Galaktičtí hosté

Obsah

• Předmluva
• Prolog
• Kapitola 1
• Kapitola 2
• Kapitola 3
• Kapitola 4
• Kapitola 5
• Kapitola 6
• Kapitola 7
• Epilog

Kapitola 5

Kapitánův deník, hvězdné datum 56616,5.

Enterprise zanechala trojici borgských krychlí spolu s federální korvetou Independence mezi čtyřmi planetami neobydleného hvězdného systému I-23. Nyní letíme směrem k hraničnímu sektoru Federace, kde se objevila podivná loď, které se snad obávají i Borgové. Máme se pokusit navázat kontakt a případně se pokusit vyjednávat.

Enterprise se warpem 8 blížila k hraničnímu sektoru. Vše na můstku se odehrávalo naprosto automaticky, ale najednou se na panelu nadporučice Mooreové cosi rozsvítilo: "Kapitáne, přijímáme tísňové volání z federální lodi Hercules. Došlo tam k sesazení kapitána a současně byla loď poškozena natolik, že nemají pohon."

"Informujte Velitelství a Victory , že budeme mít drobné zpoždění, a změňte kurs k Herculovi. Potom mu oznamte, že tam letíme."

"Ano, pane," přikývla nadporučice.

Enterprise mírně upravila kurz a pokračovala v letu.

"Pane Maddene," ozval se Picard hledíc na svého prvního důstojníka, "zjistěte vše, co můžete, o Herculovi, jeho kapitánovi, prvním důstojníkovi a dalších starších důstojnících. Budu ve své pracovně."

Kapitán opustil můstek a Madden přešel k vědeckému stanovišti, kde začal prohlížet informace.

"Kapitáne, myslím, že jsem našel zajímavé informace," oznámil první důstojník, když asi po půl hodině vstoupil do kapitánovy pracovny.

"Jaké?" zajímal se Picard.

"U. S. S. Hercules je loď třídy Galaxy. Jako plavidlo není Hercules zajímavý ničím. Jeho posádka je ovšem daleko zajímavější. Kapitán Damon Joshua se stal kapitánem teprve nedávno, přestože mu je už šedesát jedna. Několikrát na něj jeho podřízení podali stížnost, ale – zřejmě díky Joshuovým stykům na Velitelství – se to vždy ututlalo. Jeho první důstojník nemá žádné významnější záznamy. Jmenuje se Soonar."

"Soonar?" podivil se kapitán. "Kde vzal takové jméno?"

"Patrně ho dostal od rodičů. Kdo ale ví, co to může znamenat ve vulkánštině…" nadhodil první důstojník.

"Prosím vás," čertil se Picard. "Vždyť toto slovo je celogalaktické! Ale pokračujte s posádkou."

"Ano, pane. Druhý důstojník nadporučík John Smith podle záznamů vstoupil do Flotily před devíti lety jako kadet na Akademii. Další jeho záznamy jsou poměrně nezajímavé. Během jejich průzkumu jsem však narazil na jednu nesrovnalost – jeden ze souborů měl datum aktualizace podstatně pozdější než by se hodilo. Pomohla mi slečna Mooreová a zjistili jsme, že existuje určitá pravděpodobnost, že je celý záznam zfalšován. Zato se mi podařilo objevit starý záznam kohosi jménem Jeffrey Woodman. Ten byl ukryt mezi neaktivními soubory. Tento člověk se narodil přesně ve stejný okamžik jako náš John Smith, ve stejný den vstoupil na Akademii a přijímací zkoušky také dělal ve stejnou chvíli a na stejném místě. Avšak od té chvíle se jejich životní osudy zásadním způsobem liší. Pan Woodman na Akademii zavraždil spolužáka, který mu nechtěl poradit při práci. Byl zadržen a odsouzen k doživotnímu vězení a převýchově. Nicméně během transportu se několik zločinců zmocnilo přepravní lodi, ta změnila kurz a zmizela. V pátrání kupodivu pomohli Cardassiané, kteří plavidlo našli a zločince, kteří přežili několikaměsíční anarchii, měli přepravit na hranici s Federací, kde by je převzala federální loď. Cardassianské plavidlo, které zajatce převáželo, však bylo přepadeno Makisty. Ti přijali některé odsouzence mezi sebe. Cardassiany to samozřejmě rozzlobilo, ale nebyli schopni nic udělat. Jeffrey Woodman byl jedním z nových Makistů. Když se stal aktivním účastníkem tohoto hnutí, pokusil se jednou smazat svoje předchozí záznamy. Téměř se mu to povedlo, ale mně se nyní naštěstí podařilo nalézt celý jeho spis, který ve skutečnosti nebyl smazán, ale pouze umně zamaskován, a to tak, že si ho nyní nikdo nemůže náhodou všimnout. Po pádu Makistů však Woodman kamsi zmizel a o jeho dalších pohybech neexistuje záznam. Podle makistických pramenů mnohokrát říkal, že chce zničit Federaci, avšak všichni to pokládali za trochu zmatené blábolení."

