Star Trek: Úsvit války

Obsah

• Poslední let USS Artemis
• Ve světě civilisty
• Symbol síly
• Klid před bouří
• Zpět do služby
• První let
• Nová loď, nový domov
• Ozvěna minulosti
• První krev
• Volání Starbase 24
• Slovy ke klidu

Symbol síly

V jeho zorném poli se objevil prostor hvězdného doku u Země. Před ním byla stěna z tvrzeného plastu. Dva metry od ní směrem k transportní platformě byla ovládací konzole, stál za ní kaitan v šedé uniformě se žlutou látkou v oblasti ramen. Stěny byly čistě bílé, perfektně hladký povrch odrážel světlo, až příliš intenzivně. Hillfort přivřel oči. Kaitana nijak neoslovoval, rychle kolem něj prošel. Nalevo od ovládací konzole byl průchod do zbytku vesmírné stanice. Pokaždé když vešel do hlavního sálu, tak mu připadala až zbytečně velká. S velikostí šla ruku v ruce grandióznost. Vnější průzor byl nyní otočený směrem k Zemi. Modrá planeta jasně odrážela světlo Slunce. Byly to momenty jako tyto, kdy si uvědomoval, že bojovat má smysl. Před jeho očima se nacházel domov pro téměř dvanáct miliard obyvatel. Před průzorem prolétla hlídkující loď. Tvar trupu byl nezaměnitelný. Reputaci, kterou mu získal admirál Jean-Luc Picard, nebylo na Akademii možné opomenout. Třída Galaxy klidně proletěla, oproti obrovské konstrukci však vypadala jako trpaslík i ze vzdálenosti necelých patnácti kilometrů. Místností se rozneslo pronikavé hlášení.

"Poručík Deckens do strojovny tři. Opakuji, poručík Deckens do strojovny tři!" ozval se rozkaz. Necelých osm metrů od vchodu k transportérům byl umístěn další průchod, vedl na balkón s výhledem na rozdělovací prostor stanice. Ačkoliv mu sházel čas nemohl odolat pokušení, aby se podíval, zda probíhá přerozdělování nových absolventů. Klidným leč dychtivým krokem prošel krátkou chodbou a postavil se k prosklenému zábradlí. Lokty se o zábranu opřel. Na obličeji se mu objevil překvapený výraz, když uviděl množství lidí. Na podlaze byly vyznačeny čtverce, každý měl pojmout stovku jedinců, sedm z nich bylo plně obsazeno. Osmý byl zaplněn z necelé poloviny. Za novými důstojníky Flotily klidně stálo asi třicet raketoplánů třídy osm. Pokaždé, když se jeden vrátil z prostoru mimo stanici, jeden z nich se zvedl a vystřídal ho. U každého ze čtverců stál jeden logistický důstojník a postupně vyjmenovával názvy lodí a absolventy, kteří se dostanou na jejich palubu. Z takové vzdálenosti ani jednomu z nich nerozuměl. Množství osob ho překvapilo, a tím probudilo i jeho zvědavost. Jednoznačně chtěl vědět, co se děje. Pohybem rukou se narovnal a šel zpátky, touto dobou již měl být u admirála Quinna. V ústí chodby stálá známá postava. Černé uplé civilní kalhoty a červená blůza perfektně seděly na ženské torzo.
"Saliro," řekl s úsměvem. Trillka pozvedla obočí.
"Kapka nostalgie, že sledujete rozdělování?" zeptala se ho.
"Původně jsem byl jenom zvědavej, ale když to položíš takhle. Asi takhle, možná mi chybí ta jediná chvíle, kdy mě přiřadili jako zbraňového důstojníka na Hoover," na tváři se mu objevil úsměv. "Tykejte mi, aspoň mimo službu, to vy je mi opravdu protivný. Jmenuju se James." Nastavil jí ruku, aby naznačil, že nabídku myslí vážně. Hlavou mu rezonovala Barakova narážka. Naštvaně si odfouknul. Trillčina ruka gesto opětovala, byla studená.
"Salira Jex, Jamesi." Věděl, že uvedení příjmení byla úcta k symbiontovi v jejím těle. Obě ruce se navzájem pevně ale pohodlně sevřely. 
"Jak si mě vůbec našla? Měli jsme se potkat u Quinnovo kanceláře," zjišťoval po chvíli. Představa, že by ho sledovala mu přišla komická.
"Náhoda," řekla a na chvíli se odmlčela, "bratr dnes nastupoval do aktivní služby."
"Která loď? 
"USS Jarvax, třída Sovereign."
"Specializace?"
"Vědecký důstojník se zaměřením na tachyonovou mechaniku."

