Jednorožec

Obsah

• Kapitola 1
• Kapitola 2
• Kapitola 3
• Kapitola 4
• Kapitola 5
• Kapitola 6

Kapitola 3

Horké letní odpoledne někde v mírném pásmu na Zemi. Přesně takové prostředí panovalo na povrchu Haven III, když se tam výsadek z Enterprise zhmotnil. Hvězda HD 136352 zářila vysoko na obloze a bylo příjemné opět cítit na tváři ničím nefiltrovaný sluneční svit… dokonce stejné hvězdné třídy, jako má Slunce.

Zdejší lidé svou hvězdu podle všeho nazývali prostě slunce (s malým "s" v psaných textech), případně Haven-S, to v situaci, kdy bylo zapotřebí mateřskou hvězdu soustavy nějak odlišit od hvězd jiných.

Všechny myslitelné údaje o zdejším systému odhalila prohlídka obou lodí, opuštěných na orbitě Haven III. I ty lodě samotné byly… podivné. Zcela určitě šlo o specifickou úpravu klasické řady DY-100, ale tyto lodě byly přizpůsobeny pro transport mnohem většího počtu osob, než kterákoli jiná loď té řady - nebo své doby. Oběma lodím chyběly hlavní reaktory a všeobecný názor na palubě Enterprise byl, že si je kolonisté vzali s sebou na povrch planety - detekovat se ovšem podařilo pouze jeden. Ten druhý byl patrně vypnutý… a nejspíš už docela dlouho, protože Scotty nedokázal zaměřit ani jeho reziduální záření.

Ovšem to nejzajímavější byl u obou lodí systém mezihvězdného pohonu. Nebyl sice nadsvětelný, nicméně i tak byly ty lodě schopny vyvinout na svou dobu úctyhodnou rychlost. Celých 0,9c - a to vše nejméně padesát let před vynálezy doktora Cochrana a jeho týmu. I doba startu ze Země byla podivná: v posledních dnech roku 2004, jednoho z mála klidnějších roků na Zemi té doby. Na lodích se podařilo nalézt spousty vzorků vybavení, oblečení i zbraní.

Průzkum z oběžné dráhy dle očekávání potvrdil, že Haven III byla osídlená, což rovněž víc otazníků přineslo než vyřešilo. Kdo ji osídlil? A proč není v oficiálních záznamech Země a potažmo Federace o této kolonizační expedici nikde ani zmínka?

Na lodích se podařilo v poloprázdných skladech nalézt i nějaké oděvy a vybavení. Některé oděvy přešila lodní dílna Enterprise tak, aby členům výsadku "sedly". Záběry z oběžné dráhy prozradily, že móda na Haven III evidentně stagnuje a že k žádným výrazným změnám v oblečení u lidí na povrchu za poslední dvě století nedošlo.

Kirk rozhodl, že si tým byl vezme s sebou menší množství ryzího zlata. Bylo zřejmé, že na povrchu bude nutné za všechno platit a všichni na palubě Enterprise předpokládali, že si kolonisté přivezli ze Země i peněžní systém založený na zlatě. Celá skupina měla předstírat, že její členové jsou zlatokopové, kteří v nedalekých horách našli rudnou žílu a teď se se svým úspěchem vracejí zpátky do civilizace. Pokud by se někdo zeptal kde, měl Spock dokonce připravenou krycí historku na základě průzkumu provedeného z oběžné dráhy.

Výsadek se skládal z admirála Kirka, doktora McCoye, pana Spocka a dvou mužů z ostrahy, Evanse a Sokolovského. Posledním členem výsadku byl poručík Cavendish, jehož vedlejší specializací byla pozemská historie 20. a 21. století. Kirk doufal, že výsadek dopadne tentokrát lépe, než když naposledy s sebou vzal historika… tedy vlastně historičku.

Výsadek byl, kromě běžného vybavení příslušnými trikordéry, phasery a dalšími drobnostmi, vybaven i palnými zbraněmi nalezenými na obou lodích. Až na doktora McCoye měli všichni členové u sebe kromě phaseru i automatickou pistoli a praporčík Evans měl pod kabátem schovaný dokonce malý samopal a několik zásobníků. Kirk měl za to, že pokud se bude muset výsadek bránit někde v přítomnosti svědků, nebylo by nejvhodnější používat phasery, přinejmenším z hlediska utajení.

Vzduch se tetelil horkem a byl plný bzukotu nějaké místní formy hmyzu. Jedno z těch stvoření okamžitě přistálo doktoru McCoyovi na tváři a promptně do něj zabodlo svůj sosák.

"Zatraceně… au!" vykřikl McCoy a dotěrné stvoření zaplácl. Snažil se očistit si ruku kapesníkem a spíš pro sebe žbrblal: "Teda komáři tu koušou jak na Zemi… to se musí nechat!"

To zaujalo pozornost pana Spocka, který začal svým trikordérem scanovat nejprve pozůstatky tvora, kterého McCoy rozplácl a pak i další z tvorů, kteří v hejnech neustále kroužili kolem.

"Vědecky vzato, doktore, ti zdejší komáři, jak je nepřesně nazýváte, nemají s komáry ze Země nic společného. Už jejich vnější vzhled je jiný. Pozemští komáři mají šest nohou. Tito jich mají 8. Pozemští komáři mají složené oči, tito živočichové mají oči jednoduché. To nemluvím o rozdílech v jejich vnitřním…"

"Zatraceně, Spocku, já jsem doktor a ne taxonom! Když to bzučí jako komár, lítá jako komár a kouše jako komár," (mezitím doktor McCoy mlaskavě zaplácl dalšího z těch tvorů) "tak to u mne je komár, i kdyby to jinak vypadalo třeba jako vaše babička!"

