Konspirace Alpha & Delta

Obsah

• Prolog
• Kapitola 1
• Kapitola 2
• Kapitola 3
• Kapitola 4
• Kapitola 5
• Kapitola 6
• Kapitola 7
• Kapitola 8
• Kapitola 9
• Kapitola 10
• Kapitola 11
• Kapitola 12
• Kapitola 13
• Kapitola 14
• Kapitola 15
• Kapitola 16
• Kapitola 17
• Kapitola 18

Kapitola 10

Delta kvadrant, hvězdný čas: 52058,225 (21. 01. 2375 - 06:00)

"Sondy s deflektorem rozmístěny, kapitáne, Deltaplán letí zpátky. Doba příletu 22 minut," ohlásila Sedmá z Devíti. Původně chtěla letět také, ale nakonec zůstala zde. Před příletem ještě doplnila záznamy o krátkou kapitánovu řeč, již pronesla tady na můstku.

"Dobrá. Za jak dlouho budou připraveny k vyslání signálu?" chtěla kapitán vědět.

"Emitory budou plně nabité za třicet sedm minut. Rezerva pro návrat Deltaplánu je víc než dostačující," doplnila znovu Sedmá. Jen málokdo by poznal stopu nedůtklivosti v jejím hlase.

"O časové rezervě nepochybuji, Sedmá," usmála se kapitán lehce. Až příliš dobře znala nejnovější členku posádky. Neměla ráda sebemenší kritiku.

"Pak tedy pochybujete, že můj návrh bude fungovat?" zkusila Sedmá znovu.

"Ne, ani o tom nepochybuji," zavrtěla Janewayová hlavou.

"Pak tedy nevím, co vás znepokojuje," pokračovala lehce útočným tónem.

"Jste si jistá, že právě já jsem ta, kdo vypadá znepokojeně?" poznamenala Kathryn pobaveně.

"Nemám důvod být znepokojená!"

"Opravdu?" Vstala z kapitánského křesla. "Pokud vše vyjde, tak budeme konečně moci navázat spojení s Hvězdnou flotilou. A kdo ví, možná už za pár dní můžeme být doma. Na Zemi."

"Nechápu vaši posedlost tou planetou, ale vím, že pro mnoho z vás je důležitá," opáčila Sedmá již mnohem klidněji.

"Počkejte, až ji uvidíte, Sedmá." Tentokrát nedokázal mlčet ani praporčík Kim.

"Viděla jsem ji v astrometrice. Ale dokud tam nebudeme, schovala bych si veškerý optimismus. Ani s pomocí Enterprise nemusíme dokázat proletět skrz. Pokud s nimi navážeme spojení," zchladila jeho nadšení. Zaraženě zmlknul. Kapitánovo gesto ho přimělo mlčet. Kathryn tudíž znovu usedla do velícího křesla.

"Volá nás Deltaplán."

"Konečně. Spojte nás."

"Kapitáne, opouštím časové pole. Sondy rozmístěny podle plánu. Během patnácti minut můžeme začít." Hlášení bezpečnostního důstojníka v sobě neslo strohost, přesnost typickou nejen pro něj, ale celou jeho rasu.

"Výborně, Tuvoku."

"Deltaplán končí," ukončil spojení.

Patnáct minut. Patnáct minut dělilo ztracenou loď od možného kontaktu s domovem. Samozřejmě se mohla řada věcí pokazit. Loď na druhé straně mohla odletět nebo zpátky posbírat své bóje. Mohla jenom doufat, že nic z toho nenaruší jejich plány. Konec konců raketoplán proletěl sem k nim. Pokud by musela, nechala by Voyager tady, hlavně aby posádku dostala domů. Ztráta takového plavidla by určitě byla bolestná, ale za návrat domů by to stálo. Zopakovala si předchozí výměnu se Sedmou. Mladá žena, jež strávila osmnáct let jako Borg, určitě musela mít obavy z návratu. Nedávala nic najevo, ale v těch modrých očích spatřila známky nejistoty. Přesto bez váhání navrhla postup, jenž mohl Voyager dovést konečně domů.