Hillfort udiveně písknul. Pochopení tachyonových částic vyžadovalo spoustu času a mentální kapacitu génia. 
"Má taky symbionta?" zeptal se spíše ze zvědavosti. 
"Ne." Expert na tachyony se na válečné lodě hodil, již jejich aplikace ve štítech otevírala řadu taktických možností. 
"Jaký bylo tvoje zaměření, když si byl na Akademii?" zeptala se s lehkým úsměvem. Procházely hlavní halou, která obsahovala i velké sklo, za nímž proletěla loď třídy Miranda. 
"Nic zvláštního," pokusil se téma obejít, na jednoduchost svého zaměření nebyl pyšný. 
"Ale no tak. Určitě něco jo."
Povzdechl si a rychle odpověděl: "Aplikace phaserových zbraňových systémů."
"Jenom?"
"Jo," procedil přes zuby. Začala se smát. Ze všech možných specializací si vybral tu nejprobádanější, která existovala od samotného vzniku Federace. Praktičnost takové specializace se však nedala zapřít. Již jen kvůli tomu, že phasery se používaly na všech federačních lodích. Mírně se pousmál.
"No co, prakticky bylo jasný, že skončím na jednom z velitelských postů. Nejdřív taktický důstojník, pak komandér a ve finále kapitán," snažil se ji přesvědčit o své mladické vizi.
"Jo, určitě od začátku," zasmála se. Zavrtěl hlavou. Pokračovaly podél zábradlí na vyvýšené platformě. Dostaly se na malou křižovatku. Přímo před nimi byly pracovny a sklady celní policie, napravo správa loděnic a nalevo byly kanceláře admirality. Zatočily k nim.

Admirálové flotily byly vedle hlavy parlamentu hlavní představitelé Federace. Každá vojenská akce musela mít jejich svolení, v tomto ohledu byly často také velmi tvrdohlaví. Po jejich levici byla kancelář admirála Quinna. 
"Připravena? Možná i na vlastní loď?" pokusil se o vtip. Této možnosti si byl ale vědom a nechtěl přijít o prvního důstojníka, se kterým si rozuměl. 
"Ano. Novou a vlastní loď bych ráda," odpověděla mu s cynickým výrazem v obličeji. Přistoupili ke dveřím, tiše se otevřely.

Ocitli se v malé čtvercové místnosti. Před nimi byly další dveře, po levici byl stůl s malou konzolí. Za kusem nábytku seděla andorianka. Každý andorian mu připadal v obličeji stejný, klidně by tedy řekl, že se jedná o Thynovu sestru.
"Dobrý den," oslovila dva příchozí a postavila se, "máte domluvenou schůzku?"
"Ano. Kapitán Hillfort."
"Komandér Salira Jex." Andorianka několika rychlými pohyby po konzoli otevřela rozvrh schůzek admirála Quinna. 
"Ano, mám vás tu. Admirál na vás čeká. Můžete jít," řekla s úsměvem. Jistým krokem přistoupili ke dveřím. Otevřely se. Dva důstojníci se ocitli v o něco větší místnosti obdélníkového tvaru. Materiál stěn se nijak neměnil, na pravé straně místnosti byl malý odkládací stolek. Na jeho povrchu byly umístěny čtyři pozlacené modely lodí. Vymodelované byly třídy Galaxy, Sovereign, Intrepid a Constitution. Na protější straně vzhledem k nim seděl za stolem admirál Quinn. Na stole se rýsovala malá tabulka, která se stolem svírala pravý úhel. Jednalo se o malý monitor, z druhé strany se zdálo, že na něm právě jsou hlášení kapitánů. Několik centimetrů od něj ležel hrnek, ze kterého vycházelo aroma kávy. Před stolem byly tři židle, byly o něco nižší než admirálské křeslo. Admirál měl na hrudi insignii, která ho označovala jako jednoho z nejvýše postavených příslušníků flotily. Na krční části uniformy měl upevněnou hodnost pětihvězdičkového admirála. Připínací odznak sestával z pěti vyplněných kruhů, které byly ve zlatě ohraničeném obdélníku. Po stranách obličeje měl bílé vousy, které se před bradou zvedaly kolem koutků úst. Následně probíhaly pod nosem, čímž vytvořily i knír. Holá zůstala pouze brada. Nad očima se linulo bílé obočí, a ještě nad ním byly čistě bílé vlasy, které klesaly po spáncích a splývaly ve vousy. Jeho obličej měl pobledlou barvu, pravděpodobně již nějakou dobu nespal dostatečně dlouhou dobu, aby si řádně odpočinul. Na odhalených stranách obličeje bylo jasně vidět značení trilla se symbiontem. Hillfort se musel usmát, Quinnovo značení bylo složeno z ostrých tvarů. Saliřino obsahovalo převážně okrouhlé, líbilo se mu podstatně víc. Rychle posunul pohled na ní. Během necelé vteřiny si uvědomil, že hnědé rozpuštěné vlasy zakrývaly její trillské značení. Nevěděl proč.

