Star Trek: Úsvit války

Obsah

• Poslední let USS Artemis
• Ve světě civilisty
• Symbol síly
• Klid před bouří
• Zpět do služby
• První let
• Nová loď, nový domov
• Ozvěna minulosti
• První krev
• Volání Starbase 24
• Slovy ke klidu

Slovy ke klidu

Cestu zpět ke své lodi podstoupil pomalým ale rázným krokem. Zkoumavým pohledem přelétl každou zadokovanou loď ve vnitřním prostoru stanice, nejvíce jeho pozornost zaujaly tři majestátní dlouhá torza třídy Soveregin, jež byly upevněny k přestupním trubicím stanice. Nyní si uvědomil, že vůbec nevěděl, kdo byl velícím důstojníkem na palubě Deffendantu, lodi, která ho zachránila z paluby vybuchující Artemis. Černé vousy se symetricky zvednuly s koutky úst, když se pousmál. Ačkoliv měla jeho nová loď jistý druh elegance, Sovereign ji v ní svým nízkým profilem a úzkými gondolami předčil. James se zastavil a opět se podíval směrem do hangáru.

Při dalším pohledu ho zalila nostalgie, když do hangáru pomalu vletěla loď třídy Vanguard. Hvězdný křižník se ladně zařadil mezi lodě třídy Akira a Intrepid. Hlavou mu prolétla myšlenka, že možná udělal chybu, když Saliru pozval na večeři. Tiše v hlavě přemítal, že ačkoliv by bylo opravdu uvolňující a příjemné se nechat unášet silnějším poutem, stejně tak bylo ale možné, že tím sebe i jí ohrozí vzájemnou ztrátou. Po chvíli byl vlastně rád, když ho ze zamyšlení vyrušil vnější podnět.

"Vrchní logistický důstojník Jackson kontradmirálovi Hillfortovi," ozval se mužský hlas z komlinku.
"Hillfort, mluvte," řekl kontradmirál, když se aktivoval svůj komlink.
"Admirál Yanishev vám na palubu lodi posílá nové uniformy. Můžeme využít transportéry?" James se na moment zamyslel a pak ze zeptal: "Proč nový uniformy?"
"Uniformy naší základny jsou uzpůsobené k boji, pane. Vaše jsou stále určeny spíše k průzkumu."
"Dobře. Dostaňte je do hlavního skladiště na Grimmovi, klidně transportéry."
"Ještě budu potřebovat hlasovou autorizaci."
"Kontradmirál James Hillfort, osobní autorizace delta, dva, alfa, tři."
"Děkuji, pane. Nechám je transportovat hned, jak to bude možné."

James se otočil a vykročil směrem k turbovýtahu. Pohodlně se postavil a ruce za zády spojil. Zhluboka se nadechl.
"Dokovací paluba, USS Grimm!" Válec se s běžným hučením rozpohyboval směrem dolů. Jeho psychiku děsil fakt, že se emoce objevily najednou. Logická část jeho já se stále snažila pracovat s alternativou, která obviňovala Baraka z manipulace. Částečně z egoistického hlediska nechtěl opět ztratit někoho, na kom mu tolik záleželo. Někoho, komu by nedokázal lhát nebo ublížit. Z vlastní zkušenosti věděl, že jedno takové trauma je pro jednu bytost často víc než dost ke zhroucení. Dávno pohřbené vzpomínky na doby, které strávil sám v kajutě filozofováním na téma, proč já, se vracely. Tehdy se jich zbavil jen citovým uzavřením se do sebe, svým způsobem se z něj stal vulkánec. 
"Do hajzlu," tiše ulevil své nerozhodnosti. Klec se zastavila a on z ní okamžitě vyšel. Prosklenou trubicí prošel co nejrychleji mohl, stále si však nechával záležet na tom, aby jeho chůze vypadala stále autoritativně. Ihned odbočil do chodby napravo a vešel do dalšího turbovýtahu.
"Hlavní ošetřovna!" vydal rozkaz. Opět stejný zvuk. 

