Splátky

Obsah

• Prolog
• Kapitola 1
• Kapitola 2
• Kapitola 3
• Kapitola 4
• Kapitola 5
• Epilog

Kapitola 4

První se vzpamatoval Odo: "Výborně. Takže teď, když máte Quarka, přijdeme o nejhorší zločinecké doupě na stanici. Já navrhuji okamžitě zničit celou loď. Dax se na něj zděšeně podívala a Worf něco zabručel. Quark se roztřásl: "Konstáble! Ne! Já už budu hodný, nechejte je jít!"

"To asi nepůjde," odpověděl Odo. "Když je pustíme, zůstaneš tam s nimi stejně a když tam zůstanou…" Po obrazovce přeběhl jakýsi šum. Worf oznámil, že se Defiant pokusil vztyčit štíty, ale byly aktivovány jaksi neuměle a neprorazily staniční paprsek. "Ztratili energii."

Mezitím vstoupila na můstek Kira a několik dalších lidí.

"Stav?" chtěla vědět.

"Držíme Defiant v tažném paprsku. Právě jim tam vypadla energie a zdá se, že nebudou schopni její dodávku obnovit," oznámil Worf.

Náhle se stanice otřásla. Paprsek zmizel a Defiant trochu poskočil. Potom zhasla všechna světla na stanici.

"Zdá se, že ji obnovili, nadporučíku," utrousila Kira. "Nějak odrazili náš útok." Opět se vše rozsvítilo a Dax začala ze své konzole odečítat údaje. Mezitím se Defiant rozletěl a vystřelil na stanici. Ta se otřásla.

"Střílejí na nás!"

"Štíty!"

"Vztyčeny."

Odo pozoroval čilý ruch, který teď v OPS panoval. Kira neustále někoho komandovala, Worf se snažil aktivovat obranné systémy stanice, Dax hlásila, jaký je stav, stejně jako dva loajální inženýři, kteří si rozdělili dva technické panely.

"Štíty na třiceti procentech," předčítala Jadzia. "Strukturální integrita osmdesát devět procent, protržen trup v přístavním prstenci. Fázery, tažné a transportní paprsky jsou mimo provoz. Fotonová torpéda jsou v pořádku."

Kira se nerozmýšlela: "Zaměřte Defiant a vystřelte salvu torpéd."

Ze stanice vylétlo několik zářivých bodů. Všechny zamířily k Defiantu a poblíž lodi explodovaly. Defiant ještě předtím znovu vystřelil ze svých zbraní.

Dax prohlížela svůj monitor, aby mohla nahlásit další informace. Worf ji však předběhl: "Štíty na deseti procentech, po dalším zásahu budou zničeny. Ovládání zbraňových systémů je nefunkční." Jeho manželka pak doplnila: "Defiant je na tom ale ještě hůř. Nemůže používat pulzní kanón ani normální fázer ani střílet torpéda. Je nepohyblivý. Funguje tam podpora života a pár dalších věcí. Štíty mají sice dole, ale to nám k ničemu není, protože nefunguje náš přenosový systém."

Kira si prohlížela poničenou loď Federace a mumlala: "To zase bude O'Brien zuřit." Potom nahlas přikázala dvěma přítomným technikům: "Praporčíci, zavolejte sem svého nadřízeného."

Oba se začali ošívat.

"Tak co je?" netrpělivě se otázala Kira

"Madam…" ozval se jeden. "My máme z technické sekce nejvyšší hodnost… A náčelník O'Brien tu není."

"Takže vy dva jste teď…" zamyslela se Kira. Potom ukázala na jednoho z nich: "Jak se jmenujete?"

"Praporčík Joseph Kalhim, paní."

"A vy?" otázala se druhého.

"Praporčík Michael Richardson."

"Dobrá. Pane Kalhime, jste teď staniční šéfinženýr a pan Richardson bude váš zástupcem. Jak dlouho bude trvat oprava zbraňových systémů, praporčíku Kalhime?"

Zastupující šéfinženýr se podíval na svůj panel: "Asi dvaačtyřicet hodin…"

"Dám vám na to dvě hodiny," vyslovila Kira, i když věděla, že za dvě hodiny se to jednoduše stihnout nedá. Praporčík se přesto postavil do pozoru a prohlásil: "Ano, paní, dvě hodiny… Pojď, Miku."

