Star Trek: Úsvit války

Obsah

• Poslední let USS Artemis
• Ve světě civilisty
• Symbol síly
• Klid před bouří
• Zpět do služby
• První let
• Nová loď, nový domov
• Ozvěna minulosti
• První krev
• Volání Starbase 24
• Slovy ke klidu

Ozvěna minulosti

Kolem něj byl zalesněný prostor, krok srovnával dle zbytku skupiny. Celkově jich bylo deset. V čele fronty šlo pět mužů, všichni byli lidé. Jejich velitel, který šel uprostřed, byl horou svalů a určitě dosahoval dvou metrů. Jeho holá hlava působila jako naváděcí maják. Ani jeden z pěti mužů neměl běžnou uniformu Flotily. Maskovací barvy upozorňovaly na fakt, že se jednalo o příslušníky MACO týmů. Na opascích a nátepnících byla připevněná řada zařízení, o kterých neměl jakékoliv tušení, k čemu slouží. Na pravém rameni měli vyšitý text Military Assault Command Operations. Všichni měli své zbraně upravené natolik, že skoro nevypadali jako standardní phaserové pušky. Nejnižší z mužů měl pušku extrémně dlouhou a těsně před začátkem pažby byl umístěn holografický čtvercový zaměřovač. Rovnoběžně s hlavní šel i laserový emitor. Zjevem tak utvářel všechny znaky odstřelovače.

MACO příslušníci byly pomyslnými speciálními jednotkami Federace. Veškerý trénink byl zaměřen na boj na dálku i kontaktní. Každý z mužů měl na hlavě zavěšený vizor podobný tomu, který měl Buchner na vesmírném doku u Země. Tři měli holografické sklíčko u pravého oka a dva u levého.

Za nimi šli další dva muži. Jeden byl oblečený v zelené uniformě, aby splýval s lesním porostem. Jediné, co věděl, bylo, že se jednalo o člena flotilní rozvědky. Vedle něj klidným krokem a s puškou v rukou pochodoval komandér Hooveru - Anderson. Za nimi poté šel on, další příslušník taktického personálu Hooveru, kterého neznal a Ashley. Otočil pohled jejím směrem, její ostrá tvář vypadala malebně, stejně jako vždy. O něco bledší pokožka se mu líbila. Z temene hlavy jí vyrůstaly blond až bílé vlasy, kombinace s modrýma očima působila ještě přitažlivěji. Pomalu jí pohledem přejel celé tělo se škádlivým úsměvem, vlasy měla spojené do jednoho copu. Uniforma byla volnější, takže nepřiléhala na její štíhlý pas a téměř ploché břicho. Při pohybu se jí ve volné uniformě mírně nadzvedávala menší ňadra. James vlastně nevěděl, proč před Thynem na toto téma většinou vtipkoval frázemi jako akorát do ruky. Několik vteřin sledoval její rytmicky se pohybující vypracované hýždě.

"Nech toho!" okřikla ho, když si Ashley uvědomila, že jí sleduje. Hlas ale mírnila tak, aby nebyl téměř slyšet.

"Proč?" porušil odstup a přiblížil se o kus k ní. "Byl by zločin, kdybych nebyl ochotnej uznat, že si krásná."

"Poručíku, udržujte odstupy!" vydal mu rozkaz důstojník rozvědky. Úkrokem se posunul zpět na své místo. 

"Na lodi," řekla mu o něco hlasitěji, aby to slyšel. Její úsměv mu vždy zvedl náladu. Agent před nimi hlasitě zakašlal. Ačkoliv Anderson byl dobrák a normálně s tím neměl problémy, tentokrát zareagoval i on.

"Lexingtonová, Hillforte, ticho!" procedil skrz zuby tak, aby mu na vzdálenost rozuměli.

