Star Trek: Úsvit války

Obsah

• Poslední let USS Artemis
• Ve světě civilisty
• Symbol síly
• Klid před bouří
• Zpět do služby
• První let
• Nová loď, nový domov
• Ozvěna minulosti
• První krev
• Volání Starbase 24
• Slovy ke klidu

Nová loď, nový domov

V kapitánské kajutě se ozvalo pípnutí interkomu: "Admirále, během dvou minut budeme u Vulkánu." Saliřin hlas byl klidný až znuděný. Hillfort měl obě ruce opřené lokty o stůl, kloub byl zahnutý o devadesát stupňů vzhůru. Brada ležela v jeho dlaních. Slepě hleděl do monitoru, oči zakryl víčky a promnul si je prsty třemi rychlými pohyby. Klidně natáhl do plic co nejvíce vzduchu a stejně pomalu ho opět uvolnil. Delta, tři, tango, jedna, zopakoval si kódovou sekvenci. Z neznámého důvodu se mu nedařilo si frázi během necelých padesáti pěti minut zapamatovat. 

"Počítači, rozešli zbylé velitelské kódy zbylým lodním důstojníkům do jejich konzolí!" promluvil unaveně. Nikdy by neřekl, že učení se jednoho kódu, může být takto náročné. Potichu zabručel z rozespalosti, sám sebe přesvědčoval, že během cesty k Vulkánu neusnul. Hlavou se mu rozneslo chvilkové zklamání, když si uvědomil, že by si na takové tvrzení nevsadil. Pravou rukou aktivoval interkom na holografické klávesnici.

"Jsem na cestě, komandére," odpověděl prvnímu důstojníkovi. Židli posunul směrem ke zdi za ním o necelý metr a postavil se.

Rukou přejel přes rameno uniformy, aby ho uhladil. Ještě jednou si kajutu prohlédl a zaregistroval na posteli položený admirálský kabát. Dále ho nezkoumal. Jednoduše neměl čas. Delta, tři, tango, jedna, řekl si v duchu frázi ještě jednou. Dveře při přiblížení odhalily průchod na můstek, intenzivní světlo ho na moment oslnilo. Oproti osvětlení jeho kajuty bylo nepříjemně silné, alespoň do chvíle než si na něj jeho oči přivykly. Na můstku udělal jeden krok, sotva noha dopadla na zem, tak se od operační konzole ozval Yeblin hlas: "Pane, volá nás vulkánská vláda."

Klidně jí odpověděl: "Dejte je na obraz!" Klidně pokračoval směrem ke svému křeslu. Na pravé tváři měl jasně viditelné zarudnutí přesně v místě, kde bylo zápěstí ruky. Na obrazovce se objevila vulkánská tvář. Zrovna se blížil k velitelskému postu.

"USS Grimm, hovoří admirál T'Vat. Měli jste cestou nějaké komplikace?" promluvil obličej chladným hlasem a rovnou k tématu. Jamesovi se takový přístup zamlouval. Posadil se a zvedl hlavu směrem k obrazovce. Pravděpodobně špatně seřízený snímač v admirálově kanceláři zavinil to, že vulkánský obličej byl přiblížený a byla vidět pouze část od úst po čelo. Prostředí kolem něj nebylo detailně viditelné a velitel USS Grimm viděl pouze rozmazané šmouhy.

"Ne, vůbec žádné, admirále," odpověděl na dotaz.

"Vypněte tedy warpový pohon a změňte kurz k Starbase 24! Nepotřebujeme, aby byl nový dreadnought všem na očím. T'Vat konec." Obličej zmizel a obrazovka opět poskytla výhled do warpového tunelu. Poslední vulkáncova věta na kontradmirála působila protivně, ale aspoň rozhovor netrval déle, než bylo potřeba. 

"Zpomalte na podsvětelnou rychlost a změňte kurz k Starbase 24!" zopakoval admirálovy příkazy. Salira se otočila na svého velitele, jehož výraz připomínal spíše osobu, která se zrovna probudila po dvoudenním spánku. Za běžných okolností byly jeho vlasy sčesané dozadu, tentokrát byla levá polovina černých vlasů rozcuchaná a mířila k obličeji.

"Pane, je vše v pořádku?" zeptala se.

"Proč?" zabručel mírně podrážděně, stále se probíral z polotransu. Grimm zpomalil a na obrazovce před ním se opět objevily bílé zářící tečky rozeseté v celém zorném poli. "Warp 9, skočte dle libosti!" pokračoval.

