Galaktičtí hosté

Obsah

• Předmluva
• Prolog
• Kapitola 1
• Kapitola 2
• Kapitola 3
• Kapitola 4
• Kapitola 5
• Kapitola 6
• Kapitola 7
• Epilog

Kapitola 6

Enterprise vystoupila z warpu milion kilometrů od Hercula. Loď třídy Galaxy se jakoby opile otáčela v prostoru, bylo vidět, že ji nikdo neovládá. Po chvíli se ale ohlásil nadporučík Smith: "Kapitáne Picarde, je mi ctí setkat se s vámi. O naší situaci už zčásti víte. Doufám, že nám pomůžete."

"Uděláme, co bude v našich sílách, nadporučíku. Ale velice by mě zajímalo, proč se s námi nespojil první důstojník Mleeko," odpověděl Picard, jenž si evidentně nezapamatoval Vulkáncovo jméno.

"Myslíte komandére Soonara?" nejistě se otázal Smith.

"Ano."

"Komandér Soonar je bohužel mrtev, stejně jako kapitán. Na jejich smrti a na další vraždě mají podíl taktický důstojník Chamberlain a doktor Santone," vysvětloval Smith. "Bohužel nám potyčka s nepřátelskou lodí vyřadila mimo jiné i senzory, takže jsme je stále nenalezli."

"Podíváme se po nich," řekl mu Picard a Smith s sebou takřka neznatelně trhl. Okamžitě se ale ovládl, a Picard pokračoval: "Pošleme k vám své technické týmy a dodáme vám potřebné součástky. A chtěl bych s vámi osobně probrat několik věcí, takže se prosím transportujte na Enterprise."

Když bylo spojení ukončeno, obrátil se Picard na svého bezpečnostního důstojníka: "Nadporučíku Worfe, sestavte prosím výsadkový tým, využijte svých dokonalých znalostí lodí třídy Galaxy, přeneste se tam a najděte doktora Santonea. A zajistěte, aby na Herculovi nezjistili ten transport."

Poradkyně Jnol nic neříkala, protože dobře věděla, že kapitán nepotřebuje její telepatii, aby zjistil, že Smith s ním nejedná na rovinu.

Worf se spolu se dvěma členy elitního Hazard týmu zhmotnil v jedné ze servisních chodeb Hercula. Transportovali se spolu se dvěma inženýry v době, kdy byly opravy v plném proudu. Všichni tři návštěvníci měli v rukou nejnovější verzi fázerové pušky a na trupu speciální ochranné konstrukce, které je měly uchránit před několika zásahy z energetické zbraně. "Snažte se, ať nás nikdo nezahlédne," řekl svým průvodcům nadporučík.

"Ano, pane. Kam půjdeme?" zeptala se praporčice Murphyová.

"Ti uprchlí důstojníci se schovávají o palubu níže hned ve vedlejších dveřích. Bohužel tam vedou dva vstupy a oba jsou velice těsné, takže pokud se hodlají bránit, bude útok odtamtud dosti riskantní. Jinou možnost ale nemáme. Praporčice, vy to obejdete z druhé strany, já k nim vpadnu odtud. Vy, praporčíku Grüne, počkáte na támhleté křižovatce. Je odtamtud stejně daleko do obou míst a navíc kdyby naše cíle uprchly, pravděpodobně půjdou právě tamtudy. Slečno Murphyová, obejděte to a přesně za minutu od teď vpadneme dovnitř. Snažte se, aby vás nezasáhli více než třikrát, jinak selže vaše ochranné pole.

Uplynula minuta a dveře na obou stranách úkrytu doktora Santonea a Chamberlaina explodovaly. Oba se okamžitě chopili zbraní – doktor normálního ručního fázeru, Chamberlain pušky. Ve stejnou chvíli dovnitř skočili Worf a Murphyová. Chamberlain si uvědomil, že to není nikdo z Hercula, ale doktora vyděsil pohled na ozbrojeného Klingona, a tak na něj vystřelil. Fázerový výboj se však zastavil na silovém poli. Worf mezitím dopadl na zem, prudce se vymrštil, doletěl k Santoneovi a vykopl mu zbraň z ruky. Doktor vykřikl bolestí, ale konečně mu došlo, že nově příchozí nejspíš nejsou nepřátelé.

"Vítám vás, nadporučíku. Toto je můj první důstojník Madden a zde," Picard ukázal na právě přicházející betazoidskou poradkyni, "je poradkyně Jnol."

"Těší mě. Můžeme jít někam jinam, kapitáne?" zajímal se Smith.

"Samozřejmě. Následujte mě, prosím."

Čtveřice opustila transportní místnost.

"Dobrý den, pane Santone," pozdravil vyděšeného a náhle bezbranného doktora Klingon. Potom kývl na pozdrav také Chamberlainovi. "Jsem nadporučík Worf, bezpečnostní důstojník z Enterprise. Se mnou přišli praporčíci Murphyová a Boronga. Nadporučík Smith vás viní z několikanásobné vraždy."