Během porady pozdě večer předchozího dne přednesla Sedmá svůj plán. Praporčík Carter měl zcela jiné starosti, takže ho ani nepřizvala ke spolupráci, ačkoliv by určitě pomohl. Ne, zvládla celý úkol sama. Vyhrabala ze své studnice borgské moudrosti neobvyklý postup. Zněl poměrně jednoduše. Specifikace a umístění ochranného pole na sondy nikoliv.

"Co přesně máte na mysli tou komunikací?" řekla kapitán unaveným hlasem, když dorazili všichni.

"Červí dírou nemůžeme proletět. Podle všeho časové pole na naší straně má zcela odlišnou…," začal mluvit Tuvok.

"Tato informace je mi známá," zarazila jeho výklad Sedmá. "Červí dírou sice neproletíme, ale můžeme poslat zprávu na druhou stranu."

"Tohle nám vysvětlete, Sedmá," vybídla ji kapitán. Zpozorněla při zpochybnění původní teorie.

"Nedokážeme vyslat natolik silný signál, aby proniknul skrze časové pole. Dokonce i naše komunikace s Voyagerem byla komplikovaná. Ovšem modifikovaný paprsek z deflektoru by mohl posloužit jako nosná vlna pro náš signál."

"A co když naši zprávu nezachytí?" padla Harryho námitka.

"Podle informací z raketoplánu Odyssey vypouštěli za letu bóje, jež využili k zpětnému transportu na loď. Vyslat zprávu by nemělo být o mnoho těžší, když víme, kde se nacházejí."

"Pokud nasměrujeme paprsek pod správným úhlem, dostane poslední retranslační stanice signál a předá ho dál," přidal Harry, který okamžitě pochopil, kam míří.

"Promiňte, ale pokud vím, tak s lodí nemůžeme vletět dovnitř, takže jak použijeme paprsek deflektoru?" zajímalo Chakotaye.

"Pokud spojíme upravené sondy…," začala Sedmá dlouze vysvětlovat svoji teorii na displayi. Upoutala pozornost všech v místnosti. Zamyšlené pohledy zračící zájem provázely výklad. Veskrze souhlasné reakce, když po necelých deseti minutách skončila.

"Bude třeba nakonfigurovat časové štíty na všechny sondy," doplnila.

"Kolik sond budete potřebovat?" chtěla kapitán vědět.

"Devět by mělo stačit k udržení talíře."

"Dobrá. Kolik času zaberou ty modifikace?"

"Osm hodin."

"Harry, pomozte Sedmé s těmi modifikacemi."

"Ano, kapitáne. Nebude problém."

"B’Elanno, vy postavte podle plánů deflektorový talíř."

"Ano, kapitáne."

"My ostatní dáme hlavy dohromady, abychom sepsali zprávu domů."

"Kapitáne," upozornil Harry Kim, "budeme mít sotva vteřiny k odeslání, takže musí být pokud možno krátká a výstižná."

"Rozkaz," odvětila s pořádnou dávkou nadsázky. "Dejme se do práce."

Od večera udělali pořádný kus práce. Přestože mnozí jako Harry Kim byli unavení, nešetřili nadšením. Pokud plán vyjde, tam na druhé straně se dozví, že posádka Voyageru stále žije. Minuty ubíhaly. Tuvok s Chakotayem dorazili na můstek krátce po přistání. Nemuseli spěchat, časová rezerva byla dostatečná. Zaujali svá místa. Vulkanec u taktické stanice napravo a Chakotay své místo po kapitánově levici.

"Pět minut do aktivace!" přerušila Sedmá ticho.

"Senzory bohužel neproniknou časovým polem, takže nemůžeme přesně sledovat náš satelit," informoval Tuvok, jenž znovu zaujal své místo u taktické stanice.

"Výpočty jsou naprosto přesné. Bude to fungovat!" ohradila se okamžitě Sedmá.

"V tak proměnlivém prostředí není nic úplně jisté," argumentoval klidně.

"Časové štíty mají vylepšenou konfiguraci. Systémy deflektoru to nijak neovlivní," nehodlala připustit kritiku.

