Poslední mise

Obsah

• Prolog
• Kapitola 1
• Kapitola 2
• Kapitola 3
• Kapitola 4
• Kapitola 5
• Kapitola 6
• Kapitola 7
• Kapitola 8
• Kapitola 9
• Kapitola 10
• Kapitola 11
• Kapitola 12
• Kapitola 13
• Kapitola 14
• Kapitola 15
• Kapitola 16
• Kapitola 17
• Epilog

Kapitola 9

Enterprise

Enterprise se konečně pohnula ze své strnulosti, v které byla od výbuchu bomby několik tisíc kilometrů od ní a zbytků nákladu z nákladového prostoru třináct. Nepřešla do warpu , ale ploužila se sotva na desetinu impulsu i když všechny její sistémi byli v pořádku.

O několik miliard mil dál sledovala její plazení Ferengská válečná loď, která se však nacházela v soukromích rukou. V Gvistovi, majiteli této lodi, se při pohledu na senzory zrodila v hlavě myšlanka, že se nebude dělit o zisk s tím šílencem kapitánem Hartem a vezme si z poškozené lodi všechny kvantová torpéda , i kdyby tu na něj Hart již někde čekal, z jedním slíbeným torpédem. Kašlal na to, vycenil své ostré zuby a přejel si po nich jazykem. Vemu si poté i toto. Pomyslel si když si začal je-mě mnout praví ušní boltec velikého ucha.

Seděl na vyvýšeném křesle a pod ním seděli u svých pultu další dva malí Ferengové, i oni se usmí-vali, třebaže nebyly spolumajitel lodi. Stejně moc dobře věděli, že jim s toho nějaké to zlatem ražené latinium přibude. Pohybovali prsty po kouli, která představovala ovládací port celé lodi.

"Jaké bude tvé další počínání o ctěný Gviste. " procedil mezi špičatými zuby jeden z ferengů sedících u ovládací koule, když se obrátil na velitele za sebou.

"Nejdříve zjistěte jestli na dohodnutých souřadnicích nachází nějaké plavidlo a pokud né, nastavte kurz k lodi federace. " Gvist ještě víc vycenil zuby. " Přece si nenechám ujít ještě větší zisk."

"Rozkaz ctěný Gviste. " odpověděl pokorně pilot a sám se usmál, když pomyslel na ještě větší zisk. Fereng začal okamžitě kontrolovat všechny údaje podávané senzory, ale žádná jiná loď již v sektoru nebyla. Ztekle praštil do ovladače a zadal kurz k Enterprise.

Nikdo na můstku Enterprise nevydával ani hlásku. Všichni se dívali na obrazovku, která ukazovala jen prázdný vesmír, žádné planety ani asteroidy. Loď za sebou táhla nepatrný pruh kouře, jenž pocházel z jednoho. Scotty na Datuv příkaz vypouštěl část antihmoty aby tak dal zdání, že loď je dáleko více poškozená.

"Kapitáne pět milionů kilometrů napravo od nás, právě vystoupila neznámá loď z warpu. " promluvil do ticha pán Nichols. Chvíli ještě kontroloval získané informace a pak svoje zjištění změnil. "Oprava kapitáne, je to Ferengská bojová loď, podle typu konfigurace je tak dvacet let stará, asi jí koupili na nějakém vojenském výprodeji."

Dat souhlasně kývnul. "Na obraz. " Obraz na hlavní obrazovce se změnil. Tmaví vesmír vystřídala přibližující se loď. Dat se dotknul pravou rukou tlačítka na svém křesle "Pane Scotte, připravte se. " Dat ani nečekal na odpověď a otočil se na Uhuru. "Podporučíku zavolejte je."

"Ano kapitáne. " odpověděla, ale než stačila cokoliv udělat zažádala o spojení Ferengská loď sama. "Kapitáne volají nás samy. " špitla.

"Na obrazovku. " Pronesl bez špetky údivu Dat.

Pohled se opět změnil z již dost veliké Ferengské lodi na tváře třech velkouchých stvoření z dost rozpláclími nosy.

Ferengská nákladní loď Hrtnel

Gvistovi se cestou k federální lodi začala v hlavě rodit myšlenka, že zajme celou loď a posádku prodá jako otroky Orioncům, ale jeho rozjímání přerušil hlas jeho podřízeného Hlispa.

"Ctěný Gviste federální loď je již na dohled."

Gvistovi v ten moment zajiskřili malá očíčka. "Kde?"

"Přímo před námi. Pohybuje se velmi pomalu. " Odpověděl pohotově Hlisp.

"Asi je to naše překvapení pochroumali víc než jsme doufali. " Řekl si pro sebe Gvist. "Přejděte na impuls?" procedil mezi zuby.

Ferengska loď opustil hiperprostor a o znatelně větší rychlost se přibližovala k Enterprise, která zpomalila ještě víc, až nakonec zastavila úplně a volně se vznášela ve vesmíru.

"No!!" dožadoval se informací Gvist.

"Nemají vztyčené štíty, jejich impulsní motor pracuje na minimum a hiperjádro dodává sotva polovinu ze svých obvyklých hodnot "odpověděl pro změnu z druhé straně sedící fereng.

"Vysílají nějaké prosby o pomoc?" zeptal se opět Gvist.

"Ne ctěný Gviste. Nevysílají vůbec nic."

Fereng ukázal své špičaté zuby když se zeširoka usmál. "Velmi dobře. " řekl si pro sebe Gvist

"Kontaktujte je! Jestli náhodou nepotřebují pomoc."

Oba Ferengové se na sebe zmateně podívali.

"Tak slyšeli ste! Kontaktujte je!" křikl Gvist.

"Jistě ctěný Gviste. " Odpověděl rychle Hlisp. "Tady nákladní Ferengská nákladní loď Hrtnel volá loď Federace. Nepotřebujete pomoc? Tady ná……."

Romulus

Jejich kroky se ozývali od stěn stoky, smrad který je oba obklopoval přestali již dávno vnímat. Světlo jenž zde bylo, vycházelo pouze z jejich příručních svítilen. Kirk už nevěděl jak jsou tady dlouho, ale jak si uvědomil tak jeho chápání času zde bylo stejně irelevantní. Nemělo smysl přepočítávat si čas, jenž mohl být zrovna v San Francisku.

Spock před ním vytrvale šel pořád dál a dál a neohlížel se. Při svojí cestě již několikrát minuli něco co Kirk pokládal za výstupy na povrch, ale Spock na ně nikterak nereagoval. Prošel bez povšimnutí kolem nich a pokračoval dál.

Před chvíli minuli další a když Spock minul i ten, zavolal na něj. "Spocku mohl bys mi, alespoň říct jak dlouho se budem vláčet touhle smrdutou temnotou?"

Spock se zastavil a otočil se. "Jime nad náma je nepřátelské území a i když mám na Romulu hodně přátel. V dané situaci bych však od nich nemohl žádat vůbec jakoukoliv pomoc a ani by to nebylo v jejich možnostech."

"Dobře, dobře já to chápu. " Uznal odpověď Kirk.

Dveře vydali tiché zašumění a mladý Romulan si oddych, ten co ho měl střídat byl jistě již zde.

Nová hlídka tu byla o něco málo dřív, ale i když to bylo poněkud nezvyklé, nedivil se tomu. Naposledy zkontroloval všechny monitory a konečně vstal. Otočil se aby se s příchozím pozdravil, jenže jeho hlasivky nevydali ani hlásku. Jeho oči hleděli na romulanskou ženu, která však neměla romulanské rysy.

