Galaktičtí hosté

Obsah

• Předmluva
• Prolog
• Kapitola 1
• Kapitola 2
• Kapitola 3
• Kapitola 4
• Kapitola 5
• Kapitola 6
• Kapitola 7
• Epilog

Prolog

Říjen 2379 – krátce po bitvě se Shinzonem

Kapitánův deník, hvězdné datum 56876,8.

Konečně byly dokončeny opravy lodi po bitvě se Shinzonovou lodí Scimitar. Všichni se již těší na další misi, ale ještě před jejím začátkem mám smutnou povinnost svolat naposled všechny přátele a kolegy nadporučíka Data a vykonat obřad jeho pohřbu.

Enterprise byla majestátní loď a její síla, jakož i krása jejího dynamického tvaru, který plynule přetvářel "talířovitý" primární trup v jeho sekundární část a umělecky tvarované warp-gondoly teď plně vynikaly. Vlajková loď Hvězdné flotily nyní volně obíhala na orbitě Země. Poblíž byl suchý dok, který se na několik měsíců stal jejím domovem. V lodním klubu se shromáždila většina posádky

ti, kdo přijít nechtěli nebo nemohli, měli možnost sledovat obřad na všech počítačových terminálech. V první řadě holografického hlediště seděli vyšší důstojníci Enterprise včetně těch, kteří odcházeli z Enterprise – kapitán Riker, poradkyně Troi a doktorka Crusherová. Kromě posádky Enterprise tam byla také komodorka Louvoisová, která kdysi soudně povolila androidu Datovi hledat důkaz toho, že je živý tvor, a zakázala komandéru Maddoxovi nadporučíka rozebrat. Mnoho dalších lidí sedělo v dalších řadách. V nejtemnějším koutu místnosti stála postava, které si všiml jenom málokdo. Byl to Befor, starší a současně mladší Datův bratr, čtvrtý objevený android dr. Soonga.

V průčelí stál stupínek a řečnický pultík. Za ním stál průměrně vysoký holohlavý muž, jehož věk bylo těžko rozeznat. Bylo však jasné, že je to člověk, jehož pokyny lidé automaticky poslouchají… Kapitán Jean-Luc Picard se rozhlédl po sále, a když zjistil, že již nikdo další zřejmě nedorazí, započal řeč: "Dámy a pánové, vznešení hosté, vážení členové posádky lodi Enteprise. Scházíme se zde dnes, abychom vykonali poslední službu našemu příteli a kolegovi nadporučíku Datovi, hrdinovi Spojené federace planet…"

Kapitán hovořil půl hodiny a všechny přítomné bytosti veřejně projevující emoce neměly daleko k slzám. Některé si dokonce zničily make-up. Vulkánci neměli zase daleko k pozdvihnutí obočí – všeobecnému vyjádření silných dojmů po jejich způsobu.

Po kapitánovi se vystřídalo ještě několik řečníků. Potom byla z Enterprise vystřelena rakev, která záhy shořela v zemské atmosféře. Nádoba však byla prázdná, neboť Dat byl zničen – lépe řečeno zahynul – při explozi Scimitaru.

O chvíli později se několik pozvaných setkalo v simulátoru, aby si poslechli Datovu nahrávku na rozloučenou. Titíž lidé se v simulátoru naposledy sešli před patnácti lety, když skonala poručík Jarová. Od té doby se skupině velících důstojníků Enterprise smrt naštěstí vyhýbala. Stejně jako tenkrát byla všude kolem nedozírná travnatá pláň a nad hlavou… modré nebe.

"Počítači," přikázal kapitán drsně, "spustit program."

Před Picardem, Rikerem, Troi, Cruherovou, LaForgem, Worfem, nadporučíkem Gosetem a Beforem se objevil nevysoký tmavovlasý muž, který by v jakékoli pozemské společnosti zapadl, nebýt jeho nepřirozeně bledé pokožky a žlutých očí – Dat. Potom promluvil: "Kapitáne Picarde. Právě vy jste mě v mých úvahách dovedl k tomu, že bych vůbec mohl být živou bytostí a snažil jste se mě v tom podporovat. Na vašich lodích jsem se stal druhým důstojníkem a navíc velícím vědeckým důstojníkem. Dal jste mi velkou zodpovědnost a čekal jste, že s ní naložím správně. Ač jsem si to dlouho neuvědomoval, právě vy jste mě ‚oživil‘ a dlužím vám vše, můj kapitáne."