"Ani v nejmenším jsem nenaznačoval, že naše zařízení nebude fungovat," namítnul Tuvok stále klidně.

"Pak tedy nechápu vaše pochybnosti!" odsekla.

"Prosím," přerušila vzrůstající diskusi kapitán. "Oba máte pravdu. Viděla jsem výpočty a souhlasím se Sedmou, ale Tuvok má pravdu ohledně proměnlivosti časového pole. Víme, že nahodile mění své složení."

Tuvok pouze lehce přikývnul na znamení souhlasu. Jeho protějšek učinil podobné gesto, ačkoliv mnohem méně ochotně. Zanechali dalšího hovoru a věnovali veškerou pozornost své práci.

"Třicet sekund do aktivace!" zazněl jasný hlas Sedmé.

"Konečně," vydechla Kathryn.

"Dvacet sekund… deset… pět… dva… jedna… teď!"

"Zaznamenávám zvýšenou hladinu neutrin. Červí díra se otevírá!" hlásil nadšeně Kim.

"Paprsek deflektoru vysílá signál do horizontu událostí. Místo zaměření…," doplňovala další informace Sedmá.

"Zavírá se!"

"Signál byl odeslán, kapitáne."

"Výborně. Teď budeme čekat. Doporučuji, aby všichni, kdo pracovali přesčas, šli na kutě. Potrvá přinejmenším šestnáct hodin, než nám odpoví," nadhodila kapitán lehkým tónem. Samozřejmě i ona zůstávala vzhůru celou noc. "Pokud ovšem nechcete, abych to musela dát jako rozkaz."

Všeobecné potvrzení rozkazů vyprázdnilo můstek. Ne dříve, než je další směna vystřídala na jejich stanovištích. Můstek převzal Tuvok. Kathryn Janewayová odešla do své pracovny. Nemohla pořádně spát. Usedla na pohovku. Předčítala si poslední specifikace, včetně prohlížení plánů deflektorového talíře. Sama netušila, kdy jí spadla hlava a ona usnula v sedě na pohovce.

Enterprise, hvězdný čas 52058.294 (21. 01. 2375 - 06:35)

Od včerejšího večera dospěl Mikel k závěru, že již není nutné se nadále držet stranou. Přesto nezavítal podruhé do Přední desítky. Ne, stále si nebyl úplně jistý. Guinan neříkala nic konkrétního. Pochopila, jaké záměry a cíle sleduje. Rozhovor s ní byl příjemným zpestřením, jež dokázalo zvednout upadající náladu. Možná kvůli přítomnosti Geordiho La Forge neříkala nic konkrétního. Nejspíš by neporozuměl, ale mohl něco málo zachytit. Vlastně mohl být spokojen. Přes všechny nesnáze jeho plány vycházely. Ne snadno. Dvakrát musel vystoupit z materiální sféry do sféry nemateriální, kde pro něj vzdálenost nic neznamenala. Po dvakráte zasahoval, aby zachránil své dílo. Kupodivu měl neuvěřitelné štěstí. Akorát že nevěřil na štěstí. Vše bylo předurčené. S holografickým doktorem mohl celkem lehce manipulovat, aniž by si on cokoliv uvědomil. Přivedl ho k myšlence, jež zachránila Sáře nejenom život. Příliš důmyslně ji někdo infikoval s příliš zřejmým cílem. Jenom netušil kdo. Vnitřní oko zůstávalo pořád slepé. Protože nic neviděl, musel spoléhat na jiné prostředky. Hlavně nevypočitatelnost, jíž byl proslaven. Možná ne zde, ale pokud bude muset, prokáže svou mimořádnou zdatnost jinak. Nebezpečný úšklebek doplněný stejně nebezpečným zalesknutím v očích mu zahrál ve tváři. Nemohl říci o lodi na druhé straně červí díry. Na to museli přijít sami. Vyšel ze své kajuty. K něčemu mělo právě dojít. Potřeboval být u toho, aby udržel krok s událostmi. Na můstek dorazil během dvou minut. Picard si musel přivstat, protože seděl ve velitelském křesle. Dokonce i poradkyně Troi byla přítomna. Učinil si poznámku, že se jí musí při nejbližší příležitosti omluvit. Na druhou stranu nemohl neocenit její krásu a půvab. Ovšem nic víc. Světské radovánky pro něj znamenaly jen vybledlou vzpomínku a v podstatě pro něj ztratily význam.

