Trias: Příběh věčnosti

Obsah

• Prolog
• Kapitola 1
• Kapitola 2
• Kapitola 3
• Kapitola 4
• Kapitola 5
• Kapitola 6
• Kapitola 7
• Kapitola 8
• Kapitola 9
• Kapitola 10
• Kapitola 11
• Kapitola 12

Kapitola 8

Planeta Věčnosti

Protože nemělo smysl dále ztrácet čas v roce 2293, dal Richmond pokyn Strážci a nyní se spolu se svými důstojníky nacházel znovu mezi zříceninami bývalého města.

"Měli bychom si teď všichni odpočinout, možná se trochu i vyspat," navrhl kapitán. Všichni byli rozmístěni do kruhu, každý seděl na kusu kamene či zbytcích sloupu.

"Nebylo by špatné zaskočit se vyspat někam do hotelu. Máme tady přece bránu, která nám to umožňuje. A navíc si můžeme vybrat i století!" řekl Perry.

Avšak kapitán ho napomenul: "Pane Harpere, jako historik víte nejlépe, že nesmíme libovolně narušovat minulost. Nestačí vám snad následky, které právě prožíváme ?"

"Jistěže stačí. Zvažoval jsem jen možnosti. Třeba se nám nepodaří napravit přítomnost. Co pak? Nebylo by snad nejlepší, aby se každý z nás pokusil žít někde v minulosti? Samozřejmě nenápadně." 

Richmond musel nakonec přikývnout: "Ano, to je pravda. Pokud nebude jiná možnost..."

Valok, opíraje se zády o kus zdiva, nad tím přemýšlel: "Je to docela nepříjemná představa. Netuším, co bych v dané době dělal. Ne všude by bylo zapotřebí mých inženýrských schopností. Kromě toho mám o technologii  takové znalosti, že by stačilo jen se trochu podřeknout a... nastaly by další potíže." Harper pohlédl na  chameloida: "Měl bys ale oproti nám velkou výhodu - díky metamorfóze se ztratíš kdekoli. I v minulosti."

"To já bych  navštívil starý dobrý Divoký západ," svěřil se Cooper. Mohl bych dělat třeba šerifa. Sophie vždycky říká, že se chovám jako pistolník... Proboha... Sophie! Úplně jsem na ní zapomněl!" 

"Sophie?" zeptala se zvědavě Pulaská. Místo Coopera jí odpověděl kapitán: "To je Tedova manželka. Právě teď je na Zemi a pečuje o dcerku Ruby."

"Jenže teď přece nic neexistuje. Ani Sophie, ani Ruby. Thomasi, musíme zachránit tenhle svět!" řekl Ted a na jeho tváři byla znát starost o rodinu.  "Tede," oslovil svého přítele Richmond, " já přišel o svou sestru. Dokud to bude možné, nevzdáme se svého úsilí, to ti slibuji." 

"Jistě, promiň, nechal jsem se trochu unést," omluvil se Cooper.

Na chvíli nastalo ticho, které přerušil Harper. "A co vy, doktorko, máte taky  nějaké sourozence?" zeptal se Perry.

T´Sal se k němu otočila, výraz jako vždy neutrální. "Ne, jsem jedináček. Ale pokud se nemýlím, ve vašich lékařských záznamech je napsáno, že máte sestru," odpověděla vulkánka.

Perry se na ni usmál: "To ano, máte dobrou paměť. Tady Valok má pro změnu dva bratry. A vzhledem k tomu, že jsou to chameloidi, určitě jsou si všichni tři podobní."

Pulaská se nad tím zasmála. Valok na ni pohlédl a zeptal se: "No, komandére, jak to vypadá u vás?"

Jane ihned zvážněla: "Jedináček. A abych se přiznala, ani mi to nikdy nevadilo. Musím však souhlasit s kapitánem, že se jen tak nevzdáme. Každý z nás přišel kromě rodin i o přátele a o život, na který jsme byli zvyklí."