"Tuto poznámku shledávám vysoce urážlivou, doktore. Nemusíte přirovnávat žádného z mých předků ženského pohlaví ke zdejším formám obtížného hmyzu, pokud to tedy je hmyz."

"Však víte, jak jsem to myslel" snažil se vycouvat z hrozící hádky McCoy. "Mne teď daleko víc zajímá, jestli ty potvory třeba něco nepřenášejí" začal svým trikordérem prohlížet pozůstatky tvora, které zůstaly na kapesníku.

"Nemělo by nám hrozit nebezpečí, vždyť tady žijí lidé…" vmísil se do rozhovoru Kirk.

McCoy mu věnoval útrpný pohled. "A že si místní za těch dvě stě let mohli vyvinout imunitu vůči zdejším chorobám, to je pochopitelně mimo dosah tvého admirálského rozumu, že Jime…" poznamenal McCoy, zatímco dokončoval kontrolu. "Každopádně, nevypadá to, že by ty potvory přenášely nějaký patogen se kterým by si naše preventivní očkování nedokázalo poradit" dodal poněkud klidněji po chvíli kroužení senzorem trikordéru nad vzorky. "Přesto mi přijde jako docela dobrý nápad nechat si z lodi poslat nějaký repelent, protože jinak nás tu ty potvory prostě ukoušou." Doktor už ani nevnímal jednotlivé kousance. "Standardní dávka přípravku Ini-61 bude stačit."

"Dobře, Kostro" řekl Kirk. "Pánové Spocku, Evansi, Sokolovský - vytvořte perimetr. 20 metrů." Aktivoval komunikátor. "Kirk volá Enterprise."

"Tady Enterprise - výsadku, slyšíme vás hlasitě a čistě."

"Uhuro, ať nám z nemocnice pošlou 6 dávek přípravku Ini-61…" Obrátil se k McCoyovi "Budeme ještě něco potřebovat? Ten jen zavrtěl hlavou. "Jinak snad máme všechno, Jime."

"Rozumím admirále, ještě něco?"

"To bude všechno, Uhuro. Pokračujte podle plánu. Kirk - konec."

Za okamžik se už v jiskřivém oparu zhmotnila malá nádobka se šesti bílými tabletami.

"Spocku, Evansi, Sokolovský, pojďte sem!" zavolal Kirk ostatní členy výsadku. "Jak dlouho tohle vydrží, Kostro?"

"Ve zdejších podmínkách? Asi měsíc. Měsíc prostě zdejším potvůrkám nebudeme vonět ani chutnat. Takže krev si budeme pít akorát navzájem" dodal McCoy ve zjevné narážce na předchozí hádky.

"Pane," osmělil se poručík Cavendish "svědí mne ten implantovaný transceiver s univerzálním tlumočníkem."

"Poprvé na takovéto misi, pane Cavendishi?" zeptal se Kirk pobaveně.

"Ano, pane."

"To je normální… časem si zvyknete. Jednu dobu jsem v hlavě měl horší věci, než jen tohle. A tohle ani není v hlavě. Navíc se to po pár týdnech samo rozpadne… Bez toho by nás Enterprise taky nemusela najít. A my bychom nerozuměli místním…"

"To všechno chápu, pane, ale…"

"Snažte se na to nemyslet, pane Cavendishi. To se poddá. Pojďme pánové, máme tady hodně práce!"

* * *

Ledový vichr bičoval okna a stěny důlní základny na planetě Haven VI. Řídký nedýchatelný vzduch byl promíšen s jemnými kamenným prachem a drobnou ledovou tříští… konstrukce základny s vichrem podivně rezonovala a každou chvíli se odněkud z jejích hlubin ozvalo teskné zakvílení meluzíny…

Jediné ze tří křídel základny jevilo známky života. Skromné osvětlení zápasilo s nepřekonatelným přítmím všude kolem…

"Dilithium, Pergium, Uran, dokonce ve stopovém množství Plutonium… tahle planeta je ráj pro mineralogy…" odečítala mladá žena v uniformě praporčíka Hvězdné Flotily údaje z počítače. Je to spíš dívka než žena, napadlo Chekova, kdykoli se na ni podíval.

"A peklo pro obyvatele, to jste chtěla říct, praporčíku?" poznamenal Sulu. "Je to tu horší než na Rigel XII, dokonce ještě horší než na Alfa 117. Tam se alespoň dala atmosféra na povrchu dýchat…"

"Ja neznaju, kdy by chotil dýchať cosi, co má tlak 11,4% pozemské atmosféry… i kdyby v tom nakrásně byl kyslarod…" ozval se Chekov.

"Pane, přísně vzato tu nějaký kyslík je…" ozvala se praporčík, která předtím odečítala údaje z počítače.

"Ale hlavně je tu vodík a hélium… pak teprve trocha dusíku a kyslíku" poznamenal Sulu trpce. "Praporčíku… praporčíku…" Sulu si evidentně nedokázal vybavit dívčino jméno.

"Bryanová, pane. Praporčík Kathryn Bryanová" připomenula mu své jméno.

"Praporčíku Bryanová… dokážete zjistit z počítače základny, jak dlouho je to tady už opuštěné?"

"Pokud tam ta data jsou, tak to určitě zjistím, pane" řekla lehce dotčeně.

Chekov se zatím díval na ztemnělou krajinu za oknem. Sulu se postavil vedle něj.

