Konspirace na třetí

Obsah

• Prolog
• Kapitola 1
• Kapitola 2
• Kapitola 3
• Kapitola 4
• Kapitola 5
• Kapitola 6
• Kapitola 7
• Kapitola 8
• Kapitola 9
• Kapitola 10
• Kapitola 11
• Kapitola 12
• Kapitola 13

Kapitola 8

Enterprise NX-01, 2. prosince 2154.

Leitha procitla z omráčení. Nemohla určit, zda uběhly minuty nebo hodiny. Každopádně, ležela připoutaná k nemocničnímu lůžku na druhé lodi. Podivný cizinec, který sám sebe označil za doktora Phloxe ji ošetřil zranění hlavy. Nevypadal jako doktor, i když způsob jakým vše prováděl dával najevo, že má lékařské zkušenosti. Hlava jí od té doby tolik netřeštila. Příznaky otřesu mozku postupně odeznívaly. Zatím nedávala nic najevo a nechávala ho mluvit.

"Konečně jsi zase při plném vědomí!" strnula při hlase, který uslyšela ke svému zděšení přímo v hlavě. Poznala ho, protože patřil lodní poradkyni Jennifer Waitové.

"Kde jsi?" zeptala se s naději v hlase, že nezůstala úplně sama.

"Můžeš třikrát hádat," odsekla, sarkasticky dodávaje: "V tvé hlavě přeci! Kde asi jinde! Nebo sis myslela, že dokážu komunikovat s někým, kdo není telepat na takovou vzdálenost?"

"Úžasné."

"Ráda bych se vrátila do svého těla, ale něco mě vyrušilo během meditace a já se nedokážu dostat zpátky!"

"A proto jsi vlezla do mojí mysli," utrousila Leitha sardonicky.

"Nikdo jiný nebyl zrovna kolem. A po pravdě to nebyla zrovna nejšťastnější volba. Jenomže jsem neměla na vybranou, jelikož bych mohla úplně ztratit kontakt s realitou."

"Potom se musím dostat zpátky na loď. Do tvé kajuty," souhlasila rychle. "Pokud mi pomůžeš zbavit se těch pout…,"

"To bude trochu problematické," zarazila její aktivitu hned v zárodku.

"Co tím myslíš?"

"Nejsi zrovna psionik. Ani nemáš potřebné mentální schopnosti o něž bych se mohla opřít."

"Kdybych měla mentální s…"

"Počkej! Někdo se blíží!" Přerušila ostrou Leithynu poznámku. Skutečně, pár vteřin poté vešla trojice návštěvníků dovnitř.

"Tak jak se má Váš pacient doktore?" zajímal se Archer, sotva dorazil v doprovodu T'Pol a Hoshi na ošetřovnu

"Už přišla k sobě," pokrčil Phlox rameny. "Ovšem nepromluvila ani slovo."

"Možná nám nerozumí."

"Možná."

"Musí být připoutaná?"

"Je mnohem silnější než se navenek zdá, což mohu jenom potvrdit. Pan Reed trval na tom, abych ji v zájmu bezpečnosti nechal připoutanou, dokud se nám nepodaří vysvětlit jí, že jsme jim přišli na pomoc."

"Slyšel jsem, že na lodi napadla naše lidi," pokračoval Jonathan.

"V tom máte pravdu, ale naštěstí nejsou příliš vážně zraněni. Nic, co bych nedokázal spravit," zasmál se Phlox.

"To rád slyším doktore," popošel kapitán blíž, aby si Leithu lépe prohlédnul. "Jak je na tom ona?"

"Moc dobře ne," nadechl se Denobulan a trochu zvážněl. "Zranění na hlavě, způsobené nárazem jsem odstranil, ale tohle bude trochu obtížnější," ukazoval na hlavní zranění táhnoucí se přes celou hruď.

"V čem je problém?"

"Tkáň v daném místě se nechce zacelit. Jako by všechno v okolí té rány odumřelo a tělo si nedokáže vytvořit prostředky k tomu, aby mohlo dojít k celkové obnově."

"Rozumím. Říkal jste, že je při vědomí?" zeptal se pro jistotu, protože ležela zcela nehybně, oči zavřené.

"Jistěže už je vzhůru. Můžete klidně mluvit. Snad budete mít větší úspěch," rozhodil rukama ustupuje více do pozadí.

"Jsem kapitán Jonathan Archer z lodi Enterprise. Přišli jsme vám na pomoc," začal, ale nenalezl žádnou odezvu. "Poslali nás strážci, abychom zabránili zneužití vaší pokročilé technologie."

"Toho ne!" zastavila Jenny Leithu, která už, už hodlala jednat.

