Strážci řádu: Mise Voyager

Obsah

• Kapitola 1
• Kapitola 2
• Kapitola 3
• Kapitola 4
• Kapitola 5
• Kapitola 6
• Kapitola 7
• Kapitola 8
• Kapitola 9
• Kapitola 10
• Kapitola 11
• Kapitola 12
• Kapitola 13
• Kapitola 14
• Kapitola 15
• Kapitola 16
• Kapitola 17
• Kapitola 18
• Kapitola 19
• Kapitola 20
• Kapitola 21
• Kapitola 22
• Kapitola 23
• Kapitola 24
• Kapitola 25
• Kapitola 26
• Kapitola 27
• Kapitola 28
• Kapitola 29
• Epilog

Kapitola 4

Hluboký Vesmír 9: Promenáda

Tom ještě rychle objednal něco k pití a poté nic nebránilo tomu, aby s Harrym zkusili zapracovat na jeho ženě, aby souhlasila s misí na novém Voyageru. Dopředu věděl, že to nebude lehké, ale už zažil horší chvilky. Sám si říkal, jestli má B’Elanna averzi vůči Hvězdné flotile spíše ze zvyku, než že by proti ní něco skutečně měla. Fakt, že žili na Zemi, v samotném srdci Federace, o tom hovořilo své. Dokonce oba dva pro Hvězdnou flotilu nadále pracovali, i když pouze v civilním sektoru. Za to mohl děkovat svému otci, s kterým si od návratu Voyageru ze sedmileté mise v kvadrantu delta, trochu víc rozuměl.

Napůl očekával, že bude chtít, aby oba dva zůstali u Hvězdné flotily na palubě Voyageru. Jenomže v tomhle ho otec dost překvapil. Nechal je, ať si sami zvolí cestu, kterou chtějí jít. Pravda, přesvědčil je, aby zůstali na Zemi a sehnal jim práci v civilním sektoru, která oběma plně vyhovovala. V podstatě si žili šťastně, spokojeně a vychovávali Miral.

„Tak povídej, Harry!“ promluvila B’Elanna sotva jim barman přinesl objednané nápoje a ona poprvé usrkla. Byl to její oblíbený koktejl, čehož si Tom musel být zatraceně dobře vědom.

„Nejde o nic závazného B’Elanno,“ začal Harry mluvit. „Prostě jde o první misi nového Voyageru a admirál chtěla dát šanci původní posádce, stanout znovu na její palubě. Samozřejmě nezávazně, pouze na její první misi. Pak se můžete klidně zase vrátit ke své práci na Zemi.“

„Jenomže ta mise nás zavede do delta kvadrantu.“

„Ano, ale teď tam vede přímá cesta. Sub-prostorový koridor, který je zhruba stejně stabilní, jako červí díra do gama kvadrantu.“

„Akorát s tím rozdílem, že na druhé straně číhají Jem’Hadaři a hlídají si své teritorium jako oko v hlavě,“ připojil Tom pohotově.

„B’Elanno,“ zkusil být více trpělivý. „Tady nejde o žádnou dálkovou taktickou misi. Jde o diplomatickou misi. Zkrátka a dobře, Federace chce posoudit úmysly Tamulců, než jim definitivně pomůže. Nenabízel bych vám místo na nějakém šíleném podniku. Rozhodně ne teď, když máte oba dva rodinu a…“

„Hezky to na mě vy dva hrajete!“ přerušila ho uprostřed věty, protože jí neušel pohled, který si s Tomem vyměnil.

„Můžeš to brát i z jiného hlediska,“ vzal si Tom rychle slovo. Pokud měl svou ženu o něčem přesvědčit, potom musel jednat rychle. „Oba dva v podstatě budeme moci pokračovat ve své práci, akorát na jiném místě.“

„Neříkej?“

„No dobře, dobře. V uniformě hvězdné flotily, ale v podstatě budeme dělat to co doposud.“

„A co Miral?“

„Je to velká loď,“ pokrčil Tom rameny. „Můžeme ji vzít sebou.“

„Tome…“

„Bude to pro ni velké dobrodružství a beztak Miral nemůžeme pořád držet v bezpečí na Zemi a bránit jí v rozletu.“

„Což má na svědomí nejspíš tvůj otec, který jí vypráví všechny ty mezihvězdné příběhy!“ odsekla rychle.

