Poslední mise

Obsah

• Prolog
• Kapitola 1
• Kapitola 2
• Kapitola 3
• Kapitola 4
• Kapitola 5
• Kapitola 6
• Kapitola 7
• Kapitola 8
• Kapitola 9
• Kapitola 10
• Kapitola 11
• Kapitola 12
• Kapitola 13
• Kapitola 14
• Kapitola 15
• Kapitola 16
• Kapitola 17
• Epilog

Kapitola 8

Enterprise

Scotty si dlouze prohlížel kovovou placku, kapitána Nasato Fumiata a nakonec s ní nervózně začal klepat o stůl. Seděl společně s Methemim, Datem, Krugerem a McCoyem v důstojnické jídelně.

"Kapitáne vi jste o tom něco věděl?!" vyhrkl ze sebe Scotty a poslal placku k Datovy po stole.

"Byl jsem informován, pouze o tom, že se mezi posádkou pohybuje jeden člen kontrarozvědky. Takto zvýšená bezpečnost byla zavedena na všech lodích vybavených kvantovými torpédy."

"Pane …hmmmm…. Methemi, že ano. " Promluvil tentokrát McCoy "Co jste vůbec dělal v nákla-dovém prostoru číslo třináct?!"

Methemi se z hluboka nedechl. "Chtěl jsem tam dopadnout toho záškodníka. Admirále."

"A kdo měl být podle vás ten záškodník?!" zeptal se opět McCoy.

"Myslel jsem si, že je to podporučík Josuho Izava , pane. " Odpověděl Methemi a ještě víc se skrčil ve své židli.

"Co vás k tomu vedlo poručíku. " Dožadoval se odpovědi Dat.

"V posledních dvou dnech jsem u něj zaznamenal, několik pozdních příchodů do služby a jedno nedovolené opuštění svěřeného staviště, bez toho aby za sebe měl patřičnou náhradu."

"To přeci nejsou přesvědčivé důkazy, že právě podporučík Izava, nebo vlastně kapitán Fumiato byl tím sabotérem. " Odpověděl mu na to opět Dat.

"To je pravda kapitáne. " uznal Methemi. "ale to co mě utvrdilo v mém přesvědčení, byl inciden, jenž jsem zaznamenal, když jsme byli u Vulkánu."

Scotty zvráštil obočí a zeptal se. "Jaký incident?!"

Methemi se opět zhluboka nadýchl. "V té době ještě podporučík Izava, opět opustil své stanoviště. Čistě náhodou jsem to zjistil krátce poté, takže jsem si jej nechal vyhledat počítačem, ale ten my sdělil, že již není na palubě. " Methemi si musel setřít pot z čela, odkud mu ztékal do očí. "Ihned jsem tedy zahájil soukromé pátrání a zjistil jsem, že Izava použil přepravní paprsek v nákladovém prostoru třináct."

"Víte kam se přenesl?" zeptal se opatrně McCoy.

"Bohužel né admirále. Všechny koordináty byly vymazány. " Poznamenal sklesle Methemi.

"Víte, alespoň kdy se vrátil!?" vyzvídal dál McCoy.

"Asi hodinu potom. Okamžitě jsem jej kontaktoval a pozval si ho k sobě na kobereček. " Odpověděl okamžitě Methemi.

"Řekl vám něco?!" hlesl Dat.

"Několikrát jsem jej vyzval aby mi sdělil kam se transportoval a proč, avšak zarputile mlčel. Dal jsem tedy dudku za nedovolené opuštění staviště a lodi. Vše je v mém deníku kapitáne."

"Už jsem se díval poručíku. " Pronesl Dat. "Ale vraťme se k událostem v nákladovém prostoru číslo třináct. Sdělil vám vůbec něco o tom, kdo za útoky stojí."

"Ne kapitáne v tomto bodě v podstatě mlžil."

"Tak dobrá. Vraťme se k jeho cestě na Vulkán. " Ptal se dál Dat. "V jakém časovém rozmezí to bylo?"

"Loď opustil asi ve čtrnáct třicet šest a vrátil se asi hodinu na to."

Scotty s McCoyem se na sebe zmateně podívali. "Kapitáne to takřka odpovídá našemu výletu k tomuc zatracenýmu lesu. " vychrlil ze sebe Scotty.

Dat okamžitě pochopil. "Počítači kolik osob opustilo palubu Enterprise při naší zastávce nad Vulkánem?!"

"Palubu Enterprise opustilo celkem šestnáct osob. "

Dat se však nenechal tak lehko odbít. " Kolik mezi čtrnácti až čtrnácti čtyřiceti?"

"Mezi čtrnácti až čtrnácti čtyřiceti opustilo palubu Enterprise celkem devět osob. "

"Pane Krugere prověřte to!"

"Rozkaz kapitáne!!" křikl Kruger a vyrazil z důstojnické jídelny.

* * *

Romulus

Název kavárny byl pro lidi tak troch zavádějící, už proto, že vulkánci se nesmějí. Když se Spock poprvé pořadně rozhlédl spatřil za bar pultem opravdového Vulkánce sevšim všudy. Kromě jediné věci. Na jeho tváři byl vskutku úsměv.

Kavarna byla zařízena ve stylu starého Vulkánu. Stoly vypadali jakoby byli vytesány z kamene přímo při hloubení těchto prostor. Židle, nebo spíš stoličky které byli vždy po čtyřech rozesety okolo stolu, se zdáli, že je někdo vytesal z úplně jiného nerostu. Spock si byl víc než jistý, že se jedná o pískovec.

Celí prostor kavárny byl takřka poloprázdný, jen asi u dvou stolů seděli hosté a živě o něčem diskutovali. Stoly kolem barpultu byli volné a každý rozumný host by je okamžitě obsadil aby měl aby to k němu neměl číšník daleko. Zde naštěstí pro Spocka byla situace poněkud jiná. Host se mohl obsloužit sám, nebo musel počkat, až se barman rozhodne k nim sám přijít.