Oba vstoupili do výtahu a odjeli. Kira se podívala na Dax a Worfa: "Co to bylo?"

"Co?" nechápavě se na ni podíval Worf.

"Vždyť si zakládáte na tom, že Flotila může fungovat jako vojenská organizace i bez těchhle šaškáren."

Všichni se odmlčeli, pak přispěchala s vysvětlením Dax: "Asi se Flotila rozhodla k větší drezúře po dobu dominionské války. Přinejmenším to zvedá náladu vyšším důstojníkům."

"Zvedá náladu vyšším důstojníkům?" zaujalo Oda.

"Ano, konstáble. Je to opravdu velmi směšné. Ale ono je to pro nováčky v podobných situacích možná obvyklé. Třeba takový Ben nebyl o moc jiný," informovala ho Dax.

Odo se mezitím přesunul k výtahové šachtě a nyní trpělivě čekal, až se zdviž vrátí.

"Deset minut do autodestrukce," oznámil počítač.

"Jsme nepohybliví, beze zbraní a štítů. Oba důstojníci Federace jsou mrtví, protože jeden padl při posledním zásahu a druhý se pokusil zabít mě. Ty jsi teď jediný, jenž kdy letěl touto lodí," oznamoval Gul Muru Quarkovi.

"Snad nenaznačujete, že bych měl něco dělat?"

"Naznačuji. Vy Defiant opravíte - dříve než bude opravena DS9 a také dříve než vybuchnou. My odtud prostě odletíme."

Quark zavrtěl hlavou: "To je nevýnosné."

"Ale? Vždyť ti to vynese život, malý Ferengu."

Quark se na něj se zájmem podíval a pak prohlásil: "Je to nevýnosné, neboť - jak prohlásil Odo - mě stejně nepustíte. A kdyby, tak DS9 exploduje, takže stejně nebudu mít kam jít."

Muru oponoval: "Když opravíš Defiant, dám ti kódy, kterými zničení DS9 zastavíš. Ale máš už jenom devět minut."

Tak tohle bylo výhodné! Zachránil by svou kůži a navíc by se stal hrdinou stanice Deep Space Nine! A jako takový by…

"A co záruky?" zeptal se.

"Žádné záruky."

"Takže vám zbývá devět minut. Měl byste něco vymyslet," uzavřel Quark rozhovor.

Gul Muru naštvaně vstal a odešel. Fereng ho sledoval a když se za ním zavřely dveře, odlomil si kus levého ucha, který vskutku podivně přečuhoval. Když ho očistil od zbytků umělé tkáně, držel v ruce malou vysílačku. Zavolal do ní: "Quark volá Deep Space Nine."

* * *

O'Brien konečně dokončil opravu runaboutu. Zjistil však, že výkon jeho vysílače je nedostatečný, aby dosáhl DS9. Potom zavolal kapitána: "O'Brien kapitánu Siskovi!"

"Zde Sisko, jste již hotov?"

"Ano, pane. Mohu se zeptat, v jaké jste nyní situaci?"

"Snažím se domluvit s místní policií. Nejde to."

"Neměl bych vám pomoct?"

"Ne, jednoznačně ne. Vy zůstaňte ve člunu a pravidelně mě kontrolujte. Jestliže nebudu odpovídat, spojte se s vládou a dělejte, co budete považovat za vhodné."

"Ano, kapitáne."

Sisko nyní seděl na policejní stanici a snažil se jejímu veliteli vysvětlit, co přesně po něm chce. Ten se však tvářil dosti nechápavě: "Jaké speciální zásahové jednotky máte na mysli, pane Sisko?"

"Mám na mysli lidi, kteří mají lepší výcvik než ostatní, lepší výzbroj než ostatní a jsou vysíláni na nebezpečné mise."

"Ale my tady nic takového nemáme," bránil se velitel.

"A to u vás nejsou vůbec žádní lidé, kteří odporují oficiálním vůdcům planety poněkud neobvyklými způsoby?"

"Jakými neobvyklými způsoby?"

"Třeba tak, že unášejí vyslance Federace! Nebo někoho jiného."