Právě se nacházely v kamenitém průsmyku, na každé straně od nich byla dvacet metrů vysoká stěna. Na jejím vrcholu se tyčily stromy nápadně připomínající pozemské borovice. Červené lišejníky lemovaly okraje kamenné stěny. Z ní čas od času šlo zaregistrovat zářící minerál fosforovitého typu. Obloha byla čistě modrá, uklidňovala ho. Z převisu visely stohy silnějších vláken trávy a pohybovaly se dle slabého větru, který klidně prolétával úzkým prostorem. Jeho dotek příjemně zchladil rozpálené obličeje z dlouhého pochodu a slunce, jenž jim pražilo do zad. Pochodovali směrem na západ. Během instruktáže se dozvěděl jen to, že měli útočit na skrytou základnu místní pašerácké skupiny, která již několikrát radikálně odmítla vyjednávat. Problémem byla nezmapovanost jejich základny, která byla lokalizovaná v jednom z jeskynních systémů. Přenos transportérem by tedy byl příliš riskantní. Přímý útok raketoplánem k jeskyni by však zrušil jakýkoliv element překvapení, který vzhledem k přesile tak zoufale potřebovali. Konečný návrh útoku tak spočíval v přistání raketoplánu čtyři kilometry od základny a následném pochodu směrem k ní. Ačkoliv průsmyk představoval nebezpečnou část cesty, nikdo nepředpokládal, že by senzory blízkého dosahu měli takový dosah, aby zaregistrovaly čtyři kilometry vzdálený raketoplán. Údernou skupinu tvořil pětičlenný MACO tým, podporovaný jedním agentem federační rozvědky a čtyřmi příslušníky Hvězdné flotily.

Jáma mezi dvěma skalními útvary se před nimi stáčela doprava, průchod byl upraven, aby se jím dalo pohodlně procházet. Uhlazený povrch byl pokrytý mechem a co dohlédl, nemohl najít ani jediný pařez. Scenérii však lemovalo několik asi metr vysokých oválných kamenů, které byly rozmístěné po celé propadlině. Úvahou došel k závěru, že se pravděpodobně ještě nedávnou jednalo o oblíbenou turistickou destinaci kolonistů. Oblastí se roznášely klidné zvuky místní fauny. Zcela jasně tak vnímal zvuky jako houkání nebo pískání.

V rukou držel stejnou pušku jako ostatní příslušníci posádky Hooveru, lodi třídy Akira, která byla pověřená eliminací pašerácké buňky v tomto sektoru. Skupina se blížila k ohybu průsmyku. Dalších deset kroků ušli bez změny v tempu, pak se zvedla ruka jednoho člena MACO týmu. Zatnutá pěst jasně značila příkaz k zastavení.

"Kryt!" vykřikl příkaz. Sotva dokončil myšlenku proletěl kolem jeho hrudníku zelený záblesk z plazmové pušky, rychlým kotoulem se dostal k nejbližšímu kamenu a skrčil se za ním. Během následující vteřiny Hillfort zaregistroval kybernetický implantát kolem jeho ucha. Celá skupina se rozptýlila, když se z horní plochy skalních převisů vynořily další výstřely. Některé pocházely z federačních phaserových pušek, jiné byly zářivě zelené a pravděpodobně se jednalo o romulanské plazmové zbraně. Rychle se přesunul k nejbližšímu pevnému tělesu, stejně jako v případě člena zvláštních jednotek se jednalo o šedý kámen pokrytý zeleným mechem. Člen rozvědky se schoval za jednu z výchlipek skály. Ihned od opasku odepnul phaserovou pistoli a vystřelil po jednom z útočníků, který se zrovna blížil k římse stěny, zasáhl ho přímo do středu hrudníku. Tělo s hlasitým ducnutím dopadlo na zem. Zbytek členů MACO komanda již byl rozprostřen mezi kameny, komandér Anderson byl za stejnou překážkou jako velitel speciálních jednotek.

"Jeffersone, kde jsou?" zařval holohlavý muž.

"Římsa na třetí a dvanáctý hodině!" odpověděl muž s kybernetickým implantátem. 

