Konspirace na třetí

Obsah

• Prolog
• Kapitola 1
• Kapitola 2
• Kapitola 3
• Kapitola 4
• Kapitola 5
• Kapitola 6
• Kapitola 7
• Kapitola 8
• Kapitola 9
• Kapitola 10
• Kapitola 11
• Kapitola 12
• Kapitola 13

Kapitola 2

Enterprise NX-01, 2. prosince 2154

Opravy na Enterprise od posledního střetnutí s Klingony v kolonii Qu'vat pomalu končily. Phlox se také otřepal z ne zrovna nejlepšího zacházení Klingonů a Antaak s novou vizí plastických operací opustil Enterprise. Všechno se zdánlivě vracelo k normálu. Trip svůj pobyt na Enterprise protáhl o něco déle než původně plánoval, z čehož byl jeho nástupce, poručík Kelby poněkud nervózní. Dobře si uvědomoval, že Trip je lepší inženýr než on, ale dvě lodě nemohli mít jenom jednoho inženýra, nýbrž dva. Pokud ho ovšem flotila nehodlala nahradit. Doufal, že ne. Kapitán Archer se také vzpamatoval z klingonské DNA, kterou měl po nějakou dobu v sobě a která pomohla klingonům najít lék na jejich nepovedený experiment.

"Columbia se s námi setká za dvanáct hodina na těchto souřadnicích," informovala kapitána T'Pol toho rána.

"Zdá se, že kapitán Hernandezová chce mít Tripa co nejdřív u sebe."

"Opravy jsou dokončeny a budeme tam zhruba za deset hodin warpem tři," dodala, aniž by na něj pohlédla.

"Musím přiznat, že po tom všem mi bude chybět," posteskl si na chodbě. "Nemyslíte? Obrátil se k vulkánce pro názor.

"Jsem si jistá, že poručík Kelby bude důstojnou náhradou."

"Proč mám ten pocit, že i Vy ho budete postrádat?" nemohl se při otázce neusmát.

"Zapomínáte kdo jsem kapitáne." Levé obočí šlo lehce nahoru v tázavém gestu, ale Archera nemohlo zcela oklamat.

"Nezapomínám T'Pol," zavrtěl hlavou. "Proč prostě neřeknete: Je mi líto, že odchází, nebo něco takového."

"Vulkánci si nepotrpí na podobná teatrální gesta," upozornila ho klidně

"Teď sloužíte ve flotile. Mezi lidmi. My si na ty teatrální gesta potrpíme."

"Jsem sice důstojníkem hvězdné flotily, ale stále jsem Vulkánka, ne člověk," argumentovala s přehledem. Chápala kapitánovy narážky, ale nehodlala se nechat vyvést z míry.

"Připomínáte mi, že vaše činy řídí výhradně logika," poznamenal škádlivě.

"To říká kdo?" změřila si ho podezřívavě. "Kapitán Archer, nebo z Vás mluví opět Surak?"

"Možná jde o mojí vlastní interpretaci Surakova učení," nasadil vážnější výraz a stisknul tlačítko přivolávající výtah. "Měl jsem jeho katru skoro čtyři dny v hlavě, takže mi tam něco z jeho učení muselo zůstat."

"Možná," připustila neutrálně, neboť nechtěla spekulovat.

"Bude škoda, když tu s námi velitel Tucker nebude," odtušil a vešel do otvírajících se dveří výtahu.

"Columbia je nová loď a jak mi sám řekl, touží po nových výzvách."

"Zajímavé. Tohle mi neřekl, když požádal o přeložení."

"Možná…," začala T'Pol, ale větu nedokončila. Dveře výtahu se totiž otevřeli, akorát nevystoupili na můstku. Místo toho se ocitli v poměrně tmavém místě. Archer se stačil ohlédnout, ale dveře výtahu se zavřely a výtah zmizel.

"Kde sakra jsme!"

"Evidentně se nenacházíme na Enterprise," poznamenala T'Pol celkem zbytečně. Tento fakt byl víc než zřejmý.

"Zkuste mi říci něco, co nevím!" zahučel sardonicky.

"Nacházíme se v nějakém skalním městě, ale nevidím hvězdy, tudíž nemohu odhadnout, jestli jde o planetu či loď."