"Ach ano. To tu máme."

"A jak osvobozujete rukojmí?"

"My nikoho neosvobozujeme. Oni vždy vlezou do nějakého objektu a dříve nebo později je někdo udá. A my tam potom pošleme letadlo, které tam shodí bombu."

Sisko chvíli nenacházel slova. Nakonec rezignovaně prohlásil: "Dobrá, vyberte tedy osm nejlepších mužů, vyzbrojte je, jak nejlépe můžete, a za půl hodiny ať jsou tady připravení k akci." Sisko neočekával nijakou přesnost. Vzhledem k tomu, že na každé planetě se měřil čas jinak, nepochyboval o tom, že se může dočkat až za dlouho.

Ministerský předseda stál spolu s členy své vlády u okna a díval se, jak se před vládní budovou scházejí lidé. Někteří s sebou přinesli transparenty. Patrně nějak vycítili, že když vláda poprvé v historii uveřejnila nějakou negativní událost a dokonce přiznala činnost opozice, zeslábla, a dlouhodobě nespokojení občané se proti ní mohou bouřit. Podobné demonstrace jako zde probíhaly i v dalších městech a nikdo z vlády nevěděl, co s tím. Na transparentech stály nápisy: PRYČ S VLÁDOU!, NECHCEME FEDERÁLNÍ DIKTATURU!, DEMOKRACIE AŤ TÁHNE K ČERTU - MY CHCEME SVOBODU, SMRT FEDERACI, na některých transparentech dokonce stálo AŤ ŽIJÍ TERORISTÉ!

"To je hrozné," bědoval vrchní boss planetární bezpečnosti, "to se nestalo už pěknou řádku let! To nám tedy ta jejich Federace pěkně pomohla!"

Potom se ozval boss výbojů (ministr obrany): "Pane premiére, já navrhuji poslat sem vojsko a všechny je postřílet. A ty dva federální vyslance potom zatknout a též zastřelit."

Ministerský předseda zaúpěl: "Když zabijeme jejich vyslance, bude to, jako když jim vyhlásíme válku."

"Tak ať. Teď mají dost problémů s tím svým Dominionem."

"Ale vždyť na zničení života na planetě jim zřejmě stačí jediná loď!"

"Tak řekneme, že za to mohou ti teroristé," navrhoval boss výbojů s velkou podporou bosse planetární bezpečnosti a též bossů mládeže (školství) a dopravy.

"Ale to sem přijdou další inspektoři a stejně zjistí, co se stalo," bránil se předseda vlády.

"A co takhle podepsat smlouvu s Ferengy?" ptal se boss výbojů.

"Vždyť víte, jaké o nich máme zprávy."

"Ale to jsou federální informace. Ferengové nám při obou návštěvách nabídli, co jsme chtěli. Federace se o nic dělit nechce."

"Já s tím jednoznačně nesouhlasím," odmítl premiér. "je sice možné, že Federace o Ferenzích přehání, ale něco pravdy na tom určitě bude."

"Ale zdá se, že Federaci na nás tolik nezáleží. Vždyť sem poslali černocha," ozval se boss výroby a výměny (ministr průmyslu a obchodu).

Nejvyšší boss (tedy premiér) se na něj podíval a potom prohlásil: "Zdá se, že Federace vyznává v tomto ohledu úplně jiné hodnoty, než někteří z nás."

"Ale vždyť víme, že černoši jsou hloupější než my - mají menší mozek! To musí federální vědci určitě vědět," protestoval ministr medicíny.

"Třeba fungují Terrané jinak. Kromě toho nedávno někdo vyslovil názor, že velikost mozku vlastně neurčuje inteligenci," ohradil se premiér.

"Toho ‚vědce' jsem také nechal popravit," oznámil mu vrchní boss medicíny.

"Ovšem podle všech zdrojů - nejen federálních, ale také těch rok starých ferengijských - je kapitán Sisko jedním z nejváženějších důstojníků Federace."

"Třeba to tam mají opravdu jiné než my," zamyslel boss medicíny.

"Ale každopádně musíme odmítnout i Federaci," vložil se do debaty boss dopravy. "A když to uděláme, třeba se ten dav rozejde."

"Ale vždyť se tam snažíme již dvacet let dostat!"