Quinn zvedl pohled od monitoru. Hillfort se Salirou zasalutovali, Quinn se postavil a klidně řekl: "Pohov." Hillfortovi podal ruku a pokynul, aby se oba usadili. V kapitánovi se začalo mísit očekávání s nepříjemným napětím a netrpělivostí. Do jeho pocitů se vkrádala i zvědavost, jak Salira zareaguje. Quinn vypnul obsah monitoru a poté i holografickou projekci rámu samotného.
"Kapitáne, všechny podklady pro převelení jsou připravené." Quinn sáhl po hrnku kávy, Salira se otočila na Jamese a nechápavým pohledem si ho přeměřila, vůbec nechápala, o co jde. Jako odpověď jí nadzvedl ruku ze stolu a napřímil několik prstů. "Potřebuju již jen váš podpis. Změny ve vašem operačním personálu plánované nejsou, pokud nic nenamítáte. Tedy kromě nového vědeckého důstojníka. Komandér Takis by měl dnes dorazit z Denobuly," dokončil Quinn myšlenku.
"Admirále, smím se zeptat, o podklady, k čemu se jedná?" zeptala se zcela bez ostychu Salira.
"Vy jste jí to neřekl?" zarazil se Quinn. Hrnek s kávou přiložil k ústům a napil se.
"Ne," potvrdil teorii, viděl nejistotu v trillčiných očích, "mluvíš s budoucím kontradmirálem." Z nejistého výrazu se stal udivený, lehce vykulila oči. Její pravá ruka položená na stole se zavřela v pěst. Do jejího obličeje se pomalu vměstnávalo naštvání. Jedinkrát se jí hluboce zvedl hrudník, hlasitě vydechla a otočila se zpět na Quinna. 
"Můžeme pokračovat?" ujišťoval se trill s hrnkem v rukou. Pevně ho objímal z obou stran. Na rtech měl náznak pobaveného výrazu.
"Ano. Ale proč já? Kolonii bychom neochránili, kdyby Deffendant nedorazil a Artemis střet nezvládla."
"Kapitáne Hillforte, Federace je na pokraji války s klingony. Ve zprávě o střetu u Midosu 5 se objevily dva zajímavé manévry, které vyžadovaly rychlé vyhodnocení situace. Právě někoho nekonvenčního potřebujeme na novou velitelskou pozici. Věřím, že jste perfektní kandidát. Nikdo z ostatních kapitánů nepředvedl dostatečnou originalitu. Ale máte pravdu, to povýšení není za zásluhu u Midosu. Loď, kterou vám svěřujeme, je první svojí třídy a určení. Tudíž ji teď nemůžeme svěřit kapitánovi a žádný admirál není ochotný opustit svou loď." Quinn ze šuplíku vyndal holotablet, zvedl se ze židle a podal ho Hillfortovi. Na kapitánově tváři se objevil úsměv, avšak stále nebyl plně uspokojen. Tablet si vzal a položil ho před sebe na stůl.
"Co je to za loď?" pronesl otázku.
"Do podpisu přísně utajené."
"Zmínili jsme tu klingony, takže je určená jen pro bojové účely," odhadovala Hillfortova pravá ruka. Quinn se klidně usadil a zapřel se do opěradla svého křesla, neodpovídal.
"Můžu odmítnout?" zeptal se jediný člověk v místnosti, trillský admirál kývnul hlavou.
"Pod kterým admirálem bude loď sloužit?" 
"Admirál Grigori Yanishev, Hvězdná Základna 24, zároveň mu budete dělat výkonného zástupce."

Nelíbilo se mu Quinnovo tajnůstkářství, zvědavost však stále vítězila. Uvažoval, zda je dobrý nápad postavit se flotilnímu velení. Spousta kapitánů by za takovou příležitost zabíjela. Ukazovákem pravé ruky bubnoval do stolu. Z doslechu byl admirál Yanishev hrdina několika bitev a taktický génius, často mu však šlo spíše o účel než prostředky. Válka si takové oběti ale žádala, Hillfort patřil k lidem, kteří byli ochotní se obětovat pro něco většího. Představa velení prototypové lodi ho lákala, ale zároveň nechtěl společně s ní vybuchnout na tisíc kousků. 
"Komandére, vaše doporučení?" zeptal se Saliry. Trillka se konečně poprvé za celé sezení usmála. Na několik vteřin sklonila hlavu. Nadechla se a zvedla oči, přes obočí na něj sotva viděla. Hillfortovi to že na něj zvedla pohled, ale stačilo. 
"Audere est facere," řekla. 
"Odvážit se je udělat," přeložil latinské motto vyučované na Akademii v rámci sociální antropologie. Salira zvedla hlavu, její obličej zkrášloval jemný úsměv. Hillfort přisunul tablet blíže k sobě a prstem se podepsal. Quinn vytáhl další tablet, tentokrát ho přisunul k Saliře.
"Co to je?" zeptala se.
"Pokud chcete zůstat přidělená ke kapitánu Hillfortovi, potřebujeme mít příslib mlčenlivosti. Zbytku důstojníku ho nechám ihned doručit, kapitáne." Salira podepsala, bylo jí jasné, že nepotrvá dlouho, než se loď zapojí do plné akce, čímž se příslib stane neplatným.
"Admirále, kde máme loď?" položil otázku, když mu podepsané povýšení vracel. Quinn si oddechl.
"Chvíli jsem myslel, že nepodepíšete. Jděte za komandérem Buchnerem u správy doku. Dám mu vědět, že jste na cestě. Zítra vám začíná aktivní služba, admirále." Salira i Hillfort se postavili a zasalutovaly.
"Odchod," zazněl rozkaz. Oba dva opustily místnost, tiše prošli kolem sekretářky a dostali se zpět do hlavního prostoru doku. Stejným krokem pokračovaly vpřed.