"Pěkný nadporučík," uchechtl se doktor. Chamberlain se zatím ujal vysvětlování: "Ten člověk udělal vše, z čeho viní nás: možná zabil kapitána i komandéra, pokusil se zavraždit nás dva a zastřelil jediného zachráněného z té makistické lodi."

"Makistické?" podivil se Worf.

Tentokrát se ujal vysvětlování doktor: "Napadl nás člun stejného typu, jaký kdysi používali Makisté. Podařilo se odtamtud zachránit jenom dva lidi a jeden z nich mi zemřel na otravu migliotou."

"Migliotou," zavrčel Worf. "Kdo mu ji podal?"

"Zřejmě také Smith. Druhého jsem probudil a než ho Smith zastřelil, řekl nám, že jeho skupina byly poslední zbytky Makistů, kteří se pokoušeli nějak přežít. Smith prý dříve přebýval s nimi a několikrát řekl, že chce zničit Federaci."

"Měli jsme určitá podezření ohledně Johna Smithe," vysvětlil jim Worf. "Takže ho s vámi konfrontujeme a uvidíme, co nám řekne na vaše obvinění."

John Smith se posadil ke stolu v konferenční místnosti. Byl tam spolu s kapitánem a poradkyní, Madden zůstal na můstku. Picard na něj dlouze hleděl, ale Smith pohled snášel stejně dobře jako ticho. Nakonec promluvil kapitán Enterprise: "Pane Smithe, řekněte mi ještě jednou, co se stalo kapitánovi a prvnímu důstojníkovi?"

"Proč? Vždyť jsem vám posílal zprávu."

"Starcovy manýry," odpověděl mu suše Picard.

Smith chvíli váhal, protože si nebyl úplně přesně schopen vybavit, kterou verzi na Enterprise poslal. "Kapitán Joshua odkudsi vytáhl zbraň, zastřelil komandéra Soonara a v nastalé vřavě došlo k dalšímu výstřelu, který zabil kapitána a spolu s ním zničil i vražednou zbraň."

"Kde se tak stalo?"

Smith pojal podezření, že Picard něco tuší. Nakonec odpověděl: "Ještě na můstku."

"Dobrá, děkuji vám nadporučíku. Ještě bych se s vámi rád setkal, až budou opravy hotovy – to by mělo být asi za hodinu. Musíme si promluvit o tom, kam poletíte – vaše loď nemá kapitána, na druhou stranu jistě víte, že se schyluje ke krizi a loď třídy Galaxy může být nepostradatelná."

Smith vstal a řekl: "Za hodinu se sem znovu přenesu. Mezitím si rozmyslím další postup."

"Výborně. Tak na shledanou."

Všichni tři vyšli na můstek a kapitán přikázal Maddenovi, aby Smitha doprovodil do transportní místnosti.

Když se za nimi zvedli dveře, zapípal Picardův komunikátor: "Worf volá Enterprise."

"Mluvte, nadporučíku."

"Nalezli jsme doktora Santonea a poručíka Chamberlaina. Jsme připraveni k transportu."

"V pořádku. Abyste nebyli nápadní, zamaskujeme váš transport přenosem pana Smithe. Ten již míří do transportní místnosti."

"Ano, pane. Ale doufal jsem, že naše hosty konfrontujeme právě s ním Smithem. Jejich výpovědi totiž podporují teorii komandéra Maddena."

Smith se zhmotnil na palubě Hercula. Chtěl odejít z místnosti, ale oslovil ho poddůstojník, jenž ho přenesl. "Pane, zaznamenal jsem tady něco zvláštního."

"A co?"

"Během vašeho transportu se současně někdo přenesl z Enterprise sem. Nemám přesné koordináty, ale vypadá to, že mířil někam do servisních chodeb. Teď se ti návštěvníci zase vrátili – a zdá se, že jich bylo více."

"Tak co mně povíte o našem nadporučíkovi, poradkyně?" otázal se Picard, když je jmenovaný opustil.

"Lhal, jako když tiskne."

"To vím také. Zajímalo by mě spíše, co si myslel."

"Podezíral vás, že o něm víte více, než by mu bylo milé, ale skrýval to. Jinak se neobyčejně kontroloval, měla jsem co dělat, abych dokázala vycítit alespoň jeho základní emoce."

"Dokázala byste odhadnout, co má za lubem?"

"Obávám se, že ne, kapitáne," smutně zavrtěla hlavou poradkyně. Mezitím se otevřely dveře a vstoupil Worf s doprovodem.

Picard na příchozí pohlédl a pokynul jim: "Pojďte prosím do konferenční místnosti."