Barak ho při vstupu do ošetřovny okamžitě zpozoroval. Dle polohy, kterou zaujmul ve svém křesle, věděl, proč Hillfort přišel. Cardassian se provokativně usmál. Datapad, který doteď držel v rukou, klidně položil na stůl. Pacient zasažený výbuchem cívky, už nebyl k nalezení. 
"Ani se nenamáhej s další omluvou. Vzal sis něco do hlavy nebo si to totálně," začal mluvit, Hillfort ho ale přerušil.
"Možná obojí," odpověděl mu.
"Co?"
"Večer jdeme na večeři."
"Další běžná lidská vlastnost, nejistota. Někde tu mám danej serotonin, jedna dávka by ti mohla pomoct."
"Nepotřebuju serotonin!"
"Takže dvě." Hillfortův výraz se stáhl do nepobavené grimasy. "Dobře, žádná dávka. Furt ale nezníš jistě." Hillfort pokrčil rameny. Barak zvedl hlavu a se zavřenýma očima se zhluboka nadechl. Pomalu začal přejíždět ukazovákem po čtvercových hrubých segmentech svého obličeje. 
"Měl by ses stavit za konzultantkou. Sice si sám myslím, že konzultantka Grimma je trochu moc vlezlá, ale to je asi předpoklad k tý pracovní pozici."
"Na rozdíl od doktorů, který radí v intimních vztazích?"
"My doktoři to děláme v zájmu zdraví a je z toho užitek. Ale co si vybavuju z Cardassie, tak konzultanti jsou mnohem líp placený."
"Proč bych potřeboval konzultanta?"
"Protože na týhle lodi jsou dva jedinci, kteří tě můžou zbavit velení bez udání důvodu, já nebo konzultant. Vzhledem k tomu, že já pomáhám Saliře, tak ti zbejvá konzultant."
"Čím tě vůbec Salira přesvědčila, aby ses k ní přidal?"
"Má spoustu dobrejch nápadů, jak tě přivýst k šílenství. Vlastně mi tím připomíná Net," řekl mu Barak s úsměvem, Hillfort si povzdechl. Když jeho pohled cardassian viděl, pokusil se ho uklidnit: "Buď v klidu, na lidi mám dobrej nos. Salira je skvělá ženská, je chytrá, trochu egoistická a i pro mě jako cardassiana celkem přitažlivá. Spíš bych se bál toho, co má v břiše."
"Děkuju, to si mi připomínat nemusel."
"Asi ne, ale teď zmiz! Ještě se máš připravit na večeři a já si musím ještě udělat pořádek ve složkách v systému." James se otočil směrem k východu a těsně před ním se ještě zeptal na jednu otázku.
"Co si jí o mě řekl?"
"Jenom to dobrý. Navíc to špatný ví stejně asi jenom Zh'ron." 
"Pravda."
"Vlastně, jedna věc by mě zajímala víc než moje složky. Proč si tak neochotnej, co se týče vztahů?" zeptal se ještě Barak.
"Zeptej se mě až poletíme z Kerbalu! A vem něco silnýho, asi ti to dlužím."
"Tak bych to nenazýval, říkej tomu laskavost." Hillfort se nuceně usmál, jeho hnědé oči tedy zůstaly strnulé. Vrátil se k turbovýtahu a přemístil se do strojovny, stále ho zajímalo, proč byl Buchner tak iritovanej, když se zmínil o andorianském šéfinženýrovi.