"A jaký byl ten váš život? Promiňte, že se ptám, ale zaujal mě ten řetízek se safírem, co nosíte na čele," zajímal se Perry. A když se Jane ohlédla po ostatních, pochopila, že i je to velmi zajímá. Dlouho se tedy nerozmýšlela a začala vyprávět:

"Vyrůstala jsem na planetě Ornob, mezi domorodým kmenem Anovar. Moji rodiče totiž na této planetě ztroskotali se svým raketoplánem, ještě než jsem se narodila. Povedlo se jim žít mezi Anovary a přitom mě učit o Federaci. Když mi bylo třináct, našla nás konečně loď Hvězdné flotily. Velení však pověřilo mé rodiče, aby nadále zůstali na planetě jako pozorovatelé. Já jsem mezitím začala chodit na akademii a v osmnácti se na Ornob vrátila za rodiči. Oni... oni už ale byli mrtví, stejně jako polovina kmene Anovar. Náčelník mi řekl, že to vše má na svědomí bestie Nys..." Jane se musela odmlčet, protože se jí v mysli vybavovaly vzpomínky na tu událost. Nikdo raději nic neříkal. Všichni si uvědomovali jak to pro ni muselo být strašlivé.

"Víte, Nys normálně na Ornobu nežil. Jak jsem později zjistila, vyvinul se po několikaleté evoluci z bakterií, které na planetu zanesl raketoplán mých rodičů.

Já... rozhodla jsem se tu bestii najít a zabít.Což se mi nakonec, se zkušenostmi z akademie, povedlo." Pulaská se znovu odmlčela, tentokráte jen na chvilku.

"Tento zelený safír my byl věnován jako důkaz odvahy, poděkování kmene za záchranu a zároveň ho považuji za talisman pro štěstí."

"Promiňte, že jsem se ptal... tohle jsem netušil..." omlouval se Perry.

Pulaská to přijala, ale nic neodpověděla. Atmosféra tu náhle byla nepříjemná.

Kapitán se rozhodl změnit téma: "Těším se, až se zase vrátím do Anglie. Navštívím Ditu, její rodinu a staré známé z akademie. Pohovoříme o kráse domova a Dita se mě zeptá, kdy už se konečně ožením."

"Co tentokrát odpovíš?" zeptal se se zájmem Cooper.

Thomas pohlédl na svého přítele: "Že mám ještě dost času!"

Ted se na něj podíval jakoby vážně: "Víš, že to nemůžeš říkat stále donekonečna. Jsi v nejlepších letech, každý očekává že už dáš konečně přednost ženám před flotilou!"

Kapitán se usmál: "To nejde, víš přeci, že mám s flotilou tichou dohodu - já ji věnuji veškerý svůj čas a ona mi za to dává možnost hrát si na kapitána hvězdné lodi. Vždyť o tom přeci sní každý malý kluk!"

Cooper jen pokýval hlavou. K tomu nebylo co dodávat.

Valok, který jejich rozhovor sledoval (stejně jako všichni ostatní), přišel s otázkou: "Jak dlouho už se s nadporučíkem znáte, kapitáne?" 

"Od prvního ročníku akademie," odpověděl pohotově Richmond.

"Musí to být už docela dost let, ale raději to nepočítáme," doplnil kapitána Ted.  "V důchodu budeme takoví ti dva dědci, co spolu sedí na lavičce v parku a pomlouvají mládež."

Cooper se otočil k Thomasovi: "Že jo?" 

"No jasně. A až jeden z nás umře, přijde strašit toho druhého jako duch," potvrdil kapitán. 

"Tak to já tě budu strašit s tím, že se máš už oženit!" řekl Ted a dal se do smíchu. Postupně se přidali další, dokonce i Jane, která měla v hlavě stále nepříjemné vzpomínky.

Harper se podíval na T´sal. Ta se tvářila neutrálně, ale jakmile spatřila jeho pohled, musela se usmát. Konečně se nálada všech alespoň na okamžik zlepšila.