Smith dorail do své kajuty a aktivoval počítačový terminál. Spustil soubor, v němž kapitánu Picardovi popsal události, které měly vést k smrti jeho nadřízených důstojníků. Zjistil, že se velice zručně rozepsal o tom, jak všichni tři jeli výtahem a kapitán náhle vytáhl fázer…

Vystřelil na komandéra Soonara a vzhledem k tomu, že zbraň byla nastavena na odpaření, první důstojník okamžitě zemřel. Poté zamířil na mě. Vychýlil jsem jeho ruku, takže paprsek poměrně neškodně proletěl okolo a narušil konstrukci výtahu. Pokusil jsem se kapitánovi zbraň uzmout, ten se jí však nemínil vzdát. V následné potyčce kapitán Joshua – zřejmě nedopatřením – stiskl spoušť zrovna ve chvíli, kdy mu fázer mířil na hlavu.

Smith se vydal na můstek.

Když kapitán Picard vyslechl příběh doktora Santonea a poručíka Chamberlaina, konstatoval, že se pokusí nechat Smithe okamžitě přenést do vězení na Enterprise. Než stihl stisknout komunikátor, loď se otřásla. Picard s Worfem vyběhli na můstek, kde jim Madden oznámil: "Hercules na nás náhle vypálil a zvedl štíty. Zasáhl nás a poškodil warp-jádro. Už jsme zvedli štíty, ale dolní štíty nefungují. Warp-jádro bylo vypojeno a několik hodin odtud neodletíme."

Hercules znovu vystřelil na Enterprise, tentokrát však už výstřel zastavily ochranné štíty. Enterprise se pustila do protiútoku. Snažila se k Herculovi držet horem a pálila ze svých nových fázerů i z torpédometů.

"Herculovy štíty na sedmdesáti procentech," hlásil Worf po chvíli.

"Zesilte útok – dejte více energie fázerům na úkor pohonu a méně kritických systémů."

Obě federální lodě na sebe střílely, ale Enterprise záhy začínala získávat převahu. Náhle vyprskla Worfova konzole. Klingon překvapeně uskočil a potom prohlásil: "Fázerové jádro je poškozeno. Ty nové zbraně nevydržely v boji."

"Pokračujte v palbě torpéd," zareagoval Picard.

"Pane, Hercules odlétá," ohlásila náhle Mooreová. "Stále nemáme warp."

Z druhé federální lodi se stala pouhá rozmazaná šmouha a v okamžiku zmizela.

Nadporučice dodala: "Zdá se, že míří k té cizí lodi."

Kapitán se dotkl komunikátoru: "Pane LaForgi, za jak dlouho budeme moci odletět?"

"Na té lodi zůstala pětina mých lidí, kapitáne, a bez nich to půjde pomalu. Odhaduji tak alespoň tři, čtyři hodiny."

"Proveďte a také něco udělejte s fázery. Nemůžeme letět do nebezpečí beze zbraní. A vy se, slečno Mooreová, spojte s Velitelstvím a všechno jim oznamte."

***

Šéfinženýrka Hercula, Marie Louisa Bourbonová, mezitím řešila zapeklitý problém. Warp-jádro náhle obklopilo silové pole a než stihl někdo zareagovat, byly všechny funkce strojovny převedeny na můstek. Když se pokusila kontaktovat nadporučíka Smithe, nedočkala se odpovědi, a tak se rozjela na můstek. Když výtah zastavil, vykročila vpřed a tvrdě nabourala do dveří. Vzhledem k tomu, že šéfinženýrka byla poněkud plnější postavy, ozvalo se mohutné zadunění. Dveře ovšem zůstaly zavřené, i když do nich několikrát kopla. Nakonec zvolala: "Počítači, odblokuj dveře na můstek a navrať ovládání technického úseku do strojovny."

"Nelze splnit. Příkaz je blokován velitelským kódem," odpověděl jí měkký syntetický hlas.

Ozvalo se další zadunění, neboť Bourbonová uhodila pěstí do stěny výtahu. Potom zavolala skupinu techniků a bezpečnosti. "Přineste s sebou svářečku a zbraně. Budeme se muset probourat na můstek." Nakonec se spojila s podporučíkem Jinovatkou: "Pokuste se obejít velitelský kód. Myslím, že jste nejlepší hacker, kterého tady máme."

Něco podobného John Smith – dříve Jeffrey Woodman – očekával. Ve chvíli, kdy dveře levého turbovýtahu začaly jiskřit pod náporem svářečky na druhé straně, začal pracovat na své operační konzoli. Na můstku byl sám, ale pevně ovládal celou loď. Nyní dokončoval svůj plán, kterým měl plně ovládnout také posádku.

Netrvalo dlouho a za silovým polem, které chránilo všechny vstupy na můstek, se objevila rozložitá postava Bourbonové a spolu s ní také dva technici a jeden bezpečnostní důstojník. Smith se lehce pousmál při představě, jak se asi vešli do turbovýtahu. Potom začala šéfinženýrka vykřikovat: "Smithi! Okamžitě vypněte ta silová pole a vraťte mi ovládání strojovny! Tohle vás přijde draho!"

Smith se dotkl své konzole. Po celé lodi s výjimkou můstku se začal šířit plyn obsahující drogu Migliotu. Smith neměl dostatek látky, aby dokázal posádku udržet na malých dávkách, a tedy naživu. To mu ale ani v nejmenším nevadilo.