"To je velice zajímavé, Jedničko," ocenil Maddenovu snahu Picard. "Vy se tedy snažíte naznačit, že existuje jistá – i když nepatrná – možnost, že druhý důstojník lodi třídy Galaxy je deviant vraždící kvůli tomu, že mu někdo nechce poradit, a který chce zničit Federaci?"

"Obávám se, že vám tuto možnost musím přednést, pane."

"I když je mnohem pravděpodobnější, že jde o pouhou shodu okolností? Třeba byli Smith s Woodmanem dříve přátelé – narodili se přece na jednom místě, ve stejnou dobu…"

"Pouze poukazuji na všechny možnosti," bránil se Madden Picardovým úvahám.

"Já jsem za to vděčný," usmál se kapitán. "Ale myslím, že i sebemenší představu eliminuje fakt, že ve Federaci platí presumpce neviny."

"Ano, pane."

"Ještě někdo je podobně zajímavý?"

"Doktor Filip Santone působí již několik let jako šéflékař Hercula. Pokud byl kapitán sesazen, jednoznačně v tom měl prsty právě on. Je to člověk poměrně klidný a schopný, když ho ale někdo vyvede z míry, je mimořádně obtížné uklidnit ho. Několik měsíců sloužil pod doktorkou Stevensonovou. Možná byste se měl zeptat raději jí. Naše databáze o něm neuvádí žádnou zvláštní informaci. Další starší důstojníci Hercula jsou poručík Abraham Chamberlain, který plní funkci taktického a bezpečnostního důstojníka, a nadporučice Marie Louisa Bourbonová – šéfinženýrka. Oba mají poměrně nudný záznam."

"Nadporučice Bourbonová?" otázal se kapitán.

"Přesně tak, pane."

"Zkoumal jste její rodokmen?"

"Ne. To je poněkud soukromá věc," namítl komandér.

"To ano. Ale její jméno k tomu přímo svádí. Děkuji vám, komandére. Vraťte se na můstek," řekl kapitán.

"Ano, pane." Madden odkráčel a kapitán se ocitl ve své pracovně sám. Začal v hlavě rozebírat možnosti: Má se podrobněji zajímat o minulost nadporučíka Smithe? Nemá ona nouzová situace něco společného s tou cizí lodí, přece jenom vážně poškodit kolos třídy Galaxy nedokáže jen tak někdo. A je nadporučice Bourbonová skutečně dcerou francouzských králů?

Vyšší důstojníci seděli okolo stolu v konferenční místnosti a Picard si stále zvykal na nové tváře. Protože stárl, bylo jasné, že je to jeho poslední posádka. Potom již bude muset odejít do penze nebo přijmout admirálskou hodnost. Ze "starých známých" tam byli pouze LaForge s Worfem. Doktorka Stevensonová, která na lodi nastoupila místo Beverly Crusherové, dokončovala svou stručnou charakteristiku doktora Santonea: "Je to celkem slušný kluk. Jeho chování je výtečné a snad nikdy nedělá chyby. Pokud ho ovšem někdo naštve – což mimochodem není nijak jednoduché – ječí, mlátí se vším, co mu přijde pod ruku a vůbec je taková veselá povaha.. Ovšem pode mnou sloužil poměrně krátce a už je to také několik let. Tenkrát mu bylo asi pětadvacet, takže teď bude skoro třicetiletý."

"Ví ještě někdo něco o někom ze jmenovaných lidí?" zajímal se kapitán. Ale nikdo se neozval. A tak se otočil k Betazoidce Charlottě Jnol: "Poradkyně, chci, abyste byla přítomna při všech jednáních s panem Smithem. A vy, pane Worfe, buďte kdykoli připraven k boji. To je vše." Worf zavrčel. Neměl rád zbytečné řeči.

Následuje:
Kapitola 6