"Kapitáne! Naše sonda zachycuje příjem signálu," zazněl Worfův hlas z taktiky.

"Odkud přichází?" zpozorněl Picard.

"Nemohu určit směr ani zdroj signálu."

"Emise neutrin?" nadhodil Mikel lehce. Konec konců byl dobře naladěn, takže mohl sem tam vypustit nějaké moudro.

"Moment… Ano, zachycuji emise neutrin v místě posledního výskytu raketoplánu," přisvědčil Worf. "Jsou pryč, kapitáne."

"Co signál?"

"Putuje po retranslačních stanicích k nám. Nejspíš jde o nějakou zprávu."

"Projděte záznamy, pane Worfe. Zjistěte, odkud signál vyšel!"

"Ano, pane."

"Pane La Forgi!" ťuknul Picard do komunikátoru.

"Ano, kapitáne?"

"Přijďte ihned na můstek!"

"Provedu."

Nadešla chvilka ticha. Mikel seděl zcela uvolněně vedle Deanny Troi a Picarda. Jako jediný si mohl dovolit být klidný, protože znal odpovědi. Jenom jim je nemohl říci. Ostatně brzy sami zjistí, co potřebují. Dveře od výtahu vpustily hlavního inženýra.

"Mám zdroj výskytu signálu, pane!" zahřměl Klingon spokojeným hlasem.

"Odkud přichází, pane Worfe?"

"Podle všeho z místa, kde zmizel náš raketoplán."

"Pane La Forgi?"

"Vydržte, kapitáne!" Geordi zaujal místo hned za Worfem. Tohle byla obvykle práce, kterou dělal Dat, připomněl si hořce. S krátkým povzdechem nechal rozjet své prsty po klávesnici. Picard vstal. Upravil si uniformu, udělal pár kroků na vyvýšenou část můstku, aby mohl lépe sledovat Geordiho při práci.

"Signál obsahuje šifrovaný datový tok. A mohu vám s jistotou říci, že pochází z lodě Federace. Ovšem nezachycuji žádné fluktuace, které provázely naši komunikaci." Zavrtěl hlavou.

"Mohl přijít skrz červí díru?"

"Je to možné, pane." Zpozorněl, protože v něm zahořela jiskřička naděje. "Informace z raketoplánu by mohly navést signál správným směrem. Ale…"

"Ale…?"

"Ne, pane. Signál má jinou nosnou vlnu. Podle všeho byl posílen deflektorovým paprskem. Z raketoplánu určitě nemohl vyjít."

"Aha. A co zpráva?"

"Dorazí k nám za padesát vteřin," doplnil pohotově Worf.

"Geordi?" obrátil kapitán pozornost k inženýrovi.

"Nevidím nic, co by bránilo jejímu přijetí," zavrtěl hlavou inženýr.

"Dobrá. Zjistíme, kdo nám volá," rozhodl Picard.

"Zpráva přijata, pane," zahučel šéf bezpečnosti. "Hledám dešifrovací algoritmus." Začal projíždět všechny standardní federální algoritmy, ale žádný neodpovídal. Z databáze si vytáhnul starší z nich a kupodivu uspěl.

"Problém, pane Worfe?" vyrušila ho otázka, kterou položil Mikel.

"Ne," zavrtěl Klingon hlavou nepřiznávaje potíže. "Právě dešifruji zprávu. Tento šifrovací algoritmus se již několik let nepoužívá."

"Dobrá. Co tam máme?"

"Krátká zpráva a informační blok."

"Dobrá, pusťte ji."

"Ano, pane."