Její blonďaté vlasy a pozemský vyraz zní však nedělali žádného andílka, právě naopak. Chvíli mu trvalo než z leknutí přešel do pozoru. Sela jeho rozpačitost přehlédla, takže jej nemínila trestat. Zatím. "Pohov setníku. Jen běžná kontrola našeho hosta. " Promluvila a obešla stále stojícího mladíka a opřela se o ovládací pult.

"Jistě velitelko. " odpověděl z roztřeseným hlasem setník

"Nějaká nečekaná událost?" zeptala se po chvíli Sela.

"Ano Velitelko. Máme stále větší potíže zásobovat celí holoprogram energií. Jeden z generátorů dokonce zkolaboval , kdyby nebylo té holopostavě velvyslance Spocka asi by na to sledovaný subjekt přišel."

Sela se zarazila. "Velyslancem Spockem?!"

"Ano velitelko, tato postava se objevila mimo program, ale vše jsem zkontroloval. Hlavní počítač

jeho spuštění potvrdil. " Odpověděl pohotově setník.

"Kde teď jsou?!!" vyštěkla Sela.

"Nejdříve čekali kavárně…hmm.. myslím, že se to tam jmenuje U smějícího se Vulkánce. Asi jim bylo čekání na postavu kontraadmirála Hastna dlouhé, tak se šly projít po obchodech. Počítač mi nahlásil , že tato postava je opravena a tak jsem se chystal jí tam opatrně vrátit spět."

"Dobře setníku!" křikla opět Sela. "ukažte mi je."

Mladík uposlechl a přistoupil zpátky ke konzoly, zmáčkl několik tlačítek. Okamžitě se obraz na všech monitorech změnil a zaměřil se na detail dvou kráčejících postav.

"Kdo povolil spustit simulaci Spocka?!" zeptala se okamžitě Sela.

"To nevím velitelko. Kontrolní počítač jenom nahlásil, že autorizace pro spuštění byla ověřena."

"Tak dobře setníku, tuto autorizaci si sama ověřím. " Procedila mezi zuby Sela a již se chystala odejít , když začal blikat varovný signál. "Co se děje!!" vykřikla.

Setník přiskočil jak nejrychleji mohl k ovládacímu pultu. "Ten generátor opět kolabuje velitelko. " křikl starostlivě mladík. "Technici nahlásili , že jej opravili ale asi né dobře. Musím okamžitě přejít na hlavní rozvody. " Upřesnil a začal prsty kmitat po ovladači.

Sela mu ustoupila s cesty, ale dál sledovala obě postavy v holoprogramu, které se dál procházeli mezi obchůdky. Když tu náhle celí prostor kolem nich zajiskřil a to co Selu nejvíce šokovalo bylo to, že zajiskřili i obě postavy. "Setníku okamžitě ukončete celí holoprogram!!"

Kirk už nevěděl co dělat, monotónnost tohoto prostředí a všudypřítomný smrad jej začal stále víc deptat. Spock mlčel a do nějakého rozhovoru se nehrnul. Výstupy které minuli již dávno nepočítal, tam kam mířil Spock muselo být něco jiného co mělo oba ochránit před prozrazením.

Kirk šel již nějaký čas se skloněnou hlavou a pozoroval špinavou břečku protékající kolem nich, šli proti proudu a tak se mohl dívat co voda přináší. Bylo toho však míň než by kdo čekal, jen tu a tam se v kalné vodě mihlo mrtvé tělíčko té potvůrky co zahlídl, když prošel silovým polem. Byl tím tak zaujat, že si nevšiml jak se Spock zastavil.

Spock náraz ustál, i když on měl co dělat aby udržel rovnováhu, ale stejně si část svých černých holínek vymáchal v kalné vodě.

Než se však podíval co Spocka donutilo zastavit, oklepal si z bot tu břečko, což doprovázel nevrlím mručením. Když se konečně koukl , uviděl, že se tunel rozděluje do tří dalších, ze kterých přitéká ta smrdutá voda.

Tunely byli mnohem užší a i koryta uprostřed se o hodně ztenčila. "Doufám, že máš kompas stopaři, protože jinak tu ztvrdnem. " Promluvil Kirk tak hlasitě, že se mu hlas vrátil stejně hlasitě třikrát.

"Jime myslí, že zde by nám nebyl kompas co platný, už protože zde působí jiné magnetické vlivi. " Odpověděl po pravdě Spock

"Tak dobře, sám jsem si o to řekl, ale stejně. Jak poznáš, kterou chodbou se vydat. " Zeptal se Kirk.

"Použiji logické závěry a tento trikordér. " Pravil Spock a zvedl malou krabičku tak aby jí Kirk vyděl.

"Jsem šokován Spocku?!" vyprskl Kirk "ty a humor."

"Zajímavé. " Pronesl Spock "já bych to jako humor neklasifikoval."

"Romulané se asi za osmdesát let hodně zdokonalili, když dokážou dělat takhle malí trikordér."

Pokračoval dál Kirk.

Spock ho před jeho očima rozevřel. " Není Romulanský, ale federální."

"Federální!" křikl Kirk "Tak jsem ty Romulany asi přecenil, když ti dovolili dovést tolik federálních hračiček. " a zamával svojí svítilnou

"Bylo by nelogické sem ty věci sebou brát. " Odpověděl Spock. "Nechal mi je zde kapitán Picárd, když mi přijel sdělit, že můj otec Sarek je po smrti."

Kirka zarazili hned dvě věci. Za prvé, že velvyslanec Sarek je mrtví a za druhé to jméno toho kapitána. "On byl s kontrarozvědky ten Picard."

"Ne , byl kapitáne Enterprise."

"Kapitánem Enterprise?" uvažoval Kirk "nikdy jsem o něm neslyšel a přitom mi připadá, že je mi to jméno důvěrně známé."

"Jistě Jime. " odpověděl Spock, zaklapl trikordér a dodal. "Tím prostředním kapitáne."

Kirk se naklonil doprava aby vyděl pořádně přes Spocka na udanou chodbu. Její sklon byl daleko větší, proud tam byl daleko silnější a tím pádem nebezpečnější.

Enterprise

Ve vesmíru proti sobě vyseli dvě naprosto nesourodé lodě. Enterprise se zdála pro každého jako poškozená hračka , protože tak se pro Ferengi musela jevit. Sice věděli, že se jedná o starší typ lodi, ale nemohli uvěřit svému štěstí a snadného zisku.

Třída Constitution Refit byla dokonce v nábýdkách na černém obchodě prováděných samotnými Ferengi a stále tak představovala výhodný prodejní artikl. Její systémy se mohli upravit a oboha-tit o moderní technologie. Ve zručných rukou to stále ještě byla obávaná zbraň a důstojný protivník.

"Jsme rádi, že ste se ozvali. "promluvil jako první Dat. "Už sme si mysleli, že v tomto bohem za-pomenutém koutu vesmíru stvrdnem hezky dlouho."

Když se objevila tvář Ferenga vstal ze svého křesla a po schodech přešel, kolem pilotova místa až před hlavní obrazovku.

"To máte opravdu štěstí. " Odpověděl Gvist. "Mi tu jsme jen shodou několika okolností."