"Ano, ale zdá se, že jsme zvolili špatnou cestu. A také špatnou demokracii," naléhal dále boss dopravy.

Potom se ozval boss planetární bezpečnosti: "Nejvyšší bossi, já navrhuji povolat policii a postřílet alespoň ty lidi tady, když už ne federální vyslance."

Ministerský předseda však zuřivě zavrtěl hlavou: "Ne! Zkusme se alespoň chvíli chovat opravdu demokraticky. Zřejmě máme počítat s tím, že s námi ne všichni souhlasí. Pojďme s těmi lidmi jednat."

Vláda ztichla, zvenku doléhal do místnosti hluk davu, který teď už byl velice mohutný, podle jistých zdrojů dokonce počet demonstrantů před budovou již přesáhl tisícovku, a mířily sem další zástupy lidí. Náhle do místnosti vlétla dlažební kostka. Zasáhla do čela bosse výbojů a rozdrtila mu nejenom lebku, ale i část mozku. Ostatní bossové s hrůzou vyjekli a uskočili. Boss medicíny k němu poklekl a konstatoval smrt.

Nejvyšší boss na něj hleděl s nevyslovitelnou hrůzou v očích a potom se obrátil na vrchního bosse planetární bezpečnosti: "Pošlete tam policii a všechny je postřílejte!" Sípal, ale přesto mu všichni rozuměli.

Vrchní boss planetární bezpečnosti se letmo usmál: "Ano, pane!" a odběhl k telefonu, aby informoval své podřízené, co je třeba udělat.

* * *

"Co se děje, Quarku?" zeptala se Kira, překvapená, že slyší tento drsný hlas.

"Nabídl mi, že mě pustí a řekne mi, jak zastavit zničení stanice, pokud opravím Defiant. Chci, abyste mi řekli, jak tu loď opravit a slíbili mi pár věcí."

Kira pohlédla na Dax a ta jí naznačila, že patrně nestihne autodestrukci zabránit.

"Tři minuty do zničení stanice," ozval se vyrovnaný hlas počítače.

Kira opět promluvila ke Quarkovi: "Quarku, jak ti mohu věřit, že to je pravda?"

"Tak mi nevěř…" Věta byla něčím přerušena. Potom posádka velína stanice uslyšela Muruův hlas: "Ty jeden ušatče! Za to skončíš v orionském otroctví!" a pak bylo ticho.

Majorka se opět otočila na Jadziu: "Nezvládneš to?"

"Téměř určitě ne. Nejspíše by bylo potřeba vyměnit hlavní procesor počítače, aby se to zastavilo, ale to těžko půjde, protože potom by vypadla podpora života."

"Nejde to nějak předrátovat?" zeptala se laicky Kira.

"Možná… Ale to by zvládl leda tak O'Brien."

"Tak tím pověříme naše úřadující šéfinženýry."

Dva praporčíci a tři poddůstojníci z technické sekce lezli po žebřících k jádru počítače.

"Dvě minuty do zničení stanice," oznámil počítač.

Vpředu lezoucí praporčík se ošil a zeptal se: "Myslíte, že to stihneme?"

"Ne."

"Ne."

"Ne."

"Ne," ozvalo se v odpověď od zbytku týmu.

"Už jsme tady," oznámil chvíli poté první z poddůstojníků.

Pětice techniků se pustila do práce.

"Už jsou tam," oznámila Dax, která se současně stále snažila rozluštit kód potřebný k odvrácení autodestrukce.

Kiře se ani trochu nelíbila možnost, že by po velkých bitvách s Dominionem a zničení flotily, která měla převahu asi tři ku jedné vůči federálním lodím (a to raději nerozebírala, co se vlastně stalo v červí díře, kde podle gula Dukata čekaly dva tisíce jem'hadarských lodí), mohla zemřít ona sama i posádka DS9 při pirátském útoku. Ale asi už to tak dopadne… Náhle ji něco napadlo. Poklepala na komunikátor a zavolala zbylé inženýry, kteří se zrovna nesnažili odstavit určitou část počítače.

Po její otázce nastala chvíle ticha a nakonec se ozvalo: "Můžeme to zkusit, paní. Ale nevím, zda to stihneme."