Proto bylo Kirkovy nepochopitelné, proč Spock zamířil až do samého rohu kavárny, kam to měl snad ze všeho barman nejdál. Pak ale odevzdaně pozdvihl ramena a vydal se za ním, když si k němu sedal neodpustil si otázku. "Spocku proč právě sem, u barpultu je taky místo?!"

"Zde…je to bezpečnější. " Odpověděl mu poklidně Spock.

"Nevšim sem si , že by nám něco hrozilo?!" pronesl nechápavě Kirk.

"Zde nám pořád hrozí odhalení Jime."

"Sakra Spocku nemluvte v hádankách!" vykřikl Kirk "Přece se před nikým neskrýváme?!"

"Jime jaké je podle tebe roční období?"

Kirk přimhouřil oči a zcela zmaten odpověděl. "Konec léta."

"Ne Jime. " Oponoval mu Spock "Je začátek jara a tato část planety již netrpělivě vyhlíží začátek dešťů."

Kirkovo zmatení narůstalo geometrickou řadou.

"Jime vím, že to vypadá, že se chovám nelogicky, ale jaká je tvá nejživější zpomýnka, tak půl roku

zpátky. " ptal se dál z ledovím klidem Spock.

Kirk si promnul obě oči. "Sice nevím k čemu ti to bude Spocku, ale budiž. Enterprise - B se vrátila na Zem s úspěšné akce. Podařilo se nám zachránit část uprchlíku z planety El Aurel."

"A dál?"

"Dál už se nestalo celkem nic. Jenom poslední tři měsíce se snažím s Flotily vymámit nějakou loď a jak doufám tak se mi to konečně podařilo."

"A co ti tři měsíce před tím. " Naléhal dál Spock.

"Už sem řekl, že se nic nestalo. Hned po příletu jsem zajel na venkov za Kostrou. Zařídil si tam docela pěknou ordinaci, konečně děla to po čem toužil celí život."

"Fascinující co se všechno se jim podařilo zjistit. " Užasle odpověděl Spock. "Jime jaký je podle tebe hvězdný čas?"

Kirk se po dlouhé době opět usmál. "Zase nějaký chyták jako s tím ročním obdobím, že jo?!"

Spock jej však sledoval až moc vážně. Kirk se opět zamračil a opatrně odpověděl. "Já to vím, tak nejdříve řekni sám jaký je hvězdný čas?!"

Spock souhlasně kývnul. "Čtyři osm sedm dva jedna tečka jedna."

Kirk si to začal okamžitě v hlavě propočítávat. Nakonec nesouhlasně zakýval hlavou a vstal od stolu. "Spocku to je poprvé co jsi vědomě řekl lež. Uvedl si datum, jenž nastane takřka za sedmdeset let!?"

Spock mírně pozvedl pravé obočí. "Kapitáne víte přeci, že nejsem schopen lži."

"Ač jste nebo nejste, právě ste se jí dopustil!" vykřikl Kirk

Spock však na toto obviněni nikterak slovně nereagoval. Šáhnul pravou rukou pod plášť a vyndal data book. Stiskl na malém ovladači jedno tlačítko a poslal jej po stolu ke Kirkovi. Ten se shýbnul k, pro něj neznáme technice a podíval se na její displej.

Na němž stálo.

"Nová Enterprise-B se vrátila s úspěšné zkušební plavby , při které se jí podařilo zachránit část uprchlíků z EL EURELIANU. Při záchranné akci byl však zabit James T. Kirk

Čest jeho památce."

Kirk si nevěřícně opět sedl. "Co je to sakra za blbost. Sedím snad před tebou jako nějakej duch?!"

"Vím, že je nelogické tomu věřit, ale ta správa je svým způsobem pravdivá. " Pronesl Spock

"Ty jsi se opravdu nevrátil i s Enterprise-B domů Jime. Pro celou Federaci jsi hrdinsky zemřel před

osmdesáti lety."

"Jestli jsem pro celou Federaci zemřel tak kde potom jsme teď? Na Honolulu!?" křiknul zase Kirk.

"Ne Jime, na Romulu. " pronesl Spock.

* * *

Enterprise

Vysoké procento tetrionové radiace nedovolovali ze zbytků bomby cokoliv transportovat. Pokud se ovšem transportér nenacházel dostatečně blízko a jediný způsob jako toto uskutečnit bez ohrožení života některého z posádky. Datovi nestačil docela slušný popis bomby od Methemiho, chtěl se na ní podívat sám.

Jediný raketoplán na palubě, nebo spíš jeden s těch dvou co byly na palubě, který měl transportní zařízení byl ten co patřil Scottovi. Scotty věděl co je v sázce, takže se chtěl sám přesvědčit , že všechny sistémi na jeho Kristopherovy fungují bez poruch. Dveře turbovýtahu se otevřely a Scotty vstoupil do potemnělé hangárové paluby, jediným příkazem v hangáru rozsvítil. Spatřil oba raketoplány stát vedle sebe u pravé strany hangárové paluby. Ta sice nebyla nikterak velká, ale stačilo to na to aby se tam vešli oba, s dostatečnou možností manévrování. Ten Scottuv byl asi o polovičku menší než ten co stál vedle něj. Byl to jeden s těch přepravních, jenž se nejčasněji používal pro větší výsadek na planetu, když transpotery selhaly, nebo k přepravě nákladu. Scotty pomalu kráčel palubou, jeho kroky vytvářeli několikerou ozvěnu a dávali tak ztichlému prostoru, alespoň nějaký zvuk. Když byl Scotty na dosah palubních systému Kristophera, jeho dveře se začali pomalu otvírat. Scotty do něj bez okolku vstoupil a usedl na křeslo k pilotnímu pultu.

"Počítači , prověrku všech systému. " promluvil Scotty a začal upravovat transportér.

Počítač po chvíli pípnul. "Prověrka ukončena. "

"Nějaké změny. " Pronesl unuděně Scotty.

"Zaznamenán násilný vstup do systému ochrany. "

Po tomto oznámení počítačem se Scottyho ruce na chvíli vznášely ve vzduchu nad ovládacím panelem přenosového zařízení. "Kterej zatracenej darmošlap si dovolil na tebe šáhnout?!" zařval Scotty a přiskočil konečně k hlavnímu ovládacímu pultu.

