Star Trek: Hranice Nepoznání

Obsah

• Prolog
• 01 Čas
• 02 Prostor
• 03 Humor
• 04 Pravda
• 05 Původ
• 06 Láska

05 Původ

Odměřila poslední vteřiny a slila nápoj do připraveného šálku. Společenská místnost Da Vinciho se zaplnila vůní prvotřídního čaje. Viola Lubová se pohodlně opřela. Naučeným pohybem se vyzula z uzavřených bot a s pocitem drobného prohřešku proti etiketě vyhodila své nohy na protější židli. S chutí usrkla Červený oolong a otevřela rozečtenou knihu.

Ještěže jí takhle Tesl nevidí, pomyslela si, zatímco si třela chodidla o opěradlo křesla. Bolian byl již třetí den zavřený v laboratoři, kde se neúnavně věnoval novému experimentu. Jako obvykle zůstával tajnůstkářský ohledně toho, čím se zabýval, ale Viole to nevadilo.

Nechala Da Vinciho v automatickém režimu a užívala si klidu. Samozřejmě byla zvědavá, s čím se Edis Tesl vytasí tentokrát, ale než k tomu dojde…

Mohutný výbuch z laboratoře otřásl runaboutem a Viola na sebe vyklopila celý šálek čaje.

„Co to sakra… ?!“

Prudce vstala a vydala se k laboratoři, zatímco se snažila kapesníkem napravit alespoň část škod na své uniformě. Ve dveřích se málem srazila s Teslem. Jeho modrá hlava byla značně očouzená, ale zuby mu bělostně svítily úsměvem.

„Violo, dokázal jsem to, tentokrát to mám!“ řekl šťastně a před sebou držel nový přístroj, jako by to byla olympijská trofej. Viola mu ustoupila a nechala ho vkročit do společenské místnosti. Přitom si zlostně založila ruce v bok.

„Co jsi vynalezl, dynamit? Podívej se, jak vypadám.“

Bolian si všiml spouště na jejím úboru, bez přemýšlení vytáhl svůj kapesník a začal jí otírat hrudník. Viola ho pleskla přes ruku. Tesl ustoupil a jeho pokožka nabyla temnějšího odstínu modři.

„Promiň, já… omlouvám se. Závěrečná kalibrace byla trochu divoká. Ale uspěl jsem, mám nový vynález. Průlom na poli archeologie!“

Viola vzdala další snahy dát se do pořádku a opět se posadila.

„No dobře, tak povídej.“

Tesl hrdě ukázal na svůj scanner.

„Tohle je částicový původometr. Jak určitě víš, ve vesmíru je konstantní množství částic hmoty a energie, které však postupem času mění své uspořádání. Skládají se z nich nové věci.“

Žena kývla.

„No dobře, ale co s tím?“

Bolian pokračoval: „Zjistil jsem, že existuje takzvaná částicová paměť. Jinými slovy, každý atom ve vesmíru má v sobě informaci, čeho všeho byl za svou existenci součástí. A můj původometr dokáže tuto informaci vytáhnout.“

Viola uznale hvízdla. Jestli to opravdu funguje, tak měl Tesl pravdu, tentokrát na něco přišel. Tohle bude pro historiky totéž, co warp pohon pro průzkumníky. Jestli…

„Zní to fakt dobře, Edisi, pokud to funguje.“

Vědec nasadil pohoršený výraz.

„Pochybuješ o mě? Uznávám, ne vždycky se mi všechno zdaří, ale tohle je tutovka. Ukážu ti to.“

Namířil na Violu svůj původometr. Ta vyskočila na nohy a zvedla ruku v obraně.

„Snad nechceš skenovat mě? Ne že bych ti nevěřila, ale můžeš to demonstrovat na něčem jiném? Mám ke svým atomům osobní vztah, pochop.“

Bolian se usmál: „Neboj, na tobě ne. Ačkoli je původometr zcela bezpečný, dokud neprovedu mnohem více testů, rozhodně bych ho nepoužil na živou tkáň. Zkusíme to na tvé uniformně.“

Viola stále nebyla přesvědčena, ale pomalu kývla hlavou.

„No, tak dobře.“

Tesl namířil přístroj a stiskl několik tlačítek. Scanner zabzučel a z jeho přední části vyšlehlo zelené světlo, které několikrát přejelo přes Violinu uniformu. Pak vše ustalo.