"To by musela být ale obrovská loď," řekl nepříliš přesvědčen její teorií. "Otázkou spíš je, jak jsme se sem dostali?"

"Naskýtá se řada možností, ale pokud o tomto místě zjistíme více, pomohlo by to eliminovat jejich počet," navrhla první logickou alternativu, která jí napadla.

"Možná existuje vysvětlení. Prostší než se na první pohled zdá. Pojďte." Pokynul ji gestem ať ho následuje.

"Pokud máte na mysli, cestování v čase, ráda bych podotkla…," začala ihned skepticky.

"Támhle!" ukazoval k místu, kde spatřil stín. Vydal se ukazovaným směrem a ona ho následovala. Sice nikoho neviděla, ale to neznamenalo, že tam nikdo není. Skutečně, když dorazili na vzdálenost zhruba deseti kroků, spatřili postavu v černém, jak se opírá o sotva viditelné zábradlí.

"Danielsi?" zkusil Archer s nadějí v hlase.

"Tentokrát ne kapitáne," dostal odpověď a hlas byl sice podobný, ale patřil někomu jinému.

"Kde jsme?" chtěl Jonathan vědět.

"Vítejte na Věčnosti, kapitáne," odtušil neznámý s klidem.

"Kdo k čertu jste!" obořil se na něj ihned.

"Mám mnoho jmen, jedni mi říkají tak, jiní zase jinak," opáčil neznámý konverzačně.

"Proč jste nás sem přivedl?" promluvila poprvé T'Pol, která si nemohla nevšimnout, jak kapitán příliš podléhá emocionálnímu jednání.

"Dobrá otázka," odtušil, ale bližší vysvětlení neposkytnul.

"Říkáte, že znáte Danielse. Jste jedním…,"

"Ne kapitáne!" zarazil ho uprostřed věty. "Neřekl jsem, že znám Danielse. Ne ve smyslu, který chápete."

"Tak, kdo k čertu jste!"

"Tuhle otázku si kladu už tisíce let, ale nikdy jsem nenašel uspokojivou odpověď," reagoval neznámý s povzdechem. "Pokud bych měl ovšem najít termín, který by Vaše omezené chápání dokázalo pochopit, jsem Strážce času."

"Další časová studená válka?" Teď již Jonathan neskrýval sarkasmus.

"Ano i ne."

"Moje odpověď zní ne! Nemám zájem nechat se zatáhnout do Vašich problémů!" vyjel na strážce ostře.

"Ani nevíte o co půjde," otočil se k němu konečně neznámý.

"Děkuji, ale nemám zájem."

"Možná by jste měl vědět, že Daniels byl přes všechno jenom člověk. Nemohl vás přinutit k něčemu, co jste nechtěl. Ovšem já jsem něco víc než člověk. Pohybuji se na vyšší úrovni existence."

"Potom mě k tomu budete muset přinutit silou," nenechal se kapitán Enterprise zastrašit.

"To nebyla hrozba kapitáne," zavrtěl hlavou.

"Potom mě teda vraťte na mou loď a nechte pokračovat v misi. Na Enterprise si už určitě všimli naší nepřítomnosti a nepotřebuji zbytečně vysvětlovat, že jsem vyšel z výtahu místo na můstku, na Věčnosti."

"Tohle místo se nejmenuje Věčnost pro nic za nic. Jde o oblast, zcela vytrženou z časové kontinuality, samotné podstaty vesmíru. Neplatí zde obvyklé fyzikální zákony ani časová zákonitost. Čas jednoduše stojí. V tomto okamžiku se pro vás dva čas zastavil a zůstali jste zmraženi v čase."

"Nemám pocit, že bych byl zmražen, ať už v čemkoliv."

"Ve skutečnosti právě vcházíte na můstek Enterprise a čas stojí, dokud jste zde. Vlivem Věčnosti, zde vnímáte čas jako lineární, ale…,"

"Ušetřete mě všech těch nesmyslů a řekněte mi, co sakra chcete!"

"Kéž by bylo všechno tak jednoduché, abych to mohl shrnout do jediné věty," povzdechl si strážce.

