Star Trek: Hranice Nepoznání

Obsah

• Prolog
• 01 Čas
• 02 Prostor
• 03 Humor
• 04 Pravda
• 05 Původ
• 06 Láska

03 Humor

Nadporučík Viola Lubová se rozkošnicky vleže protáhla a rozhodila ruce po okolní trávě. Planeta Nedina VI nacházející se nedaleko středu galaxie byla překrásné místo. Žádné známky civilizace (alespoň ne v současnosti), bohatá vegetace, čistá atmosféra. Navíc zrovna vládlo krásné počasí, které Viole připomnělo léto v jejím rodném Polabí na Zemi. Obloha bez mráčku, travnatá loučka, smíšený les, nedaleko zurčela malá, leč živá říčka.

Viola zhluboka dýchala čerstvý vzduch. Milovala cestování vesmírem, jeho rozlohu a tichý majestát, ale čas od času měl pobyt na planetě své nesporné kouzlo. S chutí olízla své plné rty, které byly fialové od místní odrůdy bobulí připomínající ostružiny. Dle trikordéru byly neškodné, navíc velmi chutné.

Zahleděla se na druhý konec louky, kde už třetím dnem kotvil jejich runabout Da Vinci. Loď vypadala na pevné zemi trochu neohrabaně a když se Viola zadívala na její dvě přední okénka, připomněly jí na chvilku oči, které se mírně kaboní. Jakoby se loď zlobila, že musí tak dlouho trčet mimo prostředí, ve kterém je štíhlá, elegantní a rychlá, mimo nedozírné hlubiny kosmu.

Však se zase dočkáš, pomyslela si Viola a místo runaboutu zaměřila pozornost na drobnou modrou postavu, která freneticky běhala po okolí se svými přístroji. Edis Tesl byl na vrcholu blaha. Celý týden, co letěli k Nedině VI, do Violy hučel cosi o převratném objevu o původu inteligentního života. Věřil, že důkazy pro své teorie najde právě tady. Jí to ale nevadilo. Na Edisovy „převratné objevy“ byla zvyklá a teď si užívala zaslouženého odpočinku.

Zrovna zvažovala, že se zvedne a půjde natrhat další ostružiny, když k ní dolehlo Edisovo nadšené volání.

„Violo, Violooo, mám to, tentokrát to mám!“

Bolian běžel jejím směrem a vesele rozhazoval rukama. Viola se usmála. Jeho větu tentokrát to mám slyšela už nejednou. Přála mu úspěch a doufala, že vážně na něco natrefil. Edis doběhl až k ní, ohnul se v pase a snažil se popadnout dech.

„Senzační… objev, přelom v… kosmologii,“ soukal ze sebe těžce. Viola se posadila a opřela se o strom.

„Klid Edisi, já tě slyším. Posaď se, dýchej. Byla by škoda, kdyby tě ve chvíli tvého průlomu trefil šlak, nemyslíš?“

Tesl její slova uznal a posadil se k ní.

„Máš pravdu, ano. Už je mi líp. Ale ten objev, to musíš slyšet. Stejně neuvěříš, ale má data jsou nezvratná.“

Viola se zájmem naklonila hlavu.

„No dobře, tak povídej.“

Bolian demonstrativně předložil své PADDy.

„Tady, tady je důkaz. Vím, na čem jsou opravdu založeny vzorce pro vznik jednotlivých inteligentních bytostí. Drž se. Jsou to emoce.“

 

Viola chvilku mlčela a snažila se strávit význam Teslovy věty. Neúspěšně.

„Jak prosím?“

Tesl nevydržel a opět se postavil. Sršel energií, když rázoval okolo stromu a vysvětloval svou teorii.

„Během posledních měsíců jsem pomocí svých nových přístrojů prostudoval hmotu 12 planet, které jsou všeobecně známé jako „ohniska“ vzniku civilizací. Z nich se v průběhu věků šířil život po celé galaxii.“

Viola chápavě pokývla. Tak proto jí i Da Vinciho tahal poslední dobou po všech čertech a tvářil se tak tajuplně.

Bolian pokračoval: „Nedina VI byla poslední. Právě tady do sebe zapadl finální kousek skládačky. Té nejúžasnější skládačky, co může vědec sestavit.“

Pozemšťanka na něj trpělivě hleděla.

„No dobře, a co je to tedy za skládačku a jak je to s těmi emocemi?“

Tesl vzrušeně pokračoval: „Objevil jsem zcela nový druh částic. Myslím, že je souhrnně pojmenuji Teslony.“

„Jak skromné,“ poznamenala Viola. Bolian se nenechal vyvést z míry.

„Ano. Takže, jedná se o mikroskopické částice, na bázi subatomárních, které se však vyskytují pouze v myslích inteligentních bytostí. Utvářejí jejich podstatu na základě určující emoce.“

Znělo to šíleně a Viola se nebála mu to sdělit. Tesl zavrtěl hlavou.

„Také se mi to zdálo bizarní. Přesto právě tak je vesmírná inteligence tvořena. Každá emoce je základním stavebním kamenem některého druhu. Označení emoce není nejpřesnější, spadají sem i vzorce chování, které tak neoznačujeme, ale to je jedno, názvy teď nejsou důležité. Ty částice zkrátka jsou. Někde jich je více, jinde převažuje jedna. Napadlo tě někdy, proč jsou jisté druhy tak archetypální?“

„Na tom něco je.“ uznala Viola.