"Proč ne!" ohradila se ihned dotčeně. "Je přeci kapitán. Můžeš z jeho pozice nařídit, aby mě rozvázali."

"Tomu bys nerozuměla," odtušila přezíravě. "Potřebuji pokud možno co nejvíce kompatibilní mysl."

"Úžasné!" odfrkla si Leitha a musela se hodně ovládat, aby navenek nedala nic najevo. "Co třeba ta vulkánka? Určitě ti bude nejblíže. "

"Za normálních okolností ano, ovšem nejspíš by zaznamenala mojí přítomnost." Zamyslela se při pohledu na černovlasou ženu po kapitánově levici. "Tahle vypadá slibně!"

"Nerada ti kazím radost, ale podle insignie na uniformě budeš ráda, když bude alespoň praporčík," poznamenala Leitha kysele.

"Zdání může klamat. Zkus jí dostat blíž."

"Jak moc blízko?"

"Potřebuji fyzický kontakt, abych mohla přejít do jejího těla!" zavrčela nad takovou do nebe volající nechápavostí. Copak nikdy neposlouchala? Věděla moc dobře, jak funguje její telepatie vůči netelepatickým druhům.

"Zřejmě Vám nerozumí kapitáne," přerušila Archerovo přesvědčování Hoshi. Leitha, kromě prvních dvou vět nevnímala co říká, protože byla zabraná do hovoru ve své mysli, s nedobrovolnou nájemnicí.

"Nejspíš máte pravdu Hoshi, ale když nepromluví ani slovo, potom bude dost obtížné nastavit překladač."

"Hatori Sato…," promluvila Leitha poprvé za celou dobu. Tenhle Jenny nápad jí přišel značně hloupý, ale byla ochotná zkusit cokoliv jen, aby se jí Jenny přestala hrabat v myšlenkách a analyzovat je. Samotné vysvětlení, že proti tomu nemůže skoro nic udělat, neboť jde o přirozenou reakci, příliš nepomohlo.

"Hoshi?" zatřásl kapitán lehce s komunikačním důstojníkem. Ta slova mladou praporčici viditelně zaskočila.

"Jsem v pořádku."

"Znělo to jako jméno…,"

"Můj pradědeček se jmenoval Hatori Sato," doplnila okamžitě. Neuniklo ji gesto, které následovalo, stejně jako ho pochopil i kapitán.

"Zřejmě chce, aby jste si přisedla," pobídnul jí.

"Nebojte se praporčíku, ty popruhy ji drží pevně, takže vám v žádném případě neublíží."

"Dobře." Přisvědčila a popošla blíž. Všimla si, jak ji připoutaná žena sleduje zpod přivřených víček. Šlo o ostražitý postoj, který v ní nevzbuzoval zrovna nejlepší pocit. Přesto usedla vedle ní a pohlédla do jejích očích. Neucukla před pohledem, který ji věnovala. Byla v něm zvědavost.

"Kod sejt," promluvila tiše, zatím co volným zápěstím bez obtíží dosáhla k určenému cíli.

"Mluvte dál. Potřebuji nastavit tlumočníka, ale potřebuji více slov," pobídla ji, ale dál se nedostala. Matně si uvědomovala, že se jí neznámá žena dotkla. V té chvíli se cosi stalo. Nedokázala říci co, ale poznala, že k něčemu došlo. "Doktore?" seskočila rychle z bio-lůžka, když viděla, jak jí zeskelnatěl pohled a celé tělo se křečovitě napjalo.

"Upadá do neuro-synaptického šoku!" chopil se rychle Denobulan svého náčiní.

"Já jsem nic…," vykoktala Hoshi vyděšeně.

"To není Vaše chyba praporčíku!" uklidňoval ji okamžitě Phlox. "Čekal jsem, kdy dostane další záchvat!" Okamžitě aplikoval připravenou dávku v hypospreji. Účinek se dostavil okamžitě. Křeče povolily a uvolnila se. Doktor vrhnul jeden pohled k bio-údajům na vedlejším monitoru.

"Jak je na tom?" zajímal se ihned kapitán.

"Zatím je stabilní, ale nevím jak dlouho vydrží. Tady pro ní nedokážu mnoho udělat."

"Kolik času ji zbývá?"

"Řekl bych týden, možná i víc. Její tělesná schránka je mimořádně odolná, ale nakonec podlehne," odtušil Denobulan vážně.

"A co když oni znají lék?" promluvila znovu Hoshi. "Pokud vím jejich technologie je mnohem pokročilejší než naše. Nebo ta koule ve strojovně, když mohla vylepšit naše motory, tak…,"

"Uklidněte se Hoshi!" zarazil ji Archer jemně. Viděl, že je v šoku. "Vím zcela jistě, že jde o inženýrskou záležitost. Tady musíme najít jiné řešení. Asi máte pravdu, když říkáte, že oni mohou mít lék. Jenomže ho těžko poznáme, když nevíme jak vypadá."