"Možná, že Vy máte spoustu času, ale já na rozdíl od Vás nemám ani čas, ani trpělivost!"

"Jste přesně ten, koho hledám kapitáne. Pokusím se tedy příliš nenapínat Vaši trpělivost," opáčil lehce. Konečně vystoupil ze stínu a nechal ať si ho prohlédnou.

"Poslouchám," složil si Jonathan ruce na prsou a zkoušel se obrnit trpělivostí.

"Možná bude lepší, když si uděláme takovou malou procházku napříč časem. Pak mi možná spíš uvěříte."

"Procházka časem?"

"Minulost, budoucnost a možná i přítomnost. Nechte se překvapit."

"Tak tedy pojďme," souhlasil váhavě.

"Možná se ptáte, proč tu tentokrát nejste sám?" nadhodil konverzačně, zatím co udělal první krok do tmy.

"Taky mi to bylo divné," připustil, protože na tohle se hodlal zeptat.

"Zdálo se mi vhodnější, aby u toho všeho byl nějaký svědek. Pokud možno někdo, kdo je dostatečně skeptický."

"Já nejsem skeptická," namítla T'Pol.

"Všichni vulkánci, co následují Surrakovo učení, jsou svým způsobem skeptičtí," pokrčil strážce prostě rameny.

"To je pouze…," začala mluvit, ale zarazila se, když vstoupili do zcela nové oblasti. Z logického hlediska to nedávalo smysl, stejně jako skutečnost, že se nacházeli na otevřeném prostoru a žádná úzká jeskyně nebyla na blízku. Nedůvěřivě sáhla na stěnu, aby si ověřila, že je skutečná a ne jenom projekce. Byla skutečná stejně jako pochodeň, kterou strážce držel v ruce.

"Kirshara…," vydechl Jonathan, protože okamžitě poznal vzácnou vulkánskou relikvii, kterou před pár měsíci nalezli ve vulkánské poušti, hluboko pod povrchem.

"Správně."

"Je tohle skutečné?"

"Všechno je skutečné," opáčil neznámý a pokračoval dál. "Ostatně, nevím proč Vás to tolik překvapuje. Přeci jste viděl různá místa, v různém čase."

"Evidentně víte vše, takže nemá cenu cokoliv popírat. Pouze nechápu souvislost."

"Souvislosti nejsou důležité. Alespoň ne pro Vás. Uvažování nad souvislostmi nechte nám. My s tím máme větší zkušenosti, než kdokoliv jiný."

"O tom se nebudu přít."

"Daniels Vám jistě říkal, že v budoucnosti sehrajete důležitou roli při zakládání Spojené federace planet."

"Ano, zmínil se o tom."

"Stejně jako po Vás chtěl, aby jste zkusil Xindi přesvědčit o tom, že Lidé nejsou jejich nepřátelé, když jste s Insektoidskou stíhačkou plnou výbušnin, hodlal zničit jejich zbraň."

"Ukazoval mi bitvu v níž byli stvořitelé sfér poraženi Federací," přiznal.

"O čtyři sta let později, na Enterpise J," doplnil za něj.

"Ano."

Tmavou jeskyni, hluboko pod povrchem Vulkánské pouště nahradila zcela jiná lehce potemnělá místnost. Světlo přicházelo pouze z jednoho velkého okna. Venku se rozprostíraly tmavá mračna způsobující tajemné prostředí v místnosti. Prostředí podivně známé. V přítmí bylo možné zaznamenat dvě postavy, jak spolu mluví.

"Byl jsem překvapen Vaším rozhodnutím odložit vypuštění," promluvil první muž a podle hlasu bylo jasné, kdo mluví. Jonathan se pro jistotu přiblížil, aby si prohlédl, zda je to skutečně on, Degra. Druhý muž musel být už podle obrysů Reptilian, Dollon.

"Zdálo se to jako správná věc," odtušil Dollon sykavě.

"Doufám, že ostatní členové rady dospějí ke stejnému závěru," poznamenal Degra a do hlasu se mu vmísila špetka naděje, že Reptilani přeci jenom přišli k rozumu.