"Ano, štěstí nám jistě přálo. " Podotkl Dat. "Přijmeme od vás jakoukoliv pomoc, kterou budete schopni nabídnout."

"Jistěže. " odpověděl Gvist. "Ale znáte naše staré pořekadlo. Zadarmo ani kuře nehrabe."

A jakoby s tím Dat počítal "To máte jistě pravdu a abyste nebyli škodný, tak vám za pomoc nabídneme jako náhradu část nákladu který vezeme."

"No nevím. " Zauvažoval Gvist. "náš náklad je hodně cenný."

"Pak se jistě dohodneme na odškodnění ze strany Federace. " Pravil ustaraně Dat.

Gvist se zarazil. "S takovým jednáním jsem se ještě u federální lodi nesetkal."

"Jsme zoufalí. " Vysvětloval Dat. "nemáme si jak zavolat o pomoc. Supprostorové rádio nefunguje a klasický signál, který jsme již vyslali bude cestovat na nejbližší základnu několik dnů."

"Tak dobře počkejte. " Pronesl Gvist. " musím si o tom promluvit se svými společníky. " A přerušil spojení.

Dat se okamžitě obrátil spět k osazenstvu můstku. "Pane Nicholsi , hlášení."

"Z aktivním senzorovým pásmem bych poznal víc, avšak pasivní senzory hlásí slabí nárůst energie na Ferengské lodi. " Pronesl ustaraně Nichols.

Dat kývnul na souhlas hlavou, že rozuměl a dotkl se svého komunikátoru. "Můstek Scottymu , pumpujte to tam pomalu zpátky."

"Rozumím kapitáne. " Odpověděl pohotově Scottyho hlas.

"Kapitáne opět nás volají. " vydechla Uhura

Dat se obrátil opět čelem k hlavní obrazovce a přešel do mírného pokorného postoje. "Na obrazovku."

"Kapitáne. " Promluvil ihned Gvist. "Projednával jsem to se svými společníky a ti usoudili, že naše ztráty by byli příliš vysoké a náhrada za ně je nevyhovující. Ferengové nepracují na dluh kapitáne" Fereng ukázal široký úsměv s páry svých špičatých zubů. "a tak dáte do zástavy celou loď a mi vás za to obtáhneme. Nebo nám předáte celí váš náklad a mi budeme tak hodní a zavoláme vám pomoc."

Dat se naoko zamračil. "To není pomoc to je vydírání."

"Záleží jen na úhlu pohledu kapitáne. " pronesl vítězně Gvist.

"No dobře. " Uvažoval Dat. "ale pokud se rozhodnu dát Enterprise jako zástavu tak jaká je hodnota té zástavy?"

"Pět set tisíc prutů zlatem raženého latinia. " Pronesl s úsměvem na tváři Gvist.

"Tato cena je pro nás nepřijatelná!!" vykřikl Dat. "za to bych si mohl koupit celou loď třídy Galaxi a ještě by mi zbylo."

"Možná, ale jak moc si ceníte životy své posádky?" zeptal se ho obratem Gvist.

"Cením si je hodně, avšak nemohu flotilu připravil o jednu loď. Proto se kloním k té druhé možnosti. " Odpověděl Dat. "Nechám vám poslat seznam našeho nákladu aby ste si mohli vybrat podle libosti. " a otočil se jako, že se chystá vydat patřičný příkaz.

Ale Gvist jej zarazil. "To nemusíte kapitáne Date mi již víme co by se nám sté vaší bárky hodilo?!"

"Poslouchám. " Pronesl Dat a opominul tak, že jej ten Fereng oslovil jménem aniž by se mu on sám představil.

"Máte na palubě pětici věciček které mě zajímají. " Odpověděl pomalu Gvist.

"Musíte svůj požadavek upřesnit, na palubě Enterprise je hodně věciček a rozhodně jich není jenom pět. " Vyštěkl rozzlobeně Dat.

"Je to pět torpéd ve vašem skladu kapitáne. " Vyšel s pravdou ven Gvist.

Dat odstoupil několik kroků od hlavní obrazovky a položil levou ruku na zábradlí. "Moc dobře víte, že podle stanov Hvězdné flotily nesmí žádná federální loď obchodovat se zbraněmi."

"Ano o této poučce vím?!" pronesl s klidem Gvist. "ale jak dlouho vám bude trvat než se touhle rychlostí doplazíte k nejbližší hvězdné základně Federace. Rok nebo dva?!" Gvist si podepřel rukou bradu. "já vám nabízím možnou záchranu a vi jí odmítáte?" Fereng se opět narovnal. "jsem opravdu uražen vaším chápáním, že jsem snad nějaký zloděj nebo co."

Dat se odvrátil od Gvistovi tváře a vrátil se ke svému křeslu. Stál stále k Ferengovi zády, ale né bezúčelově, tak aby si toho Fereng nevšiml kývnul na Nicholse, jenž dal panu Scottymu ve strojovně pokyn.

"Takže kapitáne jak jste se rozhodl?" dožadoval se odpovědi Gvist.

Dat se otočil a opět pohleděl do těch malých očí. "Dobrá souhlasím ctihodný Gviste. " Fereng na obrazovce vykulil oči, protože i on se nepředstavil. "Pošlu vám je tam okamžitě ústím našich fotónovích střílen a... " dřív než stačil říct něco dalšího tvář na obrazovce zmizla. "Hlášení. " Pronesl následně Dat.

"Přerušili spojení ihned jakmile jsme zaktivovali naše štíty, kapitáne. " odpověděl Nichols.

"Dobře, zprovozněte i naše aktivní senzory ať víme co se tam děje. " Vyštěkl Dat.

"Už se stalo kapitáne. " Pronesl tentokrát Kruger. "zatím posílili svoje štíty, jinak nic."

"Připravit fotonová torpéda!" křikl opět Dat.

"Pane, doporučoval bych spíš použít ty kvantová. " Protestoval Kruger.

"Zamítá se pane Krugere, platí původní rozkaz, ale připravte je."

"Rozkaz kapitáne. " Odpověděl s úlevou Kruger.

Ferengská nákladní loď Hrtnel

Gvist ještě stále držel prst na tlačítku, kterým přerušil spojení. "Okamžitě posilte štíty!"

Jeden z podřízených ferengů se na něj otočil. "Ctěný Gviste můžeme je několika výstřely zneškodnit. Nemají tak silné štíty jako jsou ty naše."

Gvist se na něj zamračil. "Hlupáku a víš co by se stalo potom?!!" vyštěkl Gvist. "Ten zatracenej andoid by jistě okamžitě použil ty kvantová torpéda a pokud by sme to přežily tak to pro co jsme sem přišli by už dávno obohotilo svou hmotou okolní vesmír."

"Pak ovšem nebude žádný zisk?" odpověděl zklamaně Hlisp.

"Ano, ale víš kolik by mě stála oprava téhle lodi?!" vyštěkl stekle Gvist. "Celé jmění."

Zničeho nic zařval třetí fereng. "Střílejí na nás!!"

Gvist se v křesle narovnal. "Úhybné manévry!!"

Avšak dřív než stačil ferengský pilot něco udělat, fotonové torpédo prolétlo neškodně kolem nich.

Enterprise

"Hlášení pane Krugere?" zeptal se Dat.

Kruger se na Data otočil a usmíval se. "Prolétlo jen několik mil vedle jejich pravoboku kapitáne, neutrpěli žádné škody."