Přibližně po pěti minutách, kdy měl jistotu, že se všichni museli nadechnout, rozstřikování plynu vypnul. Skupina za silovým polem nyní stála nepřirozeně vzpřímeně a s výjimkou dýchání se nehýbala. Potom Smith aktivoval interkom a přikázal: "Pozor všem: Odejděte do svých kajut a zůstaňte tam, dokud vám neřeknu něco jiného."

***

V téže době se na můstku Victory ozval poručík Freuheut: "Kapitáne, letí sem loď Flotily Hercules."

"To je zvláštní. Velitelství přece oznámilo, že sem přiletí Enterprise," okomentoval situaci Michaels. "Vyšlete k Herculovi standardní pozdrav."

Chvíli bylo ticho, načež se kapitán dozvěděl: "Neodpovídají."

"Zopakujte to."

Po chvíli operační důstojník opět ohlásil, že se stále nedočkal odezvy. To bylo krajně podezřelé. Kapitán chvíli zvažoval situaci a nakonec přikázal: "Zvedněte štíty a kontaktujte Velitelství."

Netrvalo dlouho a operační důstojník oznámil, že Hercules mine Victory za minutu.

"Připravte vlečný paprsek," rozkázal Michaels. "Až poletí kolem, aktivujte ho. To by mělo narušit jejich warp-pole a pokud možno je zastavit."

"To by ale také mohlo něco špatného udělat s námi," ohradil se taktický důstojník Francois Duvoires.

"Opravdu?" pozvedl obočí kapitán.

"Ano. Konkrétně by nás to mohlo roztrhnout," oznámil mu Duvoires.

"Právě proto chci, aby to byl jenom krátký pulz."

Jeho důstjník se mračil. Ani trochu se mu to nelíbilo. Čas se ovšem nachyloval, takže Michaels mu řekl: "Podporučíku, vím, že se mi poslední mise ani trochu nepovedla. Ale uvědomte si jednu věc – všechny potyčky, do nichž jsme se dostali, jsme vyhráli, i když tahle loď není to nejlepší, co Flotila má. Nemyslím si, že ještě někdy povedu výsadek, ale teď jsem tady pořád kapitán a promyslel jsem dobře, co se nám může stát."

Duvoires se stále mračil, ale zároveň zamumlal: "Paprsek připraven, spustím to, až budou co nejblíže."

"Děkuji vám, pane Duvoiresi."

Hercules se prudce otřásl, vypadl z warpu a roztočil se podél svislé osy. Téměř všichni na palubě popadali na zem. Ti, kdo nečinně seděli ve svých kajutách, spadli ze židlí na bok či na břicho. Jenom Smith se udržel ve svém křesle. Přesto se musel pevně chytit okrajů své konzole. Po chvíli počítač stabilizoval gravitaci, takže ač se loď stále zuřivě otáčela, její osazenstvo to již necítilo. Smith se začal věnovat útočníkovi. Zjistil, že si na něj troufla malá a slabá loď třídy Constellation. Zaměřil na ni fázery a vystřelil.

Když Hercules vypadl z warpu a nekontrolovaně se začal motat, pocítil to Michaels jako lehký triumf. Současně ale zapraskala taktická konzole a Duvoires oznámil: "Tažný paprsek a transportní paprsek jsou mimo provoz."

Hned na to se loď otřásla. "Střílejí na nás," ohlásil taktický důstojník. "Štíty drží."

"Tak tohle jsem nečekal," stoicky prohlásil kapitán. "Opětujte palbu."

"Kapitáne?!"

"A proveďte úhybné manévry."

Následující bitva připomínala potyčku Davida s Goliášem. Tentokrát však byl Goliáš ve výhodě i co do výzbroje, takže měla Victory jen málo šancí z boje vůbec vyváznout. Ačkoli malá loď prováděla složité a nevypočitatelné manévry, stále ji mnohé útoky z Hercula zasahovaly. Victory se také snažila údery vracet. Její fázery však byly mnohem slabší a Herculovy štíty naopak mnohem silnější.

"Štíty na sedmnácti procentech," ohlásil Duvoires.

"Převeďte záložní energii," přikázal kapitán. Můstek byl plný dýmu. Jedna přepážka se uvolnila a nyní se kývala na stěně a hrozilo, že spadne.

"To už jsem udělal!" zvolal taktický důstojník, aby přehlušil zvuky, které se nyní ozývaly odevšad.

Michaels se zamyslel, protože mu vyplývalo již jenom jediné možné řešení, které by mu přinejmenším mohlo získat trochu času. "Jak je na tom Hercules?" zeptal se.

"Má štíty na sedmdesáti procentech."

"Kdybychom provedli Picardův manévr, jak by na tom byl po jeho skončení?"

"Stav ‚rozdvojení‘ lze udržet pouze asi minutu. To by mu však při soustředěné palbě mělo prorazit ve štítech díru."