"Přidají se," odpověděl Dollon a otočil se směrem k oknu. "Vždy jsem věřil tomu, že všichni Xindi touží po sjednocení. Je to v naší krvi." Otočil se zpátky k Degrovi. Jeho tvář zakrýval stín, takže nebylo možné vidět jak se tváří.

"Souhlasím," odtušil Degra odměřeně.

"Pozemská loď," otočil se Reptilian k jediné jasně svítící konzoli.

"Pomáhám jim s opravami motorů," neviděl Degra důvod skrývat před protivníkem své činy o nichž stejně věděl.

"Škoda, že jste nerozšířil to samé přátelství i na vlastní druh." Do hlasu se mu vloudil první náznak hrozby.

"Nebojte se, oni nás nevidí. Tohle jsou pouhé střípky času. Zdánlivě nedůležité okamžiky, ale přesto mají svůj význam," přerušil Strážce dialog podávaje určité vysvětlení. "Dollon netušil jaké chyby se zde ve skutečnosti dopustil."

"Co máte společného s trans-dimenzionálními bytostmi?" udeřil Jonathan nečekanou otázkou.

"V podstatě nic. Snažili se narušit běh událostí a rozšířit svůj vliv. Bylo nutné zastavit jejich počínání a pro tento účel jste byl vybrán Vy, kapitáne." Muž v černém pozvedl ruku na znamení pokračování. "Jejich porážka a zničení sfér byla předurčena. Daniels Vás sice varoval, aby jste zbytečně neriskoval, neboť máte pro historii velký význam. Ale Vy jste přesto udělal, co jste považoval za správné, bez ohledu na možná rizika pro budoucnost. Proto ta zbraň už nebyla tam, kde ji vaši lidé našli a místo, aby jste jí zničil, byl jste zajat Xindi a přinucen začít jednat. Stejně jako proč jste byl vržen do minulosti, místo aby Vás zabila exploze z Xindijské zbraně."

"Chcete mi říct, že ať bych udělal cokoli, tak…," vydechl překvapeně.

"Časové mechanismy by vyrovnaly vše potřebné. Za předpokladu, že nedojde k příliš velké odchylce. Té jste se naštěstí nedopustil.

"Kapitáne!" přerušila T'Pol rozpravu.

"Nenechali jste mi jinou možnost!" vyštěkl Degra na Reptiliana rozčileně. Nekřičel, tlumil hlas, ale jeho slova byla jasně slyšet.

"A vy jste mi ji taky nenechal!" zněla chladná odpověď doplněná rychlým švihem a praskavým zvukem, jak čepel Dollonova nože, zajela Degrovi do hrudi, až po rukojeť. Vyheknul, ale na víc než pohled směrem dolů kam ho protivník zasáhl se nevzmohl. "Posádka té lodi jsou poslední Xindi, které jste kdy zradil," přidal Dollon nenávistně. Otočil nožem v ráně a prudce ho vytáhnul, vychutnávajíce si Degrův konec. "Až budou lidé zničeni, až bude Rada vyměněna vládou Reptilanů, najdu Vaší ženu a děti a udělám jim to samé. Vaše zrádná rodová linie, skončí na čepeli mého nože."

"Degro!" nevládl se Archer, aby mu nepřispěchal na pomoc. Místo Degry však málem narazil do stěny jeskyně. Zvláštní jak se spousta událostí odehrávala na temných místech. Akorát někdo vcházel. Vulkánec v tmavém oblečení, sestoupil po schůdcích dolů. Někdo další už na něj čekal, ale stál k trojici zády. K překvapení jak Archera, tak T'Pol byl příchozím V'Las. Sesazený správce Vulkánské vlády. Z důvodů víc než zřejmých. Pro jeho snahu vyřešit otázku ohledně Andorianů jednou pro vždy.

"Selhal si!" vyštěkl na čekajícího sotva došel dost blízko. "Desetiletí práce je ztraceno!"

"Viníš mě z vlastní neschopnosti?" odtušil druhý muž s klidem.

"Archer měl být zabit!" pokračoval dál rozčileně.

"To ty jsi do toho zatáhl lidi," namítnul stále s klidem, pokračuje: "Musím opustit Vulkán. Moje pozice je zde ohrožena."

"A co já?" Zajímal se V'Las znepokojeně.