"S prominutím, vypadáte jako byste se teď probral," informovala ho trillka vedle něj. Ačkoliv svůj zevnějšek neviděl, musel jí minimálně pocitově dát za pravdu. V hlavě si opět zopakoval frázi delta, tři, tango, jedna.

"Rozkaz, pane. Skok za šest, pět," ozvala se Kira před ním.

"To ty nový velitelský kódy Grimma," postěžoval si, "stejnej problém byl i na Artemis. Pokaždé když se snažím si je zapamatovat, tak to trvá aspoň dva dny, protože u toho monotónního civění do monitoru usínám. Což mi připomíná, že svoje máte již ve vašich osobních konzolích, ať trpíte se mnou." Pobaveně odfrkl.

"Jedna," dokončila Kira odpočítávání a loď se opět ocitla ve warpu.

"Tady je problém. Admirále, klidně můžete jít v klidu studovat čtyři slova a nikdo vás nebude obtěžovat," oznámila mu posměvačně, její úsměv jasně značil, že to myslí humorně.

"Děkuju za nabídku, ale radši se jdu zorientovat po lodi a zkontrolovat Baraka. Snad se u toho proberu. Komandére, máte velení! Za jak dlouho budeme v cíli?" vstal a otočil se směrem ke Kiře.

"Sedm hodin a čtyřicet tři minut, pane."

"Komandére, za čtyři hodiny vás vystřídám," promluvil k trillce. Krátce pokývla a zvedla se ze své židle, aby ho nahradila na jeho. Hillfort udělal tři kroky směrem k nakloněné části podlahy a přišel k turbovýtahu. Počítač jeho pozici zaregistroval a přepravní modul již mířil jeho směrem. Po sedmi vteřinách dorazil, vkročil do něj. Dveře se zavřely.

"Paluba dvanáct, pravobok!" zadal příkaz. Turbovýtah se rozjel.

Delta, tři, tango, jedna, opět si sám pro sebe zopakoval. Usoudil, že si svůj kód již pamatuje, a proto si ho již nemusí opakovat. Výtah s nevýrazným šumem křižoval jednotlivé paluby, po téměř patnácti vteřinách se výtah zastavil. James z kabiny vystoupil a ocitl se ve standardní chodbě třídy Galaxy. Veškerý personál již fungoval dle běžných rozpisů. Na palubě se tak pohybovali jak příslušníci operačního, tak velitelského sboru. Modrá ramena vědeckého personálu byla vidět jen zřídka kvůli bojovému zaměření nové lodi. 

"Počítači, kde je hlavní ošetřovna?" pronesl otázku. 

"Hlavní ošetřovna je umístěna v chodbě po vaší pravici," zazněla odpověď po běžném zacvrlikání. Chodba se po čtyřech krocích vskutku větvila do křižovatky, která připomínala písmeno T. Své kroky přesměroval vpravo. Na stěně po pravé straně byl u dveří nápis na šedé tabulce - Ošetřovna. Přiblížil se ke dveřím.

Prvním podnětem, který slyšel byl hlasitý mužský hlas, téměř křičel.

"Když sem to tomu blbovi říkal, že kiloherze jsou moc, tak ne, pán byl chytrej," stěžoval si, "jakmile dorazíme na stanici, podávám na něj stížnost. Řeknu šroubovák deset A a on mi podá desítku C. A ještě se bude nudit. Jako by si neuvědomoval, jak důležitá práce to je!" Kontradmirál na lehátku spatřil ležícího muže s protáhlým obličejem, který si držel loket druhé ruky. Dle uniformy patřil k inženýrskému týmu. K lehátku právě mířil Barak s otráveným obličejem, sotva se dostal na vzdálenost, aby na muže dosáhl, tak mu do krku zarazil injektor a aktivoval ho. Nekonečná smršť slov přestala, pacient byl uveden do spánku. Barak si až nyní všiml, že ve dveřích stál Hillfort.

"Co to do háje bylo?" zeptal se James. Barak se na něj krátce podíval.

"Tomu, můj příteli, na Cardassii říkáme lékařská etika. První pravidlo, nikdy doktora neprovokuj," odpověděl mu cardassian s úsměvem, "ale pochybuju, že by si přišel kvůli tomuhle." James si povzdechl, některá poměrně radikální řešení, která Barak prosazoval, byla přes čáru. 