"Nedostačující informace. Bližší záznamy nenalezeny. "

"Sakra! Sakra a ještě jednou sakra!!" zaklel si pro sebe Scotty a přesedl si na druhé křeslo a znovu roztančil prsti po konzoly. Doufal, že se mu podaří najít cokoliv, ale ten kdo to udělal si dával až moc záležet, aby po ňom nic nezbylo. V tom Scottyho něco napadlo. "Počítači. Najdi biologický sken narušitele."

"Sken nalezen. "

"Tak fajn. "Zaradoval se. "Napoj se na hlavní počítač Enterprise a proveď srovnání se všemi členy posádky."

Po tom co to řekl se několik menších obrazovek probudilo. To jak se počítač raketoplánu napojoval na hlavní počítač lodi.

"Nalezena schoda. " odpověděl konečně hlas počítače.

"Zobrazit. " zařval netrpělivě Scotty. Počítač okamžitě uposlechl. Nalevo od Scottyho se začala ukazovat tvář, kterou všichni hledali.

Scotty se zamračil a dotkl se svého komunikátoru "Scott kapitánu Datovy!"

"Tady Dat, co se děje komandere?!"

"Našel jsem našeho škůdce kapitáne. " Odpověděl ihned Scotty.

* * *

Romulus

Spockuv průvodce se s uspokojením odvrátil od šestice monitorů, na kterých právě spatřil jak velvyslanec Spock vstupuje do pro něj neznáme kavárny. Přešel k dalšímu kontrolnímu a podíval se na časomíru. Opět se mírně zamračil a pro sebe si zašeptal. "Proklatě, jsou tam moc brzo. " a přeskočil k dalšímu pultu. "Počítači, z kolik procent jsou hotovy pohybové podprogramy?!"

"Pohybové podprogramy hotovy z osmdesáti procent. "

"Stanov čas do stoprocentního stavu?! V rámci holoprogramu?"

"Třičtvrtě hodiny v rámci času v holoprojekci. "

"To je ještě přiliž dlouho. " Řekl si pro sebe Romulan. Počítači, dá se při tomto procentním stavu očekávat postupná degradace pohybových podprogram?"

"Ano. "

Romulan se to rozhodl risknout, už teď. "Počítači spusť program Spock jedna a Kirk dvě v kvadrantu 3/2-5 za T mínus deset minut."

"Odpočet nastaven. "

"Tak a dost Spocku!" vykřikl Kirk. "Okamžitě zajedeme za McCoyem."

"Bylo by to jistě fascinující Jime. " pronesl v klidu Spock "ale admirál McCoy již takřka čtyřicet aktivně neordinuje."

"Co…. cože? Admirál?" vykoktal ze sebe Kirk.

"Jime , tento rozhovor je s psychologického hlediska jistě fascinující, ale ubývá nám čas. " odpověděl Spock. Ke Kirkově překvapení z ničeho nic vstal a přešel ke stěně kavárny, kterou opatrně začal osahávat. Spock věděl podle holomapy , že jeden ze vstupů by se měl nacházet blízko rohu v hluchém místě senzorové sítě, soustředil se tedy pouze na toto místo. Když už takřka klečel, projela mu ruka stěnou. Uprostřed nahmatal čtyř ramennou páku o velikosti několika centimetrů. Ze svého dvouletého pobytu, zde na Romulu, naštěstí moc dobře věděl jak tyto dveře otevřít. Musel čtyřikrát otočit doprava a pak s co největší silou zastrčit celé ústrojí dovnitř. Ve stěně ně-kolikrát klaplo a tak Spock ještě víc zatlačil. Zřejmě dlouho nepoužívané dveře se konečně otevřely a holoprojekce v této části stěny, přestalo existovat.

Kirk už nadskočil, když Spockovy projela ruka stěnou. Vstal a dvouma skokama byl u něj. "Nepřestáváš mě stále překvapovat Spocku. " pronesl udiveně Kirk a strčil do vzniklého otvoru hlavu ale takřka jí ihned vytáhl. "Tak fajn Spocku máš již mojí plnou pozornost, ale jestli v tom mají prsty Romulané, tak jak mě chceš odsud dostat. Jistě jsem pod stálou kontrolou."

"Tady né Jime. " Odpověděl Spock a udělal rukou půl kruhu kolem sebe. "V této části simulace je jakési prázdné okno. Nevidí nás."

"Tak dobře, nás sice nevidí, ale vidí dveře. " poznamenal Kirk a ukázal ke vzdáleným dveřím "Jim stačí je pouze sledovat a i tak jim bude divné, že s celé…. jak sto říkal…Jóó holoprojekce. Se zdržujeme právě v tom místě na které oni nevidí."

"Fascinující. " Pronesl místo odpovědi Spock.

"Co zas , sakra. " Odpověděl Kirk, když tu náhle za sebou uslyšel svůj vlastní hlas. Otočil se a uviděl sebe sama a Spocka jak odcházejí pryč z kavárny.

"Co je proklatě zase tohle Spocku?!" křikl Kirk

"Odpověď na vaší otázku, právě sme odešli. " Odpověděl Spock "avšak poněkud dřív než jsem čekal."

"Dřív?!…Jakto dřív?!"

"To je již jedno Jime. " Pronesl klidně Spock "Musíme však plně využít čas navíc, který mi můj společník dal. " A pokynul Kirkovy ať vstoupí jako první.

Enterprise

"Pane Scotte jak moc je ta detekce bioskenu průkazná?" zeptal se Dat, když dočetl výsledky zkoumání, zapsané do data booku, jenž svíral v ruce.

"Nó , řekl bych tak na devadesát pět procent. " Odpověděl okamžitě Scotty. "ale Kristopherovy v tomhle věřím na sto procent."

"To je jistě pravda Scotty. " Hlesl McCoy, který seděl hned vedle něj. "Jenže pokud si dobře spomínám, tak sám si mu dovolil aby sní, letěl."