„No, cítila jsi něco?“

Pozemšťanka si uhladila šaty.

„Vůbec.“

„Tak vidíš, naprosto bezpečné. Pojď se podívat na výsledky.“

Viola si stoupla vedle Tesla a zkoumala údaje, které se začaly objevovat na obrazovce.

„Je to ještě trochu nepřehledné, ale na rozhraní zapracuji. Tak se podívejme. No vida, částice jsou ze Země, nechávala sis uniformu dělat ještě doma? Zajímavé.“

Nadporučice kývla. Všechny její uniformy byly ruční práce od její známé švadleny, nic umělého. Věděla, že na replikovaných šatech není nic špatného, ale měla své slabůstky. Se zájmem sledovala, jak Tesl čte výsledky.

„Hmm hmm, len ze střední Evropy, předtím hlína, brambory, dokonce živé organismy, zajíc, liška, skleněný džbánek… pestrá historie atomů. Hele, tyhle částice už jednou tvořily části šatů.“

Viola se zájmem nahlédla blíže k obrazovce.

„Vážně, jakých?“

Bolian četl dál: „20. století, Jeniffer Lopez, nějaký taneční kostým… no vida. Určitě by ti taky slušel.“

Viola se začervenala.

„Na sexistické narážky vás muže užije, vědci nevědci. Ale dobrá, přesvědčil jsi mě. Funguje to a je to vážně něco. Gratuluju. Ale teď, když mě omluvíš, jdu tuhle uniformu s pestrou historií trochu vysušit.“

Tesl jen pokýval hlavou.

„Samozřejmě, já se vrátím do laboratoře dokončit pár testů.

------

Viola seděla v kokpitu a dívala se na rozmazané hvězdy za oknem před sebou. Zkontrolovala kurs a rychlost a spokojeně si přejela rukou po uniformně. Díky účinnému fénu nebylo po skvrně ani památky. Vlastně jí uniforma přišla ještě hladší a jemnější, než obvykle. Svist dveří prozradil příchod Tesla. Tvářil se zničeně.

„Co se stalo?“

Bolian se zhroutil do křesla u vědecké konzole.

„Je to k ničemu. Částicový původometr je další bezcenný kus zařízení.“

Viola se k němu otočila.

„Jak to? Vždyť jsi mi ho sám ukazoval. Testoval na mé uniformě, všechno fungovalo.“

Tesl zakroutil hlavou: „Ze začátku ano. Ale právě jsem byl svědkem toho, jak dopadlo křeslo, na kterém jsem to zkoušel poprvé. Je z něj louže protohmoty. Rozteklo se mi doslova… pod nohama.“

Viola zírala s otevřenou pusou.

Vědec pokračoval: „Částicová paměť je nedílnou součástí každého atomu. Její přečtení částice naruší, nenávratně. Velmi brzy ztratí soudržnost. Přístroj by zničil cokoli, na co bychom ho použili. Propána, ještě že jsem nedělal testy na živé tkáni.“

Podivný pocit po celém těle vyrušil Violu z projevu účasti.

„Protohmota… úplné rozložení… moje uniforma!“

Rukama se snažila zachytit zbytky šatů, marně. Z její krásné červené uniformy zbyla jen šedá kaluž na podlaze pod sedačkou. Viola dál neváhala a vydala se na cestu do své kajuty. Už při vstávání ze židle pocítila další vlnu podivného pocitu, tentokrát kolem intimních partií.

„Edisi, ty jsi skenoval všechno mé oblečení?“

Bolian neznatelně kývl.

„Já tě zabiju.“

Další rozčilování si však nechala na později a urychleně se rozběhla z kokpitu. Nestihla to. Ještě než se dovřely dveře, viděl Edis Tesl… vše co zde bylo k vidění.

Aniž si to uvědomil, zůstal chvíli zírat na zavřené dveře. Vytěsnil Violino nadávání, které bylo ještě chvíli slyšet z chodby, jak běžela do kajuty. Netruchlil pro částicový původometr. Pamatoval si jen obrazový vjem, který naplnil jeho představivost. V jeho hlavě už se rodila nová myšlenka.

Nyní se bude věnovat dalšímu, úžasnému tajemství vesmíru… ženám.

Následuje:
06 Láska