"Velmi dobře, pane Krugere. Připravte další výstřel, tenhle je snad již probere. " Poznamenal Dat.

Ozval se však pan Nichlos. "Kapitáne detekuji na jejich palubě silný náruzt energie."

"Zbraně?" zavrčel Dat.

"Negativní kapitáne, vypadá to na motory. " Pronesl Nichols.

"Pane Johnstone manévrovací trysky."

"Ano kapitáne."

Ferengská loď mezitím začala z ničeho nic couvat, při tom nabírala rychlost a pak s pomocí ma-névrovacích trysek se v jeden moment otočila a nakonec zmizela v záblesku světla. Jak přešla na hiperrychlost

* * *

Romulus

Oba uprchlíci vystoupili po značně kluzkém žebříku až na horu, kde se s úlevou postavili znovu na rovnou zem tunelu. Kirk měl co dělat aby neuklouzl, i když se několikrát držel jen rukama, to když mu obě nohy podjeli na kluzkém žebříku. Teď stál na protější straně koryta, vedle Spocka a díval se dolů a přemýšlel jak se mu to vůbec podařilo.

Spock měl v rukou opět svůj trikordér a kontroloval údaje. Chodba se před nima totiž opět ro-zdělovala, jedna vedla dál na horu a ta druhá pokračovala do mírného pravotočivého záhybu po rovině. V těchto místech tekoucí vody ubylo, takže zápach již nebyl tak intenzivní a Kirk dokonce zaznamenal slaboučký průvan čistějšího vzduchu.

"Nevíte snad jak dál pane Spocku. " Zeptal se po chvíli Kirk, když vyděl jak si Spock stále hraje s trikordérem.

"Nikoliv Jime, vím, že je to ta cesta vpravo. Mím zájmem je zjistit zdali nás již někdo nesleduje. " Pronesl v klidu Spock.

"No a?!" vyzvídal Kirk

"Negativní, jsme tu stále sami. " Jen to dořekl prolétlo jim pod nohama opět to podivné zvířátko. Kirk se usmál a ukázal na zem. "Takže sami jo?!"

"Jistě, trikorder je nastaven sledovat pouze tvory o určité tělesné hmotnosti. Tito ghutové jsou hluboko pod stanovenými limity. " Vysvětlil Spock.

"Když to říkáte?!" odpověděl Kirk a nahlédl do chodby před nimi. "Máme určitý cíl, nebo k  někomu jdeme?"

"Pokud se budeme držet tohoto směru, měli bychom narazit na mé přátele."

"Myslel jsem, že ste říkal, že jste s touto trasou nepočítal?" zeptal se udiveně Kirk.

"Jistě, nepočítal jsem pouze s tím, že budeme moc vejít do kanalizace přímo v ústřední budově. " dodal na vysvětlenou Spock.

"Jsou ti tví přítelíčci spolehliví, Spocku?"

"Ano Jime, nemám důvod jim nevěřit."

"No tak fajn, jen jsem se ptal. " omlouval se Kirk. "Jenže když už jsi začal mluvit o těch přátelích tak jsem začal uvažovat, že se vlastně nemám ke komu vrátit. Protože jistě kromě tebe jsou všichni mrtví."

"Tvé zoufání je neopodstatněné Jime. " odpověděl Spock. "Admirál McCoy je stále v aktivní službě , Scotty se někde prohání ve svém osobním raketoplánu a Uhura si užívá zasloužený důchod na své farmě nedaleko Johanezburgu."

Kirk se zarazil. "Cože?!" nevěřícně se zeptal Kirk. "Kostra, zapřísáhlí nepřítel služby u Flotili, je stále ve službě?"

"Ano, je tam stále. " pronesl Spock.

"A Scotty? Vždyť mu teď musí být, alespoň sto padesát?!" procedil nevěřícně Kirk

"Přesněji stopadesátá jedna. " Upřesnil Spock.

"Ale jak tedy…"

"Je to dlouhý příběh Jime, až někdy jindy. " Skočil mu do řeči Spock a mírně pozdvihl pravé obočí z očekáváním na Kirkovu reakci, ale ten jen odevzdaně rozpřáhl obě ruce a dal se sám do chůze. Prošli celou pravotočivou zatáčku a vstoupily ve srovnání s velikostí tunelu na objemnou kruhovou plochu. Z několika směrů sem přitékali splašky a spojovali se uprostřed v malou říčku, po jejíž březích zrovna přišly. Uprostřed, kde by jiný předpokládal další případný přítok se tyčil další žebřík, který však od toho minulého tvořil praví úhel s podlahou.

Spock automaticky pozvedl hlavu a kdyby mohl projevovat city, jistě by se usmál. Kirk který se ještě rozhlížel po novém prostoru si všiml zdvižené jeho hlavy až po delší době, když sám zdvihl hlavu a podíval tam kam se Spock. Uviděl dvě postavy v hnědých pláštích s kapucí na hlavě. Díky převládajícímu stínu jim Kirk neviděl do tváře, takže pozdvihl ruku na které měl připnutou svítilnu a posvítil jim na obličej. Postava kterou si vybral jako první si zakryla jednou rukou oči takže se jeho snaha minula účinkem. "To jsou ti přátelé?"

"Ano. " Pronesl stroze Spock , když pomalu obcházet střední kruh plný splašků.

Kirk chtěl přeskočit k němu, ale nakonec si to rozmyslel a začal to obcházet po opačné straně. , takže k žebříku došli skoro současně. Kirk pokynul rukou a pustil Spocka na žebřík jako prvního. Ten se na něj vyšvihl a z bez náznaku únavy vyšplhal až k oběma postavám. Kirk to chtěl napodobyt, ale prvotní efekt mu nevyšel, protože již po prvním zapřením mu jedna z nohou sklouzla po kluzkém povlaku, jenž se časem na kovu vytvořil. Žebřík měl něco přes dvacet metrů, takže vedl až skoro ke stropu tohoto podzemního kanálového uzlu. Tam kde začínala podlaha vyvýšené chodby, končily jenom přičny, ale postraní tyče pokračovali až ke strobu kruhového uzlu, takže se stali vděčnou záporou pro neopatrné návštěvníky tohoto kanálu.

Kirk se jich pevně chytl a vyskočil o několik stupínků až na podlahu, pak poodstoupil od žebříku a konečně se z blízka podíval na dvě tajemné postavy. Jaké bylo jeho překvapení, když na místo starších osob spatřil dva romulanské chlapce ve věku sotva patnácti let. Oba již měli sejmuté kapuci a právě začali o něčem hovořit ze Spockem. Na ramenou jim vysely látkové brašny, ze stej-ného materiálu jako jejich pláště. Černé vlasy měli zastřižené do roviny a Kirkovi se tak jevili jako by byli dvojčata.

" To jsou ti o kterých jsem hovořil. " promluvil Spock a ukázal na oba chlapce. "T´Soth a Roorick. Donesli nám patřičné oblečení, abychom mohli vyjít ven a..."

"O čem jste to předtím hovořili, než jsem se sem vyškrábal. " Přerušil ho Kirk

" a dovedou nás do ukrytu v horách. " Dořekl nejdříve větu Spock. "Informoval jsem je o novém vstupu do ústřední budovy tajné policie."

"Je tato informace k něčemu, když už sme tu trasu použili?" zeptal se Kirk. "Bude teď víc hlídané než předtím?!"

