Poslední mise

Obsah

• Prolog
• Kapitola 1
• Kapitola 2
• Kapitola 3
• Kapitola 4
• Kapitola 5
• Kapitola 6
• Kapitola 7
• Kapitola 8
• Kapitola 9
• Kapitola 10
• Kapitola 11
• Kapitola 12
• Kapitola 13
• Kapitola 14
• Kapitola 15
• Kapitola 16
• Kapitola 17
• Epilog

Kapitola 13

Romulus

Postarší Romulan seděl ve svém křesle za objemným stolem, který zabíral podstatnou část místnosti, jenž se nacházela ve vyšších částech budovy v které zasedal i Rihanský senát. "Co mi zbylo komandere Pakchnusi?"

Romulan který stál v pozoru před ním byl o něco mladší, nemohlo mu být víc jak padesát let. "Z vašich tří strojů jsou dva zcela zničeny senátore Vreeneku. " odpověděl komander.

Senátor Vreenek se zamračil ještě zlověstněji. "Co ten třetí!!" hlas se mu podstatně zvýšil.

"Agentům Federace se povedlo jej ukořistit senátore. " Odvětil po pravdě Pakchnus.

Vreenek vstal , obešel stůl a postavil se přímo před něj. "Komandere Pakchnusi sám jste mě požádal abych svolil poskytnou jeden ze svých osobních raketoplánů k tajnému plánu na chycení Federálních špehů. Jak je tedy možné, že mi nezbyl ani jeden. " Vreenak jej pomalu začal obcházet

"Chci co nejdříve mluvit s velitelkou Selou a vy mi jí sem dostanete, třeba i v poutech."

"To je nemožné senátore!" oponoval Pakchnus.

"Mě nezajímá jestli je to nemožné komandere!!" zařval Vreenak. "Do hodiny jí tu chci mít!"

"Velitelka Sela zemřeli při střetu s Federálními agenty. " odpověděl komander Pakchnus.

"Pak asi spravedlnost existuje. " Procedil mezi zuby senátor Vreenak. "To však nemění nic na tom , že jsem díky vaší chybě přišel o dva raketoplány a vy sám se postaráte abych nepřišel i o ten třetí!" křiknul a vrátil se spět za svůj stůl. "Odchod!!"

Komander Pakchnus se praštil pěstí do prsou a zařval. "Rozkaz senátore. " Otočil se a majestátně vykráčel z místnost.

Vreenak pozvedl oči a pro sebe si dodal. "Vojáci!?"

Romulanský raketoplán

Kirk ucítil na svém ramenu něčí stisk. Rychle se narovnal, zjistil, že stále sedí za konferenčním stolem v hlavní kajutě Romulanského raketoplánu. Změna polohy byla však přiliž rychlá, bokem mu projela ostrá bolest. "Zatraceně!" zaklel a pozvedl hlavu aby zjistil kdo ho to zbudil. Nad ním stál Spock. "Co se děje pane Spocku!?"

"Momentálně je naše situace stabilní. " odvětil Spock.

Kirk si z hluboka oddechl. "Spocku není nějaký způsob jak bych se mohl té zatracené bolesti zbavit?"

"Nikoliv kapitáne. Vaše zlomená žebra jsem zregeneroval, ale na poškozená nervová zakončení zde nic nemám. Mohu pouze podat nějaké utišující léky."

"No ještě to tak, to bych byl tím spíš k ničemu. " Podotkl Kirk a konečně vstal ze židle. "Jsme stále před nebo už za?" Pane Spocku."

"Před devatenácti minutami jsme vstoupily do prostoru Federace kapitáne."

Kirk okamžitě zbystřil. "Nějaký náznak, že nás by Federalní lodě zaznamenali?"

"Negativní kapitáne, v subprostoru je prozatím klid. " odvětil Spock. "Na senzorech se nám však objevila USS Teror."

"To je jedna s těch které nám doporučoval Alnooth, že ano?"

"Zajisté kapitáne."

Kirk se zamračil. "Nemyslím, že by se měla nacházet tak blízko neutrální zóny. " sykl "Co o ní víme?"

Spock mírně přešlápl. "Jedná se o třídu Mediterranean, její koncepce je již zastaralá, přesto se stále používá."

Kirk prozatím opomenul to, že je to stejná třída jako ta co měl dostat pod svoje velení v simulátoru. "Předpokládám, že by nebyli zrovna nadšení kdyby se před nima tak blízko neutrální zóny demaskoval Romulanský raketoplán."

"Je dosti logicky možné, že by mohli bez varování zahájit palbu. " odvětil Spock.

"To jsem si myslel. " Procedil mezi zuby Kirk. "Říkal jste, že se zřejmě jedná o vědeckou variantu této třídy?!"

"Ano, ale stále dobře vyzbrojenou. " hlesl Spock

"Navrhuji proto proletět kolem nich pod maskovacím polem, pouze na impuls."

"Pak se ovšem vystavujeme tomu, že zaznamenají polarizované magnetické skreslení našeho maskovacího pole?!"