"Přeložím co bude třeba!" nenechala se odbýt.

"Oceňuji Vaše zanícení praporčíku. Hned jak bude moci mluvit, tak to zkuste."

"Ano kapitáne."

"Informujete mě o situaci. Budeme s T'Pol na té lodi. Uvidíme jestli zjistíme něco nového." S těmito slovy opustil ošetřovnu.

"Nechcete něco na uklidněnou Hoshi?" zajímal se těsně poté Phlox. "Vypadáte poněkud rozrušeně.

"Ne díky. Jsem v pohodě."

"Hmmm…, zvýšený srdeční rytmus, nepravidelné stahování obou plící. Všechny příznaky způsobené šokem." Nakrabatil čelo a četl údaje ze lékařského skeneru.

"Já ale nejsem v šoku. Na rozdíl od ní!" namítnula s úsměvem.

"Když to říkáte," pokrčil stoicky rameny.

"Za jak dlouho myslíte, že přijde k sobě, doktore?"

"Nejspíš už je při vědomí."

"Díky," popošla trochu blíž, ale tentokrát si nepřisedla. Zůstala v minimálním odstupu.

"Vůjt zomek níne sodat nivyv," promluvila Leitha chraptivě. Byla to poslední slova, která slyšela během přesunutí Jenny z její hlavy do mysli pozemšťanky. Přeložila je do svého jazyka a snažil se potlačit podráždění nad významem slov. Kdyby šlo o někoho jiného, určitě by poznámku o své inteligenci nenechala bez povšimnutí.

"Žomán," dostala odpověď. Slabá, sotva patrná změna v mandlově hnědých očích pozemšťanky, byla víc než jasnou odpovědí. Poradkyně právě převzala za pomoci svých mentálních schopností kontrolu. Konečně úspěch. Zbývalo jen poslední. Zajistit, aby ji odvázali.

"Aje sejen ripmi," odsekla potichu.

"Ene, ote nejis," opáčila s pobavením

"Foudá,"

"Rev ime."

Zatím na Oko 7z dorazil i kapitán Archer s T'Pol. Nechal posílit inženýrské týmy mariňáky a také hledat další případné členy posádky cizí lodi. Netoužil mít další zraněné, takže hodlal najít pokud možno všechny a zajistit situaci. Dřív než dojde k něčemu ještě horšímu. Enterprise vypadala vedle neznámé lodi dost titěrně. Podle předběžného senzorového průzkumu, byla druhá loď skoro pětkrát větší. Představa, že někdy v budoucnosti flotila postaví podobně velký kolos byla mimo rámec jeho fantazie. Jednou určitě ano, připustil nakonec. Ovšem, co sebou přinese stavba větších a výkonnějších lodí, raději nedomýšlel. Snad lidé dostatečně zmoudřeli, aby se historie neopakovala.

"Jak to jde Tripe?" zastavil se u svého přítele, který vedl inženýrský tým.

"Nic moc," pokrčil prostě rameny. "Ta loď nemá energii."

"Myslel jsem, že jste si nechali přinést naše zdroje z Enterprise."

"Taky že jo," našpulil rty v kyselém výrazu.

"A?" pobídnul ho kapitán k pokračování

"Nic," pokrčil rameny. "Nestačilo to ani ke zprovoznění jediného panelu. Nerozsvítili se ani světla. Tahle loď musí mít šílené energetické nároky."

"Všechno je mrtvé?"

"Úplně. I lodní počítač nefunguje. Jediné co bezpečně pracuje je podpora života. Z více nezávislých okruhů, ale na ní bych raději nesahal. Nejspíš věděli proč na ní napojili tolik nouzových zdrojů."

"Dobře. A dobré zprávy? Našli někoho dalšího?"

"Je to velká loď kapitáne. Dvacet lidí se na ní ztratí jako nic."

"Skvělé. Určitě nevědí, že tady jsme abychom jim pomohli."

"A co ona?" zkusil Trip zavést hovor zpátky k zatím jediné člence posádky lodi, kterou našli a která na něj zaútočila a málem mu zlomila vaz.

"Není na tom moc dobře. Doktor říká, že do tvou týdnů zemře, pokud nenajde vhodnou léčbu na její zranění. Hoshi s ní zkouší komunikovat a domluvit se."

"To by určitě hodně pomohlo. V těch nápisech se úplně nevyznám a netuším co znamenají."

"Potřebujeme najít jejich ošetřovnu. Možná tam najdeme odpověď."

"Potom hodně štěstí," pokrčil rameny.