"Ano to je logický předpoklad Jime. Nám však jde o úplně něco jiného, naší agenti hlídají každý vchod do budovy, aby mohly alespoň částečně monitorovat pohyb agentů Tal Shiaru, avšak tento východ nebyl hlídán, tudíž jim mohli pronikat ven. " Pronesl na vysvětlenou Spock.

"I když se to nezdá ta informace je pro nás příhodná. " Odpověděl jeden s chlapců.

Kirk se na něj podíval. "Zajímavé, nemám sebou univerzální překladač a přitom vám rozumím."

"To umíme díky velvyslanci Spockovy. " Pronesl hrdě Rorrick.

"Je nelogické se tu zdržovat díl než je potřeba. " Ozval se opět Spock a pobídl oba chlapce k cestě. Ti souhlasně kývli a otočili se, ušli snad jenom dalších deset metrů, než se dostali tam kde chodba končila. Oba chlapci spustili své tlumoky na zem a kopli je Kirkovi a Spockovi k nohám.

Poté jeden z nich přešel do rohu malé komory a rozsvítil lampu, prostor se naplnil světlem. Kirk jedním dotykem svojí lampu zhasl a sejmul si jí ze zápěstí, přistoupil ke Spockovy a vrátil mu jí.

Spock krátce před tím udělal totéž a obě malé svítilny položil na zem. Klekl si a začal se věnovat jednomu s tlumoků. Plynule z něj vytáhl plášť , podobný těm co měli na sobě chlapci a opět vstal, aby zjistil jak je velký.

I když byly s Kirkem asi přibližně stejně vysocí, stejně usoudil, že by mu nesedl a hodil ho Kirkovi , popadl druhý tlumok, ze kterého vytáhl další, jenž už mu vyhovoval. Shodil ze sebe světle šediví, již značně ušpiněný vulkánský plášť, ale košili si nechal.

T´Soth přiskočil a schoval vulkánský oděv do tlumoku, ještě dřív však vytáhl košili a kalhoty. Které se druhem látky už lišili. Spock poděkoval , zul si boty a nakonec kalhoty, jenž hodil T´Sothovi a ten je se vším schoval do objemné brašny a přetáhl si jí zase přes rameno.

Ke Kirkovy mezitím přiskočil Rorrick. "Kapitáne máte u sebe něco kovového?" zeptal se ho.

Kirk se na chlapce podíval. "Sice nevím proč tě to zajímá, ale již nic nemám."

"Tak to je v pořádku. " Pronesl Rorrick a bez špetky vysvětlení zase odstoupil.

Kirk s oblečením nedělal žádné štráchy, odepnul si nahoře na ramennou bílí pásek s insignicijemi , takže mu roh bundy spadl a odhalil bílou podšívku. Pak již automaticky rozepnul uniformu a vyvlíkl se z ní. Pod ní měl ještě kazajku a bílou košili i ty sundal společně s červenými kalhotami. Všechno hodil na hromadu a oblíkl si Romulanský oděv a když chtěl vše schovat zjisti, že Roorick to udělal za něj. "Vyhodíte to?" zeptal se zájmem Kirk.

Roorick si také přehodil brašnu přes rameno a v klidu odpověděl. "Vemem to všechno sebou."

"Není to příliš nebezpečné?!" divil se Kirk.

Oba chlapci zakývali nesouhlasně hlavama "Možná to tak nevypadá, ale nebezpečnější by bylo to tu nechat. " Odpověděl Rorrick.

Rorrick se otočil a přistoupil ke stěně zanima, pak popošel podél ní až k jejímu rohu. Tam něco chytil oběma rukama a začal to přitahovat k sobě. Komorou se rozezněl slabí skřípot koleček , jenž se posouvali po horní kolejničce, které si Kirk ani Spock před tím nevšimli.

Rorrick odsunul jenom tolik aby mohli projít, do vzniklého otvoru vsunul hlavu a rozhlédl se. Poté se otočil a na všechny mávnul rukou, že je cesta volná. Kirk si obezřetně přetáhl kapuci přes hlavu a vyrazil jako první, následovaný Spockem. T´Soth se zdržel vzadu a sundaným pláštěm zahlazoval stopy.

Když Kirk prošel dveřmi, zjisti, že se nachází ve sklepě nějakého domu. Prostory byly rozlehlé, ale nepoužívané, všude převládal prach a špína. Rozmlácené harampádí se povalovalo všude, mezi nímž Kirk poznal pouze bedny všemožných velikostí a kusy nábytku v různém stádiu devastace.

Malém leknutím nadskočil, když zničeho nic zasebou uslyšel rozléhající se skřípaví zvuk. Otočil se Uviděl, že T´Soth zasouvá spět dveře a zajišťuje je několika petlicemi, když zahákl i poslední, schýbl se a vše zasypal vrstvou prachu , nakonec kousek popošel a začal ke dveřím přirážet veliký kus čehosi co se podobalo obrovské skříni na nářadí. Chtěl mu pomoci, ale než stačil udělat pár kroků nazpět , T´Soth si již oprašoval ruce od prachu a opět zametl jakékoliv stopy, které by naznačovali , že se tady z něčím hýbalo.

Roorick mezitím nechal Spocka stát opodál a sám odběhl skoro až na druhou stranu velkého sklepa. Po té se prostorem ozvala ozvěna zabuchujících se dveří. Kirk popošel ke Spockovi a postavil se vedle něj. "Jestli je tohle taky Romulus, tak je to asi jeho stinná stránka. Pokud tedy romulané nějakou mají. " zašeptal Kirk

"V těchto prostorách jsem nikdy nebyl Jime. " Pronesl též šeptem Spock. "Avšak vypadá to na jeden ze starých centrálních vojenských skladů v chudinské části města."

"Co se zde tedy skladovalo. Zbraně?!" hlesl tiše Kirk.

"Ne. Válečná kořist z jiných světů. " Pronesl Spock.

T´Soth také popošel od již skrytích dveří a postavil se k jednomu z mnoha podpěrných sloupů , rozesetých po celém prostoru a pro jistotu zhasl jediné umělé světlo v tomto prostoru. Tím jakékoliv zvuky ustali a sklepení se ponořilo do ticha, ale né do tmy. Do skladu pronikali slabé paprsky světla z malých obdelníkovích oknech, které byly až skoro u stropu.

Prostorem pak z ničeho nic ozval zvuk otevírajících se dveří. T´Soth vystoupil pomalu ze stínu sloupu a tiše naslouchal, když se ozvali dvě duté rány, vyrazil. Sikl na Spocka, který souhlasně kývnul a dotkl se Kirkova ramene.

"Tedy jdem?" zeptal se tiše Kirk, Spock souhlasně kývnul. " To je dost, už jsem myslel, že z téhle planety uvidím pouze jejich bordel a splašky."

Rychlou chůzí přešli zbytek sklepa , na druhé straně již na ně čekal Roorick stojící ve dveřích, jenž se těm předešlým vůbec nepodobali. T´Soth proklouzl kolem Rooricka a sám se nakouknutím do dalšího prostoru přesvědčil, že je opravdu prostor volný, pak se otočil a na oba mávnul, ti jej hned následovali. Kirk se Spockem se tak dostali do kruhové vertikální šachty, na jejiž vrchol se dalo do-stat po kovových točivých schodech. Roorick po nich zavřel dveře skoro stejným způsobem jako T´Soth.