"Průměrná povrchová teplota -164,2 stupně Celsia…" nadhodil Chekov. "Na rovníku za poledne občas stoupne i na hřejivých -138 stupňů…"

"A v noci na pólech klesá až na -192, já vím, Pavle" doplnil ho Sulu. Oba se zarazili, zasmáli a zároveň ukázali na jeden z PADDů, který ležel na stole vedle nich a který zobrazoval veškerá relevantní data o planetě.

"Nu vot, alespoň den je tu zhruba stejně dlouhý jako na Zemi… 23 hodin a 20 minut.

Sulu se ušklíbl. "Takže nás může těšit, že tu máme skoro stejný den jako na Zemi?"

Chekov neodpověděl a jen zadumaně přikývl.

"Myslím, že je na čase zjistit od týmu doktorky Chapelové, jak na tom jsou s přípravou obytných prostor."

I na oběžné dráze Haven VI našli jednu z lodí upravené třídy DY-100. A také jí chyběl hlavní reaktor a bylo jasné, že sloužila hlavně jako orbitální základna a překladiště surovin. Základna Haven VI se nacházela, technicky řečeno, v tropické oblasti planety, přibližně na 19. stupni jižní šířky.

Nebylo tak docela jasné, proč byla základna vlastně opuštěna. Ve slojích pod základnou bylo podle všeho nerostných surovin ještě stále dost a také většina vybavení základny nevypadala, že by byla nepoužitelná.

Někdo nadhodil teorii, že těžba byla utlumena poté, co začala Unicorn přepadávat lodě. Některé z jejích obětí byly rudné frachťáky, které přepravovaly stejné nerostné suroviny, které bylo možno najít pod povrchem Haven VI. To však nevysvětlovalo, proč byla základna opuštěna úplně - a evidentně dost narychlo.

Základna samotná měla tři křídla, jedno z nich směřovalo zhruba na jih a sestávalo z hangáru a dílenských prostor pro údržbu a opravy nákladních člunů. Ve druhém, západním, křídle byly ubytovací prostory a ve třetím, severním, zázemí pro důlní provoz. Pod tímto křídlem také začínal vlastní důl, který byl podle údajů ze sond velmi rozsáhlý. Toto křídlo nebylo hermetizované a podle všeho nikdy ani být nemělo.

Konstrukce budov byla velmi primitivní, z větší části šlo o podzemní instalace. Základna byla evidentně postavena podle stejného vzoru, jako základny na Měsíci na přelomu 20. a 21. století. Jen na několika místech vyčnívaly budovy nad povrch - i tak šlo většinou o šedivé zdi bez oken.

Jimmy C (tak posádka záhy překřtila svůj člun) přistál nejprve na přistávací ploše u hangáru. Ukázalo se však, že tato část základny je poškozena nejvíce ze všech a vrata hangáru nešla za žádnou cenu otevřít.

Člun se proto opatrně přesunul k obytnému křídlu základny, kde se také podařilo jedny vchodové dveře úspěšně odblokovat. Tehdy posádka člunu zjistila, že celá základna je nejen bez vzduchu, ale i bez energie. Provizorně se podařilo část obytného křídla utěsnit a natlakovat. Jako zdroj energie prozatím posloužil reaktor člunu.

Všichni napůl očekávali, že v obytné části najdou mrtvoly obyvatel základny - ale ničí tělesné pozůstatky se najít nepodařilo. Bylo zjevné, že tuto část základny obyvatelé opustili sice ve spěchu, ale zřejmě spořádaně a všichni.

"Zde v těchto místech detekujeme zeslabení pláště hangárové části základny" praporčík Bryanová ukazovala na monitoru počítače místo, kterým podle všeho došlo k úniku vzduchu ze základny.

"Dá se tam dojít z vnějšku?" zeptal se Sulu.

"Těžko říct, pane, ale podle našich fotografií je ta část základny z vnějšku špatně dostupná… bude lépe tam jít vnitřkem."

"Pavle?"

"Da, komandir…" ozval se Chekov tiše. "Vezmu si pár lidí a ve skafandrech to tam prozkoumáme. Vypadá to, že tahle základna má celkem dobře vyřešený systém přepážek. Nebude problém všechno za námi zavírat, tak jak budeme postupovat. Museli tenkrát opravdu spěchat, když za sebou nechali všechno pozotvírané…"

"Doktorko?"

"Zdejší marodka je ještě stále v dehermetizované části základny, pane Sulu" odpověděla doktorka Chapelová. "Trochu se děsím toho, co tam můžeme najít."

"Chápu" přisvědčil Sulu. "Lidi, máme tuhle základnu prozkoumat a zjistit o této planetě co nejvíc. Nechci žádné zbytečné riziko. Do dolu se pouštět nebudeme, ten tu může počkat na nějakou příští výpravu. Ale chci zjistit, co se tady stalo a proč byla tahle základna opuštěna. Tak se dejme do práce!"

* * *

"Jime, ten tvůj plán se mi moc nelíbí…" doktora McCoye evidentně něco trápilo.

Kirk se na něj úkosem podíval. "Abych byl upřímný, mně se taky nelíbí. Ale chci, aby Enterprise odvysílala subprostorem všechno, co jsme zatím zjistili. Ani ne za týden pozemského času je zpátky a může nás vyzvednout. Z tohoto hlediska jsme postradatelní vlastně všichni…" dodal Kirk spíš sám pro sebe.

"Ale je ti, doufám, jasné, že tím tvůj plán nalákat Unicorn na Jamese Cooka efektivně vybuchl?"

James Kirk místo odpovědi jen pokýval hlavou.