"To taky doufám. " sykl Kirk. "Jestli bude při nás štěstí stát, tak stropějí dostatečný povyk, aby to sem přilákalo dost našich plavidel. Pak se snad žádná romulanská loď neodváží za námi letět."

"Je to smělí plán Jime, musíme však počítat s tou možností, že Romulané můžou kontaktovat nějakou svojí loď, která se právě nachází v tomto prostoru. " pravil Spock.

"Jistěže Spocku, ale je lepší udělat něco, než vůbec nic. " podotkl Kirk.

USS Teror

Kapitán Franklin patřil v současnosti k nejmladší garnituře kapitánů na lodích Hvězdné flotily. Bylo mu pětatřicet a on seděl na křesle o kterém si myslel, že ho okusí až někdy za deset let. Sytuce byla však jiná. Flotila přeřazovala zkušené kapitány na bojové lodě, na kterých si mysleli, že budou potřebnější.

Pro George Franklina byla tato loď v jeho službě, druhá v pořadí. Před pěti lety dostal od bývalého kapitáne Olmsteda nabídku stát se jeho prvním důstojníkem. Bez velkého přemyšlení nabýdku v postupu přijal.

"Kapitáne!" ozval se poručík Fry, jenž právě seděl u vědecké konzole. "Na senzorech jsem zaznamenal pohybující se polarizované magnetické skreslení."

Franklin zpozorněl. "Původ?"

"Neznámí kapitáne. " odpověděl poručík Fry. "ale mohlo by se jednat o zamaskovanou loď, která má poruchu na svém maskovacím poli."

"Červený poplach na všem palubách!!" zařval Franklin. "Pane Brody potvrdtě cíl a podle možnosti střílejte!"

"Negativní kapitáne už je to zase pryč. " ozval se opět Fry.

Franklin se otočil na svém křesle. "Podporučíku Hensnová nahlašte Velitelství flotily o možném narušení Neutrální zóny Romulanskou lodí."

"Rozkaz kapitáne. "špitla dívka, jenž zrovna vylezla s akademie.

"Kapitáne potvrzuji, že to byla loď. " Pravil Brody. "Senzory zaznamenali iontovou stopu."

"Dá se určit předpokládaný směr letu?"

"Pokud nezmění směr tak se dá na sedmdesátpět procent předpokládat, že to bude systém Veridian kapitáne."

"Je v tomto směru nějaká loď Hvězdné flotily?"

Chvilka ticha než se ozvala podporučík Hensnová "Myslím, že je Enterprise kapitáne."

"Dobře. " sykl a projel si palcem a ukazováčkem po bradě "Informujte je nekódovanou správou o možném nebezpečí."

Hensnová se ve svém křesle napřímila "Kapitáne je nerozumné tak….."

"Chci aby ta zamaskovaná loď věděla. " přerušil jí Franklin. "s kým má tu čest. Proveďte."

Romulanský raketoplán

Kirk sledoval Federální loď s velkým obdivem, i když podle tvrzení Spocka byla tato koncepce zastaralá stejně to byla kráska. "Informujte mě kdyby se něco změnilo Spocku."

"Jistěže kapitáne. " hlesl Spock.

Kirk odvrátil pohled od předního skla, otočil se a odešel s pilotní kabiny. Snad poprvé za tuhle plavbu chtěl dát Spockovi za pravdu a nachvíli ulevit svým bolavím žebrům. Tentokrát bez zastávky prošel kolem konferenčního stolu, přímo do soukromé kajuty bývalého majitele tohoto raketoplánu. Rovný vypolstrovaný kavalec již Kirkovy nepřipadal tak odpudivě, jako když se na něm probudil.

Dřív než však stačil vůbec zavřít oči se ve dveřích objevil Spock. "Promiňte, že vás ruším kapitáne, ale myslím, že tato správa nestrpí odklad."

Kirk se zhoupl a posadil se na postel. "To je v pořádku Spocku. Co se děje?!"

"Krátce po vašem odchodu jsem zachytil jednu kódovanou správu. S největší pravděpodobností směřovala k nejbliššímu velitelství flotily v tomto sektoru."

"To je snad v co jsme doufali , ne?" nechápavě se zeptal Kirk. Nemohl si uvědomit co je na této správě tak naléhavého. "To je vše?"

"Nikoliv Jime. " Spock po dlouhé době použil důvěrnější oslovení. "Krátce na to vyslal Teror nekódovanou správu směrem k pozici lodě jenž je našim cílem."

Kirkem projelo zamrazení. "Byla v té správě nějaká zmínka o tom s kým budeme mít tu čest?"

"Je to Enterprise kapitáne. " odpověděl Spock.

Kirk se vyšvihl na nohy. "Za jak dlouho dosáhneme systému Veridian?!"

"Současnou rychlostí dosáhneme systému Veridian za šestnáct hodin kapitáne."

Kirk se zamračil. "Divil bych se kdyby nenásledovalo nějaké , ale?!" procedil mezi zuby.