Když počítač ohlásil "Minuta do zničení stanice," byl transportér již funkční.

"Worfe, přeneste z Defiantu jeho počítačové jádro a Quarka, a potom transportujte všechny ty piráty do cel - pokud možno dříve, než se zadusí."

Potom se obrátila na Dax: "Mohl by počítač Defiantu utáhnout tuhle stanici?"

"Ano, teoreticky by to možné bylo. Ovšem podotýkám, že nevím, nakolik je to počítačové jádro poškozené."

Když větu dokončila, měla už možnost to zjistit, neboť na transportní plošině se zhmotnila mohutná válcovitá konstrukce. Jadzia se tam rozběhla a cosi tam začala provádět. Vedle plošiny se zhmotnil Quark, lapající po dechu.

Chvíli poté Worf oznámil: "Transport dokončen. V celách jsou všichni, které se mně podařilo na palubě najít. Cely mají aktivována silová pole."

"Třicet sekund do zničení stanice."

"Kira technickému týmu u počítače: Stihnete to?"

"Ne, paní. Budeme potřebovat asi hodinu."

"Tak toho nechejte. Jadzio, zvládneš to ty?"

"Snad ano."

Kira znovu promluvila k technikům: "Čekejte tedy a až vám řeknu, tak to počítačové jádro izolujte."

Dax mezitím rychle instruovala celou posádku můstku, co má dělat, aby se podařilo počítač včas připojit. Osmičlenná skupina vytáhla zpod konzolí dlouhé kabely a začala připojovat k počítačovému jádru.

"Deset."

"Devět."

Dax rychle oznámila: "Tak já to spustím."

"Osm."

Kira přikývla.

"Sedm."

Majorka zavolala praporčíky a přikázala jim odříznout počítačové jádro.

"Šest."

"Pět… Pozor! Přetížení počítačových obvodů! Pozor! Přetížení počítačových obvodů!"

"Tři… Pozor!…"

Můstek se nyní po zvukové stránce proměnil v peklo. Houkala siréna, do toho řval počítač, Dax a Kira.

"Hned to odpojte!" volala současná velitelka stanice na techniky.

"Dva."

Náhle se ozvalo zasyčení a tlumený výbuch od počítačového jádra Defiantu. Kouřilo se z něj a bylo zjevně nefunkční.

"Jedna."

"Nula."

Všechno utichlo, pouze bylo slyšet pípání přístrojů.

První se promluvila Kira: "Jsme mrtví?"

Worf zavrčel a všem začalo být jasné, že mrtví nejsou.

"Slyšela jsem jasně, že počítač odpočítal nulu."

Dax se rozesmála. Všichni na ni pohlédli: "Co je tady k smíchu?" otázal se Worf.

"My! Já už vím, proč to nevybuchlo!"

"Proč?" starala se Kira.

"Protože tahle stanice žádné autodestrukční zařízení nemá!"

"Nemá?! Jak to?"

"O'Brien ho odinstaloval již po převzetí stanice od Cardassianů. Říkal mi to, ale já na to zapomněla. A vzpomněla jsem si teprve půl sekundy před očekávaným výbuchem. Gul Muru tady nebyl již deset let, a tak to nemohl vědět. A naši zrádci zase předpokládali, že zde autodestrukční zařízení je, stejně jako na ostatních stanicích Federace, a ani je nenapadlo to zkontrolovat."

Nyní byla Dax skutečným středem pozornosti. Protože byl zapnutý interkom, aby bylo možné dorozumět se s jednotlivými členy posádky, věděli o tom okamžitě všichni… A z první ruky.

* * *

Bashir se probudil a zjistil, že je přivázaný k nějaké posteli. Když otevřel oči, spatřil neomítnutý strop jakési místnosti. Vlevo byla stěna, vpravo také a v ní dveře. Okamžitě se pustil do hledání nejlepšího možného řešení situace.

Sisko a pět dalších mužů vyzbrojených fázerovými puškami, které byly na krátkou vzdálenost stejně účinné jako ty současné federální, ale byly hůře ovladatelné, měly větší rozptyl a na větší vzdálenosti byly proto téměř nepoužitelné, vystoupilo z černého policejního auta na okraji jedné periferní městské čtvrti. I zdejší domy byly bílé, ale vše vypadalo nějak temněji. Sisko si byl jist, že v různých příbězích z dvacátého století se právě v podobných místech stávaly zločiny.