"A čím tě tak naštval?" zeptal se cardassiana.

"Nezavřel tlamu, tak jsem mu jí nenásilně zavřel, za chvíli se probere," Barak položil injektor na stůl s instrumentáriem vedle něj. Pacient tiše pochrupoval. Hillfort se rozešel k Barakovi.

"Kdo to vlastně je?" ukázal na muže ležícího na lehátku.

"Jeden z těch volů, co odpálily nějakou cívku ve strojovně. Bohužel zraněnej je zrovna ten, kterej neztichne."

"Jakou má pozici?"

"Nějakej řadovej technik. Vlastně se nedivím, že mu ten jeho kamarádíček odpálil tu cívku do obličeje. Jak se jenom jmenoval," na chvíli se zamyslel a poté triumfálně zvednul ruku, "Lister!" Nechtěl bys mu přidělit nějakýho jinýho nadřízenýho? Obávám se, že příště to veme s celou lodí." Barak uchopil jiný nástroj, Hillfort myslel, že je to kožní regenerátor. Cardassian ho posunul nad zarudlou pokožku a aktivoval ho. Z přístroje začalo rytmicky blikat fialové světlo. "Ale proto si nepřišel, takže směle k tématu," pokračoval lékař, pohledem stále upnutý na kůži zraněného. Hillfort se opřel o jednu ze stěn, které obklopovaly lékařské pracoviště s výhledem na ošetřovatelská lůžka. 

"Přišel jsem se omluvit, neměl jsem včera tak rezolutně odmítat to, co si říkal. Asi máš pravdu."

"V čem přesně? V tom, že nemáš bejt idiot nebo, že se u tebe vyvinuly silnější emoce?" cardassian dále pokračoval ve své práci, k důstojníkovi nezvedl ani hlavu. 

"Možná v obou záležitostech. Nebo je taky dost možný, že si mě k tomu navedl."

Tentokrát se cardassian již otočil jeho směrem. Několikrát zmateně zamrkal a pak zvedl chrupavčitou výztuhu jeho obličeje nad očima.

"Co?" zeptal se krátce. "Chceš říct, že ten váš tanec byl můj nápad?"

"Ne, ale do doby než si mě na to upozornil, jsem to úspěšně ignoroval, možná nevnímal." Cardassian naklonil hlavu k pravé straně a zvedl oblast obočí ještě více. Stejný pohyb udělaly i jeho bledé tváře, ústa však zůstala v nepobavené poloze. Kožní regenerátor se rázem objevil zpět na odkládacím stole. 

"Dovol mi ti popsat psychiku vašeho druhu, tedy alespoň část. Tu, kterou obdivuje i část cardassianů, protože je tak podobná té naší. Tvrdohlavost. Když se lidi rozhodli, že se dostanou do vesmíru, udělali to. Když jste se rozhodli ubránit se před Xindy, zvládli jste to. Když jste chtěli vytvořit galaktické společenství, založili jste ho!" poslední věta nesla náznak uraženosti a cardassian ji pronesl hlasitěji a rychleji než ty předchozí. Hillfort by řekl, že zaslechl i hněv.

Cardassian nyní pokračoval podstatně klidněji: "Takže ti zcela upřímně řeknu, že cokoliv jsem řekl, nevytvořil jsem tím jakékoliv emoce. Nějaké zásluhy si ale nechám, takže jsem tě možná donutil myslet." Muž na lehátku zabručel, jako každý, kdo se zrovna probíral. Barak nečekal na další pohled, ještě zády k pacientovi uchopil injektor, rychle po něm přejel bledým prstem, aby zvýšil aplikovanou dávku. Prudkým pohybem se přetočil směrem k němu a opět mu zarazil injektor do krku. James se při takovém pohledu celou dlaní praštil do čela, místností se rozneslo duté plácnutí. 

"Neber to tak tragicky!" okřikl ho lékař.

"Tak tragicky? Co když jednou budu na jeho místě?" s otevřenými ústy ukázal na muže na lehátku. Barak se usmál a tiše mu sdělil, co má udělat, pokud by se tak stalo.

"Prostě v ten moment buď zticha!" 

"Díky za radu."

"Ale abych dokončil myšlenku," cardassian opět položil injektor na stůl, "prostě si to nepohřbi?"

"Co?"