„Líbí se jí mnohem víc než obyčejné pohádky pro děti a pokud vím, nic jsi proti tomu nenamítala.“

„Ne, nenamítala,“ připustila a raději nedodala, proč nic nenamítala. Tuhle věc rozhodně nehodlala tady a teď vytahovat.

„No k ničemu vás samozřejmě nechci nutit,“ vyloudil Harry ve tváři chápavý úsměv, načež rychle dopil a nenápadně vstal. „A teď mě prosím omluvte. Slíbil jsem Tuvokovi, že mu pomůžu s diagnostikou. Uvidíme se později na ceremonii.“

„Nemusíme letět,“ začal jako první Tom po chvilce ticha.

„Jenomže ty chceš letět,“ odpověděla odevzdaně.

„Nejde mi o misi jako takovou.“

„V testovacím středisku zkrátka nemáš možnost pilotovat skutečnou hvězdnou loď a to ti strašně chybí,“ doplnila obratem.

„Zkus se na to podívat z jiného hlediska,“ začal ji přesvědčovat. „Pro nás oba bude tahle mise přínosná. Kromě toho uděláme dobrý dojem.“

„No, já nevím, Tome…“ bránila se té myšlence nadále.

„Neříkala jsi, že právě pracujete s Regim na nějakém projektu?“

„Ano říkala.“

„Další důvod proč letět, protože Regiho admirál přesvědčila, aby se zúčastnil. Můžete na svém projektu pracovat dál. Bez něj to nikdy nedotáhneš do konce.“

„Mám i jiné projekty, na kterých pracuji. Když na to přijde, klidně mohu tenhle odložit.“

„Sama jsi říkala, jak moc je pro tebe důležitý a jak jste krůček od průlomu v…“

„O tohle vůbec nejde, Tome!“

„Tak o co jde?“

„Teď máme rodinu, Tome.“

„Já vím.“

„Pochybuji, že bychom se mohli Miral dostatečně věnovat, když budeme na hvězdné lodi. Něco jiného je na Zemi…“ nechala větu záměrně nedokončenou

„Přemýšlel jsem o tom,“ přikývnul Tom rychle.

„A?“

„Už když mi Harry říkal, že by nás potřeboval na téhle misi, jsem si kladl tuhle otázku, jako první.“

„A k čemu jsi dospěl?“

„Nebudeme se prostě nikam zbytečně tlačit,“ vysypal ze sebe rychle a pokračoval dál: „ Harry mi sice nabízel místo prvního pilota, ale já myslím, že mohu být klidně i záložní pilot. A stejně tak ty nemusíš být ve velící funkci, takže nebudeme mít na starosti žádné zbytečné papírování a zodpovědnost. Budeme tak moci věnovat více času tomu nejdůležitějšímu.“

„Na tom něco je,“ připustila zamyšleně.

„Takže souhlasíš?“

„Budu o tom uvažovat.“

„To je ano, nebo ne?“

„A co na to řekne tvůj otec?“

„Rozbrečí se štěstím.“

„No tak dobrá, Tome,“ souhlasila nakonec. „Ale jenom na tuhle misi. Pak se zase vrátíme zpátky na Zem.“

„Souhlasím. Ani já nemám v plánu vrátit se zpátky do aktivní služby. A je mi jedno, jestli tou lodí je Voyager, nebo ne.“

„Dohodnuto.“ Rychle dopila svůj nápoj a už byla myšlenkami úplně jinde. „A teď pojďme najít Miral, než nám Chakotaye a Sedmou zavede bůhví kam.

O dvacet minut později už posedával Julian se svou ženou Ezri Daxovou u barového pultu a jedním okem sledovali Sedmou, která seděla společně s Chakotayem u stolu.