Čas na této planetě Věčnosti ubíhal zvláštním způsobem. Kapitán rozhodl, že se všichni musí povinně prospat, aby měly druhý den energii na další cestování. Pro nocleh si zvolili bývalou budovu vědců federace, ležící kousek od zřícenin se Strážcem. Ještě nedávno tu byli lidé z RENEGATIONU, uvědomil si Valok. Do budovy se vešlo deset lidí, takže důstojníkům TRIASU vyhovovala akorát. Nebyla nijak zvláště zařízená - veškeré vědecké vybavení si vědci brali vždy s sebou zpátky na loď. Kromě místnosti s lůžky tu byla i kuchyňka, kde se právě nacházel Cooper. Prohlížel regály, zda se tu nenajde něco k jídlu či pití. Sláva, řekl si náhle v duchu, alespoň kafe tu nechali.

"Dá si někdo kafe?" zeptal se směrem k noclehárně.

Pulaská, která si právě ustýlala postel, odpověděla: "Ani ne, ráda bych usnula a nevím, zda se by se mi to potom kofeinu podařilo!"

To Harper měl na všechno jiný názor: "S radostí, já bych pro něj snad i vraždil!"  Pak si však všiml překvapeného pohledu doktorky. "Tedy, já to myslel jen obrazně," řekl vulkánce na vysvětlenou. 

"To já vím," ujistila ho T´Sal, "já jen přemýšlím zda si mám dát taky kafe."  "Aha," nejistě vyšlo z Perryho. A aniž by si ustlal rovnou padl do postele.

Doktorka se vydala do kuchyňky, a když procházela kolem Valoka, zeptala se i jeho: "Vy si dáte kafe, poručíku?" 

"Ne, raději ne. Rád bych přes noc nechal svůj chameloidí metabolismus v klidu. Po všech těch proměnách si potřebuji odpočinout," odpověděl inženýr. "To je správné," podotkla T´Sal a konečně vešla do kuchyňky.

"Pan Valok si kafe nedá, zatímco já stále zvažuji, zda to mám ochutnat," řekla Cooperovi. Ten připravoval hrnky, zatímco na vařiči v konvici se připravovala voda.

"Jako doktorka byste měla vědět, že vám to neuškodí. Já bych vám doporučil zkusit to! Podívejte kolem, co se stalo s naším světem - neexistuje. V podstatě na ničem nezáleží. Jsme tu jako trosečníci, kteří spoléhají na miliony let starou bránu do minulosti. V podstatě riskujeme už jen tím, že jí procházíme. Takže - proč nezkusit tuto tmavou kapalinu?!"

"Musím uznat, že máte skvěle argumenty," řekla vulkánka, "nechtěl jste být psychologem?" Cooper se sám pro sebe musel usmát: "No víte, já tuhle metodu většinou používám, když něco vysvětluji mé dceři Ruby. Je jí teprve šest, ale ráda se nechá poučit. Ach, Ruby."  Aby odvedla Tedovu pozornost od vzpomínek, řekla doktorka: "Dobrá ochutnám tu vaši kávu."

"Děláte správně," pochválil ji nadporučík. "A co kapitán?" zeptala se mimoděk, "ten kávu nepije?" Ted ukázal na hrníček na kraji, v kterém byli jakési lístečky. "Thomas dává přednost čaji, jako správný Angličan." Cooper konečně sňal konvici z vařiče a začal rozlévat vodu do hrnků. T´Sal sledovala, jak se voda zbarvuje do tmava a na hladině se tvoří drobná pěna.

"Vlastně jsem se vás chtěl na něco zeptat," vzpomněl si náhle Ted. Opřel se zády o linku a nechal nápoje na chvíli vychladnout. "Když mě napadl ten opilý muž v baru, všiml jsem si, že jste na něho použila vulkánský stisk, který normálně člověka pošle do stavu bezvědomí. Ale s ním to nic neudělalo. Jak je to možné?" 