"Vaše intuice v této věci je správná kapitáne. " odpověděl pomalu Spock. "Enterprise dosud nepotvrdila přijetí správy."

"Dá se s toho něco usuzovat?!" zeptal se Kirk.

"Nikoliv, všechno na co bych mohl přijít by byla čirá spekulace. " odvětil Spock. "nemám ani dostatek informací o té lodi."

"Sám jste mi přece řekl , že jste se s kapitánem té lodi setkal!?"

"Jistěže, avšak Enterprise-D pod velením kapitána Picarda byla přibližně před půl rokem ztracena právě v systému Veridian. Momentálně nejsem obeznámen se skutečností, že by Hvězdná Flotila měla ve své výzbroji novou loď se jménem Enterprise. " odpověděl popravdě Spock.

"Mohla by to tedy být Enterprise-E?" podotkl Kirk.

"Ano, tento závěr se zdá v celku logický. " odvětil Spock.

"Sám tomu však nevěříte!" hlesl rázně Kirk.

"Uvěřit v nepotvrzenou skutečnost, by byla opět jen spekulace kapitáne."

Kirk se musel zhluboka nadechnou. "Osmdesát let vás nevidím a zase se dopouštím stejné chyby, které jsem se chtěl již navždy vyvarovat. " pravil Kirk a sedl si unaveně na kavalec.

"Nerozumím kapitáne?" odvětil Spock.

Kirk zvedl hlavu aby se podíval svému příteli do očí. "Opět se snažím přechytračit Vulkánce."

Spock na to odpověděl pouze pozvednutím pravého obočí.

"Zapomeňte na to Spocku. " sykl Kirk. "Avšak ihned mi oznamte, kdyby se ta tajemná Enterprise ozvala."

"Ano kapitáne. " odpověděl Spock a odešel s kajuty.

Kirk seděl nalevo od Spocka v pilotní kabině a hleděl skrz čelní průzor na skupinu planet před nima. Před deseti minutami vystoupili s hiperprostoru a teď nehybně vyseli v prostoru. "Nějaké stopy po Enterprise nebo té Ferengské lodi?"

"Negativní kapitáne. " hlesl Roorick, jenž stál za Spockem a pozoroval senzory. "Je však možné , že Federalní loď je skrytá za některou s planet."

"Rozumím. " sykl Kirk. "Skenujte dál , nechtěl bych se dočkat nějakého překvapení. " řekl to až příliš vážně. Svůj pohled ještě víc zabodl do tajemné soustavy v které již jednou zemřel, upřel proto svou mysl k jedinému cíli. Nezemřít zde znovu. "Pane Spocku naveďte nás na stacionární orbitu Veridianu III."

Spock kývnul a rozpohyboval své prsty po pilotním panelu raketoplánu. Stroj se konečně pohnul

a pod plným impulsem se hnal k třetí planetě systému Veridian.

"Nějaká změna v předešlém hlášení. " naléhavě se zeptal Kirk, když se otočil na Rooricka.

"V daném sektoru se nenachází žádná loď, senzory pouze detekují velké množství trosek, ve vzdálenosti jednoho milionu třistatisíc kilometrů od planety Veridianu III."

"Zřejmě to co zbylo po zkáze Enterprise-D" zauvažoval nahlas Kirk.

"Nikoliv kapitáne. " pravil Spock. "Množství trosek se neschoduje z hmotností třídy Galaxi, navíc zjišťuji zbytky ještě další lodi."

Kirk ve svém křesle ztuhnul. "Dá se tedy určit co jsou zač?"

"S určitostí se jedná o Ferengskou bojovou loď kapitáne. " odpověděl Roorick.

Přilítly příliš pozdě, bitva již proběhla. Nerozhodně. Pomyslel si Kirk. "Nějaké záchranné kapsle nebo raketoplány?"

"Nikoliv kapitáne. " odvětil Spock. "Avšak na východní polokouli Veridianu III senzory zaznamenali silové pole."

"Mohlo by se jednat o pole které vytvořili obyvatelé této planety?" zeptal se Kirk.

"V systému Veridian je obydlen inteligentními tvory pouze Veridian II. Není známo že by byli v současné době schopni cestovat ve vesmírném prostoru."

"Rozumím. Přistaňte s raketoplánem za nějakým převisem. Nechci aby začali po nás ihned střílet, jakmile nás zmerčí."

"Kapitáne, ale…" Roorick se snažil něco říct byl však Kirkem přerušen.

"Jistě vím. Maskovací zařízení nám bude při průletu atmosférou k ničemu. " Dopověděl to sám Kirk. "Takže jej pane Spocku deaktivujte a vraťte všechnu energii do štítů."

"To jsem ale nechtěl říct?!" obhajoval se Roorick. "Mým záměrem bylo vám navrhnout vstup do atmosféry planety až nad západní polokoulí. Vyvarovali bychom se zpozorovaní z jejich strany."

"Návrh se zdá vcelku logický. " pronesl Spock.

Kirk si zhluboka oddychl a přeměřil si sedícího Spocka. "Když už jsme u té logiky pane velvyslanče, tak by se mi zdálo logické ze sebe sundat tu slušivou romulanskou kombinézu a oblíknout si na sebe ten váš Vulkánský hábit."