"Promiň," řekl Hillfort po chvíli, z jeho hlasu bylo cítit nechuť, že se musel omlouvat.
"Za co?" požadovala doplnění. Snažila se ho pošťuchovat, chtěla si tento moment vychutnat.
"Za to, že jsem ti neřekl o tom povýšení," prohlásil částečně skrze zuby. 
"Jo, tos měl, Jamesi," dráždila ho dále. Konverzaci si začínala užívat, stále se snažila udržet vážný výraz a nesmát se. "Už jen z toho důvodu, že jsem tvůj první důstojník."
"Když jsem ležel Barakovi pod rukama, opravdu jsem na to měl náladu a čas, zvlášť když Quinn za mnou přilezl zrovna v momentě, kdy mi Barak nastavoval ten neurotransmitter."
"Výmluvy, minuta by tě nezabila." Hillfort se zastavil.
"Od kdy si vlastně taková urážlivka?" řekl vyčítavým tónem. "Ještě se můžeme vrátit a můžeš si zažádat o jinýho nadřízenýho," ukázal směrem ke Quinnově kanceláři. Takový výbuch již nevydržela. Hlasitě se rozesmála, chytla se zábradlí napravo od ní, a pět vteřin tam jen stála a smála se. Když se jí podařilo smích ovládnout, tak se narovnala a podívala se mu do tváře. Z mužské tváře na ní hleděly vykulené oči, stejně hloupě vypadal pootevřený pravý koutek úst. Pořád stál v póze, kdy ukazoval směrem ke Quinnovi, záchvat smíchu se ještě jednou opakoval. Trillka cítila pobavenost i ze svého symbionta. Jistá, že se jedná o vlastní pobavenost, a ne vyplavení serotoninu i do Jexova cévního systému, si ale nebyla. Smích na krátký moment, než se začal tiše smát i Hillfort. Musel. Pohled na jeho prvního důstojníka se nedal vydržet. Po necelé minutě se oba dva plně vzpamatovali. 
"Takže odpuštěno?" zeptal se po chvíli.
"Od momentu, kdy si se zeptal na můj názor."
"Saliro, jsi to ty?" udiveně řekl a dvakrát jí před obličejem luskl.
"Kdo asi."
"Jenom kontroluju, jestli nemluví Jex."
"Takhle to," nedořekla. James se opět dal do pohybu směrem ke správě doků. Zavrtěla hlavou, usmála se. Zrychlila krok tak, aby ho dohnala.
Baraku, zabiju tě, pomyslel si. Pomalu si uvědomoval, že Salira je za posledních šest let jediná bytost, které se dobrovolně z vlastního popudu omluvil. Opět šla vedle něho.

"Co vůbec ten chlap, se kterým si tu byla?" položil bez ostychu otázku. Zmateně na něj otočila hlavu.
"Kým?"
"Ten chlápek, o kterým si mluvila, když si mi oznamovala, že s náma chce mluvit admirál," pokoušel se vysvětlit. Ušklíbla se.
"To byl bratr, chtěla jsem ho vidět, než odletí na misi."
Rázem si připadal jako idiot, ani by se nedivil, kdyby ho na promenádě potkala, protože se chtěla podívat na bratrův raketoplán opouštějící dok.
"Dobře, tohle je divný." Salira se zasmála. Barakova slova mu začínala dávat smysl, ale nechtěl jim věřit.
"Proč se ptáš? Jsem velící důstojník, mám mít přehled o posádce," řekl, aby se vyhnul dalšímu pokračování tématu. Její výraz mu jasně naznačil, že mu nevěří, ale v tématu nepokračovala. Před nimi byla snížená platforma, která se dotýkala zdi, v níž bylo zabudované sklo. Za ním se klidně otáčela Země. Pomalu sešli po skloněných zakončeních vyšší platformy. U jedné z konzolí stál tellarit v uniformě operačního důstojníka. Vrásčitý obličej připomínal spíše měsíční krajinu. Padala do něj spousta dlouhých hnědých vlasů. Mohl být o hlavu nižší než Hillfort, tedy stejně vysoký jako trillka vedle něj. Vzhledem k tomu, že tellarit nic nedělal, Hillfort k němu udělal několik krátkých kroků.