"Dobrá, proveďte ten manévr."

Victory napodobila taktiku, kterou kdysi dávno použil Jean-Luc Picard, když byla jeho loď Stargazer napadena podstatně silnějším ferengijským Marauderem. Tenkrát dokázala těžce poškozená federální loď svého nepřítele úplně zničit. Victory se objevila na dvou místech "zároveň", mezi kterými neustále přeskakovala. Pokud by Hercules nedokázal přesně zjistit, s jakou frekvencí nepřátelská loď skáče, neměl by šanci na obranu. To se velké lodi také nepodařilo.

Smith zaraženě pozoroval Victory, jak se "rozdvojila". Pokusil se ji zasáhnout, ale když fázerový výboj pouze proletěl kamsi do dálky, naštvaně uhodil pěstí do otevřené dlaně a obnovil původní kurz.

Hercules zmizel a Victory ukončila manévr. Náhle se ozval hlas úřadujícího šéfinženýra: "Kapitáne, obávám se, že se nám přetížil dilithiový krystal a nedokážeme ho vyměnit. Musíme odhodit warp-jádro a upalovat, jak to jen půjde, protože to exploduje!"

Michaels skryl hlavu do dlaní. Měl pocit, že všechny jeho úspěchy si vybírají pořádně krutou daň. "Dobře," rozhodl nakonec, "stejně nemáme na vybranou. Vyhoďte jádro a nastavte plný impulz směrem od cizí lodi."

"Ano, pane," ozvalo se z komunikátoru a inženýr přerušil spojení. Netrvalo dlouho a pod poškrábaným trupem Victory se objevil podlouhlý předmět lesknoucí se v záři vzdálených hvězd a ve svitu identifikačních reflektorů samotného plavidla. To se rychle otočilo a zamířilo kamsi do dáli.

Problémům však nebyl konec. Inženýr totiž záhy ohlásil: "Úplně nám vypadl podsvětelný pohon! Nemáme ani trysky!"

Victory teď byla velice blízko budoucímu epicentru a pohybovala se pouze setrvačností, a to nevelkou rychlostí. Exploze warp-jádra byla dosti nebezpečná. Vždy to zničilo celou loď a ještě několik stovek až tisíců kilometrů v okolí. Proti autodestrukci, kdy je proti sobě současně vstříknuta všechna hmota i antihmota z lodních zásobníků, nebyla samozřejmě podobná samovolná exploze příliš rozsáhlá, pořád ale mohla Victory zničit.

"Můžeme se před ní ochránit štíty?"

"Ne, pane. Mají příliš málo energie."

"Tak evakuujte celou posádku do přední části lodi a aktivujte silová pole za úrovní můstku."

"Na to také nemáme dostatek energie," ohlásil poručík Freuheut.

"Tak tam převeďte energii odjinud!" vztekal se kapitán. "Zhasněte světla nebo vypněte udržování tepla – nejlépe obojí."

"To nejde," oznámil poručík. "Počítač to blokuje."

"Cože?"

"Počítač je určitým způsobem naprogramován, a zrovna tohle považuje za nepřípustný zásah."

"Vypněte hlavní počítač a koordinujte ty pomocné ručně," rozkázal Michaels.

Freuheut zavrtěl hlavou: "To potrvá několik hodin – a k explozi dojde za pár minut."

"Tak já ho dojdu vypnout ručně."

"Kapitáne, to je sice dobrý nápad, ale nestihnete se vrátit. Hlavní počítač je úplně vzadu a tam vás ta exploze smete."

"A ostatní?"

"Ti by to potom mohli přežít, pokud to dokážu zkoordinovat."

"Tak já jdu," vstal Michaels.

"Kapitáne!" zvolal Freuheut. "To přece nemůžete!"

"Proč? Myslíte, že nemohu zachránit svou loď? Tu část posádky, kterou jsem nezabil?!"

"Ne. Protože jste kapitán. Za prvé tady není kromě vás vůbec nikdo schopný velet, za druhé je na to nějaký článek, že kapitán nesmí do nebezpečí."

"Jenomže ten teď těžko aplikujete. Tak si to tady užijte. Freuheute, máte velení."

Kapitán Michaels vstoupil do turbovýtahu a než stihl někdo něco namítnout, zavřely se za ním dveře. Všichni čtyři lidé na můstku – Freuheut, Duvoirne, vědecká důstojnice T‘Tel a kormidelnice na sebe zaraženě pohlédli. Výjimku samozřejmě tvořila vulkánská vědkyně, která pozvedla obočí. Nakonec promluvil Freuheut: "Tak na místa. Pokusíme se to zvládnout. Třeba to kapitán stihne včas zpátky. Spustíme ta silová pole až na poslední chvíli. Teď vyšlu nouzový signál. Třeba už bude Enterprise na cestě."

