Edith

Obsah

• Prolog
• Kapitola 1
• Kapitola 2
• Kapitola 3
• Kapitola 4
• Kapitola 5
• Kapitola 6
• Kapitola 7
• Kapitola 8
• Epilog

Kapitola 4

Únorový New York je přivítal nepříjemně studeným poryvem větru. Kirk se však otřásl ze zcela jiného důvodu. Přímo před sebou viděl to místo... Rychle se však vzpamatoval.

"Kdy jsme dorazili?"

"Zdá se, že jen několik hodin před Jadem," četl z trikordéru Spock. Vlněná čepice přes uši jej nepříjemně svědila, ale on to s přehledem ignoroval. "Navrhuji zůstat zde poblíž, abychom Jadea zajistili tak nejdřív, jak jen to bude možné. Při naší první návštěvě jsme se zhmotnili jen několik metrů od tohoto místa. Přesně to bylo tady," ukázal na nedalekou stěnu výklenku, na níž byly vylepeny křiklavé plakáty o jakýchsi boxerských zápasech.

"Ano, Spocku, vzpomínám si-" Náhle jej Spock strhl do zasunuté boční uličky. Záhy i on poznal důvod. Ze dveří protější misie právě vyšla jejich minulá já za prací.

"Na tohle si budeme muset ještě větší pozor, než jsem čekal," prohlásil Kirk, zatímco si rovnal kabát.

Čekali mnoho hodin, až do svítání následujícího dne. Jade stále nikde. Procházeli okolí a přilehlé ulice, ale marně.

"Spocku," zeptal se poněkud promrzlý a unavený kapitán, "je možné, že se objevil někde jinde na Zemi? Nebo že náš předchozí odhad o čase jeho příchodu byl mylný?"

"Obojí přirozeně možné je, ale na základě našich předchozích zkušeností a propočtů vysoce nepravděpodobné."

"Tak kde tedy je?"

"Stále se ještě nacházíme v chybové toleranci. Do jejího překročení zbývá čtrnáct minut a čtyřicet sedm sekund."

Do překročení limitu zbývalo osmnáct sekund, když ze svého úkrytu viděli, jak se Jade z ničeho nic vynořil ze stěny. Dokonale zapadl mezi ostatní lidi a téměř jim zmizel. Sledovali jej. Opravdu si nejprve pozorně obhlédl oblast kolem misie, pak se ale téměř najisto vydal směrem, kterým oni předtím nikdy nešli. Šel k jakýmsi skladům či překladišti poblíž doků. Z areálu čas od času vyjelo nákladní auto. Kirk se Spockem okamžitě poznali, že jedno z nich muselo být to, co způsobilo - či způsobí - onu nehodu. Jade zašel dovnitř. Tam jej následovat nemohli, hrozilo by, že by je odhalil a utekl. Obešli proto vachrlatý dřevěný plot a přiblížili se k Jadeovi tak blízko, co jen plaňky plné třísek dovolily. Zkrze mezery viděli, jak se za jedním z náklaďáků přilbížil zezadu k řidiči. Vytáhl z kapsy hyposprej. Omráčil jej a naložil dozadu na korbu. Vše proběhlo velmi rychle, velmi potichu a velmi nenápadně. Potom, jako by se vůbec nic nestalo, zašel za nejbližším dalším řidičem a ptal se po šéfovi. Byl odkázán dovnitř jedné z budov.

"Co myslíte, že chystá, Spocku?" Kirkovi se tohle zamlouvalo stále méně a méně. Místo toho, aby Jadea odchytli co nejdříve, prakticky hned jak se objevil, nahání jej všude možně. A navíc se zdálo, že když pátrali na základně po věcech, které si s sebou Jade odnesl, některé "maličosti" přehlédli. Jako třeba hyposprej. Které jiné rádoby detaily přehlédli?

"Je celkem pravděpodobné, že se pokusí získat místo řidiče, kterého před chvílí učinil indisponovaným."

"Je to ten řidič, co způsobil nehodu?"