T´Soth již mezitím výbíhal jak nejtišeji mohl po vrzajících schodech, následovaný obouma uprchlíkama. Schodiště mělo asi pět otoček, takže netrvalo dlouho a všichni stáli na hoře , dívali se na úplně pustou halu a výstup z budovi. Když se Kirk opět rozhlédl, usoudil, že šli po unikovém schodišti, protože na právé straně stěny u niž teď stály uviděl otevřené automatické dveře od výahu.

T¨Soth se zase opatrně rozhlédl a pak pomalu vyrazil k hlavním dveřím, i ty se kdysi asi otevírali automaticky sami, protože se musel protáhnout asi pulmetrovou škvírou v zaseklích dveřích.

Ven nebylo vydět, všechna okna byla ušpiněná a hlavně jimi pronikalo světlo ze zapadajícího ro-mulanského slunce , které vytvořilo na oknech červenou mlhu. T´Soth se tedy zase musel stejnou cestou vrátit, protože by jej neviděli. Celá skupina se protáhla zaseknutými dveřmi a stanula konečně na čerstvím vzduchu.

Kirk se rozhlédl po celém okolním prostoru, ale musel si v jeden okamžik zastínit rukou oči , aby je tak ochránil před svitem slunce. "Vypadáto, že jsi měl pravdu Spocku."

"Ne tak docela Jime, myslel jsem, že vyjdeme v jiné části tohoto komplexu. " Pronesl Spock.

"A co ti vadí na téhle části Spocku. " Zeptal se Kirk.

"Půjdeme díl pěšky než jsem doufal."

"To je dobře nebo špatně?!" procedil mezi zuby Kirk.

"Ryskujeme, že by nás mohl někdo poznat. Vtéto části města máme hodně stoupenců, ale i nepřátel, kteří by za kousek jídla udali i vlastní mámu."

Když Sela zařvala svůj rozkaz , tak dohlížející Romulan poslušně příkaz splnil. Jaké bylo, ale jeho překvapení. Když v celém komplexu simulátoru, leželi na zemi pouze rozmlácené lahve alkoholu. Tam, kde až doteďka tiše spočívali na polici v Kirkově bytě.

Romulan vykulil oči a s otevřenou pusou hleděl na monitory, ale kromě lahví a zbytků potravin nic hmotného neviděl. V Sele kypěl vstek, ale zachovala dekorum a přešla k jednomu s postraních panelů a zapnula holografickou mapu. "Jakou měl frekvenci!!?" zařvala Sela.

Mladý romulan chvíli nechápal, ale když se podíval do roszuřených očí Sely, pochopil. Přešel k ní a sám jej namačka.

Na mapě se však neoběvovalo nic, Sela stiskla opět několik dalších tláčítek. Mapa budovy se asi o padesát procent zmenšila a doteďka prázdný prostor kolem ní se zaplnil sítí kanálů. Stálenic. Zvětšila tedy opět plochu a na mapě konečně začal blikat červený bod.

Otočila se na mladíka. "Pošlete tam okamžitě pátrací družstvo, jsou asi dva kilometry po proudu podzemní stoky."

"Rozkaz velitelko. " Vykřil Romulan a otočil se spět ke svému ovládacímu pultu.

Čtyřčlená skupinka pomalu a co nejvíc nenápadně, kráčela již temnými ulicemi předměstí hlavního města. Oba chlapci se snažily co nejryhleji dostat Kirka a Spocka do bezpečí. Ulice však v této částí města byly monotóní a nezajímavé. Roorick z ničeho nic zahnul do jedné z malích po-straních uliček. Spock se opatrně rozhlédl a vešel tam za ním. Kirka T´Soth zarazil a popošel s ním ještě kousek dál, tam se zastavili u jednoho z množství vchodů a čekali.

Kontrolní místností se ozvalo zapípání. "Velitelko volají vás. " Promluvil setník.

Sela se otočila a praštila do tlačítka. "Tak máte ho?!" zařvala.

"Velitelko našli sme sledovací zařízení."

"To není odpověď na mou otázku!!" zařvala znovu Sela.

"Bylo utopené ve stoce a sledovaná osoba u něj nebyla velitelko. V tuto dobu mohou být kdekoliv. " Pronesl zklamaně hlas.

"Přesto se pokuste je najít!" křikla Sela , přerušila spojení a obrátila se na setníka. "Setníku nechte zjistit všechny možnosti úniku s planety a na můj rozkaz je zavřete."

"Rozkaz velitelko."

Ještě než se mohl Kirk rozkoukat vycouvalo z uličky něco co se podobalo dopravním prostředkům z dvacátého století , ale vznášelo se to nad zemí. Vznášedlo nabralo rychlost a projelo kolem nich. Kirk již chtěl začít namítat, že odjeli bez nich, ale T´Soth jej zarazil. Dovedl Kirka spět k uličce a oba vešli do vnitř. Spock, kterého již Kirk poslal ke všem čertům, když myslel, že je dávno v trapu seděl v dalším vznášedle, přikrytém částečně tmavě šedivou plachtou.

Kirk si klek k otevřeným dveřím. "Co to mělo znamenat Spocku a kam ten chlapec letěl?"

"Čekal tady na nás jeden kontakt. Už vědí , že jsi pryč Jime. " pronesl Spock.

"To je dobře nebo špatně?!" zeptal se opatrně Kirk.

"Ani jedno, ale doufal jsem, že budeme mít víc času."

T´Soth mezitím obešel vznášedlo a stáhnul zbytek plachty. "Kapitáne sedněte si. " Vybídl jej a sam se již chystal posadit za řízení. Kirk souhlasně kývnul a usedl za Spocka. Vznášedlo se zvedlo a značně pomaleji letělo stejnou cestou jakou jsem přišly.

"Kam letíme teď?" zeptal se Kirk.

Spock hovořil bez toho aby se na Kirka hovořil "T´Soth nás oklikou doveze do úkrytu v horách. Tam budeme snad již prozatím v bezpečí."

"A není to nebezpečné s tím vznášedlem letět až tam?" zajímal se Kirk.

"Pokud se snad podobný problém vyskytne, budeme muset zbytek cesty dojít pěšky. " pronesl v klidu Spock a podíval se oknem vedle sebe na budovu z úzkou vysokou věží, která se objevila v dálce , když vznášedlo opustilo zastavěnou plochu a dostalo se na obrovskou pouštní pláň. Jenž byla ke Kirkově údivu pokryta jinovatkou.

"Myslel jsem, že je to pouštní planeta. " Pronesl Kirk. " No…. něco jako Vulkán."

"Tato planeta se Vulkánu podobá jen vzdáleně. " Odpověděl Spock. "je mnohem chladnější. Vulkanicka činnost tu takřka ustala."

"Pak tedy nepochopím, že jsi zde vydržel tak dlouho Spocku. " pronesl Kirk. "Ještě si pamatuji na vaše nároky na teplo na palubě Enterprise."

"Jistěže, ale tímto se zabývat je nelogické. " Odpověděl Spock.

Kirk se již dál nesnažil zavést Spocka do rozsáhléšího rozhovoru a radši pozoroval okolní stemělou krajinu.

* * *

Enterprise

"Nemohu uvěřit, že nám to vyšlo. " špitla tiše Uhura, když pozorovala odlet Ferengské lodi.

"Já vlastně taky né podporučíku. " Zaskočil ji Dat. "ale dalo se to logicky předpokládat. Jejich chtíč po zisku je obrovský, ale ztráty bez zisku se bojí jako čert kříže."