"Vztah se Salirou, co myslíš? Trojitou alianci romulanů, klingonů a Federace? Což jestli se ti podaří, tak si klidně na mý ošetřovně mluv, jak chceš." Hillfort nebyl ani v nejmenším pobaven, Barakovým směrem vrhl káravý pohled. 

"To jako fakt?"

"Říkám ti to tak, jak to je. Jestli se ti to nelíbí, tvůj problém."

"Prosím tě, i kdybych byl ochotný něco podniknout, tak se to stejně nikam nepovede."

"Proč? Je na tebe snad moc krásná? Inteligentní? Všímavá? Nebo je to symbiontem? Asi takhle, si horší jak malý dítě! Vždyť i moje dcera, který je proboha šestnáct, randí momentálně víc jak ty. A to je to cardassianka. Na Zemi. Proboha, ta je chudák," Barak se zašklebil a pokračoval, "asi začnu obviňovat Thyna z likvidace tvý sebedůvěry. Anebo to jenom jako lidi máte společný?"

"Co máme zas společnýho?" kontradmirál rozhodil rukama.

"Za prvý, to že prakticky každej třetí člověk je přehnaně sebekritickej. Tvůj momentální případ." Cardassian prošel ke konzoli za prosklenou stěnou, o kterou se James zrovna opíral. Sklonil se nad ní. "Na druhou stranu tu potom máme trilly, kteří mají zase sklony k idolizaci některých osob."

"Jak si vůbec přišel na to, že by něco takovýho bylo možný?"

"Chceš chemický nebo psychologický hledisko?"

"To, který pochopím líp." Cardassian zpozornil.

"Dobře tak ještě jednou zkusíme psychologii. U tebe bohatě stačí vidět tvojí nejistou gestiku, když si blízko ní."

"Nejistou gestiku? Promiň, ale to jsem fakt nezaregistroval."

Barak se unaveným pohledem podíval na Hillforta, pomalu a důrazně mu řekl: "Kolikrát si rozhodil rukama tady na ošetřovně?"

"Pokud vím, jednou."

"Správně, kolikrát si rozhodil rukama před ní za celou dobu, co je tvůj první důstojník?" Hillfort se zamyslel, uvědomoval si, že ani jednou. Přiznání však Barakovi dát nechtěl. "Ani to neříkej, mě je to jasný a zbytek je tvý svědomí."

"A z její strany, je to zájem o tvojí minulost. Příklad si vem třeba z její otázky, proč sis nechal narůst vousy. A její zklamanej výraz, když si jí řekl pravdu, která minimálně za mě byla dost komická. Žádná žena nemá ráda, když si chlap nechává život řídit někým jiným."

"To byla jedna jediná otázka, to ještě neznamená zájem o minulost," upozornil ho Hillfort a zcela se napřímil, aby mohl obejít stěnu ke cardassianovi. Po chvíli se mu však to, co zrovna řekl spojilo do jedné dedukce. "Vy dva jste mě řešili?" James ukázal na svůj hrudník a do hlasu vložil veškerou uraženost. Cardassian pouze otočil hlavu a na obličeji vytvořil široký úsměv doplněný o zavřené oči. Hillfort mávl rukou Barakovo směrem a odešel z místnosti. Vrátil se do turbovýtahu. 

"Strojovna!" kabina se dala do pohybu.

Osobně byl uražený, naštvaný a nejistý. Fakt, že o něm Barak mluvil se Salirou ho štval. Ačkoliv věřil, že tím cardassian nemyslel cokoliv špatného, nebyl si jistý, co o něm všechno ví. Lodní lékař vždy patřil mezi všímavější členy posádky, kterému neunikla jediná pomluva. Vždy však dokázal oddělit plevel od reality. Za toto měl Hillfortův respekt, ačkoliv mu musel dát za pravdu, že se mu v mysli odehrávalo něco, co nebyl schopný přesně popsat a s tím nebyl spokojený. Něco z doby, kdy sloužil na Hooveru. V mysli mu však celkové porozumění blokovala překážka, kterou nebyl schopný identifikovat. Zavřel oči a zhluboka se nadechl. Opět oči otevřel a vydechl veškerý vzduch plic, částečně se uklidnil. Když se mu vyčistila mysl, bylo mu jasné, že Barak neudělal nic špatného, nebo v to alespoň doufal. Některé myšlenky vědomě blokoval, nechtěl si je připomínat. Zároveň ale neměl odvahu o nich mluvit a dostat je ze sebe, pravděpodobně jediným, kdo o důvodu věděl kromě něj, byl Thyn. Andorian si naštěstí zachovával tolik soudnosti, aby to nikomu nevysvětloval z vlastní iniciativy. Jamesovi to nyní přišlo jako škoda, protože by to možná byl důvod, aby se otevřel a s někým si o tom promluvil. Thyn by jeho starosti přešel rádoby sarkastickou myšlenkou, aby to zjednodušil. Přestože měl svého nejlepšího přítele rád a byl za něj ochotný položit život, byly problémy, se kterými by se mu nikdy nesvěřil. Turbovýtah se již musel blížit ke strojovně, zavřel oči a vybavil si ženský obličej s bílými vlasy. Rychle oči otevřel, i po devíti letech byla vzpomínka příliš bolestivá. Kabina se zastavila a otevřely se dveře. Jedním krokem opustil turbovýtah a vstoupil do modře ozářené místnosti.