"To nemohu potvrdit, nicméně logika věci nasvědčuje tomu, že ano. Profesorovi Jadeovi se nejspíše podařilo zjistit identitu onoho řidiče. Jestliže jej nahradí, může nehodě předejít. Buď vůbec nevyjede nebo vyjede se zpožděním. Rovněž je možné, že na inkriminovaném úseku silnice zpomalí a bude s to včas zabrzdit nebo-"

"To stačí, Spocku. Myslím, že chápu, jaké možnosti to poskytuje." Potlačil zívnutí a promnul si oči. Začala na něj doléhat únava. "Jenže... co když nehodlá zaujmout jeho místo? Vždyť ani nevíme, na jak dlouho jej omráčil. Co když jej jen šel nahlásit, že je mimo? Mohl by tak dostat výpověď, nahradil by jej jiný řidič a ten-"

"- a ten by, se vší úctou, kapitáne," skočil mu Spock zcela proti svým zvykům do řeči, "mohl, ale také nemusel nehodě zabránit. Nikdo jiný kromě profesora a nás zde neví, že by si měl na Jedenadvacáté ulici dávat zvláštní pozor na chodce. Myslím, že tohle riskovat nebude."

"Jste si tím jistý?"

"Jistota je luxus, který si my vědci nemůžeme dovolit. Jistý si tudíž přirozeně nejsem. Mám všal za to, že profesor bude postupovat v dané situaci nanejvýš logicky."

"To sice může, ale co když to místo nedostane?"

Spock povytáhl obočí a Kirk pokračoval. "Kde máme jistotu, že když zneschopní jednoho řidiče, tak najmou nového místo aby dali přesčas někomu z jejich stálých zaměstnanců?"

Než mu na to mohl jeho první důstojník odpovědět, Jade se spolu s vedoucím skladu vynořil ze dveří a potřásali si spokojeně rukama. Vedoucí mu pak předal desky s rozpisem jízd a nákladu.

"Tohle ať tu máme ještě během dopoledne, konzervy pro Shimana ať dorazí do tří. A ještě..." Zatímco poslouchali skladníkovu instruktáž, Spock se na kapitána významně, leč bezvýrazně, díval. Když Jade nastoupil do auta a odjel, Kirk uznal svou porážku. "No dobrá, tak tedy máme jasno, co má dělat a kdy."

"Bude téměř neustále na cestách. Dovoluji si navrhnout, abychom počkali do zítřka, do 18:00, kdy zde bude nakládat naposledy před nehodou. Musíme jej přimět, aby se opravdu stala."

Kirkův unavený mozek pomalu zpracoval tuto informaci. "Takže jej musíme donutit, aby zabil Edith Keelerovou. A jestli jej nedonutíme? Budeme řídit sami a sami ji zabijeme?"

"Pokud nám profesor nedá jinou možnost, pak ano."

Pomalu se vraceli k misii.

Spock jen obtížně chápal rozpoložení svého kapitána. Ač jej znal nejlépe ze všech lidí (kromě své matky), některé věci mu neustále unikaly. Například nyní. Zjevně se zlobil, a to i na něj samotného. Vzhledem k okolnostem by u člověka spíše očekával smutek, než vztek. Evidentně se musí ještě o lidech, a svém kapitánovi především, hodně co učit, má-li s nimi lépe vycházet.

Kirk byl opravdu dost naštvaný. Na Jadea, na Spocka, na celý vesmír, který ho uvrtal do této situace. Sotva jakž-takž přijal myšlenku, že znovu musí zabránit záchraně ženy, kterou miloval, tak se dozví, že nejen že musí zabránit jejímu přežití, ale že ji možná bude nucen i sám zabít.

Už pomalu byli na místě. Pár vchodů od misie bylo místo, kde před třemi lety bydleli. Nebo vlastně bydlí i dnes. Spock jej ujistil, že jejich minulé protějšky jsou již venku za prací a nevrátí se dříve jak za deset hodin. Dost času, aby si mohli odpočinout. Hlavně kapitán. Spock věděl, že se pořádně nevyspal od té doby, co přišla na Enterprise ona zašifrovaná zpráva. Nebylo se proto co divit, že sotvaže za sebou zavřeli dveře, Kirk sebou plácl na postel a usnul.