"Avšak kapitáne. " promluvil Kruger. "přesto všechno navrhuji obezřetnost. Mohou se ještě pořád kdykoliv vrátit."

"Ano pane Krugere. Tato možnost stále existuje, postarej te se o to. " Odpověděl Dat.

"Jistě kapitáne."

"Pane Johnstne vraťte se na původní kurz. Warp šest" řekl Dat.

"Rozkaz kapitáne. Systém Veridian. Warp šest. " Odpověděl Johnston a rozpohyboval svoje prsty po konzoly.

Enterprise se konečně zase pohla a po mírném obloučku v impulsu, sama zmizela v záblesku světla. Dat se po té otočil na podpatku a vracel se ke svému křeslu, nesedl si však. Na chvíli se o něj pouze opřel jednou rukou a pak vyrazil k turbovýtahu. "Pane Nicholsi máte velení."

Romulus

Vznášedlo se hnalo třistakilometrovou rychlostí pouští Romulu, po neupravené staré cestě, po které kolová vozidla nejela již hodně dlouho a zvířený písek odletující pod vznášedle to jen dokazoval. Hlavní město se jim dávno ztratilo z dohledu, ale obzor stále víc zaplňovala silueta blížících se zasněžených vrcholků hor , přerušující oblohu plnou hvězd. Nebe nad hlavním městem bylo ce lé zahalené zplodinami okolních továren, jenž tak vytvářeli stálou clonu upírající obyvatelům R-omulu úchvatný pohled.

Vznášedlo začalo z ničeho nic znatelně zpomalovat až se nakonec zastavilo úplně , na né příliš vzdáleném místě od prvních skalních stěn hor. T´Soth naznačil Spockovi a Kirkovi aby si vystoupily a sám ve vznášedle zůstal sedět.

"Co se děje, objevili nás?" zeptal se Kirk

"Ne kapitáne, ale musím tento stroj ukrýt. " Odpověděl tiše T´Soth.

Když oba vystoupili zvedl vznášedlo a zmizel s ním za neblížím výčnělkem. Spock stál a nikam nespěchal. Kirka již jeho mlčenlivost začala štvát. Krajně nesnášel když nevěděl co se bude dít příští hodinu dopředu. Ve hvězdných bitvách to bylo něco jiného, tam se musel rozhodovat sám s předsti- hem i pouhých několika sekund, ale tady to bylo něco jiného. Jeho život držel v rukou někdo jiný a on o něm nemohl rozhodovat. O to víc to byl problém, že to byl právě Spock. Svému příteli nadevše důvěřoval, ale i oddanost přítele měla svoje meze a Spock tak napínal Kirkovu nevědomost až ke kritické mezi a teď to bylo stejné, né li horší. Spockova tvář se skrývala pod kapuci dlouhého pláště , takže Kirk ztratil i tu poslední možnost v ní alespoň něco vyčíst. Spock jako Vulkánec své city a emoce skrýval, ale přeci ve vypjatých situacích se na chvíli jeho lidská stránka snažila projevit a to bylo to co pomáhalo Kirkovi v dřívějších dobách rozeznat na jeho tváři, alespoň něco. Ticho které až do teďka převládalo, z ničeho nic prořízl zvuk padajícího kamení. Kirk se instinktivně dotkl své-ho pravého boku, aby si vytáhl svůj phaser, ale neměl na něm nic. Alespoň se schýbl a zvedl jeden z kamenů, jenž mu zrovna padl do ruky, dal si jej za zády a čekal. Za skalní vyvíšeninou se nejdříve objevilo slabé světlo, které postupně začínalo nabývat na intenzitě.

Kirk se již napřahoval, ale za světlem vystoupil T´Soth držící v ruce stejnou lampu, jakou měl ve skladišti. Již nepromluvil ani slovo, jen jednou rukou pokynul ať jej následují a zase zmizel za skálou. Spock se konečně pohnul a vyrazil za ním následovaný Kirkem.

Obešli skálu, jenž jak se nakonec ukázalo nebyla jen pouhá vyvýšenina, ale dlouhý cíp mohutného vrcholku nabývající na výšce o několik desítek metrů dál, kam skoval T´Soth vznášedlo Kirk neviděl. Několikrát však zakopl a začal uvažovat, že požádá Spocka o pučení svítilny, ale rozmyslel si to, když uviděl malou rozsedlinu a z ní vycházející slabé paprsky světla.

Došli až k tam, kde na prahu rozsedliny znovu spatřili T´Sotha, který podal lucernu Spockovy a sám počkal až projdou kolem něj. Kirk v závěsu za Spockem popošel po nahrubo vytesaných schodech do skali. T´Soth se dotkl jednoho z mnoha výstupků a východ se za nimi uzavřel. Takže již nebyla jiná cesta než dolů.

Spock našlapoval opatrně a Kirk ještě opatrněji, nechtěl na něčem uklouznout jako v kanali-zaci a srazit i tak Spocka. Po schodech došli až k pomyslné podlaze rozsedli. Zde však nekončili, schody pokračovali dál do vytesaného tunelu. Kirk zvedl hlavu a podíval se jestli neuvidí hvězdy, ale i rozsedlina měla svůj přírodní strop. Po vytesaných schodech postupovala trojce již jen pár metrů, pak schody zmizeli a nahradila je rovná chodba. Povrch jejich stěn byl již opracován důkladněji, byli rovné bez skalních výstupků, jako u přední části tunelu, i intenzita světla vrůstala. Spock jedním dotykem vipl lampu. Došli tak až na konec chodby kde se před nimi objevil ohromný komplex, ani né tak obrovský, jako rozměrný. Ohromné sloje měli šest metrů na výšku, avšak rozměrová velikost samotné plochy se nedala určit. Přírodního původu to jistě nebylo, už protože celí prostor byl jaksi podepírán sloupy, jenž zbyly z těžby, která tu jistě kdysi probíhala. U stěn, které ohraničovali kam až se dostala těžba a kde i vlastně skončila , vznikly jakési příbytky zdejších obyvatel. Ve směru jakým se tříčlenná skupinka dívala, byla vytvořena jakási hlavní ulice, jenž procházela celí prostorem, nebo až tam kam viděli.

Jejich příchod takřka nikoho nepřekvapil, maximálně jim dali krátké pohledy a pak pokračo-vali dál. Klasická světla, jaké Kirk vídal na Zemi, zde neviděl, osvětlení zajišťovali dlouhé trubice, připevněné k mohutným podpěrným sloupům. Kirk si v údivu nad tím co vyděl, sejmul opatrně kapuci a okamžitě k sobě přilákal mnohem větší pozornost, než když si mysleli, že je jedním z nich. Většina přítomných Romulanů nikdy člověka neviděli a tím spíš děti. Ty okamžitě udělali kolem skupinky kruh ale svojí zvědavost zaměřili hlavně na Kirka.

"To , že tu budou dospěli jsme očekával. " promluvil v úžasu Kirk. "ale nepochopím co tu dělají děti a starci."

"Jsou to vlastně zbylí obyvatelé ze zničených vesnic, které byli srovnány se zemí z rozkazu ústřední vlády a to jenom protože nesouhlasili s její politikou. " Odpověděl T´Soth

"A kde tedy sídlí zdejší velení?" ptal se dál Kirk.