"Dobře. Hollarde, zářivku na římsu napravo! Hned jak se odpálí, tak Nevil zasype ty šmejdy před náma! Jeffersone, ty se Simonsem ho budete krýt!" ihned co dořekl se všechny instrukce provedli, jeden z mužů do podvěsu na své zbrani zastrčil neznámé zařízení a vystřelil ho. Hillfortovi došlo, že se jednalo o granátomet. Pravá římsa modře zazářila a palba z ní za moment na několik vteřin ustala. Z krytu se ihned vyklopil i další muž, zpoza kamene vykoukla blonďatá hlava. Oblast jeho hrudi se modře zableskla, když do ní narazil oranžový výboj. Osobní štít zvládl zadržet několik takových zásahů, bohužel ale nepatřil do standardní výbavy důstojníka Hvězdné flotily. Hlaveň pušky se zapřela o kámen a až teď byl vidět zvětšený energetický kondenzátor. Prst stiskl spoušť, z hlavně začali vystřelovat obrovskou rychlostí oranžové zášlehy jeden za druhým. Palba z protější římsy ustala, když se ozvaly asi tři výkřiky a útočníci se svalily k zemi, aby se vyhnuli ohnivé smršti. Anderson vystřelil ze své pušky nad římsu, pod kterou byl federační agent. Mohutné orionské tělo se svalilo před něj. Jeden z mužů na římse před nimi se rozhodl zvednout, okamžitě se objevil zášleh z odstřelovací pušky. Vizor střelce jasně zářil. Průsmykem se rozezněla hlasitá rána, Hillfort nevěděl, kam ten zvuk zařadit. Věděl pouze to, že muž opřený o kámen s automatickou puškou se svalil k zemi, z hlavy mu vytékalo značné množství krve, rozražená lebka odhalila její šedý obsah. Rychle se rozhlédl, aby zjistil, odkud výstřel přišel. Na římse nalevo od něj stál muž ve volném oblečení a v ruce držel předmět o něco větší než phaser. Od hlavně se zvedal oblak horkého vzduchu. Okamžitě na něj zaměřil pušku a vystřelil. Agent u stěny opět úspěšně vystřelil. 

"Perkinsi, kryjte mě!" zakřičel povel směrem k veliteli MACO týmu. Ten rychle pokynul hlavou na souhlas a hodil červeně blikající předmět na římsu napravo od něj. Na horní ploše se objevila exploze a do propasti spadla dvě těla. Příslušník federační rozvědky se rozběhl směrem k Hillfortovi. Na muže již vystřelila i Ashley. Oba dva zásahy pohltil stejný štít, které měli příslušníci divize MACO. Vysoká figura okamžitě seskočila z vyvýšeniny, před skokem zarazil do země hák, který byl namotaným lanem v jeho hlavici spojený s mužovým opaskem. Efektivně se tak slanil dolů. Během krátkého momentu se tak ocitl v Ashleyně kontaktní vzdálenosti, Hillfort ještě jednou vystřelil, opět bez účinku. Zlověstná mužská figura zcela bez přemýšlení zvedla ruku směrem k druhému členu bezpečnosti a stiskla spoušť, opět se ozvala hlasitá rána. Člen bezpečnostního týmu spadl obličejem do země. Mech se začal zalévat krví.

V čele se stále míjel jeden zbraňový záblesk za druhým, Anderson se na moment vyklonil zpoza krytu, nikoho nezaregistroval, opět se schoval. Tak nějakou chvíli setrval a poté opět vykoukl, zpoza jednoho stromu se vyřítil zelený zášleh, který ho zasáhl do pravého ramene. S hlasitým výkřikem se vrátil do krytu, upustil pušku na zem. Jeho rudý nárameník byl v oblasti zásahu propálený. Z ruky se roznesl do blízkého okolí intenzivní závan spálené kůže. Část uniformy se připálila do rány, od muže s podvěsným granátometem se ozval extrémně silný phaserový výboj směrem ke stromu, odkud přišel plazmový výstřel. Téměř celá struktura stromu při dopadu střely explodovala. Velitel MACO týmu instinktivně odepnul od opasku injektor a hodil ho těsně před zraněného. Ten po něm pomalu sáhl a neporaněnou rukou si ho aplikoval, bolest pomalu slábla. Zápach však zůstával stejný. 

"Dvanáctka je čistá!" oznámil mu odstřelovač a rychle se zvedl, aby se přesunul za kámen pod vyklizenou stranou. Doufal, že bude mít lepší výhled. Na jeho těle se rozlehly dva phaserové výstřely. Štít je oba pohltil.

"Komandére! Okamžitě svoje lidi evakuujte! Doděláme to tu!" vydal rozkaz velitel útoku. Anderson neprotestoval, levou ruku pokrčil, aby se dotknul komlinku. Nic se nestalo. Uvědomil si, že komlink na hrudi nemá. Rychle a zmateně se rozhlédl kolem. Stříbrná insignie flotily ležela metr před ním, natáhl se k němu. Zády mu proletěla pronikavá bolest. Bokem obličeje dopadl k zemi.