"To máš pravdu Kostro, jenže jsem ještě před tím poslal přes hlavní počítač Enterprise příkaz k deaktivaci všech ochranejch systémů. Přece jsem nechtěl aby to tomu pulci usmažilo zadek."

"Seš si tedy jistej, že jsi ten tvůj čertovskej výmysl opět zapnul?" zeptal se opět McCoy.

"Sakra to si piš Kostro, ale i když nevím jak. Stejně se mu povedlo ho vypnout. Musál se na to mrknou už když sním letěl poprvé!" vykřikl rozzlobeně Scotty.

"No tak dobře. Nečerti se. " uklidňoval ho McCoy. "Ale i tak je mi záhadou, kde se jako doktor naučí zacházet tak dobře s technikou."

"Admirále , na toto téma jste vedl vy sám rozhovor s doktorem Keanem?!" pravila Saavick, jenž byla k rozhovoru také přizvána.

Scotty z ničeho nic praštil pěstí do stolu. "Sakra Kostro Saavick má pravdu. Kean byl celej žhavej, když jsem hovořil s kapitánem aby mi někoho přidělil jako pilota, sám se nabídl, že jej dopraví na Vulkán za námy."

Dat klepnul do svého komunikátoru. "Dat poručíku Krugerovy."

"Tady Kruger. "

"Kde je teď právě doktor Kean?"

"Stále ve své kajutě kapitáne!"

"Zadržte jej a přiveďte ho do důstojnické jídelny."

"Rozkaz kapitáne. " Odpověděl ještě Kruger a komunikátor opět utichl.

"Myslíte si kapitáne. " Zeptala se Saavick "že je ve spojení z Romulany?"

"Jsem si jistý, že né. Podle toho co mi sdělil poručík Methemi, je pravděpodobné, že s tímto nemají Romulané nic společného. " pronesl Dat.

"Kdo tedy."

Dat si začal hrát s ovladačem data booku a když skončil podal jej Saavickovy. Na displeji byla ne přiliž výrazná fotografie, Saavick stačil jeden pohled aby tvář na ní poznala. "Ferengové."

"Ferengové?!!" vykřikl Scotty.

"Ano komandére. " Poznamenal Dat. "Po vašem sdělení, jsem se rozhodl propátrat veškeré správy které směřovali k doktoru Keanovy. Pokud s nimi hovořil víckrát, podařilo se mu to výtečně vymazat. Přesto jsem objevil zapomenutý odraz jedné správy a i když po ní zůstala pouze jedna desetina sekundy záznamu. Stačilo to na to, aby se v databance počítače zachoval tento obraz."

Saavick se opět podívala na fotografii, než poznamenala. "Ferengové nikdy nepoužijí svoje zdroje, pokud nemají jistý zisk. Tak , že se sama klade otázka. Co mohou chtít Ferengové, zrovna na této lodi?"

Scotty se zamračil. "O těhlenc ušatcích jsem už jednou slyšel a Saavick má pravdu. Nikdá nejdou po ničem co jim nepřinese zisk, kterej nepřevýší samotný náklady."

"V tom máte pravdu. " uznal Dat. "Avšak zapomínáte komandere na to, že Enterprise veze pětici kvantových torpéd."

"V tom maj pravdu kapitáne?!" vykřikl Scotty.

"A teď jedna kontrolní otázka pane Scotte. " Ozval se opět Dat "Co by následovalo po tom kdyby bomba nastražená v nákladovém prostoru skutečně vybuchla tam kde měla?"

Scotty se poškrábal na hlavě a zamyslel se. "Nó asi by sme v první chvíli přišli o podporu života a asi i o senzory."

"Takže byli by jsme slepí. " Přerušil ho Dat.

"a nepohybliví. " Pokračoval Scotty. "Všechnu energii by sme museli dát do udržovacích polí a záložních systémů podpor života."

V další diskusi je přerušilo zašumění dveří, které se otevřeli. Do důstojnické jídelny vstoupil pan Kruger z dalšíma dvouma členy ochranky. Ti drželi mezi sebou spoutaného doktora Keana. Kean byl však apatický a nekladl žádný odpor. Nechal se vodit jako malé dítě.

"Bylo to nutné pane Krugere?!" zeptal se Dat.

"Ano kapitáne. " odpověděl Kruger "Při našem vstupu jsme našli celé vybavení jeho kajuty rozbité a poházené po celé místnosti. Doktor Kean. " ukázal prstem za sebe. "ležel schoulený u zdi a za žádných okolností s námi nekomunikoval."

"Víte jestli to udělal on sám?" pravil se zájmem McCoy.

"To nevím admirále. " Poznamenal Kruger "Asi pět minut před tím, než jsme tam vtrhli. Bylo slyšet s jeho kajuty křik a výhrůžky. Podle hlasu křičel doktor Kean, ale druhý hlas byl již hůř slyšitelný. Po našem vstupu tam však nikdo jiný, kromě něj nebyl."

"Zajímavé. " vydechl McCoy.

Dat mezitím vstal a přistoupil až k doktorovy. "Willieme Keane jste obviněn s dvojnásobného pokusu sabotáže na lodi USS Enterprise. Chcete se k tomu nějak vyjádřit?"

Kean pozvedl tupé oči a podíval se na Data. Místo obhajoby se však začal hlasitě smát.

Dat se zarazil, ale nemínil se nechat zaskočit. Zopakoval tedy otázku. "Doktore Keane chcete se k uvedeným obviněním nějak vyjádřit."

Kean se přestal smát. "Blázne, ten chudáček Kean by nedokázal ani otevřít panel u lékařského počítače. Natož se pokusit o nějakou sabotáž."

Dat mírně poodstoupil od doktora. "S kým teď mluvím?!"

Kean se opět začal hlasitě smát. "Kdyby ste opravdu znal své lidi kapitáne Date. Věděl by ste , že jsem kapitán Hart."

Kruger se pohnul a přistoupil k Datovy ze zadu. "Kapitáne myslím, že toto je ten hlas, který jsme slyšeli z doktorovy kajuty."