"Co tím myslíš!" zamračil se kapitán nad Tripovými slovy.

"Možná bude lepší, když ti to názorně ukážu," zvedl se zpod panelu který marně zkoušel proskenovat. "Dívej se. Půjdu do támhle těch dveří na konci chodby."

"A?"

"A Vy se dívejte támhle nahoru v patře na druhé dveře vpravo," řekl T'Pol.

"Co chceš udělat Tripe?"

"Dívej se a uvidíš."

Vyrazil rychlým krokem, posléze i poklusem k dveřím, které určil. Vedly do chodby. Dveře se před ním otevřely a on ustoupil kousek stranou, aby kapitán viděl, že před dveřmi začíná chodba. Posléze vešel dovnitř a dveře se zavřely. Archer obrátil pohled směrem k T'Pol.

"Támhle!" ukazovala vulkánka nahoru. Skutečně Trip odtamtud akorát vyšel. T'Pol nedávala najevo překvapení. Začala hledat racionální vysvětlení toho co právě viděla. Trip slezl po nouzovém žebříku dolů. Výtah totiž nefungoval. Vrátil se zpátky k nim.

"Takhle to vypadá po celé lodi kapitáne. Dveře nevedou tam, kam mají vést a tím pádem je veškeré pátrání po posádce, věcí náhody. Nepočítaje fakt, že někdo z nich může být ozbrojený a nejdřív bude střílet a pak se ptát."

"Musíme získat plány lodi, abychom si udělali obrázek a potom bude možné snáze určit kam které dveře skutečně vedou," nadnesla T'Pol.

"Hodně štěstí. Bez energie nic z lodního počítače nevytáhnu. Tahle technologie ani nevypadá, že je kompatibilní s naší."

"Udělej co můžeš."

"Pokud mi seženeš nějaký manuál, budu rád." Rozhodil rukama dávaje najevo, že opravdu neví jak dál. Zapípání vysílačky v kapitánově kapse vzbudilo ihned jeho pozornost.

"Archer!" promluvil do vysílačky kapitán, sotva ji aktivoval. "Určitě Hoshi? To je skvělá zpráva. Hned tam jdu."

"Nějaký pokrok?" zajímal se Trip.

"Zdá se, že ano. Hoshi rozluštila jejich jazyk a teď snad uděláme krok vpřed," odtušil zatím neutrálně. "T'Pol, zkuste přijít těmhle anomáliím na kloub. Já zkusím přesvědčit naší zachráněnou, že nejsme nepřátelé."

"Ano kapitáne."

"Jdu zpátky na loď. Doufám, že až se vrátím, budu pro Vás mít něco užitečného."

"Uvítám jakoukoliv pomoc."

Kapitán Jonathan Archer se pár vteřin poté zhmotnil v přenosové místnosti Enterprise. Pokynul praporčíkovi, který měl službu a zamířil ihned na ošetřovnu. Dost spěchal, tudíž se ocitl poměrně brzy na ošetřovně. Hoshi živě rozmlouvala s neznámou ženou. Nyní už rozvázanou, sedě na bio-lůžku vedle komunikačního důstojníka Enterprise. U dveří stála dvojice strážných. Nezabýval se detaily. Hoshi si ho ihned všimla. Seskočila na zem a rychle přišla blíž.

"Povídejte Hoshi," vybídnul ji bez úvodu.

"Jmenuje se Leitha a je vědeckým důstojníkem na Koloniální lodi Oko 7Z."

"Určitě?"

"Nejsem odborník, ale myslím, že říká pravdu. Problém spočívá v tom, že překladač si s některými technickými výrazy neví rady."

"Dobrá. Co dál? Ví co se stalo?"

"Právě jsme se k tomu dostávali. Podle ní, došlo k nehodě ve strojovně. Zasáhl ji výboj, který prošel skrze všechny bezpečnostní opatření. Víc si nepamatuje."

"Myslím, že budeme potřebovat její pomoc. Jejich loď nemá energii a naše zdroje nerozsvítí u nich ani žárovku."

"Klidně můžete pane."

"Jsem kapitán Jonathan Archer, velitel Enterprise," představil se. Pouze kývla čímž dala na vědomí, že vzala na vědomí, co řekl. "Dostali jsme zprávu, že máte potíže a letěli vám na pomoc."

"Od koho?" změřila si člověka podezřívavým pohledem.

"Říkali si Strážci, pokud Vám to něco říká."

"Možná ano," připustila opatrně.

"Předpokládám, že nemáte tušení, proč je vaše loď zcela bez energie a kam zmizela posádka."

"Zmizela?"

"Senzory detekují na palubě asi dvacet bio-signálů, což mi přijde málo, na tak velkou loď."