Kráčeli po cestě mezi rozlehlými obilnými lány. Vysoké letní nebe nad nimi zdobily nadýchané bělostné obláčky. Všechno vypadalo tak idylicky…

"A co když se Unicorn mezitím ukáže? Co potom? nepřestával dorážet McCoy.

Kirk se uprostřed kroku zarazil. "Víš, Kostro, cosi mi říká, že Unicorn to od Vigilant dost schytala. Prostřelená gondola je v každém případě vážné poškození a její oprava obvykle trvá dost dlouho, pokud nemáš k dispozici náhradní. A že by Unicorn měla k dispozici záložní gondolu typu, který se už padesát let nevyrábí?" Pokrčil rameny. "To se mi nezdá. Podle mne si někde tiše líže rány a její posádka nemá na nějaké nenadálé útoky ani pomyšlení. Naopak, my ji budeme muset nakonec z jejího doupěte doslova vykouřit."

"Snad máš pravdu, Jime" souhlasil váhavě McCoy.

Díky Kirkově zastávce zůstali oba poněkud pozadu za zbytkem skupiny. Teď si toho všiml Spock, který k nim přiběhl rychlým krokem. "Admirále, doktore…"

"Ano, pane Spocku?"

"Dokončil jsem analýzu zdejšího prostředí. Hladina UV záření je zde mírně nad bezpečnou normou. Doporučuji používat sluneční brýle."

"Ach, ano" rozpomněl se Kirk. "Scottyho brýle." Sáhl do kapsy a vytáhl z ní naprosto tuctově vyhlížející pouzdro. Západka klapla a v jeho ruce se objevily obyčejné sluneční brýle. "Jakže to Scotty říkal? Na slunci chrání před světlem, ve tmě světlo naopak zesilují, takže fungují jako noktovizor, dále umožňují přesný odhad vzdálenosti, střelbu od boku a spoustu dalších věcí. A co je hlavní, jsou ve zdejším prostředí relativně nenápadné."

"Nejmenoval se některý ze Scottyho předků James Bond?" zeptal se McCoy.

"Spíš bych řekl, že Agent Q…" poznamenal Kirk a brýle si nasadil. On i McCoy vyprskli smíchy téměř současně. Spock se na ně udiveně podíval. Nestačil už nic říct, protože po cestě se k jejich skupině hnal uřícený praporčík Sokolovský, kterého Kirk vyslal napřed.

"Admirále, po cestě proti nám někdo jde!"

"Dobře, pane Sokolovský. Pánové, je na čase, abychom uskutečnili první kontakt se zdejšími lidmi! Spocku, schovejte vaše uši!"

"A odkaď dete, pánové?"

Kirk si venkovského chlapíka prohlížel a říkal si, jestli je tak kurážný, nebo naopak hloupý, že se jich tak vyptává tak otevřeně. Ale třeba to jen patřilo ke zdejším zvyklostem. Venkovan se však nehodlal nechat vyvést z míry Kirkovou neochotou odpovídat. "Nu to víte, na naší državě vídáme hosty z daleka jen málokdy. Ste z jiný državy, ne?"

"Ano, jsme z jiné državy… přesněji jdeme z hor…" odpověděl mu Kirk vyhýbavě.

"A táák," vědoucně pronesl muž. "No, nechci se vyptávat… já jen tak, aby řeč nestála, že jo…"

"Jak daleko to máme do vaší vsi?" vstoupil Spock nekompromisně do rozhovoru. Muž mu věnoval podezíravý pohled. "Zrovinka támhle za kopcem… asi budete potřebovat ubytování na noc, hádám."

"To opravdu ano" přisvědčil Kirk.

"Hospoda je hned na kraji vesnice, nemůžete ji minout. Možná se tam večer zastavím. Tak zatím nashle, pánové!"

"Jsou to bezpochyby pozemšťané, Jime. Původem vesměs ze střední a východní Evropy, slované, trochu kelti a germáni, občas něco exotičtějšího. Prostě to, co bys mohl v dané oblasti čekat na přelomu 20. a 21. století."

"Díky, Kostro. Udělej o tom zápis, jakmile budeš moci. Pane Cavendishi?"

"Admirále, prošli jsme s Evansem celou vesnici. Typická středoevropská vesnice přelomu 20. a 21. století. Některé budovy jsou jakoby moderní, některé nesou architektonické rysy 18. a 19. století. Žádná z nich však není starší než nějakých dvě stě let…"

"Takže všechny vznikly až po příletu těch lodí… Děkuji vám, pane Cavendishi."

Jak se slunce rychle chýlilo k západnímu obzoru, hospoda se pomalu plnila.

K pití měl hospodský jen nevalně vyhlížející pivo a s jídlem to nebylo o mnoho lepší. Ihned po příchodu mu Kirk zaplatil malým zlatým valounem a hospodský se nyní mohl samou ochotou přetrhnout.

Nocleh se jim podařilo nakonec získat v zadní místnosti hostince. Kirk odhadoval, že svým zlatem si předplatil nejméně týdenní pobyt s plnou stravou. Ale to ho netrápilo… daleko víc ho trápilo, že na povrchu Haven III nebylo prozatím po nějakých vesmírných pirátech ani stopy.

Z oběžné dráhy se jim podařilo zaměřit fungující reaktor, který musel pocházet z jedné z lodí na oběžné dráze. Nalézal se v nedalekém městě, pod komplexem budov, který připomínal ze všeho nejvíce hrad.

Kirk rozhodl, že přímý výsadek do města by byl příliš nápadný, proto se výsadek vydal nejprve do vesnice vzdálené cca. 50 kilometrů od města. Teprve po shromáždění nějakých informací se měl výsadek přesunout blíže k hradu - a pokud možno za využití zdejšího dopravního systému.