Dat souhlasně kývnul, odvrátil se od doktora a přešel zpátky ke stolu, kde si klek u McCoye.

"Admirále nejsem sice doktor , ale v jeho chování rozpoznávám známky rozdvojení osobnosti."

"V tom s vámi plně souhlasím pane Date. S psychologického hlediska se v takové situaci do- poručuje mluvit s ním jako s Hartem a ne jako s Keanem. Mějte na paměti, že Hart je úplně jiná osoba než doktor."

Dat vstal a vrátil se k Keanovy/Hartovy. "Tak tedy dobrá!" pronesl autoratyvně Dat. "Kapitáne Harte, kde jste měj předat to kvantové torpédo Ferengům?!" Dat v tomto bodě hádal, protože na sto procent nevěděl, zda se tu opravdu jednalo o kvantová torpéda, avšak mělo to zřejmě úspěch, protože Kean/Hart se zarazil a bylo na něm znát, že zvažuje možnou odpověď.

"Jen hádáš androide. Nemáš absolutně žádný důkaz, že Ferengům jde právě o něco na této staré skořápce."

"Ja ti dám skořápce ty…. " zařval z ničeho nic Scotty a hbitě vstál ze svého místa.

"Zůstaňte kde ste komandére!" vykřikl Dat.

Hart se lišácky usmál. "Ale copak, copak staroušku. Nelíbí se ti nové pojmenování téhle lodi?"

"Já ti dám stařec, holobrádku jeden!" vykřikl opět Scotty. "Chceš ochutnat jak voněj zaťatý pěsti?!"

Dat se obrátil a vydal se zadržet naštvaného Scottyho, když k němu přistoupil, zašeptal mu. "Pane Scotte, chce vás rozdráždit a zatím se mu to daří."

Scotty taky šeptem. "Ale kapitáne, přece se tady nenechám urážet!?!"

"Kapitáne. " promluvil McCoy. " je logicky jasné a to nemusím být Vulkánec, abych pochopil , že z Harta tímto způsobem nic nedostanem. On si sváma prozatím jenom hraje a mi stále nevíme vůbec nic."

"Co tedy doporučujete admirále. " Zeptal se Dat.

McCoy se usmál. "Zeptáme se doktora Keana."

"Admirále to v tuto chvíli není zřejmě možné. Hart, Keana ke slovu nepustí. " poznamenal Dat.

McCoy jej však již neposlouchal a klepnul do svého komunikátoru. " Admirál McCoy ošetřovně."

"Tady ošetřovna, mluví zastupující doktor Fisher. "

"Doktore Fishere pošlete do důstojnické jídelny sestru z dvěma dávkami Traxinu."

"Admirále jistě, ale víte, že tento preparát nemůžu vydat, nemám na to potřebné oprávnění. S tím se musíte obrátit na hlavní lékaře, na doktora Keana. "

"Doktor Kean je momentálně indisponován. S těchto důvodů na vás přecházejí všechny pravomove šéflékaře!" křikl McCoy.

"Rozumím admirále, ihned vám tam někoho pošlu. " komunikátor utichl.

Romulus

Kirk se plazil po čtyřech úzkým servisním tunelem. Spock za ním se tam nejdříve nasoukal hlavou na před a lehl si na záda. Na víšku tam bylo naštěstí dost místa aby si mohl dospěli člověk alespoň sednout. Spock skrčil nohy až skoro k hrudi a uzavřel znovu vchodu do tunelu. Pak se pře-točil na bok a nakonec stejně jako Kirk na břicho. Zapřel se rukama a plazil se za Kirkem.

Kirk se takto pohyboval, ještě asi deset metrů než se dostal na křižovatku, kde se tunely rozbíhaly do čtyř stran.

"Kam teď Spocku?" křiknul Kirk jak nejhlasitěji se odvážil.

Spock mezitím došel až k němu. "Pořád rovně Jime. Kdyby sme šly na jednu ze stran. Obcházeli bychom jenom holografické sáli."

Kirk souhlasně kývnul a pokračoval. Asi po dalších deseti metrech tento tunel končil, byl uzavřen stejnými dveřmi jako ty kterými sem vlezli, zarazil a chvíli nevěděl co dělat, pak se, ale přetočil na leví bok a čekal až jej Spock zase dohoní.

" Co s tím?!" zeptal se šeptem Kirk a ukázal za sebe na dveře.

"Otočte s tím čtyřikrát a pak celou tu čtyřramennou kliku vší silou zastrčte dovnitř. " odpověděl Spock, když se přesvědčil, že je to stejný mechanizmus.

Kirk přesunul tělo tentokrát do sedu a promnul si ruce. Dotkl se čtyřramenné páky a chtěl jim otočit doprava, ale nešlo to. Na chvilku si myslel, že jsou zamknutý, ale pak se praštil dlaní do čela a začal pomalu otáčet do leva. Uvědomil si totiž, že jsou uvnitř a otevírací mechanizmus je zrcadlově otočený.

Zámek se však spíral , s prvním zapřením klapnul jenom dvakrát a dál již nechtěl. Chytil tedy kliku i druhou rukou , pod touto silou již povolil a pak si již nechal říct. Kirk si oddychl a zatlačil na střed, který se poslušně zasunul do vnitř. Ve dveřích to naposledy klaplo, opřel se do nich ramenem a ti se skřípěním otevřeli.

"Připadám si jak na starém hradě někde na Zemi. " řekli si pro sebe Kirk a klekl si. Otevřel ještě víc dveře a podíval se do nového prostoru. Tento , narozdíl od úzkého tunelu, jimž pulzovalo nepatrné světlo, nebyl vůbec osvětlen. Jediné co Kirk vyděl byl prostor, kam pronikalo nepatrné světlo s tunelu. I to však stačilo k tomu aby vyděl, že prostor před ním je dostatečně velký aby si mohl konečně stoupnou a ulevit již dost bolavím nohám. Chytil se ze shora otevřených dveří a s touto jistotou seskočil na podlahu pod ním. Popošel kousek do tmy, aby zkusil jestli přeci jenom neuvidí víc.