"Zatraceně málo!" zatnula ruku v pěst, aby ovládla svůj hněv. "Na lodi bylo tři sta členů posádky. "

"Tři sta?"

"Tři sta je základní posádka. Tři sta padesát je standart a úplná posádka je sedm set," odříkala Leitha aniž si uvědomovala, že právě prozrazuje taktické informace. V daném okamžiku stejně neměla informace příliš velký význam.

"Máte tušení kam, nebo proč mohli zmizet?"

"Možností je celá řada, ale…,"

"Ale co?"

"Potřebuji zkontrolovat stav aminiových krystalů ve strojovně. Jestli došlo k poškození bezpečnostních protokolů, potom následná radiace mohla odpařit všechno organické, včetně posádky," přemýšlela překotně, doufaje, že nemá pravdu.

"Žádnou radiaci jsme nezaznamenali,"

"Obvykle netrvá dlouho, ale…," seskočila z bio-lůžka. Musela se ihned zachytit rukou, aby nespadla nad náhlým přívalem slabosti.

"Raději by jste měla zůstat v klidu. Vaše zranění…,"

"Co je s ním? Neříkejte, že nedokážete spravit obyčejný škrábanec!"

"To není žádný škrábanec," ohradil se Phlox okamžitě. "Lékařské prostředky, které používáme, mohou pouze urychlit zacelení tržného zranění, ale v tomto případě netuším jak. Vaše tkáň v té oblasti odumírá, místo, aby se postupně regenerovala. Neomezuje se to jenom na zraněné místo, ale postupně i na zdravou část těla."

"Časová radiace," zamumlala Leitha chápavě. "Chápu."

"Máte proti tomu lék?" zeptal se kapitán Enterprise starostlivě.

"Ano. Na ošetřovně naší lodi, budou prostředky k jeho syntetizaci."

"Zvládnete to doktore?"

"Ve zcela cizím prostředí? Se zcela cizími prostředky? Udělám co mohu, ale bude chvíli trvat než se zorientuji."

"Dobrá, půjdete s námi. Bohužel máme jeden dost podstatný problém," nasadil kyselý výraz. "Najít ošetřovnu a hlavně najít cestu k ní."

"Ošetřovna je na desáté palubě. Dovedu vás k ní, pokud tam sami netrefíte," ozvala se Leitha a udělala první krok směrem kupředu.

"Bohužel, žádné dveře nevedou kam mají, což nám ztěžuje práci. Senzory nedokážou proniknout trupem, tudíž netušíme jak vaše loď vypadá."

"Schémata jsou ve strojovně."

"Lodní počítače jsou úplně mrtvé a nic z nich nemůžeme vytáhnout."

"Ve strojovně se nachází nouzová rezerva. Měla by stačit k nahození sekundárních systémů," odtušila Chaocká žena s klidem. Tohle měla zkontrolovat jako první, sotva procitla a ne se nechat unášet instinkty válečníka. Bohužel měla otřes mozku a nemyslela jasně. Prvotní instinkt nad ní zvítězil.

"Potom nebude problém se zorientovat."

"Ano, ačkoliv co popisujete, zní poněkud hrozivě."

"Už se někdy stalo něco podobného?"

"Ne, dosud ne, ačkoliv aminiové krystaly nebyly dosud nikdy plně prozkoumány. Neznáme všechny jejich vlastnosti a účinky," učinila jednoznačně zamítavé gesto. "Je pravdou, že při nehodách vytvářejí prostorové anomálie, což by mohlo vysvětlit, proč žádné dveře nevedou kam mají."

"Zmizel při tom už někdo?" zajímal se Phlox.

"Ano," přisvědčila bez známky humoru Leitha.

"A našli se?"

"Nakonec ano," přisvědčila s kyselým výrazem.

"Tak to je potom dobrá zpráva. Určitě se podaří najít i zbytek posádky," neztrácel Thalaxián na optimismu.

"Akorát zmizela pokaždé celá posádka i s lodí," odtušila sardonicky.

"Říkala jste, že jste je našli," přidal se kapitán s nadějí v hlase.

"Za poslední dvě století zmizelo celkem sto třicet jedna lodí třídy Dravec. Některé během nehody, jiné následkem bojového poškození," opáčila pokračuje dál. "Asi před dvanácti lety se podařilo zjistit, kam ty lodě všechny zmizely. Dokonce se podařilo zachránit osm členů posádky. Z celkem dvaceti tisíc pohřešovaných."

"To je mi opravdu líto," přikývnul Archer účastně.

"Stalo se to dávno. Není nic, co by jste tím mohl udělat, takže proč se k tomu vracet," pokrčila prostě rameny.