Obyvatelé vesnice se od skupinky z Enterprise drželi stranou. Několikrát za večer se Kirk, Cavendish nebo Sokolovský snažili s nimi zapříst hovor na nejrůznější témata, ale nikdy nebyli úspěšní.

Když hospodský vyhlásil zavírací hodinu, tak najednou zůstali členové výsadku v lokále sami.

"Místní jsou evidentně zvyklí poslouchat…, ať už kohokoliv" uvažoval McCoy nahlas, když se skupina ukládala ke spánku v zadní místnosti hostince.

"Pánové, máme před sebou zhruba ještě šest hodin tmy. Bylo by vhodné, abyste si rozdělili hlídky" obrátil se Spock na Evanse a Sokolovského.

"Rozkaz, pane Spocku" řekl Sokolovský. "Já si vezmu první tři hodiny a Evans…"

"Si vezme ty druhé, protože mu stejně nic jiného nezbývá…" dodal Evans kysele. "OK…"

Evans napůl seděl a napůl ležel na stole, opřený zády o zeď. Na klíně měl napříč položený malý samopal. Pistole, phaser a komunikátor, které měl za opaskem, ho poněkud tlačily do boků a do břicha. Lehce klimbal. Podíval se na své hodinky. Už tu takhle tvrdne hodinu a půl… to znamená, že to ještě hodinu a půl bude muset vydržet. A to se ani moc nevyspal…

Pokusil se zaujmout trochu pohodlnější polohu. Stejně už předtím nemohl spát, doktor McCoy chrápal, až měl Evans chvílemi pocit, že začnou drnčet okenní tabulky. Náhle se do oddechování a chrápání výsadku vmísil cizí zvuk… Evans okamžitě zbystřil smysly. Jako by je někdo pozoroval z vedlejší místnosti. Evans si nasadil brýle… zatraceně… sice uměly zesilovat zbytkové světlo, ale když nebylo dohromady co zesilovat… opatrně slezl ze stolu a přikrčený se sunul ke spojovacím dveřím mezi hlavním výčepem a jejich místností…

Nikdo tam nebyl… jen dveře se nejspíš samy od sebe pootevřely… už se chtěl vrátit na své místo, když zaslechl ze sálu nějaký šramot… s napřaženým samopalem opatrně vstoupil do lokálu. Najednou si uvědomil, že zbraň není natažená ani odjištěná, takže mu k ničemu není. Kovové klapnutí natahovaného závěru a cvaknutí pojistky ho částečně vrátilo do reality… "blázníš Evansi, nikdo tady není… co by tu kdo chtěl…" Najednou měl neurčitý pocit, že ho někdo nebo něco sleduje. Udělal krok tím směrem… zasykl bolestí, protože se praštil o jednu z židlí… brýle nedokázaly sporé světlo zesílit natolik, aby něco viděl… měl neurčitý pocit, že někdo stojí ve vchodu hospody… opatrně našlapoval, aby se vyhnul dalším židlím… už bez další nehody se dostal až k východu.

Vyšel na zápraží. Hvězdy na nebi svítily a to poskytovalo dostatek světla pro jeho brýle… vesnice před ním vypadala tak poklidně… nikde žádné okno rozsvícené nebylo… náhle znovu zaslechl šramot, tentokrát někde nad sebou… ozvalo se prsknutí a mňouknutí… Kočka!

"Mám už nervy nadranc" pomyslel si Evans a zajistil samopal. Ještě jednou se kolem sebe rozhlédl. Pomalu se otáčel, aby se vrátil do hospody, když do něj náhle narazilo něco velkého a temného…

* * *

Vnitřek základny určitě vypadal strašidelně i za plného osvětlení, natožpak teď, pomyslel si Chekov. Sporá světla skafandrů rozptylovala všudypřítomnou tmu jen velmi nedostatečně. Základna byla postavena velmi hrubě a bylo čím dál jasnější, že ji její obyvatelé opouštěli ve spěchu… jestli to byl jen spěch…

"Jsme v posledním oddíle před místem, kde je proražená zeď základny" oznámil Chekov do vysílačky skafandru.

"Slyším, Pavle. Pokračujte vpřed" ozval se ze sluchátka Suluův hlas. "To se ti řekne, pokračujte vpřed, když tu nejsi, komandýre…" napadlo Chekova.

Dveřní mechanismus byl zatuhlý a evidentně nikdo nikdy nepočítal, že ho bude někdo obsluhovat v rukavici skafandru… Chekov se ve skafandru vždycky zapotil, než se povedlo dveře otevřít. A nejhorší bylo, že se člověk ani nemohl otřít…

Pokynul rukou dalším dvěma členům své skupiny. Podle jejich pohybů poznal, že mají strach. Napadlo ho, jestli i na něm je viděl, že má srdce v kalhotách…

Vstoupil do místnosti. Podlaha byla pokrytá návějemi místního prachu. Udělal krok vpřed. I přes těžkou botu svého skafandru ucítil, že na něco stoupnul. Podíval se pod sebe… jeho bota se opírala o vyschlou mumii nějakého člověka…

* * *

Za oknem začínal další z krátkých dnů na Haven III. Sokolovský se probudil podle všeho jako první. Kromě něj každý ještě spal. I Evans. Ten seděl na stole, opřený zády o zeď, přesně tak, jako když šel Sokolovský spát.