"Je tu někde komandér Buchner?" zeptal se. Tellarit si ho přeměřil pohledem. Chvíli ulpěl na jeho civilním vzhledu, po chvíli ale nesrozumitelným a hlubokým hlasem zabručel. Rukou ukázal zpět k vyvýšené platformě kolem snížené, na které zrovna stáli. Natažený ukazovák mířil na muže s blonďatými vlasy u zábradlí. Oblast ramen byla vybarvena též žlutě. 
"Díky." Hillfort na obličeji naznačil nechápavou grimasu, kterou po chvíli vystřídal znechucený výraz. Oba vystoupali po nakloněné plošině zpět nahoru. Postupovali kolem zábradlí po pravé straně. Pomalu došli až k operačnímu důstojníkovi.
"Komandér Buchner?" řekl tak, aby ho důstojník slyšel. Blonďatý muž se otočil a pohlédl Hillfortovi do obličeje. Dle vrásčitosti tváře ho odhadoval tak na čtyřicet let. Pod obočím zářily dvě hnědé oči. Jeho rty byly až nepříjemně úzké, téměř se nedaly rozeznat od normální kůže. Měl hladce oholenou tvář. Vlasy měl sčesané dozadu, spánky měl téměř úplně vyholené. Ostrý obličej mu dodával na autoritě. Přes temeno mu vedla čelenka, která u levého ucha měnila tvar o devadesát stupňů směrem k oku. Na tenké tyčce byl poté připojeno semiholografické sklíčko, nositeli se na něm promítaly informace, které si vyžádal. V případě inženýrského velitele stavby světelných lodí se jednalo o výpočty nebo detekci povrchů a jejich vlastností. Špičatý nos se jevil jako neúměrný. V ruce držel holotablet.
"To jsem já. Co potřebujete?" zeptal se jich, dotekem na kovový rám u ucha vypnul podsvícení displeje. 
"Posílá mě admirál Quinn, prej pro mě máte loď."
"Kapitán Hillfort?" zeptal se, zařízení položil z ruky na konzoli před ním. Kapitán mu pokývnul. "A tohle je kdo?" pokračoval v pokládání otázek.
"Tato žena," na první dvě slova kladl značný důraz, výrazem dal technikovi jasně najevo, co si o jeho přístupu myslí, "je můj první důstojník. Tudíž očekávám stejný respekt jako ke mně." Trillka staršímu muži upřeně hleděla do očí. 
"Máte oba podepsaný papíry?" dotázal se a oba příchozí si přeměřil pohledem. 
"Jo, takže můžeme to mít už za sebou? Chci vědět, co mi Federace přidělila."
"Kolikátá je to vaše loď?" 
"Druhá."
"Co se stalo s tou první?"
"Vybuchla při ochraně kolonie, byl byste-li tedy tak laskav, řekněte, co máte. Nemáme celej den na postávání na doku!" okřikla ho Salira. Buchner si hlasitě oddechl a sundal si z hlavy vizor. Jednu polovinu obruče zastrčil za vrchní část uniformy. U jeho krku se leskly insignie hodnosti. Tři plně vybarvené kruhy.  
"Skvělý." Buchner si promnul oči. "No to je jedno, pojďte za mnou." Vedl je kolem holografického projektoru směrem ke stěně, která označovala jednu čtvrtinu obvodu stanice. Přistoupili k turbovýtahu. Buchner ho přivolal. Během několika vteřin dorazil, všichni tři do něj nastoupili.

"Oddělení vývoje a výroby. Paluba deset!" vydal počítači příkaz lodní inženýr.
"Takže co je to za loď?" zeptal se již poněkolikáté na stejnou otázku Hillfort. Buchner na něj nereagoval. 
"Kolik máme ve velení romulanů?" zeptala se Salira.
"Dva, tři?" odpověděl jí otázkou Hillfort.
"A i přesto máme výrobu lodí utajenou," trillka se usmála.
"Brzo zjistíte proč, tahle loď je schopná," odmlčel se. Kapitán si hlasitě vydechl. Salira si začala poklepávat levou nohou. Služební obuv vytvářela intenzivní zvuk. Buchner se zamračil, repetetivní zvuk ho iritoval. Výtah konečně pípnul, zastavil se a dveře se otevřely. Lodní inženýr rázně vyšel z výtahu. Vystoupili v malé chodbě. Hillfort odhadoval, že asi tři metry před nimi byly dvojité dveře, u nichž stáli dva příslušníci bezpečnosti s připravenými phaserovými puškami. Napravo od dveří byl ovládací panel, Buchner na něj položil ruku. 
"Uveďte autorizaci," ozval se mechanický hlas. 
"Komandér Buchner, autorizace omega, dva, beta, jedna."
"Přístup povolen." Dveře se otevřely. 
"Tamti dva jsou se mnou," ukázal na Saliru na Jamese. Zařadili se za něj. "Takže admirál vám nic neřekl?"
"Ne," řekli oba téměř perfektně synchronizovaně. Z obou se dala cítit nedočkavost. Když prošli, dveře se opět zavřely. Buchner se konečně rozhovořil o projektu, na kterém pracoval.
"Dobře, vaše nová loď je prototyp, který by v bojových podmínkách měl předčit i Sovereign. Lodní třída je prozatím označena jako Galaxy-X. Nečekaně je tak základem třída Galaxy."
"Průzkumná loď překonvertovaná na válečnou?" nevěřícně vyslovila Salira. Teorie jí přišla mírně nerealistická. Hillfort si prohlížel chodbu, konečně se dostali do prostornější místnosti. V ní pobíhalo asi dvacet lidí, dva z nich stály u holografického projektoru a něco upravovaly.
"Kdyby jenom překonvertovaná, prakticky jsme jí museli celou překopat. Energetické rozvody, nový impulzní pohon, záložní baterie, překopat chladící systém jádra, předělat programování lodního počítače, vyměnit plazmové kondenzátory a prakticky vymyslet úplně nový warp jádro." Do Buchnera se vlil elán. "Johnsone, hoď tam hlavní projekci!" Nad projektorem se objevila třída Galaxy, hlavním rozdílem byla třetí gondola umístěna mezi dvěma základními. Pod zadní částí byly připevněné ještě dva malé výběžky směrem od talířové sekce, na každé straně jeden. Hillfort byl udiven, pomalu se pohyboval s kroužícím hologramem, Salira zůstala stát. Po důkladném prohlédnutí si uvědomil, že pod talířovou sekcí je nové prodloužení.
"Co je to? Výztuha talířové sekce?" ukázal na místo, které měl na mysli. 
"Ne, to je emitor koncentrovaného phaseru. Schopný rozstřelit klingonského válečného ptáka na jeden výstřel. To ale není všechno." Buchner se postavil ke konzoli a podle toho, o které sekci lodi mluvil, je přibližoval. "Absolutní novinkou je implementace maskovacího zařízení, sice ne bojového, na to furt nemáme kondenzátory, ale i tak tam je. Maximální rychlost je warp 9,97. Štíty by měli bejt schopný vydržet dvojnásobek toho co Sovereign. Upravení impulzních motorů, lodi dalo lepší manévrovatelnost, takže už to není ta líná bečka. Pravá krása ale začíná u výzbroje, sedmnáct phaserových banek, čtyři torpédové odpalovače na zádi i přídi, jeden dvouhlavňový těžký fázový kanón a nejnovější vymoženost od pánů z výzkumu je koncentrovaný phaser, ale ten jsem už zmínil. Se zvýšenou technickou náročností jde samozřejmě ruku v ruce větší náročnost na údržbu. Operační posádka se tak zvýšila tisíc dvě stě padesát pracovníků. Také se upravilo plátování, duraniový trup je obohacen dilithiem, takže energetické zbraně budou mít menší účinnou plochu."