Ve strojovně bylo jako běžně ticho přerušované pouze hučením warp jádra. Kolem okolních konzolí stálo několik inženýrů. Jednomu z nich se podíval přes rameno, na obrazovce bylo několik grafů, které zobrazovaly výkon a energetické potencionály. Naposledy se v nich vyznal na povinných přednáškách v době, kdy studoval na Akademii. Nyní mu nedávaly skoro smysl. Běžné hodnoty si nepamatoval již vůbec, tato křivka monitorovala vstřik hmoty do reakční komory. Po chvíli se rozhlédl kolem sebe, aby našel Thyna. Modrý obličej s tykadly nakonec zahlédl na ochozu, ke kterému vedla nakloněná plošina na protější straně místnosti. Během chvilky stál vedle Thyna a opíral se o zábradlí.
"Tak co říkáš?" zeptal se andoriana.
"Urážlivka se vrátila?" zazněla reakce a Thyn zvedl pohled od datapadu v jeho ruce. "Už ses jednou ptal."
"Neříkej."
"Ty si Saliru někam pozval?"
"Nechceš mi říct, od koho to víš?"
"Tak proto se nesla chodbou tak nadšená," rychle se pousmál androian, "takže přece jenom Barakovi dlužím dva pruhy latinia." 
"Co?"
"Jo, vsadili jsme se s Barakem, jestli se o něco pokusíš. Doktor měl pravdu."
"Neměl bych dostat nějakej podíl?"
"Proč? Jsi obětí, nemáš nárok."
"Že jste to vy dva naplánovali?"
"Co?" zvednul hlavu a otočil se ke kontradmirálovi. "Mám tě rád, ale koho si taháš do postele? To fakt není moje věc." Andorianovo tělo se zaklepalo jako náznak znechucení, tykadla na jeho hlavě se naklonila směrem k Hillfortovi.
"Takže pro jednou v tom prsty nemáš?"
"Vypadám na to? Hele, Ashley jsem znal taky, takže vím, kolik pro tebe znamenala. Přesně z toho důvodu jsem ti nikdy nikoho nevnucoval. Vy lidi jste kolem tohohle strašně protivný." Stejně jako muž vedle něho se opřel o zábradlí. Datapad nechal v ruce tak, aby směřoval směrem k podlaze místnosti. "Víš, že si byl snad ten nejšťastnější člen posádky na Hooveru? Kolik se nás o Wrightovou snažilo?"
"Nech mě počítat. Co si vybavuju, já, Anderson, ten trill, nějaká vulkánka," Hillfort se na krátký moment zarazil a pak se s otevřenými ústy a mírně dotčeným pohledem otočil k andorianovi, "a ty!"
"Co říct, byla kus," ihned co si andorian uvědomil frázi, kterou řekl, připravil se k úhybu, nic se nestalo.
Hillfort se smíchem pouze dodal: "To byla." Thyn lusknul.
"Není ti blbě?"
"Ne, cejtím se suprově. Proč?"
"Protože, když tohle někdo řekl kdykoliv předtím, tak si mu okamžitě vrazil."
"Aspoň v jednom ohledu jsem se díky tý vaší blbý sázce zlepšil."
"Naší sázce? To je snad tvoje věc."
"Barak tahal za nitky, zjevně na obou stranách."