"Má kliku, že jsem se vzbudil jako první" napadlo Sokolovského. "Kdyby ho načapal admirál, nebo Spock, měl by z toho pěkný průšvih…" přesunul se tiše k Evansovi a zlehka s ním zatřásl. Ten místo toho, aby se probral, se jen sesunul ke straně. Sokolovský ho chytil za ruku. Byla nezvykle chladná.

"Je mrtvý, Jime" prohlásil doktor McCoy po krátké prohlídce.

"Příčina smrti, Kostro?"

"To kdybych věděl… Jako kdyby jeho organismus ztratil zhruba 60% krve… má v sobě s bídou dva litry a měl by mít pět až šest…"

Evanse opatrně položili na zem a doktor McCoy dokončil trikordérem prohlídku.

"Opravdu, jediné, co mu chybí, je krev."

"A ještě něco chybí, doktore" ozval se Sokolovský.

"Ano?" zeptal se McCoy nerudně.

"Nikde nevidím jeho phaser, jeho pistoli a samopal a náboje do nich, ani jeho komunikátor…"

"Namouduši, máte pravdu, pane Sokolovský, ani ty srandovní Scottyho brejličky nemá…" dodal překvapeně McCoy.

"Máš záznam jeho stavu, Kostro?" zeptal se Kirk úsečně.

"Jo, to mám, ale radši bych udělal pitvu…"

"To je v tento okamžik bohužel nemožné, doktore. Enterprise je mimo dosah komunikátorů…" poznamenal Spock.

"Což nás přivádí k další otázce, a sice co budeme dělat s tělem? Nemůžeme ho tady jen tak nechat!" zauvažoval Kirk nahlas.

"Souhlasím, admirále. Je jen jediné logické řešení" prohlásil Spock a než stačil kdokoliv něco říci, vytáhl phaser a stiskl spoušť. Rudý paprsek prolétl místností a Evansovo tělo přestalo existovat.

"Vy jeden zelenokrevnej, nelidskej neřáde…! Co si zatraceně myslíte, že děláte?" rozkřikl se na Spocka McCoy.

Ten stoicky odpověděl: "Jen udržuji naše inkognito, doktore. Nebo byste snad chtěl vysvětlovat vesničanům, co se stalo s panem Evansem?"

"No to asi ne…"

"Za normálních okolností by bylo logické přenést pozůstatky pana Evanse na Enterprise a tam provést pitvu. Protože však Enterprise není k dispozici, bylo nutné improvizovat."

Kirk vypadal jako opařený. Ztěžka dosedl na židli. "Řekneme, že pan Evans v noci prostě odešel…" vypravil ze sebe zdrceně.

"Velmi logický postup, admirále" souhlasil Spock. "Navrhuji, aby se naše výprava nyní rozdělila. Doktor McCoy a pan Sokolovský zůstanou zde a budou zkoumat zdejší okolí. Já, admirál a pan Cavendish využijeme místní autobusové spojení do nedalekého města a pokusíme se nějaké informace získat tam. Za tři zdejší dny se zde opět setkáme…"

"Jestli se bude mít kdo s kým setkat" polohlasně zažbrblal McCoy.

"Včera jsem u hospodského rozměnil nějaké drobné, s dopravou by neměl být problém" vmísil se do hovoru Cavendish.

* * *

"Celkem šest lidí, všichni zemřeli na následky nedostatku vzduchu. Někteří z nich jeví známky zásahů odraženými střelami palných zbraní, ale nešlo o primární příčinu smrti." Doktorka Chapelová předčítala údaje ze záznamu zdánlivě nevzrušeně. Jen občasné záškuby ve tváři prozrazovaly, v jakém napětí se nyní nacházela.

"A zbraně, Pavle?" zeptal se Sulu.

"Primitivní palné zbraně z druhé poloviny 20. století. Útočné pušky systému Kalašnikov, automatické pistole různých typů a také dva lasery."

"Lasery?" zbystřil Sulu pozornost. "Víme něco bližšího?

"Podle jejich sériových čísel se nacházely ve zbrojnici lodě Unicorn. Minimálně z jednoho z nich se střílelo, našli jsme na stěnách stopy po zásazích. Vůbec, celá ta skupina kolem sebe pálila jak smyslů zbavená…" poznamenal Chekov.

"Můžeš to nějak upřesnit?"

"Podívej…" Chekov vzal jeden z kalašnikovů, zručně oddělil zásobník a otevřel závěr. Z komory vypadl náboj a zacinkal o podlahu. Chekov položil zbraň na stůl a uchopil zásobník. Vyndal z něj několik nábojů. "Zápalný, průbojný, trhavý, stopovka… to rozhodně nebyla běžně používaná munice… tohle se většinou ládovalo, jen když bylo zapotřebí zastavit něco většího, jako třeba auto nebo letadlo… proto se jim taky podařilo na tolika místech prostřelit stěny základny." Postupně vyndal všechny náboje. Bylo jich asi patnáct. Některé se skutálely ze stolu na podlahu… "Zásobník byl poloprázdný… z té zbraně se určitě střílelo. A protože jsme našli i několik prázdných zásobníků a spoustu vystřílených nábojů, je nepochybné, že velmi intenzivně."

"Reagovali jako by měli z něčeho strach…" řekla doktorka Chapelová.

"Da… jako kdyby smrt udušením byla to menší ze dvou zel…" souhlasil Chekov.

"Na stěnách a na podlaze jsme našli stopy zaschlé lidské krve. Bylo jí opravdu hodně… a ještě něco jsme našli…" doktorka Chapelová váhala s odpovědí.

"Co jste našli?" zeptal se Sulu tiše.

