Pod povrchem

Obsah

• Kapitola 1 - Hodnocení planety: Nebezpečná
• Kapitola 2 - XX12
• Kapitola 3 - Zajatci
• Kapitola 4 - Zig-Mu-Din
• Kapitola 5 - La-Tsun
• Kapitola 6 - Plány
• Kapitola 7 - Na život a na smrt: Uprchlíci
• Kapitola 8 - Na život a na smrt: Závod s časem
• Kapitola 9 - Návrat
• Kapitola 10 - Loučení
• Kapitola 11 - Cāvios
• Kapitola 12 - Domů

Kapitola 1 - Hodnocení planety: Nebezpečná

V roce 2266, hvězdného data 1532,8, ztroskotala na planetě s prozatímním názvem XX12 hvězdná loď Spojené Federace planet NCA-8152 USS Orleáns s posádkou čítající 380 osob. Loď byla pod velením kapitána Marcuse Caie Toyena, první důstojník: Amanda Viktorie Pubbová. Po předcházejícím střetu s klingonským plavidlem byla vážně poškozena, došlo k velké ztrátě energie a k úniku paliva ze dvou nádrží. Kapitán hlásil 163 mrtvých a rozhodl se nouzově přistát na oběžné dráze dosud neznámé planety XX12, protože se nacházela nejblíže. Dvanáct členů posádky se pod vedením prvního důstojníka vydalo na povrch planety zjistit, zda je obyvatelná. Kapitán měl v plánu evakuovat tam i zbytek posádky. Řídící středisko Hvězdné flotily už vydalo rozkaz vyslat na XX12 další loď, USS Mystery, která se v té době pohybovala šest dní cesty od této planety, aby posádku Orleánsu vyzvedla na palubu a přivezla je zpátky.

Podle zjištění výsadku byla atmosféra planety dýchatelná a rostly tam poživatelné rostliny, takže šance na přežití byla značná. Poté, co bylo tohle odvysíláno, ale řídící středisko ztratilo s Orleánsem spojení. USS Mystery se k XX12 přesto vydala, ale nenalezla po té lodi žádnou stopu. Z důvodu vysokého elektrického napětí na planetě, a občas i nad jejím povrchem, a výskytu silné žíraviny neznámého a ničivého druhu ve vnějších částech atmosféry, která dosahovala až na oběžnou dráhu, kapitánka Mystery, Joanna Foxová, neposílala na povrch planety žádný výsadek a vydala rozkaz urychleně XX12 opustit.

Od té doby se tam žádná hvězdná loď Federace nevydala a planeta je prohlášena za nebezpečnou podle Všeobecné hvězdné stupnice.

„Jak jsem říkal, Jime. Tohle je šílenství!“ prohlásil rozhořčeně Leonard McCoy, hlavní lodní lékař hvězdné lodi USS Enterprise. On, kapitán lodi, první důstojník a ještě několik dalších členů posádky seděli v poradním sále na palubě Enterprise, kde se právě od počítače dozvěděli další detaily o jejich nadcházející misi s cílem znovu prozkoumat XX12 a zjistit, jestli tam přece jenom ještě nežijí trosečníci z Orleánsu.

„Nechápu, proč jsi to vůbec přijal. Atmosféra plná žíraviny! Rozleptá nás to tak, že z nás nezbudou ani kosti! Pravděpodobně takhle dopadl ten Orleáns, pokračoval doktor s pohledem na kapitána, který seděl na druhém konci stolu.

Dneska odpoledne strávil James Tiberius Kirk, kapitán USS Enterprise, několik hodin rozhovorem s hlavními představiteli Velitelství Hvězdné flotily (pořád byli na oběžné dráze Země), protože přijal jejich dva a půl roku starou nabídku o pátrání na XX12. Vzhledem k nebezpečí a malé pravděpodobnosti na úspěch pro tuhle misi nebyl vydán příkaz a žádný jiný kapitán se k tomu nehlásil.

Kirk si povzdechl. Očekával, že většina posádky bude proti, ale spolu se svým přítelem Spockem, polovičním Vulkáncem a prvním důstojníkem na Enterprise, tohle téma probíral tak často, že si byl jist, že XX12 není tak nebezpečná, jak si mnoho lidí myslí. Ještě tak přesvědčit ostatní. Byl rád, že si Spock vzal slovo místo něj.

„Vaše domněnka o Orleánsu je nejspíš správná, doktore – na rozdíl od toho zbytku. Nejspíš vám uniklo, že ta žíravina je jen ve vnější vrstvě atmosféry, takže život na povrchu planety je možný…“

„Ovšem,“ přerušil ho McCoy, „ale co loď?“

„Enterprise je o mnoho let novější a modernější loď než byl Orleáns nebo i Mystery. – Tyhle lodě by pro dlouhodobější pobyt na oběžné dráze XX12 neměly šanci. Orleáns si to kvůli poruše přístrojů nejspíš neuvědomil a zaplatil za to. My ale máme lepší štíty než on, nehledě na další ochranné systémy a přesnější měřicí přístroje, které nám včas ohlásí nebezpečí, že, pane Scotte?“ obrátil se na hlavního technického pracovníka.

„Ano, pane Spocku, myslím, že by nám ta žíravina neměla uškodit.“

„Už jsi spokojený, Kostro?“ zeptal se Kirk doktora jeho přezdívkou.

„Spokojený?! Ani náhodou. Ale nemá cenu, abych ještě něco říkal, stejně mě neposlechnete.“

Ale kapitán ho znal příliš dobře na to, aby ho bral vážně.

„Výborně. Máte ještě někdo nějaké otázky?“

Přihlásila se jenom jedna žena z druhého konce stolu, Uhura, která zastávala funkci komunikačního důstojníka.

„Ano, poručíku?“ vyzval ji Kirk.

„Nemůže to elektrické pole ohrozit naše systémy?“

„Ne,“ odpověděl Kirk. „Je sice silné, ale až na oběžnou dráhu nedosahuje. Nanejvýš ho nebudeme moct dost přesně změřit, pokud nám přehltí senzory.“

„Takže ale může ohrozit ty, kteří budou na povrchu,“ řekla Uhura. Doktor se zatvářil stylem: vždyť jsem vám to říkal, ale kapitána to z míry nevyvedlo.

„To je samozřejmě možné, ale ne nevyhnutelné

posádka Orleánsu se svým výsadkem komunikovala a nevypadalo to, že by byli v ohrožení. Každopádně, občas se riskovat musí.“

„Dobře.“

„Takže všichni už s naší výpravou souhlasí?“ zeptal se Kirk po chvíli ticha, a když nikdy neprotestoval, i když z výrazů některých bylo jasné, co si o tom myslí, pokračoval: „Výborně. Tím tedy prohlašuji naši schůzi za ukončenou. Pane Limee, postarejte se o zásoby. Nebude to krátká cesta.“

„Rozkaz, pane,“ vrchní hospodář odešel.

„Poručíku Sulu, pane Spocku, můžeme jít nastavit kurz.“

„Ano pane,“ souhlasil Sulu, hlavní pilot Enterprise a ještě spolu s Uhurou následoval kapitána a Spocka na můstek.

„První část úkolu máme za sebou,“ řekl Spock Kirkovi cestou.

„Jenom doufám, že to celé k něčemu bude,“ přikývl kapitán. „Jinak bych se pár měsíců nemohl podívat našemu doktorovi do očí,“ dodal s úsměvem na vysvětlenou.

Následuje:
Kapitola 2 - XX12