"Zajisté kapitáne, ale je krajně nelogické se zabývat převlékáním, když je mou prioritou dovézt tento stroj bezpečně na povrch planety."

Kirkovy se na tváři vyloudil blažený pocit, připadalo mu, že konečně svého přítele může dostat na kolena a omlátit mu tu logiku o hlavu. " S touhle hračkou dokáže lítat každé dítě a mi shoudou náhod jedno dítě máme na palubě. " Kirk se odvrátil od Spocka a usmál se taky na Rooricka. "a jako bonus k tomu, už s tím dokonce i letělo."

"Kapitáne já už přeci nejsem dí….."

"Ticho mladej. " Zastavil Kirk jeho proslov o dospívání hned v zárodku rázným mávnutím ruky. "dokud mě budeš oslovovat kapitáne místo Jime. Tak si umě ještě malej kluk co má strach před autoritou."

"Ale kapi…Jime.. " Roorick už raději nic dál nic neříkal a raději si vyměnil místo se Spockem.

"Takže Rooricku sestup s ní na letovou hladinu jeden tisíc metrů nad povrchem, hned jak to bude možné. " Promluvil Kirk, jakmile Spock zmizel za dveřmi.

"Ano….. Jime. " špitl nesměle Roorick a pokračoval s hlášením. "nad západní polokoulí je momentálně vysoká oblačnost, rychlost větru osmdesát metrů za sekundu. Asi to s náma bude trochu házet. Nastavuji tlumiče na maximum."

Kirk souhlasně kýval a sám pozoroval trojrozměrnou mapu, která byla zobrazena ne jednom s postraním monitoru.

"Jsme na deseti tisících. " hlásil dál Roorick "osmy tisíc, pěti tisích, třech ti…"

"Zastavit klesání, zpomalit na pětinový impuls. " přerušil jej Kirk. "a vyvolej údaje se skenerů spět asi o patnáct sekund."

"Jistě Jime" sykl Roorick a okamžitě si začal hrát s ovládacím panelem. "Co hledáme?"

"Na okamžik jsem tam zahlédl něco co se nepodobalo Spockovu tvrzení, že je tahle loď neo-bydlená. " odpověděl Kirk.

"Vrátil jsem spět záběry skenerů o třicet sekund. Mám to spustit?" zeptal se Roorick.

Kirk souhlasně kývnul.

Roorick se tedy dotkl jediného tlačítka. Na monitoru pomalu ubíhali roviny a hornatá území, tedy až dokud se nejdříve neobjevila dlouhá brázda, zakončená obrovským objektem talířového tvaru. Roorick byl doteďka skeptický, v tom, že tam Jim Kirk opravdu něco vyděl, ale teď se na- přímil ve svém křesle a pozoroval údaje, které mu ukazovali senzory raketoplánu. "Je to část havarované lodi , kapitáne."

"Jak jsme momentálně od ní vzdáleni?" zeptal se Kirk.

"Hmmm… je asi pětatřicet mil za námi Jime. " hlesl Roorick.

"Je možné , že se jedná o loď s kterou jsme se měli setkat?"

"To nemyslím. " odvětil Roorick. "Loď nevykazuje žádné zbytkové záření, nebo biosignáli přeživší posádky. Je možné že už tu nějaký ten pátek leží."

Kirk se opět usmál. "Vyš co to přirovnání vůbec znamená?"

"Velvyslanec Spock říkával, že je to určitý druh časového horizontu."

"Dobře, vraťme se k ní chci si jí pořádně prohlídnout. Potom už asi k tomu nebude příležitost. " Kirk vstál a odešel ven s pilotní kabiny. Spocka zahlédl v momentě kdy ukládal romulanskou kombinézu do brašny.

"Zaznamenal jsem rapidní zpomalení našeho letu Jime. " Pronesl Spock bez toho aby se na Kirka podíval. "Děje se snad něco?"

"Ano. " hlesl Kirk. "Právě jsme narazili na zbytky nějaké lodi. Požádal jsem Rooricka aby se k ní vrátil."

"Vskutku zajímavé. " odvětil Spock.

"Co?!" nechápavě se zeptal Kirk.

"Vaše fascinace vším co se vymyká naprosté logice."

"Mluvíte v hádankách pane Spocku!"

"Nikoliv Jime, zachvíli pochopíš sám aniž bych ti cokoliv vysvětloval. " Odpověděl Spock.

Raketoplán se znatelně otřásl. "Přistáli jsme kapitáne. " Ozval se následně s interkomu Roorickuv hlas.

"Pokud to však nepochopím pane Spocku, tak doufám, že my to náležitě vysvětlíte. " Procedil mezi zuby Kirk, otočil se na podpatku a vyrazil ke dveřím. Spock jej sledoval dokud nevyšel hlavními dveřmi ven. Kirkovo chování ho stále víc utvrzovalo v tom, že jeho přítel se cítí nejistý. Jeho mysl bojuje z démonem smrti, která mu nahlodává bojovnost a svobodnou vůli.