Hillfort si písknul. Salira přišla vedle něj: "Tak proto tolik tajností. Do jaký lodní kategorie spadá?"
Buchner se hrdě usmál a po chvíli odpověděl: "Dreadnought."
"Nejsem nadšenej z toho, že budu velet čistě bitevní lodi. Nepřijde mi to," Hillfort hledal správné slovo, "federační."
"Podívejte, to není moje starost. Ta loď zejtra tak jako tak odletí na přímý testy. Dneska jenom aktivujeme warp jádro a uděláme zátěžový testy. A zejtra si s ní od Marsu odletíte, kam budete chtít."
"Tohle se bude Thynovi líbit," řekl si spíše sám pro sebe Hillfort. 
"Anebo nás oba zabije, co mu to dáváme za zrůdnost," oponovala mu trillka.
"Ale ne, skamarádí se během tejdne. Jaká je šance, že vybouchne s náma na palubě?"
"Pokud se odlepíte tak žádná. Duraniový kondenzátory jsou schopný vydržet všechno."
"Už má jméno?"
"NX - sedm, pět, šest, šest, devět. USS Grimm." Jméno se Hillfortovi zamlouvalo, vzhledem k povaze lodi bylo pojmenování vybrané téměř až perfektně. "Perfektní shoda účelu se jménem."
"Proč?" Salira nechápala spojení, které se kapitán pokusil naznačit. 
"Bratři Grimmové byli pozemští spisovatelé devatenáctého století. Jejich hlavním zaměřením byly," Hillfort se zamyslel, které slovo zvolit, "pohádky. Ale ne v tradičním slova smyslu. Jejich verze obsahovaly detailní popisy násilí a řada z nich měla i upravený a dost krutější děj. K válečný lodi se to podle mě hodí." Celou dobu mluvil pomalu, zrak mu zůstával pevně zapřený do holografické projekce. Salira zaklonila hlavu a mírně pootevřela ústa, zpoza rtů vykoukly bílé zuby. 
"Chápu," řekla po chvíli. Hillfortův civilní komunikátor začal rytmicky pípat, sundal ho z opasku a aktivoval ho.
"Hillfort," představil se.
"Kapitáne, volám vám kvůli vašemu povýšení. Admirál Quinn chtěl, abych vás informovala, že povyšovací ceremonie proběhne zítra na promenádě v osm hodin ráno pozemského času pacifické zóny. Dostavit se mají i poručík komandér Zh'ron a poručík Throughtonová," zasypala ho řada instrukcí a požadavků řečených ženským hlasem.
"Beru na vědomí," potvrdil podmínky. 
"Děkuji." Komunikace se ukončila. 
"Tak Thyn se konečně dočká." Hlavu otočil k Saliře, bylo mu mírně líto, že povýšení se dočká nejdříve při přidělení vlastní lodi. 
"Jak dlouho čeká na hodnost komandéra?" položila mu otázku. 
"Asi dva roky. Na Hooveru fungoval jako řadový technik," Buchner ho zarazil zakašláním. "Chcete se zeptat ještě na něco nebo můžu jít dodělat to, co jsem měl v plánu?"