Přepnul obrazovku z venkovního pohledu. Právě probíhal obrazový přenos, ale ne příliš jasně. Žádný postřehnutelný zvuk. Worf a Geordi zkoušeli vyladit obraz do srozumitelné formy. Signál i obsah zprávy byly poškozené. Trvalo další nekonečné minuty, než dokázali vyladit nahrávku do přijatelné formy. Z prvních nejasných obrazů stála na druhé straně žena v uniformě Hvězdné flotily v hodnosti kapitána. Konečně začala zpráva od začátku.

"Tady kapitán Kathryn Janewayová z Federální lodi Voyager," začala mluvit. Nemohla vidět udivené pohledy osádky můstku, ale asi tušila jejich reakci. "Byli jsme přeneseni bytostí zvanou Ochránce do Delta kvadrantu během našeho hledání makistické lodi v Badlands. V současnosti jsme na druhé straně červí díry. Té, kterou proletěl váš raketoplán. I na naší straně je časové záření, jenom v odlišném rozložení. Máme červí díru mnohem blíž než vy. Posíláme vám specifikace našeho modifikovaného deflektorového talíře, díky němuž jsme dokázali dostat signál, jak doufáme, až k vašim bójím. Pokud jste zprávu obdrželi, prosím odpovězte! Momentálně nemůžeme proniknout na druhou stranu, protože nedokážeme rozšířit časové štíty na celou loď. Což ani vy nedokážete. Asi budete chtít vědět, co je s praporčíkem Carterovou. Je u nás a díky ní jsme s vámi mohli navázat spoje… ní. Pou… js… bor… tech..." Obraz začal poskakovat, až úplně zmizel. Poslední slova umlkla.

"Víc toho není, pane. Záznam byl příliš poškozen."

"Ostatní data, včetně specifikací a konstrukčních plánů, máme," přidal Geordi. Při zmínce o Sáře ožil. Sice nebylo přímo řečeno, že žije, ale dorazila tam. Pokud ovšem zbytek zprávy neobsahoval informace o její smrti. Stahoval data do centrálního počítače. Už chtěl vyrazit, aby na nich začal pracovat. Kapitánův zachmuřený výraz ho zarazil.

"Pane Worfe, vyhledejte v databázi informace o Voyageru."

"Ano, pane."

"Myslíte si, že jde o podvod, kapitáne?" zkusil inženýr tázavě.

"Nevím, co si mám myslet, Geordi," zavrtěl Picard hlavou.

"Kapitáne, mám informace o Voyageru," přerušil ho znovu šéf ostrahy. "Voyager NCC-74656. Třída Intrepid. Druhá postavená loď této třídy. Průzkumné plavidlo určené pro dálkové taktické mise. Pohřešovaná od pronásledování Makistů v oblasti Badlands, hvězdného data 48315. Zmizela zcela beze stopy. Podle informací ji Makisté nejspíš zničili. Tato informace však nebyla nikdy potvrzena a v makistické databázi o Voyageru nebyla zmínka. Od dalších lodí této třídy bylo upuštěno na úkor lodí třídy Akira, které…"

"Děkuji, pane Worfe. Kdo byl velící důstojník?" přerušil Picard obsáhlou zprávu.

"Kapitán Kathryn Janewayová," doplnil Klingon pohotově.

"Děkuji. Poradkyně?" obrátil se o odborný názor vedle sebe.

"Jelikož šlo jenom o záznam, tak mohu pouze hádat. Z výrazu tváře bych usuzovala na očekávání, což po tak dlouhé době daleko od domova může být. Podle mě z ní čišela upřímnost. Víc vám asi neřeknu," zhodnotila situaci z psychologického hlediska.

"Děkuji, poradkyně," přikývnul kapitán a vypadal o něco víc rozhodnutý než předtím. "A co vy, Mikeše? Co si o tom myslíte?"

"Ať už uděláte cokoliv, udělejte to rychle. Ta červí díra tam nebude věčně," naznačil shovívavě.

"Kolik máme času!" přešel Picard k věci, aniž by pátral po tom, jak Mikel ví, že červí díra zmizí.

