Konspirace na třetí

Obsah

• Prolog
• Kapitola 1
• Kapitola 2
• Kapitola 3
• Kapitola 4
• Kapitola 5
• Kapitola 6
• Kapitola 7
• Kapitola 8
• Kapitola 9
• Kapitola 10
• Kapitola 11
• Kapitola 12
• Kapitola 13

Kapitola 4

USS Enterprise NCC-1701E, hvězdné datum: 56844,9

Po několika týdnech byla Enterprise E opravena. Škody, které utrpěli v boji s Scimitarem už se podařilo opravit a znovu se mohli vydat na cestu. Na poněkud odlišnou cestu, než byl kapitán Enterprise Jean-Luc Picard zvyklý. Riker byl povýšen do hodnosti kapitána a společně s Deannou Troi, svou nynější ženou převzal velení na lodi Titan. Prvním úkolem bylo celkem jasně vyjednávání s Romulany v Neutrální zóně. Po tom všem co se stalo, byli víc než ochotní začít jednat. Momentální chaos dával šanci k prosazení dosud potlačovaných frakcí a šanci na lepší zítřky pro Romulanské impérium. Nic už nebude jako dřív. Jean-Luc si ve své pracovně znovu povzdechl. Beverly Crusherová přijala místo na hvězdné základně. Tím pádem měl o dalšího člena posádky méně. Sice mu velitelství slíbilo víc než kvalitní náhradu, ale už to prostě nebylo ono. K té nejhorší ztrátě patřila smrt velitele Data. Android ho zachránil, za cenu svého života. Z toho důvodu zde seděl, popíjel svůj šálek Earle Gray a četl si informace o nejnovější misi. Zapípání terminálu ohlásilo přicházející zprávu. Naposledy upil z šálku čas a potvrdil spojení.

"Neruším Vás Jean-Lucu?" objevila se na obrazovce tvář admirála Janewayové.

"Vůbec ne," nasadil lehký úsměv a upil další doušek z hrnku.

"Právě se mi podařilo získat poslední dva chybějící členy posádky pro Enterprise."

"To je skvělá zpráva, neboť za pár hodin máme opustit opravářský dok a vydat se na misi," odpověděl, ale přes veškerou snahu tomu chybělo nadšení. Beverly definitivně odešla a Dat byl mrtvý. Nic je nemohlo nahradit.

"Věřím, že budete spokojen, ačkoliv najít náhradu za velitele, Data nebylo ani trochu snadné," řekla co nejtaktněji.

"Smím vědět koho jste vybrala?" zajímal se ihned.

"Nikdo z kandidátů neodpovídal vašim požadavkům kapitáne. Měl jste poněkud velké nároky a osobní správa si s nimi nevěděla rady. Až mě napadlo sáhnout trochu bokem, mimo hvězdnou flotilu."

"Civilista?" Tohle překvapilo i jeho samého.

"Netvrdila bych o Sedmé z devíti, že je civilista. Strávila na palubě Voyageru skoro pět let, takže je dostatečně kvalifikovaná a znalá, aby zaplnila mezeru, která po veliteli Datovi zůstala."

"Ano, vzpomínám si na ní," přisvědčil zamyšleně. Vlastně se s ní chtěl osobně setkat, ale nikdy k tomu nenašel čas.

"Bude to pro Vás představovat problém?"

"Vůbec ne."

"Dobrá. Potom pro Vás budu mít důležitý úkol," našpulila rty v poťouchlém úsměvu.

"Poslouchám."

"Oficiálně jsem ji udělila hodnost poručíka, aby měla patřičnou právní autoritu. Ne snad, že by ji potřebovala, ale očekávám, že se tomu bude, řekněme bránit. Bude na Vás, aby jste ji přesvědčil." Levý koutek Kathryn Janewayové zaškubal, protože se nedokázala plně ovládnout.

"Stále si říká Sedmá z devíti?" zeptal se Picard odbočuje trochu stranou. Nějak si nedovedl představit, že by on použil označení, které mu Borgové dali během jeho asimilace a začlenění do společenstva.

"Nepovažuje své lidské označení za dostatečně vhodné a bude lépe, když tomu tak i zůstane. Ani kapitán Chakotay neuspěl a věřte, že on na ní má větší vliv, než kdokoliv z nás." Kathryn jen bezmocně rozhodila rukama, podtrhávaje svá slova víc než výmluvným gestem.

"Udělám co bude třeba."

"Výborně," kývla spokojená s odpovědí. "Jinak šéflékařem byl jmenován doktor Julian Bashir. Je velice dobrý. Kromě toho, že je génius. Věřím, že s ním budete spokojen."

"Kdy je mám čekat?"

"Možná už je máte na palubě. Jak znám Sedmou, neztrácí čas okouněním. Jakmile má cíl, vydá se bez odkladů na cestu."