"Teď ne. Tvé zmizení by vyvolalo podezření," reagoval jeho společník a přešel k němu blíže, takže se ocitl za jeho zády, k nim čelem. "Znovu-sjednocení našich národů je jen otázkou času," doplnil a jeho tvář se ocitla ve světle, tudíž si ho mohli lépe prohlédnout.

"Koss…," vydechla T'Pol, která svého bývalého manžela okamžitě poznala. Jenom nechápala o co přesně usiloval. Proč pomohl kapitánovi, když byl V'Lasovým komplicem? Nedávalo to smysl. Pokud tohle celé nebyla jenom nějaká hra. Než mohla cokoliv dalšího poznamenat scéna se znovu změnila. Tentokrát stáli na můstku hvězdné lodi. Nepodobala se ničemu co dosud viděli. Hlavní obrazovka ukazovala přilétající lodě.

"Otevírá se portál a prolétají lodě! Stovky lodí!"

"Identifikujte je!"

"Jsou naše…," vydechl operátor úlevou. Ohlédl se na svého nadřízeného, jehož výraz zůstával stejně kamenný.

"Sub-prostorový koridor. Spojuje dvě vzdálená místa ve vesmíru a umožňuje mnohem rychlejší cestování vesmírem," podal průvodce časem potřebné vysvětlení. Následně pokračovaly další a další scenérie. Některé neznámé, jiné zase ano. Smrt admirála Foresta při útoku na pozemskou ambasádu na Vulkánu, či momenty z cesty Enterprise do Expanze. Několikrát došlo i k tomu, že se ocitli v situaci, kdy byli sami součástí děje. Archer se ocitl na několik dlouhých vteřin spoutaný, uvnitř Reptilianské lodi, T'Pol zase v okamžiku kdy si dávala Tretoin. Bylo to víc než skutečné. Jako by se znovu ocitli v dané situaci, v daném okamžiku. Reálnost prožitku nebylo možné popřít.

"Dost!" Byla to T'Pol, která se neovládla a přerušila ho.

"Takže už mi věříte, komandére?" obrátil se na ní tázavě.

"Proč tohle všechno děláte?" zajímala se hledaje ztracenou rovnováhu, pod sílou zážitků, které vnímala mnohem intenzivněji než kapitán.

"Potřebuji, aby jste mi uvěřili, že tohle není žádný trik," začal strážce mluvit. "Znám vulkánský skepticismus a vím, že je obtížné vás přesvědčit."

"Proč chcete, abychom Vám věřili?" zajímalo Archera.

"Je velice těžké vysvětlit proč," povzdechl si zadumaně. "V opačném případě se stávají hrozné věci. Bojím se jen pomyslet."

"Pokud chcete, abychom Vám věřili, tak s námi jednejte na rovinu. Ne, žádné co bylo, či bude!" Udělal Jonathan bojovně krok vpřed. Už měl dost, těch her kolem.

"Ovšem. Jak si přejete," překvapil ho Strážce nečekanou vstřícností.

"Teď nám snad konečně řeknete, co od nás potřebujete?" zopakoval Jonathan znovu původní otázku. Klidnějším hlasem, ačkoliv pohár trpělivosti v něm pomalu, ale jistě dosahoval vrcholu.

"Jde o časové narušení k němuž právě došlo," začal správce mluvit. Ocitli se v bojové Aréně. Hlediště zaplněné do posledního místa. Dva soupeři, zachmuřený muž v uniformě vysokého důstojníka a mladá žena, sotva víc než dívka. V aréně vládlo napjaté ticho. Muž v uniformě vytáhl z opasku rituální dýku. Začal kroužit kolem, ale ona ho sotva sledovala s rukou na své zbrani. "Aby jste mě pochopili, čím méně vám toho řeknu teď, tím více pro vás mohu udělat později."

"Pořád mluvíte v hádankách," obvinila ho T'Pol. Přes všechno nedokázala úplně udržet pozornost a ignorovat dění kolem sebe.

"Tady jsou souřadnice místa, kde došlo k narušení," podal jí do ruky pad pokračuje. "Je třeba, aby jste dorazili do dvanácti hodin. Potom může být pozdě."