Raketoplán přistál jen několik metrů napravo od bývalého můstku, kde byla nejmenší koncentrace oken. Talíř se zdál s Kirkova pohledu obrovský , ale nedokázal tento tvar přirovnat k ničemu co znal. Strašně toužil se rozeběhnout ke kopuli s můstkem, přesto odolal. To co jej opravdu táhlo byl obrovský černý nápis, jenž se lesknul na povrchu přímo před ním. Vykročil tedy a rychlou chůzí se k němu vydal. To první co z něj spatřil bylo NCC a jak se víc přibližoval rozeznával už celý a tolik známí identifikační kód "NCC - 1701-D" Teprve teď pochopil na čem vlastně stojí.

"To je to co se vymyká naprosté logice Jime!" promluvil nahlas za ním Spock. "Vy lidé by ste řekli, že to je pouze náhoda, ale Vulkánci by řekli, že to je jenom završení našich skutků."

"Čích skutků?!" zeptal se Kirk. "mých?!!"

"Ano Jime. " podotkl Spock. "Vše to začalo před osmdesáti lety na Enterpris-B, tam si začal kruh který není ještě zdaleka zakončen."

"Pak jsem však nezavršil ještě žádný skutek Spocku. " odpověděl Kirk a rozhlédl se po celé ploše talířové sekce. "Nedokázal jsem nic."

"Posádka této lodi by s tebou Jime nesouhlasila."

Kirk chvíli myslel, že špatně slyšel, ale věděl, že to co slyšel Spock opravdu řekl. "Za co by mi mohli být vděčný Spocku, vždyť tahle loď je na hadry. Když nad tím tak přemýšlím , pomáhal jsem kapitánovy Enterprise, jenž už žádnou Enterprise neměl!"

"On jí měl Jime, protože teď bis na ní jinak nestál."

Kirk zakýval odmítavě hlavou. "Myslím, že bychom měli odsaď vypadnout."

"Ztratil jste tu bojovnou jiskru v očích kapitáne. " Promluvil na něj Spock když jej míjel.

Kirk se zastavil a podíval se Spockovy přímo do očí. "Bojovná jiskra je k ničemu když jsem kapitán bez lodi."

"Kapitán je pořád kapitán Jime. Loď je jenom věc, to na čem záleží je ve tvé mysli a srdci" pronesl Spock

"Mluvíte jak McCoy , Spocku. " hlesl Kirk.

Raketoplán se vznesl , udělal kruh nad talířovou sekcí Enterprise-D než nabral rychlost a nechal tak němou svědkyni událostí které se tu událi, opět jen šelestu listů v korunách okolních stromů. Roorick řídil stroj tiše bez zbytečných poznámek o průběhu letu, neměl je vlastně ani komu zdělovat protože seděl v pilotní kabině sám. Nikdo jej již teď přímo neinstruoval co má dělat tak, že snížil letovou hladinu o dalších deset metrů. Zalesněné plochy již dávno nechal za sebou, krajinu pod ním začala ovládat poušť, přerušena pouze malými ostrůvky oáz.

Kirk seděl se zavřenými očima a podepřenou hlavu v čele konferenčního stolu, nespal. Měl o čem přemýšlet. Vracel se ve svých spomýnkách spět a dumal nad tím jestli má Spock opravdu pravdu. Kirk ve své mysli však odpovědi nenacházel, spíše objevoval jenom další otázky, otevřel proto oči a podíval se na Spocka jenž seděl na druhém konci stolu. "Proč ste mě v tom simulátoru nepokusil o splynutí mysli?"

"Bylo by to s cela nelogické Jime" odpověděl Spock. "Po splynutí myslí by ste si mohl mysle, že vaše spomýnky jsou mnou implantované. Nikdy by ste mi neuvěřil, že to co vám říkám je opravdu pravda."

"Když ste však otevřel ten servisní tunel tak jsem vašim slovům ihned uvěřil. " Pravil Kirk.

"Ne neuvěřil, i teď ve vás stále zůstává pochybnost, ste pouze hnán svou zvědavosti a jenom si myslíte, že věříte. Ve vašem podvědomí však stále ještě zůstáváte uzavřen ve stěnách holoprojekce."

"Co potom přesvědčí i moje podvědomí?" zeptal se Kirk.

"To sám nevím Jime, přesto tuším, že taková věc existuje. "odpověděl Spock. "Ta věc nebo událost vás donutí jedna v zájmu druhých a né jenom svých."

"Copak na Romulu jsem nejednal v zájmu druhých?" oponoval Kirk. "zachránil jsem vás."

"Ne Jime, vaše jednání bylo podmíněno jen záchranou sebe sama a né nás. Podvědomí vám řeklo , že vaše záchrana je jen otázkou i našeho přežití."

Pak se musím zeptat ještě jednou. " hlesl Kirk. "Co mě opravdu přesvědčí, že tohle není sen a já neležím na svém křesle doma?" poznamenal ironicky.