Kapitán zatím vystoupil z výtahu v jedné z mnoha chodeb. Byla osvětlena červenou barvou poplachu a pohybovali se po ní davy lidí. Všichni však šli na příď, tedy v opačném směru než Michaels, takže kapitán se chvílemi musel tlačit, aby se dostal dál. Záhy dorazil do strojovny, kde vstoupil do jedné ze servisních chodeb. Musel se trochu krčit, ale nemusel lézt po čtyřech. Nakonec dorazil k počítačovému jádru.

"K explozi dojde za dvě minuty," ohlásil Freuheut do interkomu.

Kapitán Michaels se pokusil vypnout centrální počítač lodi, ale zjistil, že to nestihne dostatečně rychle. Proto vytasil fázer, nastavil ho na maximální účinnost a vystřelil. Nejprve se kolem něj rozeřval hlasitý poplach, signalizující, že byl použit fázer nastavený na maximum. Potom však zhasla světla a vše ztichlo. Počítač byl zničen a správu převzaly záložní počítače, které nedokázaly zabránit některým jinak blokovaným akcím. Do exploze warp-jádra stále zbývala ještě minuta. Věděl, že kdyby si pospíšil, stihl by to do míst, kde by byl v bezpečí za silovým polem. Rychle rozsvítil baterku, kterou si přinesl, otočil se, a potom se mu náhle vybavily tváře umírajících Cissanů a bezmocní důstojníci Victory, umírající v obranné střelbě domorodců. Vzpomněl si na obviňující tvář svého bezpečnostního důstojníka… Zastavil se a pohodlně se opřel o trosky počítačového jádra.

Na můstku zavládl zuřivý pracovní ruch. Freuheut musel ručně koordinovat několik zásadních systémů, takže vztyčení silových polí zůstalo na Duvoiresovi. Kormidelnice neměla nic na práci, protože neměla čím loď ovládat. Proto částečně pomáhala Freuheutovi s řízením systémů. Po chvíli zhaslo osvětlení na celé lodi kromě můstku, který ozařovaly konzole. Posádka byla již předem uvědoměna, že k této události dojde, takže si s sebou vzala svítilny. Již dříve byla odebrána zbylá energie ze zbraňových systémů a všeho ostatního.

"K explozi dojde za deset sekund," oznámil třesoucím se hlasem Duvoires.

"Aktivujte silová pole," přikázal mu poněkud roztržitě Freuheut.

"Aktivována."

Na úrovni můstku se zapnula silová pole, bránící v průchodu všem, kdo by se o něj pokusili. Současně také chránila konstrukci lodě a vystoupila tak, že ochránila i můstek.

Opět se ozval Duvoires, který byl sice jakožto člen palubní bezpečnosti fyzicky zdatný, ale přesto se viditelně klepal zimou: "Jádro exploduje za tři… dvě … jednu sekundu…"

Teď už mohli všichni jenom doufat, že se silová pole udrží, což nebylo ani zdaleka jisté.

Warp-jádro explodovalo a exploze se šířila dále. V normálním prostoru by to samozřejmě nebylo možné, neboť ve vakuu k tomu neexistoval žádný způsob. Šířila se ovšem subprostorem, který byl tímto incidentem silně ovlivněn. Takřka okamžitě narazila vlna do Victory a celou ji obklopila. Loď se začala třást jako list ve vichřici. Silová pole a zároveň samotná konstrukce plavidla bojovaly o existenci.

Náhle vše ustalo. Vlna vyvolaná explozí warp-jádra zmizela a troska, jež dříve nesla hrdé jméno Victory, se bezmocně pohybovala stejným směrem. Bylo jasné, že v zádní části lodi nikdo nepřežil. Vyhaslé a zkroucené gondoly byly odtrženy od hlavního trupu a jejich nosníky kamsi zmizely. Zadní část samotného trupu byla zkroucená a spálená. Zely v ní díry, v nichž čas od času zajiskřily neukončené obvody. Přední část talířovitého trupu na tom byla trochu lépe. Její povrch byl také poničený a identifikační číslo nebo název nebyly čitelné. Přesto bylo patrné, že tato část lodi mohla ve svých útrobách skrývat i někoho živého.

Můstek takřka nebyl pod nánosem trosek rozpoznatelný. Náhle se mezi spadlými přepážkami a utrženými konzolemi cosi pohnulo. Záhy se ukázalo, že je to člověk, přesněji řečeno kromidelnice, praporčice Boláková. Ztěžka se opírala o jakousi trosku a rozhlížela se v temnotě, osvětlené pouze zářením neukončených kabelů, které byly stále napájeny z nouzových zdrojů. Pokusila se promluvit, ale vyšlo z ní jenom neznatelné zasípání. Nakonec pomalu dokulhala k místu, kde naposled viděla poručíka Freuheuta. Ležel na zemi a horní část hlavy měl rozmáčknutou po dopadu čehosi těžkého. Praporčici se udělalo nevolno a dlouho se přemáhala, aby se vůbec dokázala pohnout. Odbelhala se ke stanovišti taktického důstojníka a tam našla ležícího Duvoirese. Neviděla, že by byl nějak vážněji poraněn, a tak k němu napůl poklekla, napůl spadla. Dotkla se jeho krku a ucítila pravidelný tep. Otočila proto poručíka na záda, náhle však ztratila vědomí a upadla na jeho tělo.