„O čem se asi tak ti dva baví?“ nadhodil Julian lehce tázavě. Měl možnost Sedmou poznat za poslední dva roky, ale vždycky působila hodně odměřeně.

„Ti dva se neviděli už několik měsíců. Určitě si mají co říci,“ opáčila jeho žena s přehledem.

„Ani jsem nevěděl, že někoho má.“

„Mezihvězdné romanci se meze nekladou,“ položila mu hlavu na rameno a pokračovala dál: „Pokud to musíš vědět, tak ti dva se poznali na palubě Voyageru. Zajiskřilo mezi nimi krátce ke konci jejich cesty domů.“

„Opravdu?“

„Být lodní poradkyní znamená vědět o lidech na palubě víc, než o sobě řeknou sami. U někoho jako Sedmá to platí dvojnásob.“

„Služební tajemství?“ nadhodil škádlivě.

„Ani ne,“ pokrčila Ezri lehce rameny a trochu zvážněla. „Dokud jejich PZH neodstranil její lebeční implantát, nedokázala prožívat jakékoliv city.“

„Vzpomínám si, že jsem o tom něco četl. Borgové dávají do svých vojáků bezpečnostní pojistku v případě odpojení.“

„Říkala mi o tom.“

„Stejně si ale říkám, o čem si ti dva mohou povídat,“ nenechal se Julian jenom tak odradit od tématu.

„Za těch pár měsíců se určitě nashromáždilo dost věcí k povídání.“

„U Sedmé? Každý den od sebe očekává jenom ten nejlepší výkon a nic menšího není přijatelné. Jedině, že by si postěžovala na okamžiky, kdy nebyla úplně stoprocentní.“

„Pokud by ses lépe díval, tak bys viděl, že mluví spíše kapitán Chakotay a ona ho poslouchá.“

„To by celkem sedělo.“

„Chakotay je podle mě celkem fajn, nemyslíš?“ usrkla Ezri ze své sklenice, zkoušeje pomalu odvést téma.

„Má pěkné tetování, což se k jejímu odpojenému implantátu docela hodí.“

„Nemáš vůbec žádný vkus!“ odfrkla si přezíravě. „Chakotay pochází z dlouhé řady kolonistů, kteří mají původ mezi severoamerickými indiány na Zemi. Tohle tetování má víc než jen dekorativní účel.“

„Chakotay, Chakotay….,“ zamyslel se Julian na chvilku. „Není náhodou kapitánem Yorkshire? Té vědecké lodi, která kotví v doku vedle Enterprise?

„Bingo!“

„Hmmm,“ zamnul si bradu, ale nakonec přeci jenom dodal: „Stejně by mě, ale zajímalo, o čem si povídají.“

„Přemlouvá ji, aby s ním, ještě než Voyager odletí, navštívila Bajor.“ Julian se ohlédl směrem dopředu, kde před pultem stál Quark.

„Chceš říct, že je slyšíš, přes všechen ten hluk?“

„Ferengové mají citlivý sluch,“ odtušil Fereng s předstíranou skromností.

„Co dál, o čem ještě mluví!“

„No…,“ ošil se Quark s pohledem na jejich prázdné sklenice. Julianovi se protočily málem panenky, ale pochopil barmanovo gesto. To byl celý Quark. Vždycky viděl za vším zisk. Kývnul, a Quark začal oběma připravovat nový drink, zatím co pokračoval. „Ona chce dohlížet na předstartovní přípravy Voyageru, ale on jí zase říká, že to Harry zvládne bez ní.“

„To by přesně sedělo, co dál!“

„On říká, že se nejspíš několik měsíců neuvidí a tohle je tím pádem poslední možnost, kdy mohou být spolu.“

„To už je úděl romance na dálku,“ pokrčila Ezri rameny s výrazem: „Já jsem to přeci říkala.“

„Říká, že si promluví s Harrym, zdali zvládne všechno bez ní a požádá o jeden den dovolené před odletem.“

„Je čas, Juliane!“ poklepala Ezri svému muži po rameni.

