Trias: Příběh věčnosti

Obsah

• Prolog
• Kapitola 1
• Kapitola 2
• Kapitola 3
• Kapitola 4
• Kapitola 5
• Kapitola 6
• Kapitola 7
• Kapitola 8
• Kapitola 9
• Kapitola 10
• Kapitola 11
• Kapitola 12

Kapitola 1

Ohidey – Vesmírný přístav Federace

Richmond se procházel v centru přístavu. Nad jeho hlavou byla obrovská průhledná kopule, skrze kterou byl vidět provoz venku. Uprostřed velké promenády stálo informační centrum, jehož hlavním skvostem byl obří hologram, který znázorňoval tento sektor vesmíru i s loděmi, jež přilétaly či odlétaly.

Richmond měl co dělat, aby se tu zorientoval. Bohužel jeho sestra Dita, která se tu už několikrát zastavila, musela ihned po jeho vylodění letětzpátky k Zemi. Proplétal se davem mimozemských návštěvníků a všude hledal jednu tvář. Jemu velmi známou tvář. Došel až k informačnímu centru, protože ho považoval za opěrný bod celého přístavu.

A opravdu, netrvalo dlouho a našel onu známou tvář. Jeho dlouholetý přítel, Ted Cooper, stál poblíž obřího hologramu.

"Tede," pozdravil neformálně Richmond svého přítele.

"Thomasi," oplatil mu pozdrav Cooper a oba si potřásli rukama. Ti dva se spolu znali už od akademie, kde společně znepříjemňovali život instruktorům. Zatímco Richmond se vždy přikláněl k velení, Cooper byl dobrý rváč a tak se dal k bezpečnosti. Později se sešli na lodi REANNON, kde Thomas sloužil jako první důstojník a Ted jako velitel ostrahy

Teď, když se měl Richmond stát kapitánem, přesvědčil Coopera, aby šel na jeho loď. A on samozřejmě nemohl odmítnout.

"Slyšel jsem, že jsi přiletěl se setrou. Jak se má Dita?"

"Létá od jedné hvězdy k druhé. Dá se říct, že se má skvěle, však ji znáš." "Jo," zavzpomínal Ted, "ona vždy vzhlížela k vašemu otci. Putování po hvězdách bylo jejím velkým snem."

"Přesně tak," přikývl Thomas , "proto je z ní teď tak dobrý kapitán."

"A bratr ji následuje," poznamenal s úsměvem Cooper.

"Neřekl bych, že se mi povede být stejně úspěšný. Jsem však velmi rád, že budeš na lodi se mnou. Potřebuji od tebe přátelskou oporu."

"Nemusíš se obávat, jsem ti vždy k dispozici, stejně jako na REANNONU, stejně jako na akademii."

Vydali se k nejbližšímu oknu a pohlédli ven. Tam na obzoru, mezi třpytícími se hvězdami, spočíval stále v doku TRIAS. Jejich budoucí pracoviště. Cooper odtrhl oči od okna a zeptal se:

"Už víš o našem prvním úkolu?" Richmond přikývl a pohlédl na Teda.

"Měsíc budeme obíhat kolem jedné planety a střežit ji."

"O jakou planetu se jedná?"

Thomas se ohlédl kolem sebe a když viděl, že si jich nikdo nevšímá, tiše odpověděl: "Je to planeta se Strážcem Věčnosti." Nastalo ticho. Oba dobře věděli co je tento Strážce zač. Byla to brána do minulosti. Brána, která dávala možnost do té minulosti i vkročit. A toho se každý obával.

Kdysi tuto bránu objevila vesmírná loď  ENTERPRISE pod velením kapitána J.T.Kirka. On sám se přesvědčil o jejích možnostech. Flotila potom rozhodla, v zájmu bezpečnosti, tajit její existenci a celou oblast uvrhla do karantény. Nyní planetu  hlídaly Federální lodě a týmy vědců se střídaly na zkoumání Strážce.