Doktorka se zahleděla na podlahu: "Jednoduše, vzhledem k tomu, že mě vše učili pouze rodiče, mnoho věcí neumím. Ale ten stisk se určitě jednou naučím," ujistila Coopera.

Jakmile dostal Harper do rukou svůj hrnek kávy, posadil se na okraj své postele a sledoval ležící Pulaskou. Ta měla postel ihned vedle něj, po pravici. "Komandére?" zeptal se, aby zjistil zda už Jane nespí.

"Ano?" odpověděla, aniž by otevřela oči.

"Nechcete se k nikomu vázat, protože se bojíte, že byste mohla ztratit další milovanou osobu, stejně jako rodiče?" zeptal se jí přímo.

První důstojník otevřel oči: "O čem to mluvíte?"

"O tom, jak jste odmítla mé pozvaní na rande," připomněl jí. 

"Ach, tak. Ale to nebylo tím, že bych se k nikomu nechtěla vázat. To já chci. Ale ne k vám," vysvětlila Jane a otočila se na opačnou stranu, aby Perry neviděl, jak se usmívá.

Richmond popíjel svůj čaj a přitom si všiml, jak klidně Valok spí. Ležel na zádech a ruce měl položené na břiše. Dalo by se říct, že mu kapitán záviděl. On sám trpí mírnou nespavostí. Aby chameloida nijak nevyrušil, raději si přesedl na opačnou stranu postele, čelem  k Cooperovi.  "Vzpomínám si, že na akademii nebyly o nic lepší postele," řekl šeptem.

Ted přikývl: "Jo, ale na pokoji byly jen samí kluci. To tady..." ukázal Cooper na Pulaskou a T´sal.

"No... kdyby tam tenkrát byla i děvčata, možná už bych se byl oženil," spekuloval kapitán.

Ted odmítavě zavrtěl hlavou: "Pochybuji o tom."

Thomas mu musel dát za pravdu. "Ale stejně jsi mě překvapil, když jsi všem oznámil, že si bereš Sophii. Ty, takový třídní rváč..."

"Právě proto si mě asi Sophie vzala. Ona potřebovala někoho, kdo ji ochrání a já někoho, ke komu se budu vždy moci vracet z dlouhých cest," vysvětlil Ted.

Doktorka už nějaký čas usrkávala kávu a nebyla si jista zda jí chutná.

Přesto pokaždé měla chuť napít se znovu. Přitom si vzpomněla, jak se jí nepovedl ten vulkánský stisk. Kdyby se byla narodila na Vulkánu nebo prošla nějakou vulkánskou školu... Ale nemohla mít rodičům za zlé, že ji počali na vědecké lodi daleko od vulkánských kněží a učitelů.

Nastal čas, kdy se  všichni shodli, že půjdou spát (kromě Valoka, který už tvrdě spal). Avšak Harper si nemohl odpustit ještě poslední poznámku k Pulaské: "Komandére?"

"Ano?" odpověděla rozmrzele.

"Nechám si o vás zdát."

Ach ne, Perry, řekla si v duchu Jane, je mi vás tak líto. Měl jste pravdu, bojím se navázat s kýmkoli vztah, protože o něj nechci přijít stejně jako o rodiče. Stále žiju minulostí, i když vím, že to není správné.  Od té doby jsem se rozhodla, že ze mě bude silná žena. Trénuju, sportuju, naučila jsem se různé druhy boje i zacházení s klingonskými zbraněmi - snad proto, abych měla pocit, že dokážu kohokoli ochránit, když se mi to nepovedlo u rodičů.

Teď je ze mě opravdu tvrdá žena, ale naprosto jsem uzavřela své srdce - nechci jej znova zranit. Srdce je nejslabší část bojovníka, pokud mu na někom záleží. Ale jakmile nemá žádnou milovanou osobu, je neporazitelný.

Jste milý Perry, mnoho mužů před vámi se mě už pokoušelo svést, takže nebuďte smutný, že stejně jako je odmítám i vás. Nejste jediný.

Následuje:
Kapitola 9