„Čas?“

„V zasedačce proběhne za pár minut ta velká chvíle.“

„To už?“

„Kdybys neposlouchal cizí hovory, potom bys určitě víc sledoval čas.“

„Myslím, že se kolem toho všeho dělá zbytečný povyk!“ odfrknul si Quark. „Je to přeci jenom loď a on je beztak jen poloviční Bajoran.“

„Poprvé je to vždycky jednou, takže proto kolem toho všechen ten povyk,“ odtušil Julian lakonicky, zatím co rychle vypil svůj drink. „Až Bajorané postaví další loď a bude další kapitán, uvidíš, že se nebude tolik slavit.“

„Oslavy sebou nesou většinou zisk. Alespoň pokud pořádající má dostatek latinia.“

„Musíme jít,“ nechal už poslední poznámku bez povšimnutí a společně s Ezri opustili kvapem bar.

Chakotay a Sedmá odešli těsně před nimi. Měli přeci jenom dostatek času, než došli do zasedačky a zaujali svá místa na slavnostní ceremonii. Tentokrát však žádné přípitky, žádné zbytečné oslavy. Přítomen byl mimo jiné také ministr Bajoranské vlády, Shakaar. Vedle něj seděl nenápadný cizinec, který nemohl být nikým jiným než Tamulským vyslancem. S jistým zájmem sledoval dění, přestože musel dopředu vědět, co se bude dít. Dále u konferenčního stolu seděli budoucí členové posádky Voyageru, komandér Madden, Sedmá, Reginald Barclay a Tuvok. Vulkánec byl zatím jediným, koho neznali, ale musel být na původním Voyageru. V čele stolu stála admirál Janewayová společně s Kirou, která držela v ruce černou krabičku.

„Vidím, že jsme konečně všichni,“ vzala si admirál slovo. „Komandére Arane Dare, prosím předstupte!“

„A je to tady,“ ušklíbnul se Martin, zatím co jeho Bajoranský přítel z akademie povstal ze své židle. Několika svižnými kroky došel až před všechny přítomné.

„Komandére Arane Dare, za vaše zásluhy a velice příkladnou, poctivou práci, kterou jste vždy odváděl na výbornou, je mi velkým potěšením povýšit vás do hodnosti kapitána, kapitána Voyageru.“ Kývla lehce na Kiru, která přes všechno nedokázala zabránit úsměvu, zatím co otevírala skřínku, ve které ležela na šedivém polštářku zlatá insignie.

„Blahopřeji, kapitáne Arane Dare,“ připnula mu čtvrtou insignii k jeho dosavadním třem a potřásla mu rukou.

„Díky.“

„Ať žije kapitán!“ ozvalo se od stolu a následoval bouřlivý potlesk. Dokonce i ministr Shakaar se přidal a vypadal opravdu potěšeně.

„Pokračujte stejně dobře jako doposud a dotáhnete to zatraceně daleko,“ pogratulovala mu Kathryn Janewayová jako první.

„Děkuji, admirále.“

„Mně neděkujte. Jak jsem řekla, zasloužil jste si čtvrtou pecku. Zbytek už není nic jiného než shoda okolností,“ pokrčila lehce rameny, ale Dar byl dostatečně dobrým pozorovatelem, aby mu neušlo, že admirál neříká úplně všechno.

„Kdo by to řekl, že z tebe nakonec bude kapitán Hvězdné flotily,“ zavrtěla Kira stále nemohoucí uvěřit tomu, že k tomu došlo.

„Připadá mi to jako včera a ne před třemi roky, kdy jsem odešel z DS9 na Poseidona.“

„No, teď máš vlastní loď a posádku. O tom jsi přeci vždycky snil, nebo ne?“

„Ano, snil,“ přisvědčil. „Jenom mě nenapadlo, že sen se změní tak rychle ve skutečnost.“

„Každopádně jsem ráda, že povýšili právě tebe,“ usmála se na něj znovu. „Ale teď už ti určitě budou všichni ostatní chtít pogratulovat, takže si promluvíme později,“ dopověděla rychle, protože už k nim přistupoval Martin s potutelným úsměvem ve tváři.