"Poznání budoucnosti. " hlesl Spock.

Kirk se opřel plnou vahou o opěradlo svého křesla. "Musím přiznat, že opět nechápu."

"To s čím si se doteď setkal, je jen tenká skořápka toho co tě opravdu čeká Jime. Já sám tě přesvědčit nemůžu, v tvých očích jsem se nezměnil a tak musíš jenom věřit že je mi o osmdesát let víc."

"Hádal bych ti sotva sto Spocku. " pronesl s úsměvem na tváři Kirk.

"Humor v tomto bodě není na místě Jime."

Usměv se s Kirkovy tváře vytratil a nahradil jej zamračený výraz. "Ano možná i mě něco vrtá hlavou Spocku. S tvých předešlých slov vyznívá že něco víš a tajíš to předemnou."

"Jestli tomu tak je Jime, dovíš se to ve správný čas."

V interkomu to po dlouhé chvíli opět zapraskalo. "Kapitáne přiblížili jsme se na dohled od silového pole. Raketoplán jsem pro všechny případy zase zamaskoval."

Kirk se postavil. "Myslím, že prozatím je naše debata na toto téma u konce. " řekl a odešel do pilotní kabiny za Roorickem. Ten zatím držel stroj ve vzduchu na jednom místě ve dvou stech metrech , bál se že by mohl níže vířit písek pod sebou.

"Kde jsou chlapče?" zeptal se Kirk jen co se objevil mezi dveřmi.

"Po té co jsem je spatřil stočil sem raketoplán doprava. " podotkl Roorick "Teď jsme opět z dohledu."

"Dobře. Obleť to a skovej to za nějakou vyvýšeninou nebo převisem."

Roorick kývnul na souhlas a uvedl raketoplán zase do pohybu.

Veridian III

Nichols ležel na improvizovaném lehátku, jenž sestávalo hlavně s nazbýrané suché trávy. I kdyby byla postel sebe pohodlnější stejně by asi neusnul. Několikrát za noc vstal , prošel celé jejich ležení a kontroloval hlídky. Kamenitá poušť však byla tichá a klidná, nikde ani živáčka. Když už to snad vypadalo, že by mohl zabrat, zalilo jeho oči zář s právě vycházejícího slunce. To které včera obdivoval, teď proklínal. "Aby tě jeden spral. " Zaklel si tiše pro sebe a už po několikáté , zvedl svoje staré kosti ze země. Uvažoval coby teď všechno dal za svůj lodní pytel co měl v kajutě. Tedy co míval v kajutě, protože se teď zřejmě někde prohání vesmírem. Otočil se na místě aby skontroloval kdo je již také vzhůru. Přímo nad ním v místě kde včera stál spatřil mladou ženu, na jejíhž jméno si nemohl hned spomenout. Bylo něco jako Der.. Dern…Dervensová, už opravdu stárne když skoro zapomene tak jednoduché jméno. Mávnul však nad tím rukou a vystoupal za ní. "Hlášení praporčíku Dervensová."

"Dervengsová pane. " opravila jej ihned.

"Jistě , jistě…. Dervegsová. To hlášení. " odvětil Nichols.

"Jistě pane, ale možná to nic není. " Špitla a zvedla svůj trikorder o něco víš. "přesto skenery detekují polarizované magnetické skreslení."

Zamaskovaná loď. Prolítlo Nicholsovy hlavou. "Co s toho usuzujete praporčíku Dervengsová?"

"Kdybych teď byla na lodi pane. " podotkla "asi bych řekla že maskovaná loď s poškozenými emitory, ale tady to mohou být i magnetické fluktuace vyzařované vycházejícím sluncem."

"Pohybuje se to?" zeptal se Nichols.

"Nic tomu nenasvědčuje pane. " Hlesla Dervengsová. "ale počkat….. ne je to pryč. " Slunce se v ten moment vylouplo nad obzor již celé , svým jasem a aktivitou zahltilo její trikordér do té míry , že nemohla sledovat dál to skreslení.

* * *

Romulanský Raketoplán

Kirk zvednul ruku, aby si jí zastínil oči před sluncem, jehož svit se přelil přes místo kde stál snad v jediném okamžiku. "Rooricku je ve vybavení raketoplánu taky nějakej dalekohled nebo jiné sledovací zařízení?"

"To nevím ka.. Jime. " špitl Roorick. "ale podívám se. " A zmizel zase v útrobách stroje.

"Asi se pěkně projdem Spocku. " pronesl Kirk. "ještě, že nevím jak je to daleko."

"Je to přibliž……"

"Dost Spocku, už ani slovo. " přerušil jej Kirk. "pokud to řekneš tak mě tam doneseš."

"Mám!!" vykřikl vítězoslavně Roorick z raketoplánu a za chvíli se objevil z malou černou bedýnkou v rukouh.

"Tiše chlapče, nevíme kdo nás může slyšet!" okřik jej Kirk.

Roorick se však nepřestal smát. "To je v pořádku Jime, jsme skoro pět mil od nich."