James se podíval na Saliru, část jejích vlasů se posunula ze její ucho, když jeho akci opakovala směrem k němu. Část jejího trillského tetování se tak odhalila. 
"Ne, to asi bude všechno. Vsadím se, že zítra si vás odchytí Thyn, aby vás mučil hromadou technických otázek." Buchner se zhluboka nadechl. Jeho oční víčka se od sebe oddálila v náznaku děsu, zdálo se, že zamrzl. Pravděpodobně si spojil jeho jméno a příjmení, které zmínila žena v komunikátoru.
"Děje se něco?" zeptala se trillka lodního inženýra.
"Thyn Zh'ron? Ne, držte ho ode mě. Ani náhodou mi sem nevleze. Všechny data bude mít v lodním počítači," zazněla rázná odpověď.
"Dobře, asi je teda čas zmizet," řekl Hillfort a rukou si prohrábl vousy. Klidně ustoupil do boku a rukou naznačil Buchnerovi, ať projde. Na tváři měl lehký úsměv. V hlavě již věděl, jaká bude první otázka mířená na Thyna. Buchner kolem něj svižným krokem prošel, během pohybu si nasadil zpět na hlavu vizor. Pravou rukou se dotkl komlinku připnutého na jeho uniformě.
"Komandér Buchner, T'Rel, připravte diagnostiku Exegoru, ať zjistíme, kde je ta chyba v energetickém relé."
"Ano, pane," ozvala se odpověď bez jakéhokoliv zpoždění. Hillfort se zašklebil, nelíbilo se mu, že jeho podřízení byly vycepováni na každý povel. Salira po něm koukla kritickým pohledem.
"A vy dva, pojďte se mnou. Nehodlám vás tu nechávat." Tentokrát pokynul on jim. Od zmínky o Thynovi začal být Buchner mírně útočný. Salira s James prošli kolem něj, co nejrychleji mohli. Šli alespoň dva metry před ním. Prošli kolem strážných a Hillfort přivolal turbovýtah. Během deseti vteřin dorazil. Dveře se otevřely, všechny tři osoby do něj vstoupily. Buchnerovo vizor opět zářil, jeho levé oko kmitalo z jedné strany na druhou. Výtah při uvedení do pohybu, začal hučet. Ticho ve výtahu vytvářelo tíživou atmosféru, nikdo nenašel dostatek odvahy, aby ho rozrazil. Výtah se plynule zastavil. Po otevření dveří všichni tři opustili stísněný prostor. 
"Díky, za prezentaci lodě," pokusil se vlídně ukončit setkání. Blonďaté vlasy se vzdalovaly, nedočkal se jakékoliv reakce. 

"Budiž. Nějaká teorie, co mu Thyn udělal?" položil svému prvnímu důstojníkovi otázku. Salira pokrčila rameny. Hillfort z opasku opět sundal komunikátor. Rychle našel Thynovu frekvenci a zahájil s ní hovor. Komunikátor se s druhým zařízením spojoval necelých patnáct vteřin. Hillfort se zhluboka nadechl, jeho šéfinženýr si nechával na čas. Již se chystal volání ukončit, těsně před tím komunikátor pípnul na znamení spojení.
"Co do háje, chceš?" ozval se rozespalý chraptivý hlas, podtext tomu dodal krátký povzdech. James se zamračil.
"Mám pro tebe fajn zprávu, můžeme slavit. Máme novou loď, a i pro tebe mám překvapení," pokusil se Thynovi připravit záhadu.
"Dobře. Mluv!" vyštěkl protivným hlasem andorian. Hillfort se zasmál. Salira přešla k jednomu z prosklených zábradlí po jeho levici. Z místa, kam se postavila byl přehledný výhled na loděnice několik desítek kilometrů od stanice. Jednu z nich zrovna opouštěla třída Sovereign. 
"Hele, brzdi! Řeknu ti to večer u mě, v sedm uděláme menší slezinu. Já vytáhnu Saliru, doufám, že budeš natolik užitečnej a seženeš zbytek!"
"A to o mě říkaj, že já jsem ten protivnej."
"Taky si!"
"Aspoň nebudím lidi hned ráno!" ozvalo se z komlinku.
"Seženeš je? Včetně Baraka!"
"Jo! Co mám dělat, když dali kapitánskej flek tobě?" na pozadí se ozvalo něco, co znělo jako ženský hlas. "Hele, mizím. V sedm u tebe." Hovor se ukončil. James komunikační zařízení složil a vrátil ho k opasku. Hlavu pootočil směrem k Saliře. Lokty se opírala o zábradlí a stála v mírném předklonu. Pozorně si ji přeměřil pohledem. Co to vůbec dělám, pomyslel si. Rozhodl se jít za ní, Sovereign skočil do warpu. K zábradlí se postavil stejně jako ona. 
"S posádkou hodláme dneska udělat sraz," na chvíli se zarazil, polil ho neznámý pocit, "budu rád, když se přidáš.“
"Nechce se mi," odpověděla krátce, v hlase byl náznak podrážděnosti. Její hruď se viditelně a rapidně zvedala, byla nervózní. Jasně mu došlo, že uvažovala, zda se její bratr vrátí. 
"Tohle nemusel bejt Jarvax," pokusil se jí uklidnit.
"Vidíš tady někde jinej Sovereign?" 
"Může dokovat u Marsu, stejně jako Grimm. Možná se tam s ním zítra počkáš. Neřekl, kdo Jarvaxu velí?"
"Kapitán K'Mau, kaitan." Jméno mu nic neříkalo. Z čehož byl překvapený, protože lodí třídy Sovereign bylo pomálu. Sledoval její obličej, koukala upřeně před sebe, přesně do místa, kde zmizela bitevní loď.
"Pojď s náma. Odreaguješ se, všichni to budeme před zítřkem potřebovat." Něco zamručela. Na dvě sekundy zavřela oči a zhluboka se nadechla. Napřímil se, nechtěl jí dále psychicky ubližovat. Něžně jí položil pravou ruku na záda. Při položení ruky ucítil krátkou nerovnost, pravděpodobně jí položil ruku zrovna na zadní část podprsenky. Ruku však neodtáhl, věděl, že by to působilo ještě divněji a svým způsobem i zbaběle. Látka byla jemná a tenká. Mírně pootočila hlavou, tak aby ho viděla alespoň v periferním vidění.
"Kdyby si změnila názor, tak po sedmý u mě," nabídnul jí ještě jednou a ruku zvednul. Jeho kůže se stáhla a vytvořila tak pro lidi charakteristickou husinu. Udělal jeden krok, zastavila ho svým hlasem.
"Přijdu," vynesla konečný verdikt, neusmívala se. Její výraz stále vypadal zklamaný a částečně i smutný. 
"Budeme se těšit." Než opustí dok, chtěl se ještě poptat na nového vědeckého důstojníka. Salira se otočila zpět směrem k prosklené stěně. Zatáhl za zip svojí bundy. Husina pomalu ustupovala.

