak stejná jako průběh celého dne - deskovky, kreslení, dédéerko a tak podobně. Někteří se rozhodli zůstat na Proseku přes noc a přespat s tím, že následující dopoledne bude třeba vše uklidit a připravit dům dětí a mládeže na daší týden.

  Sedm let od Párty pro Voyager, šest let a dva týdny od Párty pro Deep Space 9 se uskutečnilo další příjemné setkání trekkies. Sice trochu komornějšího rázu, přesto však potěšilo, protože právě v jednoduchosti bývá největší síla. Tak ať nás ta síla provází i na dalších, celkem čtyřech takovýchto srazech, které si pro nás Kokonek letos připravil.

  
  Masha Yar

• Fotogalerie

  Fotogalerie

  

• Základní informace

  Sraz a doprava na místo

  • Možnost přespání do neděle 22. 02. 2009 - vlastní spacák a karimatku s sebou

  Program

  • Reflexní masáž podle T'Pol
  • Sportovní aktivita podle kapitána Archera - vodní pólo na suchu
  • Savení triček
  • Deskovky, hry, omalovánky
  • Volná zábava