"Popel. Popel organického původu… byl smíšený s prachem navátým z povrchu planety, ale je to bezesporu popel, jaký by vnikl, kdybyste nechali shořet lidské tělo… dokonce v odpovídajícím množství…"

"Pokud se ptáš, jestli podobný jev může nastat při použití staré laserové pistole, tak odpověď zní ne" prohlásil Chekov. "Ani při zásahu zápalnou municí se nic podobného stát nemůže. Tak výkonné tyhle fosforové náboje opravdu nejsou."

"Takže abych to shrnul" prohlásil Sulu. "Vy dva tvrdíte, že tím oddílem se pohybovala skupina po zuby ozbrojených lidí, která z nějakého důvodu začala kolem sebe střílet jako smyslů zbavená, čímž došlo k proražení stěn základny a její následné dekompresi?"

"Přesně tak" přisvědčil Chekov.

"A že jste našli na stěnách a na podlaze zbytky krve a popel nejméně z jednoho lidského těla?"

"Souhlasí, pane Sulu" přikývla doktorka.

"No, upřímně, začínám mít z tohoto místa husí kůži…" poznamenal Sulu.

"Teprve začínáš? Já už ji mám dávno!" prohlásil Chekov.

* * *

Starý autobus nijak nespěchal. Šinul si to po rozbité silnici a dost necitelně natřásal s pasažéry uvnitř. Kolem silnice se prostíraly pole, lesy, rybníky… nebylo těžké uvěřit, že ve skutečnosti se nějakým podivným zásahem vrátili o dvě stě padesát let do minulosti, na začátek 21. století na Zemi. Kodrcavá jízda autobusu uspávala a Kirk se několikrát přistihl, že klimbal…

Autobus náhle zabrzdil. Tak prudce, že cestující popadali ze sedadel.

Kirk se stačil sotva probrat a už se autobusem nesl ryčný hlas: "Kontrola cestujících, připravte si doklady… rychle… rychle…!"

Nad Kirka se postavil hromotluk se samopalem. "Doklady!" zařval. Kirk se zmohl jen na náznak obranného gesta…

"Takže ty nemáš papíry! Tady jsou, generále!" zavolal hromotluk na někoho venku.

Pak už to šlo ráz naráz. Skupina ozbrojenců vytlačila Kirka, Spocka a Cavendishe ven z autobusu. Tam teprve pořádně uviděli, s čím mají tu čest… silnici blokoval primitivně vyhlížející tank. Tedy primitivně… na to, aby celý autobus během chvilky změnil v hořící vrak by s přehledem stačil, tím si byl Kirk jistý. A počkat, co je to támhle na velitelské věži? To přece není kulomet! Vždyť to je… stará phaserová puška!

Jeden z vojáků zamával na velitele tanku, který s lehce znuděným výrazem pokuřoval v otevřeném průlezu věže, ležérně opřený o phaser. "Už je máme! Pusť ten autobus!"

Tank nastartoval, čímž celé okolí zahalil do oblaku dusivého dýmu ze svého motoru. Nepříliš ohleduplně zacouval do obilného pole. Autobus na nic nečekal a okamžitě odjel.

Ke skupině mužů z Enterprise přistoupil muž v důstojnické uniformě. Tvářil se důležitě. Ruce měl za zády… Kirk maně lovil v paměti hodnostní systémy počátku 21. století, ale připadalo mu, že ten muž má generálskou hodnost. Krom toho měl pocit, že už ho někde viděl… no jistě, včera v hospodě! Ale zároveň si byl Kirk jist, že už ho viděl i někde jinde…

"Kdo jste?" zeptal se muž úsečně. Jeho pravá ruka vylétla a objevil se napřažený obušek.

"Jsme jen zlatokopové…" zkusil Kirk krytí své skupiny.

"Jasně" přerušil ho ten muž. "A já jsem čínskej bůh srandy, že jo…" zařval. Mávnul na jednoho ze svých lidí. Kirk ucítil, jak ho něco praštilo do zad. Klesl na kolena. Muž před ním ho praštil do hlavy. Kirkovi se bolestí zatmělo před očima… ucítil, jak padá na zem. V mrákotách ještě zaslechl… "a teď jdeme pro ty zbylé dva…"

"Pane Sokolovský, všímáte si vůbec zdejšího prostředí?" doktor McCoy napůl klečel nad nějakým keřem a tvářil se, jako by to byla ta nejzajímavější věc ve vesmíru.

"A čeho bych si měl všimnout, doktore?" zeptal se nervózně Sokolovský, který stál kousek vedle. Nacházeli se v něčem, co by se dalo označit jako forma zdejšího lesa.

"Třeba toho, jak pozemské organismy dokázaly vytvořit s těmi zdejšími úžasně funkční ekosystém… je to prostě fascinující…" když si doktor uvědomil, co právě řekl, tak se neznatelně usmál.

"Doktore, nic ve zlém, ale já se snažím nemyslet na to, co se stalo Evansovi… nějaké vaše kytky a brouci jsou mi srdečně ukradení."

"Chápu. Znal jste Evanse dlouho?"

"Ani ne. Rok, možná necelé dva… ale vy, vy jste ho musel znát…!"

"Opravdu…?"

"Vždyť sloužil na Enterprise ještě před její přestavbou!"

McCoy jen pokrčil rameny. "Je to možné. Kdybych si měl pamatovat všechny lidi, co kdy prošli Enterprise, tak bych si musel pořídit záložní hlavu…" zabručel.

"Víte, co je zajímavé, doktore?"

"To opravdu netuším" odpověděl McCoy s úsměvem.

"Že bych nejspíš místním lidem rozuměl i bez univerzálního tlumočníka…"

"Jak to?"