USS Enterprise NCC-1701A, hvězdné datum: 8513,2

Za posledních několik hodin se podařilo napojit na vnitřní senzory Oko 7Z a najít ztracené členy posádky. Nakonec Tasha se Spockem vymysleli, jak je dostat ze zamořené oblasti, aniž by do ní musel kdokoliv další vstoupit a vystavit se záření. Transportní paprsek nedokázal totiž zaměřit přesně bio-signál. Dokázali vytvořit modifikované časové vlny, které eliminovaly účinky časového záření. Na pouhé vteřiny, ale obsluha transportéru nepotřebovala víc. Jenomže potřebovali být co nejblíže a tím pádem se celá mise protáhla na dlouhé hodiny. Dalším úspěchem bylo vytvoření účinnější protilátky, která dokázala členy posádky vrátit mnohem rychleji do normálu. Krystal s McCoyem se podařilo transportovat do laboratoře koloniální lodi a zde mohla Chaocká zdravotnice vzít potřebné vybavení, které potom na Enterprise využili. Hlavně výsledky posledních výzkumů časových anomálií a pojednání o něm od doktorky Karen Markusové. Z jejích poznámek už šéflékař z Enterprise dokázal učinit potřebný pokrok. Krystal si dávala pozor, aby mu dala jen potřebný střípek vědomostí, ne více. Ona a hlavně Karen věděla o časovém záření mnohem více. Ostatně vyvinuli zbraně na této úrovni. Zbraně schopné zničit vše, co časová radiace pohltila. Osoby, předměty, cokoliv hmotného. Později dospěli do stádia, jak proces zvrátit, ale válka s Lioňany už byla u konce. Podstatné bylo, že hlavní inženýr Simon Ingirus byl zase v pořádku a dalších sedmdesát členů posádky bude brzy taky.

"Jak to jde Kostro?" zeptal se Kirk, sotva vešel na ošetřovnu. Společně s majorem Kronesovou a Spockem.

"Testy jsou negativní. Z lékařského hlediska je zase v pořádku," ukazoval směrem k mladému inženýrovi.

"Konečně mi snad někdo řekne, co se sakra stalo!" zavrčela Tasha a popošla blíž k Simonovi. Věnovala podřízenému tázavý pohled, čekaje, co z něj vypadne.

"Moc toho není," ošil se nejistě. Teprve před dvaceti minutami se mu mysl projasnila a on zoufale přemýšlel, co dělá na cizí lodi. Vysvětlení dostal hned od Krystal, která zde byla taky. Viděl předběžná data. Dost, aby z nich měl nepříjemné mrazení u žaludku.

"Část lodi je pohlcená časovou radiací. Včetně strojovny. Pokud vím, měl jsi jako poslední službu ve strojovně," pobídla ho pomalu.

"Pravda."

"Dělo se něco zvláštního?"

"Ani ne," pokrčil rameny.

"Celá loď je roztříštěná v čase. Něco se přeci muselo stát!" trvala na svém vehementně.

"Leitha prováděla pár testů na aminiových krystalech," přiznal pomalu.

"Už zase?"

"Provádí testy už deset měsíců majore. Sama jste jí v tomto ohledu pobízela, a hlavně přijala za člena posádky," podotknul upjatě nad tím, proč se diví, když sama vzala chaockou ženu na palubu. Možná kvůli matce, protože ony dvě pracovali ve stejných projektech už skoro dvacet let. Každá v jiném oboru, ale u stejné skupiny. Rozdělit je od sebe znamenalo nezískat ani jednoho.

"Ano vím," připustila okamžitě. Měla Leithu ráda, pro její přímou a otevřenou povahu. Za posledních deset let ji poznala velmi dobře, stejně jako její matku, Krystal. Šlo o dvě zcela rozdílné ženy, spjaté nejenom rodinným poutem, ale i osudem. Kdysi dávno v dobách Chaocké vzpoury zachránila matce život a přijala společnou roli vyvrženců Chaocké komunity. O něco později stála u zrodu nových společenských změn mezi Chaoky. Změn mířící zpátky k civilizovanému způsobu, typického pro posledních tří století.

"Potom nemám nic neobvyklého k nahlášení," pokrčil rameny. Svým způsobem říkal pravdu, akorát opomenul poznamenat, že má teorii.

"Co přesně prováděla na krystalech?" zajímala se dál. Viděla práci, kterou Leitha v oboru kybernetiky a nanotechnologie odvedla. Vše nasvědčovalo tomu, že má šanci něčeho dosáhnout i v oblasti aminiových krystalů. Nemýlila se. Leitha dokončila práce na teorii relativní rychlosti světla. Stala se uznávaným specialistou a jedním z mála Chaockých vědců Nové kolonie.

"Pár testů, jako vždycky."