Když se Hana Boláková opět probrala, zjistila, že hledí na jemně osvětlený strop. Cítila se docela v pořádku, takže došla k názoru, že je nejspíše mrtvá. Asi je v nebi. Na druhou stranu, v nebi by mělo být modro. Takže je zřejmě v pekle… Nebo že by měli pravdu Řekové a ocitla se v jednotné Hádově říši? A pokud je přece jenom v pekle nebo v nebi, měla by se zeptat, jak je to vlastně organizováno – zda nebe a peklo proti sobě bojují, jak je naznačeno například v Bibli, nebo naopak spolupracují, takže jsou vlastně jiným ztělesněním Hádovy říše. Její úvahy vzaly za své, když se nad ní objevila hlava. Ta hlava neměla ani svatozář, ani rohy, zato k ní patřilo tělo oděné v uniformě Hvězdné flotily. Navíc se představila jako doktorka Stevensonová a přivítala ji na Enterprise.

"Enterprise?" pokusila se zopakovat zraněná praporčice. V krku však měla sucho, a tak se namísto promluvy rozkašlala.

"Klidně ležte," pokusila se ji uklidnit Stevensonová. Potom přikázala nejbližší sestře, aby přinesla sklenici vody. Když se tak stalo, Boláková stále ještě kašlala. Voda jí však pomohla a praporčice konečně promluvila, i když s obtížemi: "Jak jsem se dostala na Enterprise?"

Odvětil jí hlas přicházející od vchodu na ošetřovnu. "Našli jsme vás, když jsme pronásledovali Hercula. Jsem Jean-Luc Picard, kapitán této lodi. Jak se máte?"

Zachráněná praporčice na něj chvíli mlčky hleděla a nakonec prohlásila: "Ty jo. Tak to je hustý. Před chvílí jsem byla mrtvá a teď jsem najednou na vlajkové lodi, mluvím se slavným kapitánem, a ten se mě ptá, jak se mám."

Picarda tato reakce, jakkoli mohla být urážlivá, spíše pobavila. Zachoval však vážný výraz, protože jí hodlal sdělit neveselý fakt: "Obávám se, že jste teď mimořádně důležitá. Patříte mezi dvaatřicet lidí, kteří přežili subprostorový výbuch, který jsme zaznamenali na cestě sem. Z těch přeživších jste byli jenom dva důstojníci. Poručík Duvoires je ovšem v kómatu a není jasné, kdy se probere."

Nadšení jako by z Bolákové rázem spadlo. Rozhostilo se mlčení. Nakonec se trochu sebrala a otázala se: "Takže… Jak vám mohu pomoci?"

V následujících minutách pověděla kapitánovi, co se stalo, a potom osaměla. Kapitán Picard s ní nemohl být věčně, protože před sebou měl nebezpečného nepřítele. Doktorka měla přes třicet dalších pacientů a ani nikdo jiný na ni neměl čas. I když věděla, že to jinak nejde, cítila se velice osaměle.

Kapitán zatím svolal poradu starších důstojníků. Podél dlouhého stolu v poradní místnosti usedli Madden, Jnol, Worf, LaForge, Moorová a nakonec dorazila i Stevensonová, i když se zpožděním a výrazem značné nespokojenosti. Kromě nich byli přítomni také doktor Santone s poručíkem Chamberlainem. Ten se v této společnosti cítil poněkud nesvůj, protože jeho starší bratr padl právě při službě na Enterprise a s Picardem či Worfem se tak setkal jedinkrát – na pohřbu.

"Máme před sebou velice nebezpečnou situaci," začal kapitán. "Ta loď, s níž se setkala Victory, je bezpochyby tatáž, které se bojí Borgové. Je zjevné, že zničila malou průzkumnou loď Hydra a navíc mají oni cizinci své agenty ve Flotile. Díky jednomu z nich jsme ztratili už dvě lodě, z toho jednu bitevní. Již jsem informoval Velitelství a doufám, že sem neprodleně vyšle flotilu. Bude-li třeba, doporučil jsem i spolupráci s Borgy. Nicméně stále nemáme fázery…"

Náhle zapípal interkom a ozvalo se: Můstek poradní místnosti: Volá nás Admiralita."

"Přepojte to sem," přikázal kapitán.

Na obrazovce, která lemovala jednu ze stěn, se objevila hlava admirála Parise. Zda z ní něco vyrůstá, dalo se pouze domýšlet. "Jean-Lucu, Admiralita rozhodla, že bude svolána branná hotovost Hvězdné flotily. Jenomže použitelnou flotilu nedáme dohromady dříve než za dva dny."

Kapitán na vrchního velitele Flotily příkře pohlédl: "To může být pozdě. Enterprise je oslabena a vlastně ani nevím, proč ti cizinci čekají a nepustili se do útoku."