„Převedl jsem tisíc kreditů na tvůj účet, přesně podle naší sázky,“ promluvil s předstíraným znechucením. „Pořad jsem doufal, že admirál zavolá mě a ne tebe.“

„Možná příště,“ pokrčil v odpověď rameny skrývaje úsměv.

„Uvidíme se na palubě, kapitáne. Jakmile se ti podaří odsud vypadnout,“ poklepal mu po rameni a zamířil k východu ze zasedačky.

„Jsem rád, že mohu být mezi těmi, kteří vám pogratulují k povýšení, kapitáne Arane,“ obrátil pozornost k melodicky znějícímu hlasu. Melodicky, ale nezvykle cize.

„Předpokládám, že vy budete Tamulský vyslanec,“ pochopil ihned. Všimnul si, že mu vyslanec nepodává ruku, což by bylo s ohledem na jeho fyziologii asi trochu obtížné. Zatím neměl čas studovat blíže fyziologii Tamulců, ale první pohled ukazoval, že jde o humanoidní druh podobný lidem. Fyzické parametry tomu odpovídaly a viditelné odlišnosti byly například v rukou, kde Tamulci měli sice pět prstů, ale neměli jako lidé palec, navíc měli na prstech jen dva klouby místo tří. Stejně tak výškově ani váhově vyslanec se svou vyšší pružnou postavou nijak nevyčníval nad ostatní.

Lišil se hlavně barvou pleti, která byla okrová s nádechem fialové, což vyslanci dodávalo zvláštně exotického vzhledu. Exotického s mimořádně hladkou kůží beze stopy vrásek, které by alespoň z lidského hlediska mohly určit jeho skutečný věk.

„V tom se nemýlíte,“ přisvědčil s lehkou úklonou a udělal pravou rukou gesto. „Ostatně jsem rád, že Hvězdná flotila vybrala právě vás.“

„Opravdu?“

„Četl jsem váš spis a myslím, že jste ten správný muž pro tuto misi,“ dodal s patrným náznakem uznání v hlase. „Kromě toho jste v Neutrální zóně víc než dokázal, že jste schopen velet hvězdné lodi. Nehledě na vaši neméně zajímavou diplomacii, kterou jste Romulany znejistěl na dostatečně dlouhou dobu, aby mohla přiletět Enterprise.“

„Vidím, že toho o mě víte opravdu hodně, pane vyslanče.“

„Nechci, aby to znělo jako pochlebování, ale vaše přítomnost ve mně vzbuzuje naději, že Federace bere naši žádost opravdu vážně,“ pokračoval dál. „Možná je v tom všem trochu víc kliček, ale doufám, že tato mise více upevní vztahy mezi námi a Federací.“

„Jednoduše řečeno doufáte, že pokud dojde na nejhorší, problém s Novou Kolonií bude společným problémem.“

„Jste velmi chápavý,“ usmál se nad poslední větou. „O tom si budeme muset vážně promluvit, ještě než odletíme. Ovšem ne tady. Až na Voyageru, kde k tomu bude dostatek klidu a soukromí. Tyto informace jsou poněkud citlivého rázu, jakkoliv mohou vypadat na první pohled banálně. A kromě toho je to všechno mnohem komplikovanější, jak sám brzy poznáte.“

„Rozumím.“

„Dovolte, abych vám i já poblahopřál k povýšení a první misi kapitáne!“ věnoval pozornost dalšímu gratulujícímu, kterým byl tentokrát ministr Shakaar.

„Díky, pane ministře.“

„Jelikož se musím zase brzy vrátit, zkusím vám alespoň ve stručnosti říci, jak moc důležitá bude vaše mise pro Bajor.“

„Nejsem si úplně jist, jestli chápu, kam míříte, pane ministře,“ odpověděl Dar trochu odtažitě.