Ashley samotnému útočníkovi vyrazila zbraň z rukou, s tlumeným dopadem spadla do mechu. Pokusila se ho praštit pažbou do tváře, proti jeho hrubé síle ale neměla šanci. Její pušku uchopil oběma rukama a jediným rychlým pohybem ji vytrhl ze slabších rukou. Hillfort neměl možnost vystřelit, aniž by riskoval, že ji zraní. Proti stroji na zabíjení vyběhl, dělilo ho asi patnáct metrů. V útočníkově bledých rukou se zaleskl nůž. Ashley se pokusila muže kopnout do slabin. Bez úspěchu. Do trasy jejího kopu se postavilo svalnaté lýtko, které se okamžitě dostalo za její nohu. Jediným krokem vpřed jí podrazil nohy, nekontrolovatelně spadla k zemi. Necelou vteřinu na ní jeho nicneříkající oči zírali a pak bodl směrem k zemi, čepel se zanořila do pravého podžebří. Průsmykem se roznesl vysoce tónovaný výkřik. Rychle nůž vytáhl, blížícího se Hillforta již registroval. V pokleku vyčkával než se přiblíží na dva metry a pak se instinktivní otočkou vyhnul jeho pažbě. Hillfort tak proběhl kolem něj, rychle zarazil nohy do země, aby se zastavil. Napřímil pušku a vystřelil, modré zazáření oznámilo pohlcení výboje. Periferním viděním zahlédl krev, která Ashley vytékala z rány. Rychlým pohybem prstu přenastavil nastavení na vaporizaci a zamířil na obličej, stiskl spoušť. Opět stejný výsledek. Phaser stále dobíjel výbojový článek. Napřáhnutá ruka s nožem zlověstně značila, co se stane. Jamesem rezonoval děs, nechtěl zemřít, o to víc ale nechtěl nechat Ashley zemřít. Smrti se ale chtěl postavit čelem, když myslel, že přijde úder oběma rukama pušku uchopil a zvedl nad svou hlavu. Místo očekávaného nárazu dvou kovů se však objevila zelená uniforma. Agent federační rozvědky o hlavu vyššího muže praštil pažbou do dolní čelisti a ihned poté mu zarazil hlaveň do kolene. Dosud nezastavitelný kolos se svalil zády k zemi. Na paži, na které byl na pásce zavěšený zvláštní kosodélníkový předmět, přistálo jeho chodidlo. Dle výkřiku plnou sílou, kterou agent dokázal vyvinout. Zařízení se roztříštilo, puška již byla otočená hlavní k němu, objevil se oranžový záblesk.

"Hollarde, azimut dva, dva, tři! Úhel sedmdesát šest! Foton!" vykřikl odstřelovač, velitel kývl. Z granátometného podvěsu vystřelil další červeně blikající předmět v zadaném směru a pod daným úhlem. Na římse se roznesla exploze, ozvala se směsice výkřiků. Několik pašeráků opustilo kryt, odstřelovač s velitelem dva z nich okamžitě precizními výstřely zasáhli do zad.

Hillfort upustil pušku a rozběhl se směrem k Ashley, která ztuhle ležela na zemi. Okamžitě svoje ruce spojil do pevného kulovitého útvaru. Zatlačil na ránu po noži, nevěděl, co dělá agent za ním. Z modrých očí pomalu vytékaly slzy. V Ashleyině půvabné tváři se zračil strach. Krev stále tekla z rány bez přestání. Po chvíli doběhl odstřelovač skupiny MACO, rychle jí do krku zabodl injektor. Hillfort zvedl obličej, na displeji zahlédl nápis fibrinogen. Její tvář ještě více pobledla, její ruce pomalu chladly. Její dýchání bylo přerývané a pulz nitkovitý až eratický.

"Simmonsi, pressurizátor!" zařval Jefferson a přebral si od muže černou kouli. Další slova mířil k Hillfortovi. "Na tři uhneš rukou a já jí ucpu ránu tímhle." Člen komanda tajně doufal, že čepel prošla pouze jaterními žilami, v takovém případě byla ještě šance ji zachránit. Jeho obličej byl však mimicky mrtvý. 

"Raz," Jefferson přisunul kouli k ráně, "dva, tři!" Hillfort okamžitě rukou uhnul a koule se ocitla v ráně. Ozvalo se bolestivé zasyčení. Už se k nim připojil i agent Federace. Odstřelovač se dotkl vrcholu koule, nic se nestalo, rychle pohyb opakoval. 

"Do hajzlu, najdi tu díru!" zakřičel, ozvěna se roznesla celým průsmykem. Po dalším neúspěšném pokusu do rány vložil své ruce přesně tak jako Hillfort.