"Já vím, že může být pozdě. Ale nemohu s tím nic dělat. Dobře víš, že před dvěma lety, když se vrátil Voyager, vyrazila proti té borgské kouli sotva dvacítka lodí, kterou se podařilo sehnat, přičemž teď nemáme k dispozici nic většího. A jistě uznáš, že proti takovému monstru, jaké se teď proti nám postavilo, by dvacet lodí bylo pouhým aperitivem."

"Aperitivem?" otázal se zmateně Worf.

"Ten předchází předkrmu," poučil ho Picard. "Vždyť jste pracoval jako diplomat, to máte vědět!"

"Klingoni jedí před předkrmem gagh," nechal se slyšet taktický důstojník.

"Opravdu?" podivil se admirál Paris na obrazovce. "Já jsem myslel, že Klingoni jedí gagh jako předkrm."

"To taky," nevraživě zavrčel Worf. Náhle byli všichni významně nenápadní a tiší. Nakonec promluvil Paris: "Každopádně teď nemáme v dosahu více než dvacet lodí. Hotovost bude u Země do zítřejšího večera a potom flotila vyrazí, takže by u vás měla být nejpozději pozítří ráno pozemského času. Kromě toho jsme se dohodli na dalších dvou věcech: Za prvé budeme spolupracovat s Borgy. O tom bych se ale s tebou chtěl soukromě poradit a v žádném případě je nepustíme k Zemi, takže přilétnou také pozítří ráno, ale přímo ze své nynější lokace – Independence mimochodem hlásí, že se Borgové chovají velmi slušně a od příletu se ani nepohnuli."

Krátkou odmlku uťal Picard, když se otázal: "A za druhé?"

"Za druhé," odvětil Paris, "jsme si odhlasovali rozkaz, že obranné flotile včetně Borgů budeš velet ty."

"Já? Proč pořád já?"

"Ale no tak. Kdy jsi naposledy velel větší flotile?"

"No," uznal nakonec Picard, "to už bude skoro rok."

"Tak vidíš."

"Ale proč zrovna já? Copak nemá Flotila jiného taktika?"

Paris se pousmál: "Poslední dobou to vypadá, že máš zdaleka nejlepší výsledky. Kromě toho máš tendenci neřídit se rozkazy, které považuješ za špatné. A tak když nad sebou nebudeš nikoho mít, nebudeme muset pořádat soud, který stejně nakonec konstatuje, žes konal správně a udělí ti pochvalu.

Hlavní důvod je ovšem tvá znalost Borgů," uzavřel admirál svůj výčet důvodů, proč má Picard velet nadcházející bitvě.

Kapitán Enterprise trochu ztuhl. "Posledně vám to bylo spíše na obtíž."

Velitel Hvězdné flotily se zamračil: "Tenkrát jsem nevelel Flotile… A prosím neargumentuj jinými jmény. Vím, že Janewayová nebo Riker znají Borgy také dobře a oba jsou mistrní taktici, ale zkrátka jsme se rozhodli pro tebe… A zatímco budete čekat na Flotilu, vyšlete raketoplán, který bude monitorovat akce nepřítele, a sami se stáhnete. Nebylo by dobré, kdybychom ztratili vlajkovou loď Flotily."

***

Na můstku cizí lodi byla Enterprise v centru pozornosti, všechny oči se na ni soustředily.

"Myslím, že je na čase naplno vyzkoušet náš malý stroječek a ovládnout cíl."

"Jistě. Spouštím ho."

***

Celý další den panovala na palubě Enterprise nervozita. Všichni čekali na přílet obranné flotily a Borgů.

Geordi LaForge studoval nějaká data o současném technickém stavu lodi. Spíše však přemýšlel o své touze spatřit zblízka cizí loď,která ho fascinovala. Dobře věděl, že je na Enterprise příliš důležitý, než aby ho kapitán pustil a smířil se s tím. Přesto tam ale chtěl… Náhle mu z ruky vypadl padd, který držel. Jindy pečlivý inženýr se vůbec nenamáhal zvedat ho. Naopak sám vstal a došel k bezvládnému tělu Befora, které bylo položeno na židli v Geordiho pracovně. Dotkl se vypínače a aktivoval ho. Android se poněkud překvapivě skutečně napřímil. Potom prohlásil: "Ahoj, Geordi. Co tu dělám?"

"Potřebuji tvoji spolupráci."

"Opravdu?" podivil se android. "Co mám udělat?"

"Potřebuji získat raketoplán."

"Ale to je proti směrnicím Hvězdné flotily."

"Já vím. Ale ty jsou špatné."

"Geordi, nemohu…" Šéfinženýr androida zase deaktivoval. Položil ho na židli, na níž předtím spočíval, a otevřel jeho hlavu. Chvíli s ní pracoval, potom ji zase uzavřel a vrátil se ke svému pracovnímu stolu, kde se pustil do interakce se svým počítačovým terminálem.

Následuje:
Kapitola 7