Mířil zpět ke kanceláři admirála Quinna, nevstoupil však do jejího předsálí. Místo toho sešel po schodech, které byly po vnějších stranách jejích stěn. Mířil do centra pro koordinaci palubních důstojníků. Když sešel do nižšího patra, uviděl poloprázdnou místnost s holými stěnami, které měli pravděpodobně být ještě vydekorovány nápisy a nábytkem či konzolemi. Uprostřed místnosti stál kruhový kiosek. Za konzolí v něm stál bolian a zřejmě se nudil, místnost byla kromě něj a Hillforta zcela prázdná. 

"Dobrý den, co potřebujete, kapitáne?" oslovil ho bolian.
"Dobrý den, potřebuji předat informaci denobulanovi, který má dnes dorazit pod mé velení."
"Vaše autorizace?" 
"Kapitán Hillfort," odpověděl, doufal, že mu to bude stačit. Pokud by se zeptal na to, jaké lodi velí, nevěděl by, jak zaregovat.
"Položte ruku na skener!" ukázal na čtečku na druhé straně konzole. Jeho hlas byl tvrdý. Jeho modrá tvář byla zaměřená na ovládání konzole. Jeho obličejová struna mu dělala hlavu na dvě poloviny. Protáhlý tvar připomínal ovál. Jako většina jeho druhu neměl žádné vlasy, obočí či ochlupení na rukou. Ruku položil na panel, přes černý displej přeběhl modrý paprsek světla. 
"Identita potvrzená, chcete údaje přečíst nebo předat?" otázal se mimozemšťan.
"Pošlete mi to na velitelskou databázi!" pronesl příkaz, chtěl si data v klidu pročíst doma.
"Máte to ve své složce, kapitáne," řekl bolian, potom co několikrát přejel prsty po konzoli. "Ještě něco?"
"Až dorazí, řekněte mu, ať se zastaví v mým apartmánu v San Franciscu, pokud bude chtít. Adresu vytáhněte ze systému, klidně mu autorizujte transport na moje jméno."
"Zadám jsem poznámku, měl by dorazit chvíli kolem šesté a zatím nemá zadanou hvězdnou loď. Je to správně nebo je to chyba v systému?" ujišťoval se důstojník za konzolí. Hillfort mírně znejistil.
"Ne, je to v pořádku," řekl, Grimm pravděpodobně nebude v oficiální databázi flotily. 
"Dobře."
"Díky za vyřízení. Hezkej zbytek dne," rozloučil se kapitán.
"Vám také, kapitáne." 

Hillfort se rozešel směrem k transportérům, když se dostal na hlavní palubu doku, ještě jednou se rozhlédl. Věděl, že se vrátí zítra. Další návštěva však byla v nedohlednu, protože Grimm měl být umístěn na Starbase 24. Salira již nestála u zábradlí, pravděpodobně již byla na povrchu Země. Hlavou mu opět rezonovala Barakova tvrzení. Sám jim musel přiřadit určitou důležitost. Vzpomněl si na její obličej, když sledovala odlétající Sovereign. Nejistý, bolestivý ale zároveň naštvaný. Právě v těchto momentech byl rád za to, že neměl sourozence. Podobným situacím se tak mohl vyhnout. Rychlým krokem zamířil k transportérům. Zvědavost ohledně nového vědeckého důstojníka ho začínala pomalu ovládat. Levým stehnem mu projela ostrá bolest, zastavil se. Barakova slova o pár měsících do plného propojení umělého neurovlákna s nervovým systémem ho děsila. Samotná rychlá chůze mu dělala problémy, nedokázal si sám sebe představit v bojové situaci. Bolest postupně ustupovala. Její hlavní komplikace nespočívala v její intenzitě nýbrž jejím charakteru. Tupá bolest by se dala vydržet, jenže nepropojený neurotransmitter šířil řezavou až bodavou bolest do okolní tkáně. Připadal si hloupě, když stál uprostřed platformy, opřel se o zábradlí před vchodem k admiralitě. Jeho oči kopírovali klouzavý pohyb dvou federačních eskort třídy Akira, které prolétávaly v těsné blízkosti vesmírné stanice.

Následuje:
Klid před bouří