"Ten šmejd!" procedil Thyn skrze zuby. "Nedostane ani kousek toho latinia!" Andorian si odfrkl, napřímila se mu tykadla a pak se tišeji zeptal: "Když už se o tom konečně bavíš, odpovíš mi na jednu otázku?"
"Záleží jakou."
"Stihli jste spolu spát?" 
"Blbče," odpověděl mu a přátelsky ho s úsměvem praštil do ramene. 
"Kontradmirále, ani nevíte, jakou mám chuť vám, taky vrazit."
"Odpověď za odpověď, jo?" Thyn se otočil a vyšel směrem k dolní palubě strojovny. Hillfort ho následoval.
"Dobře, ptej se!"
"Znáš nějakýho Buchnera?" zeptal se kontradmirál. Andorian po jeho pravici se zastavil a rázně otočil.
"Jo. Proč?"
"Protože dělal dozorčího týmu pro tuhle loď a když jsem tě zmínil," James se na moment odmlčel, "no, nezněl moc nadšeně."
"To dost pochybuju, vyhodili ho z Akademie."
"Tak možná jeho táta?"
"To je pravděpodobnější, když jsme graduovali byl ve výzkumu a vývoji," konstatoval andorian a opět se dal do kroku. 
"Co si udělal?"
"Já? Správnou věc? Kristian Buchner? Blbost. Ty si zrovna byl na nějakým bojovým cvičení, ale s pár studentama jsem zašli do sedmačtyřicítky. Nějakej jinej student tak oblejzal jednu ženskou," pokračoval v líčení situace během chůze, "jasně mu ale dala najevo, že nemá zájem. Když se na ní furt sápal, tak jsem mu s Rubarem šli vysvětlit, že má vypadnout. Místo toho se na mě vrhnul. Skončilo to tím, že já měl naraženou čelist a mírnej otok jednoho tykadla. On skončil s dvěma zlomenýma žebrama a vykloubenou paží. Vzhledem k tomu, kolik problémů měl, tak ho vyloučili. Já jsem z toho vyklouzl z podmínečným vyloučením."
"Třetí ročník? Během toho si byl nějak klidnej."
"Asi jo," potvrdil Thyn, když už stáli pod warp jádrem, datapad se náhle objevil v rukou jiného technika. "Tak teď je čas, abys odpověděl ty mě."
"Ne. Neměli jsme prostor, furt jsme měli jiný služby a byli jsme spolu necelej tejden."
"Hlavně, že na obědy jste čas měli, nikdo vás nemohl roztrhnout."
"Moc dobře víš, že se zrovna ranní a odpolední služby křížily."
"Vím, ale moc dobře si pamatuju její pohled, když jsem se tě pokusil někam odtáhnout. Občas jsem myslel, že mě fakt zabije."
"To by na Ash sedělo. Vlastně si říkám, co by na mě řekla teď," povzdechnul si Hillfort. Thyn se pouze nejistě usmál, na takovou otázku nebyl sám schopný odpovědět.
"Teď je to jedno," andorian udělal několik kroků k němu a ztišil svůj hlas do šepotu, "spíš bych se zajímal o to, co si myslí Salira. Konečně se s tebou dá o tomhle tématu aspoň mluvit, opovaž se bejt ten stejnej zabedněnec jako čtyři roky zpátky."
"Nic ti neslibuju. Furt mi dlužíš ten klavír!" řekl andorianovým směrem. Thyn si povzdechl.