Spock se již také vysoukal z tunelu a teď již stál na podlaze a věnoval se zavíráním dveří. Kirk se asi po dvaceti metrech otočil a vracel se tam kde tušil Spocka. Chtěl mu říct, že bez světla se moc daleko nedostanou. Najednou však proříznul tmu paprsek světla, který Kirka na chvíli oslepil. Zakryl si oči levou rukou a postupoval dál. Došel až ke Spockovi, aby vyděl jak si na zápěstí nasazuje malou svítilnu. Když tuto proceduru dokončil, podíval se na Kirka a podal mu druhou svítilnu. Kirk si jí též připnul na zápěstí , rozsvítil jí a nasměroval paprsek světla směrem odkud právě přišel. Uviděl dlouhou chodbu svažující se mírně dolů a tam kde se asi přibližně zastavil se začala mírně otáčet do leva.

Chodba byla vytesána do kamene, ale jinak nikterak upravována, po stěnách na několika místech po obouch stranách stékali úzké proužky vody a spojovali na podlaze, kde již voda vytvořila nepříliš hluboké koryto.

. I Spock si bedlivě prohlížel stěny, ale pak zamířil paprsek světla přímo na Kirka, který stál pár kroků před ním. "Jime pokud mohu soudit je toto jeden z mnoha pozůstatku podzemní chodby, ktese táhne takřka celím městem. " Promluvil šeptem, ale přesto jeho hlas vytvořil několikerou ozvěnu.

"Spocku je dobré vědět, že víš kde sme. " Poznamenal Kirk a vyrazil pomalou chůzí v před. Musel si dávat pozor aby neuklouzl po kluzký podlaze, uvažujíc jaké měl štěstí, že sebou nesekl při tom neopatrném výletě do tmavého tunelu. Když došel až k mírné zatáčce, opět posvítil zvědavě víc do předu , ale neviděl nic, protože paprsek na konec chodby nedosvítil. Zklamaně se otočil na Spocka.

"Spocku pokud jsme tedy na Romulu, mohl by smi vysvětlit co tu vlastně děláš ty?!"

Spock se zastavil. "Jime tvá otázka je nelogická."

"V čem je nelogická Spocku. " Divil se Kirk.

"Na tuto otázku jsem již odpověděl holografické postavě, která zde měla představovat kontraadmirála Hastna. " Odpověděl Spock a chystal se zase pokračovat v chůzi.

"Počkat…počkat. " Zarazil jej Kirk. "Vy jste ten nápad opravdu uskutečnil?! Chcete spojit Vulkánce a Romulany?"

"Jistě?" přiznal Spock "a málem se mi to i povedlo."

Kirk již nebyl schopen slova, otočil se tedy spět a pokračoval sám v chůzi. Chodba se za ohybem o něco rozšířila, takže oba mohli jít vedle sebe, ale i tak to bylo stále pořád nepříjemné prostředí. Když se oba víc přibližovali ke kanalizační síti, ovanul je s čista jasna nelid-ský smrad. Chodba se ještě víc začala svažovat a jak Kirk tak Spock měli co dělat aby neuklouzli a nesjeli až k zatím neviditelné řece, ale tušili , že tam je. Protože se chodbou začal rozkládat i zvuk tekoucí vody, ale čekal je větší problém než koupel v tekoucí vodě. Kirk se Spockem došly skoro až na konec chodby, kde se podlaha konečně srovnala a ani jeden se nemuseli držet výstupků na zdi. Světlo luceren v jednu chvíli nebylo skoro potřeba. Tento úsek chodby dostatečně osvětloval matně světélkující zář silového pole, uzavírající defakto únikovou trasu.

Kirk se opřel o vlhkou zeď a podíval se vyčítavě na Spocka. "Další důkaz, že jsme kde jste tvrdil pane Spocku. Kdo jinej než Romulané by bránili člověku vstup do nejsmradlavějšího místa na týhlenc planetě."

Spock neodpověděl a přešel až k poli, neodvážil se ho dotknou, protože nevěděl jakého je druhu, ale mohl si být vcelku jistý, že byl jistě uzpůsoben k tomu aby zabil. Spock odvrátil zrak od pole a začal se věnovat zdi, která těsně před ním přecházela z kamene na něco co se podobalo svím povrchem kovu. Povrch byl hladký, bez nějakých výrazných nerovností. Zdálo se tak, že zde není žádný přístup k ovládání silového pole. Spock se přesto nevzdával, pomalu přejížděl dlaní po kovu. Jeho snaha nebyla marná, skoro až u podlahy nalezl nepatrnou linku, jenž měla nakonec tvar trojúhelníku. Skrčil se k ní a začal zkoumat, jestli je nějaká možnost tento kryt nějak otevřít.

Kirk stál pořád u zdi a bedlivě Spocka pozoroval, smrad který tu byl daleko intenzivnější však pro Kirka jako by nebyl. Plně své smysli zaměstnával pozorovaní Spocka v jeho úsilí.

* * *

Enterprise

McCoy ukončil hovor a podíval se s úsměvem na tváři na Harta.

Scotty se však po jeho slovech zarazil, přiklonil se tedy k němu. "Kostro co by se stalo, kdyby tam byl zrovna ten druhej mladej doktor…ten.. Suchet?"

McCoy odpověděl bez toho aby se na Scottyho podíval. "Tak by se stal on tím hlavním."

Dveře opět vydali šumiví zvuk a do důstojnické jídelny vstoupila jedna z mladších sester. Když spatřila spoutaného šéflékaře na okamžik se zarazil a dívala se na něj.

"Sestro prosím?!" křiknul na ní McCoy když už se mu ta prodleva zdála dlouhá.

"Promiňte admirále. " Špitla na omluvu sestra a přicupitala s Troaxinem v hipospreji k McCoyovi. "Budete mě ještě potřebovat nebo mohu jít. " Zeptala se ještě.

"Né ještě tu zůstaňte. " Odpověděl McCoy a vrátil jí jednu dávku Troaxinu.

"Rozumím admirále. " Vydechla a odešla k jednomu s velkých oken.