"Moje rodina pochází ze stejné části Evropy jako tito lidé zde…"

"Podle vašich papírů jsem myslel, že vaše rodina pochází z Alfy Centauri…"

"Ale to jistě… teď. Ale nebylo tomu tak vždy."

"Rozumím… probudila se ve vás dávná znalost vašeho rodného jazyka…"

"I když na straně druhé, nevím, jestli bych to zvládl" uvažoval Sokolovský nahlas.

"Tak teď to opravdu přestávám chápat…" prohlásil McCoy.

"Zdejší jazyk je evidentně umělá směs několika starších slovanských jazyků… rozeznávám vliv snad všech, co v té době existovaly… ruštiny, polštiny, dokonce češtiny… z té mají například zdejší modifikaci latinky, to jste věděl?"

"Když to říkáte, hádat se s vámi nebudu…" doktora McCoye jazykovědná debata evidentně nezajímala a Sokolovský to z jeho tónu vycítil.

"Půjdu se pro jistotu podívat za tu terénní vlnu, doktore. Kromě toho, kdo ví, třeba tam pro vás najdu něco ještě zajímavějšího."

"Jo, tak běžte…" poznamenal nepřítomně McCoy. Když Sokolovský zmizel z dohledu, zamumlal spíš sám pro sebe: "Alespoň mi tu nic nepošlapete…"

Sokolovský se vydal obloukem ke vsi. Pomalu se vracel na cestu, která vedla zpátky do vesnice, když zaslechl cizí hlasy. Úsečné povely, sdělované polohlasem. Vojenské povely! Přikrčil v něčem, co nejspíš bylo mlází a nasadil si brýle. Integrovaný zaměřovač mu vykreslil širokou rojnici vojáků ozbrojených útočnými puškami, která postupovala zhruba směrem k němu.

Napadlo ho, že na McCoye zavolá, ale pak tuto myšlenku zavrhl. Jen by na sebe zbytečně upozornil. Daleko lepší bude, když začne rovnou střílet. McCoy určitě ví, jak zní výstřely z palných zbraní a tím mu poskytne dostatek času pro únik…

Zkontroloval svou pistoli. Osm nábojů v zásobníku, devátý v komoře. Odjistil pistoli a natáhl kohoutek. Beze spěchu zamířil…

První dva zneškodnil dřív, než si kdokoli z nich stačil uvědomit, co se vlastně stalo. Další voják po něm stačil vystřelit ze své pušky. Dávka vypálená nazdařbůh prosvištěla kolem Sokolovského. Naopak jeho vlastní pistole třikrát štěkla a voják se zhroutil.

V ten okamžik dostal Sokolovský první zásah. Střela mu projela nohou. Čistě. Ani nic necítil, jen se najednou divil, že nemůže tak dobře hýbat a proč má na kalhotách všude krev. Kousek od sebe spatřil v houští ukrytého vojáka, který se chystal k dalšímu výstřelu. Zaměřovací počítač v brýlích byl schopen dodat potřebné údaje během chvilky. Zuřivý Sokolovský opakovaně mačkal spoušť, dokud zbraň neklapla naprázdno a její závěr nezůstal otevřený. Voják, který ho předtím zranil, se už nehýbal.

Teď rychle vyměnit zásobník. Západka kovově cvakla a Sokolovský v horečném spěchu vytáhl prázdný zásobník. Když do zbraně vkládal zásobník nabitý, někde za ním zazněl výstřel. Něco mu náhle vyrazilo dech… z posledních sil znovu nabil pistoli a obrátil se… za ním se tyčil další voják a chystal se znovu vystřelit. Sokolovský rychle napřáhl ruku s pistolí… ale co se to děje…? Brýle se najednou zamlžily… nedokázal najít cíl… naslepo několikrát vystřelil ve směru domnělého útočníka… zaslechl zapráskání pušek jako ozvěnu. Cítil, jak jím na několika místech něco projelo… pak tupý úder do hlavy … ztratil vědomí.

McCoy si zprvu neuvědomil, co znamená to podivné suché práskání, které se ozývalo zhruba ze směru, kterým Sokolovský odešel. Do reality ho probrala až první dávka z vojenské pušky. Na nic nečekal a začal prchat lesem. Do ruky uchopil kapesní phaser. Občas se ohlédl, jestli za ním někdo neběží… ale nikoho neviděl.

Náhle před ním zpoza stromu vystoupil muž v nazdobené uniformě. V ruce držel starší phaser typu 2. Byl mu nějaký povědomý…

"Na vašem místě bych se raději vzdal, doktore McCoyi!"

McCoy se zarazil. Nečekal, že ho zde někdo osloví jménem. Muž k němu přistoupil a sebral mu z ruky phaser.

"Tak je to lepší…" řekl ten neznámý, zatímco ho šacoval.

McCoy za sebou zaslechl rychlé kroky.

"Už ho mám, pánové, není třeba podnikat nic drastického. Pan doktor s námi jistě půjde dobrovolně, že, pane doktore?" nepříjemně se na McCoye podíval. Ten se ohlédl za sebe a zjistil, že za ním stojí nejméně půl tuctu dobře ozbrojených vojáků.

"Můj průvodce…?" nadhodil otázku McCoy.

"Jak asi tušíte, je mrtvý, doktore McCoyi. Nehoda, za kterou si ovšem může sám."

Znovu ho oslovil jménem! "Vy znáte mé jméno, pane… ale já neznám vaše" zeptal se opatrně.

"Ale jistě, milý doktore. Generál Pavel Dvořák, k vašim službám!"

Následuje:
Kapitola 4