Okamžitě co dorazil do své kajuty, se postavil k replikátoru. Stále byl vypnutý, několika pohyby po jeho ovládacím panelu ho aktivoval. Panel se rozzářil.
"Černá káva, neslazená, horká!" Ze stroje se ozval známý vysoký zvuk, po jeho doznění se ve výklenku objevil modrý hrnek, ze kterého stoupala pára. Ukazovákem a prostředníkem obejmul ucho hrnku, palec ležel na jeho horní straně. Nádobu zvedl blíže ke svému nosu a potáhnul do něj aroma černé tekutiny. Nemohl se dočkat, až se napije. Hrnek položil na stůl a klidně se za něj posadil, aktivoval velitelskou konzoli. Ihned po zapnutí se mu zobrazilo upozornění, že dorazily nové rozkazy, během chvíle je již pročítal. 

Rozkazy pro zítřejší misi přišli přímo od admirála Yanisheva. Prakticky se jednalo o rutinní diplomatickou misi. Ještě před odletem se měl nalodit diplomat Jeraax Bol. S ním se následně má zamířit k systému Kerbal a stejnojmenné planetě. Doteď ale nebylo jasné, co znamenala plánovaná ukázka síly. Hillfort věřil, že ať je to cokoliv, Grimm si s tím poradí. Nejmodernější a nejvyzbrojenější loď ve flotile. Rozkazy zahrnovaly i krátký popis kerbalské civilizace. Ačkoliv byl představitel volen, jednalo se o volbu dvanáctičlenné rady. Slovo představitele poté představovalo zákon. Svým způsobem se jednalo o elektivní absolutismus, který připomínal klingonskou radu. Kerbaly více než cokoliv jiného zajímalo rozšíření vědy, tomu odpovídalo i politické rozložení. Bohužel pro ně, i teď s prvním nadsvětelným pohonem byli stále alespoň dvě stě let za Federací. Hillfort se napil kávy v hrnku a přeposlal rozkaz Saliře. Předpoklad, že momentálně sedí z nějakého důvodu na můstku, se potvrdil, když okamžitě potvrdila přijetí. Opět pevně uchopil ucho hrnku a napil se. Jeho oči se zavřely, když nechával kávu stékat pomalu jícnem. Ode dveří zazvonil zvonek, Hillfort položil hrnek vedle monitoru, ozvalo se tiché klepnutí. 
"Dále!" dveře se se zasyčením otevřely.

 

Dovnitř vstoupil romulan s bledou pletí a vysoce vystouplými hrboly na čele. Nevýrazná brada spíše tvořila obdélník než ovál nebo kruh. Hladce oholená tvář byla bez jediného chloupku. Modré oči se rozhlédly po místnosti. Tenké obočí s očima svíralo úhel skoro čtyřiceti pěti stupňů. Muži mohlo být tak kolem čtyřiceti, tmavě hnědé vlasy se ladně spojovaly s bledým obličejem úhledným učesáním. Nad čelem vybíhalo krátké ložisko vlasů. Oblečen byl v běžné romulanské uniformě, která vypadala jako vycpaná. Na každém rameni byl zavěšen zelený pruh látky, který končil ve výšce pasu. 
"Kontradmirále?" oslovil ho romulan. Hillfort se pomalu otočil směrem ke dveřím, na tváři vytvořil co nejpřátelštější výraz. 
"Plukovníku, pojďte dál!" Romulan prošel rámem dveří a posadil se před kontradmirála. Krátkou chvíli se vrtěl než našel vhodnou polohu pro sezení. Křeslo bylo proti jeho oblečení neúměrně malé. Když veškerý pohyb ustal, tak James ještě několik vteřin počkal a až poté promluvil. 
"Věřím, že prozatím vše proběhlo bez problémů."
"Kontradmirále, musím říct, že když jsem se dozvěděl, že mám, řekněme to na rovinu, špehovat na nejnovější bitevní lodi Federace, tak jsem čekal něco, co vychází ze třídy Sovereign. Místo toho se mi naskytl pohled na modifikovanou loď Galaxy." Hillfort při slově špehovat zpozorněl. Jednoduše nechápal, proč by romulan byl natolik upřímný. Romulan si toho všiml, pousmál se.
"Slyším zklamání?"
"Ani ne tolik zklamání jako překvapení, Enterprise této třídě vytvořila značnou reputaci," doplnil romulanský plukovník. 
"Což mi připomíná, rád vás poznávám," pronesl Hillfort frázi, na kterou zapomněl a nastavil muži před sebou ruku. Romulan pohotově zareagoval a pevně ji stiskl. Jamese myšlenky donutily zeptat se na následují otázku: "Špehovat?"
"Buďme realisti. Romulan jenom pozorovatel v době kdy se v říši furt řeší Hobus? Ani náhodou."
"Takže Tal Shiar?"
"Ne, jsem běžný důstojník." Hillfort se usmál a zvedl obočí i pohled. Palen pokračoval: "Matce se strašně zalíbila nějaká náboženská myšlenka o upřímnosti, takže jsem od čtyř let vyrůstal v tom. Zjevně mi to moc jako romulanovi nepomohlo," romulan si povzdechl a skřížil ruce na hrudníku. 
"Asi ne," prohlásil Hillfort. Opět usrkl trochu kávy. Palen na něj prozatím působil dobrým dojmem, a to bylo špatně. Kdykoliv byl k němu romulan milý, znamenalo to že něco chystá. "Vaše loď už odletěla?"
"Zřejmě ano." 
"Kajuta vyhovuje?"
"Víc než dost, je mnohem prostornější než kajuta velícího důstojníka na admirálském dravci."
"Admirál Yanishev mi sdělil, že zítra by mělo dojít k první oficiální misi, platí to?"
"Kerbal. Platí."
"Dobře, mám určené služby?"
"Ne, je to zcela na vás," potvrdil mu Hillfort, nedokázal si představit, jak by pozorovateli měl určit pracovní dobu. "Kdyby jste cokoliv," zastavil ho zvuk komlinku. 
"Pane, tady logistický důstojník Zack, máme naplánovaný přenos tří tisíc uniforem?"
"Máme. Nechte to v hlavním skladu."
"Rozkaz, pane," ukončil logistický důstojník rozhovor.
"Každopádně plukovníku, kdyby jste cokoliv potřeboval, obraťte se na mě nebo prvního důstojníka Jexovou."
"Děkuji," romulan krátce sklonil hlavu a opustil místnost.