Před ním stála obrovská konstrukce warp jádra. Na pohon této lodi se používala větší a také starší kostra než na novějších lodích jako Intrepid. Oproti přímému míšení hmoty a antihmoty se používala mezikomora. Do té ze dvou stran přicházela hmota a z kolmé trubice byla vstřikována antihmota. Následná reakce vytvářela dostatek energie, aby celý kolos dokázal zásobovat. Sekundárním produktem byla nabitá plazma, která zásobovala warpový pohon. Celá struktura se táhla minimálně dvacet palub nahoru. Kolem jádra byla díra, aby podlaha nedoléhala přímo na plášť struktury. Dvě svislé trubice rychle pulzovaly vzhledem k nadsvětelné rychlosti. Hillfort rukou zastavil jednoho z inženýrů.

"Kde je komandér Zh'ron?" zeptal se. Člen operačního týmu se na moment zarazil a poté klidně odpověděl.

"Je na druhé straně warp jádra, pane."

"Děkuju." Díra kolem warp jádra byla obklopena zábradlím. Vodorovná červená trubice ozařovala prakticky jen prostor pod ní. V rudé záři stál Thyn. 

"Tak jak jsme na tom?" oslovil ho s vynuceným úsměvem.

"Skvěle, podívej na tuhle krasotinku! Ani to nemusím přemlouvat k chodu, aby stabilizovala warpový pole! Jsem jedinej, komu to tu přijde až tak klidný?" odpověděl mu andorian.

"Takže jsem s tou warpovou cívkou nebyl tak daleko od pravdy, co?" protivně ho pošťouchnul.

"To mi říká ten, co si nabaluje vlastního prvního důstojníka?" stejným způsobem zareagoval na jeho poznámku. Sklonil holotablet a podíval se na Jamese. Ten zkameněl a asi pět vteřin jediný pohyb utvořily pouze jeho vlasy, když mírně posunul dolní čelist.

"Je ti jasný, že jednou se budeš muset přes Ashley přenést?" pokračoval Thyn ale podstatně tišší intonací. James hlasitě odfouknul a mírně kývnul hlavou. 

"Teď ne, Thyne," požádal ho tiše. "Je tu něco, o čem bych měl vidět?"

"Kromě tý cívky ne. Zajímá mě, jak bude reagovat v ostrým boji."

"Mě taky. Hele, a ty dva techniky, co odpálili tu cívku přerozděl! Co jsem slyšel, nejsou schopný spolu fungovat."

"Už se stalo, prakticky hned, co mi jeden z lidí tady vysvětlil, že ty dva nikdy nebudou schopný fungovat ve dvojici."

"Skvěle, jdu si lehnout. Kdyby něco, tak přes můstek." Thyn mu jako odpověď pokývl hlavou. Nadšeně se vrátil do turbovýtahu. Loď jako taková byla skvělá. Líbil se mu vnitřní design třídy Galaxy, který působil příjemně a přehledně. Loď konečně při startu ožila a na chodbách se teď pohybovala řada příslušníků Hvězdné flotily. Spokojen byl i s výzbrojí a ochrannými systémy lodi, které byly více než dostačující proti konvenčním oponentům. Spokojeně si oddychl, hlavou mu však stále rezonovaly Barakovy myšlenky, kterým přikládal čím dál větší váhu. Prakticky bezduše prošel přes můstek do své kajuty, posadil se na postel a sundal si boty. Následně se rychle položil do postele a slepě zíral do světle žlutého až bílého stropu.

Následuje:
Ozvěna minulosti