Edith

Obsah

• Prolog
• Kapitola 1
• Kapitola 2
• Kapitola 3
• Kapitola 4
• Kapitola 5
• Kapitola 6
• Kapitola 7
• Kapitola 8
• Epilog

Kapitola 6

Spockovi, ač se nikdy o takovéto záležitosti nestaral, bylo naprosto jasné, jakým způsobem jeho kapitán strávil s Edith Keelerovou noc. Když pominul samotnou pravděpodobnost tohoto jevu na základě znalosti jeho povahy, potvrdil mu to nepřímo sám Kirk krátce po svém návratu. Zkroušeně se posadil ke kamnům, ve kterých ještě doutnaly uhlíky a zadumaně hleděl do jejich červenavé záře.

"Když tehdy přecházela silnici," řekl po chvíli, "nedávala pozor." Promnul si ruce, které byly nečekaně studené. "Celý život prožila tady a přesto si nedala pozor. Trochu neobvyklé, na dívku z města, že, Spocku?"

Ten pokrčil čelo, když sledoval směr jeho úvahy. "Dívala se na naše uvítání s doktorem McCoyem. Byla zjevně překvapená a udivená z toho, že se známe. Právě to mohl být důvod její nepozornosti."

Kirk zavrtěl hlavou. "Málem upadla na schodech, po kterých chodila dnes a denně. Když jsme poprvé přecházeli silnici, málem skočila pod jakési osobní auto a jen díky tomu, že jsem ji strhl zpět, se tak nestalo. A pak, při cestě zpět..." polkl, bál se, že by ho zradil hlas. "Nedávala si pozor, byla... nesoustředěná. Teď už vím proč." Mírný úsměv v jeho tváři byl plný smutku. "Moc toho nenaspala. Nebo nenaspí? Zblázněný čas. Kdo se v tom má vyznat...?" Povzdechl si. "Unavil jsem ji, způsobil její nepozornost. Aniž bych to předtím věděl a aniž bych to teď úmyslně zamýšlel. Prostě se to jen tak stalo a přitom to vše do sebe zapadá, jako by to někdo vše naplánoval do nejmenšího detailu. Osud si s námi, Spocku, někdy prapodivně a krutě zahrává."

Spock si s ním po několika sekundách zdvořilého ticha dovolil nesouhlasit. "Sám jste přece několikrát řekl, že osud je takový, jakým si ho uděláme, kapitáne." Pak se ale rozhodl na toto téma dále nepokračovat a odvést Kirkovu mysl od trudných myšlenek. Přisedl si vedle něj a ukázal mu trikordér. "Za dnešní den jsem si dovolil v okolí misie nastřádat některá data o této době. Věřím, že to pomůže při objasnění jistých nejasností. Při naší předchozí misi jsme neměli pro toto čas, ale nyní se zdá, že jej máme relativně dost. Do doby, kdy se budeme muset odebrat k překladišti za profesorem Jadem, zbývá čtrnáct hodin a třicet osm minut. Doporučuji je využít ke sběru dalších informací."

Kirk si jen s pramalým zájmem prohlédl přehled doposud získaných dat, který se zobrazil na displayi trikordéru. Složení atmosféry, stupeň industrializace, současné sociální poměry po pádu New Yorkské burzy... nic z toho pro něj nemělo význam. Musel ochránit svou časovou linii, ale cena za to byla stále vyšší, až se bál, že to neunese.

Stále slyšel její výkřik zanikající ve skřípotu brzd. Stále slyšel, jak roztouženě šeptá jeho jméno. Viděl nechápavý výraz v jejích očích, když naposledy přecházela, její ústa, jak z nich vycházel rozechvělý tichý sten rozkoše.

Vrátil Spockovi trikordér a dál hleděl do temně rudé záře z kamen. v očích mu pálely slzy, ale zapověděl si, aby ukápla byť jen jediná.

Následuje:
Kapitola 7