Hillfort se ještě jednou napil a zamířil ke skříni v jednom z vnitřních panelů. Nepříjemně se zašklebil, když si uvědomil, že skříň zeje prázdnotou a jediný kus oblečení byla admirálská slavností uniforma. Na stanici žádného krejčího neviděl. Stále mohl využít industriální replikátor lodi, nechtěl ale, aby na záznamech bylo několik košilí, popřípadě sak. Vedle klavíru by to zjevně byla ale menší odchylka. Nakonec admirálskou uniformu hodil na postel. Mírně se zasmál při vzpomínce na první rande na Akademii. Nyní si uvědomoval jak ironické to bylo. Do osmi zbývaly ještě tři hodiny. Opět se vrátil ke konzoli a pohodlně se usadil. O Grimmovi si chtěl zjistit co nejvíce informací, které se k němu ještě nedostaly.

Nový kabát byl z hrubého materiálu, pocitově byl i o dost těžší než očekával. Vlastně ho udivovalo, že základna měla restauraci ale ani jednoho krejčího. Stál před proskleným průchodem do restaurace. Ta byla umístěna v nejnižší palubě horního segmentu stanice. Vnitřní stěna byla jako ostatní prosklená a odhalovala vnitřní prostor hangáru. Poprvé pohled vypadal majestátně, podruhé inspirativně a potřetí spíše ohraně. Částečně Yanisheva litoval, když si uvědomil, jak dlouho musel jeho nadřízený takové panorama sledovat. 
"Ahoj," ozval se za ním jemný hlas. Salira se zastavila po jeho levici, otočil svou hlavu jejím směrem. V jediném momentě by se nejradši propadl. Mezitím, co on před restaurací stál v ceremoniální uniformě, ona dorazila v zlatých dlouhých šatech, které jí perfektně zdůrazňovaly postavu. Jamesi, si fakt idiot, pomyslel si.

