Star Trek: Hranice Nepoznání

Obsah

• Prolog
• 01 Čas
• 02 Prostor
• 03 Humor
• 04 Pravda
• 05 Původ
• 06 Láska

02 Prostor

„Vstřikovače plazmy?“

Viola rutinním pohybem zkontrolovala displej.

„V pořádku,“ ohlásila Teslovi, který seděl vedle ní v kokptitu, na hlavě měl přilbu a kolem těla bezpečnostní pásy. Jeho okrouhlý modrý obličej narušovaly starodávné letecké brýle.

„Dilithiová komora?“ zeptal se opět tím rádoby pevným hlasem, ve kterém se skrývalo nadšení malého kluka. Viola stiskla tlačítko.

„V pořádku.“ ohlásila opět, lehce znuděně. Pravdou bylo, že částečně vědcovo nadšení sdílela. Kdyby jeho nový pohon opravdu uměl pokořit bariéry dimenzí a dopravit je do paralerního vesmíru, bylo by to něco. Kdyby. Teslovy vynálezy málokdy fungovaly tak, jak chtěl, pokud vůbec fungovaly. Pak si však Viola pomyslela, že sem tam přeci jen přišel s něčím provozuschopným a raději si také zapnula bezpečnostní pás.

„Trysky?“ zeptal se Tesl.

Ať už to ale bude jakkoli, odmítala se nechat celou věcí strhnout jako profesor. Od chvíle, kdy se chystal testovací zážeh pohonu, začal se chovat jako hrdinní zkušební piloti, co létali do kosmu na prvních raketách. Jako kluk ze správné posádky. Viola takové manýry znala, její bývalý spolužák a milenec byl přesně takový. Co však nečekala, že se k takovému chování sníží profesor Bolijské univerzity, nositel čtyř doktorátů. Zkrátka i Edis Tesl byl v jádru kluk a kluci milovali své hračky. Přes opovržení nad takovou dětinskostí jí to trochu imponovalo. Rozhodně by to ale nepřiznala, proto s pečlivě odměřeným výrazem odpověděla: „V pořádku. Stejně jako všechno ostatní. Poslyš Edisi, nemohl bys to už spustit? Prověřujeme vše popáté.“

Bolian nesouhlasně zamručel: „Neber to na lehkou váhu, Violo, prosím. Tady jde o mnoho. Tentokrát to mám. Čeká nás průkopnický let. Zapíšeš se do učebnic vaší pozemské historie, vedle Chucka Yeagera, Neila Armstronga a Zephrama Cochrana.“

Viola uznale kývla hlavou: „Znáš naší historii.“

Tesl si samolibě uhladil neexistující vlasy.

„Taky aby ne, brzy budu její součástí. Stejně jako i historických knih jiných planet. Mezidimenzní pohon. Máš pravdu, dost bylo testů. Jdeme na to! Poloha?“

„Standardní orbita Levos III, žádné anomálie.“ odvětila pozemšťanka a na rtech jí zahrál lehký úsměv. Je to tady. Možná přeci jen objeví něco úžasného. Tady, v odlehlém systému Levos, dojde k překonání další hranice. Hranice dimenzí. Snad. Tesl naposledy přejel pohledem své grafy.

„Dobrá, jedeme. Spustit interdimenzní kapacitor… 3, 2, 1, teď!“

Viola stiskla tlačítko startu. Motory Da Vinciho zaduněly. Tělem jí projela vlna vzrušení. Před očima se jí zatmělo a na chvíli nevěděla, kde je. Pak se smysly uklidnily.

„Co se stalo? Kde jsme, fungovalo to?“ ptal se zmateně Tesl, který se také právě probral. Viole se rozběhly prsty po klávesách. Byly tam, co předtím. Žádná odchylka, nic. Sdělila to Teslovi a ten začal zuřivě procházet své propočty a schémata.

„To není možné, neudělal jsem žádnou chybu, proč, sakra… proč to zase nefungovalo?“

Sundal si brýle a helmu, odpoutal pásy a vydal se z kokpitu. Viola sledovala jeho zlomený výraz.

„Nemůžeš to opravit, zkusit znova?“

„Prošel jsem všechno, už nevím kam se dívat. Interdimenzní kapacitor, chm, další kousek do sbírky věcí k ničemu.“

 

Edis Tesl byl excentrik a nafoukanec, ale Viole ho bylo líto.

„Ale no tak, neúspěchy dláždí cestu pokroku, to přece říkáváš?

Bolian se zašklebil: „Jo, zní to velkomyslně… ale já bych rád pro změnu nějaký úspěch, alespoň jednou! Chci tak moc?“

Povzbudivě se usmála:„Však ho dosáhneš, jednou ano. Vím to.“

Tesl se vrátil ode dveří a položil jí ruku na rameno.

„Díky. Díky, že při mně stojíš, nadporučíku. Jsi víc, než si zasloužím.“

Viola čertovsky zamrkala.

„To máš pravdu.“

Přátelsky se pošťouchli a Tesl se vydal do své laboratoře, aby rozebral kapacitor. Viola se vrátila k pilotování a vyvedla Da Vinciho z orbity. Vstříc novým místům. Škoda, nebudou v učebnicích. Paralerní vesmír, jak by to v něm asi vypadalo?

 

Zasněně se zadívala průzorem na vzdalující se planetu Pravos III.

Následuje:
03 Humor