"Tak tady někde by měli mít sídlo," oznámil mu velitel nově ustavené zásahové jednotky.

"Co znamená někde?" otázal se kapitán.

"To znamená, že musíme prohledat všechny domy."

"Dobrá. Potom bude nejlepší, když se rozdělíme na tři dvojice. Každý zapněte vysílačku, já vás zachytím komunikátorem. Tamhle na tom náměstíčku," mávl rukou k většímu volnému prostranství, jemuž samozřejmě vévodila stylizovaná socha kapitána Kirka, "se vydá každá skupina jiným směrem. Budete se hlásit každou minutu."

Velitel policistů se přidal k Siskovi, ostatní čtyři je záhy opustili. Dvojice vstoupila do prvního domu.

Bashir dospěl k závěru, že pouta jsou příliš pevná a bez pomoci je nepřetrhne. Fázer pochopitelně neměl, na podlaze vedle postele viděl rozšlápnutý a tím i zničený komunikátor. Trikordér byl také pryč. Když ovšem pohnul svázanýma nohama, zjistil, že únosci neprovedli opravdu důkladnou prohlídku. Pocítil, že v nohavici má stále ukryt malý laserový skalpel, který teď mohl velice jednoduše použít jako zbraň… Ale jak se k němu dostat? Nohy byly - nepříliš těsně, ale přesto - připoutány k lůžku, takže nemohl vykopnout a pokusit se skalpel vytřást.

Náhle se otevřely dveře a vstoupila neznámá žena. Byla vysoká, asi středního věku a její krátce zastřižené hnědé vlasy spolu s tvrdými rysy jí dodávaly vzezření téměř vulkánsky přísné.

"Á, doktor z Federace se nám probudil!" prohlásila. "Spalo se vám dobře?"

Neočekávala odpověď, a tak s sebou trhla, když Bashir promluvil: "Nebylo to špatné. Ale poněkud těsné."

"Ach, narážíte na provazy. No, víte - to je demokracie."

"Vskutku?"

"Ano. Podle toho, co nám bylo řečeno, je demokracie, když mohou lidé své názory veřejně prezentovat."

"Ano, ale demokracie také znamená, že si každý může dělat co chce pouze tehdy, neohrozí-li tím někoho jiného."

"No, zdá se, že naše vláda pochopila demokracii jinak. A vy jste teď nástrojem, jímž Federace naší vládě vnutí to, co chceme my."

"Vy jako prostí obyvatelé Iotie nebo vy jako teroristická skupina?"

"Co je teroristická skupina?" zeptala se žena.

"To je skupina lidí, kteří se pokoušejí své opoziční názory prosadit tak, že někomu ubližují - například ho unášejí."

"Ale my jenom chceme, aby se vrátily staré pořádky, federální doktore. Stačí, když nám Federace dodá zbraně, kterými bude možné zničit vládu, a my vás pustíme."

"Federace s teroristy nejedná, paní…"

"Oxmyxová. Natalia Oxmyxová."

"To jméno mi něco říká," oznámil jí Bashir. Potom si to vybavil: "Jste potomkem Bély Oxmyxe, kterému kapitán Kirk předal vedení planety, když ji - jak to zformuloval - ‚přebral', že?"

"Ano, máte výborné znalosti, doktore

jsem jeho prapravnučka. Nicméně my žádní teroristé nejsme! Ale jestli budou nějaké problémy, tak vás zabijeme."

Chvíli stála bez hnutí a pak promluvil Bashir: "Paní Oxmyxová… Terrané mají jisté životní potřeby, které…"

"Ano," skočila mu do řeči, "to my také. Budeme vám pravidelně nosit jídlo a pití."

"Ovšem já také potřebuji pohyb. Pokud budu muset strávit více než deset hodin na lůžku, patrně zemřu."

"Skutečně? O tom jsem nikdy neslyšela."

"Pamatujte, že - ačkoli vypadáme téměř stejně - jsme jiný živočišný druh!" zkoušel to na ni.