"Opravdu?" změřila si ho Tasha podezřívavě. Kdyby nebyl stále zčásti dezorientovaný a kdyby si ho tolik nevážila, určitě by sáhla po drastičtějším způsobu, jak z něj potřebné informace dostat. Věděla, že má Leithu velice rád a neudělá nic, čím by ji přímo poškodil. Ostatně Krystal stála dost blízko. Mívala ošklivý zvyk držet nad svou dávno dospělou dcerou ochrannou ruku. Leitha nic takového nepotřebovala, přesto Krystal zůstávala neustále ostražitá. Tasha si v duchu povzdechla. Nakonec dospěla k závěru, že nebude muset přikročit k ráznějším opatřením. Samotná síla argumentů bude bohatě stačit. "Včera večer jsem s Leithou mluvila, během našeho pravidelného cvičení. Neříkala mi nic o žádných experimentech, ani testech."

"Říkám pouze, že byla ve strojovně. Ne, že je zodpovědná za způsobené potíže," oponoval automaticky.

"Těžko uvěřit, že není," odtušila Tasha sardonicky.

"Leitha je vynikající vědec a jednička ve svém oboru," reagoval Simon defenzivně.

"Souhlas. Ovšem přivolává na sebe jenom potíže," odtušila Tasha sarkasticky. Nestačilo co provedla před lety v Nové kolonii Horakusovi. Odnesla si pořádně ošklivou jizvu, ale zato byla víc než spokojená sama se sebou. Kdyby Horakus nepochopil tehdy narážku a situaci do níž byl vmanévrován, tak by skončila mrtvá v Aréně.

"Sem tam nějaký ano," rozhodil inženýr rukama. Nehodlal počítat, kolik jich za posledních deset let bylo.

"Jaké úpravy prováděla na krystalech Simone?" zeptala se přímo dodávaje: "a neříkej, že nevíš. Protože jsi jí tam musel pustit! Bez tvého svolení nemohla pracovat na úseku spadajícího v oblasti strojovny."

"Nemohu si přesně vzpomenout, ale mělo to co do činění s mikrotrhlinami na aminiových krystalech. Chtěla zjistit, co se stane, když mikrotrhliny zacelí."

"Popiš mi blíž, jakým způsobem hodlala mikrotrhliny v krystalech zacelit," pobídla ho k pokračování.

"Myslím, že měla své nanity," zamyslel se. "Ano, zcela určitě. Vzpomínám si, že držela v ruce pouzdro s nanity."

"Krystaly vyzařují dostatečně velkou energii, aby zničily jakékoliv nanity," namítla okamžitě podezřívaje ho, že záměrně klame.

"Tím bych si nebyl ani trochu jistý," zavrtěl rezolutně hlavou. "Možná je spálí, ale určitě mají dostatečnou odolnost, aby vydržely pár minut vyzařování energie krystalů."

"Víc nic?"

"Nevím o ničem dalším."

"Problém spočívá v tom, že strojovna není dostupná, tudíž nezjistíme jakých výsledků dosáhla," povzdechla si Tasha.

"Můžeme ovládat většinu panelů strojovny z můstku nebo paluby deset. Jeden z bočních rozvodů vede přes ošetřovnu."

"Můstek je zcela odříznutý a Ošetřovna je taky mimo."

"Laboratoř taky?"

"Ne, laboratoř není zasažena. Byla jsem tam těsné poté co jsem narazila na Krystal."

"Potom tam můžu zřídit dočasné stanoviště, ale budu potřebovat pár věcí ze skladu. Teda pokud bude přístupný."

"Neboj Sadu nářadí jsi měl sebou, když jsem tě našla na chodbě."

"Všichni ostatní, které sem přenesli byli v bezvědomí. Nechápu jak se Vám povedlo zůstat při vědomí," poznamenal McCoy.

"To není úplně jisté doktore. Použili jsme transportní paprsek. Z čehož nevyplívá, jestli byli, či nebyli schopní pohybu," upřesnil ihned Spock, který cítil povinnost uvést vše na pravou míru v rámci logiky.

"Možná se prostě dostal ze strojovny dřív, než časové záření ovlivnilo jeho vyšší nervové funkce!" zavrčel doktor na vulkáncův perfekcionismus.

"To by lecos vysvětlovalo doktore."

"Uvítal bych Hawkinse a Santonovou, aby mi s tím pomohli. Ted pokud jsou při vědomí," promluvil rychle Simon, který mezi tím seskočil z lůžka a hodlal vyrazit do akce. Nemohl nepostřehnout zaváhání všech v místnosti.

"Nejsou tady Simone," odtušila Tasha.