Dat ho mezitím bedlivě pozoroval v tom jak zkoumá obsah , ale nakonec mu to nedalo. "Admirale moc dobře vím, že u takto postižených pacientů Troaxin utlumuje jejich druhou osobnost, ale neposkytuje přístup ke spomínkách k právě té potlačované osobnost."

McCoyovi se na jeho vrásčité tváři objevil úsměv. "Pane Date to já přeci vím. Tento lék tu nemáme k tomu abychom díky němu něco zjistili. Chci tu jen mít osobu ze kterou se dá v klidu spolupracovat bez toho aby se s náma prala. " objasnil své jednání McCoy.

"Admirále pak, ale je toto vaše jednání nelogické. K čemu nám bude doktor Kean , když potřebujeme kapitána Harta?" pravil s podivem Dat.

"Dědeček si myslí, že když na toho poseru udělá.. Baf.. taj mu všechno vyklopí!!" zakřičel nz ničeho nic Hart.

Přítomná sestra se tak lekla jeho hlasu, že vyděšeně vykřikla.

"Ale copak, copak dívenka se nám polekala. " Pronesl okamžitě Hart a opět se hlasitě rozesmál.

Scotty opět vyskočil na nohy. "Tak a dost Kostro, dej sem ten preparát a já mu to píchnu sám!" a natahoval po hipospreji ruku.

"Ne Scotty, ty bys mu to spíš zarazil do krku. " Odpověděl zamítavě McCoy. "Prosím pane Date byl by ste tak hodný. Pochybuji, že by sme teď sestru k němu dostali."

"Jistě admirále. " Pronesl Dat a převzal z natažené ruky hiposprej.

Hart si zřejmě uvědomil, že je konec a tak se začal stále víc bránit sevření dvou členů bezpečnosti, který jej drželi víc než pevně. V jednu chvíli se jim dokonce i málem vymanil, ale to vzalo za své když se přidal i Kruger.

Dat konečně přistoupil k Hartovy a sám jej také chytil za rameno. "Myslím pane Harte, že vaše přítomnost zde je již zbytečná. " pronesl vážně Dat a vstříkl mu Troaxin do žil. Hart se ještě naposledy zjebjal svým věznitelů, pak již jeho odpor pohasnul

"Jak ta apatite asi trvá dlouho?" zeptal se Scotty.

"Jen pár minut. " odpověděl McCoy "u každého pacienta ta doba trvá různě dlouho. Hodně záleží jestli tuto látku už někdy užíval."

"Tak fajn!" pravil Scotty. "Za chvíli tu budeme mít opět doktora Keana, ale nebudeme mít spomínky kapitána Harta."

Kruger pokynul svým mužům aby Keana odtáhl ke stolu a posadili ho ta. Ti rádi uposlechli a položili stále bezvládné tělo na jedno ze zadních míst tak by se mohli posadit mezi ním.

"Admirále. " Promluvil po chvíli Dat. "Mohu se tedy zeptat co se bude dít dál."

"Jistě pane Date. " Odpověděl McCoy. "Ptejte se. " dodal a usmál se.

"Tuhle narážku už znám. " podotkl Dat. "Tak co zamýšlíte dál?"

McCoy se otočil na Saavicka, jenž stále tiše seděla a vše se zájmem sledovala. "Saavick pokud vím tak na palubě Enterprise jsou dva Vulkánci. Myslíte , že by alespoň jeden z nich dokázal zvládnou splynutí mysli?"

"S oběma jsem se setkala admirále. " pronesla Saavick. "Jeden z nich teď hlídá mojí vnučku, avšak nedokáži zhodnotit jejich empatické schopnosti."

"Chtěla by ste se tedy toho zhostit sama?" zeptal se opatrně McCoy.

"Děkuji za vaší důvěru admirále, avšak nevím jestli i mé schopnosti jsou dostatečné. " Odpověděla Saavick.

"Jste příliš skromná Saavicku. " pravil McCoy "Vím však, že v tomto bodě na vás pěl Spock jenom samou chválu."

"Dobrá tedy, ale nemůžu slíbit nic."

"I to je víc než v co může doufat. " Poznamenal Dat.

Saavick vstala ze svého místa , obešla stůl a postavila se zezadu za Keana. "Musím počkat až se plně probere. Jestli se pokusím o splynutí mysli teď, nemusela bych navázat spojení z druhou osobností, jenž dřímá ve stejném mozku."

"Jak poznáte, že se tak stalo Saavicku?" zeptal se Scotty.

"Až bude stát předemnou bez pout a bude se splynutím mysli souhlasit."

"Dobrá, ale jak můžeme vědět, že s tím druhým já není spolčen. " Scotty nemohl pochopit, že něco takového vůbec řekl.

"To je víc než nepravděpodobné Scotty. " Pronesla v klidu Saavick.

Kean jako by je slyšel z ničeho nic sebou trhnul a narovnal. Pozvedl hlavu a začal se na všechny zmateně dívat. "Co.. co se stalo, kde jsem se tu vzal?" zeptal se udiveně Kean.

Dat se však nenechal zviklat. "Prosím identifikujte se!"

Kean se zaměřil na Data. "Williem Kean, šéflekař na lodi USS Enterprise, ale stále nechápu…."

"Souhlas doktore. " přerušil ho Dat. "Co víte o aktivitách kapitána Harta?"

Kean se zarazil a vyvalil na Data oči. "To on je za všema těma útoky na tuhle loď kapitáne. Pokoušel jsem se ho zarazit, ale nepovedlo se mi to. Je mi to opravdu líto."

"To je v pořádku doktore. " odpověděl Dat a pokynul panu Krugerovi aby mu sejmul pouta. "I když si to neuvědomujete pane Keane, víte něco co si ani neuvědomujete. Proto vás tímto žádám abyste dovolili kapitánu Saavickovi splynutí myslí. " Pronesl Dat a ukázal na Saavicka stojící stále za Keanem.

Kean si promnul zápěstí a otočil se na židli, aby na Saavicka vyděl. "A myslíte, že to splynutí myslí k něčemu bude?"