"Dobře. Z této místnosti stejně neutečete a zbraně nemáte. Odvážu vás."

Vytáhla zpoza opasku fázerovou pistoli a vystřelila na provazy, které držely Bashirovy ruce. Pouta zmizela a zatímco Natalia Oxmyxová odešla, doktor se zbavil provazů na nohou a z pravé boty vytáhl malou tyčinku. Chvíli s ní něco dělal, a potom se posadil. Chvíli poté uslyšel zpoza dveří vzrušené hlasy. O něčem se hádaly, ale Bashir jim nerozuměl - uši sice nějaké zvuky zachytily, ale tlumočník nebyl s to je přeložit.

Když se ke dveřím přiblížil, uslyšel jasně, co je téma rozhovoru. Natalia Oxmyxová říkala: "Jak jsem to mohla vědět? Myslela jsem, že budeme mít i toho druhého! To by potom byla jiná pozice pro vyjednávání, obzvlášť kdyby byl každý někde jinde."

Nějaký neznámý mužský hlas oponoval: "Alespoň jsi ho neměla dávat sem - vždyť jsem říkal, že tady může mít policie nějaké informátory."

"Ale jsou jenom dva. Ty zvládneme," promluvila opět Natalia. "Nás je třicet a jdou sem posily."

Dvojice, o níž právě hovořili Bashirovi únosci, přistoupila ke dveřím budovy, kde byl doktor vězněn, a velitel planetárních bezpečnostních sil zabušil na dveře: "Policie, otevřete!"

Na hlavním náměstí ležela mrtvá těla a mezi nimi se procházeli policisté. Vrchní bossové odpudivou scénu pozorovali z okna a nejvyšší boss zatím láteřil: "Já to věděl! Teď na nás Federace zaútočí! Proč jsme to udělali?"

"Vy jste vydal ten rozkaz," informoval ho bezvýrazně vrchní boss planetární bezpečnosti.

Ministerský předseda na něj pohlédl očima plnýma nenávisti: "To vy jste mě k tomu navedl!" Potom se otočil ke dvěma strážným, kteří před chvílí přišli do místnosti: "Zbavuji vrchního bosse planetární bezpečnosti funkce! Odveďte ho do vězení!"

Strážní se ani nepohnuli. Potom k nim promluvil vrchní boss planetární bezpečnosti: "Pánové, odveďte do vězení nejvyššího bosse. Já zbavuji funkce jeho a přebírám ji. On je odpovědný za smrt několika set občanů!"

Strážní namířili zbraně na ministerského předsedu.

"Ale to je vzpoura!" vykřikl ten. "To si vypijete, vrchní bossi!"

"Nikoliv, pane. To si vypijete vy."

"Federace vás smete!"

"Ne. Já teď nastolím takovou demokracii, že budete koukat. A Federace sem už ani nepáchne." Znovu přikázal vojákům: "Pryč s ním!"

Když se zavřely za trojicí dveře - premiér se ani moc nevzpíral - otočil se jeho samozvaný nástupce k ostatním bossům: "Má snad někdo nějaké námitky?"

* * *

"Hvězdná loď Galaxy volá Deep Space Nine. Máte nějaké problémy?" ozval se po několika hodinách, kdy se oslabené technické týmy snažily opravit poškozenou stanici, hlas kapitána Jonese.

"Zde Deep Space Nine," odpověděla mu Kira, když se po určitých problémech objevil na obrazovce v operačním centru interiér můstku lodi třídy Galaxy s typickou podkovovitou nástavbou. "Problémy máme, ale největší nebezpečí již bylo zažehnáno. V celách je několik desítek pirátů - hlavně Cardassianů a Klingonů - a Defiant bude potřebovat nové počítačové jádro."

"Ano, pošlu tam své lidi, aby vše prohlédli. Žádám o povolení k přistání."

"Povolení uděleno, kapitáne Jonesi."

Mohutná loď, jedna z nejsilnějších ve Flotile, provedla elegantní otočku a měkce přistála u jednoho z šesti velkých mol. Hned nato byla následována svou sesterskou lodí Dauntless. Nyní byla stanice Deep Space Nine opravdu skvěle chráněna.