Potom Datovy oči sklouzly na kapitána Rikera: "Komandére Rikere, bylo mi ctí sloužit s vámi. Ačkoliv jsem právě řekl, že mě v mém životě nejvíce motivoval kapitán Picard, vy jste byl první, kdo se dozvěděl o mé touze stát se člověkem. Především jste se stal – jak se říká – mým ‚vzorem‘. Jste nejvíce lidský z celé posádky, máte relativně konvenční zájmy a přitom jste byl skvělým nadřízeným…

Doktorko Crusherová, s vámi jsem spolupracoval především po profesionální stránce, nicméně i vám za mnohé vděčím. Pomáhala jste mi jak po fyzické, tak po psychické stránce. Několikrát jste zastavila Lorea, do značné míry jste mě chránila před sebou samým. Děkuji vám."

Beverly se smutně usmála, ale po tvářích jí stékaly slzy.

"Nadporučíku Worfe," promluvil nyní k jednomu ze dvou Klingonů sloužících ve Hvězdné flotile. "Vy jste pro mě byl vždy tajemnou hádankou a popravdě řečeno, nikdy jsem vaší povaze plně neporozuměl. Od vás jsem se učil především po fyzické stránce – sledování vašich cvičení se zbraněmi bylo krajně fascinující. Vždy jsem s vámi chtěl probrat otázku, zda by pro mě nebylo vhodnější namísto smíchu také vrčet. Obávám se však, že nyní to již nebude možné." Worf, robustní Klingon s tradičně naštvaným obličejem a hřebenem na čele zavrčel.

Dat pokračoval: "Nadporučíku Gosete," promluvil k Vulkánci, jenž po dlouhá léta velel bezpečnosti Enterprise a byl jejím taktickým důstojníkem, nicméně nyní tyto pocty přenechal Worfovi, který ukončil své působení jak na stanici Deep Space Nine, tak v klingonské diplomacii a vrátil se do posádky kapitána Picarda, "vy jste byl Vulkáncem, kterého jsem měl příležitost nejdelší dobu studovat. Bylo vskutku zajímavé, jak rozsáhlé jste měl znalosti, neboť jste často navrhoval čistě vědecká řešení problémů. Jsem vám vděčný za váš tolerantní přístup a také za naše debaty o IDIC."

"Wesley Crushere, od začátku jsi byl zahrnut do mého rozlučkového programu a rozhodl jsem se tě nevymazat ani poté, co jsi odešel z Enterprise. Byl jsi prvním člověkem, kterého jsem mohl učit. V dávných dobách jsi byl stejným… dítětem jako já. Nyní jsi již dospěl a jsi poručíkem Hvězdné flotily. Doufám, že nebudeš přísný na pozdě příchozí." Dnes již třicetiletý Wesley zrudl.

Datův pohled padl na Geordiho: "Geordi, s tebou se loučím jako s posledním z posádky. Byl jsi mým nejlepším přítelem i spolupracovníkem. Byl jsi také mým učitelem a mírnil jsi některé moje kreace na komandéra Rikera. Tato zpráva se mi skládá ze všeho nejhůře, nerad bych tě totiž někdy opustil. Stane-li se tak, doporučuji ti netruchlit a namísto toho se rychle spřátelit s novým vědeckým důstojníkem." Kdyby nešlo o tak smutnou chvíli, nejspíše by tato Datova poznámka vyvolala nejrůznější ironické poznámky ze všech stran. Nadporučice Moorová byla o patnáct let mladší než LaForge a bylo jasné, že výraz "spřátelit se" by si v tomto případě málokdo vykládal tak, jak ho Dat myslel. Šéfinženýr Enterprise však žádný přehmat v Datově výpovědi nepocítil. Slepý nadporučík, který sledoval hologram pomocí svých očních implantátů, které mu na rozdíl od ostatních neumožňovaly vidět Data, ale pouhý shluk světelných paprsků, totiž slova svého zesnulého přítele téměř nevnímal, nakolik byl zakaboněn.

Poté se náhle změnilo osvětlení Datova těla a ten pokračoval: "Tento dodatek je tvořen při cestě na Romulus. Nyní je jisté, že komandér Riker bude při případném přehrávání programu kapitánem, nicméně dodatek vytvářím z jiného důvodu – byl nalezen můj bratr. Je to starší bratr, ač je mnohem nezkušenější. Následující slova jsou určena jemu: Before, jsem velmi rád, že jsme tě nalezli. Doufám, že ses ode mě něčemu přiučil a snad časem využiješ také moji paměť. Přeji ti vše nejlepší do dalšího života.

Tento program bude po návratu z mise na Romulus patřičně pozměněn, aby zaznamenal všechny změny hodností i jiných věcí."

Nyní se objevil Dat v původním nasvícení: "Posádko vesmírné lodi Enterprise, bylo mi ctí s vámi sloužit… Sbohem."

Potom zmizel.

Následuje:
Kapitola 1