"Nemám nejmenší tušení. Dny, možná týdny. Opravdu nevím," rozhodil Mikel rukama, což doplnil pokrčením ramen.

"Pane La Forgi, začněte pracovat na plánech obdržených z Voyageru. Připravte raketoplán a co nejrychleji to postavte!"

"Ano, kapitáne."

"Kolik času zabere stavba?"

"Nevím přesně. Nejdřív musím plány vidět," zrozpačitěl inženýr. "Deset možná dvanáct hodin."

"Dobrá, informujte mě."

"Ovšem, kapitáne."

"Pane Worfe, přehrajte zprávu ke mně do pracovny, chci si ji ještě prohlédnout."

"Ano, pane."

"Máte velení, Mikele!" vstal a odkráčel rychle k sobě, nevnímaje zaražené pohledy posádky. Dokonce i Mikel vypadal jeden okamžik zaraženě.

"Ano, kapitáne," řekl tiše v době, kdy Picard zmizel za dveřmi pracovny.

Jean-Luc Picard usedl do pohodlného křesla u sebe v pracovně. Něco ho na samotné zprávě zarazilo. Netušil, co přesně. Určitě ne slova kapitána Janewayové. Ne, ona nebyla tím, co ho zarazilo. Právě naopak. Spustil záznam znovu. Prohlédl si ho několikrát po sobě. Zpráva byla podle hlavičky přidaná jako poslední. Nebyla stará ani dvě hodiny. Zavrtěl hlavou. Tak co ho na tom zatraceně znepokojuje? Dokonce předal velení muži, jenž ještě před pár týdny seděl ve vězení. Najednou si připadal absurdně. Ne, on na Mikela nehleděl skrz záznamy Hvězdné flotily. Ani přes obavy admirála Nakamury. Ne, na něm bylo něco zvláštního. Ostatně Guinan potvrdila původní dojem. Nikdy sice neřekla, kdy Borgové zničili jejich civilizaci, ale Mikel její zničení konec konců předpověděl. Sama mu řekla, že je před nimi varoval. V jejím a možná i jeho pojetí času to mohlo být dávno. Před desítkami stejně jako stovkami let.

Zvonek ohlásil příchozího. Nemusel hádat, aby věděl, kdo jím bude. Vyzval, ať vstoupí. Poradkyně Deanna Troi vešla dovnitř. V mírném přítmí vynikaly její nebezpečné křivky, přestože již dlouho nosila vlasy svázané do jednoduchého copu a černo-modrou uniformu s hodností komandéra. Zkoumavým pohledem sledovala každou reakci. Nebyla plný Betazoid, takže nemohla číst jeho myšlenky, zato cítila jeho emoce. Znepokojení, nejistotu, která u kapitána nebývala obvyklá. Beze slov jí nabídnul druhé křeslo. Natočil obrazovku tak, aby viděla totéž co on.

"Mám to přímo před sebou a pořád nic nevidím!" začal kapitán rozladěně. Neskrýval zklamání. Ne, před ní nemělo cenu cokoliv skrývat.

"Co přesně hledáte, kapitáne?" zkusila pochopit jeho problém.

"Nemám nejmenší tušení. Něco na té zprávě mě znepokojuje," řekl otevřeně bez průtahů.

"Možná proto, že ji nemáme úplně celou," nadhodila zkusmo.

"Ne, tím to není. Myslím v té části, kterou máme!"

"Možná jde o podvědomou reakci. Třeba někoho z jejich posádky osobně znáte, nebo vám je prostě jenom povědomý," zkusila nadhodit možnost.

"Ano. Možná máte pravdu," přikývnul. Konečně mohl zaměřit své úsilí k určitému cíli. Jenom nechápal, proč ho tak jednoduchá věc nenapadla samotného. Nejspíš byl příliš rozrušený. "Tady zastavit!" Obrazovka strnula při širším záběru na můstek. Pozorně si prohlížel přítomné, ale nemohl je rozpoznat.

"Počítači, analyzuj členy posádky za kapitánem Janewayovou!" chopila se iniciativy Deanna.