"Furt ti ta šarže neleze do hlavy?" začala ho provokovat.
"Ne," odpověděl jí. 
"Ta uniforma tvrdí něco jinýho," pokračovala. Podíval se jí do obličeje, dle jejího pobaveného výrazu usuzoval, že se začal červenat.
"Vlastně je to tak trochu z donucení."
"Ty ses zase vsadil s Thynem?" řekla mu a opřela se bokem o zábradlí. Ruce káravě složila na prsou. Ta póza se mu začínala zamlouvat.
"Kéž by, aspoň by k tomu byla nějaká historka," zasmál se. 
"Tak co?" zeptala se ho dále. 
"Víš, že si přijdu jak u výslechu?"
"To je účel," sarkasticky se jí zvedly koutky úst, vrásky kolem úst se hrubě vyrýsovaly. "Buď rád, že není cardassijskej."
"A mohl by?" doplnil jí.
"Pokud mi okamžitě neřekneš, proč máš tu uniformu, tak ti vězení na Cardassii bude připadat jako Risa."
"Nenuť mě k tomu, prosím."
"Dělej!"
"Kromě služební uniformy je jediná, kterou mám ve skříni." Salira několikrát zamrkala a pak se rozesmála.
"Jsi úplně stejnej jako bratr, víš o tom?" prohodila, když ovládla smích. On se mezitím jen červenal. Na její otázku si v duchu odpověděl, že se mu představa, že by byl stejný jako její bratr, hnusila. "Taky si na Arjax vůbec nic nevzal."
"Promiň," ačkoliv si přišel stále hloupě, tak si už v její přítomnosti přišel dost uvolněněji. 
Salira ho lehce praštila do ramene: "Nech toho! Sluší ti to." Nedokázal se ubránit pobavenému odfrknutí. Oba dva se otočili, Hillfort položil pravou ruku nad svoje břicho, aby byla několik milimetrů nad látkou uniformy a vytvořil tak pomyslný trojúhelník.
"Půjdeme?" zeptal se jí. S úsměvem prostrčila svou ruku trojúhelníkem, který vytvořil horní končetinou. "Víš že ti to taky sluší?" Ladně ji odvedl průchodem k jednomu z volných stolů. Volnou rukou jí odsunul židli, rychle si sedla. Stůl obešel a posadil se naproti ní. 

Ačkoliv James dobře věděl, že každý z návštěvníků restaurace byl členem Hvězdné flotily, připadal si až moc vyčnívající z davu. Jako jediný byl ve služební uniformě. Osobně by se označil za exota.
"Jak se tvůj bratr zabydlel na Arjaxu?" zeptal se na první otázku, která ho napadla.
"Prakticky stejně jako ty," řekla mu se smíchem. "Všechno zapomněl doma, ale dostali hromadu služebních hadrů."
"Řekl ti vůbec, jakou mají misi?" vyptával se dále.
"Rutinní služba v operační oblasti Starbase 82, gornský hranice."
"Teď je mi jasný, proč ses o něj bála." 
"Furt je to můj malej bráška, i když je občas protivnější než Barak a Thyn dohromady."
"To si nechci ani představovat," pronesl, jeho výraz se zkroutil ve vyděšenou grimasu, "neboj, pokud je jenom z poloviny schopnej jako ty, je v klidu."
Potichu se zasmála: "Asi máš pravdu." 