Spocka potřeba spánku ani zdaleka netížila. Vlastně vůbec. Snědl několik soust z jejich zásob a posadil se k obvodům, které jeho minulé já sestavovalo. Porovnával současný stav s tím, co si pamatoval, že tehdy dnes našel po svém příchodu. Bylo zde několik odlišností. Nedotažený šroubek, samovolně uvolněný drát, který přerušil kontakt... drobnosti, které tehdy nezaznamenal, ale teď tu byly. Ačkoliv prvoplánově měl úmysl zde nic nepozměnit, aby si toho jejich minulá já nevšimli, zde musel zasáhnout. Byl si totiž zcela jist, že po svém návratu byl přístroj v takovém pořádku, v jakém se domníval, že jej zanechal, ne v tomto. Udělal tedy oněch pár změn, aby pak našel obvody ve stavu, v jakém si pamatoval. Pak se věnoval studiu údajů z trikordéru, které zaznamenal za posledních několik hodin. Znovu zkoumal Jadeův časový rozvrh jízd a úkolů a snažil se naplánovat optimální postup.

O deset hodin a dvanáct minut později seděli na venkovních schodech do sklepení misie a čekali, až minulý Spock naposledy toho dne přiloží do kotle a odejde. Kirk přitom žvýkal bez chuti svou večeři. Přemýšlel o možnostech, které se mu nabízely.

Strašně moc si ji přál znovu vidět, ale nevěděl, jestli je to správné. Pro něj, pro ni, pro historii. Dokonce jej napadlo, jestli ji už nevyhledal Jade a nevaroval ji. Jenže podle Spocka, který během jeho spánku navštívil znovu sklad, se profesor drží rozvrhu, který mu byl dán. Jako by se snažil do historie zasáhnout jen úplně minimálně.

Celé mu to připadalo absurdní. Jade se snaží nepozměnit minulost, až na jeden jediný detail. Detail, který tak fatálně ovlivní vývoj celé Země a potažmo i Galaxie. Jako by snad na doručení nějaké konzervy visel osud tak, jako na Edithině životě. No a proč vlastně ne? Kdo by to kdy řekl, že bude historie záležet na nějaké sociální pracovnici? Tak proč ne i na konzervě?

Spock dal znamení, že vzduch je čistý. Vešli do kotelny, která měla být jejich úkrytem tuto noc. Kirk však byl jak na trní.

"Kde má Jade trávit noc?"

Spock, který již znal Jadeův rozvrh z paměti, odpověděl takřka okamžitě. "Aby stihl splnit všechny úkoly, nezbude mu nic jiného, než přespat na méně než pět hodin v nějakém motelu či odpočívadle na cestě z Philadelphie."

To jej příliš neuklidnilo. Přecházel po místnosti jak lev v kleci. "Co když se Jadeovi podaří někde nahnat čas a ve vytvořeném volnu varovat Edith? Co když ji už varoval? Vy jste ho přece viděl jen ve skladu, nemohl jste jej kontrolovat v průběhu celého dne."

"To sice nemohl, ale považuji za krajně nepravděpodobné, že by ji profesor osobně vyhledal a varoval."

"Hmm," řekl neurčitě Kirk. "Asi by vážně bylo divné, kdyby za ní přišel a řekl jí, aby si při přecházení přes silnici dávala pozor. Nejspíš by jej měla za blázna..."

Udělal ještě několik koleček. Pak popadl kabát, který před chvílí ze sebe sundal a znovu si jej oblékl. "Možná, že ji Jade nevaroval. Ale pro všechny případy budu varovat já ji před ním. Co kdyby..." Dopl poslední knoflík u krku a odešel. "Musím ji prostě vidět," dodal pro sebe venku.

Následuje:
Kapitola 5