"Analyzuji." Nadešla chvilka ticha. "Poručík Tuvok, šéf bezpečnosti, přidělen na Voyager. Praporčík Harry Kim, přidělen na Voyager, Tom Paris, pozorovatel přidělený na Voyager. Bývalý důstojník Hvězdné flotily Chackotay, opustil Hvězdnou flotilu a přidal se k makistickému hnutí."

"Ta žena nahoře!" dožadoval se kapitán informace.

"Žádné informace."

"Přiblížit!"

Počítač zaměřil pozici, vycentroval a zvětšil na celou obrazovku. Odhalil mladou blonďatou ženu s modrýma očima. Jako jediná neměla na sobě uniformu Hvězdné flotily, pouze běžný jednodílný stříbrný overal. Komunikační odznak Hvězdné flotily na prsou. Což samo o sobě nemuselo být tak neobvyklé, ale to, co z dálky mohlo vypadat jako ozdoby, teď zblízka dostávalo hrozivé skutečnosti. Poznal borgské implantáty, respektive zbytky borgských implantátů. Lebeční implantát nad levým okem, levá ruka spočívající na ovládacím panelu patrně ještě obsahovala asimilační trubice. Při pohledu na ni se zachvěl. Hleděl na ni jako přimražený.

"Kapitáne!" zatřásla s ním poradkyně.

"Ach ano, promiňte. Zamyslel jsem se."

"Znáte ji?"

"Už jsem ji viděl."

"Když vás Borgové asimilovali?"

"Ne. Před dvěma týdny."

"Kde?"

"Měl jsem podivný sen a teď ho začínám pomalu chápat."

"Povězte mi o něm," položila zlehka svoji ruku na jeho.

"Nejdřív všechno vypadalo jako jedna z těch nočních můr, které občas mívám," začal mluvit. "Jak mě vedou těmi chodbami, jak začínají nanosondy přetvářet moje tělo, vytvářet implantáty…" Chvilku hledal zpátky ztracený hlas. "Jenomže tohle bylo jiné."

"V čem jiné?"

"Oni nevedli mě."

"Myslíte ji?"

"Ne, ona tam nebyla. Chci říct, byla tam královna Borgů. Mluvila o rase, již právě asimilovali. Nazývali je Vendarané. Chtěli asimilovat ještě někoho jiného, ale on zřejmě znal něco, čím se před nimi dokázal chránit. Stále opakoval slova: to nemohu dovolit. Nakonec všechno zmizelo v záplavě světla. Přišel výbuch. Zničil krychli a všechno kolem. Planety, měsíce, hvězdu proměnil supernovu. Všechno zmizelo a pak jsem spatřil ji."

"Kde?"

"Myslím, že na Voyageru. Sestoupila z výklenku někde v nákladovém prostoru," vybavil si jasně detaily.

"Nejspíš nedokázali odstranit úplně všechny implantáty," poznamenala Deanna bezděčně. "Jakmile Geordi zprovozní deflektor, můžete se jí zeptat osobně."

"Ano. Nejspíš máte pravdu," souhlasil.

"Ale vy už víte, koho jste viděl?" položila další otázku. Rozpoznala kapitánovy emoce a věděla, že dospěl k poznání, prozření.

"Ano, myslím, že už konečně vím, koho chtěli asimilovat," odpověděl tentokrát již přesvědčen.

"Řeknete mi koho?"

"Ano, ale zatím bych vás chtěl požádat, Deanno, abyste to nikomu neříkala," požádal o její mlčenlivost.

"Ovšem," souhlasila, ačkoliv úplně nechápala, proč je pro něj tak důležité.

"Mikel. On byl tím mužem ze snu," vynesl na povrch bez sebemenších pochybností.

"Jste si jistý?" zamrkala trochu překvapená. Na druhý pohled mnohem méně, kvůli auře tajemnosti, již kolem sebe kapitán šířil.

"Po tomhle všem ano." Ne, zde neexistovaly důvody k pochybnostem. Samozřejmě bude lépe si jistou informaci potvrdit, ale určitě se nemýlil.

Následuje:
Kapitola 11