"Děkuji admirále."

"A Jean-Lucu?"

"Ano?"

"Zkuste se tentokrát vrátit s lodí v jednom kuse," řekla napůl vážně, napůl žertem

"Udělám co mohu admirále."

"V tom případě Vám jenom popřeji hodně štěstí," usmála se naposledy a ukončila spojení.

Zatím ve dveřích výtahu se dva nejnovější členové posádky málem srazili. Muž s hodností nadporučíka a žena v civilní kombinéze tmavé barvy. Každý pospíchal z jiného důvodu. Doktor Julian Bashir měl zpoždění a v duchu doufal, že nejde úplně pozdě. Zato blondýnka nepospíchala, protože dávala přednost rychlému, svižnému kroku. Jít pomalu v jejím cestovním slovníku prostě nebylo.

"Promiňte," ustoupila okamžitě, dávaje mu možnost vejít jako prvnímu. Na rozdíl od doktora věděla, že dorazila včas a nemusela tudíž pospíchat.

"Až po Vás," nenechal se zahanbit.

"Děkuji," kývla lehce hlavou. Vešla dovnitř a tázavým pohledem ho vyzvala, aby vybral místo určení jako první.

"Jedu až na můstek, takže klidně….," začal ve snaze překlenout nepříjemné ticho. Můstek znamenalo palubu jedna, kam jezdil výtah pouze s členy osádky můstku. Nebo s těmi, které si kapitán osobně zavolal.

"Můstek!" přerušila ho úsečně.

"To jste nemusela. Klidně bych počkal, než vystoupíte, kde potřebujete," zrozpačitěl nad její přímostí. Zarazil se. Tahle žena s blond vlasy svázanými do jednoduchého copu mu byla nějak povědomá.

"Také mířím na můstek," vysvětlila své počínání, vidouce jeho rozpaky. "Je zvykem hlásit se u kapitána, při nástupu na loď."

"Opravdu?" zarazil se překvapeně. "Tomu říkám náhoda. I já se mám hlásit u kapitána Picarda."

"Jste tedy nový šéflékař na Enterprise," konstatovala prostě. Věděla od admirála Janewayové o jeho přiřazení na poslední chvíli.

"Ano, ano. Julian Bashir," představil se podávaje ji ruku.

"Sedmá z Devíti," přijala ruku a odměřeně ji stiskla. Všimla si zmateného výrazu. "Ačkoliv mé lidské jméno je Anika Hansenová."

"Ano, vzpomínám si," zapátral Julian ve své paměti a nemusel hledat dlouho. "Vy jste z Voyageru."

"Přesně tak," přisvědčila. Víc neřekla, protože se dveře na můstek otevřely. Vešla celkem rázně a bez známek nervozity. Následoval ji co nejrychleji mohl. Do cesty se jim postavil mladý, vysoký, hnědovlasý komandér. Ne proto, aby je zastavil, ale spíš aby se s nimi seznámil.

"Vy musíte být Sedmá z Devíti," oslovil blondýnku jako první. Mluvil tiše, nevtíravě, nijak nerušil provoz můstku.

"Správně."

"Dobře. A Vy budete zcela jistě doktor Julian Bashir."

"Ano pane," přisvědčil formálně.

"Výborně. Jsem komandér Martin Madden. Předpokládám, že vy dva jste poslední členové posádky Enterprise na něž čekáme," usmál se povzbudivě.

"Předpokládáte správně," přisvědčila Sedmá.

"Tudy prosím. Kapitán na vás oba netrpělivě čeká," ukazoval směrem ke dveřím do Picardovy pracovny. Předtím zazvonil a vešel, až když dostal svolení ke vstupu. Picard vstal z křesla sotva vešli dovnitř. Kabát uniformy nechal typicky přehozený přes křeslo. Dobře si prohlédl oba příchozí. Gestem je pobídnul ať jdou blíž. Přemýšlel komu podat ruku jako prvnímu, což se mu nepodobalo.

"Zůstaňte veliteli!" zarazil prvního důstojníka, který je přivedl a hodlal odejít zpátky na můstek ke svým povinnostem. "Vítejte na Enterprise doktore Bashire. Hodně jsem o Vás slyšel." Potřásl Julianovi rukou jako první.

"Děkuji kapitáne." Nový šéflékař vypadal opravdu potěšen, neboť si Picarda představoval trochu jinak. Více zachmuřeného, strohého a ošlehaného kosmického vlka.

"Sedmá z devíti," vyslovil ta slova trochu odtažitě podávaje ji také ruku. "Admirál Janewayová o Vás hovořila jen v nejlepším," dodal rychle, aby překlenul tu nepříjemnou chvilku.

"Tomu se sama divím," opáčila přímo.