„Právě. A je to podle toho, který druh Teslonů je utvářel. Vulkánce Logikony, Klingony Bojechtivony, Romulany Paranoiony. Ovšem nejmocnější částice vesmíru…“, tesl se dramaticky odmlčel, „… jsou Humorony.“

Viole to všechno přišlo šílené, na druhou stranu Teslovy teorie takové bývaly často a dokázal je opřít o fascinující data.

„Humor je nejmocnější věc ve vesmíru?“

Než stačil Tesl odpovědět, dvojici oslnil prudký záblesk. Viola se polekala a s jeknutím vyskočila na nohy.

Q se šibalsky usmál a pronesl: „Ovšem a právě proto je esencí té nejmocnější bytosti.“

Okem znalce obhlédl Violu v její upnuté uniformě.

„Vyskočila jste jako laňka, nadporučíku, pružné tělíčko, to musím uznat.“

Aby umocnil svůj zájem, přistoupil blíž a s gustem muže, co si rád sáhne, jí smetl z hrudníku a pozadí několik snítek jehličí.

„Teď jste dokonalá.“

Tesl stál zkoprnělý, neschopen slova. Viola se začervenala.

„Ehm, děkuji. Takže… mocná bytost Q, nemýlím se?“

„V celé kráse. Ale ačkoli bych s potěšením obdivoval vaše půvaby, madam Violo, nejsou hlavním důvodem, proč jsem vás poctil návštěvou. Přišel jsem potřást rukou tady vašemu modrému příteli. Objevil jedno ze sedmi největších tajemství vesmíru.“

Tesl se konečně vzpamatoval.

„Chcete… chcete říct, že mám pravdu? Jako pravdu pravdu? A že vy jste ztělesněním humoru?“

Q se blazeovaně usmíval, popadl Teslovu pravačku a párkrát s ní zatřepal.

„Už je to tak. Dovedete si představit někoho lepšího?“

Když si Tesl i Viola srovnali v hlavě, co slyšeli o bytosti Q, museli uznat, že ne. Viola však stále neměla jasno v jedné věci.

„Ale proč, proč zrovna v humoru je největší síla?“

Q se obrátil na Tesla.

„Chcete sám, nebo mám já?“

Bolian nasadil mentorský tón, zatímco Q si založil ruce a spokojeně poslouchal.

„Nejsilnější základní kladnou emocí je bezesporu láska. A tedy pozitivní částice Láskon. A tou zápornou zase bolest, negativní Boleston. Humoron je neutrální částice která vznikla spojením obojího. Zamyslete se. Proč je tu humor? Abychom mohli snášet to šílené a nesmyslné spájení sil lásky a bolesti, kdy jedno vede k druhému a druhé zpátky k prvnímu. A nezáleží na tom, zda jsme lidé, Boliané či třeba bytosti na bázi křemíku.“

Viola kroutila hlavou.

„To je na mě moc, tomu prostě nevěřím. Nevěřím, že je to ve vesmíru takhle zařízeno. Navíc humor není jen o lásce a bolesti.“

Q se do toho vložil: „Ne? Podívejte se třeba na vaše vtipy. Kolik znáte těch opravdu dobrých, kde se nikomu neděje žádné příkoří, bolest, nebo minimálně trapná situace? No, řekněte alespoň pět.“

Viola se zamyslela. Dlouho. Pak uznala prohru. Q pokračoval.

„No vidíte. A láska, nebo chcete-li vztahy mezi vašimi pohlavími, to je taky podstatou komiky a bavičství. Humor a tedy i já jsme tu proto, aby se vesmír láskou a bolestí nezbláznil. A to dá sakra práci. Proto jsme my, Q, nejmocnější.“

Tesl souhlasně pokyvoval: „Jen počkej, až se tohle dozví svět. Revoluce ve vnímání sebe sama.“

Q ho přerušil: „Pomalu, modrásku. Přišel jsem, abych ti poblahopřál k tomu, že jsi prohlédl do většího světa. Ale že jsem tady a potažmo, že jsi pravdu objevil právě ty, není náhoda.“

Tesl začal tušit, Viola také. Vědec to tak trochu čekal, pozemšťanka však projevila zájem, který Tesla zahřál u srdce.

„Chcete říct, že mu nikdo neuvěří?“

Q se zachechtal a žoviálně pomalu dodal: „Přesně tak. Nikdo. Proto jsem dohlédl, aby to objevil právě on. Bude znát pravdu o podstatě vesmíru a vy, krásný nadporučíku také. Ale lidé, ani žádný další z těch dětských druhů vaší Federace, to nevezmou vážně. Nejsou připraveni. A ještě dlouho nebudou.“

Viola se podívala na svého kolegu, který chápavě kýval hlavou, nemohla však přehlédnout jeho smutek.

„To je od vás kruté.“

Q jen mávl rukou.

„Možná, možná ne. Copak to nechápete? Celá ta situace je tím, co dělá mě mnou. Jak by řekl klasik, v tom… je právě ten vtip.“

S tím se naposledy zazubil, laškovně plácl Violu po zadku a zmizel v mohutném záblesku.

Následuje:
04 Pravda