"Oni zůstali na lodi?" zarazil se. "Myslel jsem….,"

"Na lodi bylo pouze sedmdesát pět členů posádky, včetně nás tří." Kývla směrem ke Krystal. "Nikdo z personálu strojovny není mezi těmi pětasedmdesáti."

"Potom zůstali v jiném časovém pásmu," pokýval hlavou nijak nepřekvapen.

"Logické," připustil Spock, který dospěl ke stejnému závěru už před hodinou. Studoval anomálii, která vyzařovala z Dewonského pásma a zaznamenal jisté časové aspekty, které nedávali normálně smysl.

"Tři krystaly…," zamyslel se Simon. Žádná jiná loď neměla víc, jak jeden aminiový krystal. Z prostého důvodu. Víc jich nebylo zapotřebí. Jenomže třída D nebyla jako ostatní lodě. Přinášela mnohem víc než jen pouhé vylepšení. Značně se lišila od svých starších sester, co do velikosti a výkonu.

"Tři časová pásma," doplnila Tasha, uvažuje stejně. "Zní to celkem reálně, ale nemáme způsob jakým ověřit, zda máš či nemáš pravdu."

"Musí existovat spojnicový bod. Místo, které je ve všech třech časových pásmech. Jinak by nemohlo dojít k časovým paradoxů, které mi popisujete."

"Kam přesně míříte?" pobídnul ho Kirk, který zkoušel udržet krok s událostmi a hlavně porozumět tomu, co se stalo. Časové paradoxy, které zde popisovali jaksi nepatřili k jeho silným stránkám, a že za svou kariéru zažil několik časových výletů, včetně toho posledního v ukradeném klingonském dravci.

"Nejsem zrovna expert na časovou mechaniku, ale myslím že časové záření v jiných oblastech lodi jasně poukazuje na fakt, že právě tato místa se nacházejí v jiném časovém pásmu," uvažoval koloniální inženýr opatrně.

"Zapomínáš na posádku," podotkla Tasha, ale hned se zamračila, neboť si pomalu uvědomovala kam Simon asi míří.

"Právě posádka mě vede k tomu, že zde dochází k časovému paradoxu."

"Pokud jsou určité části lodi nepřístupné, jak je potom možné, že se odtamtud podařilo dostat naše lidi?"

"Správná otázka!"

"Takže časové záření pokrývá druhou linii, ale zbytek posádky pochází z třetí linie. Tím pádem jsou sice ovlivněni zářením, ale ne samotným časovým paradoxem."

"Přesně tak!"

"Posádka strojovny tím pádem musí být jiném čase."

"Řekl bych, že ano."

"A co ty? Proč nejsi s nimi?"

"Nejspíš se mi povedlo dostat ze strojovny včas, nebo jsem byl v daném okamžiku v nulovém bodě."

"V nulovém bodě?" zeptal se tentokrát McCoy.

"Oko hurikánu," doplnila pohotově Tasha nejvhodnějším přirovnání, které jí v té chvíli přišlo na mysl.

"Aha."

"Zbývá otázka co s tím uděláme?"

"Musím projet diagnostiku lodních systémů, abych zjistil víc. Neviděl jsem, co Leitha dělala skutečně. Jenom co mi řekla, že hodlá udělat. Nejspíš selhaly ochrany, kolem krystalů. Potom máme další z nekonečné série závad a opatření, která bude do budoucna třeba učinit. Možná bude lépe zvážit verzi s dvěma krystaly," nadhodil nakonec.

"Tuhle část ponecháme, až se nám podaří dostat z téhle šlamastiky," zarazila okamžitě jeho úvahy do budoucna.

"Souhlasím."

"Já, a tady pan Spock ti pomůžeme s diagnostikou," přešla znovu k věci.

"Každá ruka bude dobrá," souhlasil.

"Potom neztrácejme čas," navrhla Tasha, doufaje, že dostatečně zakrývá vlastní úzkost. Právě v laboratoři bylo uložené v krio-stázi něco na čem jí nesmírně záleželo. Mnohem víc než na čemkoliv jiném co kdy měla. Podezřívala sice Mikela, že v tom měl prsty, ale on svou účast jednoznačně popřel. Necítila z něj žádný podvod, takže mu tenkrát uvěřila. Sice váhavě, ale uvěřila. Na druhé straně ho nikdy nedokázala přistihnout při lži, ani mu dokázat, že lhal. Tím pádem měla vlastní dilema, jestli ji podvedl či nepodvedl.

"Já jsem kdykoliv připraven," poznamenal Simon, čekaje až se Tasha pohne. Zaznamenal u ní drobné zaváhání a tušil jeho důvod. Patřil mezi skupinku zasvěcených a nemohl říci, že Tashe záviděl při rozhodování.

"Ano pojďme."

Následuje:
Kapitola 9