Ted se zahleděl ven a povzdychl si : "První mise a oni nám dávají takovýhle úkol? To není přeci nic vhodnýho pro posádku, která se ještě nestačila seznámit. Měsíc budeme muset utajovat svoji pozici a navíc  o tom nesmíme mluvit s podřízenými."

"Ne, to nesmíme. Ani používat subprostorovou komunikaci. Na místě se vystřídáme s lodí RENEGATION a nabereme tři vyšší důstojníky. Jedná se o doktorku, šéfinženýra a vědeckého důstojníka". Thomas pozoroval Tedovu nechuť k tomuto druhu mise.

"Třeba to nebude tak zlé," utišoval ho.

"Jo, snad máš pravdu. Třeba se někdo pokusí dostat na planetu bez povolení a já ho chytnu. A nebo se nic zajímavého nestane a já umřu nudou."

Richmond se nad tou myšlenkou usmál. Potom svého přítele poplácal po rameni a řekl mu: "Uvidíš, že to bude jako dřív. My dva a nekonečné dálky vesmíru. Pojď, trochu tu mládež na lodi proženem!"

V transportní místnosti TRIASU očekával praporčík Frakes přenos z přístavu. Zrovna kontroloval svůj panel, když do místnosti vběhla mladá důstojnice. Na sobě měla dvoudílnou sportovní soupravu s narychlo připěvněným odznakem. Sotva se za ní zavřely dveře zhluboka si oddychla.

"Byla jste si zaběhat, komandére ?" zeptal se jí zvědavě Frakes. Znal ji

sice jen krátkou dobu, ale dobře věděl, že ráda chodí sportovat do simulátoru.

"Ano," odpověděla, "slyšela jsem, že i vy rád sportujete. Někdy si můžeme dát závod." Praporčíkovi se ten nápad líbil. Snad každý na této lodi by si zaběhal s prvním důstojníkem. S Jane Pulaskou. Jane byla vysoká, měla tmavé vlasy, zelené oči a velmi atraktivní tělo.

Dál už se v rozhovoru nedostali. Přišel signál z přístavu a minutu na to se aktivovala přenosová plošina. Objevil se třpytivý paprsek a v něm obrysy dvou postav. Ještě než se stačily zhmotnit, Jane vytáhla z opasku řetízek s ozdobou, do které byl vložen zelený safír.

V okamžiku, kdy z plošiny začal sestupovat kapitán s Cooperem, připnula si řetízek na čelo.

"Vítám vás na palubě, kapitáne," řekla s úsměvem Pulaská. Richmond si prohlédl svého prvního důstojníka a odpověděl: "Děkuji, komandére. Mohu se vás na něco zeptat...,"  řekl s pohledem na její oblek.

"Omlouvám se, pane, ale nečekala jsem váš příchod na loď tak brzy.

Přesto je TRIAS už nyní připraven k vyplutí,"odpověděla. 

"To rád slyším. Za pět hodin si vaše slova ověříme v praxi."

"Pane ?" zeptala se zaskočená Jane. Cooper měl co dělat, aby se nerozesmál. Raději nastavil neutrální výraz, aby tak potvrdil kapitánova slova.

"Ano, komandére, slyšela jste dobře. Do pěti hodin chci opustit tento dok a vydat se na cestu. O naší misi vám povím v mé pracovně za..." Richmond se odmlčel a pohlédl na lodní chronometr, "...za dvě a půl hodiny. Teď se, prosím, jděte převléknout do uniformy. Potřebuji mít na můstku důstojníka, ne sportovkyni."

"Ano, pane," řekla Pulaská, stoje v pozoru. Hned, jak si uvědomila jeho poslední slova, vydala se ven z přenosové místnosti.

Cooper se konečně zeširoka usmál a obrátil se k Richmondovi: "Máš pěkného prvního důstojníka. Obavám se, že dokonce hezčího, než jsi byl ty na REANNONU."

Kapitán na něho pohlédl s kameným obličejem: "Neměl byste jít zkontrolovat zbraně, nadporučíku?"

Následuje:
Kapitola 2