"To opravdu nevíme doktore. " Odpověděla Saavick. "Avšak je logické předpokládat, že tato možnost tu je."

Romulus

Spock zdvihl obě ruce a dvouma ukazováčky z každé ruky se dotknul stěny tam kde se nejasně rýsovala špičatá část trojúhelníku, palce prozměnu položil na spodní část po obou stranách a vytvořil tak pro Kirka představu jak je neviditelný kryt velký. Palci pak co nejvíce zatlačil v krytu to mírně cvaklo a špičatá část povyjela ven a narušila tak hladkou plochu kovové plochy. Spock sundal poté palce a pouze ukazováčky chytil horní část a otevřel jí úplně.

Kryt byl tlustý snad jen dva milimetry, ale dokázal by unést člověka kdyby si na něj sednul. Kirk si nervózně otřel studený pot s čela a klekl si vedle Spocka, tak aby vyděl do vnitř. Uvnitř uviděl optronické spoje které směřovaly k obdélníkové destičce. Na jejímž povrch byli dva podélné úzké namodralé pasky na jejímž povrch svítili vždy čtyři červená malá světýlka. Spojená s těmi na druhém pásku tenkými vlákny.

"Nevypadá to příliš složitě. " Zauvažoval nahlas Kirk.

"Ne to nevypadá. " Potvrdil Kirkovu domněnku Spock. "avšak jakýkoliv neobratný dotyk do toho zařízení spustí nahoře poplach."

"No a dá se to zneškodnit tak aby to nahoře nezpůsobilo povyk?" zeptal se Kirk.

"Jistě Jime, tato alternativu tu existuje."

"A ta je?" pobízel ho Kirk.

"Stačil by k tomu jakýkoliv kovoví předmět o tloušťce nepřesahující pět milimetrů. " odpověděl po pravdě Spock.

Kirk se rozesmál. "Pohybuji Spocku, že zrovna tady něco takového najdeme. " pravil a začal si prsty poklepávat na svojí přezku, která mu držela pásek obepínající jeho červený důstojnický kabát.

Druhou rukou se opíral o zem aby neztratil stabilitu, ale po té co si uvědomil co vlastně děla, vstal a podíval se na stále klečícího Spocka. "A co tohle Spocku. Stačilo by to?!"

Spock přenesl váhu na druhou nohu , otočil se podíval se na co Kirk ukazuje. "V celku logická úvaha Jime. Myslím, že by mohla posloužit k danému účelu."

Kirk to bral jako souhlas a přezku ve tvaru kruhu se znakem flotily podal i s páskem Spockovi.

Ten si jí vzal , část pásku omotal kolem části přezky a za toto jí vzal do prstu. Zbytek pásku omotal právě kolem této ruky. Pak si jí přitáhl k hrudi a s co největší razantností vrazil hranu přezky mezi dvě úzké destičky. V trojúhelníkovém panelu to zajiskřilo, ale štít stále držel. Spock se však nevzdáva a jakoby s tím i počítal. Přezkou ještě jednou trhl směrem dolů, panel znovu zajiskři a čtyři spodní červená světýlka zhasla.

Silové pole tam sice pořád bylo, ale spodní dvě úrovně zmizeli. Spock ještě stačil vytáhnout již značně zahřátou přezku a vzniklým otvorem ve spodní častí pole jí hodil do smradlavé vody v které to hlasitě zasyčelo.

Kirk tento jeho počin sledoval až do zahození jeho přezky. "No potřebovat jí asi nebudu, ale asi opravdu stárneš Spocku, dříve bys to vypnul celí."

"Ano opravdu stárnu Jime. Od té doby co jsme se setkali naposledy uběhlo již takřka osmdesát pozemských let. " pronesl Spock

"No to máš asi pravdu Spocku, ale i tak. Proč jsi nevipnul celé senzorové pole?" Zeptal se Kirk

"To by bylo nelogické Jime, protože úplné vypnutí silového pole by se ukázalo na kontrolním panelu v některé časti komplexu nad náma. " odpověděl v klidu Spock když znovu uzavíral kryt panelu.

"A tohle snad né?!" zeptal se Kirk a ukázal na torzo silového pole.

"Možná, ale budou to pokládat za poruchu a to nám dá snad víc času. " Poznamenal Spock a shýbnul se , aby mohl projít pod tím torzem. Kirk mávnul rukou a udělal totéž.

Kanál, nebo co to bylo, připomínal dost ty staré na Zemi, které jednou vyděl jako malí. Stoka měla tvar neúplného válce, dole byla však asi jeden a půl metrů široké koryto s protékající vodou, nebo spíš tomu podobnou tekutinou. Po obou stranách tohoto koryta byl metr široký chodníček. Na jejímž okraji oba stáli u ústí chodby ze které právě přišly.

Kirkovi se najednou něco otřelo o nohu, když pohlédl dolů k nohám, spatřil něco co se vzdáleně podobalo stavbou těla pozemské kryse, ale čumák měla zploštělí. Vic již neviděl protože stvoření zavětřilo nové prostory a frnklo do chodby.

Spock si mezitím v hlavě vybavoval čtyřrozměrnou mapu, kterou mu ukázal jeho průvodce v záložním kontrolním sále. Mapa sice neukazovala síť kanálů, ale samotnou perspektivou mohla udat směr. Chodba kterou přišli, ústila v podzemí do kanálu pod místem kde bylo na povrchu malé náměstí a vchod do ústřední budovy Tal Shiar.

Kirk si mezitím dál ruku před nos. "Tak Spocku kanál jsme dobili a co dál?"

"Logika nám říká, že se musíme co nejrychleji vzdálit od ústřední budovy. " Odpověděl Spock.

"Jo jasně od budovy, kterou jsem nikdy neviděl. " Vydechl Kirk jedním dechem.

"Pokud se nepohneme, tak se s jí jistě prohlídneš za doprovodu Romulanů. " Poznamenal Spock , ještě se jednou otočil za sebe a vydal se stemělou chodbou do leva.

Následuje:
Kapitola 9