* * *

Otevřely se dveře. Stál v nich muž s pravou rukou napřaženou před sebe. Držel v ní pistolový fázer a vystřelil. Velitel zásahového týmu padl mrtev k zemi, Sisko zatím vzal nohy na ramena a přeběhl do protějšího domu.

Rozpoutala se krátká přestřelka, ale nikdo v ní neměl mnoho šancí. Oba teroristé byli dobře kryti, ale z okna domu na Siska střílet nemohli, protože vchod, kde se kapitán ukrýval, byl příliš hluboký. Zatímco opakovaně mačkal spoušť, stiskl Sisko též komunikátor: "Sisko O'Brienovi!"

"Zde O'Brien."

"Okamžitě sem přileťte! Jsem v průšvihu."

"Ano, pane."

Bashir vpadl do místnosti. Namířil na Natalii skalpel: "Ani hno…" Z obou stran mu na spánky mířily fázerové pistole, které třímali v rukou jacísi teroristé. Upustil zbraň a zvedl ruce.

"Tak pohyb potřebujete?" ironicky se na něj zašklebila Natalia Oxmyxová. "Svažte mu ruce. Asi budeme muset vyjednávat."

"U.S.S. Rio Grande velení - potřebuji nouzově vzlétnout," prohlásil O'Brien.

"Negativní, Rio Grande, opakuji negativní," ozval se neznámý hlas. "Otevřete prosím dveře a podrobte se prohlídce."

"Jsme diplomati a vy jste se zavázali dodržovat naši diplomatickou imunitu!" rozhořčeně vykřikl náčelník.

"Vaše imunita byla zrušena. Neotevřete-li, budete zničeni."

Na podporu tohoto tvrzení se otevřely boční dveře hangáru a dovnitř vjelo několik mobilních raketometů.

"Je mi líto vaší střechy," oznámil O'Brien. Aktivoval štíty a proletěl zavřenou střechou hangáru. Kdyby silová pole měla ústa, potom by ochranné štíty runaboutu jenom mlaskly.

"Federální velvyslanče!" uslyšel Sisko hlas. "Vzdejte se, jinak zabijeme vašeho podřízeného! Víme, že vám na něm záleží!"

Sisko opatrně vykoukl zpoza rohu a spatřil neznámou ženu, která držela Bashira pod krkem a ke spánku mu tiskla fázer. Dva muži mířili na Bashira z boku.

"Proč si to myslíte?" chtěl vědět Sisko.

Náhle uslyšel zadupání z druhé strany ulice. Teroristé tam zmateně pohlédli, ale než se stihl podívat i Sisko, uslyšel hlas zesílený megafonem: "Zde jsou pořádkové síly planety Iotia! Kapitáne Sisko, vzdejte se a teroristická skupino též! Na rozkaz nejvyššího bosse Graela Ihelkiho!"

"To je snad vrchní boss planetární bezpečnosti!" vykřikl Sisko, který ve stejnou chvíli zaslechl zahučení motorů runaboutu. Stále neviděl, kdo vlastně velí policejnímu či vojenskému týmu, který před chvílí dorazil, když se náhle ozval strašlivý řev. Když konečně vyhlédl, viděl, jak se masa lidí řítí na policisty. Ti se pokoušeli do davu střílet, ale neměli šanci a mezi útočící dav jejich řady roztrhal a jednotlivé členy týmu roztrhal. Náhle se před Siskem rozpadly dveře domu, kde se ukrýval, a obklíčil ho nával lidí, kteří ho dostrkali doprostřed ulice. Tam se setkal s Bashirem, který byl vyrván teroristům. Kolem nich se vytvořil menší prázdný kroužek a přímo před ně se postavil jakýsi muž a zvolal: "Zde je máme! Zástupci prohnilé Federace, která sesadila našeho nejvyššího bosse! Zabijme je!"

"Ano!!!!!" ozvalo se ze všech stran. Mluvčí zvedl odkudsi zlískavší fázer a namířil na Siska. Ten i Bashir se však náhle rozplynuli.

"Vítám vás na palubě," oznámil jim O'Brien. "Zdá se, že to je opravdu poměrně velký průšvih, pane."

Sisko na něj vážně pohlédl: "Tohle není průšvih, pane O'Briene. To je revoluce."

Následuje:
Kapitola 5