„Nejde o žádné spiknutí, Dare, nic takového,“ zasmál se, vida ostražitý výraz novopečeného kapitána. „Jde o to, abychom my Bajorané měli své zásluhy ve Federaci. Dosud to byla Federace, Klingoni, Romulané, kdo vyhráli válku nad Dominionem, zatím co my jsme v podstatě jenom přihlíželi.“

„V tom s vámi nemohu úplně souhlasit.“

„Pár dílčích úspěchů, hlavně díky Kiře, ale nic opravdu významného. Dokonce i poté, co jsme byli přijati do Federace, nedosáhli Bajorané ničeho opravdu důležitého.“

„Naznačujete mi tím něco konkrétního?“

„Neberte si to nijak osobně, ale momentálně jste naším želízkem v ohni a já doufám, že pokud uspějete, bude to znamenat bod pro nás. Dokážeme, že jsme platnými členy Federace.“ Rozhlédl se opatrně kolem sebe a pokračoval mnohem tišším hlasem. „Přestože si většina Bajoranů uvědomuje, jak je pro nás nesmírně prospěšné být součástí Federace, stále existují frakce, které chtějí Bajor jenom pro sebe. Pevně věřím tomu, že zůstanou jenom ti největší zatvrzelci, fanatici a díky jednoznačnému prospěchu, jaký Bajor momentálně má z připojení k Federaci, nenajdou další následovníky. Zatím zůstávají relativně v klidu, ale je víc než jasné, že budou působit potíže. Ani já, ani vláda bychom nechtěli, vypadat jako potížisté. Věřím, že mi rozumíte, Dare.“

„Jistě, pane.“

„Přiznávám, že jsem v tomto ohledu učinil jisté kroky,“ začal mluvit dál již o poznání hlasitěji. „Nebylo jednoduché přesvědčit vládu, aby vyčlenili prostředky na stavbu loděnic. Stejně jako získat souhlas se stavbou Voyageru nebylo jednoduché. Nebýt admirála Janewayové, určitě bych tady teď nestál a neblahopřál vám k povýšení.“ Ze spokojeného ministrova výrazu bylo zřejmé, že je opravdu spokojen s vývojem událostí.

„Vydám ze sebe to nejlepší, pane ministře.“

„Nic jiného ani nečekám. Takže hodně štěstí, kapitáne Arane!“

Jako ve snech přijímal Aran Dar další a další gratulace. Od starých známých, kteří se vynořili doslova odnikud, stejně jako od členů své nové posádky, které měl možnost už poznat na cestě sem. Některá blahopřání byla srdečná, jiná zase formální a upjatá. Matně si uvědomoval, že přinejmenším ve dvou případech zaznamenal upřímnou závist. V hlavě mu utkvěl akorát Doktor, tedy přesněji řečeno PZH Mark1.

Netušil, že ho admirál také naverbovala na tuhle výpravu. Nepamatoval si jeho slova, ale pamatoval si jeho tvář. Asi nejvíc ze všech. Nakonec se mu podařilo z toho všeho vymanit a promluvit si s lidmi, s kterými si promluvit opravdu chtěl. Alespoň Kira Nerys byla upřímná a právě ona ho přesvědčila, aby využil předstartovních příprav a zaskočil na Bajor navštívit rodinu, místo aby pouze zavolal ze stanice a vyměnil si pár zdvořilostních frází s rodiči.

Byla to jen shoda náhod, ale dolů na Bajor se dostal raketoplánem z Yorkshire, společně s Chakotayem a Sedmou. Bývalý Makistický kapitán na něj čekal, což byla nejspíš další z pozorností od Kiry, přestože Chakotay nic nepřiznal a zdržel se s odletem údajně pouze čirou náhodou. Během letu zjistil, že Chakotay a Sedmá hodlají během kratičké dovolené navštívit Bajoranský chrám, kde bude kapitán Yorkshire a jeho tým pracovat na vyřešení Vyslancovy hádanky. Sám si uvědomil, jak moc ho to fascinuje. Kdyby před sebou neměl důležitou misi, určitě by si našel čas ke studiu orbů. Cosi zaslechl, že po Vyslancově odchodu orby fungují odlišně, ale žádné bližší podrobnosti o tom jak moc odlišně.

Následuje:
Kapitola 5