Kirk se ještě pokusil jej zarazit, ale už to nestihl. Zoufale se podíval na Spocka, který na něj souhlasně kývnu, rozpřáhl odevzdaně ruce v gestu "Proč právě já!?" a přistoupil k Roorickovy. "Tak ukaž co pro mě máš. " Zeptal se tiše.

Roorick položil bedýnku na zem a otevřel jí. Uvnitř se nacházeli dva ruční disruktory a něco co se vzdáleně podobalo digitálnímu dalekohledu. "Je to tohle?" podotkl Kirk a ukázal na věc jenž mu připadala jako nejpravděpodobnější věc kterou po něm žádal.

"Jistě Jime. " hlesl Roorick.

Kirk jí opatrně vyjmul a bedýnku zase zavřel. "Ty disruktory tam prozatím nechej chlapče, asi by nebylo dobré, kdyby to u nás našly. " vstal a předal dalekohled Spockovy. "Kromě tohohlen si nic jinýho romulanskýho nevemem. Na obranu nám postačej phasery, ale doufám že je vůbec nebudem potřebovat."

"Jistě Jime, již před tím jsem prostudoval okolní terén a spočítal jsem, že cesta nám tam bude trvat přibližně hodinu a čtyřicet minut."

"Takže příjdem akorát na oběd. " zavtipkoval Kirk. "Veďte mě pane Spocku. " Pobídl jej ještě než sám vyrazil. Spock souhlasně kývnul a připojil se k němu.

Roorick se za nima ještě ohlédl a pak se vrátil do raketoplánu a uzamknul za sebou dveře.

Dvojce pomalu obešla skalní vyvýšeninu za níhž byl raketoplán skryt. Dostali se tak do bývalého řečiště řeky, která musela vyschnout již před mnohými desítkami let. Částečně se jim tak vyřešil problém s jejich obavou aby nebyli přiliž na očích. Stěny koryta byly vysoké a tak je chranili i potom co opustili hornatou oblast a dostali se na takřka rovnou planinu posetou pouze roztrošenými kameny.

"Jak je to opravdu daleko Spocku?" zeptal se Kirk asi po třech mílích.

"Roorick vám pouze zdělil vzdálenost vzdušnou cestou, skutečně jsme vdáleni něco kolem devíti mil kapitáne. " odpověděl popravdě Spock.

"Že jsem se vůbec ptal. " postěžoval si Kirk

"Tímto korytem budeme moc ještě jít asi osmset metrů pak jej budeme muset opustit."

Proč?!" zeptal se okamžitě Kirk.

"Koryto se stáčí takřka v uhlu šedesáti stupňů doprava a my musíme jít doleva. " Odvětil Spock

To o čem se Spock jaksi zapomněl zmínit bylo to, že se stejně ani dál jít nedalo. Takřka za zmíněným ohybem již nebylo nic. Koryto zde končilo v příkrém srázů, podle vodou zanechaných stop, zde byl kdysi obrovský vodopád.

Kirk se opatrně postavil na kraj příkrého srázů a rozhlédl se po krajině. "Museli být časy, kdy se to tady topilo v zeleni Spocku."

Pro Spocka však bylo nelogické se kochat krajinou když tu mají úplně jiný úkol. Vystoupil po svahu , kousek u jeho okraje zalehl a vytáhl dalekohled který mu Kirk předal. "Teď jsme na úpatí hory Jime a máme je přímo pod sebou. " Spock se snažil mluvit tak aby se jeho hlas nerozléhal po širokém okolí. Ostatně ani křičet nemusel. Kirk se totiž přestal starat o okolní krajinu a opatrně se již drápal za ním.

"Vidíte, že by se k nim dalo nějak nepozorovaně přiblížit?"

"To nemyslím Jime. " hlesl Spock. "Mají rozestaveny hlídky na strategických stanovištích."

Kirk v lehu natáhl ruku, čímž naznačil, že se chce kouknout sám, ale potvrdil si jenom to co už mu Spock pověděl. Jedinou dominantou v téhle hornaté krajině byla kovová konstrukce umístněna jednom z mnoha skalnatém návrší. Lidí moc nevyděl, přikládal to tomu, že jich tu víc nebylo, nebo byli na průzkumu. V tomto případě se mohou nějaké osoby nacházet i blízko nich. "Změnili uniformy. " Poznamenal , když Spockovy vracel digitální dalekohled. "Napočítal jsem jich tam tak deset, jen doufám , že to nejsou všichni co přežily."

"Co navrhujete?!" zeptal se tedy Spock.

Kirk se zapřel a postavil se. "Zřejmě nemá smysl se k nim pokradmu připlížit, jestli tedy chceme aby nám uvěřily."

"Zajisté tento závěr se zdá logický. " Odvětil Spock a postavil se také.

Veridian III

Nichols usrkával tu trochu vody co zde měli, když na něj ze shora někdo zakřičel. "Nadporučíku po východním svahu k nám příchazejí dvě cizí osoby!!"

Nichols zvedl hlavu a zařval. "Nemýlíte se , není to někdo z našich!?"