T´Soth ukázal prstem někam daleko před sebe. "Přibližně deset sloupů odsud, asi uprostřed komplexu. " Odpověděl když se pokoušel rozehnat dětský dav před sebou, jenže děti trvali na tom, že se kapitána alespoň dotknou. Po menším domlouvání a přesvědčovaní, že člověk se tu ještě nějakou dobu zdrží a jistě ho ještě uvidějí, ustoupily a nechali trojici projít.

Kolem provizorních obydlí došli až k těm, které již jistě provizorní nebyly , když se svojí podobou blížili dobře zařízenému bytu. Stěny byly postaven z pevnějších surovin a kolem nich se již nacházeli i malé obchůdky z nejrůznějším zbožím, ale hlavně s potravinami.

Zápach který tu Kirk očekával ze suchých záchodů se neobjevoval, po dotazu na tohle téma se T´Soth začal smát než odpověděl.

"Všichni obyvatelé chodí do specielně na to upravené místo, přibližně po mojí pravici. Teď ale přesně nevím kde to je, většina vzniklého odpadu se likviduje a část se přeměňuje na energii. Je to úsporné a svým způsoben nezávislé na jiných zdrojích."

"Hlavním palivem ve vašich generátorech je tedy methan?" ptal se dál Kirk.

"Mohlo by to tak vypadat, ale není tomu tak. " Odpověděl T´Soth a dodal. "Generátor na methan je přiliž slabý, takže s ním hlavně osvětlujeme tuto sloji."

Skupinka došla až tam kde toto jakési městečko končilo, pak se před nima objevila stěna, na které bylo poznat, že ji dodělávali až dodatečně. Její povrch se lesknul a vytvářel tak kontrast vůči okolnímu prostředí. Už tím spíš, že museli vystoupit po vzhůru se zdvihající rampě až ke dveřím, které se před nima automaticky otevřeli a vpustili je do prostoru jenž neměl pevnou podlahu. I na druhé straně byla postavená uměla stěna, k níž se dalo dostat pouze po kovovém mostu, spojující obě stěny Celí prostor se v první chvíli topil ve tmě, takže pozorovatel mohl jenom hádat k čemu tyto prostory slouží. Snad jen zvuk padající vody, jenž přicházel s pravé strany, něčemu napovídal.

Po vstupu do tohoto prostoru se na protější stěně rozsvítila jedna s těch svítících trubic, které dávali světlo i místu za nimi.

Kirk se zastavil asi uprostřed mostu a přes zábradlí pohlédl dolů na průzračnou vodu. "Kolik je zde asi litrů vody?"

"To bohužel nevím, množství vody se stále mění. " Prohodil T´Soth. "Voda sem přitéká skalní průrvou s tajícího ledovce, jenž se nachází vysoko ve skalním masívu a několikrát za den jsem přicházejí ženy a děti, aby si vodu nabrali."

"A není nikomu podezřele, že se říčka ztratila?" zeptal se opět Kirk.

"Voda zde svou pouť nekončí, tímto místem stále dál protéká. " Odpověděl T´Soth.

"To je jistě zajímavé, ale stejně jak se vám podařilo vybudovat tak něco obrovského, bez toho aby si vás všimli. " Zajímal se Kirk.

T´Soth se usmál "Kdysi tu byl důl na kristali dilitia, ale nebyli čisté a energická kapacita byla mnohem menší, takže i spotřeba se zvyšovala. Postupem času romulanští technici vymysleli úplně jiný způsob jak zásobit loď energii a těžba zde skončila. Když to naši přívrženci zde objevili, bylo to již dávno opuštěné. Zničili tedy jakýkoliv záznam v pozemkových knihách a souborech uchováných na discích. " T´Soth počkal až se otevřou dveře ve druhé stěně a pak pokračoval. "Naši lidé pak upravili krajinu na povrchu u bývalého vstupu do takřka původní podoby a zřídily noví, ten co jsme s ním přišli."

Podobnou rampou sešli i na druhé straně a dostali se tak úplně do jiného prostředí, tyto prostory byli o hodně menší, ale jinak vypadali stylem těžby úplně stejně. Jako předtím tu zůstala zanechána jaká si hlavní ulice z několika úzkými uličkami, uhýbající v pravém úhlu do stran, jejíž účel byl obě ma prozatím záhadou.

"Existuje i třetí část?" zeptal se Spock

"Ano velvyslanče. " Odpověděl pohotově T´Soth. "Na konci je další předěl za nímž se nachází centrální sklad."

Z jedné z úzkých uliček z ničeho nic vyběhl mladý hoch , jenž si to zamířil přímo ke Spockovi.

Chlapec se před něj postavil a upřeně se na něj dlouze díval než byl vůbec schopen slova. "Velvyslanče…Spocku, jsem šťasten, že vás opět vidím."

Spock položil chlapci na ramena ruce což Kirkovi připadalo troch křečovité. "D´Tane i já tě mile rád vidím. " odpověděl Spock chlapci, kterého naposledy vyděl v jeskyních nedaleko města Dartha po Kroutonském masakru, jenž následoval ihned po tom co se nepovedla invaze na Vulkán. Toto místo muselo být jistě moc dobře utajováno a to tak, že se o něm nedozvědět ani ten zrádce senátor Pardek, jenž toho tolik nasliboval a nakonec kvůli jeho zradě zemřeli desítky přívrženců hnutí

Ze stejné uličky jim vyšel v ústrety i další Romulan, jehož věk jistě překročil stopadesátku. Tváře mu již zaplnily vrásky a jeho vlasy již byli protkány stříbrnými proužky.

"Jsem poctěn, že se s vámi setkávám senátore Alnoothe."

"I já jsem postě, že se setkávám s takovou osobností, jakou jste vi velvyslanče Spocku. " Odpověděl starý muž. "Avšak senátor již nejsem hodně dlouho."

"Dostali se ke mě správy, že jste již hodně dlouho po smrti?" odpověděl Spock.

"Tyto správy jsem nechal rozšířit sám, aby mi dali pokoj. " prohodil trošku unaveně Alnooth. "a vyhnul jsem se tak nucenému pobytu v pracovních táborech naší milované vlády. " Alnooth se usmál. "Musím říct, že jsem byl překvapen, když se ke mně dostala po Roorickovi správa, že jste se přeci jenom dostal se svým přítelem ven."

"Ano. Vůle a odhodlání bylo tentokrát na naší straně. " Odpověděl Spock

"A taky moře štěstí. " doplnil ho Kirk.

"Jistě je dobré mít štěstí vždycky na své straně. " pronesl Alnooth. "musím se však obdivovat vaší dedukci kapitáne Kirku."

"Senátore já opravdu nechápu?!" odpověděl zmateně Kirk.

"Mluvím o tom sledovacím zařízení, kterého ste se tak prozíravě zbavili a hodili jej do proudu podzemní stoky?!"

Spock se prozíravě chopil slova. "To však nebyla dedukce senátore, ale čistá logika a navíc sme tu přezku potřebovali ke zneškodnění silového pole."

"Jo tááák… , vy mluvíte o tééé… přezce!" vykřikl Kirk. "Teď se již chytám."

"Takže vy ste o tom sledovacím zařízení nevěděli?" zeptal se opatrně Alnooth.

"No… vlastně.. ne. Nevěděli jsme o ní, alespoň co se mě týče. " Odpověděl popravdě Kirk.

Následuje:
Kapitola 10