"Okamžitě, zavolej Hoover! Nedá to!" promluvil odstřelovač. Velitel zamítavě zavrtěl hlavou. 

"K nouzovému transportu měl autorizaci jenom on," pověděl a ukázal směrem k Andersonově mrtvole. "Bez jeho hlasu nás budou nahoře ignorovat. Simmonsi, padej pro raketoplán!" Obavy bojového medika se naplnily, zbraň prošla játry.

Jemný vánek jim všem rozpohyboval vlasy. Bělavá kadeř vlasů jí spadla do oka, Hillfort jí lehkým pohybem odsunul. Dlaň jí položil na tvář, slza už stékala po tváři i jemu. Bezmoc ho přiváděla k šílenství, nechtěl, aby zemřela. Bál se o ní. Agent vrhal svůj stín přes dva klečící muže a stále více blednoucí Ashley. 

"Jamesi, jsi ten nejlepší chlap, kterýho jsem poznala," poznamenala tiše a se značnou námahou. Levou ruku jí stále tiskl k tváři, a prsty přejel po jejím spánku, pokoušel se jí uklidnit. Pravou rukou uchopil její pravou dlaň. Nervózně skousl dolní ret.

"A ještě mě budeš znát, rozumíš?" odpověděl jí.

"Máte nanejvýš minutu," oznámil mu Jefferson naproti němu tichým hlasem.

"Zvládne to!" okřikl ho. Příslušník MACO jednotek nereagoval, jakékoliv dohadování by nemělo smysl. Situaci viděl v boji již několikrát a nikdy se neměnila.

"Jamesi, poslouchej ho," řekla ještě tišším hlasem, nasbírala tolik síly, aby mohla zvednout alespoň jeden z prstů a položila ho na Hillfortovu hrubou kůži. "Bojím se, Jamesi." Slabě zavzlykala.

"Klid, bude to v pořádku. Dostaneme tě na Hoover, jo?"

"Je mi zima, mám strach. Vyhráli jsme?" zeptala se mimo hlavní dění, možná se ho snažila dostat od pohledu na umírajícího člověka, kterého miloval. Alespoň tak to připadalo členu federační rozvědky, který stále netknutě stál nad nimi. Za jeho zády se ozvalo zabručení, když se muž, kterého před chvíli srazil na zem a omráčil phaserem, probral. 

"Drž hubu!" promluvil nelítostně jeho směrem, ozvalo se zapraskání elektřiny. "A ani se nenamáhej vstávat! Každej větší pohyb ti uštědří ještě větší dávku proudu!" Dle výrazu měl chuť ji manuálně zvýšit.

Hillfort jejich rozhovor ignoroval. Svou hlavu přiblížil čelem k tomu jejímu, jemně ho položil, aby cítila dotyk.

"Vždycky," zašeptal. "A teď vyhraj nad tím posraným nožem, jo?" Po chvíli posunul čelo kousek nad její, tak aby nad ním byla jeho ústa a lehce jí políbil na čelo. Nyní ho plnovous štval, nevěděl, zda přežije a z toho důvodu jí nechtěl takový moment ještě více znepříjemňovat. 

"Amatére," řekla mu sarkasticky. Obdivoval, že i za takových podmínek zůstávala sama sebou.

"Nemáš ty vousy ráda, škrábou tě na bradě, Ash," dostal ze sebe krátkou plačtivou poznámku. Tvář mu začal hyzdit vynucený úsměv.

"Jamesi, dost možná tě vidím naposledy. Prosím, jednou kašli na to, co se nelíbí jiným," poznamenala jeho směrem. Její hlas stále slábnul. Její prosbu ale splnil, polibky s ní zbožňoval. Každá žena před ní postrádala její dominanci a elán. Rty se setkaly a chvíli se navzájem proti sobě pohybovali, Jefferson vnímal zrychlení pulzu větším tlakem krve, i přes to je však nepřerušoval. Výsledek by byl stejně beznadějný. Po necelých deseti vteřinách se obličeje opět vzdálily. Krátkými pohyby ji konejšil po hebkých vlasech a upřeně jí hleděl do očí. Mimo strachu se mu zazdálo, že zahlédl něco jako odhodlání. I přes vlastní slzy se snažil usmívat, do nadzvedlých koutků mu chvilkami stekla slaná tekutina. Ignoroval ji. Teď ho zajímal jen obličej před ním. Přestal vnímat čas a prostor kolem sebe, jen v tichosti sledoval její půvabné modré oči. Levou ruku přemístil od jejích vlasů směrem k čelu, čtyři prsty položil na její spánek a palcem jí pomalu přejížděl po čele. To pokračovalo asi dvacet vteřin, než nevýrazný pohyb hrudníku ustal. Cosi se změnilo i v jejích očích. Ta půvabná jiskra z nich zmizela. Pravou ruku přesunul do místa, kde byla vřetenní tepna. Nic necítil. Zkusil stisknout silněji, stejný výsledek. Prst posunul trochu níže. Obě své ruce protáhl pod bezvládnými rameny a přitáhl si ji k sobě. Jefferson uvolnil tlak svých rukou. Krev z rány se mu dostala na uniformu, rudá skvrna na černém podkladu nebyla ale natolik zřejmá.