"Stále odmítáte přijmout jméno, které jste dostala od svých rodičů?" zkusil přímější přístup, protože četl složku Sedmé a ze spousty poznámek bylo patrné, že si vytvořila vlastní jedinečnou osobnost po svém odpojení od společenstva. Však s ní, tehdy ještě kapitán Janewayová, neměla lehkou práci.

"Necítím se být natolik člověkem, abych své lidské označení dokázala používat," odpověděla automaticky. Podobnou otázku slýchávala i od jiných lidí na Zemi.

"Myslel jsem, že Váš Doktor odstranil všechny Borgské implantáty."

"Ano, odstranil. Takže nemusím používat regenerační výklenek," souhlasila dodávaje: "tohle je pouze malá ozdoba, památka na můj lebeční implantát. Někteří členové posádky Voyageru trvali na tom, abych si nechala nějakou památku a tohle se zdálo vhodné."

"Chápu," zamručel Picard. On sám by si určitě žádný Borgský suvenýr neponechal. Jenomže on nebyl borgem celých osmnáct let, vlastně ani osmnáct dní, tudíž určitým morbidním způsobem dávala slova Sedmé smysl. "Každopádně jsem rád, že Vás dva mám konečně na palubě."

"Z rozkazů od admirála vím, že mám převzít povinnosti velitele Data." Znovu stručně, jasně srozumitelně. Podobně by situaci podtrhnul i Dat.

"Správně," přisvědčil Picard a vrhnul postraní pohled na komandéra Maddena. Krátce mluvil o nových členech posádky s prvním důstojníkem před jejich příchodem, takže si dohodli určitou taktiku. "Je zde ovšem jedna věc, kterou budete potřebovat."

"Ano?"

"Za tímto účelem Vám Hvězdná flotila udělila čestnou hodnost poručíka se všemi poctami a náležitostmi."

"Nepotřebuji žádnou hodnost, ani čestnou, ani zaslouženou. Navíc mé pověření na Enterprise je pouze dočasné, než velení najde vhodnější náhradu, za velitele Data."

"Chápu Vaši nechuť, ale věřte mi, že pokud zde máte být co platná, potřebujete určitou autoritu." Jean-Luc kývnul k prvnímu důstojníkovi a ten pokračoval

"Je důležité, aby Vás posádka přijala mezi sebe. Což fakticky nejde, když budete jenom Sedmá z devíti."

"Na Voyageru to fungovalo bez problémů," namítla s lehkým zamračením.

"Tohle není třída Interpid. Sovereign patří k největším lodím ve flotile. Sedm set členů posádky. A neříkejte mi, že jste na Voyageru vycházela úplně s celou posádkou, že nebyl nikdo, s kým jste neměla rozepře."

"To je pravda. S poručíkem Torresovou jsem nevycházela vždy nejlépe."

"Jde o prostá čísla Sedmá," pokračoval Madden naléhavě. Stačí si porovnat 150 proti 750. Výsledek musíte vidět sama."

"Samozřejmě Vás do toho nechceme vyloženě tlačit, ale jsem si jist, že by šlo o další krok Vašeho vývoje. Další krok blíže k nám, lidem. Nebo chcete zůstat v půli cesty po zbytek života?" Přidal se Picard vidouce, že má úspěch.

"Možná…," zamyslela se Sedmá nad jeho slovy. "Bych to mohla zkusit."

"To jsem moc rád," usmál se Jean-Luc spokojen, že něčeho dosáhl. V duchu děkoval Martinovi, jak mu skvěle nahrál na smeč. Určitě si nechal poradit od nové lodní poradkyně Anny Darhemové. Nová lodní poradkyně rozhodně měla něco do sebe, když už byla pěknou sbírkou vzájemných protikladů a pouze z poloviny člověk. "Nu, za zhruba jednu hodinu odlétáme, takže očekávám, že s Vámi Sedmá uvidím na můstku."

"Budu připravena."

"Velmi dobře," vstal Picard ze svého křesla, obraceje pozornost k prvnímu důstojníkovi. "Komandére Maddene!"

"Ano pane?"

"Doprovoďte doktora a Sedmou nejprve na ošetřovnu k lékařské prohlídce!" vydal celkem jasný a logický rozkaz, který ani nemusel vydávat.

"Ano kapitáne."

"Předpokládám doktore, že Sedmá bude vaší první pacientkou tady na Enterprise," podotknul Picard s náznakem humoru. "Poté vám komandér Madden ukáže kajuty. Za jednu hodinu odlétáme. Doufám, že si stihnete vybalit a nastoupit na svá stanoviště."

"Svá zavazadla už máte jistě v kajutách," dodal komandér. "Pokud ne postarám se, aby vám je ihned donesli."

"A ještě jednou. Vítejte na Enterprise!" Vyprovodil oba dva kapitán ze své pracovny srdečně.

Následuje:
Kapitola 5