"Ne pane tím směrem jsem nikoho neposílal!!"

Nichols tak pochopil , že to mluví z Brunnerem. "Hlídejte chlapče , jdu tam. " křiknul a rozeběhl se po kovových chodech nahoru. Musel tak překonat svůj osobní rekord v rychlosti. "Tak.. kde…jsou. " sotva popadal dech.

Brunner zvedl pravou ruku a ukázal mu je. "Tamhle pane."

Nichols si musel zastínit dlaní oči aby je proti vycházejícímu sluníčku pořádně vyděl, ale i tak ještě nemohl rozpoznat detaily. "Pane Brunnere , najděte našeho vědátora Sarchenka a oba půjdete semnou. Chci jít těm neznámím hostům naproti."

"Rozkaz pane!!" křiknul Brunner , ještě než začal scházet dolů.

Nichols měl kvůli těm dvěma neznámým smíšené pocity. Nevěděl jestli se nejedná o další přeživší, nebo o místní domorodce. Nejhorší na tom bylo to, že to klidně mohli být agresoři, kteří zničili jejich loď.

Kirk našlapoval pomalu a rozvážně, nechtěl aby mu v posledních pár metrech uklouzla noha a on by se svalil dolu jak hromada kamení. Oproti Nicholsi měl výhodu, že sluníčko měl za zády , takže stále měl přehled co se dole pod ním děje. Z kamenného návrši se po chvíli oddělila skupinka tří postav, které jisto jistě směřovali přímo k nim.

Jim Kirk poznal hned na co se dívá i když s tohoto úhlu pohledu to tak před tím neviděl. Mysl mu opět zahltili myšlenky na to co ho zevnitř nahlodávalo. Až teprve teď kdy se jeho noční můry stali hmatatelnou skutečností, pochopil kam Spock ve svých otázkách celou dobu mířil. Uvědomil si totiž, že mohl udělat chybu. Ti přeživší mohli být taky dobře zajatci a on jim napochoduje přímo do náručí.

Trojčlenná skupinka před nimi znatelně zrychlila. Muž který je vedle byl o hodně starší, ti co jej doprovázeli byli ještě děti.

"Návrhy pane Spocku?" zeptal se po dlouhé chvíli Kirk.

"Bylo by logické sestoupil na tu malou plošinu před námi a tam na ně počkat. " Odpověděl Spock

"Souhlas. " hlesl Kirk.

Plošina o které Spock mluvilo byla vlastně relativně rovná plocha , pod kterou byl asi dva metry dlouhá příkrý sráz. Pak už člověk neměl na vybranou, protože se jinam nedalo jít, prostě mohl jenom seskočit dolů.

Podporučík Sarchenko patřil jako jeden z mála na Enterprise k vědecké sekci. Na tento výsadek se vlastně dostal jenom náhodou, chtěl prozkoumat co zbylo po doktoru Soranovy. Protože se klonil k závěru, že ať si o ňom každý mysle to nejhorší, hlavně to byl výjimečný vědec. "Na sto procent to je člověk a vulkánec pane. " hlesl když kontroloval údaje získané ze svého trikordéru.

"Jsou nějaké stopy po tom, že by tu byl ještě někdo další?" zeptal se Nichols.

"Negativní pane, zřejmě jsou tu samy. " Odvětil Sarchenko.

Obě postavy nad nimi se zastavili a čekali, ani jeden z nich nevydal jakoukoliv hlásku.

"Prosím identifikujte se?!" křiknul z ničeho nic Nichols.

"Nejdříve vy!!" zakřičel ten co měl na sobě něco co Nicholsnovi připomínalo jeho starou uniformu, kterou nosíval jako kadet. Nichols se zamračil, nešlo mu na rozum proč ten cizinec použil tenhle slovní obrat. Přesto se rozhodl, že mu vyhoví. "Nadporučík Sam Nichols, vědecký důstojník na lodi Enterprise!"

Muž před ním se znatelně zarazil.

"Teď je čas na vás!" vyzval jej Nichols.

"Kapitán Jeams T. Kirk!" vykřikl "Bývalí kapitán lodi Enterprise. " dodal

"Jistě. " odvětil Nichols, na tváři se mu objevil úsměv "a ten vedle vás je určitě pan Spock."

"K vašim službám nadporučíku. " Ozval se konečně i Spock a mírně se uklonil.

Nichols se obrátil na Sarchenka. "Zřejmě to myslej vážně podporučíku. Dá se nějak ověřit jestli jsou to za co se vydávají?"

"Ne pane, nemáme tu nic čím bychom prokázali jejich tvrzení. I tak bych však navrhoval je vzít sebou do tábora a alespoň je vyslechnout. Ať nám sami dokážou že jsou čím tvrdí."

"To se zdá jako rozumnej nápad. " Odvětil Nichols a otočil se spět na dvojici nad ním. "Jistě chápete, že vám v tuto chvíli ani věřit nemůžeme. Proto vás žádáme aby ste nás doprovodily do našeho tábora!"

Následuje:
Kapitola 14