Z rozhovoru je vyrušil číšník. Podnik si zjevně zakládal na jisté úrovni a dle toho vypadal i personál. Muž byl člověk a nebyl o moc starší než sám Hillfort. Na trupu měl bílou košili a černou vestu, pod tímto setem byly černé kalhoty zakončené lesklými lakýrkami na nohou.
"Dobrý večer? Co nabídnu?" promluvil. Hillfort samozřejmě dle svých návyků nechal mluvit Saliru.
"Dala bych si něco lehčího, kespryttské palačinky?"
"Jak si přejete, madam. K pití mohu doporučit červené víno z betazedu."
"Dobře."
"A pro pána?" muž se otočil ke kontradmirálovi. Hillfort se na krátký moment zamyslel a v krátký moment ho nenapadlo nic jiného než trillčinu volbu napodobit.
"To samé, pouze k pití něco silnějšího!"
"Risianská brandy bude vyhovovat?"
"Jednoznačně," odpověděl. Muž odešel od stolu.
"Víš, že sis mohl vzít cokoliv jiného?" pověděla mu trillka proti němu. Její úsměv se mu líbil. Ženské rty, o něco větší než jeho, výraz vyjadřovaly jen částečně. Dle mírně pozvedlé tváře usuzoval, že byla minimálně pobavená. Nyní se rozhodl provokovat on ji. Sklonil hlavu směrem ke stolu a podezřívavě zvedl černé obočí nad hnědýma očima.
"To mi vyčítá někdo, kdo většinu informací o mě má od Baraka?" zeptal se jasně sarkastickým tónem. V obličeji zrudla a uhýbavě sklopila pohled. Několik pramenů hnědých vlasů jí spadlo do čela. Po chvíli hlavu opět vztyčila a její zelené oči se zabodly do jeho hnědých. Tlumeně vyprskl smíchy. 
"Co je?" jeho smích nechápala.
"To by ses teď musela vidět. Myslím, že i to tetování, co máš na krku by se nejradši ztratilo."
"Kdyby jenom na krku," poznamenala stále provinilým hlasem. Jeho hlava se naklonila k levé straně.
"Chceš mi říct, že pokračuje ještě dál?"
"Až ke kotníkům," přiznala.
"To si musím poznamenat. Nevybavuju si, že by nám cokoliv takovýho říkali na přednáškách antropologie."
"Na Aquilae 2 nás taky moc neučili o vašem sektoru, akorát zmínili to nejdůležitější."
"Třeba?"
"Vyhýbejte se ambiciózním lidským důstojníkům," zavtipkovala. James se zasmál.
"Rád bych řekl něco podobnýho, ale Chester nám dal jenom jedno pořekadlo."
"Jaký?"
"Pokud nasereš andoriana nebo klingona a nemáš zbraň, podepsala sis rozsudek."
"U klingona možná, u andorianů nemyslím, že by tomu tak bylo."
"Ne? Vybavíš si Buchnera z doku u Země?"
"Toho protivnýho lodního technika?" obličej posunula o něco dopředu. "Toho nejde zapomenout."
"Thyn jeho synovi zlomil tři žebra a zajistil mu vyloučení z Akademie." Salira zrovna tohle nečekala, pootevřela ústa, zpoza horního rtu vykouklo několik bělavých zubů.
"Cože?"
"Thyn je kolem ženskejch nevypočitatelnej. Vlastně jsme měli pár technik za našich dnů na Akademii."
"Radši mi je ani neříkej," řekla, když se zasmála a vrhla po něm pobavený pohled. Hillfort prsty projel plnovousem. 
"Máš pravdu, většina z toho byly blbosti. Zpětně si říkám, jak mohly fungovat."
"Osobní šarm?"
"Možná. Schválně, v posledním ročníku nás tohle strašně zajímalo, měli jste s," na chvíli se zarazil výraz kamarádkami mu připadal dětinský, "dalšíma studentkama něco podobnýho?"
"Ne, že bychom se pokoušeli tak často, co vy. Alespoň podle toho, co jsem slyšela," mírně oponovala.
"Ale no tak, neříkej mi, že nebyl nikdo na koho sis v tý době nedělala zálusk," zasmál se.

V místě, kde původně kontradmirál James Hillfort čekal na Saliru Jex, stál nyní muž s bledou pletí v černém kabátu, který končil u kolenou. Klidně stál na místě a pozoroval dva důstojníky Hvězdné flotily sedící za jedním ze stolů v restauraci, kde bylo minimálně dvacet dalších jedinců. Dle bohaté mimiky odhadoval, že se rozhovor oběma zamlouval. Blonďaté vlasy mu přepadávaly k pravému spánku. Na Starbase 24 zbožňoval jediný fakt a to, že nikdo nepředpokládal, že na palubě by se mohl pohybovat někdo neoficiálně. Po deseti vteřinách ke stolu dorazil číšník s dvěma talíři. Ani se neobtěžoval jakkoliv si krýt obličej, nebyl důvod. Jakékoliv údaje o něm, které Federace měla, již neexistovaly. Od doby, co přebral velení, bylo toto podmínkou k přijetí a vlastně i jakousi zkouškou schopností. Pomalu se otočil doprava a líným krokem kopíroval tvar stěny stanice.
"Vaskezi, řekni Sokolovový, ať sežene všechno na Saliru Jexovou," tiše pronesl, skoro až šeptal. "Já dám nový příkazy jedničce."

pokračování příště…