Křečovitě zavřel oči, a držel je v této poloze, i tak přes ně ale protékaly slzy, které dopadaly na její kůži a uniformu. Její tělo bylo o něco chladnější než jeho ale ne nepříjemně. Chvíli ji kolébal jako malé dítě a svou hlavu položil na její rameno. V jeho mysli se mísil hněv s lítostí, láska k ní s nenávistí k muži, co ji zabil. První smrt v boji viděl ihned, když nastoupil na Hoover. Toto bylo ale zcela jiné, tentokrát to byla osoba, za kterou by dal vlastní život. Někdo, na kom mu záleželo více než na komkoliv jiném. Někdo, kdo si zasloužil být pomstěn.

"Proč?" zašeptal k mrtvému obličeji. "Proč ty?" Jefferson již dávno stál, pokynul ostatním členům týmu, aby se na moment vzdálily. Federační agent jejich příklad následoval. Pokud nic jiného, alespoň jim tím projevil trochu soukromí a chvilku ticha. Svou hlavu zaklonil a opět zavzlykal. Pomalu a opatrně její tělo položil na zem. Mech tiše zakřupal.

Teď nevnímal absolutně nic, pouze vztek. Teď tu byl jen on a útočník spoutaný před ním. Figura v černém kabátu, právě kvůli němu byl momentálně sám. Nyní z něj nebyl důstojník Hvězdné flotily ale obyčejný člověk. Zoufalý a bez vyššího cíle, pro který by bojoval.

Zvedl se, pomalým krokem se blížil k muži, který všechno zavinil. Muži, který zabil dva příslušníky Hvězdné flotily a jednoho člena speciálních jednotek. Muži, který si v jeho očích zasloužil zemřít stejným způsobem. Nikdo ho ještě nezaregistroval. V jeho cestě ležel nůž, kterým ji zabil, a kterým teď zemře i vrah a slaboch, který zvládnul zabít ženu. James již nemyslel, jeho tělo fungovalo samo. Dopředu ho nyní hnala jen iracionalita, emoce a touha po pomstě, řekl by i touha po spravedlnosti. Pomalým krokem se k němu blížil, jeho výraz byl zcela bezvýrazný. Spoutaný muž na zemi měl v obličeji jasně opovrhující výraz.

"Co? Zabiješ bezbrannýho?" zakřičel Hillfortovo směrem. Na takový podnět již reagoval příslušník federální rozvědky. S velitelem pašeráků měl jiné úmysly.

"Poručíku! Hned se vraťte!" vydal přímý rozkaz, Hillfort ho buď absolutně nevnímal nebo ignoroval. Každopádně rozhodně pokračoval dál. "Poručíku! Nechte! Ho! Být!" kladl agent důraz na každé slovo. Žádná reakce, Hillfortovi zbývalo k jeho cíli pět metrů.

Muž v zelené uniformě se rozběhl směrem k němu. V momentě, kdy se Hillfort připravoval k bodnutí, ho srazil na zem. Obličejem spadl do měkkého zeleného mechu. Při dopadu se mu před obličejem zatmělo.

Rychle otevřel oči, nic se nedělo, byl ve své kajutě. Byl vyděšený. Třikrát se rozhlédl po celé místnosti, doufal že události z Volanu 3 už nikdy neprožije znova. Noční můra ho však vyvedla z omylu. Nejistota kolovala celým jeho tělem. Nechtěl tím samým procházet znova, podruhé již ne. Nechtěl přijít o někoho stejně cenného jako pro něj před devíti lety byla Ashley. Proč já, řekl si v duchu.

Následuje:
První krev