"To místo je ale vzdálené skoro třicet světelných let!" namítla vulkánka okamžitě. "Zabere několik dní, než tam doletíme."

"Já vím a proto Vám poskytnu malou pomoc," usmál se a odnikud vytáhnul malou fialovou kouli.

"Co přesně tam máme udělat?" zajímalo Archera.

"To, co budete považovat za správné kapitáne," naklonil strážce času mírně hlavu v gestu, které si šlo vyložit různě.

"Tahle věc nás tam dopraví za dvanáct hodin?" vzal fialovou kouli do ruky a zatvářil se značně pochybovačně.

"Stačí, když ji komandér Tucker připojí k hlavnímu reaktoru. Poskytne vám potřebnou taktickou výhodu."

"Enterprise nemůže letět takovou rychlostí. Náš trup nevydrží, tak vysoký warp i kdybychom ho mohli z pomocí téhle věcičky dosáhnout."

"V tom se velice mýlíte kapitáne," zasmál se, ale hned zvážněl. "Ještě jedna věc, kterou by jste měl vědět."

"Ano?"

"Rád bych se mýlil, ale podobná časová narušení mají tendenci přilákat nežádoucí konkurenci. Buďte tedy velice, velice opatrní…," zdůraznil poslední slova.

Dialog narušil svištivý zvuk letící čepele. Jak Archer, tak T'Pol se proti své vůli ohlédli. Ruka která vedla cíl patřila muži v aréně. Jeho protivnice neudělala žádné obranné gesto. S nepříjemným zvukem dopadla čepel na cíl. Rána však nešla do hrdla, ale zasáhla pravou stranu obličeje. Vytryskla krev, načež ji zpětným pohybem udeřil tvrdě do spánku. Skácela se k zemi a zakrvavená dýka, poté co ji muž ukázal všem v aréně, skončila zabodnutá sotva milimetry od její hlavy. Všechno skončilo během okamžiku. V jednu chvíli stáli v bojové aréně přihlížející souboji a v dalším okamžiku oba oslnilo světlo můstku Enterprise na který vstoupili. Kapitán zaváhal a ve tváři měl zmatený výraz, přestože Strážce času ho několikrát upozorňoval, že se vrátí do stejného okamžiku času z něhož byl vytržen. Zkontroloval zda má v kapse skutečně malou kouli, kterou dostal.

"Jste v pořádku pane?" zeptal se ho starostlivě Malcolm vidouce jeho zmatený a nejistý výraz během příchodu na můstek.

"Ano, ovšem," přisvědčil rychle, aby překlenul poněkud trapnou situaci. T'Pol se s tím vypořádala mnohem lépe. Usedl do kapitánského křesla. Uvědomil si, že má v ruce Pad, který vypadal úplně normálně, až na informace v něm.

"Spojte se s velitelstvím Hoshi. Chci vědět, proč odvolali Columbii," řekl nakonec, aniž by si uvědomil, jak podivně bude znít rozkaz.

"Pane?" otočila se k němu nechápavě.

"Nerozuměla jste rozkazu?" směřoval k ní netrpělivý pohled.

"Rozuměla pane," otočila se zpátky a poslala dotaz na velitelství Hvězdné flotily. Kupodivu odpověď dostala dříve, než se dostala ke zdroji. "Kapitáne, mám odpověď."

"Tak rychle?" podivil se kapitán překvapeně. Hned se okřiknul, jak ho po tom všem co viděl, mohlo vůbec něco překvapit.

"Zaznamenávám zprávu z Columbie, od kapitána Hernandezové. Byli odvoláni na záchrannou misi, takže se s námi setkají později."

"Výborně."

"Jak jste věděl, že Columbie nebude na místě setkání?" osmělila se Hoshi k otázce.

"To je dlouhý příběh," povzdechl si útrpně. Nemělo cenu dál oddalovat, co slíbil udělat. "Můstek strojovně!"

"Ano kapitáne?" ozval se muž s kterým potřeboval mluvit.

"Tripe, hned jak se budeš moct utrhnout ze strojovny, přijď za mnou na můstek. Musíme si o něčem promluvit a potřebuji znát tvůj názor coby inženýra."

"Hned tam budu."

Následuje:
Kapitola 3